ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobách proti rozhodnutím žalované ze dne 28. července ) sp. zn. 2009/282/HOL/ČTV, č.j. Loj/5388/09, 2) sp. zn. 2009/283/HOL/ČTV, č.j. Loj/5387/09, I. Žaloby s e z a m í t a j í. t a k t o : II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se dvěma samostatně podanými žalobami domáhala přezkoumání rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada nebo žalovaná ) blíže označených v záhlaví tohoto rozsudku, kterými Rada v obou případech uložila žalobkyni pokutu ve výši ,- Kč pro porušení povinnosti dané v ustanovení 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon či ZPRTV ), neboť odvysíláním spotu s přímou nabídkou dětského prostírání, resp. spotu s přímou nabídkou dětských lyží ( ČT nabízí ), které nebyly výslovně označeny jako teleshopping, ani to nebylo z jejich zpracování zřetelně patrné, se provozovatel dopustil porušení povinnosti zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné. Předmětné části vysílání, resp. spoty, jsou popsány takto:

2 pokračování 2 Zvuková znělka, v obraze holčička rozfukující květy, v levém dolním rohu nápis ČT NABÍZÍ. Následuje nabídka jídelního plastového prostírání s motivy oblíbených postaviček za ceny 49,- Kč + poštovné / 1 kus, v obraze se střídají krátké záběry na postavičky z večerníčků doplněné záběry na nabízené zboží, v pásu v dolní části obrazovky jsou kontaktní informace, na nichž je možno prostírání objednat. Obraz je doprovázen ve zvuku komentářem. V levém horním rohu je logo programu ČT1. Po nabídce následuje obrazový předěl graficky navazující na předěl před začátkem spotu, holčička už ukazuje jen prázdné ruce, v obraze není žádný text. Zvuková znělka, v obraze kluk s ofinou rozfukující květy, v levém dolním rohu nápis ČT NABÍZÍ. Následuje nabídka dětských lyží s motivy oblíbených skřítků Františka a Fanynky z Kouzelné školky za cenu 2490 Kč + poštovné (set lyže s vázáním) anebo 1890 Kč + poštovné (lyže). V obraze se střídají záběry z pořadu Kouzelná školka doplněné v levé části o záběry na nabízené lyže, v pásu v dolní části obrazovky jsou kontaktní informace, na nichž je možno zboží objednat. Obraz je doprovázen ve zvuku komentářem. V levém horním rohu je logo programu ČT1. Po nabídce následuje obrazový předěl graficky navazující na předěl před začátkem spotu, kluk má prázdné ruce a usmívá se do kamery, v obraze není žádný text. Soud při nařízeném ústním jednání spojil řízení o obou žalobách ke společnému projednání. Vycházel při tom ze skutečnosti, že v obou řízeních je stejný okruh účastníků řízení, případy jsou skutkově zcela obdobné a v řízeních je totožná sporná právní otázka. Žalobkyně v podaných žalobách tvrdí, že byla napadenými rozhodnutími zkrácena na svých právech zužujícím výkladem zákona č. 231/2001 Sb., neboť je přesvědčena, že k porušení uvedeného ustanovení zákona nedošlo. Žalobkyně namítá, že výrok rozhodnutí nebyl dostatečně určitý, což způsobuje nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Žalobkyně trvá na tom, že neodvysílala teleshopping, ale oznámení související s vlastními pořady. Žalobkyně pod znělkou ČT nabízí prezentuje konkrétní produkty spojené s vlastními pořady, uvozuje tyto spoty znělkou, která jednoznačně nedeklaruje teleshopping a přitom však spoty jednoznačně odděluje od ostatních částí programu. Právě užitím označení ČT nabízí žalobkyně deklaruje, že nejde o teleshopping. Tuto znělku považuje žalobkyně za nezaměnitelnou, jde o zavedený formát pro zřetelné oddělení a rozeznatelnost skutečnosti, že do vysílání není zařazován teleshopping, ale oznámení ve smyslu 2 odst. 1 písm. n) zákona v návaznosti na 50 odst. 6 zákona, čímž žalobkyně zároveň plní povinnost danou 48 odst. 4 písm. a) zákona. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí pouze konstatovala, že nabídkové spoty lze podřadit pod pojem teleshopping, aniž by se však vypořádala s obsahem vlastních spotů. Zákon žalobkyni ve způsobu prezentace zboží prostřednictvím vlastní propagace nijak neomezuje, a je-li divákovi zřejmé, že nejde o teleshopping, má žalobkyně za to, že dostála dikci zákona. Z obsahu správního spisu navíc nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že se jednotliví členové rady žalované seznámili s obsahem spotu tak, že by shlédli jeho obrazový záznam. Tento důkazní prostředek nelze nahradit pouhou analýzou spotu. Žalobkyně je přesvědčena, se že žalovaná dostatečně nevypořádala s institutem sebepropagace v návaznosti na obsah pojmu veřejná služba dle zákona o České televizi. Žalobkyně je oprávněna navíc vykonávat i podnikatelskou činnost, která souvisí s předmětem její činnosti ( 11 zákona o ČT) a nebrání nic tomu, aby realizovala sebepropagaci výše uvedenou formou ve spojení se zbožím odvozeným od vlastních pořadů. V tomto konkrétním

3 pokračování 3 případě pak žalobkyně odkazuje na 2 a 3 písm. e) zákona o ČT, kde je stanoveno, že veřejná služba spočívá ve výrobě a vysílání pořadů pro děti a mládež. Jestliže vysílání pořadů, které žalobkyně navíc i sám vyrábí, je podpořeno oznámeními o těchto pořadech prostřednictvím zboží přímo odvozeným od těchto programů či pořadů, jde podle názoru žalobkyně o přípustnou formu propagace pořadů žalobkyně v intencích zákona č. 231/2001 Sb. a zákona o České televizi. Nic na této skutečnosti nemění ani fakt, že žalobkyně není prodejcem a výrobcem předmětného produktu, kterým de facto ani z ekonomického hlediska reálně být nemůže. Nelze totiž už z povahy věci a postavení žalobkyně při plnění úkolů veřejné služby předpokládat, že by mohla realizovat jakoukoliv výrobu. Realizace jakékoliv sebepropagace žalobkyně prostřednictvím zboží odvozeným od vlastních pořadů by pak logicky, jak bylo i výše konstatováno, z tohoto pohledu nebyla podle žalobkyně možná. Žalobkyně proto musí v zákonem stanovených intencích sebepropagace optimálně spolupracovat s výrobcem komponentů sebepropagačních produktů, v žádném případě se však nejedná o propagaci výrobků jiné firmy, jak uvádí žalovaná. Proto se nelze ztotožnit se závěrem žalované, že když není Česká televize výrobcem předmětného produktu, pak nemůže jít o sebepropagaci. Žalobkyně dále konstatuje, že pokud podpoří vysílání pořadů, které sama vyrábí, oznámeními o těchto pořadech prostřednictvím zboží přímo odvozeného od takových programů, které je označeno logem ČT, byť jej sama nevyrábí, pak se jedná o jednoznačnou podporu takového pořadu. Žalobkyně dále namítá, že je rovněž nesporně přihlašovatelem a vlastníkem konkrétních ochranných známek, přičemž z registrací vyplývá rovněž za jakým účelem s nimi žalobkyně disponuje a jak je bude užívat. Jestliže je princip sebepropagace založen na skutečnosti, že výrobky jsou odvozeny od vlastních pořadů žalobkyně, pak užití ochranné známky, která se váže k žalobkyni a jejím pořadům ve spojení s těmito produkty je podle žalobkyně opodstatněné, podle ní je dokonce jedním z nutných předpokladů sebepropagace prostřednictvím zboží přímo odvozeným od pořadů/programů provozovatele. Pro úplnost žalobkyně dodala, že veškeré finanční zdroje z těchto aktivit získané jsou zdrojem umožňujícím další investice do rozvoje veřejné služby, v tomto případě určené na výrobu pořadů pro děti. Z uvedených důvodů má žalobkyně za to, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Žalovaná se k jednotlivým žalobním námitkám vyjádřila takto: Žalovaná trvá na tom, že předmětný spot je teleshoppingem a nikoliv vlastní propagací ČT. K tomuto závěru žalovaná došla na základě skutečnosti, že předmětný spot je přímou nabídkou zboží určenou veřejnosti, jehož výrobcem je subjekt odlišný od žalobkyně, žalobkyně je poskytovatelem licence za úplatu tomuto výrobci, a tudíž jde o nabídku zboží, umožňující prodej tohoto zboží skutečnému výrobci, který profituje z obliby pořadů vyrobených Českou televizí, nejde tedy o sebepropagaci žalobkyně jako poskytovatele veřejné služby. K námitce žalobkyně, která se týkala způsobu poskytování veřejné služby ve vztahu k realizaci sebepropagace, žalovaná uvedla, že odvysíláním předmětného spotu nedošlo k sebepropagaci, ale k nabídce zboží, kterého výrobcem není žalobkyně jako provozovatel televizního vysílání, který ze zákona poskytuje tzv. veřejnou službu v oblasti vysílání, a tudíž by její sebepropagace měla vycházet z této definice. Žalovaná v této souvislosti nepopírá, že

4 pokračování 4 veřejná služba spočívá též ve výrobě a vysílání pořadů, avšak nikoliv v prodeji výrobků jiných subjektů za úplatu, i když navazují na vysílání žalobkyně. Za veřejnou službu nelze označit prodej zboží s logem či ochranným vzorem pořadu žalobkyně. Žalobkyně není výrobcem produktu, tudíž neprovádí sebepropagaci. Žalovaná zdůraznila, že provozovatel televizního vysílání je povinen zajistit, aby reklama a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Přestože zákon nestanoví, jakým způsobem má být teleshopping od ostatního vysílání oddělen, 48 odst. 4 písm. a) zákona jasně říká, že teleshopping má být rozeznatelný a zřetelně zvukově či zvukově-obrazově oddělený. Znělky uváděné na ČT s texty teleshopping, teleshopping muzika nebo teleshopping Nákup Extra jsou jednoznačně zřetelné, pro diváka je však matoucí a podle žalované zákonu nevyhovující označení teleshoppingu textem (titulkem) ČT nabízí. Označení ČT nabízí znemožňuje divákovi rozeznat, že se jedná právě o teleshopping. Žalovaná dále uvedla, že jednotliví členové Rady mají přistup k elektronické formě vedeného spisu a mohou si tak kdykoliv přehrát předmětný obrazově zvukový záznam. Ze samotného správního rozhodnutí a provedených analýz je zřejmé, na základě jejich podrobnosti, že nemůže být pochyb o shlédnutí záznamu žalovanou. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 20/ Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby. Při nařízeném ústním jednání žalobkyně setrvala na podaných žalobách, žalovaný odkázal na svá písemná vyjádření k žalobám. Městský soud v Praze předesílá, že mezi stranami není sporný průběh správního řízení vyplývající ze správních spisů, ani vlastní popis resp. obsah odvysílaných spotů. Sporná je otázka, zda došlo odvysíláním předmětných spotů žalobkyní k porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona. V odůvodnění napadených rozhodnutí, po konstatování popisu spotu a vyjádření účastníka, žalovaná Rada uvedla, že se posouzením věci zabývala na svém 13. zasedání, kde přijala rozhodnutí o udělení pokuty. Rada provedla důkaz obrazově-zvukovým záznamem a učinila závěry: 1) předmětný nabídkový spot lze podřadit pod pojem teleshopping a v žádném případě se nejedná o vlastní propagaci provozovatele televizního vysílání, 2) nabídka má návaznost na vlastní program provozovatele, avšak ten není výrobcem nabízených produktů, 3) spot byl oddělen od ostatního vysílání, avšak nikoli s zákonem požadovanou rozeznatelností pro diváka; divák nemusí rozeznat, že po titulku ČT nabízí bude následovat komerční vysílání, resp. teleshopping, 4) divák může být zmaten a považovat spot za sebepropagaci, jak ho prezentuje žalobkyně. Rada dospěla k hlavnímu závěru, že odvysíláním předmětných spotů nedošlo k sebepropagaci, ale k nabídce zboží, jehož výrobcem není Česká televize. Žalobkyně jako provozovatel vysílání ze zákona poskytuje veřejnou službu v oblasti vysílání a tedy její sebepropagace by měla vycházet z této definice. S odvoláním na 2 a 3 zákona o České televizi, hlavní úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání a náplň veřejné služby v zákoně o České televizi vymezené, Rada uzavřela, že nelze za veřejnou službu označit prodej zboží s logem, resp. ochranným vzorem pořadu České televize. Česká televize není ani výrobcem produktu (a tudíž neprovádí sebepropagaci) a tedy prezentací

5 pokračování 5 možností nákupu umožňuje prodej skutečnému výrobci. Rada nezjistila, kdo je výrobcem předmětných produktů, ale je jisté, že Česká televize jím není. Rada dále zdůraznila, že provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby reklama a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Z definice teleshoppingu vyplývá, že se jím rozumí přímá nabídka zboží určená veřejnosti a zařazená do vysílání za úplatu či jinou protihodnotu a teleshopping na rozdíl od reklamy musí obsahovat adresu či kontakt, kde lze zboží objednat, cenu výrobku a informaci o výši poštovného a balného. Rada poukázala na to, že ve vysílání České televize je teleshopping označen několika způsoby (které uvedla) a byť zákon nestanoví, jakým způsobem má být teleshopping od ostatního vysílání oddělen, má být dle 48 odst. 4 písm. a) zákona rozeznatelný a zřetelně zvukově či zvukově obrazově oddělený. Znělky uváděné na ČT s texty teleshopping, teleshopping muzika nebo teleshopping Nákup Extra jsou jednoznačně zřetelné, pro diváka je však matoucí a dle Rady liteře zákona nevyhovující označení teleshoppingu textem ČT nabízí. Rada má za prokázané porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona, neboť zmíněné sekvence jsou přímou nabídkou zboží určenou veřejnosti. V další části napadených rozhodnutí žalovaná odůvodňuje výši uložené pokuty. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ustanovení 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ). O věci uvážil takto: Podle 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků. Podle 2 odst. 1 písm. r) zákona č. 231/2001 Sb., se teleshoppingem rozumí přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu či jinou protihodnotu. Podle 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb., se službou přímo související s programem rozumí služba spočívající v šíření textových, obrazových a zvukových informací, které jednotlivě nebo v souhrnu vytvářejí obsah související s programem šířeným digitálně, jenž je určen k příjmu veřejnosti spolu s tímto programem; službou přímo související s programem se rozumí rovněž vytváření a poskytování souboru datových údajů pro obsah elektronického programového průvodce a služba rozšiřující možnosti využití programu ve vztahu ke koncovému zařízení. Podle 48 odst. 4 písm. a) zákona je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukověobrazově oddělené od ostatních částí programu. Podle 50 odst. 6 zákona oznámení provozovatele televizního vysílání učiněná ve spojení s vlastními pořady, zbožím a službami přímo odvozenými od těchto programů,

6 pokračování 6 bezplatně odvysílaná oznámení učiněná ve veřejném zájmu a ve prospěch obecně prospěšných cílů se nezapočítávají do časového omezení reklamy ve vysílání podle předchozích odstavců. Podle 60 odst. 1 písm. l) Rada uloží pokutu ve výši od 5.000,- Kč do ,- Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů. Soud v první řadě posoudil žalobní námitku, dle které jsou výroky napadených rozhodnutích neurčité do té míry, že tato vada způsobuje nepřezkoumatelnost žalobou napadených rozhodnutí. Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Výrok rozhodnutí přesně identifikuje účastníka řízení (žalobkyni), uvádí výši uložené pokuty, zákonné ustanovení, které bylo porušeno a skutek, tj. např. v případě rozhodnutí označeného v záhlaví pod bodem 1 odvysílání spotu s přímou nabídkou dětského prostírání ČT nabízí dne 3. prosince 2008 v 18:41:21 hodin na programu ČT1, který nebyl výslovně označen jako teleshopping, ani to nebylo z jeho zpracování zřetelné patrné, čímž se provozovatel dopustil porušení povinnosti zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné. Soud má za to, že výroky žalobou napadených rozhodnutí splňují kritéria daná správním řádem, jsou dostatečně určité a jednoznačné. Žalobkyně dále namítla, že z obsahu správního spisu navíc nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že se jednotliví členové rady žalované seznámili s obsahem spotu tak, že by shlédli jeho obrazový záznam. Tento důkazní prostředek dle žalobkyně nelze nahradit pouhou analýzou spotu. Jak soud shledal, ve správních spisech jsou založena CD obsahující záznam předmětných spotů. Ve spise je dále založena zpráva analytického odboru předložená na zasedání Rady února 2009, na které Rada rozhodla o zahájení správního řízení. V usnesení o zahájení správního řízení žalované uvedla detailní popis spotu. Žalobou napadená rozhodnutí uvádějí popis předmětného spotu a konstatují, že žalovaná rozhodla o udělení pokuty na svém zasedání po shlédnutí audiovizuálního záznamu. Na základě těchto skutečností má soud za to, že je zřejmé, že žalovaná rozhodovala na základě podkladů připravených úřadem rady, přičemž se s obsahem spotu seznámila jeho shlédnutím, byť o tom ve spise není založen jednoznačný záznam. Soud tedy posoudil tuto žalobní námitku jako nedůvodnou. Žalobkyně dále k věci samé především namítla, že předmětný spot nebyl do vysílání zařazován jako teleshopping, ale jako oznámení dle 2 odst. 1 písm. n) zákona vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje výrobků, učiněné ve spojení s vlastními pořady, večerníčky. Zákon nestanoví, jak má být takové oznámení, které se nezapočítává do časového omezení reklamy, učiněno, co má obsahovat. Městský soud v Praze se tedy zabýval tím, zda předmětný spot je teleshoppingem ve smyslu zákona, jak to tvrdila žalovaná v napadeném rozhodnutí, nebo zda se jedná o veřejné oznámení jak tvrdila žalobkyně. Jak vyplývá ze zákonných definic reklamy a teleshoppingu, jde o dvě obsahově různé části vysílání. První z nich- reklama- je oznámením určeným k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků a služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků a takové oznámení (reklama) je vysílána provozovatelem vysílání buď za úplatu nebo jinou protihodnotu (když je ve prospěch jiného subjektu) nebo za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání; vždy jde však oznámení určené k podpoře prodeje, nákupu atd. výrobků nebo služeb toho

7 pokračování 7 subjektu, který reklamu zadal. Jde-li o vlastní propagaci provozovatele vysílání, směřující k podpoře prodeje jeho výrobků a služeb, pak musí jít u provozovatele vysílání o propagaci (reklamu) jeho vlastních výrobků, tedy oznámení (reklamu) o pořadech, které vytvořil, či na jejich tvorbě se podílel (jejichž výrobu podpořil), o oznámení o pořadech, které vysílá či programech, které provozuje, o službách, které dále poskytuje, a to v rámci zákonem o České televizi vymezených úkolů ( 2 a 3 tohoto zákona) a pod. Co se rozumí službou přímo související s programem pak definuje další zákonné ustanovení. Z povahy provozovatele vysílání, který je provozovatelem ze zákona a má vymezen obsah tzv. veřejné služby, vyplývá, že není klasickým výrobcem výrobků za účelem jejich prodeje (to jsou zpravidla subjekty, které si u provozovatele vysílání objednávají vysílací čas za úplatu), ale jeho hlavní činnost je odlišná, spočívá v provozování vysílání, tvorbě vlastních pořadů a pod., jak vymezuje zákon o České televizi. Zákon tak v 2 odst. 1 písm. n) toliko stanoví, že reklamou je i oznámení vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje resp. sledování jeho produktů. Oproti tomu ze zákonné definice teleshoppingu, uvedené v 2 odst. 1 písm. r) zákona, podle níž se teleshoppingem rozumí přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu či jinou protihodnotu, vyplývá zřejmý rozdíl oproti definici reklamy. Teleshoppingem se dle této definice nerozumí přímá nabídka zboží (včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb) určená veřejnosti, kterou by učinil ve vysílání sám provozovatel vysílání, ale vždy jen taková nabídka zboží jiných subjektů a zařazená za úplatu, a je tomu tak právě proto, že provozovatel vysílání přímou nabídku svého zboží nemusí činit, protože již samotným vysíláním pořadů na svých programech a jejich sledováním ze strany diváků je kontrakt uzavřen (vůči České televizi za tzv. televizní poplatek). Soud proto závěr žalované, že spot je teleshoppingem, shledal správným. Napadené rozhodnutí jednak správně vymezuje náplň veřejné služby České televize a dovozuje z ní, že nemůže jít o sebepropagaci žalobkyně, jednak správně poukazuje na to, že výrobcem nabízeného zboží je subjekt odlišný od žalobkyně (blíže nezjištěný) a především popisuje obsah samotného spotu a činí správný závěr, že jde o teleshopping, tedy o přímou nabídku na koupi zboží jiného výrobce. Pokud žalobkyně tvrdila, že uvedený spot je dle 50 odst. 6 zákona oznámením provozovatele televizního vysílání učiněným ve spojení s vlastními pořady, zbožím a službami přímo odvozenými od těchto programů, a že takto odvysílané oznámení se nezapočítává do časového omezení reklamy ve vysílání, pak lze souhlasit s tím, že jde-li skutečně o oznámení (reklamu) za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, pak se takovéto oznámení nezapočítává do časového omezení reklamy ve vysílání. Nic více uvedené ustanovení nestanoví. V daném případě však obsah spotu nesvědčí, že by šlo o vlastní propagaci provozovatele vysílání určenou k podpoře jeho vysílání. Lze přisvědčit pouze tomu, že nabízené zboží je opatřeno motivy postaviček z televizních pořadů Večerníček, resp. Kouzelná školka, zde však spojitost a naplnění zákonných kritérií pro užití 50 odst. 6 zákona končí. Ustanovení 50 odst. 6 zákona míří na oznámení vysílaná za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání. Pouze z použití autorského díla pro takový záměr nelze a priori dovodit závěr, že by byly naplněny znaky pro oznámení učiněné ve spojení s vlastním pořadem, zbožím a službami přímo odvozenými od těchto programů. Službou ( 2 odst. 1 písm. o) zákona) přímo související s programem se rozumí služba spočívající v šíření textových, obrazových a zvukových informací, které jednotlivě nebo v souhrnu vytvářejí

8 pokračování 8 obsah související s programem šířeným digitálně, jenž je určen k příjmu veřejnosti spolu s tímto programem; službou přímo související s programem se rozumí rovněž vytváření a poskytování souboru datových údajů pro obsah elektronického programového průvodce a služba rozšiřující možnosti využití programu ve vztahu ke koncovému zařízení (v praxi například EPG apod.). Tomu odpovídá i vymezení některých hlavních úkolů v zákoně o české televizi. Rozhodně potom ale nelze z této definice dovozovat, jak to činí žalobkyně, že prostřednictvím těchto oznámení lze podporovat prodej zboží třetí osobou za úplatu. Pokud tedy z uvedené zákonné definice žalobkyně usuzuje, že pod pojmem oznámení může být skryta přímá podpora prodeje například výrobků třetích osob, pak na takový výklad přistoupit nelze. Z uvedeného potom plyne, že závěry žalované uvedené v napadeném rozhodnutí jsou správné, neboť došlo k odvysílání teleshoppingu, proto soud námitce, že naopak mělo jít o oznámení učiněné dle 50 odst. 6 zákona, nepřisvědčil. Dále se soud zabýval i tím, zda při výše přijatém závěru, že jde o teleshopping, byl správný i závěr žalované, že dle 48 odst. 4 písm. a) zákona provozovatel vysílání, tedy žalobkyně nezajistila, aby teleshopping byl rozeznatelný a zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělený od ostatních částí programu. Soud se ztotožnil se závěrem žalované ohledně porušení uvedené povinnosti zajistit, aby teleshopping (dotyčný spot) byl rozeznatelný a zřetelně zvukově, obrazově či zvukověobrazově oddělený od ostatních částí programu. V daném případě skutečně z obsahu dané části vysílání, kdy byla použita před odvysíláním spotů k jeho oddělení znělka s dominantním titulkem ČT nabízí, a na závěr graficky navozující obrazový předěl již bez textu, který evokuje spíše možnost uvedení například programové nabídky provozovatele televizního vysílání (obdobně jako ČT uvádí ), nikoliv oddělení teleshoppingu od ostatního vysílání, má soud za to, že nebyl splněn požadavek zákona na rozeznatelné oddělení od ostatního vysílání, tedy, jak rozhodnutí dovozuje, nebylo z takovéhoto označení zřetelně patrné, že následuje teleshopping, jaká je tedy povaha nabídky. Sama žalobkyně připouští, že pro teleshopping používá právě znělky nesoucí v sobě přímo označení teleshopping, je nesporné, že ve vysílání liší označení reklamy, teleshoppingu a jiných oznámení (např. nabídky vlastních pořadů, které vysílá v zájmu vlastní propagace, či k jejichž bezplatnému vysílání je zákonem vázán). Tím spíše pak není požadavek na rozeznatelnost označení teleshoppingu naplněn, pakliže po takovémto označení divák očekává nabídku jiného druhu (povahy). Proto soud závěr žalované o porušení povinnosti dle 48 odst. 4 písm. a) zákona shledal rovněž správným. Z odůvodnění rozhodnutí Rady je seznatelné, že pod pojem rozeznatelnosti subsumuje Rada nikoli každý způsob zvukového, obrazového či obrazově zvukového oddělení, ale takový způsob oddělení (předěl ve vysílání), který umožňuje divákovi rozeznat, zda následuje reklama nebo teleshopping nebo jiné oznámení. Takový požadavek na rozeznatelnost soud považuje za žádoucí, když smyslem nastolení této povinnosti zákonem je právě poskytnutí informace divákovi o tom, co mezi pořadem právě odvysílaným a následujícím (které jsou uváděny v programu), či při přerušení pořadu, následuje. Uvedenému závěru podle mínění soudu svědčí i to, že zákon požaduje u reklam a teleshoppingu jednak jejich zřetelné oddělení od ostatního vysílání a dále jejich rozeznatelnost od ostatního vysílání. Pokud jsou užívány graficky obdobné předěly, které se liší pouze užitím slova teleshopping, a to pro teleshopping i pro jiná oznámení, pak je tím ztížena nebo dokonce setřena možnost rozlišení, zda jde o teleshopping nebo zda jde o oznámení. Zákon naopak ukládá povinnost teleshopping a reklamu označit tak, aby byly nezaměnitelné a bylo možno rozeznat, zda jde o reklamu, teleshopping nebo jiné oznámení, což neznamená pouze odlišení a oddělení od bezprostředně předcházející a nebo od bezprostředně následující části

9 pokračování 9 vysílání, ale je tady nepochybně myšleno odlišení i od jiných částí vysílání, s nimiž by případně mohl být teleshopping či reklama zaměňována (neodlišena). Z uvedených důvodů proto nemohla ani obstát námitka žalobkyně, že zákon nikde výslovně nestanoví, co musí takové označení oznámení vysílaného za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, obsahovat. Tato námitka je právě s ohledem na výše učiněný závěr ohledně vyhodnocení předmětného spotu jako teleshoppingu zcela irelevantní. V daném případě je zřejmé, co bylo konkrétně obsahem předmětného spotu a jak bylo provedeno jeho vyhodnocení, přičemž byly uvedeny a rozvedeny i důvody, pro které nelze spot vyhodnotit jako oznámení, jak to tvrdila žalobkyně. Ohledně další námitky či tvrzení, že jde podle názoru žalobkyně o přípustnou formu propagace vlastních pořadů v intencích zákona č. 231/2001 Sb., pak platí již výše uvedený závěr, že se nejedná o oznámení, jak tvrdí žalobkyně, ale o teleshopping, a proto je taková námitka nedůvodná. Ani žalobkyní účelově vytvořený pojem výrobek odvozený od vlastních pořadů žalobkyně nemůže nic změnit na skutečnosti, že bylo přímo nabízeno ke koupi zboží jiného výrobce, které mělo s pořady žalobkyně společné pouze to, že bylo opatřeno motivy postaviček z pořadů žalobkyně. Soud tedy dospěl po zhodnocení spisového materiálu k závěru, že žaloby nejsou důvodné, a proto je podle 78 odst. 7 zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle 60 odst. 1 s.ř.s., když žalovaná měla ve věci sice plný úspěch, žádné náklady řízení jí však nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat kasační stížnost za podmínek ust. 102 a násl. s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle 105 odst. 2 s.ř.s. stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 26. března 2010 Za správnost vyhotovení: Holečková JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu