E L O G O S, ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2002, ISSN

Transkript

1 1 E L O G O S, ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2002, ISSN K pojetí šifer transcendence ve filosofii K. Jasperse z pohledu fenomenologicko-ontologického a fenomenologicko-antropologického. Vladimír Kyprý. Nynější studie se zabývá pojetím šifer transcendence ve filosofii K. Jasperse z pohledu fenomenologicko-ontologického a fenomenologicko-antropologického. Objasňuje, co jsou šifry transcendence ve vztahu k pojmům fenoménu, zdání a jevu (i pouhého jevu a pouhého zdání ); objasňuje bytostný původ šifer transcendence (ve vztahu k bytostnému původu pojmů fenoménu, zdání, jevu i pouhého jevu a pouhého zdání ); objasňuje vztah šifer transcendence k filosofické víře ; a objasňuje i vztah šifer transcendence k filosofii. Pro Jasperse filosofie je (antropologickou) filosofií lidského bytí a smyslu lidského bytí; už tím musí být drahý odpůrcům pozitivisticky reduktivního pojetí filosofie, pro něž otázka lidského bytí a otázka smyslu lidského bytí jsou pseudootázkami, a už tím musí být drahý i odpůrcům (mimofilosoficky) pozitivně reduktivního pojetí lidského bytí, jež si není otázkou a pro něž otázka lidského bytí a otázka smyslu lidského bytí jsou pseudootázkami, na něž nemá čas, a jež má čas jen na obstarávání jsoucen, konzumování obstarávaných jsoucen, zabavování se jimi etc. Jaspersova filosofie jako (antropologická) filosofie lidského bytí a smyslu lidského bytí je i dnes zásadní zbraní proti tomu obojímu. Především v tom tkví dnes její ontologicko-antropologická valence. Nicméně: jsouc i dnes zásadní zbraní proti onomu obojímu, Jaspersova filosofie je (antropologickou) filosofií lidského bytí a smyslu lidského bytí typu náboženskoexistenciálního. A s nábožensko-existenciálním typem Jaspersovy filosofie jako (antropologické) filosofie lidského bytí a smyslu lidského bytí jsou spjaty ontologickoantropologické ambi-valence, zásadně ji problematizující v její (dnešní) ontologickoantropologické valenci. Ontologicko-antropologické ambi-valence, zásadně ji problematizující, jsou spjaty implicite s tím, co je uvedeno v nynější studii, čím se již zabývá nynější studie; explicite to bude rozvedeno ve studii příští. Úvod.

2 2 Klíčovým termínem (resp. jedním z klíčových termínů) ve filosofii K. Jasperse je termín šifry transcendence : také a zvláště Jaspersův filosofický termín šifry transcendence (spolu)určuje specifický ráz Jaspersovy filosofie; a Jaspersova filosofie svým specifickým rázem, jejž termín šifry transcendence (spolu)určuje, znovu otevírá mnohé otázky pro filosofii, zvláště pak znovu otevírá jednu otázku po filosofii: co je filosofie? Jaké tedy je pojetí šifer transcendence ve filosofii K. Jasperse (z pohledu fenomenologicko-ontologického a fenomenologicko-antropologického?) 1 1. Šifry transcendence ve vztahu k pojmům fenoménu, zdání a jevu (i pouhého jevu a pouhého zdání ). Podle Jasperse šifry transcendence tj. řeč skutečnosti transcendence, jež není skutečností transcendence samou a nedokazuje (sama o sobě a sama pro sebe nedokazuje) jsoucnost transcendence samé (tj. jsoucnost transcendence jako Boha). 1 Čím se šifry transcendence liší od fenoménu, zdání, jevu (popř. i pouhého jevu a pouhého zdání ), jimž jsou příbuzné, resp. zdají se být příbuzné např. skrze motiv ukazování či poukazování, s nímž podle Jasperse šifry transcendence jsou spjaty? 2 Fenomén lze určit jako jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, jak je samo o sobě. (To znamená tak, že ukazuje svou esenci, jež se v něm ukazuje jako neempirické v empirickém.) 3 Zdání lze určit jako jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, jak samo o sobě není. (To znamená tak, že ukazuje svou esenci jako to, čím sama o sobě není; resp. ona se v něm ukazuje jako neempirické v empirickém jako to, čím sama o sobě není.) 4 Jev lze určit jako jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, že ohlašuje to, co se neukazuje. (To znamená: ohlašuje svou esenci, jež se v něm ohlašuje jako neempirické v empirickém.) 5 Pouhý jev lze určit jako jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, že zahaluje to, co se neukazuje. (To znamená: zahaluje svou esenci, jež je vyvolává, avšak, vyvolávajíc je, zahaluje se v něm jako neempirické v empirickém.) 6 Pouhé zdání lze určit jako jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, že ohlašuje to, co se neukazuje, tak, jak samo o sobě není. (To znamená: ohlašuje svou esenci jako to, čím sama o sobě není; resp. ona se v něm ohlašuje jako neempirické v empirickém jako to, čím sama o sobě není.) 7 Od fenoménu, zdání, jevu (popř. i pouhého jevu, resp. pouhého zdání ) 8 se šifry transcendence, jim jsouce příbuzné, resp. zdajíce se být příbuzné (např. skrze motiv ukazování či poukazování, s nímž podle Jasperse šifry transcendence jsou spjaty), 9 liší tím, že šifry (transcendence) tj. podle Jasperse řeč skutečnosti transcendence, jež není skutečností transcendence samou a nedokazuje (sama o sobě a sama pro sebe nedokazuje) jsoucnost transcendence samé (tj. jsoucnost transcendence jako Boha) 10 (na rozdíl od fenoménu) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, jak jsou sama o sobě, by ukazovala transcendenci, jež by se v nich

3 3 ukazovala (jako neempirické v empirickém). (Kdyby jím tak byly určeny, pak jsoucnost transcendence Boha by jím také byla určena jako dokazatelná ontologickofenomenologicky; 11 podle něho však jsoucnost transcendence Boha ontologickofenonomenologicky ani jinak dokazatelná není. 12 ) (Na rozdíl od zdání) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, jak sama o sobě nejsou, by ukazovala transcendenci jako to, čím (sama o sobě) není (tzn. že ona by se v nich ukazovala jako neempirické v empirickém jako to, čím sama o sobě není). (Kdyby jím tak byly určeny, pak jsoucnost transcendence Boha by jím také byla určena jako dokazatelná ontologicko-fenomenologicky; 13 podle něho však jsoucnost transcendence Boha ontologicky a fenomenologicky ani jinak dokazatelná není. 14 ) (Na rozdíl od jevu) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, že ohlašujíce to, co se neukazuje, by ohlašovala transcendenci, jež by se v nich ohlašovala (jako neempirické v empirickém). (Kdyby jím tak byly určeny, pak jsoucnost transcendence Boha by jím také byla určena jako dokazatelná ontologickonoeticky, byť i ne přímo fenomenologicky; 15 podle něho však jsoucnost transcendence Boha ani nepřímo ontologicko-noeticky, nefenomenologicky ani jinak dokazatelná není. 16 ) (Na rozdíl od pouhého jevu ) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, že zahalujíce to, co se neukazuje, by zahalovala transcendenci, jež by je vyvolávala, avšak, vyvolávajíc je, zahalovala by se v nich (jako neempirické v empirickém). (Kdyby jím tak byly určeny, pak jsoucnost nepoznatelné transcendence Boha by jím také byla určena jako dokazatelná transcendentálně; 17 podle něho však jsoucnost nepoznatelné transcendence Boha transcendentálně ani jinak dokazatelná není. 18 ) (Na rozdíl od pouhého zdání ) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, že ohlašujíce to, co se neukazuje, tak, jak samo o sobě není, by ohlašovala transcendenci jako to, čím (sama o sobě) není, takže ona by se v nich ohlašovala (jako neempirické v empirickém) jako to, čím (sama o sobě) není. (Kdyby jím tak byly určeny, pak jsoucnost transcendence Boha by jím také byla určena jako dokazatelná ontologicko-noeticky, byť i ne přímo fenomenologicky; 19 podle něho však jsoucnost transcendence Boha ani nepřímo ontologicko-noeticky, nefenomenologicky ani jinak dokazatelná není. 20 ) *** Jaspers sám explicite rozlišuje fenomény reality (tj. objektivity objektivní reality: fenomény objektového bytí (mimo)lidských jsoucen); signa existence (subjektového bytí lidských jsoucen); šifry transcendence (tj. objímajícího bytí všech jsoucen, resp. bytí všech jsoucen jako Objímajícího ). 21 Jaspers však též explicite říká, že Objímající se ohlašuje, avšak neukazuje se; 22 že Objímající se jeví: jeví se v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen pro subjektové bytí lidských jsoucen ve světě; 23 že svět je jevem; 24 že vše jsoucí všechna jsoucna ve světě jsou jevem; 25 a že svět (ve své imanenci) poukazuje nad sebe sama: poukazuje k transcendenci sebe sama. 26 Avšak je-li transcendence objímající transcendencí ( Objímajícím ), 27 pak Jaspers tím implicite říká, že ona sama (jako Objímající ) se neukazuje, avšak ohlašuje se; 28 že ona

4 4 sama (jako Objímající ) se jeví: jeví se v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen pro subjektové bytí lidských jsoucen ve světě 29 (ve světě, jenž je jejím jevem, 30 v němž vše jsoucí všechna jsoucna ve světě jsou jejím jevem 31 ); a že svět (ve své imanenci) poukazuje nad sebe sama k ní, totiž: poukazuje k transcendenci sebe sama. 32 Z toho, jak Jaspers rozlišuje fenomény reality (tj. objektivity objektivní reality: fenomény objektového bytí (mimo)lidských jsoucen), signa existence (tj. subjektového bytí lidských jsoucen) a šifry transcendence (tj. objímajícího bytí všech jsoucen, resp. bytí všech jsoucen jako Objímajícího ), 33 implicite plyne, že buď 1. šifry transcendence jsou totéž co jevy transcendence (jako objímající transcendence, resp. jako Objímajícího ); nebo 2. jevy transcendence (jako objímající transcendence, resp. jako Objímajícího ) nejsou totéž co šifry transcendence a popř. se jimi stávají (a popř. jimi přestávají být?). Z toho pak plyne, že buď (ad 1) je možný jen jeden přístup k transcendenci (jako objímající transcendenci, resp. jako Objímajícímu ), jenž má (zbytečně) dvojí jméno; nebo (ad 2) je možný dvojí přístup k transcendenci (jako Objímajícímu, resp. jako objímající transcendenci), jenž má nezbytně dvojí jméno. (To by však i znamenalo, že podle Jasperse šifry transcendence nejsou jediným možným přístupem k transcendenci jako objímající transcendenci, resp. jako Objímajícímu, a nejen jediným možným, ale ani primárním: a pak jsou zbytečné nadbytečné ; podle Jasperse však šifry transcendence jsou primárním přístupem k transcendenci jako objímající transcendenci, resp. Objímajícímu, a nejen primárním, ale i jedině možným: a pak nejsou nadbytečné a jsou nezbytné. To však je neslučitelné s interpretací ad 2 a je slučitelné jen s interpretací ad 1: Jaspers ztotožňuje resp. má tendenci ztotožňovat šifry transcendence s jevy transcendence jako objímající transcendence, resp. jako Objímajícího, tj. má tendenci zbytečně nadbytečně zmnožovat filosofickou terminologii, jakož i přitom filosofickou terminologii, zbytečně nadbytečně zmnožovanou, nově pojmově osnovat, aniž to nové pojmové osnování explicite ani implicite zdůvodňovat: např. zdůvodňovat, proč jevy transcendence jako objímající transcendence, resp. jako Objímajícího jsou šifry transcendence, tzn.: proč její jevení se je zašifrováno, resp. proč, je-li zašifrována, je ještě jevením se.) V rozporu s tezí, že svět je jevem, však Jaspers uvádí jí odpůrnou tezi (již však Jaspers nerozvádí), že svět není jevem, alespoň ne kategoriálně. 34 Znamená to, že alespoň existenciálně, resp. spíše existencielně (byť ne kategoriálně), tj. ve vztahu subjektového bytí lidského jsoucna, tj. existence, k transcendenci (jako objímající, resp. k Objímajícímu k Bytí), resp. ve vztahu subjektového bytí lidského jsoucna, tj. existence, k šifře transcendence (jako objímající, resp. Bytí Objímajícího ) je svět jevem? A protože tento vztah je vždy dějinně jedinečný (nezobecnitelný), proto též v tomto vztahu je svět jevem vždy v dějinně jedinečném (nezobecnitelném) smyslu, tj. ve smyslu ontickém, nikoli ontologickém? Jaspers však o něm mluví obecně. Lze však o něm obecně mluvit? (Nevytváří se zde nějaká ontologie, třebaže Jaspers žádnou ontologii vytvářet nechce?) Bytostný původ šifer transcendence (ve vztahu k bytostnému původu pojmů fenoménu, zdání, jevu i pouhého jevu a pouhého zdání ).

5 5 Lze říci, že podle Jasperse šifry transcendence, tj. řeč skutečnosti transcendence, jež není skutečností transcendence samou a nedokazuje (sama o sobě a sama pro sebe nedokazuje) jsoucnost transcendence samé (tj. jsoucnost transcendence jako Boha), 1 mají bytostný původ v subjektovém bytí lidského jsoucna jako existence, totiž v jeho bytostné potřebě transcendence jako bytostného původu smyslu (lidského) bytí (jako trvalého smyslu lidského bytí), tzn. v jeho bytostné potřebě transcendování jako jeho (lidského) smyslu bytí (jako trvalého smyslu lidského bytí) samého, oním bytostným původem zajištěného, resp. jím se ujišťujícího. Čím se šifry transcendence liší od fenoménu, zdání, jevu (popř. i pouhého jevu, resp. pouhého zdání ), jimž jsou příbuzné, resp. zdají se být příbuzné (např. skrze motiv ukazování či poukazování, s nímž podle Jasperse šifry transcendence jsou spjaty), 2 co do bytostného původu? Fenomén, tj. jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, jak je samo o sobě, tzn. tak, že ukazuje svou esenci, jež se v něm ukazuje jako neempirické v empirickém, 3 eo ipso má bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen či v subjektovém bytí lidských jsoucen jako existence (ve vztahu k lidským jsoucnům, jež jsou jim otevřena ve smyslu noetickém, tj. na ně intencionálně zaměřena intuitivním způsobem). Zdání, tj. jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, jak samo o sobě není, tzn. tak, že ukazuje svou esenci jako to, čím (sama o sobě) není (resp. ona se v něm ukazuje jako neempirické v empirickém jako to, čím sama o sobě není), 4 eo ipso má bytostný původ též v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen či v subjektovém bytí lidských jsoucen jako existence (ve vztahu k lidským jsoucnům, jež jsou jim otevřena ve smyslu noetickém, tj. na ně intencionálně zaměřena intuitivním způsobem). Jev, tj. jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, že ohlašuje to, co se neukazuje, tzn. že ohlašuje svou esenci, jež se v něm ohlašuje jako neempirické v empirickém, 5 eo ipso má bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen (ve vztahu k lidským jsoucnům, jež jsou jim otevřena ve smyslu noetickém, tj. lze říci též na ně intencionálně zaměřena, avšak způsobem diskurzívním). Pouhý jev, tj. jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, že zahaluje to, co se neukazuje, tzn. že zahaluje svou esenci, jež je vyvolává, avšak, vyvolávajíc je, zahaluje se v něm jako neempirické v empirickém, 6 eo ipso má bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen (ve vztahu k lidským jsoucnům, jež jsou jim otevřena ve smyslu noetickém, tj. lze říci též na ně intencionálně zaměřena, avšak způsobem transcendentálním). Pouhé zdání, tj. jsoucno (resp. určení jsoucna), jež se ukazuje tak, že ohlašuje to, co se neukazuje, tak, jak samo o sobě není, tzn. tak, že ohlašuje svou esenci jako to, čím (sama o sobě) není (resp. ona se v něm ohlašuje jako neempirické v empirickém jako to, čím sama o sobě není), 7 eo ipso má bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen (ve vztahu k lidským jsoucnům, jež jsou jim otevřena ve smyslu noetickém, tj. lze říci též na ně intencionálně zaměřena, avšak způsobem nikoli transcendentálním, nýbrž diskurzívním). Od fenoménu, zdání, jevu (popř. i pouhého jevu, resp. pouhého zdání ) 8 se šifry transcendence, jim jsouce příbuzné, resp. zdajíce se být příbuzné (např. skrze motiv ukazování či poukazování, s nímž podle Jasperse šifry transcendence jsou spjaty), 9 co

6 6 do bytostného původu liší tím, že šifry transcendence (tj. podle Jasperse řeč skutečnosti transcendence, jež není skutečností transcendence samou a nedokazuje sama o sobě a sama pro sebe nedokazuje jsoucnost transcendence samé, tj. jsoucnost transcendence jako Boha), 10 majíce bytostný původ v subjektovém bytí lidského jsoucna jako existence, totiž v jeho bytostné potřebě transcendence jako bytostného původu smyslu (lidského) bytí (jako trvalého smyslu lidského bytí), tzn. v jeho bytostné potřebě transcendování jako jeho (lidského) smyslu bytí (jako trvalého smyslu lidského bytí) samého, oním bytostným původem zajištěného, resp. jím se ujišťujícího, (na rozdíl od fenoménu) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, jak jsou sama o sobě, by ukazovala transcendenci, jež by se v nich ukazovala (jako neempirické v empirickém), což eo ipso znamená, že nemají bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen ani v subjektovém bytí lidských jsoucen jako existence, pokud jsou ve vztahu k lidským jsoucnům jako jim otevřeným ve smyslu noetickém, tj. na ně intencionálně zaměřeným intuitivním způsobem. (Kdyby jím byly tak určeny, pak i jejich bytostný původ v transcendenci Bohu by jím byl určen jako dokazatelný ontologicko-fenomenologicky; 11 podle něho však jejich bytostný původ v transcendenci Bohu ontologicko-fenomenologicky ani jinak dokazatelný není. 12 ) (Na rozdíl od zdání) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, jak sama o sobě nejsou, by ukazovala transcendenci jako to, čím (sama o sobě) není (tzn. že ona sama by se v nich ukazovala jako neempirické v empirickém jako to, čím sama o sobě není), což eo ipso znamená, že také nemají bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen ani v subjektovém bytí lidských jsoucen jako existence, pokud jsou ve vztahu k lidským jsoucnům jako jim otevřeným ve smyslu noetickém, tj. na ně intencionálně zaměřeným intuitivním způsobem. (Kdyby jím byly tak určeny, pak i jejich bytostný původ v transcendenci Bohu by jím byl určen jako dokazatelný též ontologicko-fenomenologicky; 13 podle něho však jejich bytostný původ v transcendenci Bohu ontologicko-fenomenologicky ani jinak dokazatelný není. 14 ) (Na rozdíl od jevu) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, že ohlašujíce to, co se neukazuje, by ohlašovala transcendenci, jež by se v nich ohlašovala (jako neempirické v empirickém), což eo ipso znamená, že nemají bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen, pokud jsou ve vztahu k lidským jsoucnům jako jim otevřeným ve smyslu noetickém, tj. na ně intencionálně zaměřeným způsobem diskurzívním. (Kdyby jím tak byly určeny, pak i jejich bytostný původ v transcendenci Bohu by jím byl určen jako dokazatelný ontologicko-noeticky, byť i ne přímo fenomenologicky; 15 podle něho však jejich bytostný původ v transcendenci Bohu ani nepřímo ontologicko-noeticky, nefenomenologicky ani jinak dokazatelný není. 16 ) (Na rozdíl od pouhého jevu ) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, že zahalujíce to, co se neukazuje, by zahalovala transcendenci, jež by je vyvolávala, avšak, vyvolávajíc je, zahalovala by se v nich (jako neempirické v empirickém), což eo ipso znamená, že nemají bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen, pokud jsou ve vztahu k lidským jsoucnům jako jim otevřeným ve smyslu noetickém, tj. na ně intencionálně zaměřeným způsobem transcendentálním. (Kdyby jím tak byly určeny, pak i jejich bytostný původ v nepoznatelné transcendenci Bohu by

7 7 jím byl určen jako dokazatelný transcendentálně; 17 podle něho však jejich bytostný původ v nepoznatelné transcendenci Bohu transcendentálně ani jinak dokazatelný není. 18 ) (Na rozdíl od pouhého zdání ) jím nejsou určeny jako jsoucna (resp. určení jsoucen), jež, ukazujíce se tak, že ohlašujíce to, co se ukazuje, tak, jak samo o sobě není, by ohlašovala transcendenci jako to, čím (sama o sobě) není, takže ona by se v nich ohlašovala (jako neempirické v empirickém) jako to, čím (sama o sobě) není, což eo ipso znamená, že nemají bytostný původ v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen, pokud jsou ve vztahu k lidským jsoucnům jako jim otevřeným ve smyslu noetickém, tj. na ně intencionálně zaměřeným způsobem nikoli transcendentálním, nýbrž diskurzívním. (Kdyby jím tak byly určeny, pak i jejich bytostný původ v transcendenci Bohu by jím byl určen jako dokazatelný ontologicko-noeticky, byť i ne přímo fenomenologicky; 19 podle něho však jejich bytostný původ v transcendenci Bohu ani nepřímo ontologicko-noeticky, nefenomenologicky ani jinak dokazatelný není. 20 ) *** Souhrnně zde lze říci, že šifry transcendence (srov. zde výše, 1, v tom 2. část) nemají bytostný původ ani v objektovém bytí (mimo)lidských jsoucen, pokud jsou ve vztahu k lidským jsoucnům jako jim otevřeným ve smyslu noetickém (tj. na ně intencionálně zaměřeným tím či oním způsobem), aniž mají bytostný původ v subjektovém bytí lidských jsoucen, pokud jsou ve vztahu k lidským jsoucnům jako jim otevřeným ve smyslu noetickém (tj. na ně intencionálně zaměřeným tím či oním způsobem): nejsou vůbec vázány na noetický vztah člověka ke světu (ke jsoucnům ve světě), v němž jsoucna sama by ukazovala (popř. zdánlivě ukazovala) či ohlašovala (popř. zdánlivě ohlašovala) nebo též zahalovala transcendenci, jsou však vázány na existencielně prožívaný vztah člověka ke svému bytí na světě, na existencielně prožívaný vztah člověka ke smyslu jeho bytí na světě, resp. k jeho ne-smyslnosti; jsou naň vázány, on však není vázán na noetický vztah člověka ke světu (ke jsoucnům ve světě): v něm jsoucna sama neukazují (ani zdánlivě neukazují) ani neohlašují (ani zdánlivě neohlašují) ani nezahalují transcendenci. To znamená, že, mluví-li Jaspers o tom, že svět (ve své imanenci) poukazuje nad sebe sama: poukazuje k transcendenci sebe sama (a to zvláště v mezní situaci lidského bytí na světě), pak o tom Jaspers mluví v mimofenomenologickém smyslu: ve smyslu fenomenologickém svět (ve své imanenci) nepoukazuje nad sebe sama, nepoukazuje k transcendenci sebe sama (a to ani v mezní situaci lidského bytí na světě): vždyť ani v ní žádnou esenciální redukci jako redukci transcendentní nelze provést. Vždyť v mezní situaci svého (lidského) bytí na světě, v níž (jaspersovsky řečeno), ztroskotávám, což znamená, že ztroskotávají všechny mé projekty i mé (lidské) bytí na světě samo a sama transcendence v něm (tj. sartrovsky viděno transcendence jako taková), 21 tedy v mezní situaci svého (lidského) bytí na světě vidím, slyším etc. (nitro)světská jsoucna; vztah k (nitro)světským jsoucnům, jež vidím, slyším etc., nemůže již pro mne být oporou v tom smyslu, že již nemůže pro mne oporně vcházet do mých projektů v mém (lidském) bytí na světě, a vcházeje do nich, v projektech mého (lidského) bytí na světě (spolu)vytvářet jeho smysl, tzn. to, v čem si rozumím do čeho se rozvrhuju a v čem též tím, že si v tom rozumím do toho se rozvrhuju, afirmuju své bytí na světě; nyní v tom již své bytí na světě neafirmuju, jeho smysl nevytvářím. Takto ani v mezní situaci lidského bytí na světě (ani v ní!) žádnou esenciální redukci jako redukci transcendentní nelze provést: jda ontologicko-fenomenologickou cestou, k transcendenci

8 8 lidského bytí na světě nedojdu; ontologicko- fenomenologickou cestou dojdu jen k lidskému bytí na světě, v němž transcendence ztroskotala. Toto ztroskotání mohu přijmout jen tak, že přijmu nesmyslnost svého (lidského) bytí na světě za jeho poslední slovo. 22 To však podle Jasperse není možné: toto ztroskotání nemohu přijmout, tzn. že také nesmyslnost svého (lidského) bytí na světě za jeho poslední slovo přijmout nemohu: 23 podle Jasperse to není možné nemohu to, protože potřebuji (trvale) smysluplně být protože jsem potřebou trvale smysluplného bytí. Ta mě odkazuje nad svět (v jeho imanenci), odkazuje mě k transcendenci sebe sama nad svět sám: a jen tak svět (ve své imanenci) poukazuje nad sebe sama, jen tak poukazuje k transcendenci sebe sama: poukazuje tak, že já sám jsem v něm odkázán mimo něj, resp. poukazuje tak, že já sám se v něm odkazuji mimo něj. Souhrnně tedy lze říci, že šifry transcendence (srov. zde výše, 1, v tom 2. část) mají bytostný původ v existencielně prožívaném vztahu člověka k jeho bytí na světě, v existencielně prožívaném vztahu člověka ke smyslu jeho bytí na světě, resp. k jeho nesmyslnosti, tj. mají bytostný původ v odcizenosti jeho smyslu: vždyť mezní situace mého (lidského) bytí na světě ve smyslu výše zde určeném (tj. nastale prožívaná nebo předjímaná jako nastalá mezní situace mého lidského bytí na světě ve smyslu výše zde určeném) je odcizením jeho smyslu, pokud tkví v transcendování mého (lidského) bytí na světě, tj. pokud tkví v projektech v něm, neb projekty v něm nejsou trvalé - ztroskotaly, resp. ztroskotají, a nejsouce trvalé, odcizují se mi, tzn. že se mi odcizuje i smysl mého (lidského) bytí na světě s nimi spjatý; tzn. že smysl mého (lidského) bytí na světě již je spjatý ne s transcendováním mého (lidského) bytí ve světě, ale s mým (lidským) transcendováním světa k Bytí. Lze tedy (ontologicko-fenomenologicky) říci, že Bůh transcendence v jaspersovském smyslu je odcizenou lidskou existencí, resp. odcizeným lidským existencielním smyslem; 24 a v tomto smyslu (jen v tomto smyslu) lze (též ontologicko-fenomenologicky) říci, že šifry transcendence v jaspersovském smyslu mají bytostný původ v transcendenci (Bohu), tj. odcizené lidské existenci, resp. že mají bytostný původ v transcendenci (Bohu) jako odcizeném lidském existencielním smyslu Šifry transcendence ve vztahu k filosofické víře. Podle Jasperse subjektové bytí lidských jsoucen (jako existence) se váže šiframi transcendence na transcendenci (Boha) na bytostném základu filosofické víry. 1 To znamená, že podle Jasperse filosofická víra je bytostný základ vazby subjektového bytí lidských jsoucen (jako existence) k šifrám transcendence a k transcendenci (Bohu). 2 Bytostný původ (mé) filosofické víry je týž jako bytostný původ šifer transcendence (pro mne: srov. zde výše, 2): (mé) bytostné rozhodnutí pro šifry transcendence je vždy takto (mým) bytostným rozhodnutím pro filosofickou víru, totiž pro filosofickou víru v šifry transcendence a pro filosofickou víru v transcendenci (Boha). 3 Bytostný původ (mé) filosofické víry tkví tedy v (mém) bytostném rozhodnutí (pro filosofickou víru ). Podle Jasperse prvním rozhodutím (lidské) filosofické víry je rozhodnutí pro lidské bytí na světě se smyslem spjatým s transcendencí světa. 4 (To však je právě mé bytostné rozhodnutí pro filosofickou víru, v němž tkví i bytostný původ mé filosofické víry.) Druhým rozhodnutím (lidské) filosofické víry podle Jasperse je rozhodnutí pro smysl v

9 9 transcendenci světa spjatý s lidským bytím na světě: ne s popřením lidského bytí na světě ve jménu transcendence světa, ale s přijetím lidského bytí na světě podle transcendence (světa). 5 Filosofická víra tedy je nábožensko-filosofickou vírou, nicméně je náboženskou (protože filosofickou) vírou zvláštní. V čem tkví zvláštnost filosofické víry? V její vazbě na Boha jako transcendenci (a jen jako transcendenci) šiframi transcendence (a jen šiframi transcendence : nijak jinak), tzn. i v zásadním odmítnutí všech vazeb jiných, tj. i v zásadním odmítnutí všech jejích vazeb na zjevená dogmata; a váže-li se přeci na zjevená dogmata, tedy se na ně váže opět pouze jako na šifry transcendence. 6 (Tj. ovšem jako na šifry transcendence, jejichž bytostný původ je jiný, nežli je bytostný původ šifer transcendence ve smyslu výše zde určeném; na rozdíl od šifer transcendence ve zde výše určeném smyslu tyto šifry transcendence nemají týž bytostný původ jako má filosofická víra : jsou již tu bez ohledu na mou filosofickou víru, před ní i po ní; 7 na rozdíl od nich ony šifry transcendence mají týž bytostný původ jako má filosofická víra : jsou tu jen s ohledem na mou filosofickou víru, jen v ní a s ní: 8 vidím šifry transcendence tehdy a jen tehdy, když věřím v šifry transcendence.) Filosofická víra tedy je nábožensko-filosofickou vírou, nicméně je náboženskou (protože filosofickou) vírou zvláštní. Lze říci, že zvláštnost filosofické víry, jež tkví v její vazbě na Boha jako transcendenci (a jen jako transcendenci) šiframi transcendence (a jen šiframi transcendence : nijak jinak), eo ipso tkví též ve vazbě na Boha jako ideu transcendence, a to jako regulativní ideu transcendence: regulativní ve vztahu ke způsobu subjektového lidského bytí jako existování, resp. ve vztahu k vedení (sebe-vedení) způsobu subjektového lidského bytí jako existování. (Srov. zde výše, 3, odst. 1.) 9 Co tedy je filosofická víra z fenomenologicko-ontologického (a fenomenologickoantropologického) pohledu? Z pohledu fenomenologicko-ontologického (a fenomenologicko-antropologického) i filosofická víra je fenoménem. Kam míří tento fenomén? Kam míří nesporně? K jaké nesporné esenci? Z výše zde uvedeného plyne, že touto esencí je opět (subjektové) lidské bytí (tj. existence), resp. bytostná potřeba (subjektového) lidského bytí (existence), tj. bytostná potřeba transcendence a poukazů k ní; protože fenomény poukazy k ní nejsou (je nenesou), proto fenomény jsou pojaty jako šifry (transcendence), tzn. že jsou pojaty jako poukazy k transcendenci (v nichž se transcendence neukazuje, tj. co do své jsoucnosti o sobě je pochybná, třebaže je nepochybná co do své jsoucnosti pro mne): toto jsou mnou pojaty jako... znamená filosoficky v ně věřím; resp. toto (moje) pojetí jako... znamená (moje) filosofická víra. 4. Šifry transcendence ve vztahu k filosofii. Podle Jasperse subjektové bytí lidských jsoucen (jako existence) se váže šiframi transcendence na transcendenci (Boha) na bytostném základu filosofické víry. 1 To znamená, že podle Jasperse filosofie je bytostný základ vazby subjektového bytí lidských jsoucen (jako existence) vírou k šifrám transcendence a k transcendenci (Bohu). 2 Bytostný původ (mé) filosofie (víry) je týž jako bytostný původ šifer transcendence (pro mne: srov. zde výše, 2): (mé) bytostné rozhodnutí pro šifry transcendence je vždy takto (mým) bytostným rozhodnutím pro filosofii (víry), totiž pro filosofii šifer transcendence a pro

10 10 filosofii transcendence (Boha). 3 Bytostný původ (mé) filosofie víry tkví tedy v (mém) bytostném rozhodnutí (pro filosofii víry), konec konců ovšem v (mé) bytostné potřebě (trvale) smysluplného bytí. (Takto je právě s mým bytostným rozhodnutím pro filosofii víry, v němž, konec konců ovšem v mé bytostné potřebě trvale smysluplného bytí, tkví i bytostný původ mé filosofie víry, spjaté také první rozhodnutí lidské filosofické víry 4 i druhé rozhodnutí lidské filosofické víry : 5 srov. zde výše, 3, odst. 1.) Filosofie víry tedy zde je náboženskou filosofií víry, nicméně je zvláštní náboženskou filosofií víry. V čem tkví zvláštnost této filosofie víry? Též v její vazbě na Boha jako transcendenci (a jen jako transcendenci) šiframi transcendence (a jen šiframi transcendence : nijak jinak), tzn. i v zásadním odmítnutí všech vazeb jiných, tj. i v zásadním odmítnutí všech jejích vazeb na zjevená dogmata; a váže-li se přeci na zjevená dogmata, tedy se na ně váže opět pouze jako na šifry transcendence. 6 (Tj. ovšem jako šifry transcendence, jejichž bytostný původ je jiný, nežli je bytostný původ šifer transcendence ve zde výše určeném smyslu; na rozdíl od šifer transcendence ve smyslu zde výše určeném tyto šifry transcendence nemají týž bytostný původ jako má filosofie víry: jsou již tu bez ohledu na mou filosofii víry, před ní i po ní; 7 na rozdíl od nich ony šifry transcendence mají týž bytostný původ jako má filosofie víry: jsou tu jen s ohledem na mou filosofii víry, jen v ní a s ní: 8 vidím šifry transcendence tehdy a jen tehdy, když věřím v šifry transcendence svou filosofickou vírou, tedy též svou filosofií víry: explicitní či implicitní.) Filosofie víry tedy zde je náboženskou filosofií víry, nicméně je zvláštní náboženskou filosofií víry. Lze říci, že zvláštnost této filosofie víry, jež tkví v její vazbě na Boha jako transcendenci (a jen jako transcendenci) šiframi transcendence (a jen šiframi transcendence : nijak jinak), eo ipso tkví též ve vazbě na Boha jako ideu transcendence, a to jako regulativní ideu transcendence: regulativní ve vztahu k vedení (sebe-vedení) způsobu subjektového lidského bytí jako existování. (Srov. zde výše, 4, odst. 1.) 9 Co tedy je bytostným původem této filosofie víry z fenomenologicko-ontologického (a fenomenologicko-antropologického) pohledu? Z pohledu fenomenologicko-ontologického (a fenomenologicko-antropologického) i tato filosofie víry je fenoménem. Kam míří tento fenomén? Kam míří nesporně? K jaké nesporné esenci? Z výše zde uvedeného plyne, že touto esencí je opět (subjektové) lidské bytí (tj. existence), resp. bytostná potřeba (subjektového) lidského bytí (existence), tj. bytostná potřeba transcendence a poukazů k ní; protože fenomény poukazy k ní nejsou (je nenesou), proto fenomény jsou pojaty jako šifry (transcendence), tzn. že jsou pojaty jako poukazy k transcendenci (v nichž se transcendence neukazuje, tj. co do své jsoucnosti o sobě je pochybná, třebaže je nepochybná co do své jsoucnosti pro mne): toto jsou mnou pojaty jako... znamená filosoficky v ně věřím; resp. toto moje pojetí jako... znamená moje filosofie víry (explicitní či implicitní). Ta sama však má esenci ve svém bytostném původu; a její bytostně původní esencí je bytostná potřeba smyslu (subjektového) lidského bytí (existence); a bytostná potřeba smyslu (subjektového) lidského bytí (existence) tedy je bytostným původem této filosofie (víry) ve smyslu zde výše určeném (i bytostným původem filosofické víry ve výše zde určeném smyslu: srov. zde výše, 4, odst. 1; 3, odst. 1; popř. i 2, v tom 1. část, odst. 1, a 2. část). 10 *** V tomto smyslu podle Jasperse filosofie je pohyb kolem existence (tj. subjektového lidského bytí) a transcendence : filosofie buď uskutečňuje (pro subjektové

11 11 lidské bytí, tj. existenci) transcendování (tzn. že je způsobem subjektového lidského bytí existence jako transcendování); nebo filosofie myslí transcendování, jež uskutečňuje subjektové lidské bytí, tj. existence (tzn. že je způsobem subjektového lidského bytí existence jako myšlení transcendování). Bez pohybu kolem existence (tj. subjektového lidského bytí) a transcendence v tomto dvojím smyslu proto podle Jasperse není filosofie. V tomto smyslu podle Jasperse filosofie, tj. pohyb kolem existence (tj. subjektového lidského bytí) a transcendence, je spjata s otázkou po smyslu lidského bytí. Bez otázky po smyslu lidského bytí, jež je spjata s pohybem kolem existence (tj. subjektového lidského bytí) a transcendence (v onom dvojím smyslu), proto podle Jasperse není filosofie, totiž: pravé filosofie. Nepravou filosofií podle Jasperse je ontologie. Chce prý být naukou o bytí samém o sobě a v celku jeho samého, stává se prý však jen věděním o něčem (tj. věděním o jsoucnu o něčem jsoucím); v tomto smyslu prý je vždy naukou imanentní o bytí jako jsoucnu předmětu, tak jak je člověk (předmětně) poznává. V tomtéž smyslu prý nikdy není naukou o bytí jako transcendenci (jsoucna předmětu, tj. také předmětného poznání člověka). 11 To znamená, že (na rozdíl od nepravé filosofie ) pravá filosofie podle Jasperse není ontologií. Nechce být naukou o bytí samém o sobě a v celku jeho samého, aby se nestala jen věděním o něčem (tj. věděním o jsoucnu o něčem jsoucím); v tomto smyslu prý nikdy není imanentní naukou o bytí jako jsoucnu předmětu, tak jak je člověk (předmětně) poznává. V tomtéž smyslu prý vždy je vazbou (nenaukovou vazbou) na bytí jako transcendenci (jsoucna předmětu, tj. také předmětného poznání člověka). 12 Zde však vyvstávají zásadní otázky: 1. Je filosofie jen pohyb kolem existence (tj. subjektového lidského bytí) a transcendence? (Resp.: je filosofie jen pohyb kolem otázky po smyslu lidského bytí?) To znamená: je filosofie jen antropologickou filosofií? I tehdy, je-li filosofie jen pohyb kolem existence (tj. subjektového lidského bytí) a transcendence, resp. je-li filosofie jen pohyb kolem otázky po smyslu lidského bytí (tzn. je-li filosofie jen antropologickou filosofií), 14 i tehdy: jak je možná bez ontologie? Je-li antropologickou filosofií, tj. filosofií lidského bytí a filosofií smyslu lidského bytí, jak je možná bez ontologie (bez antropologické ontologie), tzn. bez otázek Co znamená lidsky být? a Co znamená smysluplně lidsky být? Avšak otázky Co znamená lidsky být? a Co znamená smysluplně lidsky být? jsou otázky antropologicko-ontologické; neznamená to, že antropologicko-ontologické otázky jsou zde nezbytné? A neznamená to, že, jsou-li zde nezbytné, byť i nejsou explicite kladeny, musejí být kladeny implicite? A není sama Jaspersova (antropologická) filosofie (antropologickou) ontologií, a to zejména v těchto případech?: a. Když (dříve) chápe bytí (ještě ne explicite jako Objímající, resp. jako transcendenci, resp. ještě ne explicite jako objímající transcendenci) jednak jako objektové bytí (a to jako bytí o sobě a bytí pro mne), jednak jako já-bytí (a já-bytí jako objektové bytí a to jako bytí o sobě a bytí pro mne a jako subjektové bytí tj. jako bytí pro sebe s tím, že subjektové bytí totéž jako bytí pro sebe je existence); 15 resp. když (později) chápe bytí (už explicite jako Objímající, resp. transcendenci, resp. už explicite jako objímající transcendenci) jednak jako bytí o sobě, jímž nejsme my sami a jímž jsme obklopeni (a to jako svět v jeho imanenci a jako transcendenci světa), jednak jako bytí (pro

12 12 sebe), jímž jsme my sami (ač vždy jsme v obklopení bytím o sobě: oním dvojím bytím o sobě, a to jako světem v jeho imanenci a jako transcendencí světa) jako pobývání (na světě), vědomí vůbec (tj. vědomí o pobývání na světě), duch a existence. 16 b. Když se brání proti výtce možné iluzorní jsoucnosti šifer transcendence ve smyslu výše zde určeném (srov. zde výše, 1, zvl. 1. část, odst. 1; 2, zvl. 1. část, odst. 1), tj. když se brání i proti výtce možné iluzorní opory v šifrách transcendence ve smyslu výše zde určeném (srov. zde výše, 2, 2. část), pak proti takovým a podobným výtkám Jaspers sám namítá: Nejde o iluzi, protože (!) Objímající (tj. transcendence objímající transcendence) se štěpí na subjekt a objekt, a štěpíc se na subjekt a objekt, v jejich vztahu se vztahuje sama k sobě: vztahuje se sama k sobě v jejich vztahu jako vztahu, resp. jako souvztažnosti (objektových) šifer transcendence a (subjektového) čtení šifer transcendence ; je tedy jisté, že v nich jde o řeč samé transcendence; a protože tedy je jisté, že v nich jde o řeč transcendence samé, v jejich čtení tedy nejde o iluzi. 17 Tak a podobně se Jaspers brání proti výtkám zde výše uvedeným. Vzhledem k výše zde uvedenému: není (zejména v těchto případech) sama Jaspersova (antropologická) filosofie (antropologickou) ontologií, a to ad a (v onom dřívějším případě, nikoli v onom případě pozdějším) podobnou antropologické ontologii sartrovské, ad b pak podobnou dokonce i ontologii (i antropologii) venkoncem hegelovské (!)? 18 Takové a podobné zásadní otázky zde vyvstávají. Doslov. Takové tedy je pojetí šifer transcendence ve filosofii K. Jasperse z pohledu fenomenologicko-ontologického a fenomenologicko-antropologického. 1 Termín šifry transcendence je klíčovým termínem (resp. jedním z klíčových termínů) ve filosofii K. Jasperse: také a zvláště Jaspersův filosofický termín šifry transcendence (spolu)určuje specifický ráz Jaspersovy filosofie; a Jaspersova filosofie svým specifickým rázem, jejž termín šifry transcendence (spolu)určuje, znovu otevírá mnohé otázky pro filosofii, zvláště pak znovu otevírá jednu otázku po filosofii: co je filosofie? Pro Jasperse filosofie je (antropologickou) filosofií lidského bytí a smyslu lidského bytí; už tím musí být drahý odpůrcům pozitivisticky reduktivního pojetí filosofie, pro něž otázka lidského bytí a otázka smyslu lidského bytí jsou pseudootázkami, a už tím musí být drahý i odpůrcům (mimofilosoficky) pozitivně reduktivního pojetí lidského bytí, jež si není otázkou a pro něž otázka lidského bytí a otázka smyslu lidského bytí jsou pseudootázkami, na něž nemá čas, a jež má čas jen na obstarávání jsoucen, konzumování obstarávaných jsoucen, zabavování se jimi etc. Jaspersova filosofie jako (antropologická) filosofie lidského bytí a smyslu lidského bytí je i dnes zásadní zbraní proti tomu obojímu. Především v tom tkví dnes její ontologicko-antropologická valence. Nicméně: jsouc i dnes zásadní zbraní proti onomu obojímu, Jaspersova filosofie je (antropologickou) filosofií lidského bytí a smyslu lidského bytí typu náboženskoexistenciálního. A s nábožensko-existenciálním typem Jaspersovy filosofie jako (antropologické) filosofie lidského bytí a smyslu lidského bytí jsou spjaty ontologicko-

13 13 antropologické ambivalence, zásadně ji problematizující v její (dnešní) ontologickoantropologické valenci. Ontologicko-antropologické ambivalence, zásadně ji problematizující, jsou spjaty implicite s tím, co je uvedeno v nynější studii; 2 explicite to bude rozvedeno ve studii příští. Poznámky a odkazy: K úvodu. 1 Proč z pohledu fenomenologicko-ontologického a fenomenologicko-antropologického? Protože podle Jasperse šifry transcendence se ukazují, resp. poukazují k transcendenci, a to vždy ve svém (mimolidském) bytí; a protože podle Jasperse šifry transcendence se ukazují", resp. poukazují k transcendenci, a to pro lidské bytí. Proto pohled fenomenologicko-ontologický a fenomenologicko-antropologický zde je relevantní, ba nejrelevantnější. Ad 1. Šifry transcendence ve vztahu k pojmům fenoménu, zdání, jevu (i pouhého jevu a pouhého zdání ). 1 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, zvl. před. 8 (odst. 4). 2 Srov. tamtéž, před. 2 (odst. 17). Za nejpřesnější způsob určení a rozlišení (rozlišujícího určení) pojmů fenoménu, zdání, jevu i pouhého jevu a pouhého zdání z hlediska fenomenologicko-ontologického pokládám ten, jenž je podán v Heideggerově spisu Bytí a čas ; z něj zde budu vycházet. 3 Srov. Heidegger: Bytí a čas, kap. 2, 7, A (odst. 1). 4 Srov. tamtéž. 5 Srov. tamtéž, kap. 2, 7, A (odst. 2-4). 6 Srov. tamtéž. 7 Srov. tamtéž. 8 Podle Heideggerova spisu Bytí a čas. (Srov. zde výše, pozn. 2 ad 1.) 9 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 2 (odst. 17). 10 Srov. tamtéž, zvl. před. 8 (odst. 4). 11 Tj. bezprostředním zřením esencí ve smyslu husserlovském. 12 To znamená, že podle Jasperse transcendence není esencí, již lze bezprostředně zřít ve smyslu husserlovském. 13 Tj. též bezprostředním zřením esencí ve smyslu husserlovském, a to jako invariantů z eidetických variací, vylučujících (eliminujících) eidetické zdání. 14 To znamená, že podle Jasperse transcendence není esencí, již lze zřít bezprostředně ve smyslu husserlovském, a to ani jako invariant z eidetických variací, vylučujících (eliminujících) eidetické zdání. 15 Tj. zprostředkovaným odvozením esencí ve smyslu např. a zvláště hegelovském nebo marxovském. 16 To znamená, že podle Jasperse transcendence není esencí, již lze odvodit zprostředkovaně ve smyslu (např. a zvláště) hegelovském nebo marxovském. 17 Jako předpokládané působení esence (věci o sobě) ve smyslu kantovském.

14 14 18 To znamená, že podle Jasperse transcendence není esencí (věcí o sobě), jejíž působení lze předpokládat ve smyslu kantovském. (Srov. však k tomu zde níže, 4, v tom 2. část, odst. 10, 11.) 19 Tj. zprostředkovaným odvozením esencí ve smyslu např. a zvláště hegelovském nebo marxovském, a to jako esencí, vylučujících (eliminujících) i esenciální zdání. 20 To znamená, že podle Jasperse transcendence není esencí, již lze odvodit zprostředkovaně ve smyslu (např. a zvláště) hegelovském nebo marxovském, a to ani jako esenci, vylučující (eliminující) esenciální zdání. 21 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 2 (odst. 17). 22 Srov. Jaspers: Úvod do filosofie, před. III (odst. 10). 23 Srov. tamtéž, před. III (zvl. odst. 6, 7). 24 Srov. tamtéž, před. VII (odst. 18). 25 Srov. tamtéž. 26 Srov. Jaspers: Filosofická víra, před. 1 (odst. 38). 27 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 6 (odst. 21); před. 8 (odst. 11). 28 Srov. Jaspers: Úvod do filosofie, před. III (odst. 10). 29 Srov. tamtéž, před. III (zvl. odst. 6, 7). 30 Srov. tamtéž, před. VII (odst. 18). 31 Srov. tamtéž. 32 Srov. Jaspers: Filosofická víra, před. 1 (odst. 38). 33 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 2 (odst. 17). 34 Srov. Jaspers: Filosofie, část III (v tom 1. část, ad 3, odst. 9). 35 Srov. Jaspers: Filosofická víra, před. 5 (v tom 8. část, odst. 7, 9); srov. též Jaspers: Filosofie, část I (v tom 4. část, ad 2, odst. 11). Srov. k tomu zde níže, 4, v tom 2. část, odst. 3, Ad 2. Bytostný původ šifer transcendence (ve vztahu k bytostnému původu pojmů fenoménu, zdání, jevu i pouhého jevu a pouhého zdání ). 1 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, zvl. před. 8 (odst. 4); popř. i před. 3 (odst. 20); před. 4 (odst. 6); před. 5 (odst. 13). 2 Srov. tamtéž, před. 2 (odst. 17). I zde budu vycházet z Heideggerova spisu Bytí a čas, v němž je podán způsob určení a rozlišení (rozlišujícího určení) pojmů fenoménu, zdání, jevu i pouhého jevu a pouhého zdání (z hlediska fenomenologicko-ontologického), jejž pokládám za nejpřesnější. (Oproti např. Finkovu spisu Bytí, pravda, svět ; ve spise Bytí, pravda, svět Fink pojem fenoménu a pojem jevu nerozlišuje: určuje pojem fenoménu a pojem jevu nerozlišeně ztotožňuje je, jako by (mimo)lidská jsoucna vždy měla bytostnou strukturu esenciálně fenomenální, tj. esenciálně jevovou, tzn. jako by esenciálně fenomenální a esenciálně jevová bytostná struktura (mimo)lidských jsoucen vždy měla být jedno a totéž. Heidegger v Bytí a čase však ukazuje a prokazuje že jedno a totéž není. Srov. Heidegger: Bytí a čas, kap. 2, 7, A [odst. 1-4, 6, 7].) 3 Srov. Heidegger: Bytí a čas, kap. 2, 7, A (odst. 1). 4 Srov. tamtéž. 5 Srov. tamtéž, kap. 2, 7, A (odst. 2-4). 6 Srov. tamtéž. 7 Srov. tamtéž. 8 Podle Heideggerova spisu Bytí a čas. (Srov. zde výše, pozn. 2 ad 2.) 9 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 2 (odst. 17).

15 15 10 Srov. tamtéž, zvl. před. 8 (odst. 4); popř. i před. 3 (odst. 20); před. 4 (odst. 6); před. 5 (odst. 13). 11 Tj. bezprostředním zřením (bytostně původních) esencí ve smyslu husserlovském. 12 To znamená, že podle Jasperse transcendence není (bytostně původní) esencí, již lze bezprostředně zřít ve smyslu husserlovském. 13 Tj. též bezprostředním zřením (bytostně původních) esencí ve smyslu husserlovském, a to jako invariantů z eidetických variací, vylučujících (eliminujících) eidetické zdání. 14 To znamená, že podle Jasperse transcendence není (bytostně původní) esencí, již lze bezprostředně zřít ve smyslu husserlovském, a to ani jako invariant z eidetických variací, vylučujících (eliminujících) eidetické zdání. 15 Tj. zprostředkovaným odvozením (bytostně původních) esencí ve smyslu např. a zvláště hegelovském nebo marxovském. 16 To znamená, že podle Jasperse transcendence není (bytostně původní) esencí, již lze odvodit zprostředkovaně ve smyslu (např. a zvláště) hegelovském nebo marxovském. 17 Jako předpokládané působení (bytostně původní) esence (věci o sobě) ve smyslu kantovském. 18 To znamená, že podle Jasperse transcendence není (bytostně původní) esencí (věcí o sobě), jejíž působení lze předpokládat ve smyslu kantovském. (Srov. však k tomu zde níže, 4, v tom 2. část, odst. 10, 11.) 19 Tj. zprostředkovaným odvozením (bytostně původních) esencí ve smyslu např. a zvláště hegelovském nebo marxovském, a to jako (bytostně původních) esencí, vylučujících (eliminujících) i esenciální zdání. 20 To znamená, že podle Jasperse transcendence není (bytostně původní) esencí, již lze odvodit zprostředkovaně ve smyslu (např. a zvláště) hegelovském nebo marxovském, a to ani jako (bytostně původní) esenci, vylučující (eliminující) i esenciální zdání. 21 Sartre v Bytí a nicotě chápe transcendenci jako takovou vždy jen jako transcendenci v lidském bytí na světě, ve vazbě na vztah bytí a nicoty v něm, tj. ve vazbě na vztah bytí a nicoty jako neantizace (tj. jako sebenegace), tzn. že nechápe transcendenci jako takovou nikdy jako (lidskou) transcendenci světa k Bytí. (Srov. Sartre: Bytí a nicota, část 2, kap. 3.) 22 Přitom smysluplnost svého (lidského) bytí na světě jako jeho poslední slovo nezachráním ani cestou esenciální, ani ji nezachráním cestou existenciální. Nezachráním ji cestou ryze esenciální: Hledat a nacházet smysl svého (lidského) bytí v esenciálně lidské obecnosti, ve své vazbě na ni, je iluzorní: nevím, zda a jak převezme projekty mého (lidského) bytí na světě, a vím, že, i když tak či tak převezme projekty mého (lidského) bytí na světě, já u toho nebudu přítomen, tzn.: nebudu přítomen smyslu svého (lidského) bytí na světě, resp. smysl mého (lidského) bytí na světě nebude přítomen mně, tzn.: bude nepřítomen, protože budu nepřítomen. Avšak nezachráním ji ani cestou ryze existenciální: Hledat a nacházet smysl svého (lidského) bytí v lidské existenciální jedinečnosti je též iluzorní: též nevím, zda a jak převezme projekty mého (lidského) bytí na světě, a vím, že, i když tak či tak převezme projekty mého (lidského) bytí na světě, já u toho nebudu přítomen, tzn.: nebudu přítomen smyslu svého (lidského) bytí na světě, resp. smysl mého (lidského) bytí na světě nebude přítomen mně, tzn.: bude nepřítomen, protože budu nepřítomen. 23 To znamená, že i podle něho smysluplnost mého (lidského) bytí na světě jako jeho poslední slovo nezachráním ani cestou esenciální, ani ji nezachráním cestou existenciální. (Srov. zde výše, pozn. 22 ad 2.) 24 Oproti (transcendentnímu) Bohu ve feuerbachovském smyslu, jenž je odcizenou lidskou esencí (a lze říci, že také odcizeným lidským esenciálním smyslem). (Srov. Feuerbach: Podstata křesťanství, kap. 2.) Feuerbachovo filosofické pojetí člověka je silně esencialistické: jednotlivý člověk je ve svém bytí omezený a konečný, jeho esence (druhová esence druhově všeobecný člověk) však je ve svém bytí neomezená a nekonečná. (K Feuerbachovu silně esencialistickému filosofickému pojetí člověka srov. Feuerbach: Podstata křesťanství, kap.1.)

16 16 Oproti transcendentnímu Bohu ve smyslu feuerbachovském, jenž je odcizenou lidskou esencí (a lze říci, že také odcizeným lidským esenciálním smyslem), se však též lze tázat: ale proč? Proč jedinečný člověk kompenzuje svou omezenost a konečnost tak, že odcizuje svou lidskou esenci (resp. že odcizuje svůj lidský esenciální smysl)? Proč jedinečný člověk nekompenzuje svou omezenost a konečnost tak, že afirmuje svou lidskou esenci (resp. že afirmuje svůj lidský esenciální smysl), jež přeci je nekonečná a neomezená? Lze se tázat: ale proč ne tak? Proto a jen proto, že tato nekonečnost a tato neomezenost jedinečného člověka neuspokojují jako takového, tj. jedinečného člověka: neuspokojují ho jako takového v jeho bytostné potřebě trvalého smyslu jeho lidského bytí (tzn. i transcendence jako bytostného původu smyslu lidského bytí), tzn. i v jeho bytostné potřebě transcendování jako jeho (lidského) smyslu bytí (trvalého smyslu jeho lidského bytí) samého, oním bytostným původem zajištěného, resp. jím se ujišťujícího. Ukazuje-li přímo Feuerbach, že tajemstvím teologie je antropologie, a to filosoficko-esenciálního typu, pak hlouběji a přesněji ukazuje Jaspers (nepřímo), že tajemstvím teologie je antropologie, avšak typu filosoficko-existenciálního. (K ní se blíží Feuerbach v Podstatě náboženství ; blíží se k ní tehdy, když podstatný zdroj náboženství určuje jako lidský cit konečnosti lidského bytí, tj. jako lidský cit smrtelnosti lidského bytí, a když tentýž podstatný zdroj náboženství vztahuje k jedinečnému lidskému bytí, nikoli k lidskému bytí všeobecnému rodovému či druhovému. Srov. Feuerbach: Podstata náboženství, I, a zvl. pak II.) 25 Srov. zde výše, pozn. 24 ad 2. Ad 3. Šifry transcendence ve vztahu k filosofické víře. 1 Srov. Jaspers: Filosofická víra, před. 1 (v tom zvl. 6. část, zvl. odst. 26); před. 2 (v tom zvl. část 1, ot. 3, v ot. 3 zvl. odst. 5). 2 Srov. tamtéž. 3 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 3 (odst. 22); před. 8 (odst. 5). Srov. též Jaspers: Filosofická víra, před. 3 (v tom 4. část, odst. 4). 4 Srov. Jaspers: Existenciální filosofie, před. 3 (v tom 8. část, zvl. odst. 2). 5 Srov. tamtéž, před. 3 (v tom 8. část, zvl. odst. 10). 6 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 1 (předposl. odst.); před. 8 (odst. 62). 7 Srov. tamtéž, před. 3 (odst. 21); před. 4 (odst. 7 an.); před Srov. Jaspers: Úvod do filosofie, před. II (v tom 2. část; 3. část, zvl. posl. odst.; 4. část, zvl. odst. 1, 3, 5; popř. i 1. část, předposl. a posl. odst.). 9 Jde o vedení (sebevedení) Bohem, resp. hlasem božím ; Boha (resp. hlas boží ) však slyším jen ve svém rozhodnutí pro ten či onen čin; a ve svém rozhodnutí pro ten či onen čin jej slyším ne s objektivní jistotou, leč jen se subjektivním sebeujištěním, jež je vždy dějinně jedinečné (nezobecnitelné) a jež je vždy také dějinně jedinečně (nezobecnitelně) platné. (Srov. tamtéž, před. VI [v tom zvl. posl. část, zvl. odst. 1].) Ad 4. Šifry transcendence ve vztahu k filosofii. 1 Srov. Jaspers: Filosofická víra, před. 1 (v tom zvl. 6. část, zvl. odst. 26); před. 2 (v tom zvl. část 1, ot. 3, v ot. 3 odst. 5). 2 Srov. tamtéž. 3 Srov. Jaspers: Šifry transcendence, před. 3 (odst. 22); před. 8 (odst. 5). Srov. též Jaspers: Filosofická víra, před. 3 (v tom 4. část, odst. 4). 4 Srov. Jaspers: Existenciální filosofie, před. 3 (v tom 8. část, zvl. odst. 2). 5 Srov. tamtéž, před. 3 (v tom 8. část, zvl. odst. 10).