Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Vzájemný vztah zatížení révy vinné při zimním řezu a kvalitou hroznů Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc.Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. Vypracovala: Petra Pazderská Lednice 2009

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vzájemný vztah zatížení révy vinné při zimním řezu a kvalitou hroznů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne podpis studenta 2

3 Poděkování V této závěrečné práci bych ráda poděkovala doc. Ing. Pavlu Pavlouškovi, Ph.D., za odborné vedení práce, osobní konzultace a cenné poznatky, které byly pro mě významnými nástroji při tvorbě práce. Petra Pazderská 3

4 OBSAH 1. ÚVOD 5 2. CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Původ pěstování révy vinné Historický vývoj vinařství v Čechách a na Moravě Růstová charakteristika révy vinné Biologické principy tvarování keřů révy vinné Zatížení keřů révy vinné Obecné principy vlivu zatížení na růst a plodnost Reakce na změny zatížení způsobem vedení Fyziologické základy řezu a tvarování révy vinné Vedení a řez související se stanovištěm a způsobem vedení Nejčastější chyby při řezu révy vinné Vedení a řez pro současnou situaci ve vinařství Technika řezu révy vinné Vliv zatížení plodnými očky z pohledu vhodného managementu kvality ve vinohradnictví Vliv zelných prací a různého zatížení keřů plodnými očky na kvantitativní a kvalitativní paramatry hroznů u odrůdy Svatovavřinecké Rovnováha révy vinné ve vztahu k pěstitelskému tvaru, řezu révy vinné a zatížení plodnými očky Zatížení plodnými očky pro odrůdy pěstované v ČR ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM DIAGRAMŮ SEZNAM TABULEK

5 1. ÚVOD Vinohradnictví je jedním z nejstarších odvětví zemědělské činnosti člověka a doprovází lidskou činnost už od nepaměti. Úkolem vinohradnictví je dosažení soběstačnosti v produkci moštových hroznů a podstatné rozšíření pěstování stolních kultivarů, a také vypěstovat potřebný révový materiál k rozmnožování révy vinné a k zakládání nových vinic. Za dlouhá tisíciletí pěstování révy vinné se nashromáždilo nesmírné bohatství poznatků o její biologii, o vhodnosti ekologických podmínek, a o jejich působení na jakost konečného produktu - vína, tedy i o nepřeberných způsobech jejího pěstování. O výnosech samých nerozhodují jen klimatické podmínky během roku, nýbrž do značné míry včasné a správné provedení všech nezbytných prací. A to lze zajistit správnou organizací práce a kvalitnější mechanizací k optimálnímu využití biologického potenciálu révového keře. V současné době činí podíl vinohradnictví a vinařství na celkovém objemu rostlinné výroby přibližně 5%, v Jihomoravském kraji však je čtyřikrát vyšší, zhruba 20 %, což je nejvíce ze všech odvětví zemědělské výroby v tomto regionu. Vinice zvyšují estetickou hodnotu krajiny a navíc jsou také významným producentem kyslíku. V rámci obnovy vinic dochází ke změnám v odrůdové skladbě a v nových výsadbách se v současnosti podíl modrých odrůd mírně zvyšuje ( v letech 2002 až 2005 se podíl nově vysazených odrůd pohyboval kolem 45%). Z modrých odrůd byly v nově vysazovaných vinicích nejvíce zastoupeny Frankovka (9%), Rulandské modré (9%), Zweigeltreibe (8%), Svatovavřinecké (7%) a Modrý Portugal (5%) a celkový podíl modrých odrůd byl jen 7%. Zájem spotřebitelů o bílé odrůdy je zpravidla mírně vyšší a pěstitelé také tento zájem plně respektují. V odrůdové skladbě však v poslední době dochází k mírným změnám a zvyšuje se zájem zejména o odrůdy vyznačující se vysokou kvalitou vyprodukované suroviny - Ryzlink rýnský (10%), Chardonnay (6%), Rulandské bílé (5%), Rulandské šedé (9%), Sauvignon (8%) a Tramín (5%). 5

6 V příští dekádě si svůj význam zachovají i některé tradiční odrůdy, bude jim však třeba věnovat patřičnou pozornost a propagovat je na společenském trhu. Perspektivní jsou zejména bílé odrůdy Muškát moravský, Aurelius a modré odrůdy André a Cabernet Moravia. Svůj význam si pravděpodobně zachovají také populární bílé odrůdy Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Modrý Portugal. V průběhu minulých patnácti let se také výrazně zvyšoval podíl hroznů vhodných k produkci vín přívlastkových. Od roku 1996 do roku 2005 se procentický podíl hroznů vhodných k produkci přívlastkových vín zvýšil z 1,3% na 30% z celkového objemu sklizně. Celkový objem vývozu vína z ČR je v současné době velmi malý a představuje jen 2 až 3 % dovozu. Ve vývozu naprosto převažuje vývoz vína lahvového ( myšleno v v obalech do 2 l) a jeho podíl se trvale zvyšuje. Hlavní cílovou zemí českého exportu je Slovensko a některé ze zemí EU (PROCHÁZKA 2008). K plnění úkolů vinohradnictví je třeba přistupovat komplexně, zajišťovat výrobu hroznů v dostatečném množství a potřebné kvalitě, a to při optimálním využíváním biologického potenciálu révového keře a dosažení rentability celého cyklu výroby hroznů. Tématem mé práce je zatížení révy vinné a zimného řezu, což je prvá část. Druhá kapitola se týká vlivu zatížení keřů na kvalitu vína a ve třetí části se zabývám plodnými očky pro odrůdy pěstované v ČR. 6

7 2. CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem této práce je - zabývat se studiem zatížení révy vinné a zimního řezu, na jednotlivé řezy, fyziologické základy řezu, tvarování révy vinné, způsoby vedení. - zamyslet se nad vlivem zatížení keřů na hmotnost sklizně a kvalitu vína - doporučit zatížení plodných oček pro odrůdy pěstované v ČR. 7

8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Původ pěstování vinné révy Réva vinná rostla již před 150 mil. lety, patří tudíž mezi nejstarší kulturní rostliny. Réva provází člověka už od počátku jeho existence. Už člověk mladší doby kamenné sbíral plody plané révy a využíval opojných účinků zkvašené šťávy z bobulí. Před lety př.n.l. vzniklo v okolí Kaspického moře vinařství, kde byl položen základ tohoto celosvětového zájmu. Vitis vinifera byla hojně pěstována zejména ve vyšších kulturních oblastech blízkého východu (pěst.v Iránu a Izraeli). Právě v Iránu objevili archeologové džbán s úzkým hrdlem, na jehož dně byla nažloutlá usazenina. Po důkladné analýze bylo zjištěno, že obsahuje kyselinu vinnou, vyskytující se ve vinných hroznech a terebintovou pryskyřici, které se ve starověku až po éru Římanů užívalo ke konzervaci vína. Džbán byl zhotoven mezi lety př.n.l.. Nejstarší víno je tedy sedm tisíc let staré, a zatím nejstaršími zjištěnými vinaři jsou Sumerové. Evropská réva, nazývaná též ušlechtilá réva, má botanický název Vitis vinifera., a má dva poddruhy (subspecies), Vitis vinifera ssp. silvestris a Vitis vinifera ssp. sativa. Tyto kultivary rozdělujeme do geograficko ekologických skupin (Proles), Nejstarší skupinou je černomořská (Proles Pontica Negr.), která se dělí na dvě podskupiny (Subproles). Balkánskou podskupinu, vyznačující se vysokou plodností a gruzínskou podskupinu, vyznačující se vysokým obsahem kyselin v moštu a značným množství cukru v bobulích. Kolonizační činností Řeků a později Římanů se dostaly kultivary těchto dvou nejstarších skupin podél Středozemního moře na západ a poté byly římskými legionáši zaneseny i do severnějších oblastí Evropy. Vhodné podmínky pro rozvoj vinařství byly ve Francii, Německu, Švýcarsku, severní Itálii a Rakousku, kde se lesní réva vyskytovala v povodí velkých řek Rýna, Dunaje, Rhony, Loiry, Garonny, Adžie. Postupem času docházelo ke křížení mezi révou 8

9 lesní a ostatními kultivary, vznikaly semenáče, které byly kříženci mezi odrůdami černomořskými a lesní révou. Lidé v révě hledali surovinu pro výrobu vína, vznikaly nové moštové kultivary, které se řadí do skupiny západoevropských kultivarů. Patří sem kultivary jako Ryzlink rýnský, Burgundské, Sauvignon, Veltlínské, Svatovavřinecké, Cabernet, Merlot. V oblastech Malé a Střední Asie se nacházely orientální kultivary evropských rév, dělící se na dvě podskupiny a to kaspickou (Suproles caspica Negr.), jejíž hrozny jsou velké a mají bujný růst, a maloasijskou (Subproles antasiatica Negr.), vyznačující se velkými nároky na intenzitu světla, tepla a závlahu, do našich podmínek se nehodící, patří sem ale například plastický kultivar Chrupka Historický vývoj vinařství v Čechách a na Moravě V letech zrušil římský císař Probus zákaz císaře Domitiana z roku 91 po Kr., a nařídil vysazovat vinice v římských koloniích za Alpami. Římská posádka z Vindobony Legio Decima Gemina, Pia Fidelis vybudovala opěrný bod na Římském kopci pod Pálavou a vysadila tak na Pálavě první vinice. První výsadby vinice založili v roce 892 Bořivoj a Ludmila v Čechách, v okolí Mělníka. Vinice se zakládaly na přísně vybraných pozemcích, nazývaných viničními horami. Půdy se rozdělovaly mezi zájemce a lokality se rozdělovaly tak, aby měli majitelé nepřetržitý dohled nad vinohradníky. V době sklizní hroznů vybírali desátky přímo pod vinicemi. Seskupení vinic vyvolalo soudržnost majitelů vinic na pronajaté půdě, proto vznikl určitý řád vznikala takzvaná horenská práva na Moravě. Také v Čechách vznikaly tyto soupisy práv a povinností všech, kteří se zúčastňovali obdělávání vinic, ať už šlo o vinaře, perkmistry nebo čeládku. Dalším významným mezníkem v historii vinařství byla doba Karla IV., krále českého a císaře římského, který vydal v roce 1358 nařízení o zakládání vinic pro Prahu a ve stejném roce i pro další města královská. 9

10 O více než sto let později král Vladislav II. Jagellonský vydává nařízení o povinném zapsání všech vinic do gruntovních knih podle viničních hor (1497). Každý, kdo vlastnil vinici, ji musel dát zapsat do gruntovní knihy a každoročně se dostavovat ke kontrole zápisu. Byl-li to měšťan, kterému obhospodařoval vinice vinař, chodil ke kontrole s ním, přičemž se za kontrolu, zápis i vinaře vybíral poplatek. V této době se objevuje poprvé tradice, podle níž se každoročně před sklizní hroznů zarážela hora a nikdo do ní nesměl vstoupit, jen hotaři, kteří horu hlídali. Jakmile dala městská nebo obecní rada či šlechta pokyn, všichni začali se sklizní zároveň. Císař Rudolf II. vydal v roce 1590 instrukci o vinařství, která řešila ve svých 36 článcích tehdejší problémy zejména dovoz cizích vín a varování před pančováním českých vín s víny cizími. Teprve Josef II. povolil ve svém císařském patentu z roku 1784 prodávat každému víno, které sám vyrobí. Zrušil zároveň místní horenská práva a vydal viniční řád pro Moravu. Moravská vína byla nadále rozdělena do jakostních tříd: I. třída byla vína ze Sedlece, Mikulova, Velkých Pavlovic, II. třída například vína z Rakvic nebo Velkých Bílovic a III. třída vína například z obcí Prušánky a Dolní Bojanovice. Vinařská pospolitost se definitivně rozpadla se zrušením cechů roku Nastal úpadek vinařství, a dovozy cizích vín ovlivňovaly základy zemědělského odvětví. Ve třicátých letech 19. století vznikl spolek československých vinařů, a zároveň vznikalo mnoho vinařských družstev po celé Moravě. Nastal import levných vín, víno přestalo být zemědělským produktem a stávalo se obchodním zbožím, vyžadujícím si reklamu. V padesátých letech byla činnost vinařských družstev zastavena, družstva byla převedena do národních podniků, a byl tak položen základ vinařské velkovýrobě. Rozšířily se nejproduktivnější odrůdy na Moravě: Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Müller Thurgau, které už i tak zabíraly polovinu všech našich vinic, další odrůdy byly pro výrobu červených vín a také odrůdy pro vysoce jakostních vín. Vinaři se začali specializovat na výrobu známkových vín doplňovaných víny z dovozu. 10

11 3.2. Růstová charakteristika révy vinné Réva vinná (Vitis vinifera, subspecies sativa, D.C.) je liánovitá rostlina s velkými požadavky na světlo (heliofyt). Původně rostla v lužních lesích a pnula se v korunách stromů, časem došlo k nepřetržitému prodlužování letorostu v průběhu celého vegetačního období. Světlomilnost udávala základ transformace révovitých rostlin na liány se změněným monopodiálním větvením na monopodiálně sympodiální větvení. Květenství se vytvářejí po straně osy z vrcholových meristémů sympodia, které se odchýlilo od přímého směru růstu na bok, tudíž není vývoj květenství na překážku prodlužovacímu růstu. Vznikají úponky, které jsou přeměněnými květenstvími a réva se jimi zachycuje na opoře. Další důležitou vlastností je polarita neboli apikální dominance. V blízkosti vrcholové části se projevuje převaha prýtů vyrůstajících z pupenů postavených blízko vrcholové části. Kořenový systém u révovitých zaujímá velký půdní prostor, v kořenech se ukládají zásobní látky, oplývající velkou regenerační schopností a životností. /5-6 let/. Zásobní látky jsou uloženy jednak v réví /jednoletých zdřevnatělých prýtech/ a pak také v kolénkách, a to v přepážce /diafragmě/, která má dřeň vyplněnou vzduchem. Révovité rostliny jsou teplomilné, mají vysoký tepelný práh, to znamená, že raší zjara později než většina listnatých stromů, které jim souží jako opěra. Při plném světelném požitku se vytvořila mohutná koruna a mohutný kořenový systém, zároveň se réva přizpůsobila tomu, aby v lese mohla vytvořit svůj systém větví při minimální spotřebě živin na stavbu těla.výsledkem je silné větvení, plodnost a diferenciace květenství v pupenech. Révovité rostliny vynikají mohutnou asimilační schopností související se značnou energií dýchání, dýchací kvocient je nízký, tvoří se organické kyseliny, v chladných podmínkách zvláště kyselina jablečná. Zvýšený světelný stav vyvolá změnu struktury listů, nastoupí plodnost, která je podporována změnou polohy letorostů, ty už nesměřují kolmo vzhůru, ale rozprostírají se vodorovně, nebo z ní visí obloukovitě sehnuty dolů. 11

12 Ve volné přírodě je hlavním znakem révy vinné postupné odumírání přehuštěných a silně rozvětvených pater a zakládání pater nových. Malé, řídké hrozny s malými bobulemi vznikají na krátkých přírůstcích a silně rozvětvených patrech. Nově založená patra, která jsou lépe osvětlována a málo rozvětvena umožňují na delších letorostech vznikat lépe vyvinutým plodům. Růst a plodnost u révy vinné je ve velmi úzkém vzájemném vztahu. Ze zimního očka vyroste zelený letorost, jehož plodnost je určována podmínkami z minulého vegetačního období Biologické principy tvarování keřů révy vinné Vzhledem k tomu, že keře révy vinné řežeme ve dvou ročních obdobích, rozlišujeme zimní řez, tedy hlavní a letní řez, doplňující. Řez je důležitým zásahem do růstu révy, každoročně se jím odstraní většina jednoletého dřeva, téměř všechno dřevo dvouleté a v menší míře i část stařiny. Hluboký zásah do růstu révového keře se projeví změnami v následujícím období. Základním cílem zimního řezu je udržení tvaru a velikosti révového keře, zachování rovnováhy mezi vegetativním a generativním růstem révy vinné a optimalizace výnosů a kvality hroznů (PAVLOUŠEK, 2009). Změny působí ve třech biologických oblastech, důležité je, že se mění bujnost růstu, biologický potenciál (růstová schopnost), množství a jakost plodů. Biologickým potenciálem rozumíme rychlost narůstání letorostů do délky a tloušťky, případně druhotné tloustnutí orgánů starších. Biologický potenciál poukazuje na schopnost keře vytvářet celkové množství biomasy v průběhu vegetačního období. Tedy letorostů, plodů i kořenů. Řez je nutným zásahem do růstových vlastností révy a vede k vytvoření kvalitativně pozitivní korelace na předem tvarově vymezené velikosti keře. 12

13 Kvalitativně pozitivní korelace znamená, že se zmenšil počet orgánů a byl zvětšen jejich objem, případně sušina, je to základní princip tvarování. Dále se vytvářejí delší letorosty, se silnějšími prýty, většími listy a hrozny s větším počtem bobulí. Nárůst oplodí přinášelo i zvýšení cukernatosti a snížení obsahu kyselin. Korelaci tvarujeme dvěma způsoby: - organizací porostu velkými tvary v řídkém sponu, sledujeme objem stařiny a živin v půdě. U keřů s vysokým kmenem vzniká vyšší deficit difúzního tlaku, než u keřů s kmenem nízkým, to vyžaduje vyšší savé napětí kořenů a intenzivnější transpiraci. - vytvořením vodivých cest vedení. Pro révu vinnou je důležitá harmonie mezi kořeny a korunou z hlediska distribuce vody a živin Zatížení keřů révy vinné Zatížením rozumíme počet ponechaných oček po řezu na keři, současně se stanoví řezem délka plodonosné větve a na keři zůstávají očka různé biologické hodnoty. Známe velké množství způsobů zatížení. Dají se rozlišit podle výpočtu nebo podle odhadu oček, která zůstanou na keři. Volba zatížení podle habitu keře - metoda Magarač CN / vznikla ve vědeckovýzkumném ústavě vinohradnickém a vinařském Magarač v Jaltě/ spočívala v tom, že se ještě před řezem keře spočítají kusy révy na keři, které mají víc jak 70 cm a šířku víc než 5-6 mm. Tento počet se násobí koeficientem /C vyzkoušeném dle odrůdy a stanoviště/, ten se volí z čísel 1, Čím má odrůda větší průměrnou hmotnost a plodnost jednoho hroznu, tím je koeficient nižší. Řídíme se pak tím, že součin koeficientu a počtu dobře vyvinutých prutů réví dává velikost zatížení plodnými očky na keř. 13

14 Volba zatížení podle plánu sklizně každá odrůda je geneticky fixovaná určitým rozmezím průměrné hmotnosti hroznu za určité rozmezí koeficientu plodnosti ( počtu hroznů na jednom letorostu). Jestliže hmotnost z celkové sklizně v tunách dělíme součinem průměrné hmotnosti jednoho hroznu v gramech a koeficientu plodnosti, dostaneme pak jako výsledek zatížení plodnými očky na 1 m² půdního povrchu vinice. Zatížení na 1m² Hmotnost sklizně v t/ha ¹ x 100 Průměrná hmotnost Jednoho hroznu v g x koeficient plodnosti Například plánujeme-li na vinici odrůdy Müller Thurgau sklizeň 1,5 t/ha ¹, zatížení plodnými očky na 1m² vypočteme: = 9,6 plodných oček na 1m² = 10 oček. 120 x 1,3 Vypočtené zatížení se pak rozpočítá na jeden keř podle sponu výsadby. Při sponu 300 x 120 cm zaujímá každý keř plochu 3,6 m² a tedy měl být každý zatížen 36 plodnými očky, aby bylo dosáhnuto předpokládané sklizně. Průměrná hmotnost hroznu podléhá každoročně většímu kolísání v závislosti na stupni diferencianovanosti květenství, na velikosti násady bobulí po odkvětu, na letních teplotách a srážkách, které určují velikost bobulí a mají na hmotnost největší vliv. Vyvážené zatížení podle hmotnosti odřezku tato metodu si připisuje Shaulis z USA (SHAULIS N.J.-1966), kdy vychází z poznatku, že při zvyšování zatížení keře plodnými očky narůstá sklizeň a zároveň se tlumí růst, projevem je nárůst menšího množství réví. Normování zatížení se sklizňovou kontrolou v závislosti na odrůdových vlastnostech se nejčastěji používá normované zatížení na jednotku plochy. 14

15 K normovanému zatížení se dospělo používáním vrcholových tvarů s jednoduchým řezem na dva tažně. Výsledkem je zlepšení biologické hodnoty révového materiálu pomocí výběru, a dosáhnutí stejnosti výsadby. V závislosti na hustotě výsadby se na jeden keř přepočte plochy norma zatížení, ta se udává na 1 m² půdního povrchu vinice zpravidla podle počtu plodných oček. Normy zatížení: (většinou rozlišujeme 3 stupně zatížení) 4-6 oček/m² = nejplodnější klony odrůd s velkým hroznem jako je Chrupka, Julski bizer, Košutův hrozen a jiné, velmi plodné stolní nebo moštové odrůdy. 6-8 oček/m² = pravidelně plodné moštové odrůdy z vyšších stupňů selekcí nebo ze selekce klonové jako je Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Portugalské modré, Zweigeltrebe, André, Burgundské modré a šedé oček/m² = odrůdy s větší průměrnou vahou hroznu a s menší pravidelností sklizně: Svatovavřinecké, Frankovka, Veltlínské červené rané, Sylvánské, Neuburské. Feteasca regale, Burgundské bílé, Palava oček/m² = výjimečně vysoké zatížení pro velmi bujně rostoucí vinice méně plodných odrůd, používá se jen pro přechodnou dobu nežli se upraví výživa a vyrovná růst na odpovídající úroveň. Dochází při něm již k většímu zastínění listové plochy, Sklizňová kontrola se provádí na vinicích, které jsou v období plné zralosti. Zvolí se tři rozdílné normy zatížení, následně se od každé normy nařeže nejméně 3 krát po 10 keřích. Vybraná desítka keřů tvoří základní soubor, ten se označí na sloupcích drátěnky, hodnotí se: přesný počet oček ponechaného zatížení při řezu, počet vyzrálých letorostů, počet hroznů, hmotnost sklizených hroznů, obsah cukru a kyselin v moštu, hmotnost odřezku réví. Hodnotí se 3 roky po sobě. 15

16 Obecné principy vlivu zatížení na růst a plodnost Zatížení plodnými očky při řezu révových keřů je velmi důležité. Jde o to, že zatížení vyvolá zásadní změny nejen v růstu a plodnosti, také ovlivňuje všechny pochody výměny látkové. Základním řezem určujeme základní zatížení. Velmi důležité jsou klimatické podmínky v daném ročníku, poté je možné realizovat úpravu násady zelenými pracemi ve vegetačním období, a snažit se agrotechnickými zásahy maximálně optimalizovat kvalitu hroznů (PAVLOUŠEK, 2009) Reakce na změny zatížení révových keřů při rašení oček zjara: Malé zatížení: raší ponechaná očka i podočka, a to hlavně u paty kmenů a na vrcholech. Optimální zatížení: spících oček je zde na stařině málo, mimo odrůd typických například Tramín, Sauvignon, Sylvánské. Nadměrné zatížení: klesá procento rašících pupenů. Na keřích ponechaných bez řezu vyraší asi % oček., termín vyrašení se zpožďuje. - při dostatečné diferenciaci květních základů Malé zatížení: u stolních odrůd geneticky založených k tvorbě rozměrných bobulí, vzniká víc kvítků a větších hrozny. Optimální zatížení: intenzivně probíhá diferenciace, u moštových odrůd se neliší hmotnost od maximální možné hmotnosti. Nadměrné zatížení: diferenciace velmi slabá. 16

17 - při růstu letorostů a jejich olistnění Malé zatížení: malý počet letorostů vyvolává bujný růst. To se projevuje větší průměrnou délkou letorostů něž-li cm, zvýšením tloušťky prýtu, prodloužením internodií, velká listová plocha. Narůstají fazochy, hmotnost ve prospěch prýtů. Optimální zatížení: letorosty jsou úměrně dlouhé a silné, růst fazochů přiměřený, listy nejsou nadměrně zvětšeny, mají typický tvar pro danou odrůdu. Nadměrné zatížení: vznikají krátké stavce, růst letorostů je pomalý, prýty jsou slabé, listové čepele drobné. Fazochy rostou velmi slabě, nebo vůbec. Růst letorostů se po odkvětu zpomaluje. - při kvetení a nasazování bobulí Malé zatížení: změnou korelace mezi kořenovým systémem a nadzemní částí se může změnit poměr mezi fytohormony, dochází k defektnímu vývoji v pohlavních orgánech, narušuje se oplodňovací proces. Spotřebou auxinů dochází ke sprchávání. Optimální zatížení: nastává příznivý vývoj kvetení a nasazování bobulí. Nadměrné zatížení: při slabším růstu letorostů je tvorba auxinů malá, nasazování bobulí tedy probíhá za nízké hladiny auxinů, hmotnost hroznů je malá, hrozny zůstávají řídké. -při růstu a zrání bobulí Malé zatížení: jestliže nevyvolalo příliš nízké zatížení sprchávání a nadměrný růst letorostů, mohou se pak vyvinout hrozny velké, s velkými bobulemi. Vyšší cukernatost a nižší obsah kyselin je důsledek dřívějšího zrání bobulí, kdy procesy zrání jsou rychlejší (KRAUS, 1979). Optimální zatížení: rozvíjí se velká listová plocha vzhledem k množství na keři. Z tohoto důvodu nepoklesne cukernatost oproti malému zatížení, jelikož je pak sklizeň z keře vyšší. Nadměrné zatížení: oplodí se zvětšuje pomalu, zrání přichází pozdě, bobule jsou malé, výlisnost nízká, mošt obsahuje málo kyselin, hlavně kyseliny jablečné, kdy došlo k intenzivnímu dýchání, při němž se vytvořila v listové ploše ve velkém množství. Mošt obsahuje málo minerálních látek, cukrů i některých aminokyselin. Víno je řídké, lehké, s nízkým obsahem odrůdových aromatických látek, málo barviv. 17

18 - při tvorbě příští úrody a vyzrávání letorostů Malé zatížení: lepší osvětlení letorostů, intenzivnější výživa a vyšší hladina fytohormonálních látek mají za následek zlepšení podmínek pro iniciaci a diferenciaci květenství v zimních očkách. Jsou-li fazochy ponechány na letorostech ve volném vývoji, narůstají příliš silné a potlačují plodnost zimních oček. Optimální zatížení: přispívá k úměrnému růstu letorostů a ke tvorbě maximálního počtu květních základů v závislosti na odrůdě, selekci, výživě a ekologických podmínkách. Nadměrné zatížení: tvorba květů násady v zimních očkách je snížena, vytváří se velké množství semen na keřích. Sklizeň je podřadné jakosti. Důležitým předpokladem pro získávání jakostní sklizně hroznů je vhodná volba zatížení keřů révy vinné. Zatížení má nejen vliv na tvorbu sklizně a růst, průběh fyziologických pochodů, ale i délku plodonosného dřeva. V očkách není stejně velký počet, ani stejná velikost květních základů.u každého očka sledujeme individuální vegetativní i generativní potenci /biologickou hodnotu/. Seřežeme-li z réví jen očka a zjistíme sušinu, pak sledujeme hodnoty podle jednotlivých trojčlenů: /-uvedeno v relativních číslech/ První trojčlen Druhý trojčlen Třetí trojčlen Čtvrtý trojčlen Pátý trojčlen /očko 1.,2.,3.,/.45 4.,5., ,8., ,11., ,14., Zvyšuje se poměr sušiny a délky diferenciované osy uvnitř oček a počet internodií budoucích letorostů. Počet a diferenciovanost se zvyšuje přibližně od 15 očka. Narůstá koeficient očka, probíhající ve dvou vlnách. První vlna zabírá zónu do 7 8 očka, pak se zvyšuje s narůstající velikostí koeficientu do očka. 18

19 Hlavním faktorem, který určuje objem plodnosti je postavení /inzerce/ oček na réví. Objem je korigován množstvím ponechaných oček, zatížením, a objem plodnosti má vliv na plochu ponechané plodné větvi. Krátké části nelze tvarovat, ty většinou ční vzhůru a na apikální části se projevuje apikální dominance vrcholových oček. Od šesti oček lze plodné části ohýbat, buďto do vodorovné polohy nebo obloukovitě horizontální, nebo apikálním koncem obloukovitě k zemi směřující polohy. Ponecháme-li postavenou delší plodnou větev kolmo vzhůru, budou letorosty nejsilnější na vrcholech, následující je průměrná hmotnost hroznů, s největší hmotností a jakostí hroznů. Na bázi budou hrozny řidší, málo hmotné a budu mít nižší jakost. Ohnutím takové větve do vodorovné polohy zajistíme rovnoměrnější vývin letorostů. V případě směřujících oblouků od bazálních oček poměrně příkře vzhůru, dosáhne nejvyššího vrcholu oblouk asi za první třetinu celkové délky. Vyklenutím réví do oblouku se střední část dostává do vrcholového postavení a pod vlivem apikální dominance se projeví celkové zlepšení růstu letorostů a růst hroznů. Dosáhne se vyrovnaného růstu letorostů po celé délce plodné větve, proto se přistupuje k jejich ohnutí vrcholem obloukovitě k zemi, tento princip se někdy nazývá Sylvoz. Část réví, které po řezu na keři zůstanou, podle jejich délky nazýváme: čípky, polotažně, tažně. Ke zvýšení plodnosti oček dochází při použití dlouhého řezu. Při něm se vytváří letorosty s hrozny samovolně ze všech oček tažně. 19

20 3.4. Fyziologické základy řezu a tvarování révy vinné WINKLER A.J., (1974) v Publikaci General Viticulture popisuje následující principy zimního řezu révy vinné takto: 1. Řezem docílíme snížení objemu révového keře, odstraněním oček a živin uskladněných v letorostech. Proto řez vede k malé potřebě umožnit révovému keři plnou zralost plodů. Kapacita, neboli objem révovového keře je určována počtem, kvalitou listů, velikostí a délkou během doby, které jsou aktivní. 2. Neodpovídající a nevhodný řez může snížit objem révového keře až na několik let. Keře, mající velkou násadu plodů, rostou zpravidla méně bujně než keře s nižší násadou plodů. 3. Na keři se vytvářejí letorosty, ty v přímé závislosti mění objem révového keře Kapacitu révového keře pak určuje celková listová plocha. 4. V závislosti na počtu výhonů a množství hroznů se mění intenzita růstu letorostů. Zvýšené zatížení plody a letorosty má za následek zpomalení prodlužovacího růstu letorostů a produkci listů v průběhu vývoje plodů. Středně intenzivní růst letorostů je tudíž nejvíce slučitelný s plodností. 5. Plodnost révového keře se mění s rychlostí růstu révového keře (obrázek 1). 6. Dobrým indikátorem kapacity plodnosti u révového keře je tloušťka letorostu. 7. Ideální kapacita se vztahuje k maximálnímu zatížení plodů na keři, které poté mohou v normálních pěstitelských podmínkách včasně dozrát. Nadměrně plodící keře oddalují dozrávání a tím snižují kvalitu bobulí. 20

21 Obrázek 1 Hodnocení vlivu maximální úrovně řezu na révový keř (CARBONNEAU, 1996). Francouzský biologický profesor Alain Carbonneau, sledoval vliv maximální úrovně řezu na životní děje probíhající v rostlinně révy vinné a popsal je v nákresu, který uvádí obrázek č. 1 (CARBONNEAU, 1996) Vedení a řez souvisejí se stanovištěm a způsobem vedení Rozlišujeme dvě hlediska, první je ekonomické, druhé možnosti mechanizace a budoucí vývoj. Keře vinné révy nelze ponechat ani jeden jediný rok bez řezu, narostl by nadměrný počet letorostů i hroznů, špatně by vyzrávaly a snížila by se tím jakost. Nejvhodněji je řezat v průběhu měsíce března. Při řezu v zimě nejsou ohroženy řezem nejmladší části jednoleté dřevo, ale především stařina, na níž se může projevit rozpukání řezných ran. Příliš pozdní řez, zasahující do období největšího toku mízy není také vhodný, způsobuje vymáčení a vyhnívání oček. 21

22 Každoročním odstraněním větší část jednoletých výhonů a ponecháním jejich menších podílů vytvoříme na keři kvalitativně pozitivní korelaci. Namísto velkého počtu krátkých a slabých letorostů na keřích neřezaných, které by nevyzrály a snadno zmrzly, vyroste na keři omezený počet letorostů, které jsou delší, dostatečně tlusté a lépe olistěné. Tudíž se na menším počtu letorostů vyvíjí menší počet hroznů, ale hrozny jsou velké, mají větší bobule, větší množství šťávy a ta obsahuje více cukru, než by měly malé a málo šťavnaté bobule neřezaných keřů. Z důvodů měnící se výsadbové vzdálenosti keřů neponechává se na malých keřích stejné zatížení jako na keřích velkých. Proto se vyjadřuje zatížení na jednotku plochy vinice, a určujeme ho jako normu. Zatěžují - li se keře plodnými očky, nezáleží jen na velikosti zatížení, ale současně i na způsobu řezu. Ponecháme - li určitý počet oček, pak není lhostejné, zda seřízneme všechny výhony, které na keři jsou, na krátké čípky s bazálními očky, přičemž tak vytvoříme potřebné zatížení keře formou nejspodnějších oček na réví, která jsou nejméně plodná, nebo zda ponecháme ne keři dva dlouhé výhony a všechny ostatní výhony odstraníme úplně. Počet oček zůstává stejný, ale při ponechání dlouhých výhonů na keři bude plodnost větší, a též hrozny budou vyvinutější. Rozlišujeme dva základní způsoby řezu, a to krátký a dlouhý řez. Při krátkém řezu zůstávají na keřích krátké bazální části réví, nazývané čípky. Čípky rozlišujeme: krátké / 1-2 očka/, střední / 3 4 očka/ a dlouhé / 5 oček/. U řezu dlouhého, se ponechávají na keři delší nebo dlouhé části réví v omezeném počtu. Hovoříme o polotažních /6 7 oček/ nebo tažních /8 a více oček/. Biologická hodnota oček podle jejich postavení na réví vytane do určité míry z váhy jejich sušiny. Po seříznutí koncem vegetace očka z réví zjistíme obsah sušiny, pak uvidíme, že očka prvního trojčlenu /1. až 3./ jsou nejlehčí a jejich hmotnost vyjádřená relativním číslem je jen 45. Očka druhého trojčlenu / 4. až 6./ mají relativní hmotnost 70. Očka třetího trojčlenu /7. až 9./ mají relativní hmotnost 85, čtvrtého 90 a pátého 100. Postavením oček ve vyšší úrovni se zvyšuje jejich sušina a diferenciovanost orgánů uvnitř očka, to znamená příštího výhonu, který vyroste z očka v dalším roce a na němž jsou již vytvořeny základy listů a květenství. 22

23 Čím je očko na výhonu postaveno výše, tím je v něm vytvořeno více listů, případně větší počet lépe vyvinutých květenství. V předjaří probíhá v očkách dodatečná diferenciace květenství, ta je silně závislá na množství vláhy a živin v půdě, i na zatížení keřů plodnými očky. Soulad krátkého či dlouhého řezu projeví na plodnosti keřů současně s efektem zatížení. Při nízkém zatížení se zpravidla mohou vytvořit velké hrozny jak při krátkém, tak při dlouhém řezu, a to zejména u odrůd, které dovedou vytvářet květenství s velkou třapinou a s velkým počtem kvítků. Při středním zatížení budou hrozny na keřích s dlouhým řezem větší než na keřích s řezem krátkým. Hrozny budou malé jak při krátkém, tak při dlouhém řezu. Výhodou je přednost dlouhého řezu při středním zatížení keřů, ale také nevýhoda příliš velkého zatížení pro vytváření hroznů větší hmotnosti, které mají vždy i vyšší jakost. Krátký řez volíme jen pro stolní odrůdy, jelikož mají i spodní očka plodná /Košutův hrozen, Malingre/, ale pro odrůdy s genetickým základem orientálních odrůd musíme používat dlouhý řez s nízkým zatížením, protože plodí lépe z výše postavených oček /Julski bizer, Perlette/. Hodláme - li použít krátký řez, keře musí mít jiný tvar než u použití dlouhého řezu.. Pro krátký řez se přizpůsobuje tvar stařiny vhodnému rozdělení krátkých čípků. Při prostorovém rozdělení vznikají tvary s kratšími rameny, kde na vrcholech jsou umístěny čípky. Je to dřívěji užívané vedení na hlavu. Velmi shodné jsou větší tvary, doposud používaných v jižních vinařských oblastech Evropy, kde se keře pěstují bez opěrného zatížení na tvarech s krátkým řezem nazývaných Gobelet. Čípky lze taktéž rozdělit na vodorovném nebo svislém rameni, pak vznikají tvary kordonové. Ve druhé polovině 20. století se nejvíce rozšířily tvary vrcholové. Jsou to tvary, které mají jeden nebo více kmenů a na vrcholu těchto kmenů jsou umístěny tažně, případně zásobní čípky k jejich obnově. Tvary keřů, jenž nesouvisí jen se způsobem řezu, ale velký vliv na jejich využívání má organizace porostu vinice. Rozeznáváme dva základní typy: 1. Malé keře v hustém sponu 2. Velké tvary keřů v řídkém sponu 23

24 Od starověku až po zavedení drátěnek se považovala výsadba keřů révy za nejoptimálnější ve čtvercovém sponu nebo trojsponu, jelikož dovolovala nejvhodnější využívání půdy kořenovým systémem jednotlivých keřů a nejlepší pokryv plochy vinice zelenými letorosty révy. Až po zavedení drátěnek se meziřadí začalo používat mezi 1,5-2 m při obdělávání malotraktory nebo portálovými traktory a mezi 2,8-3,2 m při obdělávání velkými traktory pro smíšené zemědělské podniky. Vzdálenosti mezi keři jsou voleny dle plánovaného zatížení jednotlivých keřů a většinou se pohybují v rozmezí 0,8 1,5 m, jsou závislé na odrůdě, podnoži, úrodnosti i vlhkosti půdy. Šířka meziřadí se zohledňuje i do výšky drátěnkové opěry. Výška zelené stěny listů révy na vertikální drátěnce by měla docílit podle mezinárodně uznávaných údajů rozměr šířky meziřadí násobený 0,8 až 0,6, kdy se počítá jen výška listové stěny bez neolistěné části pod spodním drátem. Vedení řad ve směru sever jih, je nejvhodnější, zejména při osvětlení řad a je dosahováno nejlepších výnosů i jakosti. Dále také výška kmenů a vzdálenost hroznů od povrchu půdy zaujímají v porostu vinice důležitou roli vzhledem k možnosti rozprostření letorostů a k jakosti hroznů. Běžně se výška kmenů pohybuje okolo 0,4-1,6 m. Na keřích s vyššími kmeny réva později raší a později kvete. Hrozny obsahují vyšší množství kyseliny jablečné. Za nejrozšířenější pěstitelský tvar v našich vinicích je v současné době považováno střední anebo vysoké vedení s řezem na tažně, které je poté dle možnosti tvarováno. Řez na tažně je přitom vhodný téměř pro všechny odrůdy révy vinné pěstované u nás. Každý letorost má při řezu své místo, tím docílíme, že hrozny mají dostatek prostoru k dosažení vysokých kvalit. Dochází k rovnoměrnému osychání v listové stěně, což je dobrou ochranou proti houbovým chorobám. Vyvázané tažně se nesmí nikdy křížit, jelikož na nich narostlé letorosty by poté tvořily neproniknutelnou listovou stěnu a zhoršovala by se tím kvalita hroznů. Možnosti ohýbání plodného dřeva u révy vinné jsou uvedeny na obrázku č. 2. Vinohradnická produkce se zejména v dnešní době zaměřuje především na kvalitu, proto se u tohoto tvaru keře nejčastěji používá řez na jeden tažeň a na jeden zásobní čípek. 24

25 Tento tažeň je pak tvarován jako tažeň plochý /vodorovný/, polovysoký oblouk a další jako vysoký oblouk. Obrázek 2 Způsoby tvarování tažňů u révy vinné Tvarování na plochý vodorovný tažeň - nepřesahuje li délka tažně vzdálenost mezi jednotlivými keři, použijeme plochý tažeň - tím, že zastrkujeme zelené letorosty do dvojdrátí, posuzujeme způsob jako výhodný, nové letorosty majé poté přibližně stejnou délku, to umožňuje jejich zastrkávání do dvojdrátí v přibližně stejnou dobu, za další výhodu považujeme to, že letorosty mimo vodící dráty poté nevypadávají - letorosty rostou zhruba stejně intenzivně, lze je zakrátit nad horním dvojdrátím zhruba ve stejném časovém úseku - postřikové kapaliny lze používat v menších množstvích, je to dáno i tím, že všechny letorosty jsou v jednom, stejně širokém pásu - způsob tohoto tvarování je velmi vhodný pro mechanizované ošetřování listové stěny hrozny rovnoměrně dozrávají, tím, že všechny letorosty jsou ve stejné výšce 25

26 Tvarování na polovysoký oblouk - zde lze použít vyšší zatížení než u plodného tažně, je to dáno tím, že při stejném sponu výsadby jsou tažně delší - hrozí zde menší nebezpečí zlomení při ohybu tažňů - v příštím roce bude vyrůstat plodné dřevo v blízkosti kmene, v místě, kde se lépe vyvíjejí letorosty - plocha hroznů je zpravidla širší než u plodného tažně, nevýhou je, že ruční práce jsou ztíženy a také spotřeba prostředků na ochranu rostlin je vyšší - nastává problém se zastrkáváním letorostů nad úroveň dvojdrátí Tvarování na vysoký oblouk - výhodou je zde možnost delšího řezu a vyššího zatížení, než u tvarů výše uvedených - i přes silnější ohýbání plodného dřeva je zvýšená plodnost - lépe se vyvíjejí letorosty v blízkosti kmene, které jsou určeny jako plodné dřevo pro další rok - části směřující směrem dolů způsobují to, že letorosty rostou slaběji - poměr list plod je v nesouladu právě v této části tažně, nevýhodou je zhoršení kvality hroznů - zatížení keřů je příliš vysoké - oblast hroznů je širší, než u plochého tažně, spotřeba prostředků na ochranu rostlin je zvýšená, ruční práce jsou ztíženy - vzniká zde problém se zastrkáváním letorostů, ty dorůstají nerovnoměrně na úroveň dvojdrátí. 26

27 Nejčastější chyby při řezu révy vinné Řez se dělá v nevhodnou dobu, buďto příliš brzy /řezné rány často namrzají a hornější očka na čípcích odumírají/ nebo příliš pozdě /keře jsou vysílené/. Řezná rána bývá vedena příliš blízko očka, to usychá, proto musíme řez opravovat. Důležité je nenechat na keři příliš mnoho oček. Keř pak není schopen včas a řádně vyživit všechny hrozny, snižuje se jakost hroznů. Nařezává se příliš dlouze a nenechávají se podpěstky. Keře pak rychleji stárnou, není možné je zmladit. Nařízne se tažeň, polotažen nebo delší čípek z neplodného réví, který keř vysílí, nepřinese úrodu Vedení a řez pro současnou situaci ve vinařství Na trhu se naše česká a moravská vína udrží, ale jen v případě, budou li mít vysokou jakost, výrazně odrůdovou pravost, a zjevnou příslušnost k ekologickým podmínkám našich oblastí. Za nejdůležitější základní tvar je považován Guyotův řez na jednom kmeni vysokém 0,6 0,9 m a s jedním tažněm, opěrou je zde vertikální drátěnka Technika řezu révy vinné Jestliže si pěstitel vypěstuje během let určité návyky, pak je řez jednoduchou záležitostí. Vinař si musí představit růst keře v letech, musí mít určitý plán záměr, jak postupovat v následujících letech, jaké zásahy bude řez vyžadovat, má-li zachovat optimální tvar a dosáhnout plánované sklizně. Používáme účelné a ostré nůžky, které udržujeme mazáním a ostřením, případně seřizujeme přilehnutí čepelí. Ostrou řezající čepel při řezu přikládáme těsně ke stařině. Réví řežeme asi 1,5 cm nad posledním očkem, které hodláme ponechat na čípku či tažni, řez musí být od očka šikmý. Na dvouletém dřevě nebo na stařině se snažíme dělat co nejmenší rány, to znamená, že ponecháme větevní kroužky odřezaného réví. Odstraňujeme zaschlé čípky nebo výrůstky, u 27

28 paty keřů ponecháme zásobní mrazové jednooké čípky jen asi do pátého roku. Pak je zcela odstraníme, protože na patě kmene je dostatek letorostů, z nichž budeme moct vypěstovat nový kmen. Využitím mechanizačních prostředků si usnadňuje pěstitel práci a čas. Proto dále využíváme elektrické nůžky k základnímu řezu. Výhoda je v tom, že tyto nůžky zanechávají jen malé řezné rány. Na víc rozlehlých vinicích je vhodné použít předřezávače, které znamenají také časovou úsporu. Období řezu není přesně stanoveno. V současné době se ve velkovýrobě musí řez dělat již po opadu listů, aby se zvládly veškeré práce toho roku Vliv zatížení plodnými očky z pohledu vhodného managementu kvality ve vinohradnictví Řezu révy vinné je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Odplatou pro vinaře je pak budoucí kvalita hroznů. Zařazení České republiky do pěstitelské zóny B v rámci zemí Evropské unie si bude vyžadovat, aby pěstitelé věnovali řezu zvýšenou pozornost (PAVLOUŠEK, 2003). Základní parametr stanovení intenzity řezu je dané zatížení plodných oček u jednotlivých odrůd (vyjádřené počtem oček na m²). Nízké zatížení nepřinese automaticky vysokou kvalitu, o kvalitě hroznů rozhoduje také poměr mezi listovou plochou letorostu a hmotností hroznů na výhonu. Tento poměr je nezbytný u odrůd s velkým až velmi velkým hroznem. Je nezbytné v průběhu vegetačního období využívání prvků moderní agrotechniky révy vinné, které ovlivňují kvalitu hroznů. Schéma níže uvedené ukazuje na agrotechnické zásahy, které v souvislosti s řezem révy vinné ovlivňují kvalitu hroznů. 28

29 Obrázek 3 Agrotechnické zásahy, které v návaznosti na řez révy vinné ovlivňují kvalitu hroznů O kvalitě hroznů rozhoduje regulace násady hroznů v průběhu vegetačního období, spolu s intenzitou zatížení, proto se tím musí stát agrotechnickým zásahem, který bude uplatňovám a používán v moderní agrotechnice. Další důležitou vlastností, které si všímáme při způsobu řezu révy vinné je plodnost oček. Při řezu ji musíme brát v úvahu, a podle toho volíme i způsob řezu. Odrůdy můžeme rozdělit na slabě rostoucí, středně rostoucí, a intenzivně rostoucí. Podle postavení oček na plodném dřevě opět poznáme, že nejspodnější očka nejméně plodí, zatím co výše postavená očka jsou velmi plodná. Tyto poznatky nás vedou k závěru, že intenzivně rostoucí odrůdy je třeba řezat na dlouhé plodné dřevo, slabě rostoucí na kratší plodné dřevo. Odrůdy s malými hrozny řežeme na delší plodné dřevo s větším počtem oček a naopak, odrůdy s velkými hrozny řežeme na menší počet oček. 29

30 do tří skupin: Podle délky ponechaného plodného dřeva můžeme u nás pěstované odrůdy rozdělit 1. skupina vyžadující kratší plodné dřevo Ryzlink vlašský, Sylvánské zelené, Portugalské modré. 2. skupina vyžadující středně dlouhé plodné dřevo Frankovka, Svatovavřinecké, Veltlínské červené, Veltlínské červenobílé, Veltlínské zelené, Müller Thurgau, Neuburské, Burgundské bílé, Semillon, Furmint, Lipovina. 3. skupina vyžadující dlouhé plodné dřevo Tramín červený, Ryzlink rýnský, Burgundské bílé, Burgundské modré. Znát správnou intenzitu plodnosti jednotlivých odrůd je důležité pro správné stanovení zatížení keře. Faktory ovlivňující plodnost oček: - především je plodnost oček ovlivněna odrůdou a klonem - musíme brát zřetel na počasí v předchozím vegetačním období, v němž docházelo k iniciaci a diferenciaci základů květenství, teplé počasí v době června až srpna má vliv na dobré vytvoření oček se základy květenství a také má dobrý vliv na vyzrálost jednoletého dřeva - vysoké výnosy v roce diferenciace květenství působí na násadu květenství /hroznů/ v následujícím vegetačnímobdobí nepříznivě - za negativní považujeme napadení chorobami a škůdci - velmi důležitou kapitolu tvoří správná intenzita hnojení, vhodná aplikace výživy a zásobení vodou - zelené práce zabezpečení dobrého oslunění výhonu s vytvářejícími se očky, také provádění podlomu, vylamování zálistků a částečné odlisťování v zóně hroznů. 30

31 Očka vykazují různou plodnost dle umístění na letorostech. Každý zelený letorost, který vyroste z bazálních oček (spodních oček 12očko na výhonu), mívá zpravidla menší hrozny a nižší násadu hroznů, než hrozny na letorostech postavených výše. I délka řezu může mít taktéž na růstové poměry a plodnost zelených letorostů velký vliv. Při dlouhém řezu výše postavená očky vykazují lepší plodnost. Delším řezem dosáhneme sice vyššího výnosu, ale ne vždy to musí vést i k vyšší kvalitě. Grafy sestavené podle MÜLLERA (2002) poukazují na rozdíly v plodnosti odrůd na jednotlivých inzercích oček a rozdíly v hmotnostech hroznů v závislosti na odrůdě. Diagram1 Plodnost jednotlivých letorostů na tažni 31

32 Diagram 2 Hmotnost hroznu na jednotlivých letorostech podle umístění na tažni Praxí je zjištěno, že některé odrůdy oplývají na bazálních očkách (to znamená, že na 1. a 2. očku od začátku výhonu) plodností velmi malou ( například Tramín červený nebo Frankovka). Avšak naproti tomu jiné odrůdy (Rulandské modré, Rulandské šedé) mají plodnost zpravidla velmi dobrou. Tudíž, na 1. a 2. očku bývá plodnost většinou nižší, a i hmotnost hroznů je nižší a bobule jsou nejmenší, to by se dalo využít především při pěstování některých odrůd s vysokou plodností a s velkým hroznem. Jedná se především o odrůdy modré moštové s velkými hrozny, u kterých bývá většinou třeba násady hroznů v průběhu vegetace regulovat, aby se poměr mezi hmotností hroznu a listovou plochou vyrovnal, a tím se vytvořily předpoklady pro dosažení vysoce kvalitní sklizně. Neustálé zvyšování výnosů hroznů je možné tehdy, zvyšujeme li počet plodných oček na hektar jen postupně (ARCHER, 1983). 32

33 ARCHER a FOUCHÉ (1987) se zabývali pokusem s různým zatížením keřů plodnými očky u odrůdy Red Muscadel jejich výsledky jsou zapsány v tabulce č.1. Tabulka 1 Výsledky pokusu s různým zatížením plodnými očky u odrůdy Red Muscade (ARCHER a FOUCHÉ, 1987) Zatížení keře plodnými očky Výnos (t/ha) 18,1 21,2 24,3 26,5 Hmotnost hroznu (g) Procento rašících oček (%) Koeficient plodnosti 1,67 1,48 1,33 1,21 Listová plocha na keř (m²) 9,9 10,8 11,1 11,6 Listová plocha na g hroznu (cm²) 13,5 13,1 12,2 11,6 Cukernatost ( Brix) 23,9 22,2 21,8 20,9 U odrůdy Merlot prováděl v Bulharsku NIKOV (1987) podobné pokusy s různým zatížením plodnými očky. Tabulka 2 Výsledky pokusu s různým zatížením plodnými očky u odrůdy Merlot v Bulharsku (NIKOV, 1987) Zatížení révového keře ( počet oček na keř) Výnos (kg na keř) Cukernatost ( Brix) 26 9,334 23,7 6, ,165 23,1 6, ,544 22,8 6, ,001 22,3 7, ,353 21,6 7, ,132 20,3 8, ,034 19,4 8,44 Obsah kyselin (g.l ¹) BASLER (1980, 1981 ) píše, že zatížení 5-6 letorosty je optimální především u odrůdy Müller Thurgau, u odrůdy Rulandské modré je poté ideálním zatížení 6-7 letorostů na m². 33

34 ZAMBONI, M., (1996) sledoval vliv dvou různých zatížení keřů (50 oček na keř a 30 oček na keř), u odrůd Rulandské šedé, Rulandské modré a Sauvignon ve sponu 3,5 x 3,2 m. Výsledky v tab.č.3. Tabulka 3 Výsledky vlivu dvou různých zatížení keřů u odrůd Rulandské šedé, Rulandské modré a Sauvignon ve sponu 3,5 x 3,2 m (ZAMBONI,1996) Odrůda Zatížení Hmotnost hroznů na keři (kg) Rulandské šedé 30 oček na keř Koeficient plodnosti Cuker natost (ºBrix) Titrovatel né kyseliny (g.l ¹) ph Kys. vinná (g.l ¹) Kys. jableč ná (g.l ¹) 4,80 1,6 22,9 6,71 3,35 7,28 2,78 Rulandské šedé Rulandské modré Rulandské modré Sauvignon Sauvignon 50 oček na keř 30 oček na keř 50 oček na keř 30 oček na keř 50 oček na keř 6,79 1,3 23,2 6,43 3,31 6,99 2,61 6,99 1,7 20,0 7,28 3,29 7,23 2,79 9,00 1,5 20,1 7,78 3,27 7,61 2,89 5,38 1,4 20,6 8,13 3,14 7,06 2,86 9,16 1,5 19,9 8,58 3,14 7,24 3,32 Na optimální zatížení keřů má především velký vliv i vitalita keřů a celé vinice. Při výsadbě docílime optimální, to jest střední intenzity růstu, je vhodné vyvarovat se jak slabé, tak velmi silné vitality, jelikož v obou případech se snižuje kvalita sklizně. Vitalitu výsadby nejlépe zjistíme dle množství ponechaného réví na keři. Následující tabulka uvádí možné úskalí malé nebo nadměrné vitality výsadby. 34

35 Tabulka 4 Vliv intenzity růstu na keř révy vinné Slabá intenzita růstu (nedostatečná vitalita) - plodnost neustále klesající - nepříznivý poměr mezi listem a plodností, slabý růst výhonů - stresové problémy způsobené špatnou výživou dusíkem, a chybně zvoleným ošetřováním půdy ve vinici - brzké podzimní zbarvení listové plochy, nedostatečné vyzrávání plodů - nedostatečné ukládání zásobních látek v révovitém keři - nevyhovující kvalita vína Velmi silná intenzita růstu (nadměrná vitalita) - nadměrně velké bobule s nepříznivým poměrem slupky a dužniny - kompaktní, velmi husté hrozny, velká hmotnost plodů - příliš silný nárůst listové plochy a velká tvorba zálistků - hustá listová stěna, nebezpečí rozvoje houbových chorob - zhoršené oslunění hroznů a v důsledku toho snížení kvality hroznů - opožděné dozrávání hroznů - zvýšená citlivost na zimní mrazy, a také zhoršená vyzrálost dřeva Pro dosažení vysoké kvality hroznů je důležité správné použití řezu a zatížení keřů plodnými očky. Také se ale musíme zabývat i doplňkovou regulací násady hroznů v průběhu vegetace. Tato doplňková regulace hroznů bývá zpravidla použita zejména u odrůd modrých moštových Vliv zelených prací a různého zatížení keřů plodnými očky na kvantitativní a kvalitativní parametry hroznů u odrůdy Svatovavřinecké. Řez révy vinné je důležitým zásahem do růstových korelací a jeho cílem je zpravidla dosáhnout na určitém stanovišti jakostní sklizeň hroznů, jejichž hmotnost omezí biologický potenciál révy vinné na tu úroveň, která dovolí pravidelné opakování stejně kvalitních sklizní (PAVLOUŠEK, 1994). 35

36 Při řezu je vhodné budoucí úrodu hroznů řídit právě pomocí různého zatížení keřů plodnými očky. Počítat se musí se vzájemným vztahem podnože a odrůdy, také se zdravotním stavem keře a oček po přezimování, a s výživou vinice. VYCHODIL (1989) uskutečnil pokusy s různým zatížením keřů plodnými očky a s různými způsoby řezu. Pokus publikoval u odrůd Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Frankovka. Uvádí dvě pokusné varianty: A dva kmínky na vysokém vedení se zatížením 11 oček na tažeň + dvouoký zásobní čípek ( celkem tedy bylo na keři ponecháno 26 oček). B na keři byl ponechán pouze 1 tažeň s celkovým počtem oček 15. Tabulka 5 Vliv zatížení na kvalitu a kvantitu sklizně (VYCHODIL, 1989) Odrůda Varianta Hmotnost Průměrná Počet hroznů Cukernatost hroznů na keř hmotnost na keř (ks) (ºNM) (kg) hroznu (g) Ryzlink A 4, ,8 14,46 vlašský Ryzlink B 2, ,4 15,46 vlašský Veltlínské A 6, ,2 17,56 zelené Veltlínské B 4, ,2 16,41 zelené Frankovka A 2, ,1 17,75 Frankovka B 1, ,75 Zde je patrno, že u odrůd s velkým hroznem (jako je Veltlínské zelené a Frankovka) nemusí být zatížení keřů nutně tím nejdůležitějším parametrem, který ovlivňuje cukernatost hroznů. Vyplývá zde, že může docházet k tomu, že poměr mezi listovou plochou na výhonu a velikostí sklizně z uvedeného výhonu může být nevyrovnaný. GLOS (1981) se domníval, že příčinou špatné jakosti hroznů je nepřiměřeně dlouhý řez, a tudíž je třeba keře zatěžovat méně, což by pak mělo příznivý vliv na zvýšenou jakost 36

37 sklizně. Pokus prováděl také u odrůdy Svatovavřinecké, a to v následujících pokusných variantách: A 3 tažně na keř po 8 očkách, B 3 tažně na keř po 13 očkách, C 4 tažně na keř po 13 očkách. Dosažené výsledky v tab.6. Tabulka 6 Vliv zatížení na hmotnost sklizně a kvalitu hroznů u Svatovavřineckého (GLOS,1981) Varianta Sklizeň hroznů (t.ha ¹) Cukernatost (ºNM) A 10,11 17,4 B 11,90 17,1 C 11,78 17,1 CRUSIUS a KIEFER (1983) uvedli výsledky pokusů, kdy cílem bylo zkoumání vlivu zatížení, stanovištních podmínek a průběhu klimatických podmínek na množství a jakost úrody. Zatížení keře na m² zde bylo 6, 9, 12 a 15 oček. Zjistili, že jakost sklizně ovlivňuje jak stanoviště, tak klimatické podmínky. Větší než vliv na zatížení byl vliv na kvalitu sklizně v daném ročníku. Velmi důležité při řezu révy vinné je určení odpovídajícího zatížení plodnými očky. Způsobů zatížení je mnoho. Tvorba zálistků narušuje korelace například mezi nadzemními orgány a také příliš krátkým řezem. V katastrálním území vinařské obce Židlochovice, ve viniční trati Horní Maděrán byl uskutečněn následující pokus. Stanoviště vinice se nachází v teplé, mírně suché oblasti s mírnými zimami. Průměrná roční teplota je zhruba + 9º C. Výskyt minimálních teplot je zpravidla v měsíci lednu, maximální v červenci. Průměrný roční úhrn srážek je 513 mm a úhrn srážek za vegetační období je 311 mm. Oblast má jižní expozici a nachází se v mírném svahu až rovině. Nadmořská výška pozemku je 190 m.n.m. Výměra celé parcely činí 4 ha. Půda je označena jako ilimerizovaná černozem. Z mechanicko fyzikálního hlediska jde o půdu hlinito písčitou. Obsah humusu je asi v rozmezí 1,8-2,2 %. Půdní reakce je neutrální. 37

38 Pokus byl uskutečněn u odrůdy Svatovavřinecké, ta byla naštěpována na podnoži Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB. Výsadba byla provedena v roce 1971 na spon 3,2 x 1,2 m. Bylo použito vysoké vedení s aplikací srdcového řezu s regulačním tažněm V meziřadích a také pod keři byl celoročně udržovaný černý úhor. Vlastní pokus byl prováděn ve 3 sousedních řadách ležících se ve střední části pozemku. Pokusné varianty jsou uvedeny v tabulce č.7. Tabulka 7 Popis jednotlivých pokusných variant V letech 1992 a 1993 byly u sledovaných pokusných variant hodnoceny tyto parametry: - koeficient plodnosti, počet hroznů a počet výhonů na keři - poškození oček zimními a jarními mrazy a % vyrašených výhonů - dynamika změn cukernatosti v průběhu dozrávání - průměrná hmotnost hroznů na keři - cukernatost v době sklizně - fenologické vyhodnocení Výsledkem pokusu bylo zaměření se především na zhodnocení korelačních vztahů mezi jednotlivými sledovanými parametry, ty byly následně vyjádřeny pomocí korelačních koeficientů. Na tvorbě základů květenství v centrálních očkách přezimujících pupenů je v následujícím roce závislá plodnost révy vinné (PARFENENKO, 1972). Zabezpečuje-li úrodu jednoleté dřevo vycházející ze dřeva dvouletého, je z hlediska cílevědomého řezu nejdůležitější zjistit ještě před jeho zahájením budoucí plodnost oček po celé délce plodonosného dřeva, což se vyjadřuje pomocí koeficientu plodnosti (ŽEMBERY, 1971). 38

39 Následující diagram zřetelně ukazuje pokles koeficientu plodnosti se zvyšujícím se zatížením keřů révy vinné plodnými očky. U variant, kde bylo použito vylamování zálistků, se koeficient plodnosti snížil. V následujícím roce může způsobit pokles vyšší zatížení. Má-li být plodnost odrůdy udržena na stejné úrovni trvale, je dobré dbát na rovnoměrné zatížení révových keřů a docílit udržení ho v rovnovážném stavu. Diagram 3 Průměrná hodnota koeficientu plodnosti u odrůdy Svatovavřinecké za období Diagram 4 Průměrná hmotnost hroznů v kg na keř u odrůdy Svatovavřinecké za období

40 Výnosnost odrůdy se zvyšuje s nárůstem indexu produktivity, to jest genotypového ampelografického znaku, který charakterizuje potenciál plodnosti odrůdy v daných podmínkách (KLUČNIKOVA a ABRAMOVA, 1999). Výnosy hroznů mezi jednotlivými ročníky jsou velmi významné. Výnosy mohou být ovlivněny kombinací vlivů počasí, výskytu chorob, škůdců a agrotechnických zásahů. ( DUNN G.M.,2001). Další diagram (č.5) představuje vztah mezi zvyšující se sklizní hroznů a narůstajícím zatížením keřů plodnými očky. Zde můžeme posoudit, jakým způsobem lze úrodu z révového keře regulovat pomocí zimního řezu. Diagram 5 Průměrná hmotnost hroznu (g) u odrůdy Svatovavřinecké za období Diagram č.5 značí, že průměrná hmotnost hroznů byla vyšší vždy u těch variant, u nichž se zálistky vylamovaly v obou letech. Průměrná hmotnost hroznů byla nejvyšší u variant 1 a 2, v nichž se ukázalo zatížení plodnými očky jako nejnižší. Byla zde použita cukernatost dosažená během pokusu, neboť ta je nejdůležitějším měřitelným kvalitativním parametrem. 40

41 Jedním z nejdůležitějších problémů je definování vztahu mezi výnosem hroznů a jejich kvalitou ( DUNN G.M.,2001, KRSTIC, M.P.,2003). Diagram 6 Průměrná cukernatost u odrůdy Svatovavřinecké za období Pokus poukazuje na vysoce průkazný vliv ročníku na cukernatost. Na cukernatost nebyl prokázán statistický průkazný vliv změny zatížení plodnými očky. Velmi podobné výsledky uvádějí rovněž CRUSIUS a KIEFER (1983). U zatížení 10 a 20 keře očky (diagram 6.) byla u odrůdy Svatovavřinecké cukernatost poměrně stejně vyrovnaná Rovnováha révy vinné ve vztahu k pěstitelskému tvaru, řezu révy vinné a zatížení plodnými očky Jestliže se vegetativní růst révového keře a jeho zatížení plody nachází v určité shodě, a to i v souvislosti s vysokou kvalitou plodů, hovoří se o rovnováze révového keře (GLADSTONES, 1992). 41