Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Obor Veřejná správa. Katedra správní vědy a správního práva

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Ústavní právo na vzdělání a jeho promítnutí do zákona o vysokých školách Jana Hradilová 2011/2012

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Ústavní právo na vzdělání a jeho promítnutí do zákona o vysokých školách zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce JUDr. Veronice Kudrové za její vstřícnost, rady a za cenné připomínky, kterými mi velmi pomohla při zpracování této bakalářské práce. 3

4 Obsah 1 Úvod Východiska Ústavní právo na vzdělání Prameny vysokoškolského práva Evropské aspekty vysokého školství Realizace práva na vysokoškolské vzdělání Veřejné vysoké školy Státní vysoké školy Soukromé vysoké školy Přijímací řízení na vysoké školy Právní východiska Judikatura Přijímací řízení na jednotlivé typy vysokých škol Celoţivotní vzdělávání a vzdělávání v mezinárodně uznávaném kursu Poplatky spojené se studiem Poplatky spojené s přijímacím řízením Komparace se slovenskou úpravou Závěr Resumé Zdroje Legislativa Judikatura Odborná literatura Internetové zdroje

5 1 Úvod Vzdělání, respektive vzdělávání, tedy proces, kterým je vzdělání získáváno, lze povaţovat za jednu z nejdůleţitějších součástí lidského ţivota, provázející člověka prakticky od narození. Kvalitní vzdělání je důleţité nejen pro jedince, ale pro celou společnost, a je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje. Proto také patří vzdělání mezi nejdůleţitější hospodářská, sociální a kulturní práva deklarovaná a zaručená v Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen Listina základních práv a svobod ). 1 Toto ústavním zákonem zaručené právo na vzdělání zajišťuje stát prostřednictvím vzdělávací soustavy. Absolvování nejniţšího základního stupně vzdělání je, v zákonem stanové délce, povinné. Tuto ústavní povinnost je možné dát do souvislosti s jednou ze zásad státní politiky moderního státu, jemuž záleží na zachování stupně vzdělanosti obyvatelstva, a tím i zachování případných národních kulturních hodnot. Nedostatečné nebo dokonce žádné vzdělání by mohlo v určitých případech závažně ovlivnit dosáhnutí ostatních ústavních práv (např. svobodu projevu, sdružování aj.). 2 Největší důraz klade společnost na vzdělávání na primárním a sekundárním stupni. 3 Školy, poskytující toto vzdělávání, zřizuje stát, a vzdělání na těchto školách je poskytováno občanům bezplatně. Ačkoli má společnost zájem i na dalším, nejvyšším (terciárním) stupni vzdělávání, není jiţ schopna garantovat toto vzdělání všem občanům, proto je zde právo na poskytnutí bezplatného vzdělání omezené schopnostmi jedince a moţnostmi společnosti. Problematiku vzdělávání a vzdělávací soustavy obsahuje řada právních předpisů. Tato bakalářská práce se bude zabývat především tím, jak je toto ústavní právo realizováno 1 Právo na vzdělání je zakotveno konkrétně v článku 33 Listiny základních práv a svobod. 2 KLÍMA, K. Komentář k Ústavě a Listině, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, 1019 s. 3 Dle klasifikace ISCED (International Standard Classification of Education), coţ je mezinárodní standardní klasifikacevzdělání, vypracována a vydána UNESCO v roce 1976, jako nástroj pro shromaţďování, zpracování a zpřístupňování vzdělávacích statistik, jak v jednotlivých zemích, tak mezinárodním měřítku. Původní klasifikace byla pětistupňová, v roce 1997 byly schváleny změny týkající se úrovně i oborů vzdělávání. Nyní má klasifikace ISCED 7 úrovní (0-6), které se mohou vnitřně členit (A-C). Český statistický úřad: mezinárodní standardní klasifikace ISCED [online]. Dostupné z: 5

6 na nejvyšším, tedy terciárním stupni vzdělávání, 4 jak se toto právo promítá do zákona o vysokých školách, jak je toto právo realizováno. Cílem práce je pokusit se přinést ucelenější přehled o tom, jakými prostředky a instituty je ústavní právo na vzdělání realizováno, jak s tímto koresponduje současná právní úprava vysokoškolského vzdělávání, zda je tato právní úprava vyhovující a jak je toto právo realizováno v jiném státě, konkrétně Slovenské republice. K dosaţení cíle bude pouţito především metody deskriptivní a analytické při popisu a rozboru právní úpravy a judikatury vztahující se k dané problematice. Dále bude pouţito metody komparační, zejména při porovnávání právní úpravy problematiky v České a Slovenské republice. Vzhledem k nepříliš velkému rozsahu odborné literatury v této oblasti, bude autorka vycházet především z Listiny základních práv a svobod, jakoţto základního ústavně právního východiska a dále zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen zákon o vysokých školách ) a také příslušné judikatury, a to jak Ústavního, tak Nejvyššího správního soudu. V konkrétní faktografii budou východiskem především materiály poskytované Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy. Při zpracování tématu se nelze vyhnout značné míře popisnosti při vysvětlení a definici jednotlivých pojmů. Snahou autorky však bude dávat tyto definice do souvislosti s praktickými příklady, především na její alma mater, Masarykově univerzitě, ale i na jiných vysokých školách, v neposlední řadě i vysokých školách na Slovensku. 4 Tato bakalářská práce se nebude zabývat celou problematikou terciárního vzdělávání, kam patří také vyšší odborné školy, ale zaměří se pouze na vysoké školy. Ačkoli vyšší odborné školy patří do terciárního vzdělávání, neupravuje je vysokoškolský zákon, ale spolu se základními a středními školami školský zákon. Vyšší odborné školy jsou sice zakončeny absolutoriem, ale nemohou přiznávat akademický titul, ale pouze titul Dis (diplomovaný specialista). 6

7 2 Východiska 2.1 Ústavní právo na vzdělání Ústavní právo, jako pojem právní vědy můţe mít několik významů 5. V souvislosti s ústavním právem na vzdělání můţeme ústavní právo definovat jako ústavně zaručené subjektivní veřejné právo jedince, tj. nároky a oprávnění, které pro subjekty ústavního práva vyplývají z předpisů ústavního práva v objektivním smyslu vůči moci veřejné. 6 Jak jiţ bylo zmíněno v úvodu, právo na vzdělání patří mezi základní priority státu a jako jedno z nejvýznamnějších hospodářských, sociálních a kulturních práv je zakotveno v článku 33 Listiny základních práv a svobod. 7 Při interpretaci tohoto článku je nutno uvědomit si souvislosti i s dalšími ustanoveními Listiny, např. čl. 15 odst. 2 garantujícím svobodu vědeckého bádání a umělecké tvorby, čl. 17 zaručujícím svobodu projevu a práva vyjadřovat své názory, čl. 25 upravujícím právo národnostních a etnických menšin na vzdělání v jejich jazyce a v neposlední řadě čl. 41 odst. 1, podle kterého je moţné se práva na vzdělání dle čl. 33 Listiny domáhat pouze v rámci příslušných zákonů, které toto právo provádějí. Ústavní právo na vzdělání lze přitom interpretovat jako negativní a pozitivní povinnost státu: Negativní povinnost, kdy stát ani kdokoli jiný nemůţe nikomu ve vzdělání bránit Pozitivní povinnost státu vzdělání poskytnout přímo nebo zajistit, aby odpovídající vzdělání poskytovaly jiné neţ státní instituce. 8 5 Můţeme ho charakterizovat jako právní odvětví, soubor právních předpisů nejvyšší právní síly, soubor právních předpisů, které tvoří prameny ústavního práva jako odvětví, ústavně zaručené subjektivní veřejné právo jedince, zástupné ústavní právo a vědní a učební disciplínu. 6 FILIP, J. Učební text pro bakalářské studium na PrF MU, Brno: Masarykova univerzita, 2008, nestr. 7 (1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. (3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách je možné vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu. 8 JURNIKOVÁ, J. et al. Správní právo zvláštní část, 6.doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 399 s. 7

8 Právo na vzdělání je přiznáno kaţdému jednotlivci bez ohledu na to, zda je či není občanem České republiky. Přičemţ občané České republiky mají navíc ústavou zaručené právo na bezplatné základní a středoškolské vzdělání. Listina také zakotvuje v souladu s příslušným zákonem povinnou školní docházku, která v současné době činí devět let. Po tuto dobu tedy je právo na vzdělání také povinností vzdělávat se. Bezplatnost vzdělání zaručenou ústavním zákonem nelze ale chápat tak, ţe by stát měl nést veškeré náklady vznikající při realizaci práva na vzdělání. Ve věci bezplatnosti vzdělání rozhodoval Ústavní soud např. Nálezem pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl.ÚS 25/94, kdy skupina poslanců předloţila Ústavnímu soudu ČR návrh na zahájení řízení o zrušení nařízení vlády č. 15/1994 Sb., o bezplatném poskytování učebnic, učebních textů a základních školních potřeb. 9 Na nejvyšším stupni vzdělávací soustavy je ústavní právo občana na bezplatné vzdělání omezeno schopnostmi občana a moţnostmi společnosti. Podle Ústavního soudu přitom nelze chápat právo na vzdělání na vysoké škole jako základní právo v tom smyslu, ţe kaţdý by byl oprávněn studovat na vysoké škole, kterou si sám zvolí, a ţe stát by byl povinen zaručit komukoliv takové vzdělání, jaké si přeje. Ve smyslu zákona o vysokých školách má občan právo studovat na vysoké škole, prokáţe-li potřebnou způsobilost k tomuto studiu. 10 Vedle zmíněné ústavně právní úpravy lze základy právní regulace na vzdělávání nalézt i v dokumentech mezinárodněprávních. Jde zejména o tyto mezinárodní smlouvy: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Úmluva o právech dítěte Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Podle názoru navrhovatelů bylo uvedené nařízení v rozporu s čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, s článkem 28 odst. 2 písm. a), b) a čl. 41 Úmluvy o právech dítěte a s článkem 5 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Plénum Ústavního soudu ČR návrh skupiny poslanců zamítlo s tím, ţe: bezplatnost vzdělání nemůže spočívat v tom, že stát ponese veškeré náklady, které občanům v souvislosti s realizací práva na vzdělání vzniknou. Stát tedy může požadovat úhradu části nákladů v souvislosti s realizací práva na vzdělání a vláda má k takovému postupu bezpochyby oprávnění. To v žádném případě nezpochybňuje principy bezplatného vzdělání na základních a středních školách. 10 Nález Ústavního soudu Pl. Ús 32/95 a také Usnesení Ústavního soudu I.ÚS 667/ JURNIKOVÁ, J. et al. Správní právo zvláštní část, 6.doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita,

9 2.2 Prameny vysokoškolského práva Nejvýznamnějším právním předpisem zákonného charakteru, který reguluje vysokoškolské vzdělávání v České republice, je zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dále pak zákony, kterými se jednotlivé vysoké školy zřizují. 12 Zákon o vysokých školách byl přijat jako kompromis po více neţ třech letech diskusí nad koncepcí českého vysokého školství. Nejproblematičtějšími oblastmi byly: transformace, financování a samospráva vysokých škol, problematika akreditace, školné, problematika fakultních nemocnic a státních vysokých škol. 13 Nutno v této souvislosti podotknout, ţe zákon o vysokých školách prošel mnoha novelizacemi 14, ale většina z výše zmíněných oblastí zůstává problematická i nadále. Jako související právní úpravu je moţné také zmínit zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, který i pro vysoké školy stanoví právní rámec pro čerpání účelově určených finančních prostředků. Dále je moţné zmínit zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, upravující podmínky, za jakých mají občané při studiu právo na pomoc státu v návaznosti na ustanovení čl. 33 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Do pramenů právní úpravy je moţné zařadit i prováděcí právní předpisy, např. vyhlášku č. 42/1999 Sb., o obsahu ţádosti o akreditaci studijního programu, vyhlášku č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejňování průběhu přijímacího řízení na vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, nebo vyhlášku č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění povaţují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. 2.3 Evropské aspekty vysokého školství Při zkoumání východisek ústavního práva na vzdělání nelze nezmínit tuto otázku také v mezinárodním kontextu. Ačkoli je národní vzdělávání v rámci Evropské unie ve vlastní působnosti toho kterého státu, jak vyplývá i ze Smlouvy o zaloţení Evropského 12 Např. zákon ze dne 28. ledna 1919, č. 50 Sb. z. a nař., kterým se zřizuje druhá česká univerzita, kterým byla zřízena Masarykova univerzita v Brně. 13 JURNIKOVÁ, J. et al. Správní právo zvláštní část, 6.doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, Do konce roku 2010 jich bylo 20, poslední novelizace byla provedena zákonem č. 159/2010 Sb. 9

10 společenství, 15 je v rámci Evropy vytvářen Evropský systém vysokého školství. Jiţ v květnu 1998, u příleţitostí 700 let paříţské Sorbonny, podepsali ministři, zodpovědní za vysoké školství, Francie, Itálie, Německa a Spojeného království společnou deklaraci o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, tzv. Sorbonnskou deklaraci. V rámci setkání došlo mezi ministry ke shodě na konkrétních zásadách a cílech, a tím nastartovali spolupráci a reformy vysokoškolských systémů ve všech evropských zemích. Jiţ v této deklaraci byly nastoleny podněty k zavedení systému strukturovaného studia, vytvoření bakalářského stupně studia jako základu celého vysokoškolského studia, zavedení kreditového systému, a tím vším umoţnit větší mezinárodní mobilitu studentů i učitelů. O rok později v roce 1999 pak 30 evropských zemí, včetně České republiky, podepsalo Boloňskou deklaraci, akční plán rozvoje vysokých škol k vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání do roku Tato deklarace, navazující na úspěch předchozí Sorbonnské deklarace, dále rozpracovala její závěry. Cílem spolupráce bylo především zpřehlednit systémy vysokoškolského vzdělávání v Evropě, zavést strukturované studium, srovnatelné diplomy a kreditní systém. Bylo přijato šest základních cílů: vytvoření srovnatelných stupňů vysokoškolského vzdělávání, uznávání titulů v rámci pregraduálního a postgraduálního cyklu vzdělávání, vypracování systému kreditů, podpora mobility, stanovení kritérií pro udrţení kvality vzdělávání a vzájemná spolupráce v oblasti vzdělávací i výzkumné. Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání byl slavnostně vyhlášen ve dnech března 2010 na konferenci ministrů v Budapešti a ve Vídni. Společnou deklaraci přijalo jiţ 47 zemí. Nezávislí experti i jednotlivé instituce a zájmové skupiny se shodli, ţe bylo dosaţeno významného pokroku, a zdůraznili obrovskou změnu, která se udála s vysokým školstvím zejména v kontinentální Evropě Kde je v čl. 149 stanoveno, ţe Společenství přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykové rozmanitosti. 16 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: vysoké školy: Boloňský proces. [online]. [cit ]. Dostupné z: Boloňský proces. [online]. [cit ]. Dostupné z SLÁDEČEK, V., POUPEROVÁ, O. a kolektiv: Správní právo zvláštní část (vybrané kapitoly). Praha: Leges, 2011, 416 s. 10

11 3 Realizace práva na vysokoškolské vzdělání Realizaci práva na vzdělání v návaznosti na ustanovení Listiny základních práv a svobod zajišťuje především stát. Tuto činnost stát zajišťuje v rámci veřejné správy. 17 Veřejná správa na úseku školství patří mezi základní sloţky veřejné správy moderního demokratického státu. Správa na úseku školství je realizovaná jak v rámci státní správy, tak samosprávy. Ústředním orgánem státní správy pro úsek školství je Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT ). 18 Státní správu v rámci vysokoškolského vzdělávání upravuje část desátá zákona o vysokých školách. Zde je v 87 upravena jak působnost MŠMT 19, tak v 88 také výkon státní správy na úrovni vysokých škol, kterou je vedení matriky studentů. Kromě toho je působnost MŠMT upravena také v 36 a násl. ve vztahu k veřejným vysokých školám a v 43 ve vztahu k soukromým vysokým školám. Samosprávnou působnost vysoké školy upravuje 6 zákona o vysokých školách. 20 Zákon o vysokých školách definuje vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy, vrcholná centra vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti, která mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti. V souvislosti s postavením vysokých škol ve společnosti a vycházeje z čl. 15 Listiny základních práv a svobod zákon o vysokých školách zaručuje vysokým školám akademická práva a svobody, jako svobodu vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků, svobodu výuky, právo učit se, zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci 17 PRŮCHA, P., Základy správního práva a veřejné správy, obecná část. 2.přepracované a doplněné vydání, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994: Veřejnou správou se rozumí ve společnosti organizované ve stát, správa veřejných záleţitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě. Pro tuto výkonnou moc je přitom charakteristické, ţe se jedná především o moc veřejnou, jíţ je nadán v prvé řadě sám stát, a dále touto mocí disponují jím aprobované subjekty dále povolané ke správě veřejných záleţitostí. Veřejná správa se člení na státní správu a samosprávu. 18 Viz. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Kromě MŠMT to jsou také Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra pro oblast správy státních vysokých škol. 19 Ministerstvo např. registruje vnitřní předpisy vysokých škol, vypracovává a zveřejňuje zprávu o stavu vysokého školství a dlouhodobý záměr, rozděluje finanční prostředky ze státního rozpočtu a kontroluje jejich vyuţití, uděluje státní souhlas dle 39, rozhoduje o udělení akreditace a další. 20 Patří sem především vnitřní organizace vysoké školy, určování počtu přijímaných uchazečů o studium, stanovení podmínek pro přijetí ke studiu, tvorba a uskutečňování studijních programů, organizace studia, rozhodování o právech a povinnostech studentů, pracovněprávní vztahy a další. 11

12 studijních programů, a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce a další, vymezené v 4 zákona o vysokých školách. Vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoţivotního vzdělávání. Typy studijních programů jsou bakalářský, magisterský a doktorský. Všechny studijní programy podléhají akreditaci, kterou uděluje MŠMT na základě souhlasného stanoviska Akreditační komise. Bez akreditace není moţné přijímat uchazeče ke studiu, konat výuku, zkoušky ani přiznávat akademické tituly. 21 Zákon o vysokých školách upravuje náleţitosti akreditačního řízení, které je správním řízením, a v 84 postavení Akreditační komise, jejímţ úkolem je pečovat o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a posuzovat vzdělávací, vědeckou, výzkumnou, uměleckou a tvůrčí činnost vysokých škol. 22 Vysokoškolské vzdělání se získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia. Studijní plán stanoví časovou a obsahovou posloupnost studijních předmětů, formu jejich studia a způsob ověření studijních výsledků. Forma studia vyjadřuje, zda jde o studium prezenční, distanční nebo jde o jejich kombinaci. 23 Prezenční forma studia umoţňuje studentovi pravidelnou účast na přednáškách, seminářích a cvičeních. Distanční forma studia (dříve uţívané označení dálkové studium) umoţňuje studium formou samostudia s vyuţitím informačních prostředků a technologií, bez nutnosti pravidelné účasti na výuce. V současné době většina vysokých škol preferuje prezenční nebo kombinovanou formu studia, spočívající v kombinaci prezenčního a distančního studia, tedy jak účast na výuce, tak samostudium s vyuţitím nových metod a postupů, např. e-learningu. Zatímco prezenční formu preferují studenti pokračující ve studiu zákona o vysokých školách 22 V souvislosti s udělováním akreditací je velice zajímavý vývoj situace okolo (ne)prodlouţení akreditace Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni (ZČU). Zejména v souvislosti s poţadavkem 86 zákona o vysokých školách, podle kterého je vysoká škola, které byla akreditace odňata, povinna zajistit studentům moţnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téţe nebo jiné vysoké škole. Vzhledem k mnoţství studentů Právnické fakulty ZČU a k tomu, ţe v ČR jsou na veřejných vysokých školách, kromě plzeňské univerzity, právnické fakulty pouze na 3 univerzitách, je prakticky nemoţné této povinnosti vyhovět. Především z tohoto důvodu byla situace ministrem školství přehodnocena a akreditace byla právnické fakultě ZČU prodlouţena do roku Jelikoţ tak ministr učinil v rozporu se stanoviskem Akreditační komise, povaţuje komise toto jednání za nezákonné a podala proto podnět nejvyššímu státnímu zástupci k podání ţaloby ve veřejném zájmu proti rozhodnutí MŠMT zákona o vysokých školách 12

13 po střední škole jako přípravu na budoucí zaměstnání, kombinované studium vyuţívají více lidé z praxe k rozšíření, prohloubení nebo doplnění vzdělání potřebné pro výkon zaměstnání. Zákon o vysokých školách stanoví, ţe vysoká škola je právnickou osobou (s výjimkou státních vysokých škol 24 ), fakulty a jiné součásti vysoké školy právní subjektivitu nemají. 25 Zákon rozlišuje tři typy vysokých škol veřejné, státní a soukromé. Zákon s ohledem na realizované studijní programy rozlišuje univerzitní a neuniverzitní vysoké školy. Typ vysoké školy musí být uveden v jejím statutu a musí být v souladu se stanoviskem Akreditační komise. Označení univerzita v názvu vysoké školy mohou mít dle zákona pouze vysoké školy univerzitní, označení vysoká škola pak všechny typy vysokých škol. 26 Vysoká škola univerzitní můţe uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou, výzkumnou a vývojovou, inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Vysoká škola neuniverzitní uskutečňuje bakalářské studijní programy, můţe také uskutečňovat magisterské studijní programy, a v souvislosti s tím vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo tvůrčí činnost. Vysoká škola neuniverzitní se nečlení na fakulty. 27 Velmi podobná české právní úpravě vysokoškolského vzdělání je právní úprava ve Slovenské republice. Tato podobnost vychází jak z historických souvislostí, kdy byly obě republiky součástí jednoho federálního státu 28, tak vzájemných dohod, např. o uznávání vysokoškolských titulů a neplacení školného. V neposlední řadě vychází také ze zapojení obou republik do Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Ve Slovenské republice je, podobě jako v České republice, právo na vzdělání zaručeno ústavním předpisem. Na rozdíl od české právní úpravy, kde jsou tato práva upravena Listinou základních práv a svobod, jako součástí ústavního pořádku, je právo na vzdělání jako jedno z hospodářských, sociálních a kulturních práv zakotveno přímo v Ústavě Slovenské odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách 25 Na rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách v 5 upravoval právní subjektivitu také fakult, případně, jiných součástí vysoké školy, určil-li tak statut vysoké školy. 26 Některý vysoké školy však v názvu neuţívají ani označení univerzita, ani vysoká škola Vysoké učení technické v Brně, Janáčkova akademie múzických umění v Brně apod odst. 3, 4 a 5 zákona o vysokých školách 28 Předchozí zákon o vysokých školách č. 172/1990 Sb., resp. č. 172/1990 Zb. byl prakticky totoţný. 13

14 republiky 29 v čl. 42, který je totoţný s čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Ve Slovenské republice je vysokoškolské vzdělání upraveno zákonem č. 131/2002 Z.z., o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen zákon o vysokých školách SR). Stejně jako v České republice, školství spadá do výkonu veřejné správy, která je také realizovaná jako činnosti státní správy, tak i samosprávy. Zatímco samosprávná činnost vysokých škol je upravena podobně jako v českém zákoně 30 v rámci státní správy, je působnost v některých důleţitých oblastech svěřena vládě SR. 31 Zákonodárce patrně vedla k tomuto kroku snaha o zvýšení záruky zákonnosti přijatých rozhodnutí, týkající se především samotného působení vysokých škol. Otázky finanční, jako rozdělování prostředků z finančního rozpočtu, zůstávají v kompetenci ministerstva. V odst je pak vymezeno, které kompetence zákon svěřuje pouze ministrovi. 32 Úvodní ustanovení obou zákonů, jako je právní subjektivita vysokých škol, typy akreditovaných studijních programů, jsou prakticky shodné. Podstatným rozdílem je ve slovenské právní úpravě zakotvená moţnost sankcionovat právnické osoby, které poskytují, organizují nebo zabezpečují vysokoškolské vzdělávání na území Slovenské republiky a nejsou vysokou školou nebo nevysokoškolskou institucí dle ustanovení 2 zákona o vysokých školách SR, pokutou aţ do výše téměř půl milionu eur. V české právní úpravě ţádné takové ustanovení nenajdeme. Slovenská právní úprava kromě veřejných, státních a soukromých vysokých škol definuje v 49a také zahraniční vysoké školy se sídlem na území členského státu Evropské unie mimo území Slovenské republiky nebo států, které jsou smluvními stranami Dohody o evropském 29 Zákon č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej republiky 30 6 zákona 131/2002 Z.z. 31 Dle 102 odst. 1 zákona 131/2002 Z.z., vláda jmenuje a odvolává na návrh ministra představenstvo a členy Akreditační komise, schvaluje statut Akreditační komise, uděluje a ruší státní souhlas udělený soukromým vysokým školám, projednává materiály ministerstva, zejména dlouhodobý záměr, výroční zprávu a informace ministerstva o podmínkách rozvoje vysokých škol, schvaluje změny názvu soukromých vysokých škol a začlení mezi univerzitní nebo odborné vysoké školy. 32 Viz 102 odst. 3 zákona 131/2002 Z.z. do kompetence ministra patří např. to, ţe předkládá prezidentovi na základě návrhu vysokých škol návrh na jmenování profesorů, jmenování a odvolání rektorů, pověřuje do jmenování nového rektora výkonem funkce osobu navrţenou akademickým senátem a další. 14

15 hospodářském prostoru a Švýcarské konfederace. 33 Český zákon o vysokých školách postavení zahraničních vysokých škol neupravuje. Postavení studentů zahraničních vysokých škol působících na území České republiky upravuje pouze v souvislosti se státní sociální podporou a důchodovým zabezpečením vyhláška MŠMT č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění povaţují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. 34 Slovenské vysoké školy, na rozdíl od českých, se nedělí na univerzitní a neuniverzitní, ale univerzitní, odborné a ostatní 35. Univerzitní vysoká škola, stejně jako v Česku, poskytuje vzdělání ve všech typech studijních programů a provádí základní výzkum. Odborná vysoká škola poskytuje vzdělání především bakalářského typu a provádí zejména aplikovaný výzkum. 36 Slovenský zákon o vysokých školách rozlišuje ještě třetí kategorii, a to vysoké školy nezařazené ani mezi univerzitní vysoké školy, ani mezi odborné vysoké školy, jejichţ název obsahuje pouze označení vysoká škola Veřejné vysoké školy Ústavní právo na bezplatné vysokoškolské vzdělání, vyplývající z čl. 33 Listiny základních práv a svobod, podmíněné schopnostmi jednotlivce a moţnostmi společnosti, je realizováno především veřejnými vysokými školami a dále také státními vysokými školami. Veřejné vysoké školy jsou zřizovány a zrušovány výhradně zákonem. Zákon také stanoví způsoby a moţnosti zasahování státních orgánů do činnosti veřejné vysoké školy, 33 V současné době na Slovensku působí 4 zahraniční vysoké školy, a všechny mají sídlo v České republice - Bankovní institut vysoká škola, a. s., Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o., Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o. p. s., Univerzita Palackého v Olomouci. 34 Aby měl student, který studuje na pobočce zahraniční vysoké školy, případně v instituci uskutečňující výuku na území České republiky, zachován status studenta vysoké školy pro oblast zdravotní a sociální, musí být tato instituce a jí uskutečňovaný studijní program zařazeny do přílohy č. 3 k vyhlášce č. 322/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Aktuální novelou je vyhláška MŠMT č. 252/2010 platná pro rok 2011/12, která uvádí v příloze č těchto institucí. 35 O podobném členění vysokých škol uvaţuje i MŠMT v souvislosti s aktuální reformou vysokoškolského zákona ve věcném záměru zákona o vysokých školách odst. 14, 15, 16 zákona 131/2002 Z.z. o vysokých školách. 37 Většina soukromých vysokých škol na Slovensku. 15

16 a především samosprávnou působnost veřejné vysoké školy 38 a samosprávné akademické orgány veřejné vysoké školy, kterými jsou akademický senát, rektor, vědecká nebo umělecká rada a disciplinární komise. Zákon dále stanoví další orgány veřejné vysoké školy, kterými jsou správní rada a kvestor. Samosprávný charakter veřejné vysoké školy umoţňuje škole vydávat samosprávné vnitřní předpisy. Nejvýznamnějším předpisem je statut veřejné vysoké školy, který mimo jiné stanoví podmínky pro přijetí ke studiu a způsob podávání přihlášek, ustanovení o poplatcích spojených se studiem. 39 Dalšími vnitřními předpisy jsou volební a jednací řád akademického senátu, vnitřní mzdový předpis, jednací řád vědecké rady, řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků, studijní a zkušební řád, disciplinární řád studentů a další předpisy, pokud tak stanoví statut. 40 Veřejná vysoká škola je financována především ze státního rozpočtu. Samospráva veřejné vysoké školy souvisí i s její ekonomickou autonomií veřejná vysoká škola dle zákona stanoví kaţdý rok rozpočet, který nesmí být deficitní. Příjmem veřejné vysoké školy jsou dle 18 zákona o vysokých školách příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací, vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků dle zvláštního zákona. O tomto příspěvku rozhoduje na základě ţádosti vysoké školy rozhodnutím MŠMT. Dalšími příjmy jsou dotace ze státního rozpočtu, poplatky spojené se studiem, výnosy z majetku, příjmy ze státních fondů a rozpočtu obcí, výnosy z doplňkové činnosti, příjmy z darů a dědictví. V souvislosti s financováním veřejných vysokých škol je nutné zmínit probíhající bouřlivou diskusi o nové podobě zákona o vysokých školách a celkové reformě vysokého školství. Je zde na jedné straně pochopitelná a oprávněná snaha MŠMT o posílení kontrolní funkce, na druhé straně je obava akademické obce ze ztráty své autonomie. Důvodem těchto obav je vládní návrh, podle kterého by část pravomocí akademického senátu převzala rada vysokých škol. Třetinu členů rady vysokých škol by mělo navrhnout MŠMT, třetinu rektor 38 Výčet samosprávné působnosti veřejné vysoké školy stanoví zákon o vysokých školách v 6 odst Kompletní výčet stanoví 17 odst. 2 zákona o vysokých školách odst. 1 zákona o vysokých školách. 16

17 a třetinu akademický senát. Rada by měla rozhodovat o rozpočtu, majetku a vybírat kandidáta na rektora. Akademická obec se obává především zvýšení politického vlivu na řízení, správu a chod veřejných vysokých škol. Veřejné vysoké školy jsou vyjmenovány v příloze č. 1 zákona o vysokých školách. V současné době je v České republice 26 veřejných vysokých škol. S výjimkou dvou vysokých škol, které jsou neuniverzitní (Vysoká škola polytechnická v Jihlavě a Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích) se jedná o vysoké školy univerzitní. 41 Slovenské veřejné vysoké školy jsou vyjmenované v příloze č. 1 zákona o vysokých školách SR. V roce 2010 bylo ve Slovenské republice 20 veřejných vysokých škol. Podíl studentů studujících na veřejné vysoké škole byl v České i Slovenské republice v roce 2010 srovnatelný. Na Slovensku to bylo 82,78 % z celkového počtu studentů všech vysokých škol, v České republice z celkového počtu studentů na veřejných vysokých školách studovalo 85,6 % studentů. V roce 2010 studovalo v České republice, převáţně na veřejných vysokých školách zahraničních studentů (9,5 % z celkového počtu studentů), z toho bylo slovenských studentů. Podíl slovenských studentů tak na českých vysokých školách tvoří 6 % z celkového počtu studentů, a 64,6 % z počtu zahraničních studentů. 42 Na Slovensku v roce 2010 studovalo celkem zahraničních studentů (z toho studentů z Česka) coţ je 4,09 % z celkového počtu studentů. Na veřejných vysokých školách podíl zahraničních studentů tvořil 2,24 %. 43 Je otázkou, co způsobuje, ţe v České republice studuje pětkrát více slovenských studentů, neţ je tomu naopak. Dle mého názoru nejde o to, ţe by slovenské vysoké školy byly méně kvalitní, případně kladly na své studenty větší nároky, ale spíše bude 41 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: Vysoké školství: Dokumenty: Výroční zprávy: Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok [online]. [cit ]. Dostupné z: 42 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: Vysoké školství: Dokumenty: Výroční zprávy: Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok [online]. [cit ]. Dostupné z: 43 Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu Slovenskej republiky: Vysoké školstvo: Výročné správy o stave vysokého školstva: Výročná správa o stave vysokého školství za rok [online]. [cit ]. Dostupné z: 17

18 tato skutečnost souviset s tím, ţe na Slovensku je studium jiţ částečně zpoplatněno (blíţe viz kapitola Poplatky spojené se studiem). 3.2 Státní vysoké školy Státní vysoké školy definuje český zákon o vysokých školách v 2 odst. 7: Státní vysoká škola je vojenská nebo policejní. Dále se zákon státním vysokým školám věnuje v části dvanácté v 94: Zatímco vojenské vysoké školy vzdělávají odborníky zejména pro ozbrojené síly, policejní vysoké školy vzdělávají odborníky zejména pro bezpečnostní sbory. Na obou státních vysokých školách mohou také studovat studenti, kteří nejsou vojáky v činné službě ani příslušníky bezpečnostního sboru. U státních vysokých škol je výkon státní správy MŠMT omezen a z větší části je svěřen Ministerstvu obrany, pro vojenské vysoké školy, resp. Ministerstvu vnitra pro policejní vysoké školy. Vojenská vysoká škola je přímou součástí Ministerstva obrany, financovaná ze státního rozpočtu, zejména kapitolou Ministerstva obrany, policejní vysoká škola patří do organizační sloţky státu financované Ministerstvem vnitra. Státní vysoké škole můţe být také poskytnut příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací, vědeckou a výzkumnou činnost a na podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků dle zvláštního zákona 44. Státní vysoké školy nemají správní rady, samospráva se uplatňuje pouze v omezeném rozsahu, výrazně se zde uplatňují vojenské a policejní metody správy, nemají ekonomickou autonomii a nemají ani právní subjektivitu. Při přijímání vojáků v činné sluţbě se vojenská vysoká škola řídí poţadavky Ministerstva obrany, policejní vysoká škola se při přijímání příslušníků Policie ČR ve sluţebním poměru řídí poţadavky Ministerstva vnitra. 45 V současné době je v České republice pouze jedna vojenská vysoká škola, a to Univerzita obrany v Brně a jedna policejní vysoká škola Policejní akademie České republiky v Praze. Univerzita obrany zajišťuje přípravu vojenských profesionálů pro potřeby Armády ČR a civilních studentů, zejména ve prospěch bezpečnostního systému státu a obranného průmyslu. Poskytuje akreditované vzdělání v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech srovnatelné se vzděláním získaným na civilních školách. Akreditované studijní programy jsou realizované jak prezenční, tak kombinovanou formou studia. Škola se 44 Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů odst. 1-3 zákona o vysokých školách. 18

19 v posledních letech výrazně změnila a modernizovala své studijní plány s cílem dosáhnout evropského standardu vyspělých univerzit. 46 Hlavním posláním Policejní akademie je vysokoškolská příprava specialistů pro vybrané policejní a další bezpečnostní činnosti, integrovaný záchranný systém a pro výkon řídících funkcí v policejní praxi a ve státní správě. Zajišťuje vysokoškolskou přípravu především těch odborníků, jejichţ kvalifikaci nelze získat na jiných vysokých školách. Ke studiu jsou přijímáni téţ studenti, kteří nejsou příslušníky Policie ČR. Policejní akademie také poskytuje studium v akreditovaných studijních programech ve všech třech stupních studia, v prezenční i kombinované formě. Absolventi Policejní akademie najdou uplatnění zejména v resortu Ministerstva vnitra ČR, Policie ČR, v rámci integrovaného záchranného systému, u obecní a městské policie, v soukromých bezpečnostních sluţbách a dalších bezpečnostních sborech, především v řídících funkcích a specializovaných profesích. Civilní absolventi naleznou uplatnění ve veřejném a soukromém sektoru bezpečnostních sluţeb, v průmyslu, peněţnictví a v jiných hospodářských oborech jako řídící pracovníci a specialisté při zajišťování bezpečnosti. 47 Ve Slovenské republice jsou státními vysokými školami stejně jako v České republice vojenské a policejní vysoké školy, a navíc sem ještě patří zdravotnické vysoké školy. Státním vysokým školám se věnuje třetí část slovenského zákona o vysokých školách. Jsou státními rozpočtovými organizacemi dle zákona č. 523/2004 Z.z. o rozpočtových pravidlách verejnej správy. Vojenské a policejní vysoké školy poskytují vzdělání podobně jako v České republice jak profesionálům z řad vojáků v činné sluţbě a příslušníků policejního sboru, tak studentům, kteří nejsou ve sluţebním poměru. Vojenská a policejní vysoká škola spadají do resortu ministerstva obrany resp. vnitra. Na vzdělávání studentů mimo sluţební poměr se podílí také ministerstvo školství. Vojenskou vysokou školou je Akadémia ozbrojených síl Milana Rastislava Štefánika. Policejní vysokou školou je Akadémia Policajného zboru v Bratislave. 46 Univerzita obrany: Informace o škole a studiu pro zájemce o studium v ak. roce 2012/13. [online]. [cit ]. Dostupné z: 47 Informace o studiu na Policejní akademii ČR v Praze pro ak. rok 2012/13. [online]. [cit ]. Dostupné z: 19

20 Zdravotnické vysoké školy vzdělávají studenty pro jednotlivé kategorie zdravotnických pracovníků (lékař, zubní lékař, farmaceut, zdravotní sestra, porodní asistentka) 48 a spadají do kompetence Ministerstva zdravotnictví. Zdravotnické vzdělání poskytují kromě státní zdravotnické vysoké školy také vysoké školy veřejné i soukromé. Státní zdravotnickou školou je Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave, která je jedinou vysokou školou univerzitního typu na Slovensku specializovanou pouze na zdravotnické vzdělávání s dlouhou tradicí (vznikla postupnou transformací z původního Slovenského institutu pro doškolování lékařů v Trenčíně zřízeném jiţ v roce 1953) Soukromé vysoké školy Moţnost zřizovat soukromé vysoké školy a vyučovat na nich vychází také z ústavního práva na vzdělání zakotveného v Listině základních práv a svobod, konkrétně čl. 33 odst. 3, a to jen za podmínek stanovených zákonem. Zákon musí stanovit, jaké školy, typ, druh a stupeň lze jako nestátní zřizovat. K zákonným podmínkám můţe patřit i to, aby vzdělání na nestátních vysokých školách bylo kvalitou srovnatelné se školami, zřizovanými státem a ţe vzdělání na těchto školách je rovnocenné. Tuto podmínku však Listina základní práv a svobod nestanoví, 50 a je jistě zajímavou otázkou, jak jsou tyto dvě podmínky týkající se kvality vzdělávání a rovnocennosti škol realizovány v praxi vysokoškolského vzdělávání a jak jsou co do rovnocennosti dosaţeného vzdělání vnímány veřejností. Na tuto otázku je moţné podívat se z několika různých úhlů pohledu a dojít k různým závěrům. Např. v souvislosti s diskutovaným zavedením školného, je moţné uvaţovat tak, ţe pokud student za vzdělání platí, více si ho váţí, snaţí se studovat kvalitněji, rychleji, zbytečně studium neprodluţovat a neplatit další poplatky. Jsou ale soukromé školy, které jsou financovány především z vlastních zdrojů, motivovány mít dostatek odborníků a poskytovat kvalitní vzdělání a mít tak více klientů a tím i více příjmů? Nebo chtějí soukromé školy jen vzdělat co nejrychleji a co nejvíce studentů, a tím také co nejrychleji a co nejvíce vydělat? Chtějí studenti za své peníze dosáhnout kvalitního vzdělání, nebo si chtějí rychle koupit titul", a v praxi pak rychle vloţenou investici získat zpět? Dle mého názoru se kvalita vysoké 48 Přesný výčet viz 27 Zákon 578/2004 Z.z. o poskytovateľoch zdravotnej starostlivosti,... zdravotníckych pracovníkoch, stavovských organizáciách v zdravotníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov 49 Slovenská zdravotnícka univerzita [online]. Dostupné z: 50 KLÍMA, K. Komentář k Ústavě a Listině, Plzeň. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, 1019 s. 20

21 školy nedá posuzovat ani rozlišovat dle toho, zda se na ní školné platí či nikoli. Nelze se ani ztotoţnit s názorem, ţe studenti se nejdříve pokouší dostat se na veřejnou vysokou školu, a pokud zde neuspějí, jdou teprve na soukromou vysokou školu a proto jsou uchazeči o studium na soukromé vysoké škole méně schopní. Zatímco pro zahraniční vysokou školu bývá většinou otázkou prestiţe, pokud zde studuje osobnost z kulturního, společenského či politického prostředí, v české společnosti dochází spíše k pokřivenému vnímání a k podezření z protekcionalismu. Jak se ovšem v minulosti ukázalo, mnohdy jde o obavy oprávněné. Tyto problémy se však nevyhnuly ani veřejným vysokým školám. Kvalitu vysokého školství samotné zavedení školného nezvýší, ale posílení kontrolní funkce MŠMT, zejména prostřednictvím nezávislé Akreditační komise, by jistě byl přínosem. Soukromé vysoké školy, jak vyplývá z výše uvedeného, nejsou zřizovány státem a jejich účelem není uspokojování veřejných potřeb. Ústavní právo na vzdělání, jako dříve vymezenou negativní a pozitivní povinnost státu, kdy stát nemůţe nikomu ve zdělání bránit, a naopak má povinnost moţnost vzdělání zajistit, lze v této souvislosti interpretovat jako moţnost uchazeče svobodně se rozhodnout, zda bude studovat veřejnou či soukromou vysokou školu, a dále to, ţe stát umoţní vzdělávat se na soukromých vysokých školách udělením státního souhlasu. Prostřednictvím Akreditační komise pak stát můţe zaručit kvalitu a odbornost těchto škol. Postavení soukromých vysokých škol upravuje část třetí zákona o vysokých školách, konkrétně Jedná se o právnické osoby 51, které jsou oprávněné působit jako soukromá vysoká škola na základě udělení státního souhlasu MŠMT. Ten je nepřevoditelný a nepřechází na právního nástupce. Zákon vymezuje důvody, pro které ministerstvo souhlas neudělí. Předpokladem pro udělení souhlasu je kladné stanovisko Akreditační komise. Soukromé vysoké školy jsou financovány z vlastních zdrojů, ale můţe jim být poskytnuta i státní dotace. 52 Pro zajištění financování z vlastních zdrojů vyuţívají soukromé vysoké školy především moţnosti vzdělávat za úplatu, coţ jim umoţňuje Listina základních práv a svobod. 51 Viz 39 zákona o vysokých školách: Právnická osoba, která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu EU Zákona o vysokých školách: Právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a vědeckou nebo výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou a tvůrčí činnost. 21

22 Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví bez zákonného omezení vysoká škola vnitřním předpisem. V roce 2010 uskutečňovalo vzdělávací činnost v České republice se státním souhlasem 45 soukromých vysokých škol. Na rozdíl od veřejných vysokých škol je většina soukromých vysokých škol neuniverzitního typu, pouze tři soukromé vysoké školy získaly statut univerzitní vysoké školy (Univerzita Jana Ámose Komenského, s.r.o., Metropolitní univerzita Praha, o.p.s. a Vysoká škola finanční a správní, o.p.s.). 53 Zatímco veřejné vysoké školy jsou zastoupeny ve všech krajích České republiky tak, aby studenti měli moţnost vzdělávat se ve svém regionu, rozmístění soukromých vysokých škol se řídí spíše ekonomickými a trţními pravidly. Soukromé vysoké školy jsou tudíţ nejvíce zastoupeny, podobně jako veřejné vysoké školy, v největších městech, Praze a Brně 54. Naopak vůbec nejsou soukromé vysoké školy zastoupeny v kraji Plzeňském, Ústeckém, Libereckém, Královehradeckém, Pardubickém. 55 Základní rozdíl mezi českou a slovenskou právní úpravou v oblasti soukromých vysokých škol je v udělování státního souhlasu soukromým vysokým školám. V ČR je udělení státního souhlasu v kompetenci MŠMT, slovenský zákon o vysokých školách stanoví tuto povinnost do kompetence nejvyššího výkonného orgánu, a to vlády Slovenské republiky, na návrh MŠMT SR. 56 Slovenský zákon kromě soukromých vysokých škol rozlišuje ještě zahraniční vysoké školy. V současné době je moţné se na Slovensku vzdělávat ve dvanácti soukromých vysokých školách a čtyřech zahraničních vysokých školách. Oproti roku 2010 vzrostl počet soukromých vysokých škol o dvě, coţ je poměrně překvapivé vzhledem k meziročnímu úbytku studentů mezi roky 2009 a 2010 o 4 % (pokles u soukromých vysokých škol byl ale výrazně niţší neţ u veřejných vysokých škol, čímţ vzrost meziroční podíl studentů soukromých vysokých škol na 17,2 %). Oproti tomu na českých vysokých 53 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: Vysoké školství: Dokumenty: Výroční zprávy: Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok [online]. [cit ]. Dostupné z: 54 V Praze působilo v roce soukromých vysokých škol, v Brně Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vzdělávání: Vysoké školství: Dokumenty: Výroční zprávy: Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok [online]. [cit ]. Dostupné z: zákona 131/2002 Z.z. 22

23 školách byl v roce 2010 zaznamenán meziroční nárůst studentů o 1,8 % oproti roku 2009 a na soukromých vysokých školách v České republice byl v roce 2010 podíl studentů studujících na soukromých vysokých školách 14,4 % Přijímací řízení na vysoké školy Z ustanovení čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy je právo na bezplatné vysokoškolské vzdělání limitováno schopnostmi uchazeče a moţnostmi společnosti, vyplývá, ţe stát není schopen garantovat toto právo všem zájemcům o studium. Počet studentů, kterým je vyuţití tohoto práva umoţněno, je proto omezen. Moţnosti společnosti poskytovat vysokoškolské vzdělání jsou limitovány zejména finančními prostředky poskytovanými společností na vzdělání, a to např. prostředky přímo poskytované vysoké škole na výuku nebo platy pedagogů, vybavení atp. Dále můţe být počet uchazečů limitován poţadavky společnosti na absolventy konkrétního oboru. Neméně důleţité jsou pak samotné schopnosti uchazeče zvládnout studium na vysoké škole. Moţnosti společnosti se projeví především v počtu přijímaných studentů, který stanoví vysoká škola ve své samosprávné působnosti. Podmínky pro přijetí ke studiu na vysoké škole upravuje zákon o vysokých školách v Zákon stanoví základní podmínku pro přijetí ke studiu, a tou je předepsané dosaţené vzdělání. Další poţadavky kladené na uchazeče o studium stanoví vysoká škola nebo fakulta. Zda uchazeč tyto poţadavky splňuje, se ověřuje přijímací zkouškou Právní východiska Zákon o vysokých školách v 48 stanoví základní podmínku pro přijetí ke studiu na vysoké škole, a tou je dosaţený stupeň vzdělání: pro bakalářský a magisterský studijní program je to dosaţení úplného středního vzdělání, pro magisterský studijní program navazující na bakalářský studijní program, také řádné ukončení bakalářského studijního programu. Speciální úprava je pro studium v oblasti umění, kdy mohou být přijati i uchazeči s vyšším odborným vzděláním poskytovaným v konzervatořích, a zákon dokonce umoţňuje i výjimečné přijetí bez dosaţení tohoto vzdělání. Pro doktorské studium je podmínkou přijetí řádné ukončení magisterského studia a v oblasti umění také získání akademického titulu. Zákon o vysokých školách umoţňuje vysoké škole nebo fakultě v 49 stanovit pro přijetí ke studiu na vysoké škole i další podmínky týkající se určitých znalostí, schopností, 57 Výroční zprávy ministerstev školství ČR a SR o činnosti vysokých škol v ČR a SR za rok