Rozhodnutí. Výrok. Odůvodnění

Transkript

1 VYPRAVENO DNE KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA Oddělení ostatních správních činností Žižkova 57, Jihlava, Česká republika, Sp.zn.: OOSČ 699/2013 OOSC/13 Účastníci řízení: Rozhodnutí - Navrhovatel: Statutární město Jihlava, Masarykovo nám. 1, Jihlava, IČO , zastoupen na základě plné moci advokátem JUDr. Radkem Ondrušem, AK se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno - Odpůrce: Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí se sídlem Žižkova 93, Jihlava, IČO , zastoupen na základě plné moci advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou, AK se sídlem Kvestorská 5, Praha 4 Výrok Krajský úřad Kraje Vysočina (dále jen krajský úřad ), správní orgán příslušný podle 169 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), rozhodl dne o návrhu Statutárního města Jihlavy, Masarykovo nám. 1, Jihlava, IČO (dále též navrhovatel ) proti Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazku obcí se sídlem Žižkova 93, Jihlava, IČO (dále též: odpůrce ), t a k t o : I. Podle 141 odst. 7 správního řádu se návrhu vyhovuje a odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli částku ve výši ,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky ,03 Kč od do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Podle 141 odst. 11 správního řádu, ve spojení s 79 odst. 2 správního řádu, se žádnému z účastníků n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět a průběh řízení, podklady ze kterých krajský úřad vycházel Krajský obdržel dne návrh navrhovatele na zahájení sporného řízení správního o zaplacení částky ,03 Kč s příslušenstvím s návrhem na nařízení předběžného opatření. O návrhu na předběžné opatření rozhodl krajský úřad samostatným rozhodnutím ze dne , č.j.: KUJI 67508/2013, Sp.zn. OOSČ 699/2013 OOSC/4, kterým tento návrh zamítl. V samotném návrhu se navrhovatel domáhal, aby krajský úřad zavázal odpůrce k zaplacení částky ,03 Kč (s příslušenstvím), která představuje poměrný podíl navrhovatele stanovený podle klíče uvedeného v čl stanov odpůrce (poměrnost dle počtu obyvatel jednotlivých členských obcí odpůrce) na peněžitém majetku odpůrce ke dni , neboť odpůrce navrhovateli tento podíl ke dni podání návrhu nevyplatil, přičemž nárok na tento podíl měl navrhovateli vzniknout v souvislosti s jeho vystoupením z odpůrce, ke kterému došlo ke dni

2 Navrhovatel je toho názoru, že jeho podíl na peněžitém majetku odpůrce jako svazku obcí musí být v souvislosti s jeho vystoupením také vypořádán. Kromě obecné zásady hospodárnosti při nakládání s veřejným majetkem opírá navrhovatel tento svůj názor o usnesení valné hromady odpůrce ze dne , která rozhodla, že odpůrce vyplatí navrhovateli podíl ze svého peněžitého majetku ke dni (čl. 1. Bod 5 usnesení 47. Valné hromady SVaK Jihlavsko ze dne ). Dále navrhovatel odkázal na znění čl stanov odpůrce, podle kterého musí být finanční vypořádání vystupující obce provedeno nejpozději do 1 měsíce ode dne zániku členství, v daném případě do Podle Čl Stanov odpůrce musí být v případě vystoupení obce smlouvy o finančním vypořádání mezi vystupující obcí a svazkem vypořádány nejpozději do 1 měsíce ode dne zániku členství s tím, že navrhovatel z odpůrce vystoupil ke dni Navrhovatel dále v souvislosti s upřesněním výše peněžitého majetku odpůrce ke dni svého vystoupení navrhl krajskému úřadu, aby uložil odpůrci, aby mu vydal všechny zápisy o jednání a usnesení předsednictva odpůrce v roce 2013, které mají obsahovat informace o stavu peněžitého majetku odpůrce. Na podporu svých tvrzení navrhovatel označil a předložil příslušné listinné důkazy. Krajský úřad přípisem ze dne vyrozuměl známé účastníky o zahájení řízení a poučil je o jejich procesních právech. Dne obdržel krajský úřad vyjádření odpůrce k návrhu na vydání předběžného opatření, ve kterém odpůrce vedle vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření dále upozornil, že dle usnesení 47. Valné hromady odpůrce (odst. 1, písm.e, bod 5) byly stanoveny zásady vyrovnání mezi účastníky, ze kterých plynou určité povinnosti vůči odpůrci i navrhovateli. Aby tedy mohlo dojít ke spravedlivému vyrovnání majetku, je nutné provést jeho ocenění a zápočtu závazku navrhovatele vůči odpůrci (např. úvěrů hrazených odpůrcem za navrhovatele), což se musí objevit ve smlouvě o majetkovém vyrovnání. Krajský úřad následně obdržel dne repliku navrhovatele k vyjádření odpůrce. Navrhovatel zde v reakci na vyjádření odpůrce uvádí, že odpůrce implicitně uznává důvodnost nároku uplatněného navrhovatelem, o čemž svědčí skutečnost, že se odpůrce dovolává vzájemného započtení tohoto nároku a svého nároku vůči navrhovateli. Započtení je možné jen v případech existujících nároků, odpůrce tak eo ipso uznává nárok navrhovatele. Navrhovatel se dále vyjadřuje k argumentaci odpůrce potřebou ocenění majetku, kterou označuje za účelové, obecné, zcela nekonkrétní a proto nepřezkoumatelné, a nakonec ničím nepodložené tvrzení. Pokud by odpůrce měl vůči navrhovateli nějaké nároky, měl je vyčíslit tak, aby byly v souladu se stanovami vypořádány do , což odpůrce neučinil. Navrhovatel vyzval odpůrce ke specifikaci jeho nároků na peněžité plnění v návrhu smlouvy o majetkovém vypořádání v souvislosti s jeho vystoupením z odpůrce, avšak odpůrce v tomto směru zůstal nečinný, což je v rozporu s jeho obranou v tomto řízení. Pokud jde o argument o nutnosti ocenění, odkázal se navrhovatel na rozhodnutí krajského úřadu v souvisejícím řízení, vedeném pod sp.zn. OOSČ 467/2013, kde se krajský úřad s tímto argumentem vypořádal. Dále se navrhovatel vyjádřil i k argumentu nutnosti započtení pohledávek s tím, že je připraven všechny důvodné nároky odpůrce obratem uspokojit, pokud je však odpůrce uplatní. Dne obdržel krajský úřad doplnění vyjádření odpůrce, ve kterém vyjadřuje přesvědčení, že návrh je bezdůvodný a opětovně zdůraznil, že ukončení obce ve svazku se provádí dle stanov, čl.12.4, na základě smluv o finančním a majetkovém vyrovnání. Způsob Číslo stránky 2

3 vyrovnání majetku zvolený navrhovatelem těmto stanovám dle odpůrce odporuje. Vystoupení navrhovatele z odpůrce označil za náročný a komplikovaný proces, ve kterém je nutno zohlednit všechny jeho souvislosti, přičemž způsob vyrovnání tak, jak ho řeší navrhovatel je vytržený z kontextu a je třeba celý problém řešit komplexně. Připomněl, že odpůrce hradí za navrhovatele úvěry použité do majetku navrhovatele v celkové výši cca 34 mil. Kč. S odkazem na nutnost komplexního řešení celého procesu vystoupení navrhl odpůrce návrh jako nedůvodný zamítnout. K výzvě krajského úřadu k vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne obdržel krajský úřad ve dnech , , a další podání jednotlivých účastníků, ve kterých v zásadě setrvali na svých stanoviscích, žádné další nové důkazní návrhy ze strany účastníků ve vztahu k předmětu řízení tak, jak byl vymezen návrhem, kterým bylo řízení zahájeno, učiněny nebyly. Dne obdržel krajský úřad doplnění vyjádření odpůrce, ve kterém zpochybňuje příslušnost krajského úřadu k vedení tohoto řízení, když uvádí, že se v daném případě nejedná o spor z veřejnoprávní smlouvy, ale navrhovatel opírá svůj nárok o znění dohod o převodu hmotného majetku, které jsou nepochybně smlouvami soukromého (občanského) práva. Odpůrce v této souvislosti poukazuje i na žalobu, kterou podal navrhovatel proti odpůrci u Okresního soudu v Jihlavě o zaplacení nájemného ve výši ,- Kč za užívání mimo jiné vodohospodářského majetku, který byl současně předmětem sporného řízení vedeného krajským úřadem. Navrhovatel přitom svůj nárok v obou řízeních (soudním i správním) zakládá na stanovách odpůrce. Okresní soud přitom uznal svou pravomoc a v této věci rozhodl. V další části tohoto podání odpůrce zopakoval svou argumentaci o komplexnosti celého procesu vystoupení a nedůvodnosti návrhu, resp. jeho rozporu se stanovami. V podání ze dne zrekapituloval navrhovatel obranu odpůrce, kterou shrnul do šesti bodů: 1. způsob vyrovnání majetku, zvolený navrhovatelem, odporuje stanovám odpůrce. Majetkové vyrovnání je náročný a komplikovaný proces, který nelze řešit vytrháváním jednotlivých dílčích úkonů; a 2. majetkové vypořádání navrhovatele a odpůrce musí být vyřešeno dle platných zákonných ustanovení; a 3. odpůrce hradí za navrhovatele úvěry, použité do majetku náležejícímu navrhovateli v celkové výši 34 mil. Kč; a 4. způsob vyrovnání majetku, zvolený navrhovatelem, odporuje obchodním zvyklostem při vyrovnání podílů v obdobných společnostech či sdruženích; a 5. dílčí řešení poškozuje odpůrce, neboť se vypořádává pouze s aktivy; a 6. navrhovatel zcela bezdůvodně navyšuje náklady spojené se svým vystoupením z odpůrce a způsob provádění vypořádání je v rozporu se zásadou ekonomického vedení konkrétního řízení. Ke všem těmto bodům se navrhovatel podrobně vyjádřil s tím, že ve všech případech označil obranu odpůrce za nedůvodnou. Podáním ze dne odpůrce doplnil své vyjádření v tom směru, že návrh je nedůvodný i proto, že valná hromada odpůrce uložila předsednictvu zajistit řádnou identifikaci vypořádaného majetku a znalecký odhad jeho tržní ceny ke dni , což navrhovatel odsouhlasil a nyní svými návrhy u krajského úřadu a soudu postupuje v rozporu s těmito zásadami vyrovnání. Dále poukázal na to, že tato valná hromada vzala na vědomí, že neuzavření dohody o majetkovém vypořádání není zapříčiněno ani ze strany odpůrce, ani ze strany navrhovatele, a Číslo stránky 3

4 že odpůrce má do doby vypořádání majetku veškerá práva a povinnosti jako vlastník. Návrh i z tohoto důvodu opětovně označil za nedůvodný. Posledním podáním, které krajský úřad v této věci obdržel, je vyjádření ze dne , ve kterém navrhovatel označil dosavadní postup odpůrce, který činí úkony a uplatňuje nová tvrzení po lhůtách stanovených krajským úřadem, za nezákonný a nekorektní. K věci samé pak navrhovatel uvedl, že svůj nárok neopírá o znění dohod o převodu hmotného majetku, ale o znění stanov odpůrce a o usnesení valné hromady ze dne Vyjádřil se i k řízení vedeném Okresním soudem v Jihlavě pod č.j.: 122 C 54/2013, kde naopak svůj nárok nezakládá na stanovách odpůrce. K argumentaci odpůrce o nutnosti identifikace majetku uvedl navrhovatel, že tuto není třeba provádět, neboť navrhovatel svůj nárok v tomto řízení řádně identifikoval a činí ,03 Kč. Poukaz na usnesení valné hromady ze dne , kterým vzala na vědomí, že neuzavření dohody o majetkovém vypořádání není zapříčiněno ani ze strany odpůrce, ani ze strany navrhovatele, a že odpůrce má do doby vypořádání majetku veškerá práva a povinnosti jako vlastník, označil navrhovatel za irelevantní k předmětu tohoto řízení. Součástí tohoto podání je i vyčíslení nákladů řízení, jejichž náhradu navrhovatel na odpůrci požaduje, a to v celkové výši ,- Kč, navýšenou o DPH. Krajský úřad k této rekapitulační části odůvodnění podotýká, že z důvodu procesní ekonomie zde neuvádí doslovný obsah jednotlivých podání, neboť oběma účastníkům bylo umožněno se s veškerými podklady rozhodnutí seznámit a krajský úřad tudíž vychází z toho, že jejich obsah je jim znám. Krajský úřad při svém rozhodování vycházel z těchto podkladů a z listinných důkazů, které účastníci na podporu svých tvrzení připojili, a při svém rozhodování se řídil právní úpravou, která na danou věc dopadá - 141, správního řádu. II. Řešení ostatních procesních otázek a. Vymezení odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k předmětu řízení Předmět tohoto sporného řízení byl určen návrhem navrhovatele, krajský úřad jako příslušný správní orgán je obsahem návrhu vázán a může se zabývat pouze otázkami a skutečnostmi, které jsou součástí předmětu řízení nebo s ním bezprostředně souvisejí. Krajský úřad v této souvislosti konstatuje, že předmětem návrhu, kterým bylo zahájeno toto sporné řízení, a tedy i předmětem tohoto řízení, je toliko nárok navrhovatele, který v řízení uplatnil, resp. důvodnost či oprávněnost tohoto nároku. Krajský úřad se tedy v tomto řízení zabýval pouze řešením otázky, která je předmětem řízení tedy, zda je nárok navrhovatele na to, aby mu odpůrce vyplatil částku ,03 Kč, která představuje poměrný podíl na peněžitém majetku odpůrce, který si navrhovatel nárokuje v souvislosti se svým vystoupením z odpůrce, a to na základě stanov odpůrce, které otázku vystoupení členské obce ze svazku upravují, oprávněný. Předmětem návrhu nebyly otázky jiných ať již skutečných či domnělých závazků a pohledávek, které mezi sebou navrhovatel a odpůrce případně mají, ani způsob jejich vypořádání. Z tohoto důvodu nejsou tyto otázky ani předmětem tohoto řízení a krajský úřad se proto nebude a ani nemůže v odůvodnění svého rozhodnutí jakkoliv vypořádávat s námitkami, které činil v průběhu řízení odpůrce, a které se týkají právě uvedených záležitostí, které s předmětem tohoto řízení tedy s posouzením důvodnosti nároku, který vznesl navrhovatel přímo nesouvisejí. Krajský úřad v této souvislosti tedy podotýká, že poukazy odpůrce na nutnost posoudit celou věc vystoupení navrhovatele z odpůrce komplexně a zohlednit vzájemné závazky nejsou ve vztahu Číslo stránky 4

5 k předmětu tohoto řízení relevantní a krajský úřad jako příslušný správní orgán, vázán návrhem, kterým bylo toto řízení zahájeno, posuzoval izolovaně pouze důvodnost nároku navrhovatele, který uplatnil ve svém návrhu. I s ohledem na znění 170 správního řádu, které vylučuje při postupu podle části páté správního řádu, použití ustanovení občanského zákoníku o započtení, není krajský úřad oprávněn se těmito vzájemnými závazkovými vztahy zabývat, nebo snad dokonce působit jako jakýsi arbitr při jejich vzájemném vypořádávání. b. Pravomoc krajského úřadu vést toto řízení Odpůrce v závěru řízení ve svém podání ze dne zpochybnil pravomoc krajského úřadu vést toto sporné řízení, když uvedl, že navrhovatel svůj nárok opírá o znění dohod o převodu hmotného majetku, které jsou nepochybně smlouvami soukromého (občanského) práva. Odpůrce v této souvislosti dále poukázal i na žalobu, kterou podal navrhovatel proti odpůrci u Okresního soudu v Jihlavě o zaplacení nájemného ve výši ,- Kč za užívání mimo jiné vodohospodářského majetku, který byl současně předmětem sporného řízení vedeného krajským úřadem. K této námitce se ve svém podání ze dne vyjádřil navrhovatel a uvedl, že svůj nárok neopírá o znění dohod o převodu hmotného majetku, ale o znění stanov odpůrce a o usnesení valné hromady ze dne Vyjádřil se i k řízení vedeném Okresním soudem v Jihlavě pod č.j.: 122 C 54/2013, kde naopak svůj nárok nezakládá na stanovách odpůrce. Krajský úřad se již s námitkami své věcné příslušnosti vést toto sporné řízení vypořádal ve svých rozhodnutích, která byla vydána v souvisejících řízeních vedených pod sp.zn. OOSČ 448/2013 a OOSČ 467/2013 a v návaznosti na tato rozhodnutí zde opakuje, že spor, který je předmětem tohoto řízení, resp. nárok, který uplatnil navrhovatele ve svém návrhu, není sporem či nárokem, který by vyplýval ze znění dohod o převodu hmotného majetku, jak se mylně domnívá odpůrce. Podle 141 odst. 1 správního řádu řeší ve sporném řízení správní orgán spory z veřejnoprávních smluv. Podle 160 odst. 1 správního řádu mohou stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, za účelem plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy. Podle 160 odst. 6 správního řádu mohou územní samosprávné celky vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. Podle 169 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhoduje spory z veřejnoprávních smluv příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle 160 a jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností. Konečně podle 182 odst. 2 správního řádu se ustanoveními tohoto zákona řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Spor, který je předmětem tohoto řízení, vyplývá ze zakladatelské smlouvy dobrovolného svazku měst a obcí, uzavřené dne podle 20a odst. 1 a 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění platném v době uzavření této smlouvy a 20f a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době uzavření této smlouvy. Součástí této veřejnoprávní koordinační smlouvy ( 160 správního řádu), uzavřené na základě právě uvedených zvláštních zákonů, na jejímž základě vznikl odpůrce, jsou též stanovy. Číslo stránky 5

6 V souvislosti se zpochybněním své pravomoci krajský úřad uvádí, že jeho pravomoc je založena výše uvedenými ustanoveními správního řádu, neboť spor, o který v tomto řízení jde, vyplývá ze smlouvy, jejímiž smluvními stranami byly (jsou) obce, a která naplňuje definici koordinační veřejnoprávní smlouvy uzavřené v samostatné působnosti obcí, které jsou jejími smluvními stranami, přičemž možnost uzavřít takovou smlouvu vyplývala z výše uvedených zvláštních zákonů. Jednotlivé dohody o převodu hmotného majetku tvoří v tomto řízení pouze podklad pro vydání rozhodnutí a vyplývá z nich, jaký majetek je předmětem řízení, avšak z dosavadního průběhu řízení jednoznačně vyplynulo, že o rozsahu tohoto majetku není mezi účastníky sporu, když tento byl jednoznačně co do druhu i výše (finanční částka ve výši ,03 Kč) přesně vymezen navrhovatelem v podaném návrhu a odpůrce v tomto směru návrh ani nijak nerozporoval, resp. pouze uváděl, že je třeba tento nárok zahrnout do komplexního procesu vzájemného vypořádání. Navrhovatel konkrétně opírá svůj nárok zejména o čl stanov odpůrce, podle kterého musí být v případě vystoupení obce smlouvy o finančním vypořádání mezi vystupující obcí a svazkem vypořádány nejpozději do 1 měsíce ode dne zániku členství, s tím, že navrhovatel z odpůrce vystoupil ke dni a finanční vypořádání tedy mělo být provedeno nejpozději do , resp. k tomuto dni navrhovateli vznikl nárok na vyplacení podílu na peněžitém majetku, kterým odpůrce ke dni vystoupení navrhovatele disponoval. III. Odůvodnění rozhodnutí o návrhu Jak již uvedl krajský úřad výše, předmět tohoto sporného řízení byl určen návrhem navrhovatele, krajský úřad jako příslušný správní orgán je obsahem návrhu vázán. Předmětem návrhu byl nárok navrhovatele na zaplacení částky ,03 Kč, která představuje poměrný podíl na peněžitém majetku odpůrce, který si navrhovatel nárokuje v souvislosti se svým vystoupením z odpůrce, a to na základě stanov odpůrce, které otázku vystoupení členské obce ze svazku upravují. Svůj nárok tedy dovozuje navrhovatel z veřejnoprávní smlouvy o založení odpůrce, resp. ze stanov odpůrce, které jsou nedílnou součástí této veřejnoprávní smlouvy. Krajský úřad dospěl po provedeném řízení k závěru, že nárok navrhovatele je oprávněný a rozhodl proto jeho návrhu vyhovět. K důvodům svého rozhodnutí uvádí krajský úřad následující: Pravidla pro dokazování ve sporném řízení jsou upravena v 141 odst. 4 správního řádu, podle něhož správní orgán vychází ve sporném řízení z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční a správní orgán zde nemá na rozdíl od správního řízení, které se zahajuje z moci úřední, inkviziční povinnost, která by jej zavazovala ke zjištění skutečného stavu věci, na jehož základě by mohl rozhodnout. Krajský úřad na základě stavu věci, který byl v mezích právě uvedeného ve věci zjištěn, má za to, že navrhovatel v řízení prokázal, že mu odpůrce měl nejpozději ke dni vyplatit částku ,03 Kč. V souvislosti s požadavkem navrhovatele, aby krajský úřad vyzval odpůrce, aby předložil písemnosti, které by mohly výši jeho peněžitého majetku ještě více upřesnit, odkazuje krajský úřad na výše zmíněnou dispoziční zásadu a uvádí, že přesná specifikace nároku je na samotném navrhovateli a krajský úřad tudíž neprovedl úkony, které navrhovatel požadoval učinit k tomu, aby se výše peněžitého majetku odpůrce upřesnila. Krajský úřad má na základě skutečností a podkladů, které navrhovatel uvedl ve svém návrhu, a které Číslo stránky 6

7 doložil listinami, které učinil přílohou svého návrhu za prokázané, že peněžitý majetek odpůrce činil ke dni částku ve výši , 97 Kč. V souvislosti se skutečností, že navrhovatel z odpůrce následně ke dni vystoupil, mu jednoznačně vznikl nárok na vyplacení jeho podílu na finančním majetku odpůrce, který měl být stanoven podle klíče, který je upraven v čl stanov odpůrce, tedy na základě poměrnosti podle počtu obyvatel, tedy v poměru : O této skutečnosti rozhodla i valná hromada odpůrce usnesením ze dne (čl. 1 bod 5 usnesení 47 valné hromady odpůrce ze dne ). Nárok na vyplacení požadované částky v žádném ze svých podání nijak nezpochybnil ani odpůrce, který svou procesní obranu založil pouze na argumentaci spočívající v tvrzení, že proces vypořádání je třeba řešit komplexně a zohlednit při něm veškeré závazky a pohledávky, které v souvislosti s vystoupením mezi navrhovatelem a odpůrcem vznikly. Tuto argumentaci krajský úřad nijak nezpochybňuje, nicméně, jak uvedl výše, v tomto řízení, jehož předmět byl vymezen návrhem, na jehož základě bylo zahájeno, krajskému úřadu nepřísluší tyto širší souvislosti procesu vzájemného vypořádání zkoumat a zabývat se jimi. Krajský úřad je jako správní orgán příslušný k rozhodnutí sporu, který je předmětem tohoto řízení, oprávněn toliko posoudit oprávněnost nároku, který svým návrhem vůči odpůrci uplatnil navrhovatel, a je nucen konstatovat, že navrhovatel prokázal, že tento nárok je důvodný. Odpůrce měl na základě skutečností, které navrhovatel v řízení uvedl a doložil povinnost vyplatit navrhovateli nejpozději do podíl na svém peněžitém majetku, což však v rozporu s veřejnoprávní smlouvou, o kterou navrhovatel svůj nárok opírá (konkrétně čl stanov odpůrce), neučinil. Na základě uvedených skutečností konstatuje krajský úřad, že navrhovatel v řízení doložil a prokázal, že nárok, který vůči odpůrci uplatnil ve svém návrhu ze dne je důvodný a oprávněný. Odpůrce v řízení důvodnost tohoto nároku žádným relevantním tvrzením či důkazem nevyvrátil a krajský úřad proto rozhodl návrhu vyhovět a zavázal odpůrce vyplatit navrhovateli finanční částku ve výši ,03 Kč, která představuje poměrnou část finančního majetku odpůrce, vypočtenou dle klíče stanoveného v čl stanov odpůrce, na kterou vznikl navrhovateli nárok v souvislosti s jeho vystoupením z odpůrce, a to na základě čl stanov odpůrce. Odpůrce dle názoru krajského úřadu svou argumentací o nutnosti zohlednit tento konkrétní nárok navrhovatele v komplexním procesu vzájemného vypořádání, existenci nároku, o který v tomto řízení jde, implicitně uznal a krajský úřad tedy při svém rozhodování přihlédl i k poslední větě ustanovení 141 odst. 4 správního řádu a vzal v tomto směru za své skutkové zjištění shodná (byť v jednom případě implicitně vyjádřené) tvrzení účastníků tohoto řízení. K většině námitek, které v řízení uplatnil odpůrce, a které souvisely s předmětem řízení, se krajský úřad již vyjádřil. Ve zbývajících bodech se krajský úřad v zásadě ztotožňuje s argumentací navrhovatele tak, jak jí uvedl ve svém vyjádření ze dne , kde navrhovatel argumentaci odpůrce shrnul a vyjádřil se k ní. Např. pokud jde o řízení vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 122 C 54/2013, nepřísluší krajskému soudu nijak hodnotit příslušnost soudu k vedení tohoto řízení. Navrhovatel v této souvislosti uvedl, že svůj nárok v tomto řízení neopírá o veřejnoprávní smlouvu, resp. stanovy odpůrce, ale na tom, že se odpůrce na jeho úkor bezdůvodně obohacuje pobíráním nájemného za užívání majetku navrhovatele. K tomu nemá krajský úřad co dodat a odkazuje v otázce své příslušnosti vést toto řízení na část II.b odůvodnění tohoto rozhodnutí. Číslo stránky 7

8 IV. Odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení Podle 141 odst. 11 správního řádu přizná správní orgán ve sporném řízení účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Podle 79 odst. 1 správního řádu jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. Statutární město Jihlava se v řízení nechalo zastupovat advokátem, což je nepochybně jeho právem, vzniká však otázka, do jaké míry lze odměnu za zastupování statutárního města, které disponuje rozsáhlým aparátem svých úředníků zařazených do svého úřadu - magistrátu, v nyní řešeném případě považovat za oprávněné náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti navrhovateli ve smyslu 141 odst. 11 správního řádu. Při hledání odpovědi na tuto otázku lze podpůrně vycházet z judikatury správních soudů vztahující se k přiznávání úhrady nákladů řízení za zastupování správních orgánů ve správním soudnictví. Správní judikatura nepřiznává správním orgánům právo na náhradu nákladů za zastupování advokátem v případech, v nichž je správní orgán personálně a finančně vybaven, aby svůj postup či své rozhodnutí byl způsobilý u správních soudů adekvátně hájit sám. V této souvislosti lze odkázat na právní větu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 1998, č. j. 6 A 90/96-23, publikovaného pod č. 873 v časopise Soudní judikatura č. 5/2001: Povinnost správního úřadu jím vydané rozhodnutí hájit na soudě proti správní žalobě představuje samozřejmou součást povinností plynoucí z běžné správní agendy, k níž je úřad personálně i finančně ze státního rozpočtu vybavován. Nelze proto spravedlivě žádat na žalobci, aby hradil náklady, vzniklé tím, že správní úřad udělil k zastupování plnou moc advokátovi. Krajský úřad dále odkazuje též na právní větu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 1999, č. j. 6 A 7/99-39, publikovaného pod č v časopise Soudní judikatura č. 4/2002: Důvodem hodným zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení při zpětvzetí žaloby ( 146 odst. 2, 150 a 250h odst. 2 o. s. ř.) žalovanému (za zastoupení advokátem) lze ve věcech správního soudnictví spatřovat i ve skutečnosti, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy. Schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní úřad dostatečně vybaven. Z aktuální správní judikatury vyplývá, že správní soudy při rozhodování o náhradě odměny za právní zastupování správního orgánu využívají buď moderačního práva ( 60 odst. 7 s. ř. s.), nebo vyhodnotí náklady na odměnu advokáta správního orgánu jako náklady, které nejsou účelně či důvodně vynaložené ( 60 odst. 1 s. ř. s.), a jejich náhradu proto správnímu orgánu nepřiznávají. Aktuálně lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. října 2003, č. j. 6 A 76/ : Jsou-li důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. Důvodem hodným zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému (za zastoupení advokátem) lze spatřovat i ve skutečnosti, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy. Schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní úřad dostatečně vybaven. Je tedy patrno, že mu náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Odkázat je možné též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2007, č. j. 6 As 40/ , v němž soud dovodil, že některým osobám veřejného práva není zpravidla namístě přiznávat v řízení před správními soudy náklady zastoupení advokátem, neboť nejde o náklady účelně vynaložené: Česká advokátní komora jako orgán veřejné správy disponuje na svěřeném úseku veřejné správy dostatečnými znalostmi a zkušenostmi, pro něž musí být schopna kvalifikovaně hájit svůj veřejně mocenský akt v soudním řízení správním, včetně řízení o kasační stížnosti. Číslo stránky 8

9 Nejvyšší správní soud svůj přístup k (ne)přiznávání úhrady nákladů za právní zastupování orgánů veřejné moci ostatně zastává v nezměněné podobě dosud. Krajský úřad v této souvislosti odkazuje též na aktuální rozsudky Nejvyššího správního soudu: Především na rozsudek ze dne 17. února 2010, č. j. Pst 1/ , bod 669: Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrce ve věci úspěšný nebyl, takže mu náhrada nákladů řízení ze zákona nenáleží. Navrhovatel (vláda České republiky) sice byl ve věci plně úspěšný, nicméně Soud vycházel toho, že má právo na náhradu nákladů řízení toliko důvodně vynaložených. V nyní projednávané věci Soud dospěl k závěru, že navrhovatelem byla vláda, která disponuje dostatečným odborným aparátem tak, aby se nemusela nechat zastupovat advokátem na základě plné moci. (...) Soud má navíc za to, že se z povahy věci nejedná o natolik specializovanou agendu, která by legitimovala využití externích odborníků pro zastupování v soudním řízení. (...). Dále na rozsudek ze dne 19. května 2010, č. j. 3 Aps 2/ : Žalovaný (Magistrát hlavního města Prahy, zastoupený advokátem) měl ve věci úspěch, přičemž navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení. Podle odst. 7 citovaného ustanovení může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává, jsouli pro to důvody zvláštního zřetele hodné. Důvodem hodným zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení lze ve věcech správního soudnictví spatřovat i skutečnost, že schopnost a povinnost žalovaného hájit své zájmy v soudním řízení je integrální součástí řádného výkonu veřejné správy, k němuž je tento správní orgán dostatečně vybaven. Nejvyšší správní soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Na rozsudek ze dne 29. dubna 2009, č. j. 8 As 50/ : Úspěšnému žalovanému správnímu orgánu (zde Ministerstvu financí) nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, byť byl zastoupen advokátem. Kasační soud přihlédl k tomu, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy, který má řadu kvalifikovaných zaměstnanců, včetně právních útvarů a také úředníků, kteří se sami podíleli na koncipování napadeného rozhodnutí. Lze proto od něj právem očekávat, že v řízení o kasační stížnosti bude také své rozhodnutí schopen kvalifikovaně hájit na soudě; tuto povinnost považuje kasační soud za integrální součást řádného výkonu státní správy. A na rozsudek ze dne 22. října 2009, č. j. 9 As 3/ : Přestože Nejvyšší správní soud ze spisu náklady žalovaného (shodou okolností Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství) zjistil, nemůže tyto náklady považovat za důvodně vynaložené, neboť žalovaný disponuje dostatečným množstvím vlastních pracovníků, kteří jej mohli v tomto řízení zastupovat.). Ve světle shora uvedené judikatorní praxe se proto krajský úřad zabýval tím, zda náklady vynaložené navrhovatelem statutárním městem Jihlava na zastupování advokátem v tomto řízení lze považovat za důvodně (účelně) vynaložené náklady strany sporného řízení, resp. zda je možné po odpůrci spravedlivě žádat, aby tyto náklady navrhovateli hradil. Krajský úřad má především za to, že ačkoli se závěry citované judikatury vztahují převážně vůči státu, resp. vůči státním správním orgánům, není důvod je v plném rozsahu neaplikovat i ve vztahu k územním samosprávným celkům jako veřejnoprávním korporacím (o čemž ostatně svědčí i citovaná aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu). I tyto subjekty totiž hospodaří s veřejnými prostředky a stejně jako státní rozpočet jsou i rozpočty územních samosprávných celků ve značné míře tvořeny daňovými příjmy. Podobně jako stát jsou i územní samosprávné celky entitami určenými k plnění veřejných cílů, resp. k výkonu veřejné správy (ať již půjde o samosprávu či o přenesenou působnost), tedy k činnostem ve veřejném zájmu a ve prospěch občanů, a proto by i ony měly minimalizovat náklady a dopady spojené s výkonem veřejné správy, a to včetně nákladů spojených se soudními či správními řízeními, v jejichž rámci je jejich činnost přezkoumávána. Z výše citovaných rozhodnutí správních soudů vyplývá, že náklady na odměnu za právní zastupování správního orgánu nebude možné považovat ve smyslu 141 odst. 11 správního řádu za účelně vynaloženou tehdy, jestliže je správní orgán (potažmo územní samosprávný celek) dostatečně personálně vybaven k tomu, aby byl sám způsobilý v řízení samostatně Číslo stránky 9

10 vystupovat (resp. obhájit výsledek své činnosti). Tato podmínka přitom bude splněna tehdy, jestliže se sporné řízení týká typicky (běžně, obvykle) zajišťovaného úseku veřejné správy. Jak již bylo uvedeno, je statutární město Jihlava veřejnoprávní korporací, která jedná a vykonává veřejnou správu prostřednictvím svých orgánů. V daném případě se jedná o záležitost související s majetkem města, která má přesah do oblasti správního řízení. K výkonu této agendy je přitom statutární město Jihlava adekvátně personálně vybaveno. Krajský úřad z internetových stránek ( zjistil, že Magistrát města Jihlavy má zřízeno jednak specializované právní oddělení, do jehož působnosti podle veřejně dostupných informací patří mmj. zajišťování právního poradenství odvětvovým odborům magistrátu se zaměřením na výkon státní správy a správní řízení a zastupování města při soudních jednáních, není-li město zastoupeno jiným způsobem. Magistrát města Jihlavy má dále zřízen specializovaný majetkový odbor, odbor správy realit a správní odbor Krajský úřad nepovažoval za nutné individuálně prověřovat odbornost jednotlivých pracovníků uvedených útvarů magistrátu, neboť s ohledem na povinnosti stanovené zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, v platném znění, bylo možné oprávněně předpokládat, že příslušní zaměstnanci splňují požadavky na výkon svých funkcí a jsou tedy k výkonu daných správních činností odborně způsobilí. Krajský úřad tak má za to, že Magistrát města Jihlavy je více než dostatečně personálně a odborně disponován k tomu, aby jako veřejnoprávní korporace, své zájmy (bývalé) strany veřejnoprávní smlouvy mohl v řízení adekvátně hájit sám prostřednictvím svých zaměstnanců, a proto náklady na právní zastoupení vynaložené navrhovatelem (odměna za zastupování advokátem) nelze považovat za důvodně (účelně) vynaložené náklady ve sporném řízení, resp. nelze je považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti navrhovateli ( 141 odst. 11 správního řádu), jejichž úhradu by bylo možno po odpůrci spravedlivě požadovat. Podle 79 odst. 2 správního řádu může být rozhodnutí ve věci nákladů řízení ve výrokové části jiného rozhodnutí nebo může být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká. Vzhledem k této možnosti rozhodl krajský úřad o náhradě nákladů řízení v rámci rozhodnutí ve věci tak, že výrokem č. II. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků. Odpůrce neměl ve věci úspěch a náhradu nákladů řízení ostatně ani nepožadoval a navrhovateli, který ve věci úspěch měl, a uplatnil požadavek na náhradu nákladů řízení ve výši ,- Kč + DPH, nebyla přiznána úhrada nákladů na odměnu za zastupování advokátem z výše uvedených důvodů. O náhradě jiných nákladů navrhovatele nebylo rozhodováno, neboť navrhovatel úhradu jiných nákladů nepožadoval a ze správního spisu ani nevyplývá, že by takové náklady vznikly. Poučení o odvolání Proti výroku č. I. tohoto rozhodnutí se podle 169 odst. 2 správního řádu nelze odvolat. Proti výroku č. II. mohou účastníci řízení podat podle 83 odst. 1 ve spojení s 79 odst. 2 správního řádu odvolání do 15 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí; odvolání se podává Ministerstvu vnitra ČR prostřednictvím Krajského úřadu Kraje Vysočina, který rozhodnutí vydal. Podání odvolání má podle 85 odst. 1 správního řádu odkladný účinek. V Jihlavě dne: Otisk úředního razítka Mgr. David Marek v.r. úředník oddělení ostatních správních činností Číslo stránky 1 0

11 Rozdělovník: - Statutární město Jihlava, Masarykovo nám. 1, Jihlava, prostřednictvím advokáta JUDr. Radka Ondruše, AK se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno - Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí se sídlem Žižkova 93, Jihlava, prostřednictvím advokáta JUDr. Oldřicha Chudoby, AK se sídlem Kvestorská 5, Praha 4 Číslo stránky 1 1