MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY. Možnosti terapie u lidí trpících tinnitem. bakalářská práce.

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Možnosti terapie u lidí trpících tinnitem bakalářská práce Brno 2011 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Lenka Doležalová, Ph.D. Vypracovala: Michala Andrášková

2 Děkuji vedoucí bakalářské práce, PhDr. Lence Doležalové, Ph.D., za odbornou pomoc, cenné připomínky a rady, které mi poskytla při zpracování mé práce. Mé poděkování patří také všem informantům, bez jejichž pomoci by tato práce nemohla vzniknout.

3 Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), vez znění pozdějších předpisů. V Brně dne: podpis

4 Obsah Úvod 5 1 Úvod do problematiky sluchového postižení Anatomie a fyziologie sluchového ústrojí Proces a teorie slyšení Klasifikace poruch sluchu Vyšetření sluchu 14 2 Ušní šelest Vymezení pojmu ušního šelestu Klasifikace ušního šelestu Etiologie a patogeneze ušního šelestu Diagnostika a léčba ušních šelestů 21 3 Možnosti terapie u lidí trpících tinnitem Cíle práce, metodologie a charakteristika zkoumaného vzorku a hlavní výzkumné teze Vlastní výzkumné šetření Závěry výzkumného šetření a doporučení pro praxi 39 Závěr 42 Shrnutí, summary 43 Seznam použité literatury 44 Seznam grafů a tabulek 46 Příloha 47

5 Úvod Ušní šelest neboli tinnitus. Pro většinovou populaci prakticky neznámé pojmy. Pro postiţené tinnitem však kaţdodenní nevítaný společník. Doprovází lidstvo od jeho úsvitu, vţdyť jiţ v starověkém Egyptě, Babylónii, Řecku či Indii existovaly popisy léčebných metod. Přesto nás i nyní, v jednadvacátém století, dokáţe zaskočit. Co si můţeme pod pojmem tinnitus představit? Napoví uţ původ slova, pocházející z latinského tinnire, coţ znamená zvonit. Pacienti vnímají celou škálu zvuků, které však nemají ţádný vnější podnět a zdroj. Šumění, hučení, bzučení, zvonění aţ tóny přirovnatelné k dunění kladiv bušících do plechových plátů, tyto a další nepříjemné zvuky slyší postiţení celý den, doprovázejí je při kaţdodenní činnosti. Jsou všude s nimi. Surdopedie, jejíţ součástí je i problematika tinnitu, a která spadá do široké oblasti otorhinolaryngologie, je málo známou naukou. U starší generace se přitom stávají příznaky tinnitu jedněmi z nejčastěji udávaných obtíţí. Ovšem i u mladší populace hrozí nebezpečí onemocnění, vyplývající nejčastěji z traumat spojených s aktivním ţivotním stylem (úrazy) či třeba s poslechem příliš hlasité hudby (technoparty). Tato problematika by tedy měla být více popularizována obzvláště u pedagogických pracovníků, kteří se mohou s pacienty setkávat v rámci své profese. Proto jsem si i vybrala toto téma pro svoji bakalářskou práci. Cílem bakalářské práce je představení problematiky tinnitu, posouzení kvality ţivota obzvláště u mladších pacientů a popis dostupných moţností terapie u lidí trpících tinnitem. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. První část je zaměřena na anatomii a fyziologii sluchového orgánu, na proces a teorii slyšení z pohledu různých odborníků, na moţnosti klasifikace a diagnostikování poruch sluchu. Druhá část pojednává o vymezení pojmu ušního šelestu, klasifikaci, etiologii, patogenezi, také o diagnostice, prevenci a moţnostech terapie. Poslední třetí část je výzkumnou částí této bakalářské práce. Obsahuje popisy hlavních a dílčích cílů, metod vyuţitých ve výzkumném šetření, 5

6 charakteristiku zkoumaného vzorku. Dále stanovení hlavní výzkumné teze, hlavního výzkumného šetření a analýzy získaných informací. V závěru bakalářské práce jsou uvedena doporučení pro speciálně pedagogickou praxi a vyhodnocení stanovené výzkumné teze. 6

7 1 Úvod do problematiky sluchového postižení 1.1 Anatomie a fyziologie sluchového ústrojí Sluch je druhým nejdůleţitějším smyslem člověka. Pro běţnou komunikaci mluvou a pro vývoj řeči je vůbec nejdůleţitější. Sluch umoţňuje vnímání velkého mnoţství zvuků. V biologické říši jsou dvě funkce: orientační a dorozumívací (Kollár, A. 2008). L. Doleţalová (2006) doplňuje, ţe sluch má pro nás několik významů, které si neuvědomujeme, nebo o nich nepřemýšlíme a pro slyšící jsou absolutně přirozené, jde např. o jedoucí auto, déšť a hlasy. Tyto zvuky označuje jako tzv. zvukové pozadí. Zvukové pozadí má pro nás velký význam při podvědomé orientaci v prostoru, zajišťuje nám pocit bezpečí a jistoty. Sluch je velmi důleţitý pro rozvoj mezilidské komunikace a komunikační řeč. Mezilidská komunikace je velmi potřebná pro lidský ţivot. Komunikací získáváme informace, kterými rozvíjíme duševní stránku člověka, je základní potřebou biologickou i společenskou. Pokud přijdeme o sluch, nedokáţe vnímat hlasitou řeč a dochází k obtíţím v komunikaci. Tímto ztrácíme přirozený vývoj slovní řeči. Při takovýchto případem bývají vyuţívány tzv. nonverbální komunikační prostředky. Lidské ucho se skládá ze tří vývojově a funkčně odlišných částí slouţících k zachycení mechanickému převodu, digitalizaci a transmisi zvukových vln do centrální nervové soustavy. Má význam nejen pro vnímání okolních zvuků, ale zároveň obsahuje i analyzátor pro vnímání pocitu rovnováhy, pohybu přímočarého i otáčivého a polohy těla v prostoru (Bytešníková, I. a kol. 2007). Sluchový práh je nejslabší zvuk, který můţe člověk slyšet. Sluchový práh má různou intenzitu. Slabší zvuk neţ je sluchový práh nemůţeme slyšet. Rozeznáváme různé intenzity sluchu, tedy sluchových prahů. Práh sluchu je nejniţší tón, který můţeme slyšet. 7

8 a) ideální práh jeho intenzita je 0 db b) individuální práh kaţdý člověk má individuální práh sluchu c) práh nepříjemného slyšení nejniţší intenzita zvuku, je vnímána jako nepříjemná a je posluchačem odmítána d) práh bolesti nejniţší intenzita zvuku působící bolest e) práh hmatu nejniţší intenzita zvuku vyvolávající hmatový vjem (Lejska, M. 2003) Sluchový analyzátor se skládá z části periferní a centrální. Periferní část je tvořena zevním, středním a vnitřních uchem a sluchověrovnováţným nervem. Většina těchto struktur je umístěna ve spánkové kosti. Centrální část je tvořena sluchovou a rovnováţnou dráhou a příslušnými centry (Hybášek, I. 1999). Periferní část Vnější (zevní) ucho Vnější (zevní) ucho je tvořeno boltcem a vnějším zvukovodem. Boltec je symetricky umístěn ve spánkové oblasti hlavy, má trychtýřovitý tvar a je tvořen chrupavkou. U člověka má jenom nepatrný význam a po jeho odstranění se sluch prakticky nezmění (Kollár, A. 2008). Vnější zvukovod je esovitě zahnutá trubice oválného průřezu dlouhá asi 22 mm tvořena chrupavkou a kostí (Hybášek, I. 1999). I. Bytešníková a kol. (2007) dodávají, ţe vede a koncentruje akustickou kmitavou energii k dalším částem ucha. Jeho délka, průměr a tvar mají vliv na mnoţství akustické energie. Při korekci sluchových vad u dětí musíme zohledňovat rostoucí zvukovod, který mění svůj tvar i mnoţství a charakter převedené akustické energie. Na konci zvukovodu je bubínek. Bubínek je vazivová blanka silná asi 0,1 mm. Za normálních okolností je šedé barvy lesklého povrchu. Pohled na něj je moţný při pouţití speciálních nástrojů. Dutina bubínková se skládá ze tří kůstek. Jde o kladívko, to je vrostlé do bubínku, kovadlinku a následně třmínek jejíţ ploténka je vsazena do oválného okénka, která souvisí 8

9 s vnitřním uchem. Tento řetěz kůstek přenáší zvuk do bubínku do vnitřního ucha (Šlapák, I. 1995). Střední ucho Střední ucho je tvořeno systémem vzdušných prostorů a dutin (Šlapák, I. 1995). Nachází se v kosti skalní. Střední ucho je spojeno s blankou bubínkovou. M. Lejska (2003, s. 16) dodává: Na blance bubínku, která je rozechvívána akustickou energií, nastává první změna procházející energie. Energie se mění z akustické na mechanickou kinetickou (pohybovou). K blance je přirostlé kladívko, coţ je jedna ze tří sluchových kůstek. Kladívko spolu s kovadlinkou a třmínkem tvoří tzv. řetěz kůstek. Sluchové kůstky jsou nejmenší z 206 kostí dospělého člověka a třmínek je vůbec nejmenší ze všech (Kollár, A. 2008). Eustachova trubice je ústní trubice, která spojuje středoušní dutinu s nosohltanem (Lejska, M. 2003). A. Kollár (2008) uvádí, ţe stěny trubice jsou splasklé a při kaţdém polknutí se trubice rozevírá, čímţ je umoţněno vyrovnávání vzdušného tlaku v dutině s tlakem okolí. Sliznice Eustachovy trubice má na povrchu řasinky, které kmitají k nosohltanu. Porucha kmitání můţe vzniknout při nedostatečném čištění středouší dutiny s následkem chronického zánětu a poruchou sluchu (Šlapák, I. 1995). Zadní stěna středního ucha vede do vzdušného sklípkového systému spánkové kosti. Povrch můţeme označit jako houbovitý. Spánková kost se skládá z velkého mnoţství drobných nebo větších kostních sklípků vyplněných vzduchem. Tato zásobárna vzduchu má ochranný význam, takţe čím více sklípku, tím více máme rezervního vzduchu. Člověk snáší tlakové změny mnohem lépe, pokud má mohutně rozvinutý sklípkový systém (Lejska, M. 2003). L. Doleţalová (2006) doplňuje, ţe sklípkový systém tvoří druhé ústí středního ucha, které se nazývá tzv. antrum. Střední ucho má dva středoušní svaly, sval třmínkový a sval napínač. Tyto svaly mají ochranou funkci. Při stahu a zpevnění řetězu kůstek dochází k omezení akustické energie, která proudí středouším do oblasti středního ucha. Větší význam pro moţnost měření a vyšetření funkcí středního ucha má sval třmínkový (Lejska, M. 2003). 9

10 Vnitřní ucho Vnitřní ucho je uloţeno v kosti spánkové, která je nejtvrdší kostí lidského těla, kde je chráněno před otřesy a moţnému poranění (Šlapák, I. 1995). Skládá se ze dvou částí, nazývané podle tvaru: Tři polokruhovité kanálky a předsíň (labyrint) zde je uloţeno rovnováţné ústrojí. Dutiny kostěného labyrintu jsou vyplněny vrstvou tekutiny tzv. perilymfou, v níţ se vznáší smyslový orgán blanitý labyrint (zajišťuje ochranu proti otřesům hlavy, rychlým nárazům do hlavy atd.), ten je vyplněn endolymfou (Bytešníková, I. a kol. 2007). Hlemýžď (kochlea) tvoří část sluchovou, je to dvaapůlkrát stočený kanál v podobě ulity. Trubice kostěného hlemýţdě je vyplněna blanitým hlemýţděm. Nacházejí se zde sluchové (vláskové) buňky, k nimţ se větví sluchový nerv. Rozlišujeme dva typy sluchových buněk: a) sluchové buňky vnější ve 3-4 řadách b) sluchové buňky vnitřní v 1 řadě. (Lejska, M. 2003, s. 15) Sluchové buňky jsou v hlemýţdi uloţeny v podélných řadách. Rozlišujeme sluchové buňky vnější a vnitřní. Sluchové buňky vnitřního ucha jsou jediné buňky lidského těla, které umí převádět mechanickou energii zvuku v energii bioelektrickou. Ve sluchové buňce nastává druhá změna energie mechanická energie kmitání se měří na energii bioelektrickou, která pak prostřednictvím sluchových nervů a drah vyvolává v mozku akustický vjem. Ztráta sluchový buněk je nenahraditelná. (Lejska, M. 2003, s. 18). Cortiho orgán se nachází v hlemýţdi vnitřního ucha. Za úkol má přeměnu zvukových vln na nervové impulsy, které jsou vedené VIII. hlavovým nervem do mozku. Cortiho orgán obsahuje nejen řadu podpůrných buněk, ale i smyslové buňky (Vokurka a kol. 2002). A. Novák (2003) doplňuje, ţe středem Cortiho orgánu je Cortiho tunel ohraničený pilířovitými buňkami. Podpůrnými buňkami jsou buňky Deitersovy, Claudiovy a Hensenovy. 10

11 Centrální část Sluchová dráha a sluchová centra Okolo aferentních vláken tvoří u člověka sluchová část n. VIII. Sluchová dráha je zkříţena, ale jenom částečně, určitý díl je zkříţen zpětně. Pátý neuron končí v Heschlově závitu ve spánkovém laloku. Toto středisko je spojeno se střediskem v kůře spánkové a čelním laloku, v nichţ se nachází vlastní centrum sluchu. (Hybášek, I. 1999). M. Lejska (2003) doplňuje, ţe v podkorové oblasti jsou poznávány obecnější zvuky a zvuky jako je např. smích a pláč. 1.2 Proces a teorie slyšení Proces slyšení Zvuková vlna nebo také mechanické kmitání vzduchu projde zvukovodem. To rozkmitá bubínek. Kmitání bubínku se přenese řetězem kůstek na ploténku třmínku, která se nachází na boční stěně vnitřního ucha. Rozkmitání ploténky třmínku způsobí rozkmitání tekutiny, tzv. perilymfou, ve které plave blanitý labyrint. Tuto část nazýváme převodní funkce ucha. Rozkmitaná perilymfa rozkmitá blanitý labyrint, tekutinu, která je v něm uloţena tedy endolymfu. Rozkmitaná endolymfa podráţdí vychýlením vlásků buňky v Cortiho orgánu, které převedou mechanické podráţdění na bioelektrický impuls. Tento impuls dále postupuje sluchovým nervem a dalšími sluchovými dráhami aţ do kůry mozkové. Zde je jiţ vnímán jako zvukový vjem. Tuto část nazýváme jako percepční funkci ucha (Šlapák, I. 1995). Teorie slyšení Helmholtzova reizonanční teorie předpokládá, ţe vlastí smyslové buňky jsou podle své délky naladěny na určitý tón. Příčná vlákna, na které jsou napojeny smyslové 11

12 buňky. Při vlnění určité frekvence se rozkmitá příslušné vlákno a tím se podráţdí určité smyslové buňky. Ty se předávají sluchové nervy. Teorie vychází z toho, ţe kdyţ jsou porušena vlákna a buňky v bazální části hlemýţdě, dojde k poruše vysokých tonů. Pokud jsou porušena dlouhá vlákna a buňky při vrcholu hlemýţdě, dojde k porušení hlubokých tónů (Šlapák, I. 1995). Teorie Rutherfordova tzv. časová nebo frekvenční teorie slyšení. O této teorii se mluví jako o telefonní teorii. Autor teorie se domníval, ţe bazilární membrána je rozkmitá jako celek. Podnět je přenášen jakoby telefonním sluchátkem a jako celek je analyzován na vyšší úrovni (Novák, A. 2003). Erwaldova teorie měla předpoklad ve vytváření stojatých vln při rozkmitání bazální membrány jako celku. Na této membráně je vytváření uzly a kmity. Podle rozloţení kmitů a uzlů se rozeznává výška tónu. Bekesyho teorie předpokládá vytvoření vlny, která se posunuje po basální membráně a dráţdí sluchové buňky. Při vrcholu této vlny pak vznikají kapalinové víry endolymfy, které dráţdí smyslové buňky. Hluboké tóny vedou ke vzniku dlouhých postupných vln. Při vrcholu hlemýţdě je jejich vrchol. Oproti tomu vysoké tóny vznikají krátkými vlnami s vrcholem při vrcholu bazálního závitu hlemýţdě (Šlapák, I. 1995). Teorie salv (Wever) její vysvětlení v teorii slyšení bylo v podráţdění skupiny neuronů, které odpovídají na kaţdý cyklus zvuku vysoké frekvence. Dále se tato teorie zmiňuje o tom, ţe neuron odpovídá na jeden cyklus a druhý neuron je v refrakterní fázi. Časově jsou dekódovány hluboké tóny naopak vysoké tóny jsou dekódovány podle místa a interakce těchto dvou mechanismů umoţňuje diferenciaci všech frekvencí (Novák, A. 2003). 12

13 1.3 Klasifikace poruch sluchu I. Bytešníková a kol. (2007) zmiňují klasifikaci sluchových vad podle různých hledisek, to můţe být místo vzniku postiţení, období vzniku postiţení a stupeň postiţení I. Šlapák (1995) uvádí dva základní druhy poruch sluchu, periferní a centrální. Periferní nedoslýchavost dělí na převodní a percepční nedoslýchavost. I. Bytešníková a kol. (2007) dodávají k periferní nedoslýchavosti ještě smíšenou nedoslýchavost. Periferní nedoslýchavost Převodní nedoslýchavost, při této poruše přicházejí zvukové podněty k vlastním čivým buňkám zeslabené. Pacient tyto podněty zachytí a rozumí jim. Mluvím tedy o tom, ţe jsou kvalitativně nezměněné. (Šlapák, I. 1995). Příčinou mohou být překáţky, které brání proniknutí zvuku ke smyslovým buňkám. Dále to jsou např. zvětšená nosní mandle, ucpaný zvukovod ušním mazem nebo cizím tělesem (Bytešníková, I. a kol. 2007). Percepční nedoslýchavost, příčinou poruchy je postiţené vnímání vysokých tónů. Řeč je slyšena zkresleně kvalitativně změněnou. Porucha vnitřního ucha, sluchového nebo mozkové kůry můţeme zahrnout do tohoto typu nedoslýchavosti. U dětí jde o vrozené vady, u dospělých lidí jde o záněty, úrazy, zánět mozkových blan atd. (Šlapák, I. 1995). Smíšená nedoslýchavost, je kombinace různých stupňů a zastoupení převodní a percepční nedoslýchavosti (Bytešníková, I. a kol. 2007). Centrální nedoslýchavost Centrální nedoslýchavost či hluchota, její příznaky jsou různorodé, mohou být zapříčiněny organickou nebo funkční změnou. U těchto centrálních sluchových poruch je postiţen podkorový a korový systém sluchových vad. (Šlapák, I. 1995). 13

14 Dle M. Lejsky (2003) můţeme rozdělit poruchy sluchu z medicínského hlediska na poruchu sluchu senzorineurální a konduktivní. Porucha sluchu senzorineurální Porušení sluchové nebo nervové buňky je nenávratně porušeno. Pro léčení této poruchy se pouţívají všechny léčebné prostředky např. vitamíny, léky na zlepšení metabolismu, technické pomůcky, odezírání atd. Porucha sluchu konduktivní Problémem je mechanická blokáda či překáţka. Ve většině případů se dají odstranit. U této poruchy můţeme počítat se zlepšením nebo úplným vyléčením pacientova stavu sluchu. 1.4 Vyšetření sluchu Vyšetření sluchu se provádí různými vyšetřovacími metodami. Vyšetřovací metody dělíme na subjektivní a objektivní. Při subjektivní metodě vyţadujeme přímou spolupráci s pacientem. Výsledky jsou ovlivněny subjektivním hodnocením pacienta. Tyto metody jsou vţdy základní, protoţe charakter slyšení je individuální vjem člověka. K metodám subjektivním řadíme klasickou zkoušku sluchu, prahovou tónovou audiometrii, slovní audiometrii a speciální nadprahové testy. Objektivní metody nepotřebují spoluprácí s pacientem. Můţeme je rozdělit na dvě skupiny. Metody akustické, k nim řadíme tympanometrii a otoakustické emise, a na metody elektrofyzilogické, do kterých patří vyšetření pomocí evokovaných potenciálů (Lejska, M. 2003). Klasická zkouška sluchu Podle I. Šlapáka (1995) je nejzákladnějším vyšetřením sluchu klasická zkouška sluchu. Tuto zkoušku provádíme šepotem nebo hlasitou řečí. Vyslovujeme různá slova 14

15 a pacient je opakuje. Lékař vyslovuje slova obsahující vysoké formanty a hluboké formanty. Dále můţe pouţít slova podobná. Pacient si vţdy druhé ucho zacpe prstem. Norma pro hlasitou řeč je 10 m pro šepot 6 m, M. Lejska (2003) dodává, ţe podle vzdálenosti, ze které pacient opakoval slova, hodnotíme orientační míru sluchové vady, podle rozdílu mezi opakováním hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních slov hodnotíme vadu s převahou vysokých či hlubokých frekvencí. Dále pak rozdíl mezi šepotem a hlasitou řečí, zde hodnotíme typ sluchové vady. Prahová tónová audiometrie Vyšetření sluchu se provádí audiometrem. Tóny jsou pouštěny do ucha vzdušným sluchátkem a kostním vibrátorem. Vyšetřujeme vzdušní a kostní vedení. Zvuky z přístroje jsou zaznamenávány ve frekvencích (Hz) a intenzitě (db decibel). Běţné vyšetřovací audiometry mají vyšetřovací spektrum od 125 Hz do Hz a intenzitu od 0 do 120 db. Audiogram slouţí k zapsání výsledků (Čada a kol. 1993). M. Lejska (2003) podotýká, ţe vodorovné čáry označují intenzitu a svislé čáry ukazují frekvenci. Nejvíce hodnot nalezneme mezi Hz. Audiometrická vyšetření se provádějí v tichých vyšetřovacích komorách, kde má pacient nasazená sluchátka do kterých se pouští přerušovaný tón. Jakmile pacient tento zvuk zaslechne, intenzita je zaznamenána do audiometru. Začíná se lepším uchem. Další krokem je vyšetření kostního vedení. Kostní vibrátor se přiloţí na kost za ušní boltec. Rozkmitání kosti vede ke vzniku sluchové vjemu v buňkách vnitřního ucha. Postup vyšetření je stejný jako při vzdušném vedení. Kostní vedení je zapisuje do audiometru plnou čárou a kostní vedení přerušovanou čárou. Při slovní audiometrii je pacientovi zavádí 10 různých slov s nízkými, vysokými a středními formanty. Postupně se zvyšuje intenzita a nemocný udává, kolik slov z dané série zaslechl. Výsledek se udává v procentech. Za práh porozumění se povaţuje hranice 50 % (Šlapák, I. 1995). Tympanometrie Jedná se o vyšetření, kterým zjišťujeme změny poddajnosti, změny bubínku a středouší v závislosti na změně tlaku ve zvukovodu. Měříme mnoţství akustické energie, která se odráţí od bubínku, kdyţ je do zvukovodu puštěn zvuk. Vyšetření se provádí třemi kanálky na nich je připojena zátka, která uzavře zvukotěsně zvukovod. 15

16 První kanálek přivádí měrný tón, druhým kanálkem se měří mnoţství akustické energie odráţené od bubínku a třetím se můţe měřit tlak ve zvukovodu. Zaznamenává tedy tři typy křivek. Tympanometrie dokáţe diagnostikovat fixaci či přerušení řetězu kůstek, přítomnost sekretu ve středoušní nebo kvalitu funkce a stav bubínku. (Hahn, A. a kol. 2007). Otoakustická emise Tato metoda vyšetření je zaloţená na tom, ţe ucho je schopno zvukové vlny přijímat, ale také je vydávat. Otoakustická emise se hojně pouţívá jako screeningová metoda při vyšetření novorozenců. Nejdůleţitějším při tomto vyšetření jsou vnější vláskové buňky. (Čada, K. a kol. 1993). M. Lejska (2003, s. 47) dodává, ţe pokud pustíme do vnějšího zvukovodu stimulující zvuk a vnější vláskové buňky jsou v celém rozsahu méně poškozeny, můţeme citlivým mikrofonem zaznamenat slabounký zvuk. Vyšetření se měří v db (decibelech). Vyšetření evokovaných potenciálů kmene mozkového (BERA) Při tomto vyšetření měříme bioelektrické signály, které se šíří po mozkových drahách, tedy elektrický impuls vyvolaný na základě akustické simulace (Lejska, M. 2003). A. Hahn a kol. (2007) dodávají, ţe měření se uskutečňuje pomocí elektrod. Tato metoda se uplatňuje u malých dětí nebo u lidí, kteří nechtějí s lékařem spolupracovat. 16

17 2 Ušní šelest 2.1 Vymezení pojmu ušního šelestu Tinnitus neboli latinsky tinire znamená znít nebo zvonit. Člověk slyší zvuk nebo šum bez vnějšího zdroje zvuku, tedy slyší něco, co ostatní neslyší (Hahn, A. 2000). Dle M. Vokurky a kol. (2002) je tinnitus neboli ušní šelest vnímání zvuku bez akustického stimulu, má různý charakter, intenzitu a také je spojován s poruchou sluchu. Ušními šelesty nebo tinnitus auris se zabývá vědecká disciplína, která se nazývá tinnitologie. Tinnitologie se orientuje na etiologii, diagnostiku a léčbou symptomu ušního šelestu. Některé případy ušních šelestů končí sebevraţdou (Hahn, A. 2000). Tinnitus vzniká v uchu. Přitom mozek, rozhoduje, zda si člověk šelest uvědomí nebo ne. Tinnitus tedy vzniká jako následek chybného zpracování signálů v samotném mozku. Hlavní roli hrají centrum pro pozornost a centrum pro pocit a sídla části paměti (Thora, C. a kol. 2006, s. 30). Ušní šelest není prvním příznakem poruchy sluchu ani ji netrpí pouze pacienti s poruchou sluchu. Pacienti s šelesty trpí depresemi, změnami nálad, mají potíţe se spánkem, vykazují špatnou pozornost a mnoho jinými obtíţemi (Novák, A. 2003). I. Bytešníková a kol. (2007) doplňují, ţe tinnitus není samostatné onemocnění, ale je příznakem nějakého onemocnění. Statistika v České republice uvádí, ţe tinnitem trpí % veškeré populace. Ve věku let tinnitem trpí kaţdý druhý člověk. 2.2 Klasifikace ušního šelestu Subjektivní a objektivní tinnitus 17

18 Subjektivní tinnitus nelze měřit oproti tomu objektivní tinnitus měřitelný je (Thora, C. a spol. 2006). A. Hahn (2000) podotýká, ţe tinnitem subjektivní trpí 99 % pacientů a tinnitem objektivním jen 1 %. Tinnitus dělí dle místa jeho vzniku. Na tinnitus periferní, který vzniká poruchou vláskových buněk Cortiho ústrojí a na tinnitus centrální, vznikající poruchou oblasti sluchových nervových drah, sluchových podkorových nebo korových center. Subjektivní tinnitus Velká většina případů aţ 90 % vzniká z ušních příčin, zpravidla při nedoslýchavosti způsobené poruchou smyslových buněk ve vnitřním uchu nebo ve sluchovém nervu vedoucím zvukové impulzy do mozkových sluchových center. Zde můţeme hovořit o senzorineurální nedoslýchavosti. Další příčinou jsou srdečně cévní nemoci. Většinou bývají spojené s vysokým tlakem, kterým trpí 25 % pacientů s tinnitem nebo s aterosklerózou (Thora, C. a kol. 2006). Vibrační a nevibrační ušní šelesty Ušní šelesty můţe dělit také na vibrační a nevibrační. Vibrační tinnitus se přenáší vibrací z okolních tkání a orgánů na hlemýţdi. Nevibrační ušní šelest se vytváří v důsledku biochemických změn ve sluchové dráze (Crummer, R. a kol. 2004). Psychogenní a posttraumatický tinnitus tinnitus. A. Hahn (2000) doplňuje dělení tinnitu na psychogenní a posttraumatický Psychogenní tinnitus můţeme charakterizovat jako takový, který se vyskytuje u pacientů s psychickou poruchou. U těchto pacientů je úzká kooperace s psychiatrem. Posttraumatický tinnitus vznikající po kraniotraumatech velmi často jako tzv. whiplash injury patří k nejobtíţněji léčebně ovlivnitelným tinnitům, neboť vzniká velmi často na podkladě leze labyrintu či sluchového nervu. (Hahn, A. 2000, s. 10) 18

19 Chronický dekompenzovaný a chronický kompenzovaný tinnitus C. Thora a kol. (2006) dělí tinnitus ještě z terapeutického hlediska na tinnitus chronický dekompenzovaný a chronický kompenzovaný. Chronicky dekompenzovaný tinnitus tedy řadíme jako chronický, neboť trvá déle neţ tři měsíce a ţivot je jím negativně ovlivněn, naopak chronicky kompenzovaný znamená, ţe trvá déle, ale ţivot negativně neohroţuje. Transientní spontánní tinnitus Transientní spontánní tinnitus trvá většinou jen několik vteřin. Charakterem jsou vysoké tóny, které se objevují s různou intenzitou a posléze zmizí. Většinou je zasaţenou jedno ucho, časem obě. Zpravidla se objevuje u člověka, který je unavený a v klidném prostředí. U kaţdého jedince se občas tento šelest objeví (Novák, A. 2003). 2.3 Etiologie a patogeneze ušního šelestu Subjektivní tinnitus Příčin subjektivního tinnitu je opravdu mnoho. Většina ušních chorob: např. mazová zátka, chronické záněty ucha, poškození bubínku, neprůchodnost sluchové trubice, stařecká nedoslýchavost, profesionální nedoslýchavost (poškození sluchu nadměrným hlukem), Meniérova nemoc (tekutina ve vnitřním uchu není v rovnováze, projevy jsou závratě s nevolností, tinnitus a trvalá porucha sluchu), Otoskleróza (projevy jsou tinnitus a nedoslýchavost, příčiny jsou v nehybnosti a fixaci v oválném okýnku ve středním uchu). Dále to mohou být: 19

20 nádory (především tumoru 8. hlavového nervu), úrazy (zlomeniny lební spodiny a poranění mozku), srdečně-cévní choroby, ateroskleróza (kornatění tepen, ve stěnách tepen se ukládají tukové látky, které poškozuj pruţnost tepen, které se postupně zuţují, aţ se na konec uzavřou), nemoci látkové výměny, sníţená a zvýšená funkce štítné ţlázy, cukrovka, neurologické poruchy - poruchy krční páteře, poruchy prokrvení mozku, úrazy hlavy, nádory, stavy po meningitidě, dlouhodobé uţívání léků, zubní poruchy - poruchy skusu a postavení zubů, postiţení čelistního kloubu, psychiatrická onemocnění - psychické poruchy, které se projevují tělesnými symptomy bez poruchy některého orgánu, stres, deprese, úzkosti (Thora, C. a kol. 2006). Objektivní tinnitus Objektivní tinnitus je vyvolaný vytvořeným zvukem v těle, který zasahuje do ucha přes vedení v tělních tkáních. Ušní šelest můţeme rozdělit na cévní a svalový. Cévní šelesty se objevují v uchu nebo jeho blízkosti, pokud vznikne náhlá změna v průsvitu nebo v průtoku cév. Zdrojem zvuku jsou především aneurismata, rozšířené vény, arteriovenózní spojky, cévnaté nádory nebo stenózy cév. Vţdy jsou soudobí s tepem a charakter mají rytmický bzučivých nebo foukavých zvuků nebo nárazů. Svalové šelesty fungují na stahování středoušních svalů (jemné tikání) nebo tubáních svalů (mlaskavé zvuky), (Kučerová, J. 2010). Příčiny objektivního tinnitu podle C. Thora a kol. (2006): cévní variance v oblasti krční páteře a hlavy, převáţně nezhoubné nádory krční páteře a hlavy, získané cévní poruchy ateroskleróza, záněty cévní cesty..., mechanické abnormality křeče svalů měkkého patra a křeče svalů ve středním uchu 20

21 K. Čada a kol. (1993) uvádějí toxické vlivy, organické jedy, ototoxická antibiotika, chinin, kyselinu salicylovou, dále infekční choroby a fokální infekci. Etiologie tinnitu Etiologie tinnitu je velmi náročná problematika, etiologie můţe souviset s patologií všech etáţí sluchového ústrojí, také s metabolickými poruchami, toxickými látkami, s vazbou na organickou či funkční patologii osového skeletu. Velmi obtíţně se tedy hledá kauzální terapie. Autor zdůrazňuje, ţe je lepší léčit konkrétního pacienta, neţ je kastovat do různých schémat (Hahn, A. 2001) Diagnostika a léčba ušních šelestů Diagnostika šelestů Z hlediska audiologie, které popisuje A. Novák (2003), nás zajímá, zda jde o ušní šelest subjektivní či objektivní. Při objektivní tinnitu je potřeba audiometrické vyšetření, CT středního a vnitřního ucha, magnetická rezonance k vyloučení nádoru. I. Hybášek a kol. (2006) doplňují, ţe v tiché komoře můţeme ušní šelesty odposlechnout otofonem nebo fonendoskopem. Cévní původ pulsního tinnitu prokáţeme zmáčknutím dostupných tepen. Jestliţe se jedná o subjektivní šelest, snaţíme se o jeho lokalizaci. U subjektivního šelestu je základní audiometrické vyšetření čistými tóny. Slovní audiometrie se stanovením nejpříjemnějšího poslechu. Vyšetření tympanometrické, testy tinnitu, ty jsou stanoveny výškou šelestu pomocí čistého tónu, stanovení intenzity šelestu, maskování šelestu, hladiny LDL. C. Thora a kol. (2006) dodávají, ţe další vyšetření u ušního šelestu jsou laboratorní testy krve a moči, zubní, oční, neurologické, psychologické, psychiatrické. Vyuţívá se i výpočetní tomografie, angiografie a další vyšetření k vyloučení závaţného postiţení krční páteře a hlavy (hlavně spodiny lebeční a mozku). 21

22 A. Hahn (2000) hovoří o tom, ţe diagnostika tinnitu je interdisciplinární záležitost, velmi obtíţná a časově i metodicky náročná. Ve většině případů se ani nepodaří zjistit příčiny ušního šelestu. Terapie tinnitu je spíše nazývána jako kontrola tinnitu. Prevence tinnitu Hlavní prevencí ušní šelestu je se vyhýbat vysokému hluku. Jde o hluk, který přesahuje hranici 85 decibelů. Důleţitá je vzdálenost od zdroje hluku, např. na koncertě nestát přímo u reproduktorů, poslech hudby ze sluchátek, hlavně ty, které se zavádějí přímo do uší. Dlouhodobé poslouchání hlasité hudby ze sluchátek můţe vést k poškození sluchu. Další velmi důleţitým rizikovým faktorem je stres. Stresu se nemůţeme vyhnout, patří k našemu ţivotu, ale měli bychom se vyhýbat přehnanému stresu, neboť zhoršuje vnímání ušního šelestu. K prevenci tinnitu můţe přispět i zdravá strava a pravidelný pohyb. (Thora, C. a kol 2006). Léčba tinnitu Při léčbě ušního šelestu se pouţívají nejrůznější metody, postupy a terapie. Léčba ušní šelestu byla dříve zaměřena hlavně na medikamentózní léčbu. Vyuţíváno bylo mnoho postupů, podávání vitamínů, antihistaminika, vasodilatační léčba, psychofarmaka, různé čaje, ginkgo biloba atd. (Novák, A. 2003). A. Hahn (2000) doplňuje, ţe farmakoterapie je neoddělitelnou sloţkou léčby tinnitu. Různé další metody můţeme připojit k farmakoterapii, jako např. muzikoterapii, hypnoterapii, psychoterapii, akupunkturu, vyuţití maskerů, metody elektrostimulace. V České republice byl vyuţíván k léčbě ušního šelestu ultrazvuk, avšak výsledky nebyly dobré. Pouţití ultrazvuku vedlo ke zničení kochley a tinnitus většinou nevymizel. Další metoda, která byla zkoušena, byla léčba laserem. Teplo, které vytvářel laser, vedlo do kochley. Lékaři se domnívali, ţe právě teplo povede ke zlepšení tinnitu. 22

23 Pouţívala se i kombinace laseru a ginkgo biloby. Tuto terapii prováděli Witt a Felix (1989). Dosáhli dobrých výsledků, aţ 60 % pacientů potvrdilo zlepšení šelestu. Bohuţel jiným autorům se nepodařilo dosáhnout takového úspěchu při laserterapii. Speciální psychoterapeutický postup byl dalším pokusem v léčbě tinnitu. Nejčastější postup je kognitivní terapie, která byla vypracována pro pacienty se subjektivním ušním šelestem (Novák, A. 2003). C. Thora a kol. (2006) uvádějí čtyři druhy léčby ušního šelestu: Příčinná (kauzální) léčba, jejím hlavní cílem jsou vyvolávací příčiny. Pravděpodobnost zjištění příčiny u starších lidí je téměř nulová. Podpůrná (symptomatičká) léčba se pouţívá, pokud nezjistíme příčiny. Tato léčba je méně úspěšná. Vyuţívá se při ní podávání léků tlumících vnímání tinnitu, zařízení na přehlušení ušního šelestu, tzv. maskery, psychoterapie... Velmi často se tyto dvě léčebné metody kombinují. Neoperační (konzervativní) léčba se zabývá odstraněním známých příčin vyvolávající ušní šelest. Základem je nevystavovat se hlučnému a znečištěnému prostředí, zákaz kouření, poţívání drog, zdravá ţivotospráva, pohybová aktivita, dostatek spánku, intenzivní léčba srdečně cévních nemocí, rehabilitace krční páteře, medikamentózní léčba, psychoterapii, sluchadla, maskery, generátory sluchu aj. Operační léčba pokaţdé nevede k odstranění ušního šelestu. Operativně se odstraňují nádory a záněty středního ucha. Tinnitus Retraining Therapy (TRT) TRT je relativně nová metoda podle P. Jaskteboffa a J. Hazella, vyvinuta v Anglii. Cílem je navodit takovou situaci, ţe šelest není předmětem zájmu pacienta (Novák, A. 2003). TRT se kombinuje s tzv. hlukovou terapií. Pacienti se připojí na tzv. hlukové nebo šumové generátory, které vysílají do ucha permanentní šum sestávající ze všech frekvencí a co něco tišší neţ tinitus. (Thora, C. a kol. 2006, s. 76). Tinnitus 23

24 Retraining Threrapy je kombinací konsultací s pacientem a terapie šumem. Léčba trvá od 18 do 24 měsíců. A. Hahn (2000) se zmiňuje, ţe péče o pacienta je rozdělena do čtyř fází: posudek pacienta anamnéza, různá vyšetření, sezení s pacientem za účelem retraining porady, přizpůsobení přístroje, následná sezení. Velmi významná je aktivní spolupráce s pacientem. Pacienta bychom měli uklidňovat, ţe ušní šelest není medicínský problém, jedině takto zajistíme, aby se terapie obešla bez zvýšeného stresu, který negativně ovlivňuje tinnitus. V případě, ţe zjistíme váţnější onemocnění, tak ho léčíme kauzálně. Důleţitá jsou pravidelná sezení s pacientem, která přispívají k dobrému působení terapie. Pacientovi bychom měli pomoci při zvládání nadměrného stresu v kaţdodenním ţivotě, například doporučením autogenního tréninku, jógového a relaxačního cvičení. Asociační trénink C. Thora a kol. (2006) se zmiňují o tom, ţe léčit tinnitus také můţeme tím, ţe ho budeme akceptovat. Mozek vyhodnocuje ušní šelest jako nebezpečí nebo ohrození. Pokud se naučíme jinak hodnotit svůj tinnitus, tak jím přestaneme trpět. Úspěšnost asociačního tréninku je 9 z 10 pacientů. Biofeedback Biofeedback je terapií, při níţ je nacvičena relaxace určité skupiny svalů nebo jednoho svalu a zaznamenávána elektromyograficky. V dalším postupu se vychází z toho, ţe klient dokáţe toto generalizovat i na jiné svalové skupiny. (Novák, A. 2003, s. 295). 24

25 Zvuková terapie Spočívá v přivádění více zvuků do ucha, např. naslouchacími přístroji, speciálními generátory zvuku, nebo zvýšením intenzity zvukového pozadí. Prokázalo se, ţe lidé, kteří trpí ušním šelestem, vnímají méně zvuků. Navíc se záměrně vyhýbají hluku. Pokud je méně zvuku, mozek zvýší vnímavost tinnitu. Důleţité je tedy nevyhledávat ticho, ale naopak vystavit se různým zvukům. Mezi typy zvukové terapie patří: naslouchadlo (pokud lidí trpí nedoslýchavostí) generátory zvuku (jsou to přístroje, které generují různé zvuky, např. fontány, rádio, kazety s šumem moře, relaxační hudba, existují i speciální polštáře s mikrofonem, z něhoţ je slyšet tichá hudba atd.) širokopásmové generátory zvuku nazývané BNG nebo noiser (jedná se o přístroje nosící se v uchu nebo za uchem jako naslouchátko. Je moţné je upravit zvukařem. Generátory produkují zvuk, který proudí celým frekvenčním spektrem a kontinuálně proudí do ucha. Doporučuje se nastavení tiššího tónu neţ je tinnitus.) (Thora, C. a kol 2006). Bemer terapie Je to metoda, která vyuţívá speciálních impulzů elektromagnetických polí. Její pouţívání vede ke zlepšení prokrvování, zvýšení parciálního tlaku kyslíku v krvi, zlepšení fluidity krve, celková regulace buněčného metabolismu, zlepšení funkce, diferenciace a regenerace buněk, zlepšení vzájemné regulace, komunikace a koordinace buněk. Magnetoterapii je terapeutická metoda. Jejím hlavním cílem není léčení konkrétní nemoci, ale snaha o vytvoření aktivační energie v těle, která pomáhá tělu se samo hojit a napomáhá jeho samouzdravovací schopnosti (Křesťanová, L dostupné z 25

26 Maskery C. Thora a kol. (2006) uvádějí, ţe je potřeba udělat analýzu tinnitu, to znamená jakou má frekvenci a hlasitost. Nosí se za uchem nebo v uchu. Tento přístroj vydává zvuk, který maskuje ušní šelest. Většině pacientů po pouţití maskeru zmizel tinnitus na několik minut či hodin. V dnešní době se maskery jiţ moc nevyuţívají, neboť jeho dlouhodobé pouţívání spíše vedlo ke zhoršení tinnitu. Dříve se používali tři druhy maskerů: (Novák, A. 2003) jednoduché maskery (masker, kterým si pacient mohl regulovat intenzitu, výstup byl frekvenčně omezen, proto mohli být potlačeny určité frekvence) kombinované maskery (masker disponoval sluchadlem a také maskovacím šumem) pouţití naslouchadla Transkraniální magnetická stimulace (TMS) TMS je neinvazivní metoda, která vyuţívá principu elektromagnetické indukce k aplikaci elektrického pole do mozkové kůry. Hlavním nástrojem je izolovaná cívka, která je drţena v kontaktu s hlavou nad oblastí zájmu. Při průchodu elektrického proudu cívkou prochází magnetické pole přes kůţi a lebku do mozkové kůry (Křesťanová, L. dostupné z Repetitivní transkraniální magnetická stimulace motorického kortexu (rtms) rtms pracující s frekvencemi 1 Hz či méně (tzv. nízkofrekvenční) vede k poklesu dráţdivosti mozkové kůry, zatímco vysoká frekvence (obecně uváděno 5-20 Hz) rtms vede ke zvýšení dráţdivosti. Schopnost nízkofrekvenční rtms sniţovat aktivitu mozkové kůry a modifikovat funkční vlastnosti centrální nervové soustavy byla demonstrována i za jiných patologických podmínek, jako například u depresivních poruch. ((Křesťanová, L dostupné z 26

27 Vzhledem k tomu, ţe výzkum ještě trvá a nebyly publikovány ţádné závěry, nemůţe vědět, jak tato metoda přispěje k léčení ušního šelestu. Ale uţ nyní můţeme říct, ţe má velký potenciál pomoc pacientům s chronickým tinnitem. (Křesťanová, L. dostupné z Infuzní terapie Tato terapie se pouţívá jenom v akutním stadiu ušního šelestu, tj. krátce po hlukovém traumatu nebo ztrátě sluchu. Cílem je prokrvením smyslových nebo vláskových buněk kyslíkem a výţivnými látkami. Různé průzkumy ukazují, ţe z 68 % se ztráta sluchu spraví sama bez terapie. V 73 % se spraví ztráta sluchu pomocí terapií s infuzemi (Thora, C. a kol. 2006). Psychoterapie a rehabilitace J. Kulka (2006) se zmiňuje o psychoterapii a rehabilitaci. Hlavním cílem je ţivotní pohoda pacienta. Tyto terapie můžeme rozdělit do třech skupin: Aktivní reprogramování (jde o to pochopit tinnitus, vnímat ho neutrálně, vyuţívají se zde kognitivní techniky), Pasivní reprogramování (hlavní je, se nevystavovat tichu, pouţíváme background music přírodní zvuky šumění moře, potůčku atd. Snaţíme se ignorovat ušní šelest), Zlepšení kvality ţivota (usilujeme o zlepšení sociálního prostředí, zvládat kaţdodenní stresové situace, o zlepšení vnímání vlastního těla...). Hyberbarická kyslíková terapie (HBO) Pouţívá se pří akutním ušním šelestu. Terapie je většinou spojena s infuzní léčbou nebo kortikoidy. Pacient je umístěn do tlakové komory, kde úroveň tlaku odpovídá 16 metrů pod hladinou vody. Pacient dýchá čistý kyslík, nejdůleţitější je dodat vnitřnímu uchu co nejvíce kyslíku, aby se mohly smyslové neboli vláskové buňky 27

28 regenerovat. Pokud jsou ale buňky poškozeny, tak jim tato terapie nepomůţe (Thora, C. a kol. 2006). Terapie speciálně upravené melodie skladatele Jahenesse R. Köhlera A. Hahn (2000) uvádí terapii speciálně upravené melodie skladatele Jahenesse R. Köhlera z Bad Kissingernu. Tento druh terapii většinou pomáhá sníţit tinnitus u starších nemocných lidí. Zmiňuje se také o tom, ţe Moderní neurologie prokázala, ţe základním mechanismem vzniku rušivých zvuků tinnitu je mozková dysregulace. Pacientem můţe být tinnitus vnímán velmi různorodě od lehkého obtěţování po těţkou invalidizující pomoc. (Hahn, A., 2000, s. 29) LLLT (low level laser therapy) terapie tinnitu Terapie se v Evropě pouţívá jiţ přes 20 let, v roce 1980 byla vyvinuta v Německu. Je zaloţena na laserové energii, která proniká do tkání a stimuluje energetická centra buněk. Světelná energie se mění na energii buněčnou. Čím větší mnoţství energii buňka produkuje, tím je větší šance na regeneraci buňky. Stimulaci energetického centra buňky laserem můţeme pomoci k znovu obnovení fysiologického stavu a funkci buněk. Častější a delší aplikace laseru je pro pacienty přínosnější. V roce 2002 byla provedena studie, která prokazuje účinnost LLLT - 22,2 % pacientů zůstalo bez ušního šelestu. Laser terapie tinnitu se většinou pouţívá s medikamentózní léčbou a ještě např. s vitamíny. (PRO-AUDIO, s. r. o., dostupné z Mini-tinnitus-dotazník Je to v současné době nejspolehlivější dotazník, který má krátkodobou formu. Dotazník byl vyvinut doktory Goebelem a Hillerem v Německu, obsahuje 12 otázek. Podle výsledků si člověk můţe vyhodnotit, jak závaţný dopad má ušní šelest na jeho ţivot. Výsledky jsou seřazeny do čtyř skupin. Kaţdou otázku si můţe ohodnotit body od 0 aţ do 2 bodů. 0 bodů znamená, ţe se výpověď na člověka nevztahuje, 1 bod pokud se vztahuje částečně a 2 body pokud se vztahuje úplně. Body se poté sečtou. 28

29 Otázky (Thora, C. a kol. 2006): 1. Uvědomuji si ušní šelesty od probuzení aţ do doby, kdy jdu spát. 2. Kvůli ušním šelestům si dělám starosti, jestli se s mým tělem neděje něco závaţného. 3. Budou-li ušní šelesty přetrvávat, můj ţivot dále nemá smysl. 4. Kvůli uším šelestům jsem podráţděnější vůči své rodině a přátelům. 5. Obávám se, ţe ušní šelesty mohou poškodit mé zdraví. 6. Kvůli ušním šelestům mám problém uvolnit se. 7. Často jsou ušní šelesty tak intenzivní, ţe je vůbec nemohu ignorovat. 8. Kvůli ušním šelestům mi trvá déle usnout. 9. Kvůli ušním šelestům jsem často zničený. 10. Často přemýšlím, jestli ušní šelesty vůbec někdy zmizí. 11. Jsem oběť svých ušních šelestů. 12. Ušní šelesty negativně ovlivňují moji koncentraci. Výsledky: Stupeň závaţnosti I: 0-5 bodů Tinnitus je nepatrný a neohroţuje váš ţivot. Stupeň závaţnosti II: 6-10 bodů Postiţení ušním šelestem je střední. Jsou situace, kdy tinnitus vůbec nevnímáte a dá se překrýt např. hudbou a jsou situace, kdy ušní šelest je velmi vnímán. Ztěţuje Vám ţivot, například pokud jste v tiché místnosti nebo řešíte stresovou situaci. Stupeň závaţnosti III: bodů Stupeň závaţnosti tinnitu je těţký. Ušní šelest vám znemoţňuje normálně ţít. Člověk většinou trpí psychickými příznaky. Stupeň závaţnosti IV: bodů Zatíţení ušní šelest můţeme označit jako velmi těţké. Tinnitus velmi masivně ovlivňuje váš ţivot. Ţivot se řídí ušním šelestem, vykonávat povolání je téměř 29

30 nemoţné. Pacient trpí depresemi, nedostatkem spánku, nedostatečnou koncentrací a pozorností. (Thora, C. a kol. 2006) Ušní šelest neboli tinnitus není nemoc, ale příznak nějaké nemoci. Někteří odborníci mluví dokonce o tinnitu jako o civilizační chorobě. Nalézt příčinu tinnitu je tedy velmi obtíţné. Ušní šelest můţe být tak nesnesitelný, ţe lidé mohou jen velmi obtíţně vykonávat svoji práci, či ţít normální ţivot, v některých případech můţe vést i k psychickým problémům, většinou to jsou deprese. Je velmi důleţité se vyvarovat moţných příčin, které mohou podpořit vznik ušního šelestu. Můţeme sem zařadit příliš velký hluk, léky, neurologické onemocnění, ototoxické látky a mnoho dalších. V dnešní moderní době jiţ máme velké mnoţství terapie. Těmito terapiemi je moţné tinnitus zmírnit, tak aby neměl negativní dopad na ţivot člověka. Ušní šelest nelze zcela vyléčit. 30

31 3 Možnosti terapie u lidí trpících tinnitem Předchozí kapitoly se zabývaly obecným vymezením sluchové problematiky a moţnostmi terapie ušního šelestu. Nyní se přesuneme do sféry průzkumu chování reálné cílové skupiny obyvatelstva. V rámci výzkumné části je mapována a hodnocena cílová skupina lidí trpících ušním šelestem. Zkoumány jsou příčiny a historie jejich onemocnění, následky ovlivňující jejich současný ţivot, průběh vyšetření a léčby, také ale jejich znalost dané problematiky. Výzkum byl realizován prostřednictvím záznamových archů, prováděný pomocí ové komunikace. Cílovou skupinu tvoří celkem čtyři informanti. Na základě analýzy poskytnutých informací bylo definováno zjištění, jaké terapie lidé trpící tinnitem v České republice podstupují nejčastěji a jak celkově ušní šelest ovlivňuje kvalitu ţivota postiţených pacientů. 3.1 Cíle práce, použité metodologie, charakteristika zkoumaného vzorku a hlavní výzkumné teze Cíle práce Hlavní cílem práce je analýza moţností terapie v rámci České republiky u zkoumaného vzorku lidí trpících tinnitem a průzkum dopadu následků tinnitu na kvalitu jejich ţivota. Z průzkumu cílové skupiny informantů plynou také další poznatky, které vyvstaly na základě předem stanovených dílčích cílů, zjišťujících u pacientů: jakou konkrétní formou tinnitu trpí, jak ovlivnil a změnil tinnitus jejich ţivot, zda mohou i nadále vykonávat svoje dosavadní povolání, 31

32 jaké terapie podstoupili, jaké terapie jim pomohly, kde získali informace o nemoci, jak realizují prevenci ve svém kaţdodenním ţivotě. Metodologie Pro co nejpřesnější dosaţení všech stanovených cílů byla pro výzkumnou část zvolena metoda kvalitativní, která na rozdíl od kvantitativní metody poskytuje informace více sofistikované, nabízející komplexnější a reálnější obraz současné situace. Primární technikou dotazování, pouţitou v tomto výzkumu, byl původně zvolen rozhovor s dotazníkem v rámci osobního setkání s informantem. Vzhledem k časové nedostupnosti a geografickému rozptylu informantů musela být operativně zvolena nová primární technika dotazování, a to formou ové komunikace s předloţením elektronických záznamových archů. Takto bylo osloveno 75 % dotazovaných, u zbylých 25 % informantů byla dodrţena původní forma osobního setkání. Kaţdý ze záznamových archů, který byl zaslán nebo osobně předán informantům, obsahoval vţdy celkem čtrnáct stejných bodů k zodpovězení. Z toho počtu bylo deset otázek otevřených a čtyři otázky polootevřené. U tří otázek bylo moţno vyznačit více odpovědí. Záznamové archy byly vyhotoveny výhradně v českém jazyce, veškerá ová komunikace, respektive osobní rozhovory s dotazováním, proběhly vţdy v českém jazyce. Charakteristika zkoumaného vzorku Do zkoumaného vzorku pacientů byli zařazeni celkem čtyři lidé trpících ušním šelestem. Primární výběr se soustředil na cílovou skupinu lidí v produktivním věku, 32

33 konkrétně na věkovou kategorii od dvaceti do čtyřiceti let, tedy spíše na mladší populaci lidí. Výzkumný vzorek se skládal ze dvou ţen a dvou muţů ve věku od 22 do 40 let. Tři informanti byli v době konání průzkumu pracující a jeden byl studující. Všichni dotazovaní ţijí trvale v České republice, mají české občanství. Tři informanti se přihlásili na výzvu, která byla vloţena na internetové stránky časopisu Gong - časopis sluchově postiţených do sekce šelestářů. Na základě předchozích zkušeností a tipů byl s jedením informantem uskutečněn rozhovor s dotazováním v rámci výzvy a následného osobního setkání. 33

34 Hlavní výzkumné teze Pro dosaţení stanovených cílů byly formulovány následující výzkumné teze: 1) nejčastější forma léčba, která byla informantům poskytnuta, byla léčba medikamentózní, 2) první návštěva informanta u lékaře proběhla zpravidla do jednoho měsíce od začátku akutních problémů, 3) pacienti trpící ušním šelestem vyuţívají často přístroj Tinnitus Masker, 4) ušní šelest většinou ovlivnil nebo změnil dosavadní povolání informantů. 3.2 Hlavní výzkumné šetření Veškerá dotazování a výzkumná šetření proběhla striktně na principu anonymity. Pro lepší orientaci nechť se v následujícím odstavci informanti nazývají smyšlenými jmény, kupříkladu Anna, Tomáš, Luboš a Marie. Analýza rozhovoru s č. 1: Anna Osobní anamnéza Ţena ve věku 32 let. První známky onemocnění se u Anny objevily v roce 2006 v období letních prázdnin. Příznaky nemoci se začaly projevovat ve formě pískání a hučení v uších. Příčinou akustického traumatu byla nešťastná nehoda během pobytu na letním táboře, kde Anně v těsné blízkosti ucha vystřelila přeplněná pistole. První návštěva lékaře a získané informace o problematice K první návštěvě lékaře došlo v roce 2006 po návratu z letního tábora. Lékaře navštívila asi po 14 dnech od objevení se prvních projevů tinnitu. O problematice ušního šelestu se Anna nejdříve dozvěděla od svého ošetřujícího lékaře. Poté 34

35 následovalo vyhledávání informací pacientkou, zejména ve specializovaném časopisu Gong a ve volně dostupných zdrojích na internetu. Formy terapie Lékař Anně nediagnostikoval ţádné sluchové postiţení. Informantka přesto trpí příznaky, které sama definovala jako pískáním a hučení v uších. Jako první forma léčby byla zvolena medikamentózní terapie. Následně lékař navrhoval terapii HBO, tu ale pacientka musela striktně odmítnout. Jako příčinu Anna uvedla neurologické důvody. Proto byla poté aplikována infuzní léčba. Tuto léčbu, společně s nově podávanými léky (Pertomerd), vyhodnotila pacientka jako účinnou. Vykonávané zaměstnání Anna pracuje v kancelářském prostředí. Je zaměstnána jako odborná lektorka. Ušní šelest ji nebrání vykonávat přidělenou práci. Znalost terapií, popřípadě jejich využití O přístroji Tinnitus Masker se Anna dozvěděla nejdříve z internetu. Zatím jej nevyuţívá a ani ho ještě nikdy nevyzkoušela, přesto zvaţuje jeho pořízení. Důvodem pacientčina váhání jsou obavy z údajně příliš vysokých pořizovacích nákladů. TRT terapii pacientka opět zná a nevyuţívá; i zde zvaţuje koupi, opět ale vyjádřila obavy nad vysokou pořizovací cenou. Obranné mechanismy Anna se cíleně snaţí vyhýbat tichým místům, která umocňují její příznaky nemoci - pískání a hukot v uších. Před spaním si proto například pouští hudbu z rádia. Asi nejvíce jí pomáhá hudba puštěná do sluchátek z MP3 přehrávače. Jak Anna sama říká kaţdý zvuk zvenčí pomáhá. Analýza rozhovoru s č. 2: Tomáš Osobní anamnéza Muţe ve věku 32 let. 35

36 První známky šelestu se u něj objevily v šestnácti letech. Potíţe přisuzuje traumatizujícímu období, kdy se jeho rodiče začali hádat, následně proběhl rozvod a svěření Tomáše do péče matky. Toto období bylo pro informanta velice stresující, zejména pak soudní líčení, kterého se musel sám zúčastnit. První návštěva lékaře a získané informace o problematice První návštěva u lékaře byla asi po jednom měsíci od okamţiku, kdy se u pacienta objevily první potíţe. Všechny potřebné informace získal od lékaře. Formy terapie Tomášovi byla diagnostikována percepční nedoslýchavost. V obou uších stále slyší pískání a šumění. První terapií, kterou podstoupil, byla infuzní. Následně mu byly podávány léky. Infuze a medikamentózní léčbu absolvoval vícekrát. Ani jedna z léčeb doposud nebyla úspěšná. Vykonávané zaměstnání V 16 letech, kdy se poprvé u Tomáše objevily potíţe, byl informant ještě studentem. Z období školní docházky si sám pamatuje, ţe pískání a hučení ho doprovázelo celou střední školu a následně i maturitní nástavbu. Při učení ho ušní šelest rušil a nemohl se soustředit. Tomáš nyní pracuje na pozici vedoucího skladu v autosalonu. Dříve byl zaměstnán jako automechanik. V práci, kterou vykonává nyní, mu ušní šelest v ţádné činnosti nebrání. Nejvíce tinnitus pociťuje při stresových situacích a v klidném a tichém prostředí. Znalost terapií, popřípadě jejich využití S přístrojem Tinnitus Masker se Tomáš doposud nesetkal, nevyuţívá jej a ani ho nezná; stejně tak je tomu i s TRT terapií. Obranné mechanismy Jak se sám informant během dotazování svěřil, na tinnitus si časem jiţ zvykl. Nejvíce ho vnímá ve stresových situacích, také obvykle pokud se vyskytuje v tichém a klidném prostředí. Rád poslouchá hudbu, která mu velice pomáhá. 36