BÍLÉ KARPATY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ZLÍNSKO

Transkript

1 BÍLÉ KARPATY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ZLÍNSKO

2 Zlínsko CHKO BÍLÉ KARPATY Lokální odli nosti v odolnosti fly ov ch hornin bûlokarpatské jednotky jsou pfiíãinou dne ního vzhledu Vy kovecké hornatiny. Odolné pískovce tvofií hfibety, v ménû odoln ch horninách vznikla údolí. Rozkvetlá hru eà v tûsné blízkosti PR Drahy. Na pfiedcházející stranû: Krajina kolem Strání, pohled z luãních komplexû Lesné. 44 BK CHKO Bílé Karpaty zaujímá pohofií podél hranic mezi âeskou a Slovenskou republikou, jedná se o bilaterální CHKO. âeská ãást má délku 70 km, orientaci severov chod-jihozápad a le- Ïí v nadmofiské v ce m. Zaujímá ãást okresû Hodonín, Uherské Hradi tû a Zlín. Zfiízena v nosem MK âsr ã /80 z V mûra: 75 km. Biosférickou rezervací UNESCO se stala Pro západní ãást CHKO jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy kvûtnat ch luk s rozpt len mi soliterními stromy. Stfiední ãást CHKO v ir ím okolí Starého Hrozenkova se naz vá Moravské Kopanice. Její souãasn vzhled vznikl teprve velmi pozdní vala skou kolonizací v století a vyznaãuje se roztrou enou zástavbou, stfiídáním zalesnûn ch abezles ch ploch s mozaikou su ích míst, mokfiadû, drobn ch lesíkû, kfiovin a nevelk ch políãek. Severov chodní ãást pohofií v okolí Vala sk ch Klobouk a Brumova patfií k Vala sku. Krajina zde jiï pfiipomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostfiednû navazují. Rozmanité zpûsoby hospodafiení, rûznorod historick v voj a v neposlední fiadû odlehlost od prûmyslov ch stfiedisek umoïnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovi È, od teplomiln ch ipákov ch doubrav po pralesovité horské buãiny, od teplomiln ch stepních porostû k podhorsk m pfiepásan m loukám a nejrûznûj ím typûm drobn ch lesních i luãních mokfiadû. Bílé Karpaty se staly pojmem, pfiedev ím jako území s nejvy í diverzitou a s nejvût í kvantitou vstavaãovit ch rostlin (orchidejí) ve stfiední Evropû. Díky specifick m pfiírodním podmínkám se v CHKO Bílé Karpaty aï donedávna zachovaly star í zpûsoby zemûdûlského hospodafiení, na které byla vázána existence vût iny polopfiirozen ch spoleãenstev luk a pastvin. K nejdûleïitûj ím prostfiedkûm zachování druhové diverzity patfií hledání

3 CHKO Bílé Karpaty vhodn ch zpûsobû hospodafiení v krajinû a podpora ekologicky etrné zemûdûlské v roby. Z geologického hlediska patfií Bílé Karpaty do Vnûj ích Západních Karpat. Jejich podklad tvofií horniny dílãí bûlokarpatské jednotky magurského fly ového pfiíkrovu, zastoupené pfieváïnû pískovci stfiídan mi jílovci, ménû ãasto slínovci. Obsahují ãasto znaãn podíl uhliãitanu vápenatého v podobû vápnitého tmelu nebo Ïilek zaplàujících staré trhliny. Následkem jsou ãetné usazeniny pûnovcû v pramenech vyvûrajících z vápnit ch uloïenin. Také názvy nûkter ch obcí odráïejí tuto skuteãnost, napfi. Vápenky, Vápenice. Komplexy fly ov ch hornin jsou na nûkter ch místech prostoupeny neovulkanity, postorogenními andezitov mi intruzemi v podobû prav ch a loïních Ïil. V lomu Skala u Starého Hrozenkova je napfi. vyvinuta sloupcovitá odluãnost bazaltu (doleritu). Vyvfielé horniny provází pestré spektrum minerálû, napfi. v lomu Buãník u Komnû, kde je na andezit vázáno polymetalické zrudnûní, tvofiené kfiemenem, karbonáty a mal m mnoïstvím sulfidû, zastoupen ch hlavnû pyritem, markazitem, galenitem a sfaleritem. Z nich sekundárnû vznikl cerusit, wulfenit a skorodit. Vzácnûji je pfiítomen i cinabarit a metacinabarit. Nejvût í zvlá tností tohoto lomu je nalezi tû porcelanitu, tj. tepelnû pfiemûnûné horniny (pûvodnû jílovce) na styku s vyvfielinou. Pro svoji zvlá tní Ïilkovitou strukturu je tento materiál vyuïíván jako atraktivní surovina pro v robu perkû. Osu CHKO tvofií pohraniãní pohofií Bílé Karpaty, protaïené podél státní hranice od jihozápadu k severov chodu. Moravská ãást má plochu 575 km astfiední nadmofiskou v ku 473 m. Pohofií zaãíná u StráÏnice a konãí ulyského prûsmyku. Na jihozápadû zaãíná Îalostinskou vrchovinou (Kobyla 584 m n. m.). Smûrem k severov chodu na ni navazuje Javofiinská hornatina s nejvy ím bodem Bíl ch Karpat Velkou Javofiinou (970 m n. m.). Státní hranice probíhá po dlouhém ústfiedním hfibetu. Moravská ãást je rozãlenûna do úzk ch hfibetû a hluboce zafiezan ch údolí. Pod Velkou Javofiinou leïí StraÀanská kotlina, jejíï dno má stfiední nadmofiskou v ku 479 m. Dále na severov chod pokraãují Bílé Karpaty Lopenickou hornatinou (Velk Lopeník, 9 m n. m.). Pfiíznaãné jsou iroké zaoblené hfibety se zarovnan mi povrchy a hlubok mi údolími. Za Vlársk m prûsmykem navazuje Chmeºovská hornatina. K CHKO na severu náleïí i pfiilehlé ãásti Vizovické vrchoviny, které pfiedstavují severní podhûfií Bíl ch Karpat. PP Bahulské jamy PR Bílé potoky 3 NPP Búrová 4 PP Cestiska 5 NPR âertoryje 6 PP Dob ená 7 PR Dolnonûmãanské louky 8 PR Drahy 9 PP Dubiny 0 PP Grun PP Hluboãe PR Horní louky 3 PP Hrnãárky 4 PR Hutû 5 PP Chladn vrch 6 PP Chmelinec 7 PR Jalovcová stráà 8 PR JavorÛvky 9 NPR Javofiina 0 PR Javofiina NPR Jazevãí PP KaÀoury 3 PR Kútky 4 PR Lazy 5 PP Lom Rasová 6 PR Machová 7 PP Mechnáãky 8 PP Mravenãí louka 9 PR Nová hora 30 PP Nové louky 3 PP Okrouhlá 3 PR Plo ãiny 33 PP Pod Cigánem 34 PP Pod Horou 35 PP Pod HribovÀou 36 PP Pod Vrchy 37 PR Pod Îítkovsk m vrchem 38 NPR PoráÏky 39 PR Sidonie 40 PP Sviní hnízdo 4 PP umlatová 4 PP U PetrÛvky 43 PP U Zvonice 44 PP Uvezené 45 PP V Krátk ch 46 PP Vápenky 47 PR Ve Vlãí 48 PP Za Lesem 49 NPR Zahrady pod Hájem 50 PP Záhumenice 5 PP Îerotín 5 PP Îleb BK 3 45

4 Zlínsko KRAJINN POKRYV Sloupcovitá odluãnost trachybazaltu na fly ovém podloïí svodnického souvrství. Kontaktní rohovec (porcelanit) v lomu Buãník vznikl vypálením sedimentû svodnického souvrství magurského fly e. RÛzná odolnost fly ov ch hornin se promítá do celkového reliéfu. Geomorfologicky se v raznûji uplatàují pouze odolnûj í pískovce, které budují nejvy í horské partie, napfi. Velká Javofiina a Velk Lopeník. V místech s ménû odoln mi horninami jsou pfieváïnû mírné, dlouhé svahy, oblé, mûkce modelované hfibety a rozsáhlé pedimenty. Charakteristick m a velmi ãast m jevem v místech mûkãích (jílovcov ch) hornin jsou sesuvy. V lesních porostech obãas zpûsobují znaãné kody, zvlá tû tam, kde pûstební postupy neberou ohled na toto riziko. Mechanizaãnû málo dostupná území sesuvû mimo les tvofií ãasto ostrûvky pfiirozen ch biotopû, neovlivnûn ch zemûdûlskou v robou. Území CHKO Bílé Karpaty náleïí k úmofií âerného mofie, jeho nejvût í ãást patfií do povodí fieky Moravy, a to jejích levostrann ch pfiítokû Ol avy, Okluky, Svodnice, Veliãky a Radûjovky. Men í ãást CHKO pfiíslu í do povodí Váhu. Severov chodní ãást CHKO náleïí k povodí horní Ol avy (P, km, L 3,8 km a Q a 0,66 m 3.s ). Na jejím pfiítoku Kolela- 46 BK 4

5 CHKO Bílé Karpaty ãi leïí vodárenská nádrï Bojkovice. Na Luhaãovickém potoce nad láznûmi je vodní nádrï, která slouïí pfieváïnû pro rekreaci. Nad a pod nádrïí jsou hydrologické stanice. Na Ludkovickém potoce je vodárenská nádrï. Na odvodnûní CHKO se podílí i levostrann pfiítok Ol avy Nivniãka. Stfiední ãást Bíl ch Karpat patfií k povodí horních tokû Veliãky (P 66,6 km, L,3 km a Q a 0,47 m 3.s ) a Okluky, resp. Bor ického potoka, jejího levostranného pfiítoku, a z malé ãásti i Svodnice. Na Veliãce ve Velké nad Veliãkou je od r. 93 hydrologická stanice. Z jihozápadní ãásti CHKO odvádí vody dal í levostrann pfiítok fieky Moravy, kterou je Radûjovka. âást Bíl ch Karpat pfii hranicích se Slovenskou republikou odvodàuje fieka Vlára se sv mi pfiítoky do Váhu. Na území CHKO je povodí Vláry od jejího soutoku se Sviborkou u Vlachovic po státní hranici, kde má P 33 km, L 30,7 km a Q a 3,0 m 3.s. Na Vláfie je od r. 94 v Popovû hydrologická stanice. Nejv znamnûj ím pfiítokem Vláry je Brumovka. CHKO Bílé Karpaty je budována pfieváïnû horninami fly ového pásma Západních Karpat, v nichï se stfiídají nepropustné jílovce s pískovci a místními polohami slepencû. Pro toto území jsou pfiíznaãné celkovû nepfiíznivé hydrogeologické podmínky a velmi omezen v skyt podzemních vod, které jsou vázány pouze na místní mocnûj í polohy pískovcû. V nûkter ch ãástech CHKO (pfieváïnû v pramenn ch oblastech vodních tokû) se vyskytují prameny pfieváïnû malé a velmi rozkolísané vydatnosti, které se vyuïívají jako zdroje vody pro místní potfiebu. Relativnû vydatnûj í zdroje podzemní vody jsou v kvartérních fluviálních sedimentech podél nûkter ch vodních tokû (Ol ava, Veliãka, Radûjovka, Vlára). Na území CHKO jsou v znamné zdroje minerálních vod, z nichï nejdûleïitûj í a nejznámûj í je luhaãovická zfiídelní struktura. V Luhaãovicích je 0 zfiídel studené alkalické kyselky a jeden pramen sirovodíkové vody. Jejich vznik souvisí s tfietihorním vulkanismem, díky nûmuï byly na zlomov ch liniích proplynûny hlubinn m Lesní komplexy v okolí Sidonie pohled od jihu. Odluãné plochy trachybazaltu z lomu Buãník. BK 5 47

6 Zlínsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Porost prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) v PR Ve Vlãí. 48 BK 6 oxidem uhliãit m a souãasnû obohaceny stopov mi prvky. Dal í zfiídla kyselek jsou v Bfiezové, Nezdenicích, Suché Lozi, Záhorovicích a jinde. Zdroje sirovodíkové vody jsou v Brumovû, Javorníku, Korytné, Petrovû, Pradlisku, Strání a dal ích místech. Podle E. Quitta (97, 984) jsou v CHKO Bílé Karpaty zastoupeny v echny tfii klimatické oblasti. Hlucká pahorkatina a údolí Veliãky leïí v teplé klimatické oblasti. Základním znakem této oblasti je zde prûmûrná ãervencová teplota vzduchu 8 0 C, prûmûrná lednová teplota vzduchu aï 3 C, poãet letních dnû 50 70, poãet mrazov ch dnû pod 0 a prûmûrn roãní sráïkov úhrn mm. Mírnû teplá klimatická oblast je zastoupena stfiedními polohami Bíl ch Karpat s prûmûrnou ãervencovou teplotou vzduchu 6 8 C, prûmûrnou lednovou teplotou vzduchu aï 5 C, 0 50 letními a 0 40 mrazov mi dny a prûmûrn m roãním sráïkov m úhrnem mm. Vrcholové partie Bíl ch Karpat kolem Velké Javofiiny a Lopeníku s nadmofiskou v kou nad 800 m zafiazujeme do chladné klimatické oblasti, charakterizované prûmûrnou ãervencovou teplotou vzduchu 5 6 C, prûmûrnou lednovou teplotou vzdu- chu 3 aï 4 C, poãtem letních dnû 0 30 a poãtem mrazov ch dnû a prûmûrn m roãním sráïkov m úhrnem mm. V CHKO Bílé Karpaty pozorují v síti HMÚ dvû klimatologické stanice (Strání a Brumov) a osm stanic sráïkomûrn ch (Bojkovice, Nivnice, Suchá Loz, Star Hrozenkov, Lopeník, Lopeník-Mikulãin vrch, Vala ské Klobouky, Velká nad Veliãkou). Roãní úhrny globálního záfiení se pohybují kolem MJ.m. Jeho mûsíãní úhrny jsou znaãnû rozdílné v závislosti na nadmofiské v ce. S jejím vzrûstem se totiï obecnû zvût uje prûmûrná oblaãnost, která zapfiíãiàuje zmen ení hodnot radiace. V zimním období mají nejvy í úhrny globálního záfiení vrcholové oblasti Bíl ch Karpat, kde se hladina kondenzace nachází pomûrnû nízko. V absolutních hodnotách kolísají v dlouhodobém prûmûru v prûbûhu roku mûsíãní úhrny globálního záfiení pfiibliïnû od 70 MJ.m (prosinec) do 580 MJ.m (ãerven). Nejdéle svítí slunce v ãervenci (v prûmûru 8,5 8,9 hodin dennû) a nejkrat í sluneãní svit je v prosinci (v prûmûru,4,6 hodiny). S tím souvisí i v skyt jasn ch dní s oblaãností men í neï 0 % pokrytí oblohy

7 CHKO Bílé Karpaty a zamraãen ch dnû s pokrytím více neï 80 % oblohy. Poãet jasn ch dní se v zimû s rostoucí nadmofiskou v kou zvût uje. Zatímco na jihozápadním okraji CHKO je jich v období od prosince do února v prûmûru kolem 6,8, ve v kách kolem 600 m n. m. jejich poãet stoupá na 0. V oblasti Bíl ch Karpat jsou ãasté mlhy dynamického pûvodu, tvofiící se ve vystupujícím vzduchu na návûtrné stranû horského masivu Karpat. Teplota vzduchu je v raznû závislá na nadmofiské v ce. S ohledem na konkrétní stavy poãasí lze poãítat s prûmûrn m poklesem teploty vzduchu o 0,6 aï,0 C na 00 m v ky, pokud v ak nedojde ke vzniku inverzních situací. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se pohybují v niï í ãásti Hlucké pahorkatiny kolem 9 C. V podhûfií Bíl ch Karpat ve v kách 400 m n. m. klesají na 7,6 C a ve v kách 650 m n. m. na 6,8 C. Na vrcholov ch partiích Bíl ch Karpat klesá prûmûrná roãní teplota vzduchu v raznû pod 6 C. Mráz je v jihozápadní ãásti CHKO zaznamenáván od konce první záfiijové dekády do první kvûtnové dekády. S pfiib vající nadmofiskou v kou se v prostoru Bíl ch Karpat datum posledního mrazu s v kou opoïìuje pfiibliïnû o 5 dnû na 00 m a datum prvního mrazu se urychluje o pfiibliïnû 3 dny na 00 m. Ve vrcholov ch oblastech Bíl ch Karpat a v inverzních údolích lze zaznamenat mrazy je tû v ãervnu a uï zaãátkem záfií. Absolutní teplotní minima se vyskytují v údolních polohách ãasto v souvislosti s teplotními inverzemi, které vedou k tvorbû tzv. jezer chladného vzduchu. Velké vegetaãní období je charakteristické prûmûrnou denní teplotou vzduchu 5 C a vy í. Mimo jiné vymezuje nástup jara a konec podzimu. Ve stfiedních polohách Bíl ch Karpat nastupuje toto období nejãastûji na pfielomu bfiezna a dubna. Toto období konãí mezi 8. fiíjnem a 0. listopadem, s v jimkou vrcholkû Bíl ch Karpat, kde konãívá jiï v první polovinû fiíjna. Na rozloïení atmosférick ch sráïek a jejich mnoïství se projevuje jak nadmofiská v ka (plynulé pfiib vání s nadmofiskou v kou), tak vlivy terénu, pfiedev ím pak lokální i nadregionální vlivy návûtfií horsk ch pfiekáïek. Roãní sráïkové úhrny se pohybují v prûmûru vrozmezí mm. Z hlediska roãního chodu atmosférick ch sráïek se vyskytuje hlavní sráïkové maximum v létû, pfieváïnû v ãervenci, a minimum v zimû. Druhotné maximum atmosférick ch srá- Ïek pfiichází v fiíjnu. Promûnlivost sráïkov ch úhrnû mezi jednotliv mi roky je v ak znaãná. Nejvy í mûsíãní úhrny sráïek dosáhly v Bojkovicích 6 mm. Na stejné stanici byl 8. ãervence 99 pozorován i vysok denní úhrn sráïek 7 mm. V podzimních mûsících, pfiedev ím v fiíjnu a v listopadu, ãasto nevypadnou Ïádné atmosférické sráïky. K obdobné situaci mûïe v jimeãnû dojít i v letních mûsících. V prûmûru spadne % v ech atmosférick ch sráïek v teplém období roku. První snûïení je v prûmûru pozorováno v prûbûhu listopadu, poslední pak v nejteplej í ãásti území poãátkem dubna a ve vrcholov ch partiích Bíl ch Karpat aï koncem dubna. Snûhová pokr vka se v prûmûru vyskytuje v nadmofisk ch v kách nad 300 m od poslední listopadové dekády a trvá do první dekády bfiezna, resp. do poloviny dubna. I v odoln ch horninách bûlokarpatské jednotky jsou vyvinuté mûkké zaoblené tvary, napfi. pod Velkou Javofiinou. Rozkvetlé sady na Vy kovci. BK 7 49

8 Zlínsko Prameny Veliãky v komplexu Javofiiny. 50 BK 8 Smûr a rychlost proudûní vzduchu (vítr) je v znamnû závisl na místní morfologii reliéfu terénu a na v ce jeho registrace nad zemsk m povrchem. Vrcholky Bíl ch Karpat jsou charakterizovány v roãním prûmûru pfievládajícím severov chodním proudûním, jehoï ãetnost se zvy uje v letním období. V podhûfií Bíl ch Karpat se v raznû zesiluje jiïní sloïka proudûní vzduchu. PrÛmûrná rychlost vûtru dosahuje na klimatologické stanici Strání hodnoty 4,4 m.s, v Brumovû,9 m.s avluhaãovicích,5 m.s. Hluboká údolí Bíl ch Karpat vytváfiejí vhodné pfiedpoklady ke vzniku v razn ch místních teplotních inverzí (napfi. údolí Klaneãnice, ve kterém leïí Strání, resp. údolí Bfiezovského potoka, v nûmï je Star Hrozenkov). Velmi v razn systém inverzních údolí vytváfií Vlára spolu s Brumovkou a Klobouck m potokem. Rozsáhlé sbûrné oblasti chladného vzduchu zapfiíãiàují ãast v skyt mocn ch místních teplotních inverzí v Suché Lozi, Horním Nûmãí, Nivnici a jinde. Na severozápadních svazích Bíl ch Karpat a v pfiilehlé Vizovické vrchovinû pozorujeme vlivem jihozápadního a jihov chodního proudûní föhnové efekty. PÛdní pokryv men ích okrskû tvofií jiïnû od Dolního Nûmãí, Bánova a Bojkovic pararendzina typická a kambizemní, místy i v asociacích s kambizemí typickou. Vznikly na svahovinách hornin z karbonátov ch fly ov ch bfiidlic, místy se slab mi projevy oglejení. Na spra i, pfiekr vající kyselé terasové tûrky a tûrkopísky i svahoviny hornin z karbonátov ch fly ov ch bfiidlic, se hlavnû v oblasti StráÏnice Sudomûfiice Radûjov vyvinula ãernozem typická, lokálnû v asociacích s ãernozemí hnûdozemní. V jihov chodní ãásti CHKO se na svahovinách hornin z karbonátov ch fly ov ch bfiidlic vytvofiila i ãernozem ãernicová (v celcích s ãernicí pelickou), se slab mi projevy solonãakování. Na rozsáhlou nivu fieky Moravy pfiedev ím v chodnû jihov chodnû od StráÏnice, Velké nad Veliãkou a Suchova navazuje ãernice typická (v asociacích s akcesorickou ãernicí pelickou) a ãernice glejová na karbonátov ch nivních ulo- Ïeninách. Jihov chodnû od StráÏnice pfiechází ãernozemní pûdy do souvisl ch celkû hnûdozemû typické na spra- i. Skupinu kambizemí (hnûd ch pûd), které vznikly na svahovinách karbonátov ch fly ov ch bfiidlic témûfi na celém území CHKO reprezentuje kambizem typická (rovnûï i v asociacích s kambizemí pseudoglejovou). Jako varieta kyselá a silnû kyselá se nachází v dolních resp. horních partiích Velké Javofiiny a Lopeníku, lokálnû pak téï kolem hranic se Slovenskou republikou. Severnû od títné nad Vláfií se vyvinula i kambizem pseudoglejová, varieta kyselá. V men ích celcích jiïnû od Strání, pfii hranici se Slovenskou republikou a jiïnû od Bánova i Bojkovic se na polygenetick ch hlínách s eolickou

9 CHKO Bílé Karpaty a tûrkovitou pfiímûsí vytvofiil pseudoglej typick (primární). Pouze malou rozlohou zasahuje do CHKO glej typick na bezkarbonátov ch nivních uloïeninách, kter je lokalizován podél men ích vodních tokû v okolí Vlachovic. Zrnitostnû rûznorodé karbonátové nivní uloïeniny fiíãek v jihozápadní a stfiední ãásti území (Veliãka, Nivniãka, Ol ava, KomÀa aj.) pokr vá fluvizem typická. Fluvizem glejová tvofií pokryv bezkarbonátov ch nivních uloïenin kolem Vláry, Brumovky, Bylniãky aj. pfieváïnû v severní a severov chodní ãásti Bíl ch Karpat. Mûkké horniny, které budují Bílé Karpaty, snadno podléhají erozi. Voda hloubí ãetné strïe, po vût ích de Èov ch sráïkách dochází na mnoha místech k sesuvûm pûdy. V jiïní ãásti podhûfií Bíl ch Karpat pûsobí na zemûdûlské pûdû problémy i vûtrná eroze. Do CHKO Bílé Karpaty zasahují ãtyfii fytogeografické okresy. Do Panonského termofytika náleïí fytogeografick okres Bílé Karpaty stepní, kter se okrajovû dot ká CHKO v podhûfií mezi Bojkovicemi a Sudomûfiicemi. Jeho charakteristick m rysem je krajina z vût í ãásti odlesnûná, v bezlesí dnes pfievládá zemûdûlská pûda. Pokud jsou zachovány lesy, najdeme zde mozaiku karpatsk ch dubohabfiin (Carici pilosae-carpinetum) a ménû zastoupen ch dubohabfiin panonsk ch (Primulo veris-carpinetum). Nejv znamnûj ím typem lesní vegetace jsou v ak teplomilné doubravy (svaz Quercion pubescenti-petraeae). Velmi vzácné jsou ipákové doubravy (Corno- Quercetum), jejichï fragment dnes najdeme jen v PP Îerotín, roz ífienûj í jsou doubravy mochnové (Potentillo albae-quercetum). Na odlesnûn ch plochách jsou charakteristické zejména druhovû velmi bohaté teplomilné travní porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Vût inu území zabírá Karpatské mezofytikum, a to pfiedev ím fytogeografick okres Bílé Karpaty lesní. V jeho niï ích polohách pfievaïují karpatské dubohabfiiny (Carici pilosae- Carpinetum), místy ov em i s vtrou en m bukem. V e na nû navazují buãiny, zejména s ostfiicí chlupatou (Carici pilosae-fagetum), jen v nejvy - ích polohách (napfi. na Velké Javofiinû) i buãiny s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum), suèové lesy (zejména Lunario-Aceretum) a ojedinûle i acidofilní buãiny (Luzulo-Fagetum). V bezlesí vy ích poloh, které je se zalesnûn mi partiemi v rovnováze, se kromû ponûkud ochuzenûj ích typû Pfiíkré svahy Vy kovecké hornatiny a skeletovité pûdy s ãetn mi úlomky pískovcû ztûïovaly zemûdûlské vyuïití kopanic. K v znaãn m druhûm podrostu bukového lesa patfií okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). BK 9 5

10 Zlínsko teplomiln ch travních porostû objevuje i vegetace pfiepásan ch luk svazu Cynosurion a fiídce i svazu Violion caninae. Hfibet Královce u Vala sk ch KloboukÛ je pfiifiazen k fytogeografickému okresu Javorníky dûvodem je pfiedev ím pfiirozen v skyt jedle bûlokoré (Abies alba), která jinde v CHKO Bílé Karpaty není pûvodní. Území mezi Luhaãovicemi a Vala sk mi Klobouky se navíc dot ká nepfiíli vyhranûn fytogeografick okres Zlínské vrchy s podobnou skladbou vegetace jako okres Bílé Karpaty lesní, av ak s vût ím podílem bezlesí a vegetací druhovû mnohem chud í. V nejteplej í jiïní ãásti CHKO rostou na prud ích svazích s jiïní expozicí ostrûvky teplomiln ch doubrav (Corno-Quercetum, Potentillo albae-quercetum). Zachovalé zbytky jsou v ak velmi vzácné, neboè právû tato ãást CHKO 5 BK 0

11 CHKO Bílé Karpaty byla nejdfiíve odlesnûna, místy byly pfiirozené porosty nahrazeny kulturami jehliãnanû. Ve stromovém patru se objevuje dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), jefiáb bfiek (Sorbus torminalis), velmi vzácnû i dub p fiit (Quercus pubescens). V kefiovém patru, ãasto dosti bohatém, je typická kalina tu alaj (Viburnum lantana), brslen bradaviãnat (Euonymus verrucosus) a dfiín jarní (Cornus mas). V bylinném patfie roste ãasto kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), hrachor ãern (Lathyrus niger), strdivka zbarvená (Melica picta), medovník velkokvût (Melittis melissophyllum) a jiné druhy. V niï ích ãástech CHKO jsou nejroz ífienûj ím vegetaãním typem ostfiicové dubohabfiiny (Carici pilosae- Carpinetum). Ve stromovém patru nalezneme dub letní (Quercus robur), Bohatû kvetoucí louka v Bíl ch Karpatech v NPR âertoryje. BK 53

12 Zlínsko 3 K v znaãn m a ohroïen m druhûm v NPR âertoryje patfií plevnatec lesostepní (Danthonia alpina). Prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina), detail kvûtu. 3 Na silnû podmáãen ch místech vbíl ch Karpatech se vyskytuje suchop r irolist (Eriophorum latifolium). 54 BK habr obecn (Carpinus betulus) a lípu malolistou (Tilia cordata), kefiové patro v niï ích teplej ích polohách vzácnû provázejí dfiín jarní (Cornus mas) a klokoã zpefien (Staphylea pinnata). Bylinné patro b vá druhovû bohaté. Kromû obecn ch hájov ch druhû zde rostou ostfiice chlupatá (Carex pilosa), ãesnek medvûdí (Allium ursinum), áron karpatsk (Arum alpinum), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), dymnivka plná (Corydalis solida), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a dal í druhy. Z orchidejí provází dubohabfiiny zejména vstavaã bled (Orchis pallens), hlístník hnízdák (Neottia nidusavis), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Mnohem vzácnûj í jsou panonské dubohabfiiny (Primulo veris- Carpinetum), jejichï fragmenty se vyskytují jen v okolí Radûjova a TvaroÏné Lhoty. Li í se pfiedev ím zastoupením teplomiln ch prvkû, napfi. kamejky modronachové (Lithospermum purpurocaeruleum). Ve vy ích polohách Bíl ch Karpat jsou vyvinuty buãiny. Nejroz ífienûj í jsou buãiny s ostfiicí chlupatou (Carici pilosae-fagetum) se zimolezem ãern m (Lonicera nigra), l kovcem jedovat m (Daphne mezereum) a samorostlíkem klasnat m (Actaea spicata). Ve vy ích polohách se dochovaly i humózní kvûtnaté buãiny (Dentario enneaphylli-fagetum) s dymnivkou dutou (Corydalis cava), snûïenkou podsnûïníkem (Galanthus nivalis) a bohat m zastoupením kapradin. Pouze omezenû, na lokálnû odvápnûn ch místech, se objevují i acidofilní buãiny (Luzulo-Fagetum) s bikou chlupatou (Luzula pilosa), bikou bûlavou (Luzula luzuloides) i s borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), pravdûpodobnû jako dûsledek nûkdej ího hrabání steliva. Do nejv chodnûj í ãásti v okolí Vala sk ch Klobouk zasahují z oblasti JavorníkÛ i buãiny s pfiímûsí jedle bûlokoré (Abies alba). Pro buãiny jsou charakteristické okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), o. dlouholistá (C. longifolia), o. ãervená (C. rubra), kru tík drobnolist (Epipactis microphylla), k. modrofialov (E. purpurata), vzácnû i korálice trojklanná (Corallorhiza trifida). Pouze na prudké svahy v nejvy ích polohách (napfi. na Velké Javofiinû) jsou vázány suèové lesy (Lunario-Aceretum). Ve stromovém patru je charakteristick javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepil (Fraxinus excelsior), v podrostu patfií k nejv znamnûj ím druhûm mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a mléãivec alpsk (Cicerbita alpina). Nejcharakteristiãtûj ím nelesním typem vegetace Bíl ch Karpat jsou kvûtnaté orchidejové louky, které patfií k druhovû nejbohat ím typûm luãních porostû ve stfiední Evropû. Mimofiádnû rozsáhlé plochy této vegetace se nacházejí v jiïní ãásti CHKO (mezi Stráním a Radûjovem), v men í mífie se zachovaly i jinde. Nejzachovalej í louky jsou zafiazeny do I. zóny odstupàované ochrany pfiírody (asi ha), z nich 3 ha bylo vyhlá eno jako maloplo ná chránûná území. Po fytocenologické stránce patfií k teplomiln m travním porostûm svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v jejich druhové skladbû pfievládá svefiep vzpfiímen (Bromus erectus), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), kostfiava Ïlábkatá (Festuca rupicola) a ostfiice chlumní (Carex montana), k typick m prûvodcûm dále patfií mochna bílá (Potentilla alba), kozinec dánsk (Astragalus danicus), ãestec (rozrazil) vstavaãovit (Pseudolysimachion orchideum), bílojetel bylinn

13 (Dorycnium herbaceum) a pcháã panonsk (Cirsium pannonicum). V této vegetaci najdeme druhovû i poãetnû nejbohat í zastoupení vstavaãovit ch rostlin v rámci âeské republiky. Na vlhãích místech tyto porosty pfiecházejí vbezkolencové louky svazu Molinion, pro nûï je typická pfiítomnost srpice barvífiské (Serratula tinctoria), tuïebníku obecného (Filipendula vulgaris) a omanu vrbolistého (Inula salicina). Na teplomilné louky ãasto navazují lemy. Lemová spoleãenstva jsou nezfiídka rozpt lena v kvûtnat ch loukách, pfiedev ím kolem solitérních stromû. Nejãastûj ím typem lemû je vegetace svazu Trifolion medii, v nûmï se vyskytuje napfi. jetel prostfiední (Trifolium medium), ãern hajní (Melampyrum nemorosum) afiepík lékafisk (Agrimonia eupatoria). Pouze v nejteplej í západní ãásti CHKO jsou fragmentárnû pfiítomny i teplomilné lemy svazu Geranion sanguinei s kakostem krvav m (Geranium sanguineum) a kamejkou modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum). Drobné ostrûvky dfievin na loukách vesmûs hostí v podrostu i hájové druhy, napfi. hvûzdnatec zubat (Hacquetia epipactis). Ve vy ích polohách stfiední a ve v chodní ãásti CHKO vznikly na pfiepásan ch loukách na mûlãích pûdách na kyselej ím fly i krátkostébelné, druhovû ponûkud chud í porosty svazu Cynosurion, náleïející k asociaci Anthoxantho-Agrostietum. Z ohroïen ch a vzácn ch druhû zde rostou napfi. vstavaã obecn (Orchis morio), vemeníãek zelen (Coeloglossum viride), prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina) ahofieãek Ïlutav (Gentianella lutescens). Zejména v okolí Brumova a Vala sk ch Klobouk najdeme na kysel ch pískovcích i acidofilní krátkostébelné travní porosty svazu Violion caninae se smilkou tuhou (Nardus stricta), vfiesem obecn m (Calluna vulgaris), vítodem ostrokfiídl m (Polygala multicaulis) a ostfiicí kulkonosnou (Carex pilulifera). Obû zmínûné vegetaãní jednotky jsou v Bíl ch Karpatech neobvykle obohaceny o teplomilné druhy. Charakteristickou souãástí luk a pastvin jsou velmi ãasto také prameni tû a luãní mokfiady. Jejich vegetace se li í podle dynamiky vodního reïimu a chemismu vody. Kolem potokû to b vá nejãastûji vegetace svazu Calthion s hojn m pcháãem potoãním (Cirsium rivulare), které pfii zániku kosení pfiecházejí v porosty asociace Junco inflexi- Menthetum longifoliae se sítinou sivou (Juncus inflexus) a mátou dlouholistou (Mentha longifolia), místy ve vysokobylinné porosty podsvazu Filipendulenion s dominujícím tuïebníkem jilmov m (Filipendula ulmaria). Na místech s organogenními substráty to b vají fragmenty vegetace svazu Caricion davallianae, pfiípadnû Cratoneurion commutati, nápadné v skytem suchop rû (Eriophorum sp.) a vzácnû i ostfiice Davallovy (Carex davalliana), jinde se kolem pramenû vyskytuje skfiípinka smáãknutá (Blysmus compressus), ostfiice oddálená (Carex distans) nebo bafiiãka bahenní (Triglochin palustre). Z v znaãnûj ích rostlin se v tûchto typech vegetace nalézají nûkteré druhy orchidejí, v teplej ích ãástech prstnatec ple- Èov (Dactylorhiza incarnata), kter ve stfiedních a vy ích polohách nahrazuje prstnatec májov (Dactylorhiza majalis). BûÏn m druhem je kru tík bahenní (Epipactis palustris), fiid í je pûtiprstka ÏeÏulník hustokvûtá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora). V okolí prameni È se vzácnû vyskytuje i kosatec sibifisk (Iris sibirica), vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia), nûkteré drobné druhy z okruhu pampeli ky bahenní (Taraxacum sect. Palustria) a ostfiice jeãmenovitá (Carex hordeistichos), která roste zejména na rozjeïdûn ch místech na cestách. V tûàkách na prameni tích jsou ãasté porosty paroïnatek (Chara sp.). Zvlá tností Bíl ch Karpat jsou i plevelová spoleãenstva. Záhumenky a soukromá políãka, obdûlávaná malou mechanizací a nepo kozená nadmûrn m pouïíváním pesticidû a umûl ch hnojiv, jsou refugiem fiady pleveln ch druhû, které byly v minulosti plo nû roz ífieny a do souãasnosti prakticky úplnû vymizely. V okolí Velké nad Veliãkou se udrïely (zejména pod NPR Zahrady pod Hájem) teplomilné plevele, napfi. tûniãník paprskující (Bifora radians), CHKO Bílé Karpaty âast m druhem mezofilních luk Bíl ch Karpat je prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina) s ãerven mi nebo Ïlut mi kvûty. Vemeník zelenav (Platanthera chlorantha). BK 3 55

14 Zlínsko Vosík obecn (Polistes nimpha). hrachor paãoãkov (Lathyrus aphaca), hofiinka v chodní (Conringia orientalis), prorostlík okrouhlolist (Bupleurum rotundifolium), svízel trojroh (Galium tricornutum), nedávno zde byl je tû pozorován i hlaváãek plamenn (Adonis flammea). V oblasti Kopanic dosud najdeme silenku galskou (Silene gallica) nebo svefiep stoklasu (Bromus secalinus). V znaãn m jevem krajiny Bíl ch Karpat je prolínání zahrad, políãek a star ch sadû s loukami. Ve star ch sadech dosud ãasto najdeme zanikající krajové a staré odrûdy ovocn ch dfievin. Jejich travnat podrost má ãasto charakter jednoseãn ch nehnojen ch luk a skr vá vzácné druhy vstavaãovit ch. V tomto prostfiedí se ãastûji setkáme napfi. se vstavaãem muïsk m (Orchis mascula) a v. vojensk m (O. militaris), vzácnû i tofiiãem ãmelákovit m (Ophrys holosericea). Ovocné stromy navíc hostí nûkolik vzácn ch druhû li ejníkû; napfi. terãovka Parmelia glabra zde má jedinou lokalitu v âeské republice. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje fiada druhû, které v âeské republice jinde nenajdeme. Jsou to plevnatec lesostepní (Danthonia alpina), mochna malokvûtá (Potentilla micrantha), v ivec statn (Pedicularis exaltata), tofiiã ãmelákovit (Ophrys holosericea), prstnatec listenat SoóÛv (Dactylorhiza longebracteata subsp. sooana), kru tík ostrokvût pfiehlíïen (Epipactis leptochila subsp. neglecta), k. pontick (E. pontica), hrachor panonsk (Lathyrus pannonicus), razilka smrdutá (Aposeris foetida), starãek stinn (Senecio umbrosus), starãek dlouholist moravsk (Tephroseris longifolia subsp. moravica), dále ãestec (rozrazil) latnat (Pseudolysimachion spurium), jehoï jediná dal í lokalita na Chomutovsku jiï dávno zanikla, a podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), jejíï pfiirozen v skyt mimo CHKO Bílé Karpaty dnes také zfiejmû patfií minulosti. ada velmi vzácn ch druhû sice roste i v jin ch ãástech âr, av ak bûlokarpatské populace patfií k nejpoãetnûj ím. Platí to napfi. o tofiiãi vãelovitém (Ophrys apifera), kru tíku drobnolistém (Epipactis microphylla), srpici karbincolisté (Klasea lycopifolia), k chavici ãerné (Veratrum nigrum), rudohlávku jehlancovitém (Anacamptis pyramidalis), ostfiici bílé (Carex alba), o. ptaãí noïce (C. ornithopoda) a snûdku krátkoãnûleãném (Ornithogalum brevistylum). Fytogeograficky a ochranáfisky je velmi v znamn i v skyt dal ích druhû, napfi. snûdku kulatoplodého (Ornithogalum sphaerocarpum), afránu bûlokvûtého (Crocus albiflorus), bílojetele bylinného (Dorycnium herbaceum), ãestce (rozrazilu) vstavaãovitého (Pseudolysimachion orchideum), hlízovce Loeselova (Liparis loeselii), sítiny kulatoplodé (Juncus sphaerocarpus), odemky vodní (Catabrosa aquatica) aj. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje celkem 03 chránûn ch druhû cévnat ch rostlin, z toho 7 v kategorii kriticky ohroïen ch, 37 silnû ohroïen ch a 39 v kategorii ohroïen ch druhû. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje (resp. vyskytovalo) 4 z celkového poãtu 56 druhû vstavaãovit ch, dolo- Ïen ch z území âeské republiky. Aãkoli zde fiada druhû má dnes nejpoãetnûj í populace v rámci státního území, ani mezi nimi se Bílé Karpaty nevyvarovaly ztrát. JiÏ zde neuvidíme tofiíãek jednohlízn (Herminium monorchis), vstavaã fiídkokvût (Orchis laxiflora), v. trojzub (O. tridentata), v. tûniãn (O. coriophora) ani vihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). Z dal ích v znamn ch druhû ve zdej í pfiírodû vyhynul i hofiec bezlodyïn (Gentiana acaulis). Díky rozmanitosti biotopû, zachovalosti listnat ch lesû ale i pfiítomnosti nepûvodních jehliãnat ch dfievin jsou Bílé Karpaty bohaté i po stránce mykologické. Svou polohou umoïàují také v skyt teplomiln ch, vápnomiln ch druhû jako hfiib satan (Boletus satanas), h. FechtnerÛv (B. fechtneri) nebo h. medotrpk (B. radicans). Staré buãiny, které se vyskytují pfiedev ím v severní ãásti území, hostí poãetnou skupinu lupenat ch hub a choro ovit ch typick ch pro tento typ lesa, napfi. ryzec bukov (Lactarius blennius), r. syrovinku (L. volemus), Èavnatku bukovou (Hygrophorus penarius), helmovku afránovou (Mycena crocata), korálovec bukov (Hericium clathroides), rezavec 56 BK 4

15 uzlovit (Inonotus nodulosus), outkovku hrbatou (Trametes gibbosa) asmolokorku bukovou (Ischnoderma resinosum). V ostatních listnat ch lesích, hlavnû kolem fiek a potokû, je moïno najít mnoho hfiibovit ch a mykorhizních lupenat ch druhû hub, pfiedev ím ryzce, holubinky, muchomûrky, pavuãince a vláknice, které jsou ãasto vázané na dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), ale i habr nebo lísku, ménû na javory, jasan a lípu. Nezanedbateln poãet mykorhizních druhû je vázan na bfiízy a osiky plevelné dfieviny, které se vyskytují roztrou enû po celém území. Jak pro vy í rostliny, tak i pro houby jsou v rámci republiky nejv znamnûjsím biotopem Bíl ch Karpat pravidelnû kosené, nehnojené louky a extenzivní pastviny. K nejbûïnûj ím luãním druhûm patfií piãka obecná (Marasmius oreades), bedla vysoká (Macrolepiota procera), Ïampión velkov trus (Agaricus macrosporus), Ï. polní (A. campestris), závojenka hedvábitá (Entoloma sericeum), ãirûvka májovka (Calocybe gambosa), ãirûvka zamlïená (Lepista luscina), strmûlka zemûvratná (Clitocybe geotropa) a jiné. K dnes uï vzácn m a ohroïen m houbám patfií voskovky a nûkteré závojenky. âasto nápadnû Ïluté aï ãervenû zbarvené voskovky jsou známé skoro ze v ech luãních maloplo n ch chránûn ch území. Nejãastûji se zde setkáme s voskovkou papou ãí (Hygrocybe psittacina), v. Ïlutavou (Hygrocybe flavescens), v. arlatovou (Hygrocybe coccinea), v. granátovou (Hygrocybe punicea), dále se Èavnatkou luãní (Camarophyllus pratensis) a. panenskou (Camarophyllus virgineus). Spoleãnû s nimi jsou ãasto vidût i plodnice závojenky pastvi tní (Entoloma conferendum), závojenky edohnûdé (Entoloma porphyrophaeum) a jin ch, vzácnûj ích druhû závojenek. V echny tyto druhy vyhledávají pfiedev ím krátkostébelné porosty na mechov ch místech v polostínu remízkû a lemû. patná údrïba zpûsobí potlaãení jejich rûstu a rychlé mizení. Mokfiady a prameni tû, porostlé mechem, i solitérní stromy v luãní vegetaci pfiispívají k dal ímu obohacení mykoflóry. Zvlá tním biotopem jsou ohni tû na pasekách a loukách (po spálení sena), které ãasto obsadí hnojník BoudierÛv (Coprinus boudieri), penízovka spáleni tní (Tephrocybe anthracophila), ohnivka spáleni tní (Pyronema omphalodes) a nûkolik dal ích druhû drobn ch vfieckov trusn ch hub. Lesy pokr vají témûfi 45 % plochy CHKO, z toho listnaté lesy jsou zastoupeny necel mi 55 %. NejdÛleÏitûj- í listnatou dfievinou je buk. Rozsáhlé polopfiirozené buãiny v okolí Vlárského prûsmyku patfií k nejlépe zachovan m lesním porostûm âeské republiky. Z jehliãnanû je v území autochtonní pouze jedle, která zasahuje na hfieben Královce na Vala skokloboucku. Její podíl mezi dfievinami ãiní asi %. Do lesních porostû byly místy zavedeny nepûvodní dfieviny smrk, borovice, modfiín. Jedním z rozhodujících kritérií hospodafiení v lesích je odstupàovaná zonace a specifické poïadavky státní ochrany pfiírody. V první zónû jsou porosty se zastoupením autochtonních dfievin, druhou zónu tvofií pfieváïnû listnaté porosty s úãastí nepûvodních jehliãnat ch dfievin, ve tfietí zónû pfievládají lesní porosty s pfievahou nepûvodních dfievin. V lesích se nepfiíznivû projevuje zmûna druhové skladby, která vedla ke zv ení poãtu nahodil ch tûïeb. Postupnû se zaãínají uplatàovat jemnûj í formy hospodafiení, které nahrazují zauïívan holoseãn zpûsob obnovy. Lesní rezervace jsou vesmûs pfiíli malé na to, aby mohly b t ponechány samoregulaci. Proto jsou nutné specifické pûstební zásahy, které zabezpeãí vhodnou strukturu porostu, v urãit ch stadiích je nutná podpora pfiirozeného zmlazení. V jimkou je prales na Velké Javofiinû, kter je ponechán bez jak chkoli zásahû. Zvlá tním, dosud nerozpracovan m problémem je otázka ochrany spoleãenstev v mladkov ch pafiezin, zejména v polohách dubohabfiin. Na rozmanitost rostlinného krytu navazuje v Bíl ch Karpatech velmi pestrá paleta Ïivoãi n ch druhû. V raném CHKO Bílé Karpaty Stfievlík ScheidlerÛv (Carabus scheidleri). Plamatka lesní (Arianta arbustorum). BK 5 57

16 Zlínsko Bûlokarpatské orchidejové louky. Bafiiãka bahenní (Triglochin palustre). 58 BK 6 postglaciálu sem pronikly stepní a pozdûji lesostepní elementy z jihov chodního smûru, jak pûvodu orientálního, tak pontomediteránního a eurosibifiského. Pronikání fauny ze západní Evropy pravdûpodobnû zabrzdila blízká vysoká horstva s rozsáhl mi ledovci (Alpy) i relativnû vysoká horská pásma, která pfiehrazují úzkou dunajskou cestu, a pohofií na jiïních a jihozápadních hranicích âeské republiky. Karpatské a panonské prvky sem pronikají ivsouãasnosti. Fauna Bíl ch Karpat je velmi rozmanitá, av ak dosud jí byla vûnována pouze malá pozornost. Soustavn zoologick prûzkum zde byl zahájen teprve vroce 997, v pfiedchozích letech byly zkoumány jednotlivé lokality pouze ojedinûle. K nejlépe poznan m skupinám ÏivoãichÛ v Bíl ch Karpatech patfií bezesporu mot li, stfievlíkovití brouci, plazi, obojïivelníci a ptáci. Znalosti o ostatních obratlovcích, stejnû jako o vût inû bezobratl ch, jsou nedostateãné a kusé. ada skupin, napfi. krouïkovci, chvostoskoci, mnohonoïky, stonoïky, roztoãi, vût ina ãeledí broukû, blanokfiídlého a dvoukfiídlého hmyzu, zde doposud nebyla zkoumána vûbec. Kvûtnaté louky Bíl ch Karpat hostí velice bohatou faunu a pfiedstavují dûleïité útoãi tû pro nûkolik desítek vzácn ch a ohroïen ch druhû hmyzu. Tyto biotopy ob vají napfi. kudlanka náboïná (Mantis religiosa), která v jiïní ãásti pohofií vystupuje aï do v ky 550 m n. m. Îije zde sklípkánek ãern (Atypus piceus), vzácní sekáãi Zacheus crista a Egaenus convexus, stfievlíãek Pterostichus incommodus, krasec uhersk (Anthaxia hungarica) a celá fiada jin ch vzácn ch broukû. Z mot lû je zde typick ÏluÈásek barvomûnn (Colias myrmidone), perleèovec dvoufiad (Brenthis hecate), modrásek hoficov (Maculinea alcon), m. ãernoskvrnn (M. arion), okáã jílkov (Lopinga achine), rûzné druhy mûr, píìalek aj. âastûji neï dfiíve je v celém pohofií pozorován i kfiiïák pruhovan (Argiope bruennichii). Solitérní staré duby ve vût ích luãních komplexech podmiàují hojn v skyt roháãe obecného (Lucanus cervus) a jin ch vzácn ch broukû prodûlávajících v voj ve dfievû, napfi. tesafiíka Akimerus schaefferi. Pastviny, mokfiady na sesuvech, vrstevnatá prameni tû a potoãní nivy v loukách, lemy kolem soliterních stromû a v okrajích lesa jsou rovnûï vhodn m biotopem pro dal í v znamné druhy bezobratl ch a také obratlovcû, napfi. je tûrky Ïivorodé (Zootoca vivipara) a vzácnû i zmije obecné (Vipera berus). Pestrá mozaika biotopû v tûchto polohách umoïàuje i souïití druhû obojïivelníkû rûzn ch ekologick ch nárokû; spolu zde Ïijí napfi. ropucha zelená (Bufo viridis), r. obecná (B. bufo) a skokan hnûd (Rana temporaria). Na lesostepních stanovi tích se ãasto objevují je tûrka obecná (Lacerta agilis) a uïovka hladká (Coronella austriaca). Z ptákû zde pfie- Ïívají dosud poãetné populace kfiepelky polní (Coturnix coturnix) a chfiástala polního (Crex crex). Na loukách v jiïní ãásti Bíl ch Karpat hnízdí lindu ka lesní (Anthus pratensis), strnad luãní (Miliaria calandra), bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), b. ãernohlav (S. torquata) a skfiivan polní (Alauda arvensis). V blízkosti Vápenek zahnízdil (poprvé v âr) v reãek mal (Otus scops). Charakteristick mi savci jiïní ãásti pohofií jsou jeïek v chodní (Erinaceus concolor) a bûlozubka bûlobfiichá (Crocidura leucodon). Z dravcû je zde relativnû hojn vãelojed lesní (Pernis apivorus). V lesích vy ích poloh hnízdí holub doupàák (Columba oenas), strakapoud velk (Dendrocopos major), s. bûlohfibet (D. leucotos), datel ãern (Dryocopus martius), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a kánû lesní (Buteo buteo). Hojn mi pûvci zde jsou Ïluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek ed (Muscicapa striata) a l. bûlokrk (Ficedula albicollis). Ve star- ích porostech hnízdí ãáp ãern (Ciconia nigra) avposledních letech ífiící se krkavec velk (Corvus corax). Na lesních cestách je témûfi v kaïdé kaluïi moïné nalézt kuàku Ïlutobfiichou (Bombina variegata), v lesích a u potokû je hojn mlok skvrnit (Salamandra salamandra). Charakteristick m plazem listnat ch lesû je v celé oblasti sle-

17 p kfiehk (Anguis fragilis). Z drobn ch savcû zasluhuje pozornost pfiedev ím v skyt rejska horského (Sorex alpinus). V severov chodní ãásti pohofií se vzácnû vyskytuje koãka divoká (Felis silvestris) arys ostrovid (Lynx lynx), ze Slovenska se obãas zatoulá i medvûd hnûd (Ursus arctos). V lesních porostech vy ích poloh Ïije mnoho bezobratl ch ÏivoãichÛ, typick ch pro karpatské lesy, napfi. mûkk i modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicina) a skalnice lepá (Faustina faustina), stfievlíkovití brouci Pterostichus pilosus, P. foveolatus, Abax schueppeli subsp. rendschmidtii, Carabus obsoletus a C. auronitens subsp. escheri a tesafiík alpsk (Rosalia alpina). V okolí lidsk ch sídel v jiïní ãásti území Ïijí mot li pestrokfiídlec podraïcov (Zerynthia polyxena) amartináã hru Àov (Saturnia pyri). Pro údolí Moravsk ch Kopanic je charakteristick v skyt uïovky stromové (Elaphe longissima). Roztrou ené samoty a hospodáfiská stavení jsou hnízdi ti dosud poãetn ch populací vla - tovky obecné (Hirundo rustica) a jifiiãky obecné (Delichon urbica). V kostelech a jin ch star ch budovách pfieb vají letní kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netop ra velkého (Myotis myotis), n. u atého (Plecotus auritus), n. dlouhouchého (P. austriacus) a n. veãerního (Eptesicus serotinus). V zahradách a v okolí pouliãních lamp loví netop r hvízdav (Pipistrellus pipistrellus). V blízkosti samot ãasto Ïije plch velk (Glis glis) avjejich nejbliï ím okolí tchofi tmav (Mustela putorius). První osídlení na okrajích území dne ní CHKO Bílé Karpaty je doloïeno z poãátku neolitu, z období pfi. n. l. Na poãátku druhého tisíciletí pfi. n. l. sem pronikly kmeny z karpatsk ch kotlin, jak dokazují nálezy kanelované keramiky a opevnûná hradiska (napfi. v Bánovû). Ve star í aï stfiední dobû bronzové neproniklo osídlení do vy ích poloh, ale bylo vázáno pouze na vodní toky v kotlinách. Nicménû i v této dobû bylo vybudováno v inné hradi tû na umárníku nad KnûÏdubem. Na konci druhého tisíciletí pfi. n. l. se objevil lid popelnicov ch polí, jehoï pfiítomnost dokázaly prûzkumy pozûstatkû rozsáhlého hradi tû u Javorníku a fiady pohfiebi È mezi Luhaãovicemi a Vala sk mi Klobouky. I pozdûji pfii ed í Keltové vybudovali v území opevnûná sídli tû (napfi. ubrumova). Nálezy fiímsk ch mincí u Bojkovic a ve Vlárském prûsmyku svûdãí o existenci dûleïité komunikace. První slovanské osídlení dokumentují nálezy pohfiebi È z doby Velké Moravy na Slaviãínsku a Bojkovicku. Hornatûj í ãásti v ak tehdy zfiejmû osídleny nebyly. Na pfielomu tisíciletí vznikla nebo byla obnovena fiada hradisek, napfi. v Brumovû, v Bánovû ausudomûfiic. Po rozpadu Velkomoravské fií e se Bílé Karpaty stávají hraniãním hvozdem na pomezí Království uherského a Markrabství moravského. Vliv pfiemyslovsk ch kníïat v ak konãil prakticky na fiece Ol avû (u Uherského Brodu), vliv uhersk ch králû v PováÏí, takïe hory byly územím nikoho. Snahu o ovládnutí tohoto kraje spatfiujeme napfi. v zaloïení královského hradu v Brumovû na poãátku 3. století. Hlavní vlna kolonizace v ak pfii la teprve po vpádu TatarÛ (4) a KumánÛ (53) na Moravu. V té dobû byl zalo- Ïen královsk hrad Uhersk Brod, na kolonizaãním úsilí se ov em podílela i lechta, která budovala hrady (napfi. Bánov) a osazovala vsi. Po poráïce Matú e âáka, kter v roce 34 zpusto il mnohá sídla na moravské stranû, byla vytyãena moravsko-uherská hranice tak, jak ji známe dodnes. V prûbûhu 4. století se zaãínají vzmáhat stfiediska vût ích panství (napfi. Vala ské Klobouky) i vsi v okolí men ích vladyck ch lén (napfi. Suchá Loz, Hrubá Vrbka, Strání). Neklidné 5. století pfiineslo zkázu fiadû opevnûn ch sídel. BojÛm mezi Uhry a ãesk m králem uãinil konec teprve mír z roku 478. Jagellonci vládli nûjakou dobu po obou stranách pohofií, coï pfiineslo kraji klid a rozkvût i budování správních center. V této dobû nastupuje první vlna vala ské kolonizace, která v Bíl ch Karpatech ovlivnila zejména CHKO Bílé Karpaty Rozkvetlá louka nad Javorníkem. Prstnatce bezové (Dactylorhiza sambucina) na Pfiedních loukách. BK 7 59

18 Zlínsko severov chodní ãást a okolí Starého Hrozenkova. Naprostou zkázu oblasti pfiineslo 7. století. Vpády BoãkajovcÛ, vojsk krymsk ch TatarÛ, ktefií bojovali na stranû tureckého sultána, a kurucû systematicky plenily vsi i mûsteãka, mnoho obyvatel zahynulo nebo bylo odvleãeno. Uklidnûní v 8. století znamenalo velmi zásadní zvrat ve vyuïití krajiny v nejvy ích a nejodlehlej ích ãástech Bíl ch Karpat. V té dobû do lo ke zmûnám Ïivotního stylu i hospodafiení a byla zakládána nová sídla: typické kopaniãáfiské obce s rozpt lenou zástavbou Vy kovec, Îítková, Vápenice a Lopeník byly zaloïeny nejdfiíve na konci 7. století, moïná aï kolem roku 740. Kolonizace vy ích poloh pohofií radikálnû ovlivnila vzhled krajiny. Dosud témûfi neprostupn pansk les byl parcelován, jednotlivé pozemky pfiidûlovány kolonistûm, ktefií pfiicházeli z Polska a z v chodních Karpat v dne ní Ukrajinû a v Rumunsku. Kolonisté museli vykluãit stromy a na vrchnostensk ch pastvinách a loukách pásli pfiedev ím ovce. V této oblasti se velmi dlouho, aï do 9. století, udrïela panská drïba gruntû, jejichï obyvatelé museli odvádût desátek. Drobní zemûdûlci nemohli pfii permanentním nedostatku financí nakupovat stroje ani zavádût novûj í metody v obdûlávání. ZadluÏování vedlo k emigraci od druhé poloviny 9. století se fiada usedlíkû odstûhovala do Ameriky nebo chodila na sezónní práce do bohat ích oblastí Moravy, Rakous nebo Uher. Specifick m povoláním v nûkter ch vesnicích na Bojkovicku se stalo zvûrokle tiãství, které místní obyvatele zavedlo prakticky do celé Evropy. Na obdûlávan ch pozemcích se pûstovaly pfieváïnû brambory, oves a Ïito, ménû len, konopí, proso a pohanka. V nosy obilnin byly velmi nízké, protoïe vodní a vûtrná eroze zpûsobovala, Ïe mnohdy bylo nutné setbu nûkolikrát opakovat. Prud í svahy a pûdní sesuvy zûstávaly nerozorané a slouïily jako louky a pastviny. V znamn m prvkem bylo téï tradiãní ovocnáfiství, pûstovaly se zejména vestky, jablonû a hru nû, ménû ofiechy a ostatní peckoviny. V 9. století se v niï ích polohách pásl pfiedev ím hovûzí dobytek, ovce pfievaïovaly na Vala skokloboucku, na Kopanicích, ménû na HorÀácku. Na konci 9. století se rozpadá institut spoleãné pastvy a dobytek byl ustájen, coï pfiineslo dûraz na sklízení sena. Do té doby se pastviny prakticky nehnojily, protoïe hnûj ze zimního ustájení staãil pouze na zelnice a zahrádky. Po ustájení bylo k dispozici více hnoje, kter se vyváïel na úhor pfied setím ozimû. Po nich následovala v trojpolním systému jafi, pak brambory, pod nûï se rovnûï hnojilo. Hnojení se opakovalo obvykle jen jednou za 3 roky. Ozimy se bez pfiihnojení mrvou sely jen do zaoran ch jeteli È, jeteloviny se nejãastûji dosévaly do jafiin. Tento systém hospodafiení zanikl ve vy ích polohách Bíl ch Karpat teprve se vznikem JZD. Historick v voj v Bíl ch Karpatech znamenal, Ïe se zde nedochovalo mnoho stfiedovûk ch stavebních památek. K nejstar ím patfií zfiícenina hradu v Brumovû, hrádek Zubaãov u Komnû a hrad Nov Svûtlov u Bojkovic, pocházející pûvodnû z století, pfiestavûn v 9. století. Z církevních staveb zasluhují zmínku kostely ve Vlachovicích a ve Velké nad Veliãkou. Velmi roz ífiené jsou drobné sakrální stavby a volnû stojící plastiky, napfi. boïí muka u Luhaãovic, roubená zvonice v Haluzicích, zajímavé zvonice ve Vrbûticích a v Javorníku. Na území CHKO najdeme mnoho dokladû lidového stavitelství. K nejv znamnûj ím patfií vûtrn ml n holandského typu z roku 84 nad KuÏelovem, soubor seníkû v Javorníku, mnohé usedlosti na Kopanicích. Zajímav m pfiíkladem secesní architektury je fiada objektû v lázních Luhaãovice. Specifické podmínky Ïivota v Bíl ch Karpatech a odlehlost fiady sídel vedly k udrïení bohat ch folklórních tradic. Do CHKO Bílé Karpaty zasahuje více Ïiv ch etnografick ch oblastí. Okraj západní ãásti náleïí DolÀácku, nûkolik vesnic v okolí Velké nad Veliãkou tvofií HorÀácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Vala sk ch Klo- 60 BK 8

19 bouk zasahuje Vala sko, k nûmu pfiiléhá Luhaãovické Zálesí. Dodnes se v Bíl ch Karpatech setkáváme s Ïivou tradicí lidov ch krojû, písní a tancû pfii oslavách rûzn ch svátkû (fa ank, Velikonoce, hody aj.). Souãasn vzhled krajiny Bíl ch Karpat a zdej í velká rozmanitost biologick ch druhû úzce souvisejí s lidskou ãinností. Proto je hospodafiení ãlovûka i nadále nezbytn m ãinitelem pro zachování diverzity. Platí to zejména pro pûvodnû jednoseãné, druhovû velmi bohaté louky. Na poãátku 0. století se louky rozprostíraly na mnohem vût ích rozlohách. V posledních ãtyfiiceti letech v ak byly mnohé z nich devastovány. Nûkteré byly rozorány, jiné po kozeny nadmûrn m hnojením, a fiada z nich zûstala leïet ladem. Zvlá tû svaïité pozemky s terénními nerovnostmi, které se tûïko kosily bûïnou zemûdûlskou technikou, byly ponechány pfiirozené sukcesi a rychle zarostly dfievinami, pfiedev ím hlohem. Díky útlumu zemûdûlské v roby a úbytku pracovních sil v zemûdûlství v posledních letech se v mûra neobhospodafiovan ch ploch zvy uje. Rozloha pokosen ch ploch kaïdoroãnû závisí na dotacích z ústfiedních úfiadû (ministerstvo zemûdûlství a ministerstvo Ïivotního prostfiedí). Souãasn zpûsob údrïby luk je vesmûs ztrátov, protoïe produkce sena pfievy uje poptávku. Pouze ãást sklizené hmoty je vyuïita v místû nebo je prodána do jin ch oblastí. âasto je seno ponecháno na louce, odloïeno na její okraj nebo spáleno. Vyfie ení systému opakovaného obhospodafiování zdej ích luk je nejvût- ím souãasn m problémem CHKO. e ení se hledají v alternativním vyuïívání sena a extenzivní pastvû. Kromû ploch, jejichï vegetace byla dlouhodobû ovlivàována kosením, je v ak tfieba udrïovat i dal í typy nelesních biotopû. Ve stfiedních a vy ích polohách byla vût ina trval ch travních porostû vyuïívána jako pastviny. V souãasné dobû se na mnoha místech obnovuje pastva, pfiedev ím masn mi plemeny ovcí a dobytka. Zvlá tním pfiípadem jsou stabilizované sesuvy, zejména na mûlk ch skeletov ch pûdách, které nelze kosit. Obãas je zde v ak tfieba odstranit nálet. Také na prameni tních mokfiadech je tfieba periodicky likvidovat nálety ol í a vrb, zãásti i stafiinu. CHKO Bílé Karpaty 3 Typick m rysem krajiny Vy kovecké hornatiny jsou seníky patfiící k rozpt lenému kopaniãáfiskému osídlení. Kopanická usedlost na Îitkové. 3 Bohatû zdoben kroj na Hor- Àácku. BK 9 6