VYHODNOCENÍ TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ ČINNOSTI NA REVÍRU VALAŠSKÁ BYSTŘICE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické a dřevařské techniky VYHODNOCENÍ TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ ČINNOSTI NA REVÍRU VALAŠSKÁ BYSTŘICE Diplomová práce 2012/2013 Bc. Kneisl Zdeněk

2 ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vyhodnocení těžebně-dopravní činnosti na revíru Valašská Bystřice zpracoval sám a uvedl všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/ 1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně Kneisl Zdeněk v. r.

3 PODĚKOVÁNÍ Rád bych tímto poděkoval panu Ing. et Ing. Jiřímu Kadlecovi, Ph.D., za odborné rady, ochotu a strávený čas po celou dobu vedení této diplomové práce, dále pak zaměstnancům společnosti Lesy České republiky, s.p.- Lesní správy Rožnov pod Radhoštěm, zejména pak revírníku p. Lukáši Fojtáškovi za poskytnutí údajů a informací potřebných ke zpracování této závěrečné práce. Rovněž bych tímto rád poděkoval mým rodičům za umožnění studovat a hlavně podporu a trpělivost v průběhu mého studia.

4 Jméno: Zdeněk Kneisl Název práce: Vyhodnocení těžebně-dopravní činnosti na revíru Valašská Bystřice ABSTRAKT: Předkládaná diplomová práce se zabývá vyhodnocením těžebně-dopravní činnosti na revíru Valašská Bystřice, který je spravován společností Lesy České republiky s.p., Lesní správou Rožnov pod Radhoštěm. V práci jsou analyzovány jak přírodní podmínky, tak i podmínky všeobecné, které ovlivňují těžebně-dopravní činnost v rámci daného zájmového území. Vyhodnocena je struktura těžeb a použitých technologií těžby a dopravy dříví v letech , dále se závěrečná práce v rámci komplexního posouzení zabývá i úrovní zpřístupnění lesních porostů v rámci revíru, a to posouzením kritérií zpřístupnění. V závěru se diplomová práce zabývá posouzením vhodnosti použitých technologií při těžební činnosti a formulací doporučení pro praxi. Klíčová slova: těžba dříví, soustřeďování dříví, zpřístupnění lesa, poškození lesa Name: Zdeněk Kneisl Name of thesis: Evaluation of harvesting - transport activity on forrest district Valašská Bystřice ABSTRACT: This thesis deals with the evaluation of logging activities in the forest district Valašská Bystřice, which is managed by Forests of the Czech Republic, State-owned Company Forest management Roznov. The thesis analyzed how natural conditions and the general conditions affect logging activities on observed area. The structure of felling and logging technologies is evaluated for period , as well as the final project in the framework of a comprehensive assessment deals with the level of access to forests in the district, and the assessment criteria disclosure. The thesis deals with the evaluation of the technologies used in logging operations and formulates recommendations for practice. Keywords: harvesting, skidding, forest assesment, forest damage

5 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE SEZNÁMENÍ S PROBLEMATIKOU TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ PROCES TĚŽBA DŘÍVÍ DOPRAVA DŘÍVÍ TĚŽEBNÍ METODY LESNÍ DOPRAVNÍ SÍŤ FUNKCE LDS ROZDĚLENÍ DŘÍVÍ KRITÉRIA ZPŘÍSTUPNĚNÍ ZÁSADY TVORBY LDS TERÉNNÍ KLASIFIKACE A TERÉNNÍ TYPIZACE ŠKODY NA LESNÍCH POROSTECH DRUHY ŠKOD FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ MÍRU POŠKOZENÍ MĚRNÝ TLAK MATERIÁL A METODIKA POUŽITÉ ZKRATKY MATERIÁL METODIKA VÝSLEDKY A DISKUZE CHARAKTERISTIKA REVÍRU VAL. BYSTŘICE PŘÍRODNÍ POMĚRY PRODUKČNÍ POMĚRY FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TĚŽ. - DOPRAVNÍ PROCES V RÁMCI REVÍRU. 39

6 4.2 TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ PROCES MANAGEMENT HOSPODAŘENÍ STRUKTURA TĚŽEB TECHNOLOGIE SOUSTŘEĎOVÁNÍ HODNOCENÍ ZPŘÍSTUPNĚNÍ ODVOZNÍ CESTY V RÁMCI REVÍRU KRITÉRIA ZPŘÍSTUPNĚNÍ NÁVRH OPTIMALIZACE REALIZACE TĚŽEBNĚ- DOPRAVNÍ ČINNOSTI VYHODNOCENÍ Z HLEDISKA VHODNOSTI NASAZENÍ ZÁVĚRY PRO UPLATNĚNÍ V PROVOZU ZÁVĚR SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH... 68

7 1. ÚVOD Dřevo je od pradávna jedním ze základních materiálů, které člověk při své existenci využívá. S trochou nadsázky lze konstatovat, že dřevo provází člověka od kolébky po rakev. V souvislosti s nárůstem početnosti celosvětové populace lze globálně nadále předpokládat, že do okamžiku objevení alternativního, obdobně využitelného materiálu, bude i do budoucna existovat potřeba po dřevní hmotě. A to jako zdroje energie (obzvláště v rozvojových zemích), ale i jako surovina pro dřevařský sektor. Právě těžba a následně prodej dříví je i v současnosti stále jedním (ne-li jediným podstatným) ze zdrojů příjmů jednotlivých subjektů v lesním hospodářství. Prodejem dříví vlastník lesa vydělává na ostatní nezbytné činnosti (obnova, výchova porostů) lesnického hospodaření, které ovšem povětšinou tvoří pouze nákladovou složku ekonomické bilance. V souvislosti se současně platnou legislativou nelze ekonomické potřeby vlastníka lesa krýt operativně a neomezeně těžbou a prodejem dříví a to na základě jeho potřeb a vlastního subjektivního uvážení. Vlastník lesa je povinen respektovat údaje lesnicko-hospodářského plánování, pro svůj majetek smí vytěžit pouze schválené množství dříví- tzv. etát odvozený z těžebních ukazatelů. V souvislosti se středoevropským trendem trvale udržitelného hospodaření v lesích, je úkolem lesnického personálu nalézt optimální řešení pro technologii těžby a dopravy dříví, které bude v této souvislosti odpovídat na jedné straně myšlenkám udržení ekologické stability, a na straně druhé výše uvedeným potřebám ekonomickým, tj. ziskovosti. Těžebně-dopravní proces v sobě tedy skrývá v širším pohledu aspekty ekologické, pěstební, technologické, manažersko-organizační či ekonomické a tímto zároveň klade nároky na činnost lesního hospodáře. Pouze uvědomění si vzájemného prolínání daných činností vede právě k principu trvalé udržitelnosti hospodaření v lesích. Také různé druhy těžeb (výchovné, mýtní, nahodilé) mají z hlediska těchto atributů svá specifika, které je rovněž lesnický personál nucen respektovat. Těžebně-dopravní proces lze v určitém smyslu považovat za pomyslnou špičku ledovce v koloběhu lesního hospodářství. V ideálním případě je úspěšným završením a finálním odrazem snah a vizí lesníka.

8 1.1 CÍL PRÁCE Cílem předkládané diplomové práce bylo vyhodnocení těžebně-dopravní činnosti v podmínkách lesní správy Rožnov pod Radhoštěm, revíru Valašská Bystřice. Práce vycházela ze stanovených dílčích cílů práce, mezi něž patří: - vyhodnocení podmínek ovlivňujících těžebně-dopravní činnost konkrétně v zájmové oblasti - analýza struktury těžeb a použitých technologií soustřeďování v letech posouzení LDS, kritéria zpřístupnění - zmapování poškození, určení vhodnosti užitých technologií při těžbě a dopravě dříví. - formulace závěrů a doporučení použitelných pro praxi

9 2. SEZNÁMENÍ S PROBLEMATIKOU 2.1. TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ PROCES Těžebně-dopravní činnost lze rozdělit na operace, jež spolu úzce souvisí, a to na těžbu dříví a dopravu dříví. Výroba surového dříví (jakožto výrobní proces) je tvořena výrobními fázemi: - těžba dříví - soustřeďování dříví - odvoz dříví - výroba sortimentů. V těžební činnosti považujeme za pracovní operace: Těžba dříví: kácení stromu odvětvování odkorňování zkracování snášení ukládání Soustřeďování dříví: vyklizování sestavení nákladu přibližování třídění ukládání na skládce jízda do porostu Odvoz dříví: nakládání jízda s nákladem skládání

10 jízda bez nákladu Výroba sortimentů: rozvalování skládky měření příčné přeřezávání třídění odkorňování štípání štěpkování ukládání adjustace (Simanov a Kohout, 2004) TĚŽBA DŘÍVÍ Lesní těžba je tradiční název rozsáhlé ucelené části oboru lesnictví, zabývající se činnostmi počínaje kácením stromů, jejich opracováním, dopravou surového dříví z lesních porostů k odvozním cestám a dále po nich druhováním a adjustaci dříví na skladech, dopravou dříví po železnicích, až po prodej dříví odběratelům. (Simanov a Kohout, 2004). Lesní těžba a pěstování lesů spolu tvoří nedílný a logický celek. Všechna těžební opatření jsou nástrojem lesního hospodáře, který hodlá dosáhnout požadovaných pěstebních cílů, především pak udržení ekologické stability porostů. Aby bylo možné pěstebních cílů dosáhnout, musí k tomu být vybrán nejvhodnější nástroj. To znamená, že plánování i provádění těžby a dopravy dříví musí být přizpůsobené konkrétním přírodním podmínkám a současnému stavu lesního porostu tak, aby přispívaly k udržování lesních ekosystémů v rovnovážném stavu. Je třeba tedy využívat co nejvíce přírodních sil k dosažení pěstebního cíle, a naopak proti působení přírodních sil působit co nejméně. (Simanov a Kohout, 2004). Lesní hospodář také nemůže vyznačovat stromy k těžbě jenom a pouze z hlediska pěstebních záměrů, bez vztahu k předpokládané technologii těžby a dopravy dříví (například bez ohledu na budoucí směr pohybu dřevorubce porostem, na směr kácení stromů a jejich následné dopravy atd.). Není-li těžba provedena vhodným způsobem, nemusí být dosaženo předpokládaného pěstebního záměru, dokonce může dojít k vážnému narušení lesního ekosystému s následným selháním

11 plnění některých jeho funkcí. Lesní hospodář musí mít proto jasnou představu, jakou technologii těžby a dopravy dříví je vůbec možné jeho lesnické a pěstební záměry uskutečnit. Jeho úkolem je pak hledat taková technologická a technická řešení, která by byla ekonomická a zároveň co nejvíce respektovala biologickou podstatu lesa v daných podmínkách. (Simanov a Kohout, 2004) Z hlediska ekonomického je celé lesní hospodářství zásadně ovlivňováno obchodem se surovým dřívím, které je dominantním zdrojem jeho samofinancování. Přitom je lesní hospodářství typickou prvovýrobou a zhodnocení dříví se projevuje v ekonomice jiných odvětví. Tržbami za dříví jsou kryty nejen náklady na vlastní provoz lesního hospodářství a udržování a rozvoj celospolečenských funkcí lesů, ale i výdaje vyvolané poškozováním lesů činnostmi mimo něj. Lesní těžba je tedy velmi významnou součástí lesního hospodaření, ve které i zdánlivě drobná zhospodárnění výroby a zvýšení tržeb za dříví, znásobená objemem výroby, mají významný vliv na ekonomické výsledky hospodaření. (Simanov a Kohout, 2004). Platný Lesní zákon v současnosti rozlišuje: - těžbu předmýtní, jíž rozumí úmyslnou těžbu prováděnou za účelem výchovy lesního porostu, - těžbu mýtní úmyslnou, jíž rozumí těžbu prováděnou za účelem obnovy porostu nebo výběr jednotlivých stromů v porostu určeném k obnově, - těžbu nahodilou, jíž je těžba prováděná za účelem zpracování stromů suchých, nemocných nebo poškozených, - těžbu mimořádnou, která je podmíněná povolením nebo rozhodnutím orgánu státní správy lesů. (Lesní zákon, 1995) DOPRAVA DŘÍVÍ Dopravou dříví (v širším slova smyslu) rozumíme přemisťování dříví od místa jeho těžby až k místu jeho zpracování.(neruda a Simanov, 2006) První etapu tohoto procesu označujeme jako primární dopravu dříví nebo také soustřeďování dříví. Další etapu označujeme jako sekundární dopravu dříví, při níž se dříví transportuje po upravených komunikačních spojnicích. Těmi mohou být cesty, železnice a plavební dráhy (Simanov a Kohout, 2004).

12 Základní pojmy Soustřeďování dříví - je veškerý transport dříví od pařezu až po odvozní místo (Neruda a Simanov, 2006). Jedná se o první a obtížnou část dopravy dříví od pně na odvozní místo (Rónay,1982). Dle Radvana (1990) se soustřeďování skládá ze 2 pracovních operací vyklizování a přibližování. Vyklizování dříví je transport dříví z místa těžby k přibližovací lince, zpravidla se provádí tažením (vlečením) po zemi, bez nakládání na transportní prostředek, obvykle se každý vyklizovaný kus pohybuje po samostatné dráze. Vývozní místo (VM) je ten bod na přibližovací lince, kde se mění vyklizování na přibližování. Při kombinovaném přibližování se zde mění i používané prostředky. (Simanov a Kohout, 2004). Přibližování dříví pracovní operace pokračování dopravy vyklizeného dříví na odvozní místo, tyto operace se vykonávají odděleně jedním pracovním prostředkem, souvisle jedním prostředkem nebo kombinovaně rozličnými prostředky (Rónay, 1982). Koňské potahy a zastaralé typy traktorů přibližují stejně jako při vyklizování. (Radvan, 1990). Sestavení nákladu je vytvoření odpovídající velikosti nákladu vyklizováním.(neruda a Simanov, 2006) Systematika rozdělení soustřeďování dříví a) dle podílu ruční a animální práce: Každý způsob soustřeďování dříví je charakterizován určitou úrovní produktivity, kultury, hygieny a bezpečnosti práce. Systemizačním znakem je podíl ruční a animální práce, podle kterého rozlišujeme: - manuální soustřeďování dříví - gravitační soustřeďování dříví - animální soustřeďování dříví - mechanizované soustřeďování dříví

13 - komplexně mechanizované (označované jako bezúvazkové, při kterém je proces soustřeďování realizován bez dotyku lidské ruky při použití vyvážecích traktorů a vyvážecích souprav, u kterých se náklad sestavuje hydraulickým jeřábem s drapákem, nebo při použití traktor s klešťovými závěsy. - částečně mechanizované (označované jako úvazkové, při kterém je nutný podíl fyzické práce při zatahování lana navijáku do porostu a vázání úvazků). b) dle prostředí, ve kterém se soustřeďování realizuje: - pozemní soustřeďování dříví - vlečením - resp. smykáním po půdním povrchu. - vynášením - kdy je dříví dopravováno bez kontaktu s půdním povrchem. - vyvážením - náklad spočívá zcela, nebo zčásti na transportním prostředku. - vzdušnou dopravu dříví - vrtulníky - balóny a vzducholoďmi - lanovými dopravními zařízeními (v případě přepravy v plném vertikálním či horizontálním závěsu, při dopravě v polozávěsu se jedná o vlečení). - vodní dopravu dříví přichází v úvahu při soustřeďování dříví jen při použití vodních smyků. c) dle smyslu soustřeďování dříví - gravitační soustřeďování dříví při kterém se jedná o pohyb dříví po svahu - antigravitační soustřeďování dříví pohyb dříví proti svahu. (Neruda a Simanov, 2006)

14 Výrobně - technické podmínky při soustřeďování dříví 1) všeobecná část: - zeměpisné určení místa (i nadmořská výška) - klimatická charakteristika klimatická zóna, klimatický typ, srážky - geomorfologická charakteristika typ krajiny, geologická formace 2) detailní popisy: a) svah - sklon zároveň se určí směr přibližování, dle umístění cesty jako pozitivní (přibližování proti svahu) nebo negativní (po svahu). - délka svahu svahy krátké (10 50 m) a dlouhé (nad 50 m) - expozice dle čtyř světových stran a jejich kombinací (celkem 8 variant) b) terénní nerovnosti zaznamenávají se všechny druhy terénních nerovností menších jak 10m a širších nebo vyšších jak 0,3m. - velmi rovný terén střední vzdálenost překážek větší než 5 m - rovný terén střední vzdálenost překážek 5m, minimální vzdálenost překážek větší jak 3m - nerovný terén střední vzdálenost mezi překážkami 5 3 m. - velmi nerovný terén střední vzdálenost mezi překážkami menší jak 3 m. - terén s balvany a sutinami - terén s roklinami c) povrch půdy a podpovrchová vrstva - struktura a tloušťka humusové vrstvy a minerální půdy - kamenitost půdy vyjadřuje se procentuálním zastoupením kamenů a sutí z povrchu terénu - propustnost půdy - únosnost půdy d) náchylnost k erozi (bez nebezpečí eroze, nebezpečí eroze, velké nebezpečí eroze)

15 e) zpřístupnění - vzdálenost k dopravní cestě (odvozní cesta). (Rónay, 1982) TĚŽEBNÍ METODY Těžební metoda charakterizuje, v jaké podobě je dříví transportováno z lokality pařez na odvozní místo.(simanov a Kohout, 2004). Požadavkem na lesního hospodáře je nalézt technologii těžby a soustřeďování dříví, která by současně splňovala požadavky na: vysokou produktivitu práce, nízkou potřebu přímých nákladů na výrobu, vysokou šetrnost k lesnímu prostředí. (Klvač, 2012) Klvač (2012) uvádí tyto těžební metody: sortimentní kmenová stromová celistvých stromů celých (kompletních) stromů metody se štěpkováním Simanov a Kohout (2004) uvádí, že existují 3 základní těžební metody + jejich kombinace, které jsou popisované v této publikaci. 1) METODA SORTIMENTNÍ - historicky nejstarší těžební metoda používaná v těžbách obnovních i výchovných. Hlavním tehdejším důvodem jejího vzniku byl v období používání animálních technologií soustřeďování nedostatek tažné síly (nutnost rozdělit výřezy na kratší, fyzicky zvládnutelné kusy).(simanov a Kohout, 2004)

16 a) varianta s úplným druhováním surové dříví je na odvozní místo dopraveno ve formě úplně vydruhovaných sortimentů, adjustovaných k přímému prodeji. Mohou se tedy vyskytnout výřezy různých délek i tvarů, tj. výřezy, polena, kuláčky. b) varianta výřezů standardních délek surové dříví je dopraveno na odvozní místo zpravidla sortimentní vyvážecí soupravou, protože je kráceno na výřezy stejných délek. Jedná se tedy o netříděné dříví nemající charakter obchodovatelných sortimentů. Výhody: - lepší manipulace - menší škody na stojícím porostu - adjustování dříví dle požadavků odběratele Nevýhody: - menší kvalita druhování - větší prostor na skládce - možnost zapomenutí sortimentů nižších hmotnatostí v porostu 2) METODA KMENOVÁ - mladší než metoda sortimentní, a to v souvislosti s rozmachem mechanizace (vyšší tažná síla). Jejím přínosem přenesení určitých operací z porostu na odvozní místo, případně na manipulační sklad, což má za následek zvýšení kvality, hygieny, bezpečnosti práce. Dříví je na odvozní místo dopraveno ve formě surového kmene (Simanov a Kohout, 2004). a) varianta s druhováním na odvozním místě surové dříví je na odvozní místo dopraveno ve formě surového kmene (kráceného surového kmene) a na odvozním místě je vykonáno i úplné vydruhování na požadované, obchodovatelné sortimenty. b) varianta s druhováním na manipulačním skladě surové dříví je dopraveno na odvozní místo dopraveno ve formě surového kmene (kráceného surového kmene), který je dále transportován na manipulační sklad, kde je provedeno úplné vydruhování.

17 Výhody: - přenesení části procesu na příznivější lokalitu (OM, MES) - lepší podmínky pro druhování (zhodnocení dříví) - menší počet přejezdů přibližovacího prostředku terénem pro dopravu stejného množství dříví ve vztahu k sortimentní metodě Nevýhody: - vyšší poškozování stojících stromů v porostu (délka vyklizovaného dříví) - vyšší kapacity pro odvoz dříví (potřeba druhotných odvozů) - finanční náročnost na zbudování a údržbu MES - v souvislosti s potřebou vyšší tažné síly vyšší nárok na mechanizaci 3) METODA STROMOVÁ - její vznik podmíněn prostředky pro odvětvování a mechanizací s dostatečnou tažnou silou, protože vyžaduje o 30% vyšší tažnou sílu než v případě tažení kmene. Dříví je na odvozní místo dopraveno ve formě celých stromů s větvemi (Simanov a Kohout, 2004). Dělení stromové metody: a) varianta s odvětvením na odvozním místě, vlastní druhování pak může proběhnout ve dvou variantách: - druhování na odvozním místě (OM) - druhování na manipulačním skladě (MS) Výhodou použití procesorů (víceoperačního stroje, který nikdy nekácí, jen provádí navazující operace) je integrace odvětvení a druhování b) variantu s odvětvením na manipulačním skladě surové dříví je ve formě celých stromů transportováno až na manipulační sklad, kde proběhne jeho odvětvení (odvětrovacími stroji), úplné vydruhování a zpracování klestu.

18 Výhody: - lepší vydruhování - vyklizení klestu z porostu - koncentrace těžebního odpadu pro jeho další případné zpracování - přenesení části operací na příznivější místo (jako metoda kmenová) Nevýhody: - vyšší poškozování stojících stromů ve výchovných těžbách - vyšší energetická náročnost vyvolaná vyšší potřebou tažné síly - ztráta kapacit prostředků pro soustřeďování dříví vyvolaná nižší vytížitelností prostředku kmenovým dřívím při jedné jízdě LESNÍ DOPRAVNÍ SÍŤ (LDS) Lesní dopravní síť Lesní dopravní síť (dále LDS) je dopravní zařízení všeho druhu sloužící k propojení lesních komplexů se sítí veřejných komunikací, k přibližování a odvozu dříví a jiných produktů z lesa, k dopravě osob a materiálu v souvislosti s hospodařením v lese, popřípadě i k jiným účelům. (ČSN ) FUNKCE LESNÍ DOPRAVNÍ SÍTĚ Lesní dopravní síť plní funkce dopravní spojnice, zpřístupnění porostního nitra, technologického koridoru a orientační funkci. Funkce dopravní spojnice - tuto funkci zastupují především veřejné komunikace s nejkratším spojením zájmových bodů. Lesní komunikace jako spojnice se budují, jen když je to účelné vzhledem k chybějícím komunikacím veřejným. U lesních komunikací není nejkratší spojení hlavním cílem. Čím delší je průchod komunikace porostem, tím širší je možnost technologického napojení porostu na tuto komunikaci. Přímé vedení cest nemá technologický význam a svádí k překračování návrhové rychlosti.

19 Funkce technologická - pro zvýšení produktivity práce při snížení rizika škod na lesních ekosystémech je účelné přenést některé operace (odvětvování, zkracování, štěpkování) z lesních porostů na lesní dopravní síť. Orientační funkce - odvozní cesty se využívají jako hranice trvalého rozdělení lesa, majetku a užívání. (Simanov a Kohout, 2004) ROZDĚLENÍ LDS DLE USPOŘÁDÁNÍ Každá lesní cesta, určená pro přibližování a odvoz dříví, má odpovídající prostorové uspořádání, které zahrnuje specifické šířky vozovek a zpevnění, volné šířky koruny, podélný a příčný sklon, minimální poloměry směrových a výškových oblouků apod. Cesty stejného prostorového uspořádání vytvářejí jednotlivé kategorie v rámci tříd. (Hanák a kolektiv, 2002) Podle prostorového uspořádání se člení lesní cesty na jednotlivé kategorie, které jsou charakterizovány zlomkem X/Y. Čitatel zlomku vyjadřuje volnou šířku koruny v metrech, jmenovatel pak návrhovou rychlost v kilometrech za hodinu. U lesních cest 4. třídy se uvádí pouze volná šířka cesty. (ČSN ) Označování tříd a kategorií lesních cest Lesní cesty se označují číselným a písemným znakem charakterizujícím dopravní důležitost cesty a za pomlčkou zlomkem charakterizujícím prostorové uspořádání cesty. Číselný znak označuje třídu cesty, písemný znak L informuje, že se jedná o lesní cestu. Přehled kategorií lesních cest: lesní cesty 1. třídy 1 L X/Y 1 L: 5,0/40; 4,5/30; 4,0/30 lesní cesty 2. třídy 2 L X/Y 2 L: 5,0/30; 4,5/30; 4,0/30; 3,5/20 lesní cesty 3. třídy 3 L X/Y 3 L: 3,5/15 ; 3,0/15 lesní cesty 4. třídy 4 L X Rozdělení lesních cest dle ČSN Lesní cesty 1. třídy - jsou odvozní cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční provoz motorových vozidel. Jsou vždy opatřeny vozovkou z různých stavebních materiálů. Minimální šířka jízdního pruhu je 3,0 m,

20 volná šířka koruny minimálně 4,0 m. Maximální podélný sklon nivelety trasy je 10% v extrémních polohách na krátkých úsecích až 12%. Lesní cesty 2. třídy - jsou odvozní cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a nezbytnou technickou vybaveností alespoň sezónní provoz motorových vozidel. Povrch cesty se doporučuje podle únosnosti spodních zemin opatřit provozním zpevněním nebo jednoduchou tuhou vozovkou. Na únosných podložích mohou být i bez zpevnění. Minimální šířka jízdního pruhu je 2,5 m, volná šířka koruny cesty nejméně 3,5 m. Maximální podélný sklon nivelety cesty je volen v závislosti na morfologii terénu, druhu podložích zemin, jejich únosnosti a na typu zpevnění povrchu, nemá však překročit hodnotu 12 %. Lesní cesty 3. třídy (svážnice) jsou přibližovací cesty, sloužící k vyvážení a přibližování dříví, sjízdné pro traktory a speciální vyvážecí a přibližovací prostředky. Minimální volná šířka koruny je 3,0m. Omezujícím faktorem je podélný sklon, únosnost podložních zemin a náchylnost k erozi. Povrch může být bez zpevnění nebo opatřen provozním zpevněním. Technická vybavenost je zúžena pouze na zpevnění a zlepšení podloží mechanickou či chemickou stabilizací a na nutné odvodnění. Lesní cesty 4. třídy - jsou přibližovací cesty a linky, sloužící k soustřeďování vytěženého dříví z porostu nebo z jeho části. Jsou vedeny zpravidla po spádnici. Povrch je vždy nezpevněný, zpravidla bez sejmutí humusu. Zemní práce jsou prováděny jen ve výjimečných případech. Šířka této cesty je nejméně 1,5 m. Tyto cesty většinou nemají technickou vybavenost nebo je minimální (odvodnění). Lesní stezky - se navrhují s parametry, které vyhovují účelu, kterému mají sloužit (např. cyklistické nebo jezdecké stezky). Povrch stezek je nezpevněný nebo zpevněný odpovídajícím způsobem. Lesní pěšiny - se navrhují s maximálně možným využitím současných tras pěšin tak, aby podchycovaly turisticky zajímavá místa v oblasti. (ČSN , 2003)

21 přibl. cesty a linky odvozní cesty provozní způsobilost Třída Popis odvozní cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční odvoz návrhovým vozidlem. Cesty jsou vždy opatřeny vozovkou z různých stavebních materiálů. Volná šířka cesty je min 4,0 m. Maximální podélný sklon nivelety cesty je 10%, v extrémních horských polohách 1L 12% 2L1 2L2 3L 4L odvozní cesty se sezónním až trvalým provozem, jsou opatřeny jednoduchou vozovkou s prašným povrchem, případně provozním zpevněním. odvozní cesty se sezónním provozem, nezpevněné. Vyskytují se pouze na únosných podložích. vyvážecí a přibližovací cesty sjízdné pro traktory, speciální vyvážení a přibližovací prostředky. Minimální volná šířka cesty 3,0m. Povrch může být opatřen provozním zpevněním nebo bez zpevnění. Technická vybavenost je omezena jen na zpevnění povrchu, zlepšení podloží a na nutné odvodnění. minimální šířka koruny 1,5 m, bez technické vybavenosti. Tab. č. 1: Lesní cesty (Hrůza, 2011) min. šířka koruny max. spád min. R druh povrchu účel použití poznámka druh třída m % m 1L trvalá L1 2L2 sezonní až trvalá 3, sezonní až trvalá 3, bezprašná vozovka (živičná, betonová, kalená) jednoduchá vozovka s prašným povrchem či provozním zpevněním na únosných podložích bez provozního zpevnění celoroční provoz při odvozu návrhovým vozidlem sezónní odvoz pro návrhové vozidlo sezónní odvoz pro návrhové vozidlo technická vybavenost dle ČSN nezbytná technická vybavenost 3L sezonní až trvalá zemní, i částečné provozní zpevnění traktory, vyvážecí soupravy omezená technická vybavenost 4L 1,5 zemní, bez odhumusování traktory, kůň bez technické vybavenosti Tab. č.2: Parametry LDS (Hrůza, 2011)

22 KRITÉRIA ZPŘÍSTUPNĚNÍ Základním kritériem zpřístupnění lesa, především lesní dopravní sítě, je hustota lesních cest. Jedná se především o hustotu odvozních lesních cest, která se sleduje v lesních hospodářských plánech. Vyjadřuje se poměrem délky cest ke zpřístupňované ploše: H = D / S m/ha kde: H hustota lesních cest v m/ha D délka cest v m S plocha zpřístupňovaného území v ha (Hanák a kolektiv, 2002) Hustota odvozních lesních cest slouží také při hodnocení zpřístupnění lesa při zpracovávání Oblastních plánů rozvoje lesa (dále jen OPRL), kde vystupuje jako hlavní hodnotící parametr. Při rozdělení lesních celků na transportní segmenty, které jsou přiřazeny k takzvaným modelovým typům 0, A, B, C, D nebo E, je následně porovnávána modelová hustota lesních cest daného typu segmentu s hustotou skutečnou. (Kozumplíková, Špičáková, 2008) 1) Skutečná přibližovací vzdálenost - Ds - je délka trasy, po které dopravuje přibližovací prostředek dřevo k odvozní cestě. Průměrná přibližovací vzdálenost je aritmetický průměr přibližovacích vzdáleností ve zpřístupňovaném území. Zpřístupňovaná plocha je překryta čtvercovou sítí o zvolené ploše čtverců (4 až 10 ha). Ze středu čtverců (C1, C2, Cn) se měří vzdálenosti k přibližovacím cestám a po nich k cestám odvozním (D1, D2 Dn). Dn = (D1 + D2 + Dn) / n m kde: Ds - průměrná přibližovací vzdálenost v m D1 + D2 + Dn přibližovací vzdálenosti měřené od středu čtverců v m n počet čtverců (Hanák a kolektiv, 2002) 2) Geometrická přibližovací vzdálenost - Dg - je nejkratší vzdálenost od pařezu dopravovaného kmene k odvozní cestě. Průměrná geometrická přibližovací vzdálenost Dg je aritmetický průměr geometrických přibližovacích vzdáleností. Dg = (Dg1 + Dg2 + Dgn) / n m (Hanák a kolektiv, 2002)

23 Teoretická přibližovací vzdálenost - Dt - je průměrná přibližovací vzdálenost při optimálním rozložení lesních cest po zpřístupňovaném území. Závisí na hustotě odvozních cest. Dt = / 4H m R x H = m2 kde: R rozestup lesních odvozních cest H je délka odvozní cesty, připadající na ha zpřístupňované plochy 4Dt x H = m2 (Hanák a kolektiv, 2002) Popsané druhy přibližovacích vzdáleností lze roztřídit dle velikosti: Ds > Dg > Dt Rozdíl mezi skutečnou přibližovací vzdáleností a geometrickou přibližovací vzdáleností závisí především na hustotě a uspořádání přibližovacích cest. Rozdíl mezi geometrickou a teoretickou přibližovací vzdáleností závisí na uspořádání odvozních cest, zejména jejich rovnoměrném rozložení po zpřístupňovaném území. Např. vedení odvozních cest okrajem lesa, jejich nadměrné křížení, vedení odvozních cest po obou stranách vodního toku, zvyšuje rozdíl mezi geometrickou a teoretickou přibližovací vzdáleností. (Hanák a kolektiv, 2002) Účinnost zpřístupnění lesa - vyjadřuje hospodárnost rozložení lesních odvozních cest po zpřístupňovaném území. Pokud jsou odvozní cesty rozloženy pravidelně, je účinnost zpřístupnění maximální (stoprocentní). Takové zpřístupnění se v praxi nevyskytuje, protože zpřístupňované území nemívá tvar čtverce či obdélníku a proto je toto uspořádání teoretické či schematické, sloužící ke klasifikaci účinnosti cestní sítě. Účinnost zpřístupnění vyjadřujeme: U = (Dt / Dg) x 100 % Účinnost zpřístupnění je základním kritériem při posouzení variant umístění odvozních lesních cest po zpřístupňovaném území. Je to údaj poměrný, nezávislý na hustotě cest. Hlavním předpokladem účinnosti zpřístupnění lesa je členitost terénu a členitost lesního území. Čím vyšší koeficient členitosti terénu dosahuje zpřístupňované lesní

24 území, tím nižší účinnosti dosahuje racionálně trasovaná cestní síť. Čím více je lesní území rozčleněno průnikem cizích pozemků, jako jsou zemědělské půdy, osady, železnice apod., tím nižší účinnosti lze návrhem cestní sítě dosáhnout. (Hanák a kolektiv, 2002) ZÁSADY TVORBY LESNÍ DOPRAVNÍ SÍTĚ Vzhledem k tomu, že na tvorbu lesní dopravní sítě působí mnoho různorodých činitelů, z nichž některé jsou časově proměnlivé, nelze zevšeobecňovat optimalizační metodiky, pořizované pro tento účel. Předpoklady optimálního zpřístupnění lesa jsou především ovlivněny tvarem zpřístupňovaného terénu a jeho umístěním v krajině z hlediska intenzity hospodářské činnosti. Proto jsou použity charakteristické tvary terénu, ke kterým lze vytvořené zásady vztáhnout. Terén je rozdělen na rovinný, pahorkatinný a horský. (Hanák a kolektiv, 2002) Zpřístupnění lesů v rovinách Z hlediska zpřístupnění lesů lze pokládat za rovinný terén lesní území do sklonu spádnic 10 %. Patří zde lužní lesy a lesy na náhorních rovinách. Podle třídění lesního území na terénní typy se předpokládá, že rovinný terén zabírá asi 30 % lesní půdy. Problematika zpřístupnění rovin je mnohem jednodušší, než zpřístupnění pahorkatin a horských terénů. Kromě toho jsou rovinné lesy v převážné výměře zpřístupněny. Základní zásadou je umisťování odvozních cest doprostřed zpřístupňovaného území, aby se dosáhlo jejich maximální účinnosti. Maximální rozestup odvozních cest nemá překračovat 1000 m, ale lze jej podřídit optimalizačním výpočtům dopravních nákladů, především přibližovacích, se započítáním finančních nákladů na stavbu a údržbu odvozních cest. Lesní dopravní síť v rovinném terénu je v podstatě vybudována a její hustota v ČR přesahuje žádané optimum. Účinnost odvozních cest v rovinách snižuje členitost lesního území vlivem prolínání lesních a zemědělských pozemků, průchodu železničních tratí, dálnic, vodních toků apod. Kromě toho jsou mnohá rovinná lesní území zamokřená, bažinatá či zrašeliněná. Podstatnou část hustoty odvozních cest v rovinách tvoří veřejné a zemědělské komunikace (cca 5 m/ha), což je z hlediska lesnické ekonomiky výhodné. Značná část lesů v rovinách nemá vybudovanou síť zpevněných odvozních cest vzhledem k tomu, že se jedná o malé lesní celky, vybavené pouze zemními cestami a přístupné

25 z okolních zemědělských pozemků, které je možno v zimním období využít k soustředění a odvozu dříví. Většina těchto lesů je soukromá. (Hanák a kolektiv, 2002) Zpřístupnění lesů v pahorkatinách Území pahorkatin vytváří zvláštní přírodní poměry pro optimalizaci lesní dopravní sítě. V ČR obsahují pahorkatiny asi 40 % lesní půdy. Rozmanité morfologické, geologické, klimatické, půdní a vodohospodářské poměry pahorkatin vytvářejí specifické předpoklady obhospodařování lesů a tvorby lesní dopravní sítě. Pahorkatiny vykazují řadu zvláštností, kterými se liší od horského terénu. Jsou to zejména menší nadmořské výšky mezi dnem údolí a hřebenem a menší průměrný sklon terénu. Dosavadní koncepce zpřístupnění pahorkatin vyplývala, obdobně jako u horských lesů, z téměř výhradního používání koní a později traktorů k soustřeďování dříví. Odvozní cesty jsou umístěny především v údolích nebo na hřebenech. Traktorová technologie přibližování dříví vyžaduje výstavbu přibližovacích cest, jejichž průměrná hustota je asi 80 m/ha. Lesy v pahorkatinách nevytvářejí tak velké, souvislé komplexy, jako lesy horské. Mnohdy je lesní území obklopeno zemědělskou půdou bez komunikačního zpřístupnění. Soustřeďování dříví se zde uskutečňuje v době vegetačního klidu, tj. na podzim a v zimě tak, že se dříví přibližuje z lesa na pole a odtud se odváží po polních cestách. Při scelování pozemků byla většina polních cest zrušena a odvoz dříví, jakož i vlastní obhospodařování lesa se staly problematickými. Pahorkatiny vykazují mnohem hustší síť veřejných komunikací, než horské terény. Z hlediska hustoty odvozních cest by bylo možno považovat pahorkatiny za zpřístupněné. Uspořádání sítě odvozních cest, zejména jejich excentrické umístění v údolích a na hřebenech vynucuje doplnění cestní sítě vzhledem k současným požadavkům a představám o technologii zpřístupnění lesa. Současná tendence optimálního zpřístupnění pahorkatin je obdobná jako zpřístupnění horských terénů. Především se jedná o změnu způsobu přibližování dříví větším využíváním lanových systémů. Doporučuje se omezení výstavby přibližovacích cest a jejich nahrazení přibližovacími linkami, vedenými po neodhumusovaném terénu a přímočaře. Pokud to tvar terénu dovoluje, předpokládá se opuštění údolních a hřebenových tras odvozních cest a jejich vedení v etáži svahu tak, aby bylo umožněno lanovkové přibližování ve svahu pod cestou a traktorové nebo lanovkové přibližování z území mezi hřebenem a cestou. Doporučuje se vedení odboček etážové cesty odvozní po sjízdných hřebenech. Podle průzkumu optimálního zpřístupnění pahorkatin se pohybuje potřebná hustota

26 odvozních cest v rozmezí 13,6 až 37,9 m/ha, což odpovídá výraznému rozdílu členitosti terénu v různém pahorkatinném území. Průměrná hustota odvozních cest je vyjádřena 20 m/ha, což se neliší od potřebné průměrné hustoty horských terénů (21 m/ha). Při návrhu zpřístupnění pahorkatinného území je jedním z nejdůležitějších kritérií účinnost sítě odvozních cest a z ní vyplývající průměrná geometrická přibližovací vzdálenost, která by neměla vybočit z rozmezí m/ha. Přibližovací cesty, které ztratí novým uspořádáním cest odvozních svoje opodstatnění, by měly být zatravněny a zalesněny, aby se snížily předpoklady potenciální eroze lesní půdy a plocha odebraná pro komunikační potřeby se vrátila produkčnímu účelu. (Hanák a kolektiv, 2002) Zpřístupnění lesů v horách Podle zastoupení terénních typů v lesních územích se předpokládá, že horský terén zabírá cca 30 % lesní půdy. Horské území je z hlediska zpřístupnění i z hlediska technologické náročnosti těžebních prací nejnáročnějším terénním typem. Náklady na přibližování jsou o 200 až 300 % větší než v rovinách. Při zpřístupnění i vlastní těžbě a dopravě dřeva se uplatňují nepříznivé vlivy tvaru terénu, zejména velkého sklonu spádnic, členitosti vrstevnic a hustoty vodních toků. Podle uskutečněných průzkumů disponují horské lesy cca 15 m/ha odvozních lesních cest, z nichž jen 5 m/ha náleží do třídy 1A. Jejich průměrná účinnost je cca 60%. Kostru odvozní sítě tvoří zpevněné údolní cesty, na něž navazují přibližovací cesty, vedené podél vodních toků. Cesty svahové, etážové a hřebenové byly budovány dle subjektivních představ a poznatků lesních hospodářů, bez objektivně platných kritérií. Podle současných hledisek, zejména s přihlédnutím k ochraně životního prostředí, se doporučují tyto hlavní zásady pro tvorbu lesní dopravní sítě v horách: - odvozní cesty vést v rozestupu menším než m - cesty údolní budovat v údolích, jejichž podélný sklon nepřevýší 10% - etážové cesty se budují ve svazích, jejichž průměrná délka spádnic je větší než 500 m. Etážová cesta může nahradit cestu údolní, pokud vzdálenost od cesty ke dnu údolí (měřeno po spádnici) nepřevyšuje 500 m - při délce spádnice nad m se budují cesty hřebenové nebo podhřebenové, kromě cest údolních a etážových

27 - při trasování etážových a hřebenových cest se doporučuje používat optimálního podélného sklonu v rozmezí 5 až 8% podle přírodních poměrů, při uplatnění protispádů - odvozní cesty je možno hospodárně budovat v terénech se sklonem spádnic do 50%. Za optimální sklon terénu pro umístění lesní cesty se považuje 15 až 30%. - rozmístění odvozních cest má vyloučit tzv. lomené přibližování, tj. použití dvou přibližovacích prostředků na jedné přibližovací trase, např. lanovky a traktoru. Proto v praxi vyvstává nutnost vedení odvozních cest po bočních hřebenech, nebo bočními údolími, pokud to morfologické poměry terénu dovolí. Nedoporučuje se přibližování traktorem nebo koňmi proti spádu většímu než 10%. Zpřístupnění horských lesů předpokládá minimální použití přibližovacích cest budovaných stavebními stroji. Přibližování má probíhat po neodhumusovaných přibližovacích linkách, především ve směru spádnice, nejkratší drahou od pařezu k odvozní cestě. (Hanák a kolektiv, 2002) 2.3. TERÉNNÍ KLASIFIKACE A TERÉNNÍ TYPIZACE Hlavním cílem terénní klasifikace je co nejjednodušší systém klasifikace průjezdnosti terénem. V ČR je od roku 1980 používána Lesprojektem (Ústavem pro hospodářskou úpravu lesa) terénní klasifikace sdružující terénní typy dle jejich technologické příbuznosti do pěti terénních typů A, B, C, D, E. (Simanov a Kohout, 2004) Únosné terény Neúnosné terény Terény s překážkami Sklon terénu terénní typ skupina terénní typ skupina terénní typ skupina do 8% % 12 A % D 33 E 26-40% 14 B nad 40% 15 C Tab. č. 3: Terénní klasifikace ( Simanov a Kohout, 2004)

28 Technologickou typizací rozumíme rozvržení všech pracovišť lesního hospodářského celku na typické soubory nebo skupiny pracovišť, na kterých lze na základě rozboru výrobních podmínek a technologicko-ekonomických vlastností prostředků použít určitý druh prostředku nebo jejich kombinace k soustřeďování dříví (Neruda a Simanov, 2006). Skupina terénních typů A B C D E Použitelné prostředky UKT SLKT Kůň SLKT Kůň (Kůň) LDZ LDZ v typech (UKT, SLKT, Kůň) LDZ v typech 24 (SLKT, Kůň) LDZ v typech 25 (Kůň) LDZ v typech 31,32,33 (UKT, SLKT) Kůň LDZ v typech 34,35 (SLKT,Kůň) Tab. č. 4: Technologická typizace (Neruda a Simanov, 2006) Technologická typizace není závazná, je jen doporučením prostředků, které jsou v daných podmínkách vyhovující. Z hlediska šetrného hospodaření v lesích je důležité chtít a využívat vhodné klimatické a přírodní podmínky (mráz, sucho, sníh), které minimalizují negativní dopady na životní prostředí. V neposlední řadě také vysoce kvalifikovaná obsluha používaného prostředku k vyklizení, která je motivována poškození minimalizovat, může provést požadovanou práci šetrněji standardní technologií, než šetrnou technologií nekvalitní obsluha prostředku a za nevhodných podmínek. Bylo by tedy vhodnější posuzovat provedení daného hospodářského úkonu přímo v terénu a ne automaticky vyvozovat z použité technologie šetrné provedení daného hospodářského úkonu. (Vyslyšel a kol., 2007) 2.4. ŠKODY NA LESNÍCH POROSTECH (VZNIKAJÍCÍ V SOUVISLOSTI S TĚŽEBNÍ ČINNOSTÍ) Lesy České republiky s.p. se hlásí ke standardům trvale udržitelného hospodaření v lesích, proto prosazují šetrné technologie těžby, přibližování a následného transportu dříví. Cílem je zabránit škodám na lesních porostech a lesní půdě správnou volbou

29 technologického procesu a současně i minimalizovat náklady na těžební činnost v lesích. Příkladem jedné z šetrných metod těžby a soustřeďování dřeva je metoda sortimentní. Zvláštní pozornost je věnována využití harvestorů a vyvážecích souprav. (Anonymus, 2012) DRUHY ŠKOD - NARUŠOVÁNÍ POVRCHU PŮDY - pojezdem strojů či vlečením dříví. - UHUTŇOVÁNÍ PŮDY vytláčení plynné složky z půdy redukcí objemů velkých pórů, uhutněním vznikají koleje, které mohou být východiskem vodní eroze. - NARUŠOVÁNÍ KOŘENOVÉHO SYSTÉMU - snížení stability porostů možnou infekcí houbovými chorobami. - POŠKOZENÍ NADZEMNÍ ČÁSTI STROMŮ - pojezdem strojů, jejich pracovními orgány, kácenými stromy a soustřeďovaným dřívím. Jedná se o stržení kůry, olámání větví, zlomení vrcholků. - KONTAMINACE PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ havárie strojů, poruchy hydraulických a palivových systémů strojů. (Simanov a Kohout, 2004) V těžebně dopravním procesu v lesním hospodářství se nemůžeme vyhnout určitým negativním následkům aplikované technologie na podrost, porost a půdu. Je třeba podporovat snahu o minimalizaci škod. Za horní hranici míry poškození lze považovat takové narušení prostředí, kdy je ještě možná návratnost (reverzibilita) do původního stavu. Významným faktorem je také skutečnost, že absolutně bezeškodné technologie těžby a soustřeďování dříví neexistují! Vliv těžebně-dopravních technologií na podrost Určujícím faktorem pro volbu technických a technologických opatření je existence podrostu přirozené obnovy na ploše porostu. Z pohledu technického a technologického obhospodařování ale podrostní způsob hospodaření vyžaduje náročný, odborný a ze všech hospodářských způsobů nejsložitější rozhodovací proces. Základním požadavkem je chránit existující podrost vůči jakýmkoliv účinkům mechanického působení.

30 Důležité zásady pro zachování nepoškozeného přirozeného zmlazení: - všechny těžební zásahy a dopravní technologie by se v porostech s přirozeným zmlazením měly vykonat do doby, kdy porost je nižší jak 0,5 m - dopravní dráhy je třeba vést a pohyb dřeva usměrňovat mimo plochy s přirozeným zmlazením - těžební práce vykonávat v zimním období - v případě potřeby je možné kombinovat motomanuální technologii těžby s další prací harvesteru. Vliv těžebně-dopravních technologií na stromy v porostu Mechanické poranění stromů je způsobeno nejčastěji hydromanipulátorem harvesteru nebo forwarderu, harvesterovou hlavicí, pohybujícím se uřezaným stromem a také neopatrnou jízdou stroje. Nezanedbatelné škody vznikají také na kořenovém systému stromů, kdy je poškozen zejména důležitý vlásečnicový systém kořenů, který přenáší živiny z půdy do stromu. Tomu se dá zabránit jen přiměřeným rozložením tlaku kol, a také dostatečně širokými linkami v porostu. Vliv těžebně-dopravních technologií na půdu Pohyb těžebně dopravní techniky v lesnictví není omezen jen na dopravní dráhy s pevným povrchem, ale spíše naopak, na dopravní dráhy (cesty, linky), které nemají zpevněný povrch a vozidla se pohybují přímo po minerální vrstvě podloží, případně po humusové vrstvě, která tvoří povrch lesních půd. Těžebně dopravní eroze jako projev negativních účinků strojů a prvků technologií se projevuje zejména změnou struktury půdy, přemísťováním a promícháváním vrstev a odnášením půdy, vznikem kolejí. (Bartoš, 2013) FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ MÍRU POŠKOZENÍ Délka dopravovaného dříví (těžební metoda) Použitá technologie/prostředek Zodpovědnost obslužného personálu Příprava výroby koncentrace výroby Ochranné prvky (Klvač, 2012)

31 MĚRNÝ TLAK PROSTŘEDKŮ K SOUSTŘEĎOVÁNÍ DŘÍVÍ Obr. č. 1: Měrný tlak (Neruda a Simanov, 2004) Značka JD 1110 D JD 1410 D JD 1710 D Měrný tlak na půdu u vyvážečů Charakteristika vyvážeče Bez nákladu S nákladem Počet kol Šířka pneumatik Přední náprava (kpa) Zadní náprava (kpa) Přední náprava (kpa) Zadní náprava (kpa) Zadní náprava (kolopásy) (kpa) přední zadní (mm) (mm) Nosnost Tab. č. 5: Měrný tlak vyvážeče (Vyslyšel a kol., 2007)

32 3. MATERIÁL A METODIKA 3.1 POUŽITÉ ZKRATKY LDS lesní dopravní síť m metr P pařez VM vývozní místo OM odvozní místo MES manipulačně expediční sklad ČSN česká státní norma OPRL oblastní plány rozvoje lesů ON oborová norma UKT univerzální kolový traktor SLKT speciální lesní kolový traktor LDZ lanové dopravní zařízení LHC lesní hospodářský celek PUPFL pozemky určené k plnění funkcí lesa LVS lesní vegetační stupeň HS hospodářský soubor SÚJ smluvní územní jednotka GZ genová základna LČR Lesy České republiky 3.2 MATERIÁL Při zpracování této závěrečné práce bylo použito odborné literatury, která je uvedena v kapitole literární přehled. Při samotném terénním šetření bylo použito pro účely měření sklonitostních poměrů sklonoměru Silva CM 360%, pro účely

33 fotodokumentace byl používán digitální fotoaparát značky Canon IXUS 130. Pro měření vzdáleností bylo použito 30 m svinovacího pásma, pro měření hloubky poškození přibližovacích linek bylo použito svinovacího metru a pomocné latě, která sloužila pro vytvoření pomyslné srovnávací roviny. V kapitole hodnocení kritérií zpřístupnění byly základním podkladovým materiálem obrysové mapy revíru Valašská Bystřice, do níž byla vložena 10 ha síť imaginárních míst těžeb. 3.3 METODIKA Metody zisku a zpracování výsledků se lišily dle konkrétní činnosti, v podstatě lze všechny činnosti rozdělit na přípravné práce, sběr dat, terénní šetření, vyhodnocení a zpracování dat. Přípravné práce sestávaly zejména ze sběru podkladů a dat zejména dat z LHP a sumarizačních údajů za roky 2011, 2012, úvodních informací od revírníka jednak o celkovém všeobecném pojetí a přístupu k realizaci těžebně-dopravní činnosti, ale i informací o zamýšlených těžebních činnostech v daných konkrétních porostních skupinách, které se staly předmětem zkoumání v této diplomové práci. Lze zde rovněž uvést přípravu mapových podkladů pro zkoumání kritérií zpřístupnění. Délky odvozních cest byly získány z dat OPRL a vlastním šetřením. Venkovní šetření spočívalo ve zpracování kapitoly hodnocení kritérií zpřístupnění území v terénu - do obrysové mapy v měřítku 1 : byla vložena síť imaginárních míst těžeb, ze kterých byly vedeny trasy zkoumaných kritérií, tj. průměrné geometrické vzdálenosti (nejkratší vzdálenost mezi místem těžby a odvozní cestou) a průměrné skutečné přibližovací vzdálenosti (odpovídající vzdálenosti od místa těžby a skutečně realizovatelnou trasou k odvozní cestě). Tyto skutečné trasy bylo nutné vyhodnotit přímo v terénu z důvodu respektování konkrétních podmínek vodoteče, terénní překážky, geomorfologie terénu, respektování svahu. Výstupem z tohoto praktického šetření byl pracovní zápisník a tzv. pracovní mapa, které následně při kancelářském vyhodnocení sloužily jako podklad pro vyhotovení. Součástí terénního šetření byla rovněž kontrola a vyhodnocení zařazení porostů do skupin terénních typů, K dispozici byly informace z lesního hospodářského plánu ohledně zařazení porostů do terénních skupin a následně bylo provedeno srovnání jednak se skutečností a dále také kontrolován soulad s mapovým výstupem tzv. kritického sklonu z dat OPRL. Šetření bylo

34 provedeno na území katastrálního území Valašská Bystřice a Malá Bystřice (1194,54 ha). Jednou z dalších dílčích činností v terénu byla rekognoskace odvozních cest v terénu, zejména pak jejich aktualizace vzhledem k provedeným změnám tj. z důvodu výstavby odvozních cest apod. V části diplomové práce týkající se vyhodnocení vhodnosti realizace těžebnědopravní činnosti byl dopad na stávající porost (clonná seč) vyhodnocen metodou, kdy byl stanoven podíl stromů bez poškození, s mělkým poškozením (do kůry) a poškozením hlubokým (do dřeva). Tato vzniklá poškození byla v porostu vyhodnocena jak kácením stromů, tak i vyklizováním. Vyhodnocení poškození přibližovacích linek bylo formou stanovení hloubky poškození svinovacím metrem a přikládanou dřevěnou latí pro určení tzv. srovnávací roviny. Na linkách, kde se vyskytovaly koleje již před započetím zkoumaného soustřeďování, byly pro relevantnost údajů stanoveny i původní hloubky kolejí. Hloubka vzniklých kolejí byla vztažena a průměrována na úseky, které se od sebe odlišovaly v tzv. lomových bodech, tj. bodech, ve kterých docházelo ke změnám sklonitostních poměrů a obloucích. Poškození pojezdem harvestoru v porostu bylo stanoveno podílem ploch vyjetých kolejí (konstantní šíře pneumatik x délka poškození) a vztaženo vůči celkové ploše porostu. Zpracování dat spočívalo v převodu dat z podoby terénních zápisků do podoby elektronické, zejména v textových a numerických editorech Microsoft Word a Microsoft Excel, délky přibližovacích vzdáleností byly na základě terénních zápisníků a map přibližovacích vzdáleností zjišťovány na mapovém portálu ÚHÚL s použitím funkce měření délek. Tato data pak sloužila pro tabulkové a grafické vyhodnocení. Při výpočtu kritérií zpřístupnění byla použita metodika Hanák a kol. (2002).

35 4. VÝSLEDKY A DISKUZE 4.1. CHARAKTERISTIKA REVÍRU VAL. BYSTŘICE Revír Valašská Bystřice je součástí LHC Rožnov pod Radhoštěm, spravovaného podnikem Lesy ČR, s.p., z hlediska majetkových poměrů jsou tedy dané lesní pozemky ve vlastnictví státu. Pro daný LHC je vypracován lesní hospodářský plán s platností pro období Území administrativně leží ve Zlínském kraji, bývalém okrese Vsetín, na katastrálním území obcí Val. Bystřice, Malá Bystřice, Hutisko-Solanec a Rožnov pod Radhoštěm. Celkem je na revíru Valašská Bystřice 1682,91 ha PUPFL, jejichž strukturu naznačuje níže uvedená tabulka. (Anon., 2006) Tab.č.6: PUPFL v rámci revíru Val. Bystřice (Anon., 2006) REVÍR VAL.BYSTŘICE Druh pozemku (půdy) PLO 41 Por.půda Bezlesí Jiné pozemky Celkem PUPFL CELKEM ZA REVÍR 1650,14 (ha) 12,1 (ha) 20,67 (ha) 1682, 91 (ha) PŘÍRODNÍ POMĚRY REVÍRU VAL. BYSTŘICE Geomorfologické poměry území Provincie: Západní Karpaty Soustava: Vnější západní Karpaty Podsoustava: Beskydy západní Oblast: Západní Beskydy Celek: Hostýnsko-Vsetínská hornatina Geologické poměry území Geologicky oblast náleží do Karpatské soustavy, mladého pásemného pohoří, vzniklého koncem druhohor a ve třetihorách působením několika fází alpínského vrásnění. Je charakteristická flyšem, což znamená mnohonásobné střídání různě mocných vrstev pískovců, slínovců a jílovců nejrůznějšího složení. Postupně vrásněné hmoty flyše vytvořily velké příkrovy, které byly jako šupiny nasunuty přes sebe. (Anon., 2006)

36 PRODUKČNÍ POMĚRY REVÍRU VAL. BYSTŘICE Typologické poměry území Typologické a produkční poměry revíru Valašská Bystřice deklarují níže uvedené tabulky ploch. Tab. č. 7: Sumář zastoupení LVS (Anon., 2006) LVS Plocha porostní půdy ha % 2. bukodubový 0,79 0,05 3. dubobukový 3,51 0,21 4. bukový 303,36 18,38 5. jedlobukový 1342,48 81,36 CELKEM ZA REVÍR 1650, Tab. č. 8: Sumář zastoupení HS (Anon., 2006) HS ha 2,23 1,9 6,76 3,57 205, 86 24,28 26,81 111,32 % 0,13 0,12 0,41 0,22 12,48 1,47 1,62 6,75 HS SUMA ha 13,57 9, ,9 81,86 1,42 140,26 17, ,14 % 0,82 0,56 60,83 4,96 0,09 8,5 1, Kategorizace lesů V rámci revíru Val. Bystřice se vyskytuje kategorie lesa hospodářského a lesa zvláštního určení, do této kategorie jsou lesní porosty zařazeny z důvodu přítomnosti Genové základny Břucko založenou pro dřevinu smrk, vzniklé Rozhodnutím Krajského úřadu ve Zlíně ze dne Pro GZ jsou speciálně vylišeny 3 hospodářské soubory, výměra Genové základny činí 158,83 ha. V souvislosti s kladeným požadavkem na prioritně upřednostňovanou přirozenou obnovu porostů v genových základnách (mimo případy, kdy je nutná umělá obnova ze zdrojů z GZ) je i přítomnost genové základny aspektem ovlivňujícím těžebně-dopravní činnost na revíru. Níže uvedený graf naznačuje podíl kategorií lesa v rámci revíru.

37 ZASTOUPENÍ KATEGORIÍ LESA Graf č. 1: Zastoupení kategorií lesa (Anon., 2006) Výše uvedený graf naznačuje převahu lesa hospodářského. Zastoupení dřevin Tab. č. 9: Zastoupení kategorií lesa (Anon., 2006) Zásoba Plocha Dřevina m 3 b.k. % ha % SM , ,59 78,99 JD ,98 33,64 2,04 BO ,29 20,96 1,27 MD ,76 29,30 1,78 DGL 35 0,00 0,16 0,01 JDO 28 0,00 0,15 0,01 DB ,24 6,97 0,42 BK ,74 186,38 11,33 HB ,29 7,44 0,45 JV ,55 16,98 1,03 JS ,30 10,37 0,63 JLM 13 0,00 0,07 0,00 BR 297 0,04 2,72 0,17 OL 547 0,08 4,04 0,25 LP ,07 24,81 1,51 TP 10 0,00 0,05 0,00 VB - - 0,10 0,01 Lx 8 0,00 1,50 0,09 CELKEM , ,22 100,00

38 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ PROCES V RÁMCI REVÍRU 1) TERÉNNÍ PODMÍNKY a) sklon terénu je jednou ze stálých přírodních podmínek ovlivňujícíh volbu technologie zejména z hlediska maximálních přípustných příčných a podélných sklonů pro druh mechanizace. Ve zdejších podmínkách je spolu s technologickou přípravou porostů omezujícím faktorem z hlediska nasazení harvestorových technologií. b) terénní překážky, nerovnosti, deprese ojedinělý výskyt skalních útvarů. Zastoupení jednotlivých terénních typů, resp. skupin terénních typů na revíru Valašská Bystřice ilustruje níže uvedená tabulka. Tab. č. 10: Zastoupení skupin terénních typů (Anonymus, 1996) UVÁDĚNÉ ZASTOUPENÍ SKUPIN TERÉNNÍCH TYPŮ NA REVÍRU VALAŠSKÁ BYSTŘICE SKUPINY TERÉNNÍCH TYPŮ A B C D E plocha (ha) 209,41 845, , % podíl 17,53% 70,79% 11,68% - - prostředek soustřeďování UKT, SLKT,kůň SLKT, kůň, LDZ LDZ (kůň) Tabulka skupin terénních typů revíru Valašská Bystřice (části ležící v k.ú. Valašská Bystřice a Malá Bystřice) deklaruje dominanci terénního typu B ve výši 78,85%. Na základě tohoto zařazení do skupin terénních typů a následně technologické typizace by převažujícími prostředky soustřeďování dříví měly modelově figurovat SLKT, kůň a LDZ. Na základě vlastního terénního šetření v porostních skupinách lze však konstatovat nesoulad mezi deklarovanými podíly skupin terénních typů a skutečností. Daný nesoulad dokazuje Příloha č.1 Mapa sklonitostních poměrů, která vyjadřuje zastoupení tzv. kritického sklonu v rámci revíru: Jako kritický sklon označuje metodika ÚHÚL sklon vyšší než 40%. Přítomnost sklonu vyššího než 40%, který je tedy na základě Přílohy č. 1 v rámci revíru Val. Bystřice převažuje, je již

39 kritériem zařazení do skupiny terénních typů C a tím i změnou modelových technologií. Tab. č. 11: Skutečné zastoupení dle sklonu (Anonymus, 2013) SKUTEČNÉNÉ ZASTOUPENÍ SKUPIN TERÉNNÍCH TYPŮ SKUPINY TERÉNNÍCH TYPŮ A B C D E plocha (ha) 215,37 245,96 733, % podíl 18,03% 20,59% 61,38% - - 2) PŮDNÍ A GEOLOGICKÉ POMĚRY geologickým podkladem v místních podmínkách jsou vrstvy jílovců, jílovitých břidlic a pískovců, které jsou vzájemně prolínány. Na daném podkladu tak vznikají zejména kambizemě s různým obsahem jílu, které jsou náchylné na absorpci a podmáčení vodou. Svou existencí jsou tedy prvotním předpokladem (spolu s nevhodnými srážkovými podmínkami a nevhodnou technologií dopravy) vzniku škod na půdním krytu. 3) CHARAKTER POČASÍ nepříznivé podmínky (období deštivé či tání sněhu) nebo naopak vhodné (mráz, sucho, sněhová pokrývka) je nucen lesní personál respektovat, popř. využívat. 4) PŘIROZENÁ OBNOVA klade zvýšené nároky na šetrnost těžby a dopravy dříví. Na revíru Val. Bystřice se vyskytuje Genová základna Břucko, vyhlášená pro místní geneticky kvalitní genofond smrku. Zejména zde je pak kladen důraz na obnovu porostů z místních zdrojů, prioritně přirozenou formou. Těžebně-dopravní proces je v tomto smyslu dotčen z hlediska obnovních postupů (formování těžebních bloků), ale i zvýšených nároků na minimalizaci škod na podrostu. Podíl přirozené obnovy na revíru je 55%. 5) LESNÍ DOPRAVNÍ SÍŤ kvalita zpřístupnění porostů, hustota odvozních cest. 6) TĚŽEBNÍ MOŽNOSTI výše těžeb, zastoupení jednotlivých těžeb (výsledné sortimenty, hmotnatosti) 7) LIDSKÝ FAKTOR

40 zkušená a dostatečně motivovaná pracovní síla je jedním ze základních předpokladů minimalizace škod při těžbě a soustřeďování dříví. Na revíru v současnosti pracuje v těžební činnosti: 6 stálých pracovníků s RMŘP dle potřeby, 3 stálí kočí, 3x traktoristé ( 2x SLKT + 1x UKT). 8) DOSTUPNOST TECHNOLOGIÍ dostupnost technologie v regionu - lanovkové systémy + kvalifikovaná obsluha - úbytek chladnokrevných koní pro animální soustřeďování v souvislosti s poklesem popularity povolání kočího, náročnost péče o koně. 10) LEGISLATIVA - velikost holin, těžební ukazatele, přiřazování holin, nejnižší povolené zakmenění, minimální plošný rozsah výchovných zásahů u porostů do 40-ti let věku (jedná se o revír ve vlastnictví státu). - legislativa týkající se bezpečnosti práce - ochrana přírody a krajiny ponechání doupných stromů 4.2. TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ PROCES MANAGEMENT HOSPODAŘENÍ Politika a management hospodaření na revíru Valašská Bystřice, jakožto součásti LHC Rožnov pod Radhoštěm, spravovaného společností Lesy České republiky s.p., vychází z principu obchodních vztahů na bázi tzv. komplexních lesnických zakázek pro SÚJ. V současnosti (od roku 2011) se prioritně jedná o komplexní zakázky na bázi modelu Lokalita P, kdy LČR soutěží saldo mezi prodaným dřívím a vynaloženými náklady na lesnické práce. LČR prodají lesnické firmě strom, lesnická firma provede těžbu stromu, jeho přiblížení na odvozní místo, manipulaci na sortimenty a jejich následný prodej. Dále lesnická firma provede podle projektů LČR zalesnění a následnou pěstební péči. Z pohledu transparentnosti obchodních vztahů je dříví, těžené v lesích spravovaných LČR, prodáváno těmito obchodními způsoby:

41 - smlouvy typu P, kde ceny vzešly ze soutěží o saldo mezi kupní cenou dřeva a nabídnutou cenou za pěstební a těžební činnosti a dříví je prodáváno vítězům veřejné zakázky, - prodej dříví dohodou takto je obchodováno dříví ze zakázek typu OM, či samovýroba a drtivá většina dříví z produkce přímo řízených lesních závodů, - prodej omezeného objemu dřeva na komoditní burze a regionální elektronickou aukcí dříví, provozovanou LČR. (Dřevěná kniha, 2011) V rámci LHC Rožnov pod Radhoštěm a tedy i na revíru Valašská Bystřice v období do konce roku 2011 vykonávala komplexní lesnické zakázky společnost Lesy Beskydy a.s., od počátku roku 2012 je po absolvování výběrového řízení pro danou SÚJ Rožnov pod Radhoštěm uzavřen obchodní vztah na lesnické zakázky se společností Opavská lesní, a.s., která se tímto stala dodavatelem lesnických služeb a činností. Smlouva na provádění lesnických činností a prodej dříví je uzavřena do Společnost zajišťuje veškeré práce na základě dohod se společnostmi a zejména OSVČ, které podnikají v místních podmínkách. (Anonymus, 2013) Samotná spolupráce v těžební činnosti mezi vlastníkem lesa a smluvním partnerem probíhá na bázi tzv. projektů těžby dříví. Zástupce společnosti Lesy České republiky s.p., zpravidla jím je revírník, provádí projekty těžby dříví pro budoucí rok na základě vlastního šetření v porostních skupinách určených k uvažované těžbě. Revírník vyznačí určené stromy k těžbě, dále zaznamená druh dřeviny a hmotnatosti jednotlivých stromů určených k těžbě. Celková suma těžby je dána součtem objemů vyznačených stromů k těžbě, zaznamenaných revírníkem. Následující rok těžby tedy společnost provede těžbu dříví a zaměstnanec LČR provede kontrolu provedené těžby ihned po pokácení (lokalita P). Důležitým údajem je počet stromů určených k těžbě (počet oddenkových kusů). V této oblasti je kladena náročnost na kontrolu ze strany LČR, jelikož právě počet oddenkových kusů hraje důležitou roli ve stanovení průměrné hmotnatosti a tím i zatřídění do dané cenové kategorie na základě smlouvy. Obzvláště v situacích, kdy jsou případy zatřídění (výsledné průměrné hmotnatosti) tzv. hraniční, je revírník nucen provést kontrolu počtu vzniklých pařezů při těžbě a tím získá počet oddenkových kusů (průměrnou hmotnatost). Systém funguje na principu vzájemné kontroly 1) oddělení vnitřního auditu LČR 2) zaměstnanci lesní správy LČR 3) zaměstnanec společnosti provádějící komplexní činnost. Opakované nesrovnalosti jsou důvodem k sankcím, v extrémním případě k rozvázání smluvního vztahu.

42 Níže uvedený obrázek zachycuje způsob provádění kontroly počtu pařezů a tedy oddenkových kusů pro stanovení průměrné hmotnatosti. Obr. č. 2: Kontrola oddenkových kusů STRUKTURA TĚŽEB V RÁMCI REVÍRU Strukturu, výši a podíl hlavních druhů těžeb v rámci revíru Valašská Bystřice v letech naznačuje níže uvedený graf. Graf č. 2: Druhy těžby v letech

43 Jak naznačuje výše uvedený graf, lze konstatovat, že celková výše těžeb v letech je vyrovnaná a pohybuje se kolem hodnoty 17 tisíc m 3 hroubí. Výše uvedený graf neuvádí finální sumární hodnoty těžeb, jedná se pouze o sumáře hlavních druhů těžeb. Přestože se jedná o stěžejní druhy těžeb, které dokážou relevantně ilustrovat poměry a výše jednotlivých druhů těžeb v rámci revíru, nejsou v daných hodnotách započítány hodnoty těžeb samovýroby dříví, elektronické aukce dříví a rovněž množství hroubí ponechaného samovolnému rozpadu v porostech (zaznamenáváno u LČR z důvodu evidence). Celkové sumáře vytěženého dříví jsou uvedeny a vyhodnoceny v rámci podrobnějšího hodnocení v letech níže. ROK 2011 Tab. č. 12: Podíl těžeb 2011 SUMÁŘ TĚŽEB 2011 DRUH TĚŽBY MNOŽSTVÍ (m 3 ) % PODÍL samovýroba 530 2,90% předmýtní ,99% mýtní - soustředěná ,01% mýtní - rozptýlená ,02% nahodilá ,06% ponechání v porostu 370 2,02% CELKEM ,00% Dle výše uvedené tabulky lze konstatovat majoritní podíl mýtních úmyslných těžeb soustředěných, tj. těžeb podmíněných vznikem holiny (hospodářský způsob holosečný a násečný), výše tohoto typu obnovních těžeb dosahuje 53% z celkového objemu těžeb. Podíl těžby nahodilé na revíru v roce 2011 je srovnatelný s celorepublikovým průměrným podílem těžby nahodilé z těžby celkové v daném roce a činí 21,06%. Podíl těžby předmýtní v daném roce zaujímal 8,99% z celkového objemu těžeb, které byly v daném roce na revíru Valašská Bystřice realizovány.

44 ROK 2012 Tab. č. 13: Podíl těžeb 2012 SUMÁŘ TĚŽEB 2012 DRUH TĚŽBY MNOŽSTVÍ (m 3 ) % PODÍL samovýroba 360 2,02% předmýtní ,95% mýtní - soustředěná ,36% mýtní - rozptýlená ,22% nahodilá ,97% el. aukce 1871,49 10,50% ponechání v porostu 530 2,97% CELKEM 17824,49 100,00% V roce 2012 je oproti roku předcházejícímu novým parametrem podílů těžeb prodej dříví tzv. elektronickou aukci, který v daném roce činil zhruba 11%. Elektronickými aukcemi jsou v daných podmínkách zpravidla soutěženy zakázky s požadavkem na lanovkové soustřeďování dříví (porosty s přirozeným zmlazením či porosty technologicky náročnější z důvodu terénních poměrů) POUŽÍVANÉ TECHNOLOGIE SOUSTŘEĎOVÁNÍ V LETECH Standardní technologií v lesních porostech je motomanuální technologie kácení RMŘP a následné soustřeďování dříví kombinací kůň + UKT, SLKT (dle konkrétních porostních a technologických podmínek). Harvestorové technologie využívány v omezeném množství pouze v příznivějších terénních a sklonitostních podmínkách. Využití lanových dopravních zařízení v opodstatněných případech, zejména v porostech s vyšším sklonem a přítomností přirozeného zmlazení, prostor pro lanovkové technologie je zejména při prodeji dříví nastojato formou veřejných elektronických aukcí.

45 Používané těžební metody byly sortimentní a kmenová (jak přímo kmenová s následným druhováním na skladě, tak i metoda tzv. krácených surových kmenů, kdy je dříví kráceno u lokality P na odvozní délky). Tab. č. 14: Technologie soustřeďování dříví PŘEDMÝTNÍ MÚ - soustředěná MÚ - rozptýlená množství podíl množství podíl množství podíl Kůň P-OM 435 m 3 26,43% 1350 m 3 13,92% 600 m 3 27,27% Kůň +Traktor 1211 m 3 73,57% 5700 m 3 58,76% 1600 m 3 72,73% Traktor P-OM x x 2650 m 3 27,32% x x Lanovka x x x x x x CELKEM 1646 m 3 100,00% 9700 m 3 100,00% 2200 m 3 100,00% Tabulka deklaruje zvýšený podíl využití a zastoupení animálního soustřeďování u těžeb předmýtních a těžeb mýtních podrostního charakteru, oproti těžbám soustředěného charakteru. Opodstatnění tohoto faktu je ve vyšší technologické náročnosti a specifičnosti těchto druhů těžeb, kde se využije kladných aspektů soustřeďování koňským potahem. Tab. č. 15: Technologie soustřeďování dříví PŘEDMÝTNÍ MÚ - soustředěná MÚ - rozptýlená množství podíl množství podíl množství podíl Kůň P-OM 343 m 3 19,33% 265 m 3 3,78% 470 m 3 10,25% Kůň +Traktor 1431 m 3 80,67% 4273 m 3 60,90% 1797 m 3 39,20% Traktor P-OM 2478 m 3 35,32% 446 m 3 9,73% Lanovka 1871,49 m 3 40,82% CELKEM 1774 m 3 100,00% 7016 m 3 100,00% 4584,49 m 3 100,00% V roce 2012, jak již bylo zmíněno dříve, byly uplatněny lanovkové technologie v rozptýlených těžbách - bylo tak využito jejich hlavní přednosti a to zejména minimálního vlivu a dopadu tohoto druhu soustřeďování na přirozené zmlazení, stávající ponechanou část porostu a v neposlední řadě také na půdní kryt.

46 4.3. HODNOCENÍ ZPŘÍSTUPNĚNÍ ODVOZNÍ CESTY V RÁMCI REVÍRU Popis lesních odvozních cest na revíru Valašská Bystřice znázorňuje níže uvedená tabulka. Tab. č. 16: Délka a hustota odvozních cest (OPRL, 2013) HUSTOTA LESNÍCH ODVOZNÍCH CEST NA REVÍRU VAL. BYSTŘICE VLASTNICTVÍ TYP CESTY CHARAKTER DÉLKA (m) PODÍL HUSTOTA (m/ha) stát ostatní (obec, soukromé) 1L celoročně % 14,80 2L sezonní % 5,82 2L prochází lesem % 3,64 CELKEM 1L+2L % 24,27 Tabulka zohledňuje veškeré odvozní cesty zastoupené na revíru, tj. i cesty, které nejsou ve vlastnictví státu a tedy ve správě Lesů České republiky s.p., jelikož se v určitých polohách revíru vyskytují složitější majetkové poměry (útržkovité pasáže s různými majiteli). Jelikož jsou dané lesní porosty těmito cestami zpřístupněny, byly i tyto lesní odvozní cesty se sezónním využitím ve vlastnictví jiných subjektů v hodnocení zohledněny KRITÉRIA ZPŘÍSTUPNĚNÍ 1) Hustota lesních odvozních cest 2) Přibližovací vzdálenost - Teoretická přibližovací vzdálenost - Průměrná přibližovací vzdálenost - Průměrná geometrická přibližovací vzdálenost 3) Účinnost zpřístupnění lesa

47 1) Hustota lesních odvozních cest - H H = L/S ( m/ha) H = / 1194,54 H = 24,27 m/ha kde: H hustota lesních cest v m/ha L délka cest v m S plocha zpřístupňovaného území v ha Daná hustota lesních odvozních cest je vyšší než celorepublikový průměr hustoty LDS v ČR, která činí 18 m/ha (Hrůza, 2012). Tato celorepubliková hodnota je ovšem velmi nevypovídající, hodnota hustoty LDS je silně závislá na konkrétních terénních podmínkách (roviny vs. hory). Pro daný revír spadající do kategorie pahorkatinného typu by odpovídající modelovou hodnotou bylo 22 m/ha. I ve srovnání s tímto údajem je hustota LDS v revíru vyšší, modelově tedy není nutné zvýšit délku odvozních cest. Přesto se naskýtá možnost optimalizace například přeměnou přibližovací linky v odvozní cestu více viz kapitola optimalizace LDS. 2) Přibližovací vzdálenost a) Teoretická přibližovací vzdálenost - Dt Dt= / 4H Dt= / 4 x 24,27 Dt= 103,00 m Rozestup odvozních cest R R= / H R= / 24,27 R= 412,03 m

48 kde: Dt teoretická přibližovací vzdálenost H hustota lesních odvozních cest R rozestup odvozních cest Optimální hodnota rozestupu odvozních cest je 500 m (Hrůza, 2012), v tomto hledisku je hodnota rozestupu odvozních cest na revíru nižší a odpovídá tak výše uvedenému tvrzení, že hustota odvozních cest je vyšší, než modelová. b) průměrná geometrická přibližovací vzdálenost Dg Dg=D n / n Dg= / 66 Dg= 168,64 m kde: Dg průměrná geometrická přibližovací vzdálenost Dn celková geometrická přibližovací vzdálenost n počet teoretických lokalit těžby c) průměrná skutečná přibližovací vzdálenost - Ds Ds=D n / n DS= / 66 Ds= 249,24 m kde: Ds průměrná skutečná přibližovací vzdálenost Dn celková skutečná přibližovací vzdálenost n počet teoretických lokalit těžby d) účinnost zpřístupnění - U U= Dt / Dg * 100 (%) U=103, 00 / 168, 64 * 100 U= 61,08 %

49 NÁVRH OPTIMALIZACE LDS Hustota lesní dopravní sítě v rámci revíru Valašská Bystřice je 24,27 m/ha, což je hodnota vyšší, než hustota modelová pro dané podmínky, která odpovídá hodnotě 22 m/ha. Přestože na základě srovnání hustoty modelové a zjištěné šetřením není nutná výstavba dalších odvozních cest i nadále existuje možnost další optimalizace. Jedna z možností je v lokalitě Hluboký, kde se nachází lesní odvozní cesta s názvem Hluboký, jejíž délka je 713 m. Tato cesta je ovšem tzv. zaslepená, kdy je zakončená prostorem pro skladování dříví a rozšířeným prostorem pro otáčení vozidel. Na ukončení cesty (sklad dříví) navazuje přibližovací cesta, která postupuje téměř po spádnici vzhůru do lokality Pod Ptáčnicí, kde navazuje na další odvozní cesty. Délka této stávající přibližovací linky je 780 m, průměrný sklon linky (nejnižší a nejvyšší bod lesní cesty vztažený k délce) je 15 %. Literatura (Hrůza 2012) uvádí jako maximální přípustný sklon nivelety lesní odvozní cesty pro návrhovou rychlost 30 km/h sklon 12%. Tuto hodnotu tedy v určitých úsecích nesplňuje a je nutné dané nevyhovující úseky se sklonem vyšším překonat vhodným směrovým trasováním místy s takovým sklonem, který normě vyhovuje - tj. do 12%. Tento fakt ovšem ve vztahu k charakteru zdejšího terénu úzkého údolního typu zvýší technologickou a zejména finanční náročnost na eventualní výstavbu odvozní cesty jednak prodloužením délky trasy, ale také budováním opěrných zdí, přemostění pro případ vedení trasy skrze existující vodoteč či náročnými přesuny hmot v rámci podélného profilu trasy. Přestože se Lesy ČR, s.p. snaží o údržbu, rekonstrukce LDS či výstavby nových lesních odvozních cest, byla by realizace uvedeného díla závislá v prvé řadě na dostatku peněžních zdrojů v rámci finančních možností podniku. Další možností zisku financí je žádost o čerpání z dotačních programů či podpor. Mapový podklad návrhu přeměny obsahuje Příloha č.2. Návrhem přeměny této přibližovací linky 3L v odvozní cestu třídy 2L (tedy alespoň pro sezónní provoz) by došlo v dané lokalitě jednak ke snížení nákladů na přibližování v daném transportním segmentu, ale také ke snížení provozních (režijních) nákladů. Personál je nucen při jízdě z lokality Pod Ptáčnicí do lokality Hluboký objíždět celou lokalitu po stávající lesní cestě, celková délka trasy po této stávající lesní cestě je 3900 m. Při eventualně uvažované přeměně dané přibližovací linky na odvozní cestu je délka trasy mezi dvěma lokalitami 1450 m. Níže uvedená tabulka ilustruje změnu hustoty lesních cest v rámci celého revíru v závislosti na uvažovaných změnách.

50 Tab. č. 17: Návrh optimalizace HUSTOTA LDS (m/ha) DÉLKA LESNÍCH CEST (m) stávající 24, návrhem přeměny Hluboký 24, modelová rozdíl (stávající-modelová) + 2, Modelovou hustotu nelze však v žádném případě brát jako určité dogma, v daném případě je navíc nutné brát v potaz majetkové poměry určitých pasáží odvozních cest na revíru - část odvozních cest je ve vlastnictví soukromých subjektů. Důležitým ukazatelem je vedle hustoty odvozních cest i účinnost zpřístupnění, jež vyjadřuje hospodárnost rozložení lesní dopravní sítě. Daná hodnota 61,08% není hodnotou optimální a jistým způsobem opodstatňuje, že může existovat nesoulad mezi hustotou LDS (modelovou a skutečnou) a účinností zpřístupnění. V daných podmínkách tak opodstatňuje novou výstavbu odvozních cest REALIZACE TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ ČINNOSTI VYHODNOCENÍ TĚŽEBNÍ ČINNOSTI Z HLEDISKA VHODNOSTI NASAZENÝCH TECHNOLOGIÍ a) ANALÝZA POŠKOZENÍ LINKY A STOJÍCÍHO POROSTU Datum a místo šetření : , lokalita Hřívová, k.ú. Val. Bystřice, 320 B 12/1c Soustřeovací vzdálenost: 200 m Sklon terénu v porostu: 35 % Cíl těžebního zásahu: - těžbou mateřského porostu se zastoupením BK a JD s mladým podrostem daných dřevin obnovit postupně clonným způsobem daný porost. - náročnost na šetrnost těžby vůči mladému podrostu, ale i stávajícímu porostu

51 Objem těžby: JD 73 m 3, průměrný objem kmene 2,20 m 3 BK 236 m 3, průměrná hmotnatost 1,80 m 3 Použitá těžební metoda: sortimentní Těžba prováděna klasickou motomanulání technologií, následné soustřeďování vytěžené hmoty prováděno jak kombinovanou technologií kůň (P-VM) + UKT (VM -OM), tak v místech s kratší vzdáleností k místu skladování dříví také pouze úplným soustředěním hmoty z lokality P k lokalitě OM koňským potahem skrze stávající porost. Tab. č. 18: Poškození porostu těžbou POŠKOZENÍ STÁVAJÍCÍHO POROSTU TĚŽBOU (CLONNÁ SEČ) Poškození těžbou Poškození vyklizováním ks % ks % bez poškození 72 74,23 % 90 92,78 % mělké (kůra) 14 14,43 % 2 2,06 % hluboké (do dřeva) 11 11,34 % 5 5,15 % CELKEM ,00 % ,00 % Tabulka uvádí vyšší podíl poškození stávajícího porostu těžbou, než - li je tomu u poškození vyklizováním Přestože se jedná o náročný druh těžby náchylný na právě tato poškození vzniklá při těžbě, lze tento podíl poškození považovat za zvýšený, znázornění obou druhů poškození těžbou s rozdělením dle hloubky poškození do kůry a do dřeva, dále i poškození vyklizováním je patrné na v níže uvedeném obrázku č. 3. Zvýšené poškození těžbou lze opodstatnit důležitostí lidského faktoru v obdobně technologicky složitých podmínkách kvalifikace, praxe pracovníků, motivace. Pro obdobné podmínky je nutnost zajištění odborného a dostatečně zkušeného pracovníka v těžbě, ale i následném soustřeďování dříví.

52 Obr. č. 3: Poškození porostu těžbou Tab. č.19: Poškození linky přibližováním UKT Poškození přibližovací linky přibližováním UKT úsek Vzdálenost L kolej stav P kolej L kolej P kolej poškození (m) před stav před stav po stav po dřívím hloubka (cm) hloubka (cm) m m m m Graf č. 3: Hloubka poškození linky

53 Výše uvedená tabulka znázorňuje rozsah poškození přibližovácí linky v daném případě nebyla linka (až na vznik koleje v závěrečném úseku linky) poškozována vznikem kolejí pojezdem traktoru, ale vlečením dříví. Zvýšené poškození v úseku před vyústěním na skládku dříví bylo způsobeno jednak zvýšeným sklonem v dané části linky, ale zejména pomístným podmáčením. Koleje pojezdem traktoru nevznikaly zejména díky snaze řidiče traktoru o vyjíždění kolejí po celé šíři linky, tj. snaha stále nekopírovat jednu trajektorii stejnou kolejí, čímž byla postupně zhutňována linka v celém příčném profilu. Doporučením proti vzniku poškození z důvodu pomístného podmáčení je směřování činností na obdobných lokalitách do období zámrzu a sněhové pokrývky. Rozsah poškození lze však i přesto považovat za přijatelný. Z hlediska skladování lze však jednoznačně vytknout volbu dané podmáčené lokality pro skladování, která postrádala jakékoliv známky zpěvnění plochy např. makadamem, v ideálním případě podvalů apod. Obr. č. 4: Přibližovací línka Obr. č. 5: Skladování

54 b) ANALÝZA POŠKOZENÍ PŮDY A PŘIBLIŽOVACÍ LINKY Porost : 308 C 10 Datum a místo šetření : , lokalita Búřov, k.ú. Valašská Bystřice Přibližovací vzdálenost: 650 m Cíl těžebního zásahu: Těžbou holosečného charakteru obnovit část daného rozsáhlejšího SM porostu, výměra těžebního zásahu 0,82 ha problematická je zejména dlouhá přibližovací vzdálenost, zjevná je snaha (volbou metody vyvážení sortimentů) o minimalizování škod na přibližovací lince a zároveň o efektivní způsob soustřeďování dříví. Objem těžby: celkem 500 m3/ha, v dané části 410 m 3 Použitá těžební metoda: sortimentní Použitá technologie těžby: harvestorová technologie Použitá technologie soustřeďování: vyvážecí souprava (traktor Valtra + přípojné vozidlo). Viz Příloha č.4 1) POŠKOZENÍ PŮDY V POROSTU POJEZDEM HARVESTORU Tab. č. 20: Poškození půdy pojezdem harvestoru POŠKOZENÍ PŮDY PŘI TĚŽBĚ DŘÍVÍ POJEZDEM HARVESTORU 308 C 10 ha % celkem plocha těžby 0,82 100,00% bez poškození 0, ,19% poškození - koleje do 10 cm 0,0265 3,24% poškození - koleje do 20 cm 0,0047 0,57% Poškození půdy (vznik kolejí) pojezdem harvestoru při soustředěné úmyslné mýtní těžbě v porostu 308 C 10 činilo 3,24% z celkové plochy u poškození do 10 cm a 0,57 % u poškození nad 10 cm (do 20 cm). Tyto poměrně příznivé podíly poškozené plochy z plochy celkové lze opodstatnit vhodně zvolenou dobou těžby v zimním období - tj. teploty pod bodem mrazu (v době měření -7 C), vytvořenou sněhovou pokrývkou, ale také schopnostmi operátora, který obratně odvětvoval

55 těžené stromy a kladl vzniklý klest ve směru budoucího postupu stroje. Simanov (2003) uvádí účinnou výšku klestu proti zabránění škodám okolo 30 cm, v dané šetřené lokalitě se sice výška klestu pohybovala do 15 cm, ovšem i toto vhodné nakládání s vznikajícím klestem jistě dopomohlo ke skutečnosti, že vyjeté koleje byly nižší a na menší ploše, než při pojezdu stroje bez klestu. Níže uvedený obrázek ilustruje daná vzniklá poškození pojezdem koly harvestoru. Obr. č. 6: Poškození porostu pojezdem harvestoru 2) POŠKOZENÍ PŘIBLIŽOVACÍ LINKY POJEZDEM VYVÁŽ. SOUPRAVY Tab. č. 21: Poškození linky pojezdem vyvážecí soupravy POŠKOZENÍ LINKY POJEZDEM VYVÁŽECÍ SOUPRAVY 308 C 10 m % celkem délka linky ,00% bez poškození ,07% poškození - koleje do 10 cm ,31% poškození - koleje do 20 cm 4 0,62%

56 Graf č. 6: Poškození přibližovací linky Výše uvedená tabulka a graf uvádějí poškození přibližovací linky pojezdem vyvážecí soupravy. Bez poškození (vzniku kolejí) vztaženo k celkové délce přibližovací linky, je 81% délky přibližovací linky, 18% z celkové délky linky je poškozeno kolejemi do hloubky 10 cm a 1% délky linky je poškozeno kolejemi do 20 cm. Zde byl velmi dobře vyhodnocen (resp. přehodnocen) způsob soustřeďování daného vytěženého dříví, přestože byl v projektech těžby dříví jako původní zamýšlen postup vyklizení dříví koňským potahem a následně přibližování UKT na lokalitu OM. Touto technologií by nepochybně vznikly škody vyššího rozsahu a to zejména na stojících stromech v okolí přibližovací linky. Zvoleným způsobem dopravy dříví bylo využito specifické výhody vyvážení, tj vyvážení krátkých sortimentů oproti způsobu dopravy vlečením. Volbou sortimentní metody a následným vlečení by jistě došlo ke zmenšení škod (nikoliv naprosté minimalizaci) oproti původně zamýšlené kmenové metodě a následnému vlečení, ovšem při dané soustřeďovací vzdálenosti by rapidně klesala výkonnost soustřeďování. Graf č. 4: Závislost hloubky poškození na sklonu

57 V grafu č. 7 je možno poukázat na přímou vazbu vztahu mezi sklonem a výší škod, resp. poškození. Se zvyšujícím sklonem se zvyšuje poškození. Škody na lince vznikem kolejí tedy lze považovat za přijatelné, nutno poznamenat, že vzniku škod na lince se předešlo (resp. k jejich minimalizování) mimo zvolení způsobu dopravy vyvážením také vhodnou dobou soustřeďování - mráz, sněhová pokrývka. Obr. č. 7: Přibližovací linka Obr. č. 8: Přibližovací linka II Škody vzniklé přibližováním však nelze vztáhnout pouze ke škodám na lince. Dalším typem škod vzniklých při této fázi dopravy dříví jsou škody na okolním stojícím porostu. Ve studované lokalitě došlo vinou pomístného zúžení přibližovací linky k poškození 1 okolního stojícího stromu. Tento nedostatek v technologické přípravě (nedostatečné šíře přibližovací linky) dokazuje již poškození daného stromu přibližováním, zřejmě prostým vlečením, z minulosti. Šíře přibližovací linky v daném místě činila 2,97 m, což zřejmě v součinnosti s chvilkovou nepozorností operátora způsobilo dané poškození. Obr. č. 9: Poškození stromu poblíž linky

58 c) ANALÝZA POŠKOZENÍ PŘIBLIŽOVACÍ LINKY - UKT Porost : 312 B 7 Datum a místo šetření : , lokalita Sviňárky, k.ú. Valašská Bystřice Soustřeďovací vzdálenost: 280 m Cíl těžebního zásahu: Probírka v dospívajícím smrkovém porostu. Objem těžby: celkem 260 m 3, průměrná hmotnatost 0,34 m 3 Použitá těžební metoda: kmenová (krácených surových kmenů) Použitá technologie těžby: motomanuální, RMŘP Použitá technologie soustřeďování: vlečením, kombinovaně kůň + UKT Tab. č. 22: Poškození linky přibližováním Poškození přibližovací linky přibližováním UKT úsek Vzdálenost (m) L kolej stav před P kolej stav před L kolej stav po P kolej stav po Sklon (%) hloubka (cm) m m m m m Graf č. 5: Závislost hloubky poškození linky na sklonu

59 Škody vzniklé na přibližovací lince nelze považovat za přiměřené, nutným opatřením v daném případě byla následná asanace škod. Vzniklé škody lze přisoudit deštivému charakteru počasí ve zvolené době těžby. Opatřením v daném případě je volba doby těžby v zimním období za mrazových teplot, ještě lépe za sněhové pokrývky. Při daném objemu těžby a délce soustřeďovací vzdálenosti by vhodnou technologií byla motomanuální těžba s následným vyklizením koňským potahem či variantně jiným vyklizovacím prostředkem (železný kůň) a dále pak zvolení dopravy dříví vyvážecí soupravou. Obr. č. 10: Čerstvě sanovaná přibližovací linka Asanace vzniklých škod - povýrobní úpravy Na dané přibližovací lince byly provedeny potěžební úpravy spočívající nejen ve srovnání ploch vyjetých kolejí (uvedených ve výše uvedené tabulce) a zbytku plochy přibližovací linky, ale také úprava ploch skládek, úprava tzv. nájezdu na linku,