Malacostraca (rakovci)

Transkript

1 Malacostraca (rakovci) Obecná charakteristika Tělo většinou kryté pevným inkrustovaným krunýřem. Tvořeno stálým počtem článků: hlava včetně akronu je ze 6 článků, hruď má 8 a zadeček včetně telsonu 7 článků. Na jednotlivých tagmatech je potom obvykle 5, 8 a 6 párů končetin. Končetiny jsou tedy i na zadečku. Kráčivé hrudní končetiny nejsou větvené. Pohlavní vývody vyúsťují u samic na 6. a u samců na 8. hrudním článku. Obvyklým larválním stádiem je zoea, u mnoha druhů je také megalopová larva či myzidní larvální stádium, nauplius je vzácný. Většina našich druhů je bez volného larválního stádia. 1 Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky) Obecná charakteristika Hlava není srostlá s hrudními články. Hrudních článků je 8, nesou po páru dvojklanných končetin - 8. pár redukovaný a u samců přeměněn v kopulační orgán. 6 abdominálních článků, tělo zakončeno furkou. Na abdominálních článcích vyvinut pouze 1. pár pleopodů a poslední pár - uropody. Slepí korýši, žijící v podzemních intersticiálních prostorech zvodnělých vrstev písků a štěrků a také v jezeře Bajkal. Většinou okolo 1 mm. 2

2 Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky) 3 Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky) Pohyb Pohybovým orgánem jsou pereiopody a uropody. Pohybují se hl. mezi zrny písku v intersticiálu, ve volné vodě plavou. Živí se detritem, popř. bakteriemi. Potrava Dýchání Pomocí epipoditů, které jsou lokalizovány na bazipoditech pereiopodů. 4

3 Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky) Rozmnožování a vývoj Gonochoristé. Samička odkládá jednotlivě poměrně velká vajíčka (0,1 mm). Embryonální vývoj cca 2 měsíce (8-10 C). Larvální vývoj zahrnuje několik svlékání, během kterého organismy dosáhnou plného počtu tělních článků končetin. 5 Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky) Bionomie V podzemních vodách v intersticiálu - v náplavech a uloženinách podél toků a v okolí nádrží. Poměrněčasto ve studních, do kterých jsou strhávány proudem vody. Zástupci Bathynella natans (bezkrunýřka slepá) nalezena r prof. A. Vejdovským ve studni v Praze. Nejčastěji uváděna ze studní na zvodněných štěrkových vrstvách. Bathynella chappuisi (bezkrunýřka Chappuisova) zjištěna u nás v poslední době v podzemních vodách. 6

4 Malacostraca Isopoda (stejnonožci) Obecná charakteristika Tělo je dorzoventrálně zploštělé (vodní zástupci). Hlava srůstá s prvním hrudním článkem. Nese 2 páry tykadel, mandibuly, maxilluly, maxilly, maxillipedy. Hruď - 7 volných článků s křídlovitými laterálními výběžky tergitů. Každý článek nese 1 pár pereiopodů - kráčivé, nerozeklané nožky, u samic na jejich bázi chitinózní lamely - oostegity. Oostegity uzavírají plodový prostor - marsupium. Abdominální články kromě posledního jsou zakrnělé, srůstají v pleotelson. Telson je mohutný, plochý. Nesou po páru dvouvětevných pleopodů - poslední pár uropody. 7 Malacostraca Isopoda (stejnonožci) 8

5 Malacostraca Isopoda (stejnonožci) Pohyb Pohybovým orgánem je 7 párů pereiopodů, pár obrácen k hlavě, pár k telsonu. Pohybují se pomalu, kráčivě po podkladu, neplavou. Potrava Naše druhy herbivorní, živí se zbytky rostlin, popř. nárosty. Pro rod Asellus typická skeletizace listů napadaných do vody. Dýchání Dýchají pomocí blanitých pleopodů. 9 Malacostraca Isopoda (stejnonožci) Rozmnožování a vývoj Známo dobře u Asellus aquaticus. Ke kopulaci může dojít pouze po dobu několika hodin při svlékání samice - z toho důvodu několik dnů trvající stadium prekopuly. Gonochoristé, samci větší, 2. pleopod modifikován pro přenášení spermatu, které je ukládáno do kapes endopoditů těchto pleopodů a pak pomocí maxiluly a pohybu těla přenášeno do receptacula seminis samice. Odtud je sperma vytlačováno do oviduktů, kde dochází k oplození. 10

6 Malacostraca Isopoda (stejnonožci) Rozmnožování a vývoj Oplozená vajíčka odkládána do marsupia (zhruba kolem 100 kusů). Délka vývoje cca 2-5 týdnu v závislosti na teplotě. Mláďata opouští marsupium aktivně, obvykle v květnu. A. aquaticus v našich podmínkách 2 generace, samičky podzimní generace přezimují. 11 Malacostraca Isopoda (stejnonožci) Z České republiky jsou známy 2 druhy stejnonožců. Asellus aquaticus (beruška vodní) - velmi běžný korýš našich stojatých i mírně tekoucích vod. snáší značné znečištění Proasellus coxalis septemtrionalis - vzácný druh, jižní Morava, severozáp. Čechy. VČR pravděpodobně 2 linie, původní a z mediteránní oblasti Jaera istri pontokaspický druh, v Labi, invazní Proasellus cavaticus Proasellus slavus oba druhy podzemních vod (Rakousko, Slovensko) 12

7 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Obecná charakteristika Tělo je u většiny druhů laterálně zploštělé, u rodu Corophium dorsoventrálně. Hlava (nese antény, delší antenuly, mandibuly, maxilly a maxilluly srůstá s prvním hrudním článkem (nese maxillipedy). Zbývajících 7 volných článků hrudi nese po páru končetin. První a druhý pár: klešťovité gnathopody - slouží k uchopování potravy. Další hrudní končetiny: kráčivé nožky (pereiopody), jsou jednovětevné. Nesou žaberní výběžky a u samic oostegity tvořící marsupium Zadeček je 7článkový: tři páry dvouvětevných obrvených plovacích nožek (pleopody), tři páry dvouvětevných tuhých skákacích nožek (uropody). Telson je destičkovitý. 13 Malacostraca Amphipoda (různonožci) 14

8 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Pohyb Pohybový orgán - pereiopody a pleopody Pohyb po substrátu - odstrkují se pomocí pereiopodů a přitahují abdominálníčást těla. Tělo leží buď na boku (Gammarus) nebo je přivráceno k podkladu ventrálně (Corophium). Ve volné vodě se pohybují pomocí rychlého kmitání prvních tří párů pleopodů. Před začátkem plavání se odráží od podkladu abdomenem. 15 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Potrava Liší se u jednotlivých druhů - uvedeno u zástupců. Mohou se živit detritem, rostlinnou i živočišnou potravou, sběrači, dravci, filtrátoři Dýchání Pohyb pleopodů přiháníčerstvou vodu k pereiopodům, kde jsou žaberní výběžky. Intenzivní v době, kdy samice nosí mláďata. 16

9 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Rozmnožování a vývoj Druhy povrchových vod: Stadium praecopula - spojení samce a samice před vlastní kopulací - trvá několik dnů. Samec větší, přidržuje se na hřbetní straně samice pomocí gnathopodů. Po svléknutí samice dochází ke kopulaci. Sperma je vytlačováno - dlouhé provazce, vedeno kanálkem tvořeným přitisknutými pleopody. Ty zasahují mezi oostegity do marsupia samičky. Samička odkládá za několik hodin po svlékání do marsupia vajíčka (8-60), vývoj zde po oplodnění trvá 3-4 týdny. Po vylíhnutí zůstávají mláďata v zárodečném protoru 1-2 dny. Délka života je 9-10 měsíců, dle teploty i více let 17 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Rozmnožování a vývoj Druhy podzemních vod: Nebylo zjištěno předkopulační spojení. Snůška nastává až za několik dnů po svlékání. Embryonální vývoj a setrvání mláďat v marsupiu je delší. 18

10 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Zástupci Gammarus fossarum (blešivec potoční) nejhojnější u nás, běžně v čistých, chladných a menších tocích. Na místech s opadaným tlejícím listím - rostlinná potrava - skeletuje. Gammarus pulex (b. obecný) jeho výskyt možný v záp. části Čech, západoevropský pozor synonymie! (Rivulogammarus ) 19 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Zástupci Gammarus roeselii (blešivec hřebenatý) - na hřbetní straně posledního hrudního článku a tří následujících zadečkových článků výrazný, dozadu směřující osten. U nás v teplejších tocích i ve stojatých vodách na Moravě. Živí se živočišnými zbytky i jako predátor. Stygobromus ambulans, syn. Synurella ambulans (srostlorep kráčivý) má poslední tři zadečkové články srostlé v jeden celek. Mezi očima velká žlutá skvrna. Velikost do 5 mm. Periodické tůně jižní Moravy. Sběrač - filtrátor. 20

11 Malacostraca Amphipoda (různonožci) Niphargus aquilex (blešivec studniční) je bez pigmentů, bílý a slepý. Žije v podzemních vodách, na povrchu se objevuje náhodně ve studánkách a pramenech. Niphargus tatrensis - hojný druh v jeskyních a pramenech na Moravě. Niphargus aquilex Niphargus dudichi (Beskydy) Niphargellus arndti (blešivec Ardntův) prameny a štoly v Jeseníkách, zjištěn v studnách a pramenech v okolí Brna. Dikerogammarus villosus Crangonyx subterraneus ze studní v Praze. Dikerogammarus villosus - pontokaspický druh, proniká do vnitrozemí Labem (Hřensko, Děčín), invazní Corophium v Dunaji, invazní druh 21 Corophium curvispinum Hlava srůstá s hrudními články v cephalothorax, krytý krunýřovitým karapaxem. Ten u raků vybíhá v rostrum. První tři páry hrudních nožek jsou typické rozeklanéčelistní nožky (maxilipedy), 4. pár je klepetovitý Další páry jednovětevných kráčivých končetin (pereiopody) jsou výrazné a dobře viditelné Postranní výběžky karapaxu (branchiostegy) vytvářejí dole otevřenou žaberní dutinu se žábrami umístěnými na hrudních nohách a hrudní stěně. Abdomen má 6 článků a telson. Malacostraca Decapoda (desetinožci) Raci - 5 párů pleopodů a 1 pár uropodů. Krabi - u samců zachovány první dva páry pleopodů, u samic pleopody na 2. až 5. článku. Uropody chybí. Typickým larválním stádiem je zoea či megalopová larva. Původní sladkovodní druhy mají vývoj přímý. Celkem je známo asi druhů. 22

12 Malacostraca Decapoda (desetinožci) Astacidea 23 24

13 Malacostraca Decapoda (desetinožci) Brachyura 25 26

14 Malacostraca Decapoda (desetinožci) Pohyb Pomocí posledních 4 párů pereiopodů, schopni pohybu do stran (obzvlášť krabi), u raků únikový pohyb dozadu - plavou pozadu silnými záběry abdomenu směrem k hlavě. Potrava Živí se zbytky živočichů nebo predátoři, herbivoři o detritovoři. Živočišná potrava častěji u mladých jedinců. Rostlinná složka anebo detrit častěji na jaře a podzim, také v období po svlékání. Raci jako kořist: juvenilové: kanibalismus, vážky, ploštice, vodní brouci, Dikerogammarus villosus; juv. i dospělí: ryby, ptáci, norek, vydra, potkan Dýchání Pomocí žaber, která jsou na coxopoditech pereiopodu - omývány proudem vody, který je vyvoláván kmitavým pohybem exopoditu 2. maxilly. 27 Raci: Malacostraca Decapoda (desetinožci) Rozmnožování a vývoj Gonochoristé (výjimka Procambarus sp.) Kopulace na podzim. Samec pomocí pleopodů vstřikuje spermatofory (až 1 cm) na ventrální stranu hrudi samičky. Po kopulaci samička ulehne na hřbet a vyloučí lepkavý sekret, který rozetře po spodní straně abdomenu, pak naklade vajíčka, která na něj nalepí. Sekret také rozpouští spermatofory. Vajíček jsou řádově desítky až stovky, vlákny přichycena na pleopodech. Přes zimu jsou samice nepohyblivé a nepřijímají potravu. Líhnutí mláďat - květen ažčerven. Nejdříve připevněni na pleopodech samice, postupně se po několika svlékáních uvolňují. Po dvou týdnech opouštějí samici, ale vrací se. Potom samice ukryje mláďata pod kameny, svlékne se a začne intenzivně žrát (i kanibalismus). Vývoj přímý. Vysoká schopnost regenerace. 28

15 Krabi: Gonochoristé Malacostraca Decapoda (desetinožci) Rozmnožování a vývoj Eriocheir sinensis je sekundárně sladkovodní. Na jaře se vrací k moři. Samci putují dříve a v ústí řek očekávají samice - kopulace, listopad - prosinec. Samice pokračují do moře. Kladou vajíčka na pleopody pod ventrálně ohnutý abdomen. Líhnutí mláďat - duben, květen. Praezoea, zoea, megalopa - larvální stadia. Megalopa - migruje k ústí řek. Na rozdíl od předchozích stadií, která volně plavou, žijí na dně. Po dalším svlékání už mají všechny znaky dospělých, přezimují v ústí řek a na jaře migrují proti proudu. 29 Astacidea Astacidae Původní evropské druhy raků Astacus astacus (Linnaeus, 1758) - rak říční (Noble Crayfish), ČR Astacus leptodactylus Eschscholtz, druhový komplex, rak bahenní (Narrow-clawed Crayfish), ČR Astacus pachypus Rathke, (Thick-clawed Crayfish) Austropotamobius pallipes (Lereboullet, 1858) - druhový komplex, rak bělonohý, White-clawed Crayfish) Austropotamobius torrentium (Schrank, 1803) - rak kamenáč (Stone Crayfish), ČR 30

16 Astacus astacus (rak říční) žije v čistých a chladných tocích a nádržích. Koncem 19. století byl v Evropě téměř vyhuben račím morem - plíseň Aphanomyces astaci cm. V současnosti poměrně hojný, nejvhodnějším prostředím jsou neregulované meandrující toky s kameny a štěrkem, ale žije i ve stojatých vodách (rybníky, zatopené lomy), doložen i z Labe z úseku s nižší kvalitou vody. 31 Astacus astacus Astacus astacus AOPK

17 Austropotamobius torrentium syn. Astacus torrentium (rak kamenáč) jihoevropský druh, u nás severní hranice rozšíření. Býval často zaměňován s rakem říčním. Liší se od něj tupým rostrem karapaxu. Velikost do 10 cm, dospívá už v délce 6 cm. Výskyt: vzácně, především ve středních Čechách a také v podhůří Krkonoš, typicky v horních úsecích neregulovaných meandrujících kamenitých toků, zřídka v tocích středně znečištěných či zabahněných nebo ve vodách stojatých, menší nároky na kyslík než r. říční Austropotamobius torrentium 33 Austropotamobius torrentium AOPK, 2013 Astacus leptodactylus (rak bahenní) byl u nás vysazen na přelomu století jako náhrada za zdecimované populace raka říčního. Je odolnější vůči chorobám. Oba druhy se běžně kříží. Velikost cm. Původem je z východní Evropy, nelze vyloučit, že v JV části ČR je areál původní (Slezsko?). Výskyt častěji ve vodách stojatých (rybníky, odkaliště, lomy), není citlivý ke znečištění vody snáší např. vysokou vodivost vody, není náročný na substrát (pohybuje se spíše po povrchu dna a v litorálu) data do r Astacus leptodactylus AOPK

18 Nepůvodní druhy v Evropě (ve volné přírodě) V Evropě se ve volné přírodě vyskytuje 10 nepůvodních druhů raků Astacidae Pacifastacus leniusculus (Dana, 1852) - rak signální (Signal Crayfish) Cambaridae Procambarus clarkii (Girard, 1852) - rak červený (Red Swamp Crayfish) Procambarus acutus/zonangulus - (White River Crayfish) Procambarus sp. - rak mramorovaný - (Marbled Crayfish), Orconectes limosus (Rafinesque, 1817) rak pruhovaný (Spiny-cheek Crayfish) Orconectes immunis (Hagen, 1870) - (Calico Crayfish) Orconectes virilis (Hagen, 1870) - druhovy komplex (Virile Crayfish) Orconectes juvenilis (Hagen, 1870) - (Kentucky River Crayfish) Parastacidae Cherax destructor Clark, (Yabby) Cherax quadricarinatus (von Martens, 1868) - (Redclaw) 35 Orconectes limosus, syn. Cambarus affinis (rak americký - pruhovaný) je severoamerický druh, který byl koncem 19. století vysazen v Německu Je odolný vůči chorobám a znečištění - v r byl zjištěn v Labi u Děčína. Velikost do 11 cm. Běžně se vyskytuje také ve Francii, Dánsku, Polsku a Rusku. Šíří se Evropou mj. JV směrem (2007 Slovensko, 2008 Rumunsko). Ve větších řekách, do nádrží záměrně vysazován. Přenašeč r. moru (vždy), agresivní. Orconectes limosus AOPK 2008 Orconectes limosus AOPK

19 Pacifastacus leniusculus (rak signální) americký (pacifický) druh, u nás vysazován od r Charakteristický znak: dlouhé špičaté rostrum, bílá skvrna na vnější straně klepet - v místě napojení pohyblivého článku. Podobné skvrny má také na spodní straně těla. Velikost cm. V tocích i rybnících, snáší vyšší salinitu a teplotu, ale poměrně náročný na obsah kyslíku ve vodě. Upřednostňuje vody oligo- až mezotrofní. Přenašeč račího moru (ale ne vždy). Pacifastacus leniusculus AOPK Procambarus clarkii (rak červený) - extrémně odolný, původně americký, výskyt u nás možný, přenašeč račího moru. Hojný ve Španělsku, Portugalsku, Francii, je např. i v Německu. Teplomilný, ale žije i v zamrzajících vodách, r-stratég, eurytopní. Výskyt ve všech světadílech (mimo Antarktidu). Rozrývá hráze. 38

20 Procambarus sp. původní areál ani druhová totožnost není známa, 10 až max. 13 cm z volné přírody znám ze 2 lokalit v Německu parthenogeneze, laboratorní a akvarijní chovy, riziko šíření! 39 Malacostraca Decapoda (desetinožci) Brachyura Zástupci Typičtí krabi se zkráceným trojúhelníkovitým zadečkem zahnutým pod hlavohruď. Zadečkové končetiny jsou rovněž redukované. Většinou mořské druhy ale také sladkovodní a suchozemské. Eriocheir sinensis (krab čínský) byl počátkem století zavlečen lodní dopravou z Číny do ústířeky Labe, odtud pronikl do vnitrozemí. Jako euryhalinní druh snáší běžně brakickou i sladkou vodu. U nás se vyskytoval hojně v Labi a Vltavě v první polovině století, nyní je opět na postupu. Běžně se vyskytuje v brakické i sladké vodě celé západní Evropy. Od ostatních krabů se liší charakteristickým plsťovitým pokryvem klepet u samců. 40

21 Eriocheir sinensis AOPK 2008 a Decapoda, Mysidae: Hemimysis anomala původní výskyt Ponto-Kaspický region rozšířila se napříč Evropou, Biologie druhu životní cyklus cca 9 měsíců, dospělosti dorůstá cca za 1,5 měsíce až 4 generace ročně, přes 60 vajíček ve snůšce Možné ovlivnění biocenóz omnivor, živí se drobnými bezobratlými a řasami může být konkurentem s plůdkem, na druhou stranu potravou větších ryb xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Atyaephyra desmarestii krevetka - ojediněle 42

22 Copepoda (klanonožci) Charakteristika, celkový vzhled Válcovité nebo kyjovité tělo (obvykle 1-2 mm velké, parazitické druhy bývají větší) Obvykle zřetelnéčlánkování. Hlava splývá s 1 až 2 hrudními články cephalothorax, nese 5 párů obvyklých hlavových končetin a hrudní čelistní nožky maxilipedy. Další 4 páry dvouklaných nožek plovacích a poslední pár jsou tvarově odlišné nožky kopulační. Abdomen je silně zúžený, bez nožek, a zakončen furkou, nesoucí na konci dlouhé péřovité štětinky. 43 Copepoda Calanoida vznášivky Cyclopoida - buchanky Harpacticoida - plazivky 44

23 Copepoda Calanoida vznášivky Charakteristika, celkový vzhled Planktonní korýši. Tělo protáhlé, mírně dorsoventrálně zploštělé. Hlava srůstá s 1. thorakálním článkem, ostatní články volné. Abdomen připojen kloubovitě. Tělo není kryto skořápkou. Obě větve furky široké a na každé je vějíř přibližně stejně dlouhých zpeřených brv. 45 Copepoda Calanoida vznášivky 46

24 Copepoda Calanoida vznášivky 47 Copepoda Calanoida vznášivky Pohyb Rychlým rotačním pohybem všech hlavových přívěsků vznikají dva proudy vody: větší - pohybový, menší - potravní, opačného směru. Pohybový proud prochází přes 1. antény, které jsou roztaženy kolmo od těla na obě strany, rozděluje se po stranách těla, kde tvoří dva víry a pak pokračuje podél abdomenu. Pohyb způsobený tímto vírem pomalý, živočich opisuje kruhy nebo spirály. Pohyb skoky - živočich sklopí 4 páry hrudních končetin dozadu, antény se skloní podél těla, následuje prudký pohyb a pak opět vznášení s roztaženými anténami. 48

25 Copepoda Calanoida vznášivky Potrava Heterocope saliens (č. Temoridae) - dravec, živí se vířníky, perloočkami Většina našich druhů jsou filtrátoři. Potravou jsou větší planktonní řasy, např. rozsivky. Pozorován výběr potravy. 49 Copepoda Calanoida vznášivky Potrava Filtrační zařízení je tvořeno ústními končetinami: nepohyblivé 2. maxily tvoří síto potravní proud je hnán do filtrační komory, která je tvořena shora tělem, dno tvoří brvy plovacích noh, které jsou při vznášení přitisknuty dopředu, stěny tvoří dlouhé brvy 2. maxil. voda prochází filtračním prostorem přes brvy 2. maxil do prostoru sacího sací prostor je mediálně uzavřen brvami maxily a laterálně brvami maxiluly ze sacího prostoru vychází profiltrovaná voda. 50

26 Copepoda Calanoida vznášivky Dýchání Dýchají celým povrchem těla. 51 Copepoda Calanoida vznášivky Rozmnožování a vývoj Gonochoristé, pohlavní dimorfismus Samci mají 1. pravou anténu přeměněnou v silný klešťovitý orgán, slouží při kopulaci k zachycení samičky. 5. pár hrudních končetin u samců: pravá zakončena ostnem a levá tvoří klíšťky, u samic nohy redukované, shodné. Přenos spermiií - lahvicovitý spermatofor. Samice může kopulovat postupně s více samci. 52

27 Copepoda Calanoida vznášivky Rozmnožování a vývoj K oplození dochází ve vejcovodu, když vajíčka opouštějí tělo samice. Vajíčka jsou ukládána do 1 vaječného vaku - shluk vajíček obalených výměškem žláz ležících v koncovéčásti vejcovodů. Vajíčka buď bez silných ochranných obalů - vyvíjí se hned, nebo mají silný dvojitý obal a vyvíjí se až po delší době, snáší vyschnutí i vymrznutí. Počet vajíček různý - až několik desítek, závisí např. na potravě. Parthenogeneze není známa. 53 Copepoda Calanoida vznášivky Rozmnožování a vývoj Vývoj: z vajíčka se líhne larva 1. orthonauplius (3 páry končetin a základy maxil), pak 2. orthonauplius, 4 metanaupliová stadia, nemají článkované tělo. Následuje 6 stadií copepoditových, jejich tělo je článkováno, počet článků se různí. Délka vývoje závisí hlavně na teplotě. Přezimující jedinci až 9 měsíců, letní populace 1,5 až 2 měsíce. 54

28 Copepoda Calanoida vznášivky Bionomie Naše druhy žijí ve volné vodě v různých typech nádrží - od periodických vod po jezera 55 Copepoda Calanoida vznášivky Zástupci Uváděno 14 druhů. Eudiaptomus vulgaris (vznášivka obecná) - velmi dlouhé antenuly, které jí při rozevření slouží ve vodě jako padáček. Je hojná v letním planktonu zarostlých tůněk a rybníků. Samice mají pouze jeden okrouhlý vaječný váček. E. gracilis (vznášivka ztepilá) v nížinných nádržích Diaptomus caster (vznášivka povodňová) v jarních záplavových vodách, v příbřežní zóně rybníků. Heterocope saliens rybníky Třeboňska, dravec 56

29 Copepoda Cyclopoida - buchanky Charakteristika, celkový vzhled Stavbou těla podobné vznášivkám. antenuly nejsou nikdy delší než tělo, samičky mají 2 vaječné váčky, furka je opatřena různě dlouhými brvami, kloub je mezi 4. a 5. hrudním článkem. 57 Copepoda Cyclopoida - buchanky 58

30 Copepoda Cyclopoida - buchanky Pohyb Pohybový orgán - první 4 páry hrudních nožek. Pohybují se výhradně drobnými skoky, mezi skoky klesají s roztaženými antenulami. 59 Copepoda Cyclopoida - buchanky Potrava Nejmladší stadia nepřijímají potravu vůbec. Metanaupliová stadia obvykle filtrátoři, některé druhy dravci. Potrava kopepoditových stadií se neliší od dospělých. Dospělá stadia pelagické a velké litorální druhy jsou predátoři (vířníci, perloočky, Oligochaeta, pakomáři), kořist polykají celou nebo vysávají menší litorální druhy herbivorní (oškrabují nebo vysávají) Dýchání Dýchají celým povrchem těla 60

31 Copepoda Cyclopoida - buchanky Rozmnožování a vývoj Gonochoristé, pohlavní dimorfismus, samci mají ztloustlé a klešťovité antenuly. V populaci samci dospívají dříve a začínají kopulovat se samicí v posledním copepoditovém stadiu. Spermatofory jsou umístěny na genitální segment vedle receptacula seminis. Spermatofory obsahují hmotu, která ve vodě bobtná a vytlačuje spermie do otvoru receptacula. Ke kopulaci dochází pouze v krátké době po svléknutí samice, dokud je otvor receptacula otevřen. Samci se orientují chemotakticky. 61 Copepoda Cyclopoida - buchanky Rozmnožování a vývoj Způsob upevňování spermatoforů a tvar receptacula jsou dobrými rozlišovacími znaky. Vajíčka jsou oplozována při opouštění oviduktů. Slepována do 2 vaječných váčků, které obsahují od 3 do cca 100 vajíček - počet je do značné míry druhově charakteristický. 62

32 Copepoda Cyclopoida - buchanky Rozmnožování a vývoj Po vylíhnutí z vajíček následují stadia naupliová (orthonauplius, metanauplius) a copepoditová (5). Vývoj trvá několik dnů až měsíců, při optimální teplotě kolem 20 C dnů. Popsána i trvalá vajíčka (Cyclops strenuus). Parthenogeneze není známa. Počet generací závisí na podmínkách prostředí (mono-, di -, polycyklické druhy). Ve vývojovém cyklu většiny planktonních druhů klidová stadia - resting stages podobné diapauze u hmyzu, nižší citlivost, nepohybují se, mohou vytvářet obaly a snáší vyschnutí 63 Copepoda Cyclopoida - buchanky Bionomie Žijí ve stojatých vodách - v planktonu (silně vyvinuté furkální brvy s druhotným obrvením) - Cyclops Další druhy mají furkální brvy víceméně redukované podle toho, zda žijí v litorálu nebo benticky. Žijí také v periodických loužích a tůňkách 64

33 Copepoda Cyclopoida - buchanky Zástupci Cyclops strenuus (buchanka obecná), dříve skup. druh, nyní řada samostatných druhů. Běžný druh. Vyskytuje se po celý rok v planktonu různých typů stojatých vod, velmi hojně na jaře. Macrocyclops Cyclops Diacyclops bicuspidatus (buchanka studňová) v pramenných vodách Acanthocyclops vernalis (buchanka jarní) jarní plankton malých a pobřežních vod. 65 Copepoda Harpacticoida - plazivky Charakteristika, celkový vzhled Liší se od vznášivek a buchanek: antenuly jsou velmi krátké, první hrudní článek nemusí být srostlý s hlavou a poslední hrudníčlánek je pevně srostlý s prvním abdominálním a předposledním hrudním. abdominálníčlánky jsou téměř stejně široké jako thorakální. větve furky velmi krátké, brvy až na střední vnitřní brvu jsou zakrnělé. 66

34 Copepoda Harpacticoida - plazivky 67 Copepoda Harpacticoida - plazivky Pohyb Pohybový orgán - 4 páry krátkých hrudních nožek. Pohybují se téměř výhradně po dně, mezi detritem, rostlinstvem nebo v intersticiálu. Potrava Detrit, zbytky rostlin a živočichů, řasy. Potrava zpracovávána ozubenými mandibulami. Dýchání Dýchají celým povrchem těla. 68

35 Copepoda Harpacticoida - plazivky Rozmnožování a vývoj Gonochoristé, některé druhy parthenogenetické. Pohlavní dimorfismus - samci mají: klešťovitě ohnuté antenuly první dva abd. články nejsou srostlé u některých druhů je endopodit některé z hrudních nožek modifikován jako kopulační orgán Spermatofor se přenáší kopulačním orgánem nebo pohyby zadečku 69 Copepoda Harpacticoida - plazivky Rozmnožování a vývoj Jeden vaječný váček (1-6) vajíček, někdy je nošen krátkou dobu nebo se nevytváří vůbec Z vajíček se líhne orthonauplius s charakteristickým kulatým tvarem těla 2. orthonauplius jen u primitivních čeledí, pak 4 metanaupliová a 5 copepoditových stadií. Délka larválního stádia závisí na teplotě (10-40 dnů). Nepříznivé podmínky přečkávají ve stadiu vajíčka, u některých druhů známa tvorba cyst, vyschnutí jsou schopny přežít ve vlhkém bahně i bez tvorby cyst. 70

36 Copepoda Harpacticoida - plazivky Bionomie úzká vazba na substrát, jen ojediněle v planktonu. obvykle v litorálu a profundálu různých stojatých vod vč. periodických, dále v: hyporeálu podzemních vodách smáčeném mechu pískových náplavech listových růžicích bromelií 71 Copepoda Harpacticoida - plazivky Zástupci Bryocamptus pygmaeus (plazivka obecná) - má hruď plynule přecházející v zadeček. Antenuly jsou relativně krátké. Běžný druh žijící na dně stojatých vod a v meších. Attheyella crassa (plazivka bahnomilná) - hojná v mechu a podzemních vodách, i na bahnitém dně stojatých i mírně tekoucích vod. 72

37 Ostracoda (lasturnatky) Charakteristika, celkový vzhled Několik milimetrů velké tělo je ukryté ve dvouchlopňové skořápce, spojené pružným vazem a svalem. Skořápka je dosti pevná, často inkrustovaná, tvaru oválné lasturky. 73 Ostracoda (lasturnatky) 74

38 Ostracoda (lasturnatky) Pohyb Pohybují se pomocí obou párů tykadel a hrudních nožek. Většina druhů leze po dně nebo po rostlinách. Zástupci čeledi Cypridae plavou pomocí silně obrvených antén. Druh Notodromas monacha má schopnost plavat zavěšen ventrální stranou na hladinové blance. Zástupci čeledi Cytheridae mají na 2. anténách snovací žlázy, sekret ve vodě tuhne ve vlákno, kterých se živočich přichycuje k podkladu. Některé druhy jsou hrabavé (obv. 2. anténa a furka). 75 Ostracoda (lasturnatky) Většinou všežraví. Potrava Notodromas monacha se živí neustonem, má upravené příústní končetiny, které spolu s ústním otvorem tvoří nasávací orgán, potrava je dále filtrována na brvách mandibulárních makadel. Dýchání Bez dýchacích orgánů. Výměna plynů probíhá na povrchu těla a na vnitřním listu schránky. 76

39 Ostracoda (lasturnatky) Rozmnožování a vývoj Gonochoristé, většinou s vyvinutým pohl. dimorfismem: samci jsou menší, mají jinak utvářené končetiny. Mají vyvinut kopulační orgán. Jen některé druhy jsou živorodé. Rozmnožování gamogenetické i parthenogenetické (geografická p. na jihu Evropy jsou i samci). Vajíčka jsou jednoho typu. Vyvíjí se vždy do stadia blastuly, pak v nepříznivých podmínkách může dojít k přerušení vývoje až na několik let. Larvální stádium je nauplius. Délka života od 2 do 9 měsíců. Počet generací v roce je různý jarní druhy z vysýchavých periodických vod mají jen 1, druhy z jezer více generací ročně. 77 Ostracoda (lasturnatky) Bionomie Žijí v moři i ve sladké vodě, téměř ve všech typech biotopů, na dně (v jezerech až 700 m hluboko) jako součást planktonu, v podzemních vodách a prameništích, některé druhy jsou ubiquisté. V naší fauně je asi 70 druhů. Zástupci Cypris pubera (lasturnatka velká) - 2,6 mm, pouze samice. Na přelomu dubna a května v mělkých tůních a při březích. Notodromas monacha (lasturnatka hladinová) se vyskytuje u hladiny drobných stojatých vod, často i v zahradních bazénech. Velikost 1,2 mm. 78

40 Ostracoda (lasturnatky) Candona candida - hojná, žije u dna chladných stojatých i mírně tekoucích vod, v pramenech i podzemních vodách. Má skořápku bílé barvy a ledvinovitého tvaru, asi 1,2 mm velkou. Cypridopsis vidua - běžná, vyskytuje se ve stojatých vodách mezi vodními rostlinami. 0,7 mm velká žlutavá skořápka má výraznou tmavou kresbu. 79