Asymbiotický výsev středoevropských orchidejí

Transkript

1 Středoškolská odborná činnost 04. Biologie Asymbiotický výsev středoevropských orchidejí Stanislav Vosolsobě 4. ročník Gymnázium, U Balvanu 16, Jablonec nad Nisou Liberecký kraj 2004 /

2 Téma jsem zpracoval samostatně dle uvedené literatury, terénních poznatků a výsledků vlastních pokusů , Na Vršku 4, Jablonec nad Nisou 2

3 Abstrakt Práce se zabývá generativním množením středoevropských druhů orchidejí prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii (Druce) Soó), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis (Rchb.) Hunt et Summerhayes), pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea (L.) R. Br.) a vemeníku zelenavého (Platanthera chlorantha (Custer) Rchb.) asymbiotickými výsevy in vitro prováděnými s jednoduchým vybavením. Náplní pokusů bylo prověřit realizovatelnost asymbiotických výsevů a porovnat klíčivost uvedených druhů. U prstnatce Fuchsova došlo k úspěšnému klíčení, proto byl dále sledován růst semenáčků a zjišťován vliv obsahu agaru a sacharosy v živném médiu na růst a hnědnutí rostlin. Experiment byl ukončen přenosem semenáčků ex vitro. Jako substrát byla použita minerální plsť Rockwool bez přítomnosti dospělých rostlin, které se jinak často používají k infikování sterilních semenáčků mykorhizní houbou. Souběžně byl prováděn pokus o kultivaci symbiotické houby z kořenů prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii), který vedl k získání čisté kultury tří druhů hub in vitro. 3

4 Obsah 1 Úvod Literární přehled Biologický úvod Mykorhizní symbióza Klíčení a následná ontogeneze orchidejí Kultivace orchidejí Historie Metody asymbiotického výsevu Materiál a metody Úvod Technické zařízení pro provedení výsevů Desinfekce semen Příprava živné půdy a kultivační nádoby Výsev semen První pokus o kultivaci prstnatce Fuchsova Výsev Kultivace in vitro Přenos semenáčků ex vitro Srovnávací výsev prstnatců Fuchsova a májového, pětiprstky a vemeníku Výsevy semen Klíčení in vitro Růst semenáčků prstnatce Fuchsova na různých živných půdách Živná média Kultivace semenáčků Vliv desinfekce semen a obsahu sacharosy na klíčení prstnatce májového Výsev semen Kultivace výsevů Kultivace symbiotických hub Založení kultury Kultivace hub Pozorování a výsledky První výsev prstnatce Fuchsova Průběh klíčení do přesazení Vývoj po přesazení Hnědnutí semenáčků Přenos semenáčků ex vitro Srovnávací výsevy orchidejí Výsev prstnatce májového, vemeníku a pětiprstky Výsev prstnatce Fuchsova Růst semenáčků prstnatce Fuchsova

5 4.3.1 Průběh růstu Vliv desinfekce na klíčení prstnatce májového Klíčení prstnatce májového Kultivace symbiotických hub Růst hub Struktura hub Diskuse Právní ošetření pokusu Literatura Přílohy

6 1 Úvod Orchideje tvoří pozoruhodnou rostlinnou čeleď, s více než druhy, které se vyznačují mnoha zvláštnostmi a specialitami oproti ostatním rostlinám. Obrovské množství druhů je důkazem malého stáří čeledi, která se nachází ve stádiu velkého evolučního rozvoje. Rozdíly mezi taxony nebývají velké a proto se často vzájemně kříží za vzniku hybridních populací. Na lokalitách s příbuznými druhy tak vzniká škála intermediárních jedinců se znaky obou původních druhů, a občas mohou být původní druhy zcela pohlceny hybridními. Z takovýchto obtížně taxonomicky zařaditelných populací nakonec mohou vznikat i nové druhy a není to jen záležitostí tropů. Značná variabilita a odštěpování nových taxonů je typické i pro naše orchideje, kterých je celkem asi 60 druhů. Například roku 1989 byl z blat u Jestřebí u Máchova jezera popsán prstnatec český (Dactylorhiza bohemica) (BUSINSKÝ, 1989), který je naším endemitem vzniklým pravděpodobně opakovaným křížením prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), plamatého (D. maculata) a pleťového (D. incarnata), které mají lokality v blízkém okolí. Nově vzniklé druhy mívají malý areál rozšíření a úzké ekologické vyhranění. Silná ekologická specializace je obecným znakem všech druhů čeledi. Po údobí jejich populačního rozmachu může následovat stejně rychlé vymírání zapříčiněné drobnou změnou podmínek. Životní strategie orchidejí obecně spočívá v rychlém osídlování stanovišť s malou konkurencí ostatních druhů (velká část našich vstavačovitých vyhledává například luční stanoviště, která se však v kdysi převážně lesnaté krajině bez vlivu člověka vyskytovala jen vzácně a krátkodobě po požárech a podobně). K úspěchu v této strategii však musí být rostliny dobře vybaveny. U orchidejí je pozoruhodné přizpůsobení k využívání celé řady činitelů v životním prostředí ke svému prospěchu. Vhodných stanovišť je omezený počet, u orchidejí se však vyvinula tvorba obrovského množství mikroskopických semen, která takřka zaplavují celý svět jsouc dokonale uzpůsobena k rozšiřování větrem zredukováním své hmotnosti až na minimum, neboť obsahují pouze zárodek bez jakýchkoli zásobních látek. Semena by však nemohla samostatně vyklíčit, nebýt dalšího přizpůsobení. Orchideje vkládají úspěch rozmnožování do silného mykorhizního vztahu s půdními houbami, ze kterých klíčící zárodek čerpá potřebné organické látky. U některých druhů dosahuje mykorhiza takové úrovně, že i u dospělých rostlin hraje autotrofní výživa jen podřadnou roli a mnohdy jsou zcela heterotrofní (korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis)). Takto jsou přizpůsobeni k růstu na stinných, avšak úživných lesních stanovištích kde se nemusí 6

7 Úvod potýkat s konkurencí. Jindy orchidejím mykorhiza usnadňuje pronikání na místa s neúrodnou kamenitou půdou, jako jsou například podmáčené bývalé lomy (vstavače, hlízovec Loeselův (Liparis loeselii)) nebo okraje cest (kruštík širolistý (Epipactics helleborine)), či naopak na kyselé horské a podhorské rašelinné louky a lesní prameniště (prstnatce). Obr. 1: Prstnatec Fuchsův Další velmi silnou ekologickou vazbu můžeme pozorovat mezi vstavačovitými rostlinami a hmyzími opylovači. K opylení velkého počtu semen je nutný účinný způsob přenosu pylu. U orchidejí je pyl přenášen ve velkém množství slepený v brylky, které se opylujícímu hmyzu přichytí na sosák či hlavu a při návštěvě dalšího květu se brylky uchytí na blizně. K přilákání opylovače, který má v životě vstavačovitých podstatnou roli, neboť jen ve 2 % případů dochází k samoopylení, jsou rostliny specializovány velice pozoruhodnými způsoby. Tradiční je lákání vůní, barvou a nektarem, vyvinuly se však i druhy, které tvorbu nektaru pouze předstírají, hmyz tedy nemá z návštěvy žádný zisk a často mu může být i osudná, jako například motýlům, kteří nemohou sosák s utkvělými brylkami svinout do původní polohy. Nejpozoruhodnější způsob opylování se vyselektoval u tořičů (Ophrys sp.). Jejich květy dokonale předstírají tvarem, 7

8 Úvod povrchem, barvou i vůní samičky určitých druhů hmyzu. Opylení pak zprostředkovávají samečci, pokoušející se s květy pářit. Nakonec nesmíme opomenout ani významem dnes zcela rozhodující vztah orchidejí a člověka. V historii prošel několika vývojovými etapami. Významně se počíná projevovat ve starověku s rozvojem zemědělství. Rozšiřují se plochy bezlesí, což především v lesních oblastech mírného pásu razantně mění tvář krajiny. Plochy obhospodařovávané extenzivní pastvou a primitivní orbou se stávají vhodným stanovištěm lučních orchidejí, neboť je zde omezená konkurence ostatních rostlinných druhů. Mnoho druhů s těžištěm výskytu v mediteránní oblasti (například vstavače a tořiče) se proto rozšiřuje na sever a heliofilní vysokohorské druhy sestupují do nižších poloh. Úbytek lesních druhů způsobený odlesňováním krajiny se projevuje pomaleji, významněji až ve středověku. K radikální změně poměrů však dochází v novověku, nejzřetelněji v uplynulém století. Probíhá intensifikace zemědělství na polích, v pastvě i lesích a orchideje začínají mizet jak ze stanovišť vytvořených lidskou rukou, tak z přirozených. Luční stanoviště byla rozorána a meliorována, citlivé mykorhizní houby nesnesly používání umělých hnojiv a chemické ošetřování plodin a na přehnojených okrajích polí se současně rozmohla konkurence nitrofilní vegetace. Používáním insekticidů hyne hmyz, na kterém jsou orchideje úzce závislé (viz např. tořiče). Silně specializované druhy mizí nejrychleji. Lesní orchideje poškodilo přetváření lesů v monokultury a obhospodařování těžkou mechanizací a nakonec u dekorativních druhů, jako například střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), se přidalo i trhání a vyrýpávání. Člověk tedy působí na evoluci orchidejí silným tlakem. Mnoho druhů jen těžko odolává a podléhá selekci, jsou však druhy, které i dnes úspěšně využívají nová prostředí. Jsou to zejména ruderální stanoviště náspů a opuštěných lomů. Zde je nejúspěšnější kruštík širolistý (Epipactis helleborine). Ze všech nalezišť, kde jsem tento druh objevil, připadá více než polovina na okraje lesních cest i silnic, kde má minimální konkurenci. Přímo na okraji asfaltu málo frekventované silnice mezi Kořenovem a Jizerkou v Jizerských horách jsem (kromě několika kruštíků) dokonce nalezl i jeden prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), který se na uvedené místo dostal zřejmě z několik set metrů vzdálené početné lokality u samoty Václavíkova Studánka. Ruderální stanoviště nevadí ani korálici trojklanné (Corallorhiza trifida), s jejíž lokalitou jsem se setkal v květnu 2003 v Obřím dole v Krkonoších. Asi dvacet jedinců zde rostlo v rozdrobeném okraji silničky, v místech, kde cesta překonává morénu. Kromě osídlování člověkem vytvořených biotopů, mohou však orchideje profitovat i z aktivního působení člověka na zástupce této čeledi. Příčinou tohoto působení je zájem člověka využít některé vlastnosti orchidejí, původně vzniklé evolucí ke zcela odlišnému účelu. Už dávno se lidem zalíbily překrásné květy tropických druhů, produkt vztahu orchidejí a hmyzu. Zpočátku (a v jisté míře je tomu tak i dnes) znamenala tato záliba pro orchideje smrtelné nebezpečí. Okrasné druhy byly ve velkém drancovány a převáženy do Evropy. Transport rostlin byl zatížen velikými ztrátami a obtížné bylo i jejich pěstování v umělých kulturách, neboť člověk neznal složité symbiotické vztahy orchidejí s houbami, tudíž je nedokázal úspěšně množit. Obrat nastal počátkem 20. století, kdy byl Noëlem Bernardem objeven princip mykorhizy a zanedlouho učinili Knudson a Burgeff první úspěšné pokusy s výsevy orchidejí. 8

9 Úvod Zájem člověka byl zprvu pro orchideje nevýhodný, postupně se však (dílem i působením ekonomických zájmů) dospělo k novým objevům, které mohou být pro orchideje pozitivní. Po vypracování metod umělého generativního množení již nemusí být rostliny odebírány z přírody a hlavně se zde otevřel prostor jejich dalšího evolučního vývoje šlechtěním. Orchideje díky přednostem získaným při evoluci vztahu se hmyzem, jsou schopny, podobně jako další kulturní rostliny, navázat symbiózu s člověkem a osídlit zcela nové typy stanovišť (skleníky, květináče apod.), kam se dnes dokonce přeneslo těžiště výskytu mnohých v přírodě mizejících druhů. Orchideje tedy takto dokáží čelit současné redukci přírodních biotopů na této planetě. Toto se však týká především tropických druhů. Vstavačovité mírného zeměpisného pásma jsou dnes stále kultivovány jen minimálně. Je to dáno malým komerčním zájmem o ně (květy mají skromnější) a jejich většími pěstebními nároky díky komplikovaným symbiotickým vztahům. Avšak právě záhady a pozoruhodnosti jejich života mohou přispět k jejich vlastní záchraně, neboť jsou výzvou pro mnohé vědce i ochránce. Dokladem pokusu orchidejí využít zájem člověka je i tato práce. Letošní prací navazuji na předloňský Pokus o asymbiotický výsev prstnatce Fuchsova. Předcházející práce si kladla za cíl zjistit, zda je možné s prostým vybavením úspěšně provést in vitro výsev středoevropské orchideje prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii). Nynější práce se dále zabývá přenosem vypěstovaných sterilních semenáčků na přirozený půdní substrát a popisuje další výsev zmíněného druhu, orientační výsevy dalších orchidejí - prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea) a vemeníku zelenavého (Platanthera chlorantha) a kultivaci symbiotických hub, jež hrají významnou roli na přirozených stanovištích. Asymbiotický výsev je nejšetrnějším způsobem odvození studijních hrnkových kultur, které jsou důležité ke zkoumání zákonitostí života orchidejí, neboť možnosti pokusů s přírodními rostlinami jsou vzhledem k jejich ohrožení omezené. Řešení otázek kultivace přispívá k pochopení způsobu života orchidejí a je tedy i krokem k záchraně mizejících druhů. 9

10 2 Literární přehled 2.1 Biologický úvod Mykorhizní symbióza S mykorhizními symbiózami, jež vznikly přeměnou parazitizmu houby na oboustranně prospěšný vztah, se můžeme setkat u většiny vyšších rostlin, liší se však mírou interakce houbových vláken s kořeny rostlin. Při ektomykorhize se vytváří plášť houbových vláken na koncích mladých kořenů, přebírá funkci kořenového vlášení a usnadňuje rostlině příjem vody a rozpuštěných živin. Vlákna hub pronikají i do nitra kořenů, kde tvoří tzv. Hartigovu síť, intracelulární infekce je však zanedbatelná. Podobným typem jako ektomykorhiza je ektendomykorhiza, hyfy se však vyskytují i v buňkách kořenů. Oba typy symbióz se hojně vyskytují u lesních dřevin, houby jsou z tříd stopkovýtrusé (Basidiomycetes) a vřeckaté (Ascomycetes). Mnohem větší provázanost rostliny s houbou nalézáme u endomykorhizních interakcí. Nevytváří se sice plášť na povrchu kořenů, ale hyfy se rozvíjí uvnitř buněk, kde vytváří klubíčka, stromečky (arbuskuly) či měchýřky (vezikuly). Nejrozšířenějším druhem endomykorhizy je vezikulo-arbuskulární mykorhiza (VAM). Z intracelulárních hyf přijímá rostlina fosforečné ionty a naopak poskytuje houbě uhlíkaté látky. U vřesovcotvarých rostlin (Ericales), rostoucích na rašelinných půdách, kde je většina živin vázána v nerozpustné organické formě v odumřelých stélkách rašeliníku se vyskytuje erikoidní druh endomykorhizy. Hyfy hub (vřeckaté (Ascomycetes)) v tomto případě rostlina rozkládá a přijímá fosfor, dusík, stopové prvky i některé organické látky (vitamíny, hormony). Nakonec u čeledi hnilákovité (Monotropaceae) slouží mykorhiza jako výhradní zdroj organických látek, neboť u těchto rostlin neprobíhá fotosyntetická asimilace. Uhlíkaté látky vlastně proudí z okolních zelených rostlin, neboť s nimi vytváří tatáž houba také mykorhizní vztah. Podobným druhem endomykorhizy je orchideoidní mykorhiza, vývojově sice nejmladší, avšak mírou specializovanosti nejpozoruhodnější. Mykorhizní symbióza umožnila orchidejím osídlovat stanoviště s malou konkurencí jiných rostlinných druhů, které tam nenachází vhodné podmínky, neboť orchideje mohou mykotrofní výživou kompenzovat nedostatek minerálních látek (při růstu na chudých horských, rašelinných či písčitých půdách) nebo omezenou možnost autotrofní výživy (v zapojených lesních porostech s minimem slunečního záření). Hyfy stopkovýtrusých hub (Basidiomycetes), například rody Thanatephorus, Caratobasidium, Ypsilonoidum, Xerotus, či Armillaria, pronikají do takzvaných hostitelských buněk v primární kůře kořene vstavačovité rostliny, kde se zprvu rozrůstají ve spirály a pelotony, později se však rozpadají a jsou rostlinou stráveny. Orchidej takto přijímá jak anorganické látky (vodu, fosforečné sloučeniny), tak i 10

11 Literární přehled ústrojné sacharidy, bílkoviny, vitamíny a mnoho dalších látek. Míra heterotrofní výživy je u jednotlivých druhů vstavačovitých odlišná. Obligátně mykotrofní jsou nezelené druhy, u nás častější hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vzácná korálice trojklaná (Corallorhiza trifida) a téměř vyhynulý sklenobýl bezlistý (Epipogium aphylum) a Obr. 2: Řez kořenem orchideje a kořenové vlášení b cévní svazky c hyfy v hostitelských buňkách hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum). Naopak plně autotrofní jsou v dospělosti z celkového počtu 60 druhů pouze střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a bradáček vejčitý (Listera ovata). Větší závislost na mykorhize mají většinou lesní druhy, autotrotrofní výživa naopak převládá u druhů výslunných stanovišť Klíčení a následná ontogeneze orchidejí Zcela klíčovou roli sehrála mykorhiza při evoluci rozmnožování a rozšiřování orchidejí. Semeno orchideje se redukovalo pouze na nepatrné embryo chráněné osemením bez zásobních látek. Díky minimální velikosti (délka nejvýše 1 mm) a nepatrné hmotnosti mohou tak semena využívat v maximální míře výhody rozšiřování větrem na velké vzdálenosti a obsadit potenciální stanoviště. Klíčení semen je však úspěšné pouze za přítomnosti vhodných hub. Ve vlhku semeno nabobtná, praskne osemení a ke klíčícímu embryu jsou chemicky přilákány hyfy, které pronikají do jeho spodní části. Po krátkém parazitování začnou být infikující hyfy zárodkem stravovány. Následujících několik měsíců se klíčící rostlina živí pouze heterotrofně a semeno se přeměňuje v 1 2 mm velký kulovitý útvar, tzv. protokorm. Poté raší první kořenové vlásky, zakládá se list a protokorm přebírá funkci zásobní hlízky. Později se rozvíjí adventivní kořeny a vytváří se pravá hlíza. Vývoj je velice pomalý, dosažení reprodukčního stáří může trvat až deset let. Malou šanci setkání semena se symbiotickou houbou kompenzují orchideje tvorbou obrovského počtu semen. V jedné tobolce jich bývá průměrně několik tisíc a statná rostlina může vyprodukovat až sto tisíc semen. Přesto z celého množství klíčí nepatrný zlomek semen. Mnohdy se orchideje nemnoží ani na chráněných lokalitách, 11

12 Literární přehled příčinou může být kompaktní travní drn, který neumožní kontakt semen s půdou a klíčení drobných rostlinek. 2.2 Kultivace orchidejí Historie První kultivační snahy se týkaly tropických orchidejí. V 19. století začaly evropské expedice pronikat hlouběji do tropických pralesů, odkud přivážely mnoho nových druhů pozoruhodných rostlin, především orchidejí, které se staly módními a oblíbenými okrasnými květinami. Velká poptávka však nemohla být uspokojována množením rostlin v Evropě, které, kromě vegetativních postupů, nebylo úspěšné, neboť klíčení probíhá pouze za přítomnosti vhodné symbiotické houby, což není při běžném výsevu zajištěno. Proto pocházela většina prodávaných rostlin z dovozu, což vedlo k exploataci tropických pralesů. Například jen v roce 1875 vyvezl Benedikt Roezl z Mexika orchidejí získaných levně od domorodců. Mnoho rostlin transport nepřežilo (HOFFMANNOVÁ, 1993). Pěstitelé snažící se získat semenné potomstvo pěstovaných orchidejí, které by kromě účinného množení přinášelo i možnost šlechtění, posléze zjistili, že semena klíčí při výsevech k mateřským rostlinám rostoucích ve starých sklenících, kde je již půda dostatečně infikována houbami. Příčinu objasnil Francouz Noel Bernard (1899), když objevil závislost klíčící rostlinky na mykorhize. Současně se mu podařilo získat první semenáčky výsevem semen hlístníku hnízdáku (Neottia nidus-avis) na umělou kulturu mykorhizní houby získané z kořenů rostliny. Na jeho pokusy navázal německý badatel Hans Burgeff který takto vyséval vstavač mužský (Orchis mascula) a vstavač vojenský (Orchis militaris). Tento způsob nazývaný symbiotický výsev se stal první možností generativního množení orchidejí. Jeho úspěšnost je však omezena obtížnou udržitelností rovnováhy mezi houbou a orchidejí a většina semenáčků odumírá. Významný krok ve výzkumu množení orchidejí učinil ve 20. letech Američan L. Knudson, když zjistil, že hlavními látkami, které získávají orchideje symbiózou s houbou, jsou sacharidy. Knudson poté prvně získal semenáčky tropických orchidejí aseptickým výsevem semen na agarovou živnou půdu s obsahem maltózy, která nahradila přítomnost hub. Proto je metoda nazývána asymbiotický výsev. Asymbiotický výsev je v současnosti hojně využíván k množení tropických orchidejí (zvláště při získávání nových hybridů křížením, jinak se okrasné tropické druhy množí ve velké míře vegetativně explantátovými kulturami). Výsevy vstavačovitých mírného zeměpisného pásu jsou záležitostí pouze vědeckých ústavů v rámci výzkumných prací neboť tyto druhy nemají komerční uplatnění. Nejlepších výsledků je dosahováno s prstnatci (Dactylorhiza majalis, fuchsii, maculata), pětiprstkou (Gymnadenia), vemeníky (Platanthera) a vstavači (Orchis morio, militaris, mascula). Bez úspěchů však zůstávají pokusy s kruštíky (Epipactis), okroticí (Cephalanthera) apod., pravděpodobně pro jejich silnější mykorhizní závislost. 12

13 Literární přehled Metody asymbiotického výsevu Postup asymbiotického výsevu orchidejí lze shrnout do několika základních kroků. První fází je sběr semen ve vhodném stádiu zralosti a jejich desinfekce. Následuje příprava a sterilizace živné agarové půdy a poté vlastní výsev, který je nutné provádět v přísně aseptických podmínek. Pak probíhá několikaměsíční kultivace in vitro, během které semena vyklíčí v zatím nezelené protokormy, které dále dorůstají v semenáčky. Když rostlinky dosáhnou dostatečné velikosti, přenáší se na přirozený substrát do hrnků, což je provázeno mnohými ztrátami a obtížemi. Získání květuschopných semenáčků zabere minimálně čtyři roky. Sběr a desinfekce semen V literatuře se uvádí vysévat jak semena zralá, tak i semena nezralá, ve 2 / 3 celkové zralosti, tedy asi 4 6 týdnů po opylení. Vhodnost použití nezralých semen je zdůvodňována menší vyvinutostí testy chránící semeno, která zpomaluje hydrataci semena a opožďuje vyklíčení. Na kvalitu semen mají velký vliv také klimatické podmínky při zrání, proto je nutné posuzovat nejvhodnější období individuálně. Pro dlouhodobější uchování se doporučuje semena vysušit a uschovat v chladu či zmrazit. Výrazný vliv na úspěšnost klíčení má postup desinfekce semen. Účelem je v první řadě odstranění choroboplodných zárodků z povrchu semen, které by jinak infikovaly agarovou živnou půdu plísněmi. V druhé řadě usnadňuje desinfekce klíčení díky narušení odolné testy agresivními látkami, odplavení kyseliny abscisové a odstraněním suberinu ze semen. V průběhu desinfekce se zvláště zralá semena znatelně odbarví. Základními desinfekčními prostředky jsou nejčastěji 70%-95% ethanol, který slouží jako smáčedlo, často s přísadou detergentu, a přípravky uvolňující molekulární kyslík jako je chlornan sodný (NaOCl) nebo vápenatý (Ca(OCl) 2 ) obsažený v chlorovém vápně. MICHL (1988) používal nezralá semena a univerzální desinfekční proces sestávající se z protřepávání semen v ethanolu (1 min), promytí sterilizovanou vodou a pětiminutovém třepání v nasyceném roztoku (28 g na 100 ml) chlorového vápna, který třikrát opakoval. VLAŠÍNOVÁ (1990) používá pouze 7% roztok chlornanu a navíc několikadenní máčení v rašelinném výluhu, který má díky obsahu humínových látek odstraňovat dornanci semen. LÁTALOVÁ (2000) desinfikovala semena minut v 7% Ca(OCl) 2. Koncentraci a dobu působení desinfekčního roztoku je nutné přizpůsobit zralosti a velikosti semen. Živné médium Podobně jako postupy desinfekce, liší se i uváděné receptury pro přípravu živných půd. Základem všech půd je agar v koncentracích 8 16 g/l. Například MICHL (1988) používá odlišnou hustotu půdy pro výsev (8 g/l) a následný růst (15 g/l). Další skupinu tvoří anorganické minerální soli zajišťující příjem iontů NO 3 -, NH 4 +, K +, PO 4 3-, Mg 2+, Ca 2+ a mikroprvků. Srovnání receptur několika autorů uvádí tabulka 1. Orchideje zřejmě vykazují vůči minerálním složkám média širokou valenci. Dokládá to MICHL (1988), 13

14 Literární přehled jenž uvádí, že nepozoroval ovlivnění klíčení zvýšením ani snížením koncentrace solí v rozmezí téměř jednoho řádu. Určitou pozornost je nutné věnovat formě dodávaného dusíku. Dle Bularda a Mearda (LÁTALOVÁ, 2000) je anorganický dusík pro klíčící orchideje nevhodný, neboť ho nejsou schopny přijímat, což může souviset s adaptací na mykotrofní výživu (Dijk et Eck, 1995 podle LÁTALOVÁ, 2000). Často je proto do živných médií přidáván dusík ve formě organické (extrakt z kvasnic, pepton nebo přímo aminokyseliny). Zásadní složkou živné půdy, která umožňuje klíčení semen vstavačovitých, jsou sacharidy. Nahrazují mykotrofní výživu rostlin. Nejčastěji jsou používány monosacharidy glukosa a fruktosa a disacharid sacharosa v množstvích od 10 do 20 g/l. MICHL (1988) uvádí dobré výsledky s výsevní půdou obsahující 10 g glukosy. Pro následný růst používá živnou půdu s 20 g sacharosy. LÁTALOVÁ (2000) srovnávala klíčivost semen při použití sacharosy a glukosy (10 g/l) a u vstavače kukačky (Orchis morio) prstnatce plamatého (Dactylorhiza maculata) nezjistila významné rozdíly. K podobným výsledkům došli i Purves a Hadley (1976) při kultivaci smrkovníku plazivého (Goodyera repens) na médiích s 10 g sacharosy, glukosy, fruktosy nebo trehalosy. Některé druhy, jako například vstavač kukačka, mohou klíčit dokonce i v čisté vodě, sacharidy však klíčení stimulují a jsou nezbytné pro další vývoj. Na druhou stranu inhibičně se mohou projevit zvýšené koncentrace sacharidů. Na prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) tak působí sacharosa již nad 16 g/l (Rasmussenová, 1995 podle LÁTALOVÉ, 2000). Důvodem je vysoká osmotická aktivita média. Při koncentracích nad 50 g/l dochází u semenáčků k inhibici fotosyntézy a rostliny se stávají obligátně heterotrofní (PROCHÁZKA et VELÍSEK, 1983). Tab. 1: Přehled minerálního složení některých půd Molární koncentrace minerálních živin (mmol.dm -3 ) Receptura + NH 4 - NO 3 3- PO 4 K + Burgeff Eg ,03 9,80 3,28 4,71 Knudson C ,06 9,80 1,84 1,84 Fast ,81 10,35 0,19 0,82 Michl ,60 2,01 1,60 2,00 Další přísadou živné půdy, která zlepšuje výsledky kultivace je aktivní uhlí v množstvích 1 5 g/l. Podle LÁTALOVÉ (2000) funguje jako adsorbent toxických látek vzniklých během růstu, jejichž oxidace jinak zapříčiňuje hnědnutí a odumření kultur, adsorbent fytotoxického 5-hydroxymethylfurfuralu, který vzniká dehydratací glukosy při autoklávování v kyselém prostředí a jako aerační přísada, která také způsobuje přirozenější tmavou barvu média, což může stimulovat kořenové špičky k růstu. Hnědnutí rostlin, které způsobuje oxidace polyfenolických látek na chinoidní struktury, může dále zpomalovat přísada redukčních činidel jako je kyselina citronová či askorbová. Kyseliny zároveň upravují ph na doporučovanou hodnotu 5,0 5,8. Nakonec bývají do živných půd přidávány látky vitamínové a hormonální povahy jako například biotin, pyridoxin, thiamin, niacinamid, inositol, kyselina listová, auxiny, cytokininy a nejrůznější extrakty (kokosové mléko, ananasová šťáva, mrkvový, 14

15 Literární přehled bramborový a kvasniční extrakt), které v některých případech stimulují vývoj semenáčků. Hotová živná média jsou plněna do kultivačních nádob a sterilizována při 120 C a zvýšeném tlaku po dobu 20 minut. Termolabilní látky (vitamíny apod.) je nutné sterilizovat mikrofiltrací a teprve poté přidávat do média. Jako kultivační nádoby se používají zkumavky (pro výsev) či skleněné lahve objemu okolo 100 ml. Zátka by měla být prostupná pro plyny, tedy například vatová obalená alobalem. Výsev a kultivace Výsev je nezbytné provádět naprosto asepticky. Nejjednodušeji ho lze realizovat v páře nad hrncem s vroucí vodou (DUŠEK et KŘÍSTEK, 1986), lepší je použití sterilních boxů buď s filtrací vzduchu a germicidní zářivkou či desinfikovaných chemicky (kyselina peroctová, Desident). Následné klíčení probíhá ve tmě při teplotě C. Světlo klíčení inhibuje. Po vyklíčení bývají protokormy velikosti 1,5 2,5 mm přesazovány a nadále kultivovány na světle, ne však přímém slunečním, při C. Druhy mírného pásma přizpůsobené ročnímu střídání teplot vyžadují pravidelné zchlazování kultur na 2 4 C po dobu 2 3 měsíce. Hlavním problémem in vitro výsevů orchidejí je spontánní hnědnutí rostlin, které často končí až totálním úhynem semenáčků. Z tohoto důvodu je obtížné získat například vyspělejší semenáčky prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) (MICHL, 1988). Hnědnutí zřejmě podporuje sluneční světlo a vysoká teplota, vysoká koncentrace sacharidů a oxidačně působící substance jako je Fe 3+ a banánová emulze. Hnědnutí lze mimo přídavku redukčních činidel do média zmírnit údajně také zchlazením kultury a přesazením na chudší půdu (VLAŠÍNOVÁ, 1990). Vývoj semenáčků od vyklíčení do velikosti umožňující přenos na přirozený substrát (při délce listů alespoň 3 cm a rozvinutém kořenovém systému) trvá minimálně rok v závislosti na konkrétním druhu. Přenos semenáčků ex vitro Dostatečně vyvinuté semenáčky je nutné přenést z in vitro kultury na přirozený substrát, který umožní jejich další růst. Přesazení semenáčků ztěžuje několik problémů, které způsobují velké procento úhynu. Zaprvé je to nedostatečná vyvinutost listových orgánů během růstu in vitro, které postrádají epikutikulární vosk na povrchu a jsou tedy náchylné k přeschnutí. Dále je možné, že rostliny rostoucí na sacharidové živné půdě nevykazují dostatečnou fotosyntetickou aktivitu díky částečně heterotrofnímu způsobu výživy a listy představují spíše zásobní orgány (NOVÁK, 1990). Druhým problémem je závislost orchidejí na mykorhizní symbióze. Nejproblematičtější je převod silně mykotrofních druhů, které musejí být rychle inokulovány hyfami hub, snadnější je přesazování v dospělosti zcela autotrofních druhů, jako je střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a podobně. Semenáčky pocházející ze sterilních kultur jsou navíc náchylné k infekcím parazitickými houbami. MICHL (1988) a další doporučují jako nejúspěšnější způsob vysadit semenáčky do květináče k dospělé rostlině pocházející z přírody, která je již infikována symbiotickými houbami. Při vysazení na čistý substrát či do samotné hlíny z lokality bez orchidejí zaznamenal kompletní úhyn 15

16 Literární přehled semenáčků. Naproti tomu dr. Baláž (ústní sdělení, 2003) zaznamenal jako nejlepší způsob vysazení rostlinek do čistého dobře hydratovaného Rockwoolu (čedičová vata používaná k zateplování budov) bez infekce houbou, která se může u malých rostlin z in vitro výsevů projevit paraziticky, načež musejí být udržovány ve stínu a dostatečné vlhkosti. K mykorhizní infekci má dojít samovolně vzdušnými sporami. Dospělé rostliny se poté můžeme pokusit přesadit na přírodní stanoviště, buď do zahrady, nebo se můžeme pokusit o posílení populací na stávajících lokalitách. Tyto pokusy se však stále nesetkávají s dlouhodobějšími úspěchy. Například BURGEFF (1954) popisuje osud rostlin vstavače mužského (Orchis mascula) a vojenského (O. militaris) vysazených na různé lokality v údolí Mohanu mezi léty Z několika set rostlin prakticky všechny uhynuly. 16

17 3 Materiál a metody 3.1 Úvod Asymbiotickými výsevy orchidejí se zabývám počínaje rokem Tehdy jsem řešil převážně technické záležitosti výsevů způsob desinfekce semen, konstrukci Haszlerovy skříně umožňující aseptický výsev semen, přípravu živného média, kultivační nádoby V létě 2001 jsem vysel malé množství semen prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii). Ač jsem si za cíl pokusu kladl především sterilní provedení pokusu a nedoufal v lepší výsledek, dostavil se úspěch v podobě vyklíčených protokormů (prosinec 2001). Koncem roku 2002 jsem semenáčky rozsadil do větších nádob a pěstoval je in vitro až do září 2003, kdy jsem celkem 34 semenáčků přenesl po 25 měsících od výsevu na přirozený substrát. 5 rostlinek se ujalo a roste dodnes. Souběžně s tímto průkopnickým pokusem jsem prováděl další výsevy zaměřené na optimalizování postupu a porovnání klíčivosti prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) a dalších druhů, prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea) a vemeníku zelenavého (Platanthera chlorantha), které jsem vyséval v průběhu léta Na protokormech získaných výsevem prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) (asi 200 ks) jsem poté zjišťoval vliv obsahu sacharosy a agaru v živné půdě na rychlost růstu a hnědnutí semenáčků. Kultivace prstnatce Fuchsova na umělém médiu probíhá doposud. Výsevy ostatních druhů neměly uspokojivé výsledky, proto jsem roku 2004 zopakoval výsev prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), přičemž jsem použil různou koncentraci sacharidů v médiu a několik způsobů desinfekce semen. Od roku 2002 také pěstuji v kultuře in vitro symbiotickou houbu získanou kultivací z kořenů prstnatce Fuchsova. 3.2 Technické zařízení pro provedení výsevů Desinfekce semen Během desinfekce semen operujeme s velkým množstvím nepatrných semen, která plavou na vodě a navlhčená se velice snadno přichytávají na manipulační nástroje a stěny nádob, potřebujeme tedy speciální vybavení aby mohla být desinfekce provedena jednoduše a bezeztrátově. Metodiku desinfekce jsem převzal od Zdeňka Ježka (JEŽEK, 1996). Semena (pro snadné plnění a vypouštění injekce raději menší množství) se naplní do injekční stříkačky s jemnou jehlou (použil jsem jehlu o průměru 0,5 mm, kterou neprojdou semena) a do injekce se střídavě nasávají desinfekční roztoky. Nakonec se již ve sterilním výsevním boxu vyjme píst injekce a semena se mohou vysít. K desinfekci používám syntetický líh a čerstvý nasycený 22% roztok Ca(OCl) 2 připravený přelitím chlorového vápna destilovanou vodou a zfiltrováním suspenze. 17

18 Materiál a metody Příprava živné půdy a kultivační nádoby Všechny substance živné půdy (uvedené u konkrétních výsevů) rozpustím ve vodě a poté vařím v kádince do rozvaření agaru. Hotovou ještě teplou půdu nalévám po důkladném zamíchání, aby se neusazovalo aktivní uhlí, do kultivačních nádobek a poté sterilizuji 20 minut v tlakovém hrnci. Jako kultivační nádobky používám skleničky od jogurtu (objem 290 ml). Zátky jsem prorazil hřebíkem a otvor utěsnil kostičkou molitanu z důvodu umožnění výměny plynů v nádobě. Molitan nepropustí spory plísní (JEŽEK, 1996). Během tuhnutí půdy po sterilizaci nádobkami kroužím, aby se opět neusazovalo aktivní uhlí Výsev semen Pro výsev je nutné zhotovit si sterilní box, který umožní přenos desinfikovaných semen na živnou půdu bez zanesení plísňové infekce, která by výsev znehodnotila. Nejjednodušším prostředkem je Haszlerova skříň. Zhotovil jsem ji z akvária o rozměrech cm (lepší by však bylo větší), které jsem položil na bok. Nezasklenou stěnu jsem zakryl deskou z plexiskla, do níž jsem vyřízl páječkou otvory pro ruce, do kterých jsem vlepil okraj seříznutý z kelímku od másla vhodného průměru. Obr. 3: A Haszlerova skříň B detail uchycení rukavic Deska byla opatřena těsněním a provázky připevněna k akváriu. Při výsevu pracuji v gumových rukavicích, jejichž lem může být přetažen přes okraj kelímku v otvorech, čímž je možno skříň dokonale utěsnit (např. při působení desinfekce před výsevem; 18

19 Materiál a metody během výsevu procházejí rukavice otvorem volně). V prvních letech jsem skříň desinfikoval vystříkáním 10% roztokem kyseliny peroctové (persteril) dle DUŠKA et KŘÍSTKA (1986), později jsem přešel na Desitent (JEŽEK, 1996), který obsahuje 0,5% carbethopendecinii bromidum (ve spreji), nepůsobí proto korozi kovových předmětů. Před výsevem skříň vymyji saponátem, naskládám do ní kultivační nádobky, lahvičku se sterilizovanou destilovanou vodou a odpadní nádobku. Poté vše včetně rukavic zdesinfikuji. Během působení desinfekce ve skříni dokončím desinfekci semen, z injekce vypustím desinfekční látku, povrchově ji zdesinfikuji a ve skříni semena promyji sterilizovanou vodou, kterou vypouštím do odpadní nádobky. Potom vysévám semena na půdu lopatkou, kterou jsem vyrobil z drátu z nerezové oceli (délka 20 cm, průměr 3 mm) tak, že jsem rozklepal jeho konec. Lopatku před výsevem vyžíhám v plameni. Při výsevu uvedeným postupem jsem nikdy nezaznamenal infekci kultur plísněmi. 3.3 První pokus o kultivaci prstnatce Fuchsova První pokus zahrnuje operace od sběru semen přes výsev a pěstování semenáčků na živné půdě až po přenos rostlin ex vitro. Vysévaný druh - prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) patří k nejčastějším druhům v okolí Jablonce nad Nisou. Vyskytuje se nejčastěji na lesních prameništích nebo na loukách. Je to rostlina vysoká od 20 do 50,výjimečně 100 cm s podlouhlými skvrnitými listy a hustým květenstvím bílé až nachové barvy. Dle zkušeností dr. Michla patří k nejsnáze vysévatelným druhům Výsev Sběr semen Dne jsem sebral celkem 12 semeníků ze 3 různých rostlin rostoucích v malé populaci na lesní bažince polozastíněné olší, s podrostem přesličky, starčku a skřípiny lesní na svahu Novoveského vrchu u Jablonce nad Nisou. Semena byla bílá, nezralá, pevně uzavřená v zelených semenících. Rostliny zde kvetly v posledním týdnu června. Po návratu z lokality jsem provedl mikroskopickou prohlídku semen. Semeno je dlouhé přibližně 1 mm, skládá se z kulovitého, citrónově žlutého protokormu, který je kryt osemením tvořeným tenkou vrstvou buněk. Desinfekce semen Druhého dne jsem semena vypreparoval ze semeníků a dezinfikoval dle metody dr. Jiřího Michla (MICHL, 1988) skládající se z: třepání semen v ethanolu 1 minutu promytí sterilizovanou destilovanou vodou třepání semen v 22% Ca(OCl) 2 5 minut promytí sterilizovanou destilovanou vodou Postup jsem třikrát opakoval a poté semena vysel do 1 nádoby na živnou půdu. 19

20 Materiál a metody Tab. 2: Složení živné půdy při výsevu Látka Specifikace obsah v 1 l půdy Hydroponex hnojivo pro hydroponii 1 g Sacharosa řepný cukr 20 g Pangamin zdroj vitaminu B 0,5 g Aktivní uhlí lékařské 1,0 g Kyselina citrónová potravinářská 0,2 g Agar 10 g Destilovaná voda 1000 g Složení živné půdy Složení živné půdy ukazuje tabulka 2. Hydroponex vyrábí HÜ BEN, Čerčany, deklarováno N:P 2 O 5 :K 2 O = 2,5 : 2 : 3, což odpovídá molárnímu poměru N:P:K = 13 : 1 : 2,3. Analýzou jsem zjistil obsah dusíku jak ve formě NH 4 + tak NO Kultivace in vitro Výsevní nádoba (1. den) Po výsevu jsem uchovával kulturu ve tmě při pokojové teplotě (54. den) Nádobu jsem přenesl na světlo, neboť jsem se mylně domníval, že došlo k vyklíčení (90. den) Kulturu jsem uložil do lednice (5-7 C) k navození chladné periody roku. Od konce prosince docházelo pozvolna ke klíčení (175. den) Výsev pozvolna přenáším na teplo a světlo. V průběhu léta roste první list, později i první adventivní kořen (54. týden) Výsev jsem znovu přenesl do chladu, abych zmírnil hnědnutí rostlin (zhnědlo několik protokormů) (63. týden) Nádobu jsem přenesl zpět na světlo a teplo. Rostliny se již značně tísní a půda je již vyčerpaná, proto bude nutné přesazení (65. týden) Rostliny jsem přesadil do 4 nových nádob. Půdu jsem použil stejnou jako pro výsev (tabulka 2). Při přesazování nedošlo k úhynu žádného semenáčku. Rostliny v nádobách č. 2 a (23. měsíc) Rostliny přeneseny do chladu. Během jara a léta dorostly největší rostliny do velikosti umožňující přenos ex vitro (25. měsíc) Celkem 34 rostlin vysazeno na přirozený substrát. 20

21 Materiál a metody Rostliny v nádobě č. 1 (celkem 5 rostlin) (20. měsíc) Jedna rostlina počala prudce hnědnout, ostatní mírně. Mírně postižené rostliny byly přesazeny a uchovávány v lednici. Později se mírně vzpamatovávají (26. měsíc) Jedna rostlina vyrazila nové listy a mohla být přenesena ex vitro, ostatní v jádru prohnědlé. Rostliny v nádobě č. 4 (2 trsy) (23. měsíc) Rostliny také pozvolna hnědnou, přeneseny do lednice a poté přesazeny. Po čase odumřely Přenos semenáčků ex vitro Ke konci léta bylo ve výsevu 6 rostlin s dostatečně vyvinutým kořenovým systémem (2 3 adventivní kořeny na bázi hlízkovitě ztloustlé) a s listy delšími tří centimetrů. Přenos byl proveden po předchozím jarovizačním ochlazení. Použil jsem postup dle doporučení dr. Milana Baláže, rostliny byly zasazeny do sterilizované dobře hydratované čedičové vaty Rockwool. Substrát jsem připravil několikatýdenním máčením běžného Rockwoolu používaného ve stavebnictví ve vodě se saponátem, propláchnutím a sterilizováním v tlakovém hrnci. Poté jsem ho naplnil do květináčku s dobře zajištěnou drenáží (polystyrénová drť). Rostliny jsem po vyjmutí z agaru pětkrát opláchl ve vodě, nechal krátce osušit rozložené na papíře a bez ošetření fungicidy zasadil do substrátu. V prvních 2 měsících byly semenáčky uchovávány v chladné stinné místnosti pod skleněným poklopem. Denně byly roseny sterilizovanou vodou a občas zality převařeným roztokem Hydroponexu. Potom byly přemístěny do tepla. V zimním období jsem je přisvětloval úspornou zářivkou, na jaře jsem je umístil na okenní parapet (z počátku ještě zastíněné průsvitným papírem). Substrát je udržován stále vlhký, aby rostliny nepřeschly, protože prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) roste běžně na lesní slatinách celoročně zamokřených. 3.4 Srovnávací výsev prstnatců Fuchsova a májového, pětiprstky a vemeníku Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) patří spolu s prstnatcem Fuchsovým (Dactylorhiza fuchsii) k našim nejhojnějším druhům. Prstnatec májový roste často ve velkých množstvích na vlhkých loukách od nížin do hor. Podobá se prstnatci Fuchsovu a na společných lokalitách s ním vytváří hybridní prstnatec Braunův (D. brauni). Pětiprstka žežulník má těžiště výskytu spíše ve vyšších polohách, bohaté populace jsou například na Rýchorách v Krkonoších. Je to subtilnější rostlina s dlouhými kopinatými listy a hustým květenstvím světle růžových květů připomínajících komára. Vemeník zelenavý je druhem podhorských luk. Rostlina má na bázi většinou dva vejčité listy, 50 cm dlouhý stvol je zakončen květenstvím velkých vonných bílých květů s úzkým pyskem a dlouhou ostruhou nesoucí nektar. Všechny 21

22 Materiál a metody druhy mají podobné ekologické nároky (často se vyskytují společně) a jejich výsevy bývají úspěšné (MICHL, 1988), proto jsem se rozhodl vyzkoušet jejich výsev a porovnat jejich klíčivost na shodné agarové živné půdě Výsevy semen Sběr semen Celkem 20 semeníků prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) jsem sebral za velmi horkého dne před bouřkou dne z luční lokality s hojným výskytem v Rádle u Jablonce nad Nisou. Semena jsem vysel ještě téhož dne. Pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea) jsem sbíral na lokalitě Pralouka pod Bukovcem v Jizerských horách. S přihlédnutím k celkovému počtu rostlin na lokalitě jsem sebral pouze 16 semeníků ze 2 rostlin. Semena jsem vyséval druhého dne. Obr. 4: Semena prstnatce májového, pětiprstky žežulníku, prstnatce Fuchsova a vemeníku zelenavého. Semena vemeníku zelenavého (Platanthera chlorantha) jsem odebral v počtu 7 tobolek z rostlin, které jsem objevil na severním svahu Kopaniny nad obcí Pulečný nedaleko Jablonce nad Nisou. Vyséval jsem je taktéž druhého dne. Konečně semena prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) (14 semeníků) jsem sebral opět na lokalitě Novoveský vrch Datum sběru jsem volil časnější než v roce 2001, neboť bylo velice teplé jaro a léto a rostliny kvetly dříve. Meteorologické podmínky mohou mít značný vliv na kvalitu semen, proto přikládám záznam průběhu počasí, který jsem začal vést od konce června Desinfekce semen Základní způsob desinfekce byl stejný jako v roce

23 Materiál a metody Semena prstnatce májového pocházela ze zralých i nezralých tobolek dlouhých 1,3 cm. Kvůli problémům s ucpáváním injekční jehly se jejich desinfekce prodloužila z 15 na zhruba 30 minut. Vyseta byla oranžová semena. Mikroskopickým porovnáním jsem zjistil, že semena pětiprstky jsou menší než semena prstnatce, proto jsem zkrátil desinfekci na 13 minut. Semena byla víceméně zralá, avšak stále ještě uzavřená v tobolkách. Po prvním třepání v Ca(ClO) 2 se téměř odbarvila, na počátku byla černá. Tobolky vemeníku byly ještě zelené, dlouhé 2 2,5 cm. Semena byla přichycena k plodolistům. Desinfekcí se značně odbarvila. Tobolky prstnatce Fuchsova se lišily zralostí podle místa růstu rostliny. Rostliny v mokrých částech bažiny měly menší počet zelených delších semeníků, rostliny rostoucí v místech, které v tehdejším nezvykle suchém létě vyschly, měly velký počet malých semeníků před otevřením. Bílá až hnědá semena po první desinfekci Ca(ClO) 2 zežloutla. Živná půda Oproti roku 2001 jsem snížil obsah sacharosy a nahradil ji glukosou, která se často používá v médiích pro výsev. Kyselinu citrónovou jsem nahradil kyselinou askorbovou, která má silnější redukční účinky. Obsah látek v médiu shrnuje tabulka 3. Tab. 3: Složení živné půdy při výsevech roku 2003 Látka Specifikace obsah v 1 l půdy Hydroponex hnojivo pro hydroponii 1 g Sacharosa řepný cukr 10 g Glukosa 10 g Aktivní uhlí lékařské 1,0 g Pyridoxin lékařský 20 mg Kyselina askorbová Celaskon 250 mg Agar 10 g Destilovaná voda 1000 g Složení živných půd bylo pro všechny výsevy shodné, malé odchylky byly pouze ve vlhkosti média (množství vody zkondenzované na povrchu půdy) Klíčení in vitro Výsev prstnatce májového, pětiprstky a vemeníku Kultivační nádoby byly po výsevu uloženy do tmy při pokojové teplotě. Během zimy jsem je přenesl do lednice, přes jaro a léto 2004 opět v teple a ve tmě. V srpnu jsem výsevy na 3 týdny zmrazil. Od té doby výsev prstnatce a pětiprstky ve tmě a 23

24 Materiál a metody v teple bez známek klíčení. U vemeníku vyklíčil 1 protokorm (možná již v září 2003), brzy však zhnědl. Výsev vemeníku udržuji doposud na světle. Výsev prstnatce Fuchsova (0. den) Výsev jsem umístil do tmy při pokojové teplotě (32. den) Protokormy prokazatelně klíčí (133. den) Kultura přenesena na světlo, přisvětlováno úspornou zářivkou 11 W hodin denně (31. týden) Kultura nebyla ochlazována. Ve výsevu je značné množství protokormů, proto je rozsazuji na nová živná média. Následující experiment zjišťuje vliv sacharidového složení a hustoty média na růst semenáčků. 3.5 Růst semenáčků prstnatce Fuchsova na různých živných půdách Živná média Podstatnými činiteli, které mohou ovlivnit růst rostlinek in vitro může být obsah sacharosy. Vysoká koncentrace sacharosy může vést k hnědnutí semenáčků (VLAŠÍNOVÁ, 1990). Obsah sacharidů v půdě může také ovlivnit rychlost růstu a vyvinutost rostlinek. Množství agaru ovlivňuje hustotu média a tím ponoření semenáčků do půdy. V předchozích výsevech jsem si všiml, že hnědnutí je větší u kořenů ponořených do agaru, než u těch které rostou nad půdou, což by se mohlo následujícím experimentem prověřit. Semenáčky prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) z předchozího pokusu jsem rozdělil do 10 nádob. V každé nádobě byla půda jiného složení. Základní společné substance, které ukazuje tabulka 5, byly doplněny sacharosou v množstvích 0, 5, 10, 15 a 20 g/l a agarem (7,5 a 22,5 g/l). Obsah sacharosy a agaru v jednotlivých nádobách (označených 0-, 0+,, 4+) ukazuje tabulka 4. Tab. 4: Obsah agaru a sacharosy v médiích k přesazování semenáčků Sacharosa (g/l) Označení média , Agar (g/l) 22,

25 Materiál a metody Tab. 5: Základní složky živné půdy k přesazování semenáčků Látka Specifikace obsah v 1 l půdy Hydroponex hnojivo pro hydroponii 1 g Glukosa 10 g Aktivní uhlí lékařské 1,0 g Spofavit Směs vitamínů složení 1 tablety: kyselina askorbová 50 mg thiamin 1 mg riboflavin 1 mg pyridoxin 1 mg tokoferol 5 mg retinol 400 µg niacin 10 mg cholekalciferol 2,5 µg pantothenan vápenatý 4 mg 5 tablet Destilovaná voda 1000 g Kultivace semenáčků (31. týden) Po přesazení probíhala kultivace semenáčků při pokojové teplotě. Až do přenosu do lednice jsem kultury přisvětloval umělým světlem hodin denně, zároveň jsem je stínil od přímého slunečního světla (13. měsíc) Nádoby 0-, 3-, 4- jsem přenesl do chladu (některé rostliny začaly hnědnout) (17. měsíc) Zbývající nádoby jsem také přenesl do lednice k navození zimní periody (20. měsíc) Kultury byly přeneseny zpět na teplo a světlo. 3.6 Vliv desinfekce semen a obsahu sacharosy na klíčení prstnatce májového Po nepříliš pozitivních výsledcích prvního výsevu prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) jsem se rozhodl detailně prošetřit vliv desinfekce a množství sacharosy v médiu při klíčení. Při krátké desinfekci nemusí být testa semen dostatečně rozrušena a klíčení je inhibováno, při příliš dlouhé desinfekci se mohou porušit zárodky v semenech, která potom opět nevyklíčí. 25

26 Materiál a metody Výsev semen Sběr semen Semena jsem sbíral na shodném místě jako v roce Celkem jsem odebral 40 tobolek s téměř zralými semeny. Protože jsem neměl možnost provést výsev okamžitě, uložil jsem celé, většinou ještě uzavřené tobolky na dva týdny do lednice. Desinfekce a živná půda Semena jsem vysel do šesti kultivačních nádob na šest odlišných médií Základní substance živné půdy uvádí tabulka 6. Jednotlivé nádoby se liší obsahem sacharosy (0 nebo 10 g/l) v půdě a desinfekcí semen. Používal jsem 96 a 70% ethanol, nasycený roztok chlorového vápna (22%) a roztok chlorového vápna zředěný 1:3 (6%) (tabulka 7). Tab. 6: Základní složky živné půdy k výsevu Látka Specifikace obsah v 1 l půdy Hydroponex hnojivo pro hydroponii 1 g Glukosa 10 g Aktivní uhlí lékařské 1,0 g Spofavit Směs vitamínů 5 tablet Kyselina askorbová Celaskon 200 mg Agar 8 g Destilovaná voda 1000 g Tab. 7: Obsah sacharosy a použitá desinfekce při výsevu Půda Sacharosa (g/l) % ethanol 96% ethanol 70% ethanol Desinfekce 22% Ca(OCl) 2 22% Ca(OCl) 2 6% Ca(OCl) min min min Při použití větší koncentrace se semena odbarvila během 1. třepání v chlorovém vápně, při nižší koncentraci až po 2. třepání. 26

27 Materiál a metody Kultivace výsevů (0.den) Kultivační nádoby uloženy ve tmě, teplota pokojová (20. týden) Kultury přeneseny do lednice (7. měsíc) Kultury přeneseny zpět na teplo, ve tmě. 3.7 Kultivace symbiotických hub Výzkum symbiotických hub je nedílnou součástí studia orchidejí. Základem je získání čistých kultur hub z kořenů orchidejí, o což jsem se v následujícím experimentu pokusil. Cílem experimentu bylo zjištění optimálního způsobu desinfekce výchozího materiálu (kořenů prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii)) pro získání kultury symbiotické houby. Jako inspirace pro provedení izolace hub mi posloužily postupy uvedené v práci zabývající se pokusy s mykorhizními houbami (OREMUS et OTTEN, 1981) Založení kultury Sběr materiálu jsem sebral celkem 5 kořenů z několika rostlin prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) rostoucích v mokřadu na Novoveském vrchu. Sběr jsem provedl v závěrečné fázi vegetačního období, neboť tehdy je infekce houbami největší a ztráta kořenů již rostliny nepoškodí (měly téměř zralá semena). Odebíral jsem konce kořenů rostoucích těsně pod povrchem půdy, samotnou hlízou nebylo hýbáno a nebyla ani jinak poškozována. Téhož dne jsem materiálem očkoval živné medium. Předtím jsem se přesvědčil mikroskopicky o přítomnosti hyf v kořenech. V buňkách byly zřejmé tmavé shluky houbových vláken. Desinfekce a očkování Při očkování kultury hub je nutné nalézt optimální desinfekci, kdy jsou zničeny choroboplodné zárodky na povrchu kořenů, avšak hyfy v nitru kořenových buněk zůstávají nedotčeny. K desinfekci jsem používal roztoky chlorového vápna nasycený a ředěné 1:1, 1:2, 1:4 při různé době působení od 5 do 120 sekund (tabulka 8). 27