Časopis přerovského děkanátu

Transkript

1 Časopis přerovského děkanátu Březen 2007 Číslo 3 Ročník 13 Úvodník P. Paweł Biliński Liturgický kalendář Ještě pár slov k postní době Santo subito! Střípky ze života papeže Jana Pavla II. Škola partnerství Sociální učení církve Populorum Progressio Dětské okénko Stránka pro mládež Pozdrav ze semináře KOSOVO Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov Cokoli jste udělali pro ty nejmenší, pro mne jste udělali Jen tak ve stručnosti Světec měsíce blahoslavený Marcel Callo Skateboard Boží Postní duchovní obnova Přerov Pořad velikonočních bohoslužeb děkanátu Přerov a mnoho dalšího Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

2 Březen v liturgii Milí čtenáři, pěkné vysvětlení smyslu postní doby naleznete v Liturgickém kalendáři. Chtěl bych k němu připojit ještě pár praktických rad ověřených staletími, jak naši cestu k vnitřnímu obrácení trochu zkonkretizovat. Modlitba Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem. Modlete se společně v rodině Čti bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně. Vyprávěj o Bohu dětem. Účastni se liturgického života své farnosti Snaž se o dobré myšlenky, jsou předpokladem každého rozvoje. Je to vědomý život v Boží přítomnosti. Půst Půst není jen odepření si jídla, ale zřeknutí se toho, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe... Cvič se ve zdrženlivosti Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso. Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým. Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící. Zřeknutí znamená, když k nutkání musím mít řekneme ne. Je to svobodný a uvědomělý život. Almužna, činění dobra Tím, čeho se vzdáme, máme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna také znamená: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životním partnerem, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící Tím realizujeme přikázání lásky. Pomáhej druhým nést jejich nouzi a poznávej skrytou bídu. Otevři uši i srdce pro malomyslné, bezradné a zoufalé Slavnost svatého Josefa, Snoubence Panny Marie Slavnost Zvěstování Páně Letos prožíváme v březnu dobu postní, do které jsme vstoupili na Popeleční středu 21. února. Doba postní připravuje věřící ke slavení velikonočního tajemství, a to jednak připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním (SC 109). Tato koncilní slova vyjadřují smysl postní doby a její celé bohatství. Postní doba tedy není pouze několik pochmurných týdnů věnovaných rozjímání o utrpení Páně. Jsou to především dny přípravy na nové prožití velikonočních svátků. Tato příprava může probíhat jak připomínkou svého vlastního křtu a jeho významu, tak konáním skutků pokání (modlitba, odříkání půst, almužna činění dobra pomocí toho, co jsme si odřekli, smíření). Skutky pokání nemají význam samy v sobě, ale mají nás obracet ke Kristu. Naše cesta víry a obrácení potřebuje posilu a orientaci neustálým nasloucháním Božímu slovu, protože jen to v nás dovede dokončit proces růstu a zrání. Příprava na Velikonoce Začneme od konce postní doby od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů, neboť celé jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. Účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením se s Kristem skrze svátost křtu. Proto je také jedním z hlavních úkolů postní doby vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Ostatní věřící by měli tuto dobu dobře využít k přípravě na obnovu křtu o Velikonocích. Postní doba je příhodným časem pro obnovu chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otce. Začíná udělováním popelce - kněz sype popel na hlavu s výzvou: Obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1,15) Těmito slovy zahájil Pán Ježíš své poslání na zemi, aby uvedl každého na cestu života, aby smířil lidstvo s Otcem. (Pozn: druhá varianta doprovodných slov k sypání popela: Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš. ) Cesta k Otci Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství. (Jan Pavel II.) To, co v člověku dusí víru, naději, lásku a život vůbec, je mylné přesvědčení o tom, že Bůh je s námi nespokojen, že je na nás rozzlobený, mrzutý, že nás chce trestat, nebo že je k nám lhostejný tedy že je takový, jací bychom asi byli na jeho místě my. Bůh ale není jako my. Je Otec, původce a dárce lásky. Je milosrdný, dobrotivý, odpouští nám, přijímá nás takové, jací jsme, a chce, abychom byli v životě šťastní. O tom, jaký je Bůh a jaká je jeho láska k nám, hovoří Ježíš v podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu (Lk 15,11). Boží otcovskou (i mateřskou) lásku může zakusit každý z nás. Prakticky však jen do té míry, do jaké se jí sami chceme otevřít. Boží láska má obrovskou moc změnit náš život. Syn vstal a šel k otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil (Lk 15, 20) Hřích a pokání Člověka dělí od Boží lásky především nedůvěra k Bohu, svévole, snaha za každou cenu nalézt štěstí a naplnění života pouze vlastními silami. Toto všechno svádí člověka ke hříchu, který pak je bariérou v našem vztahu k Bohu. Obrácení (pokání) spočívá v tomto: obrátit se opět k Bohu, důvěřovat mu a v síle Jeho lásky se pak vydávat po Jeho cestách. Cesta obrácení s sebou přináší jak ne- Strana 2 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

3 Měj starost o staré, nemocné a postižené. Slovo almužna vzniklo z řeckého elemosyné, a znamená milosrdenství. Smíření Připrav se na smíření v myšlenkách. Smíření není něco, co musí být protrpěno, ale musí být slaveno. Je pramenem radosti. Účastni se na slavení smíření bohoslužebnou formou: především při bohoslužbě pokání a ve svátosti smíření. Nech v sobě smíření Sám nabízej smíření: učiň první krok k novému společnému. Smíření je postoj, který nás orientuje na Boha. Zakusit smíření znamená vyměnit zlo za spásu. Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé. Připravil P. Paweł Biliński gativní aspekt: osvobození od hříchu a zla, i aspekt pozitivní : rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka. Obnova křtu Obrácení vede člověka k počátku a zdroji křesťanského života ke křtu. Obnova křtu (o velikonoční noci) úzce souvisí s obnovou celého křesťanského života. Křtem Bůh člověka činí účastným na svém životě. Milost křtu je Božím darem, který se ale má rozvíjet. Proto potřebuje naši spolupráci, neboť jen tak může přinášet plody. Postní doba je obdobím přípravy na znovuprožití a obnovu křestního spojení s Bohem. Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista. (Gal 3,27) Cesta obrácení cesta lásky Ježíš řekl: První přikázání je toto: Bůh náš je jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Druhé pak je toto: Miluj bližního svého jako sám sebe! Většího přikázání nad tato dvě není. (Mk 12,29 31) Pravé pokání je spojeno s obnovou vztahu lásky k Bohu, k bližnímu i k sobě. Připravil Jaroslav Branžovský SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ A LITURGIE Kromě křesťanství i jiná světová náboženství mají své rituální projevy jistou liturgii. Potřeba ritualizace života vychází z lidské přirozenosti a je také vlastní charakteristikou každého náboženství - mít rituály k vzdání pocty božstvu a vyznání slabosti a závislosti. 1. Židovství: Celé židovské náboženství je založeno na závislosti Izraele na Hospodinu, na smlouvě, kterou Bůh se svým lidem uzavřel. Základní ritualita je spojena s velkými poutními svátky, při nichž Bůh a jeho dílo se stávají přítomnými a potvrzením historické události. První místo v židovském ritu má sobota a velké svátky, které jsou připomínkou velkých Božích činů. Důležité místo má obřízka, základní znamení smlouvy. Sobota a velké poutní svátky, mají pro židy svátostný charakter a tudíž jejich zachovávání je zárukou Boží milosti a požehnání. Sobotní slavení probíhá v synagoze. Sobotní židovská liturgie obsahuje modlitbu Shema Izrael (Slyš Izraeli), modlitbu osmnácti požehnání, četbu Tóry a Proroků, homilie, modlitby a na závěr se recituje Qaddisch (Svatý) modlitba podobná modlitbě Otče náš. Mezi tři význačné izraelské svátky patří svátek Pesach, Šavuot a Sukot. Jedná se o tři radostné svátky, které se také nazývaly poutními svátky, protože se putovalo do Jeruzaléma. Pesach slavil se v rodině a je připomínkou vyjití z otroctví. Šavuot svátek týdnů je připomínkou darování Tóry. Sukot svátek stánků, při kterém se vzpomíná na putování Izraele po poušti. 2. Islám: Rtualita tohoto náboženství se projevuje na rozdíl od židovství jen na veřejnosti. Hlavními prvky jsou pouť na svatá místa a modlitba. Poutníci se nazývají Hadždžijové. Pouť do Mekky se dělí na dvě skupiny ritů -jiné jsou při malé pouti, která není vázána datem a jiné jsou při slavnostní pouti, jež probíhá od 8. do 13. dne měsíce Dhu-lhidždža. Dříve než poutníci vstoupí do posvátné oblasti Mekky, musí se uvést do stavu rituální čistoty. Potom následuje běh mezi dvěma pahorky. Obřad je připomínkou Abraháma, který na příkaz Hospodina zanechal manželku Hagar a syna Izmaela na poušti. Hagar pak při svém pátrání po vodě pobíhala mezi oběma pahorky, až nalezla studnu. Pouť pokračuje putováním do Miny a Arafátu. Návrat do Mekky se děje přes Muzdalifu a Minu. Zde hodí tři kamínky na tři kamenné sloupy, které představují tři příležitosti, při nichž hodil Abrahám kamenem po ďáblovi, který ho pokoušel. Na závěr pouti se koná hadždž svátek oběti, při němž je obětováno zvíře, na památku Abrahámovy oběti za syna. V mešitě se nachází imám, jež určuje směr modlitby je orientován k Mekce. Modlitba začíná zvoláním Allah akbar Bůh je veliký. 3. Buddhismus: Mluvit o ritualitě je v případě tohoto náboženství problematické, protože vzniklo jako mnišská komunita. Každý buddhista stráví nějakou dobu v klášteře, aby se věnoval modlitbě a meditaci. Přesto i zde můžeme rozlišit rity v klášterní komunitě (přijetí do kláštera, vyznání hříchů, meditace) a rity rodinného života (narození, svatba, pohřeb). K modlitbě je třeba posadit se před sochu Buddhy - osvíceného a kontrolovat své tělo. Cílem je ovládnutí těla cvičení rituality bez konce. Tělo je chápáno jako svátost a cílem je dosáhnout harmonie mezi tělesnou a kosmickou energií, což znamená dosáhnou posledního smyslu jak těla, tak i ducha. Centrem buddhismu je Bódhggaja, místo prvního osvícení prince Siddhártha Gautama, který se stal Buddhou Probuzeným, Osvícený. 4. Hinduismus: Toto náboženství má své rity, které po mnoha staletích nebyly měněny. Základní rozdělení ritů je na dvě skupiny: rity medické a rity agamické. Medické rity jsou velmi důležité a tradiční. Jejich základním prvkem je oběť bohům. Jsou buď veřejné, vykonávané knězem, anebo domácí, vykonávané hlavou rodiny. Agamické rity se vztahují k lokálním tradicím. Jsou pozdější a doprovázejí různé životní události. Někdy se nazývají hinduistickými svátostmi samskára; je jich celkem 17 pro různá stadia lidského života. Např. tři jsou prenatální, posledním je pohřeb antyesti. Celý život hinduistů je protkán ritualitou, která mu dává směr a smysl. Trojice bohů se nazývá: Šiva, Brahma, Višna; náboženským centrem je město Váránasí. Připravil jáhen Jindřich Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 3

4 Ještě pár slov k postní době Milí Boží přátelé! Popeleční středou jsme vstoupili do období 40 denního postu. Když slyšíme slova půst, sebezápor, pokání, tak v nás mohou vyvolávat různé, ať už pozitivní či negativní reakce. Záleží na tom, jaké máme osobní zkušenosti. Rozhodně jsou to prostředky, které nám mají pomoci změnit starý způsob života, posílit naši vůli a přiblížit nás blíže ke Kristu. Proč 40 dní? Hlavním důvodem proč církev stanoví 40 denní postní období vychází ze skutečnosti, že Ježíš byl před začátkem svého veřejného působení 40 dní na poušti, kde se postil, aby obstál v pokušení ze strany ďábla. Symbolika tohoto čísla vychází i ze 40 letého putování izraelského národa pouští. Můžeme říci, že tam, kde Izraelité neobstáli ve svých zkouškách na poušti, tam Ježíš jako člověk obstál znamenitě. Všimněme si ještě jedné věci: Ježíš se připravoval 40 dní tvrdým postem na své veřejné působení, my máme stejnou dobu přípravy na slavení Velikonoc. O to víc bychom měli umět využít a nepromarnit žádný den, který nám tato doba nabízí. Půst a sebezápor Podle Katechismu katolické církve Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, jako již u proroků, se netýká především vnějších skutků, žínice a popel, posty a umrtvování, nýbrž obrácení srdce, vnitřního pokání. Bez něho zůstávají kající skutky neplodné a lživé; vnitřní obrácení naopak nutí k tomu, aby se tento postoj projevil navenek, kajícími úkony a skutky Vnitřní pokání je radikální nové zaměření celého života, návrat, obrácení k Bohu celým srdcem, rozchod z hříchem, odvrácení se od zla, spolu s odsouzením špatných činů, které jsme spáchali. Zároveň sebou přináší touhu a předsevzetí změnit život s nadějí na Boží milosrdenství a důvěrou v pomoc jeho milosti. Toto obrácení srdce doprovází bolest a spásonosný smutek, který Otcové nazývají animi cruciatus (trápení ducha), a compunctio cordis (zkroušenost srdce). Tedy vnější skutky se stávají prostředky, jak dosáhnout vnitřního obrácení srdce ke Kristu. Jinými slovy: odpustit si jídlo, které máme rádi, seriál bez kterého tzv. nemůžeme být, pivo, které se pro některé stalo denní potřebou to vše nás vede jak k posílení vlastní vůle, ovládání těla, tak především k upřednostnění Boha vždy před vším ostatním, co máme rádi. Máme možnost volby: buď dáme přednost, že si přečteme nějakou pěknou duchovní knížku, nebo darovaný čas promarníme u televizoru. Vždy záleží na každém osobně, jestli dává v životě přednost Bohu, nebo upřednostní své sobectví na úkor růstu svého duchovního života a rozvíjení vztahů s bližními. Něco z historie postní doby Forma postní doby se samozřejmě v průběhu dějin vyvíjela. Její hlavní cíl byl ale vždy stejný: připravit křesťany na slavení Velikonoc a pozvat k obrácení. O prožívání této doby máme zmínky z různých listin. Starobylé svědectví postní doby ze IV. století podává vdova Egerie ve svém deníku z pouti do Svaté země: Než přicházejí Velikonoce, slaví se následujícím způsobem: Jako se zachovává u nás čtyřicet dnů před Velikonocemi, tak i zde se počítá osm týdnů před Velikonocemi. Zachovává se osm týdnů, protože v sobotu a v neděli se nepostí mimo sobotu velikonoční vigilie, kdy je půst závazný jinak se zde žádnou sobotu nepostí. Pokrm pro čtyřicet dní je následující: nejedí chléb, neochucují olejem, ani plody ovocných stromů, nýbrž jen vodu a placky. Biskupové v VII. století ke způsobu postního pokání prohlásili: Co se týká vykonání pokání za hříchy pokání je lékem, protijedem duše, která je užitečná všem. Biskupové vyjadřují jednomyslné přání, aby hříšníkům při každém vyznání bylo uloženo smírné pokání. V první den postu se oblékali do kajícího roucha ti, kdo se provinili těžkým hříchem a ztratili tak společenství s Kristovou církví. Původně se totiž hříšník po závažnějším provinění odebral k biskupovi, který mu po soukromém vyznání uložil veřejné pokání. Když ho vykonal, zůstával stále v postavení kajícníků a nemohl například uzavřít manželství, přijmout svěcení či zastávat veřejné úřady. Proto tento způsob smíření nebyl dostupný mládeži, klerikům apod. Nová disciplína umožňovala opakované smíření. Hříšník se soukromě obrátil na kněze a na konci stanového postu obdržel rozhřešení. Zůstal však v tajnosti; neměl zvláštní oděv ani místo ve shromáždění. Každý hřích tu měl připojené přesné pokání. Spočívalo v umrtvování (tělesné, bdění, recitování žalmů), postech (od vína, piva, masa, tuků, jen o chlebu a vodě) po různou dobu (40 dnů, rok i více). Současná praxe je již rozvinutím pozdějšího pokání. Svátost smíření zahrnuje lítost, která vede k modlitbě a dobrým skutkům. Odříkání se pak zaměřuje na postní období, tedy dobu před Velikonocemi, kdy má věřící povinnost vyznat se ze svých těžkých provinění knězi. Tolik biskupové. Pár slov závěrem Milí Boží přátelé! Vidíme, že praxe postní doby byla v církvi v dějinách mnohem přísnější než dnes. Nevím, kdo z nás by byl dnes ochoten jíst po mnoho dní placky a pít jen vodu. I když na jednu stranu církev své předpisy o mnoho zmírnila a dala tím prostor větší svobodě, tak na straně druhé o to více apeluje na naše svědomí a odpovědnost, jakým způsobem tuto dobu prožijeme, protože to záleží jen na nás. Nezapomínejme na jednu důležitou skutečnost: žádný sebezápor či pokání neděláme proto, že to potřebuje od nás Bůh, ale pro své vlastní dobro. Přeji Vám i sobě, abychom tuto dobu vnímali jako novou příležitost, šanci změnit svůj život, své postoje k Bohu i k lidem - k lepšímu. Prožijme tuto dobu radostně. Bude záležet jen na nás, jak připravíme své srdce na slavnost Kristova vzkříšení. otec Tomáš Strana 4 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

5 Kardinál 8. května se slaví v celém Polsku svátek sv. Stanislava, patrona Polska. Obzvlášť v Krakově, protože zde ve wawelské katedrále je světcův hrob. Krakovský arcibiskup Wojtyla prožil právě téměř tři roky v zahraničí. Tolik mu zabrala přímá práce na II. vatikánském koncilu, úprava přijatých koncilních dokumentů a koncipování nových pro čtyři jednotlivá zasedání. Spěchal tedy rád domů. V roce 1966 zároveň slavilo celé Polsko milénium, tisíc roků od přijetí křesťanství. Tisíciletou slavnost měl prožívat celý národ. Jak jít do hloubky? Do Krakova byli pozváni polským primasem kardinálem Wyszyńskim historikové z celé země. Od poloviny února se pojednávalo o křesťanství a jeho vlivu na polské dějiny od středověku až do 19. století. V katedrále promluvili největší odborníci. Přesně 300 let poté, co král Jan Kazimierz zasvětil polský národ po švédské invazi (1656) do Lwowa Matce Boží a vyhlásil ji za Královnu Polska, sympozium skončilo. Každá farnost v Polsku se do oslav milénia zapojila po svém. Po 14. dubnu, kdy před tisíci léty (966) v Hnězdně přijal polský kníže Měšek I. křest, v diecézích probíhaly oslavy s přijetím o- brazu Černé Madony, který putoval po celé zemi. Oslavovaly se události spjaté s důležitými místy a historickými daty, vše za obrovské účasti Poláků. Například v Čenstochové se 3. května sešly milióny lidí. V Krakově byla v noci ze 6. na 7. května ve wawelské katedrále noc modliteb. Uprostřed katedrály zářil obraz Madony osvětlený pouze tisícem svíček. Lidé přicházeli a odcházeli, všechny setmělé ulice byly ozářeny desetitisíci svíček, všechny ulice k Wawelu byly plné lidí po celou noc. 7. května pak po zahajovací projev pronesl polský primas. Mluvil o významu mariánské ú- cty a úcty k hlavním světcům Polska, sv. Vojtěchovi a Stanislavovi. Po něm se vystřídali přední odborníci jako např. Adam Vetulani, Marian Plezia a další. Jako poslední hovořil krakovský arcibiskup Karol Wojtyla: Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (10. pokračování) o Krakově v době okupace a nezapomenutelném kardinálu knížeti Sapiehovi. On, Wojtyla, první arcibiskup v tisícileté historii diecéze, který nebyl šlechtického původu, vysoce vyzdvihl jednoho ze svých předchůdců. 8. května se pak konal tradiční průvod z Wawelu na Skalku. V průvodu byly neseny vzácnosti, které neopouštějí jinak nikdy vnitřek Wawelu např. slavná relikvie kopí sv. Mauricia, které daroval císař Ota III. Boleslavu Chrabrému. Karol Wojtyla byl v době oslav výročí každou neděli v jiném koutě Polska, jen přes týden byl pokud možno v Krakově. Žil tu už téměř 30 let, z toho čtyři roky jako pomocný biskup, poté jako arcibiskup. Zcela zřejmě se rýsovala harmonie vztahu mezi starobylým biskupským stolcem a mezi stále mladým arcibiskupem. Sám si v arcidiecézi nastavil životní rytmus. Vstával denně v 5 nebo v 5:30 hodin a první hodinu věnoval soukromé modlitbě. Poté sloužil mši v arcibiskupské kapli, snídal a mezi 9 a 11 hodinou psal. Další dvě hodiny věnoval návštěvám. Poslední návštěvu pozval ve 13:30 na oběd. Rád si pochutnával na bigosi tradičním polském guláši, ale rád i mlsal. Odpoledne a večer věnoval arcibiskupským povinnostem, při nichž pojížděl autem, na jehož zadním sedadle měl přidělaný stolek s lampičkou, kde při delších cestách pracoval. Neměl televizi, pouze ráno při holení poslouchal rádio pokud nebylo rušeno pak obvykle vysílání Rádia Svobodná Evropa v polštině. Arcibiskup měl k dispozici dva kancléře a 4 pomocné biskupy: Julia Groblického, staršího o devět let, Jana Pietraszka, Stanislava Smoleńského a Albina Malysiaka. Všichni čtyři zastávali funkci generálních vikářů, tedy mohli arcibiskupa zastupovat. Jejich nadřízený přijímal i kritiku, kterou mu přinášeli, protože jim důvěřoval. Tento nejaktivnější pastýř z diecézí své doby měl zvláštní přístup k problémům a jejich řešení. Často si brával své nejsložitější problémy ke svatyni na Zebrzydowské Kalvárii. Tam se procházel, modlil, přemýšlel a nalézal řešení problémů. V roce 1967 ve věku čtyřiceti sedmi let se stal Karol Wojtyla spolu s berlínským kardinálem Bengschem nejmladším kardinálem světa. Do Říma tentokrát přijel Karol jaksi bezstarostný, veselý. Neměl totiž nic jiného na práci, než převzít kardinálskou důstojnost. 26. června 1967 bylo na konsistoriu v Římě voleno 27 nových kardinálů. V první části se ten den papež Pavel VI. sešel v konsistorním sále Vatikánu s kardinálským sborem a předložil mu seznam kandidátů s otázkou, zda souhlasí. Mezitím se shromáždil několikatisícový dav v auditoriu Pia XII.: diplomaté, novináři, delegace z celého světa, průvodci a příbuzní nově navržených kardinálů. Kolem desáté hodiny přečetl z pódia kardinál státní sekretář Cicognani jména nových kardinálů a předal každému jmenovací listinu. Skupina z Polska přistoupila ke kardinálu Wojtylovi, blahopřála mu, předala květiny. O dva dny později 28. června se konala druhá část jmenování. Kardinálové přijeli na 18 hodin do Vatikánu, odebrali se do Sala dei Paramenti a noví si oblékli poprvé kardinálská roucha. Potom se odebrali do Sixtinské kaple. Místa vpravo od papežského trůnu zaujali staří kardinálové, vlevo noví. Tito složili slavnostní slib a poté přistupovali po řadě k papeži Pavlu VI., který jim vsadil na hlavu červený biret se slovy: Ke cti všemohoucího Boha a ke cti Církve přijmi toto znamení kardinálské důstoj- Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 5

6 nosti, abys hájil víru až k prolití krve. Pak přidělil Svatý otec každému novému kardinálu titulární kostel, Karolu Wojtylovi kostel San Cesareo, blízko Caracallových lázní v Římě. Třetí a poslední úkon jmenování se konal 29. června 1967 na slavnost apoštolů Petra a Pavla. Poprvé venku na náměstí sv. Petra, kde bylo přes 100 tisíc lidí, byla slavena mše svatá v koncelebraci s novými kardinály. V pondělí 3. července přijal papež Pavel VI. kardinála Wojtylu v soukromé dvacetiminutové audienci. Potom představil nový kardinál polské duchovní a nato papež přijal 200 Poláků v sále sv. Klementa. Návrat z Říma měl charakter děkovné pouti. Ossiach v Korutanech, malý tichý klášter. Zde měl polský kníže a král (od 1076) Boleslav II. prožít zbytek života na smíření pro vraždu krakovského biskupa Szcepanówa, tedy sv. Stanislava, patrona Polska. Pak Mariazell, slavné rakouské poutní místo a nakonec kostel na Kahlenbergu u Vídně, kde byla sloužena mše svatá v roce 1683 před vítěznou bitvou s Turky u Vídně za účasti pozdějšího vítěze, polského krále Jana III. Sobieského. A pak na nádraží a vlakem z Vídně do Krakova. Polská vláda a komunistický režim s nelibostí nesly rychlý postup kardinála Karola Wojtyly v hierarchii církve. Zostřily svůj postoj vůči němu. Kardinál se ani nesnažil prosadit svůj akademický postup na univerzitě na titul profesora, který by mu vláda musela schválit. Byl stále docentem, ačkoliv léta vedl katedru etiky na Katolické univerzitě v Lublinu. Jejím rektorem byl otec Krapiec, který našel pro kardinála v univerzitních předpisech skulinu, která dovolovala Univerzitě v Lublinu udělit Wojtylovi titul Čestného profesora bez vládního souhlasu. Další výhodou tohoto titulu bylo, že jeho držitel nemusí nikdy odejít do důchodu, a proto Karol Wojtyla zůstal čestným profesorem Lublinské univerzity až do konce svého života. Při slavnostním obědě připil profesor Adam Vetulani na nového kardinála a univerzitního profesora a připomněl, že pro něj je už dávno profesorem, kterému, jak doufá, dozraje z akademické činnosti ta nejbohatší úroda. Jen Pán věděl, že tomu tak opravdu bude. (pokračování příště) Připravil Rostislav Dočkal Na obr: Arcibiskup Wojtyla světí o miléniu roku 1966 kněze; kardinál Wojtyla na Kalvárii Zebrzydowské Škola má formu šesti víkendových setkání, ve kterých se společně s manželskými páry a dalšími přednášejícími zamýšlíme nad tematickými okruhy (např. známost, rozdíly mezi mužem a ženou, sexualita, výchova dětí ). Škola partnerství je určena partnerským dvojicím i jednotlivcům, kteří o manželství teprve uvažují. Ale není to vždy pravda. Je mezi námi i jeden čerstvý manželský pár a všichni jsme zadaní, poprvé za celou dobu konání škol partnerství. První víkendové setkání jsme absolvovali v říjnu. Při mši svaté jsme zjistili, jak moc se nás sešlo. Po romantické večeři následoval první společný program, na kterém nám byla zahraná scénka ze života starých kamarádů. Další den jsme se zúčastnili prvních přednášek: Od zamilovanosti k lásce a Je má rodina mým osudem? Po přednáškách nás rozdělili do skupinek, kde jsme se společně zamýšleli nad těmito tématy. Další víkendy probíhají stejně. Na školu partnerství jsme se chystali již dávno, ale teprve nyní jsme se odhodlali a vůbec nelitujeme, spíše naopak. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a pro náš společný život důležitých informací. Do té doby nás o těchto věcech nenapadlo ani uvažovat. Např. jak velký vliv má na nás naše rodina, a to nejen rodiče, ale i předcházející generace. Je také důležité uvědomit si, že mezi námi - mužem a ženou, jsou rozdíly, a že ovlivňují i naše chování. Na škole partnerství můžeme spolu strávit čas, při kterém se lépe poznáváme. Ve skupinkách řešíme okruhy otázek týkajících se přednášek, a tak se o sobě i o svém partnerovi dozvídáme věci, o nichž bychom jinak nemluvili. Umíme se lépe rozhodovat, dokážeme spolu lépe komunikovat. Člověk se zde rozhoduje pro svůj budoucí život a hledá cestu, kudy jít. Kam chce Pán, aby člověk šel. Tento projekt je pořádán ve spolupráci s Centrem pro rodinu, jehož cílem je seznámit mladé lidi s tím, co je potřebné k vytváření a udržení kvalitních partnerských vztahů. Je to výzva pro mladé, aby se včasnou osobní přípravou stali opravdovým pokladem pro svého životního partnera. Jana a Petr Duchovní obnova pro mládež na téma: Věřit je vůbec normální? Kdy: Sobota 24. března 2007 Kde: Centrum Sonus v Přerově Začátek programu je v 8.30 hod. Předpokládaný konec kolem 17 hod. Příspěvek 30,- Kč. Oběd zajištěn. Obnovu povede kpt. P. Jaroslav Knichal, vojenský kaplan, účastník mise jednotek K-for v Iráku a v Kosovu. Budeš-li mít zájem přihlas se co nejdříve buď u svého faráře nebo u kaplana pro mládež.všechny zve: Otec Tomáš Strogan, tel Strana 6 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

7 Sociální učení církve POPULORUM PROGRESSIO Encyklika Pavla VI. z 26. března 1967 II. část Za solidární rozvoj lidstva partnery, jejichž hospodářské podmínky se od sebe příliš neliší. Proto v nich vidí průmyslově vyspělé země spravedlivý Všestranný rozvoj člověka může existovat jen spolu se solidárním rozvojem lidstva. V tomto vzájemném porozumění zákon. Jinak je tomu, jsou-li podmínky obou zemí příliš rozdílné. Ceny, na nichž se obchodníci liberálně shodnou, mohou a přátelství musíme začít společně pracovat a budovat společnou zdárnou budoucnost lidstva. mít nespravedlivé následky. Základní zásada tzv. liberalismu Tato povinnost se týká v první řadě zámožnějších. Nejprve jako normy obchodování se tu ukazuje velice pochybnou. povinnosti k solidaritě, kterou bohaté národy musí poskytovat Co se v encyklice učí o spravedlivé mzdě jednotlivým dělníkům, platí i v mezinárodních smlouvách. Není třeba odstranit rozvojovým zemím. Povinnosti k sociální spravedlnosti, která záleží v odstranění toho, co je v hospodářských vztazích mezi z obchodu konkurenci, ale musí být držena v mezích, které ji národy bohatšími a slabými nesprávné, konečně povinnosti činí spravedlivou a čestnou, tedy lidskou. k lásce vůči všem k vytváření lidštějšího světa pro všechny, Jsou i jiné překážky, které lidskému společenství brání stát se kde všichni mají dávat a přijímat, aniž by pokrok jedněch byl spravedlivějšími - nacionalismus rozděluje národy; rasismus překážkou rozvoje druhých. Tato věc je skutečně vážná, překáží spolupráci mezi rozvojovými zeměmi a je semeništěm protože na ní závisí budoucnost lidské civilizace. rozbrojů a nenávisti uvnitř států. 1) Pomoc slabým 3) Láska ke všem Dnes už nikdo nemůže přehlížet, že v některých světadílech Lidstvo strádá těžkou chorobou uvolněním bratrských svazků jak mezi jednotlivci, tak mezi národy. Proto nepřestaneme trpí nesčetně mnoho lidí hladem, mnoho dětí je nedostatečně živeno, takže jich velký počet umírá v mládí. zdůrazňovat, že pohostinnost připadá kromě rodin také státním kulturním institucím, které takovou službu nabízejí. Je Boj proti hladu, začala organizace pro výživu a zemědělství (FAO) za podpory Apoštolského stolce. Avšak všechno to, třeba zvýšit počet rodin a domovů, které by se ujímaly zejména mládeže. Domovy utvářet tak, aby chránily mladé lidi před právě tak jako ani soukromé a státní investice, dary a půjčky nestačí. Nejde jen o to zvítězit nad hladem a zmírnit chudobu. samotou, zoufalstvím a úzkostí, které oslabují. Také, aby byli Nestačí jen bojovat proti bídě, i když je to naléhavé a nutné. Je uchráněni před podvratnými naukami a před agresivními třeba zabezpečit takové soužití, kde by každý člověk bez rozdílu původu, náboženství a národnosti mohl vést život skuteč- dá příklad života, kde je v úctě opravdová a účinná křesťanská úmysly. A konečně se již srdečným bratrským pohostinstvím ně lidský, prostý otročení lidem. láska a náležitá úcta k nejvyšším duchovním hodnotám. Povinnost solidarity zahrnuje i povinnost pomáhat rozvojovým národům. Při rostoucí bídě rozvojových zemí musíme přechodně v cizích zemích, kteří často žijí za podmínek člově- Stejné pohostinství musíme poskytovat dělníkům pracujícím považovat za normální, aby vyspělé státy daly část produkce ka nedůstojných a musí velmi šetřit, aby poněkud pomohli k uspokojení potřeb jiných. Rovněž tak, aby vyškolily učitele, svým rodinám, které zůstaly doma v bídě. inženýry, techniky a vědce, kteří dají své odborné znalosti Organizace nebo i soukromé společnosti posílají stále více odborníků na pomoc rozvojovým zemím. Při výpomoci se mají a svou dovednost do služeb rozvojových zemí. Je tedy bezpodmínečně nutné, aby mezi všemi národy začal chovat ne jako vládci, ale jako pomocníci a spolupracovníci. dialog. Dále placení úroků a lhůta splácení půjčky by mohly Každý národ rychle pozná, zda ti, kdo mu přicházejí na pomoc, to dělají z dobré vůle, nebo ne. Zda přinášejí jen technic- být upraveny tak, aby byly únosné pro jedny i druhé. Poskytovaná pomoc nesmí podporovat lenost a příživnictví. ké znalosti nebo také chtějí podporovat lidskou důstojnost. Ti, kdo pomoc přijímají, budou moci právem požadovat nevměšování se do svých vnitřních záležitostí a společenského zaměřený na člověka a ne na suroviny nebo jen na techniku. Upřímný dialog vytváří bratrské smýšlení. Pak začne dialog řádu. Jsou to suverénní státy, a proto jim přísluší spravovat Takový dialog bude ještě užitečnější, poskytne-li národům, své záležitosti, určovat svou politiku. Jde o to, svobodně které se ho zúčastní, prostředky k jejich hospodářskému i duchovnímu růstu. Když se technici budou chovat jako vychova- uskutečňovat vzájemnou pomoc, vytvořit rovnoprávným partnerstvím společenství skutečně důstojné člověka. telé a jejich poučování zdůrazní i vyšší prvek duchovní mravní dokonalosti, nezpůsobí jen hospodářský, ale i lidský rozvoj. 2) Spravedlnost v obchodních vztazích Avšak úsilí finanční a technické pomoci rozvojovým zemím V rozvojových zemích, stejně jako i jinde, musí lidé přijmout by bylo marné, kdyby ovoce této pomoci přišlo z velké části za svůj úkol zlepšit pozemský řád. Všem přísluší, aby hleděli nazmar následkem nevyrovnaných obchodních vztahů mezi proniknout křesťanským duchem nejen smýšlení a mravy, ale zeměmi bohatými a chudými. Vysoce průmyslově vyspělé národy vyvážejí především vlastní hotové výrobky, zatímco hos- i zákony a zřízení společnosti, ve které žijí. Musí se snažit ze všech sil jim vdechnout ducha evangelia. Všichni, kdo se počítají mezi křesťany, jsou našimi bratry. Ti všichni ochotně podářství málo vyvinutá mají na prodej jen suroviny a zemědělské plodiny. Díky technickému pokroku hodnota hotových zvýší společné úsilí, aby všichni lidé zkrotili své sobectví, výrobků stoupá a jdou dobře na odbyt. Naproti tomu produkty vzdali se nezdravého soupeření a rozbrojů, ovládali se ve z rozvojových zemí jsou vystaveny prudkým cenovým výkyvům, takže nelze vůbec uvažovat o růstu jejich hodnoty. Z to- svých nespravedlivých nárocích a všem tak otevřeli cestu k lidštějšímu životu. ho plynou pro země s málo rozvinutým průmyslem vážné nesnáze, když chtějí z exportu svých výrobků udržet vyrovnaný Dnes nikdo nepochybuje, že rozvoj znamená totéž, co mír, kdo by nechtěl na takovém rozvoji spolupracovat ze všech sil? státní rozpočet a realizovat rozvojové programy. Tak se chudé Dáno v Římě u Svatého Petra dne 26. března 1967 o svátku národy stávají ještě chudšími, kdežto bohaté ještě bohatšími. Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, ve čtvrtém roce našeho Pravidla volného obchodu sama o sobě nemohou řídit celosvětové pontifikátu. Papež Pavel VI. mezinárodní vztahy. Naopak jsou prospěšná, jde-li o Připravil František Adamík Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 7

8 Dětské okénko Milí chlapci a děvčata! Celá zima byla bez sněhu, nemohli jsme sáňkovat, bobovat, lyžovat, ani toho bruslení moc nebylo, ale je tu měsíc březen a s ním přichází jaro.v katolickém kalendáři se dočteme, že prožijeme čtyři postní neděle. Tyto neděle měly svůj zvláštní, starodávný název. Určitě je chcete znát. Druhá neděle postní se nazývala PRAŽNÁ, podle staroslovanského pokrmu, který se připravoval pražením nedozrálého obilí. Třetí neděle postní se nazývala KÝCHAVÁ. (Asi začínala nemoc.) Čtvrtá neděle postní se nazývala DRUŽEBNÁ (lat. LAETARE.) Znamenala krátkou úlevu v přísném postu. Lidé se společně sdružovali při napečených koláčích a vesele se bavili. U této neděle se zastavím a připomenu vám Papežské misijní dílo a Misijní koláč. Ti z vás, kteří chcete i v letošním roce pomoci našim chudým přátelům, můžete napéci koláče (velikost i provedení všeho druhu) a o 4. neděli postní, tj je po mši svaté nabízet za dobrovolný finanční příspěvek. Vybrané peníze se pošlou na účet PMD. Věřím, že i jediný koláč může mít velikou cenu lásky a přinést radost tomu, kdo si ho sám upéci nemůže. Pátá neděle postní se nazývala SMRTNÁ. Čas běží a VELKÝ PÁTEK je blízko. Pověst o hlemýždi Modlitba Svět je plný prostřednosti. Plný lidí neužitečných Dej mi, Pane, sílu slov, ať nemusím lhát, a zklamaných. Je třeba vyjít z bahna prostřednosti O tom, že je všechno fajn a že už není oč stát. a použít všech podnětů, daných Bohem. Dej mi,pane, pevný krov a laskavou dlaň Hlemýžď se jednoho dne nažral: pozřel celý jeden list A zázrak svítání. a nasycený a spokojený se rozhodl udělat čtyři kroky, Dej mi víru, co voní po hvězdách, aby vytrávil. Byl pro něj nádherný čas: mrholilo pusť mě do míst, co nejsou na mapách. totiž Plazil se mezi trávou, vylezl na kámen, aby se Dej mi ráno, co jenom jednou může být, podíval, co je kde nového Tu spatřil vlaštovku, jak v jednu chvíli, kdy se začíná žít. se jen mihla a zmizela za střechami. To je blázen! Dej mi místo, kde můžu pevně stát. bručel hlemýžď. Dej mi lásku, která umí víc než brát. Jakýsi člověk sekal blýskavou sekerou u svého domu Někde blízko, vím, sladký dech a něžná tvář dříví, až se rány ozývaly údolím. To je blázen! myslel si hlemýžď. Kolem přeběhl jelen a zmizel v lese. na mě čeká tvá svatozážř. Blázen! řekl si hlemýžď. Pohlédl svým líným zrakem vzhůru a uviděl mezi mraky orla: I ty jsi blá- Najdi k jednotlivým obrázkům příběh z Evangelia. zen! řekl si hlemýžď a znechucen tímto přeháněním se stáhl do ulity a usnul. Kdyby slovíčko přemrštěnec neexistovalo, polovičatost by si ho vymyslela, napsal Hello. Polovičatec je slimák: nikdy to nepřežene, on tedy nikdy ne!!!! Chceš vědět jeho znaky? Ani černý, ani bílý šedý; ani studený, ani horký vlažný; ani vysoký, ani nízký střední; ani hořký ani sladký neslaný, nemasný. Z jeho slovníku: nadšení je bláznovství; dobrota je slabost; povinnost jakápak povinnost; učitelé, rodiče ať mne neotravují; svědomí- to je přežitek. Všechny jeho ideály začínají ne. Nestarat se o druhé; nepřetěžovat se; neexponovat se; nekompromitovat se; nekazit si trávení.. Polovičatý má na očích šedé jednorozměrné brýle. Všechno vidí, ale celý svět se mu jeví plochý. Co není takové je nenormální. Jeho život probíhá bez velkých bludů i bez zvláštních ctností. Není příliš zlý, není toho schopen, ale ani dobrý, nemá odvahu. Člověk má křídla, o nichž ani neví, píše Thibon. Také ty jsi obdržel od Boha hodně skvělých darů. Jsi exemplář mimo sérii. Bůh netvoří v sérii. Jsi schopný udělat 200 km v hodině a zatím se spokojuješ se 20 kroky jako hlemýžď. Trochu sebou pohni: roztoč motor své vůle a uvidíš Křídla, která ti Bůh dal a skryl v duši, se začnou projevovat. A pak se ti bude zdát ubohé a směšné spokojit se s tím, že bys měl být průměrným hlemýžděm. Můžeš být pomalý a rozvážný. Ale v lásce k Bohu a lidem se staň odvážným, pilným, s vůlí jít stále vpřed. Připravila Liba Strana 8 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

9 Stránka pro mládež POZDRAV ZE SEMINÁŘE Milí farníci, milí přátelé, sestry a bratři, poprvé v tomto roce se Vám hlásím s několika řádky ze semináře. Život se nám pomalu vrátil do oněch studijně-formačních kolejí, tak snad nebude příliš vadit, když se ve vzpomínce posunu o nějaký ten týden zpátky k Vánocům. Vánoční svátky prožívají všichni bohoslovci doma. Snažíme se tam dohnat spánkový deficit, potěšit rodinu a kamarády, radovat se z kupy vánočních dárků, nezapomínat na Boha, pana faráře, farnost a v neposlední řadě též nabrat plno sil do následujícího zkouškového období. Letos jsme do něj byli vrženi hnedle z kraje roku, tj , kdy jsme se všichni, obtíženi novými svetry, bundami, ponožkami a nezbytnými krabicemi cukroví od maminek, společně sešli opět v semináři. A už v pátek někteří odvážlivci začali poměřovat své síly s vyučujícími na Teologické fakultě UP. U zkouškového období bych se ještě na chvíli zastavil. Ono totiž přináší do života bohoslovce určité zpestření a změny v tradičním seminárním řádu. Člověk se např. někdy až diví, co jsou někteří kvůli 15 minutám spánku navíc ochotni podstoupit Kromě delšího spánku máme také kratší služby v jídelně, kuchyni a především docela dostatek času na studium, které máme povinné. Ač to některým bratrům moc nevyhovuje, já jsem spokojený. Když to totiž srovnám s předchozím studiem na VŠ, tak vnímám určitý rozdíl. Tehdy jsem některé dny ve zkouškovém období tzv. lenošil, protože bylo volno, a učení pak někdy honil na poslední chvíli a nadával si, že jsem se tomu nevěnoval dřív. Zatímco v semináři je člověk těmi vnějšími okolnostmi (řád) vlastně veden (napsal bych i nucen, ale zní to moc negativně) k soustavnějšímu a pravidelnějšímu studiu. Navíc, když jsou kolem vás všichni zalezlí do skript, nakonec do nějakých zalezete taky Ovšem ta nervozita před zkouškou, onen studeně svíravý pocit okolo žaludku zůstává stále, i když člověk už nějaké to množství zkoušek v minulosti s úspěchem absolvoval. Toho se asi úplně zbavit nedá. Takže tak se to má s naším zkouškovým odbobím. Spíme, jíme, více se modlíme, občas zasportujeme, učíme se a po nějaké době se už všichni nemůžeme dočkat, aby byl zase zpátky náš běžný režim. Do něj se většinou vstupuje víkendovými rekolekcemi (nepočítám teď právě uplynulý první týden školy), které probíhají zrovna ve chvílích, kdy píšu tyto řádky. Letos nás před začátkem postu provází otec biskup Hrdlička s tématem: Formace ke kněžství na prahu postní doby. Takže po 5 týdnech učení-mučení a jednom týdnu školy máme možnost prožít víkend Duben - doporučený text: Sk (a: 8-11 let, b: let, c: let) 1. a/ Kdo byl Gallio? bc/ Kdo a kdy napsal Skutky apoštolů? 2. a/ V kterém městě žil Kornélius? bc/ Co je to kánon Písma svatého? 3. ab/ Co se stalo kouzelníkovi Elymasovi? c/ Jaké nejstarší opisy Nového zákona se nám dochovaly? 4. abc/ Kde se nejdříve začalo věřícím říkat křesťané? 5. a/ Co se stalo, když byli Pavel a Silas ve vězení? bc/ Proč se Demetrios a ostatní stříbrnotepci postavili proti Pavlovi? 6. a/ Kteří lidé se stali křesťany v Athénách? b/ Za koho pokládali obyvatelé Lystry Pavla a Barnabáše? c/ Jak dopadl spor, mají-li pokřtění pohané zachovávat Mojžíšův Zákon? 7. a/ Jak dlouho učil Pavel v Korintě? bc/ Co vedlo Petra k tomu, aby ihned pokřtil Kornélia a jeho blízké? 8. a/ Kdo byla Lýdie? bc/ Co vedlo Pavla k cestě do Makedonie? 9. ab/ Jak byl zachráněn z Herodova vězení apoštol Petr? c/ Co znamenalo Petrovo vidění prostěradla plného různých zvířat? 10. a/ Odkud pocházel Apolos? b/ Z kterého města vyšli Pavel a Barnabáš na svou první misijní cestu? c/ Co udělalo sedm synů Skevy, židovského velekněze? Kartičky za měsíc březen odevzdejte do neděle 6. května v tichu, nechat se oslovovat Bohem a zahrnovat Jeho milostí. Osobně se vždycky moc těším na rekolekce, protože kromě onoho ztišení a většího množství času k naslouchání, mám také moc rád chvíle po sobotním obědě, kdy máme možnost vycházky do parku. To si tak klidně kráčím přírodou, poslouchám ptáky, nechávám se hladit sluníčkem (což lze v letošní zimě docela často), pozoruji hladinu říčky, spolubratry s růžencem v ruce a vnímám, že je to všechno vlastně hrozně fajn. Že člověk vůbec je. Že je Bůh. Že nás zná jménem a nejsme mu lhostejní. Že nás vede, chrání, posiluje. A především, že nás, své malé tvory, nekonečně a nepochopitelně miluje takové, jací jsme Je to přesně tak, jak se zpívá v jedné písni z Kancionálu: Bůh je moře, my jen pouhá rosa A to nám všem, milí přátelé, ze srdce přeji do postní doby. Ať tento přicházející čas dokážeme dobře využít k prohloubení a zintenzivnění vztahu s naším Pánem a Bohem. V modlitbách s Vámi spojený Richard Vysloužil Sedmikráskový masopustní rej masek našich nejmenších dětí se uskutečnil ve středu 14. února 2007 na Sonusu. Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 9

10 KOSOVO červenec 2006 leden 2007 Když jsem se vrátil z mise z Iráku netušil jsem, že za pár měsíců mě čeká mise nová. Chtěl bych se s vámi podělit o střípky života z této mise. Kosovo zahrnuje vlastně dvě oblasti: Kosovo a Metochii. Samotné Kosovo se rozkládá na východě a leží v něm hlavní město Priština a také Kosovo pole, místo, na kterém se odehrála roku 1389 významná bitva mezi Osmanskou říší a Srbskem se spojenci. Metochie je v západní části, a přiléhá k hranici s Černou Horou a Albánií. Kosovo a Metochie jako území vzniklo teprve po druhé světové válce. Od 19. století až do roku 1945 Srbové používali pro oblast dnešního Kosova a Metochie název Staré Srbsko. Jméno provincie je citlivá otázka, a to jak pro Srby, tak pro Albánce (kvůli významu slova metochie, který svědčí o staletí trvající přítomnosti pravoslavné církve na tomto území), a stalo se tak ještě jedním bodem boje. Oficiální název Kosova podle ústavy Srbska je Kosovo a Metochie, ale UNMIK a nynější vláda Kosova pro celou provincii používají název Kosovo, přesto že neexistuje právní akt, kterým by byl název Metochie oficiálně vynechán z názvu provincie. Rezoluce OSN číslo 1244 také používá název Kosovo. A do tohoto prostoru se na 6 měsíců vydává necelých 500 vojáků 9. kontingentu KFOR AČR. Po několika měsíční přípravě přichází jeden z důležitých dnů našeho kontingentu. V pondělí 3. července 2006 jsme nastoupili v Hranicích, abychom se rozloučili s našimi blízkými a vydali se na území Kosova. S vojáky se přijeli rozloučit také představitelé resortu obrany, Armády České republiky a představitelé města Hranice. Devátý kontingent, tedy čtyři sta šedesát dva lidí, je postaven na bázi 71. mechanizovaného praporu Hranice, je doplněn vojáky 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic a dalších více než třiceti útvarů z celé České republiky. Od konce roku 1999 vysílá česká armáda každého půl roku kontingent do mnohonárodní mise Severoatlantické aliance KFOR na území Kosova, která se uskutečňuje v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Hlavním úkolem mírových sil KFOR je podporovat misi OSN v Kosovu - UNMIK a přispívat k vytváření a udržování bezpečného prostředí, které umožní pokračování mírového procesu a demokratického vývoje země bez potřeby budoucí přítomnosti mnohonárodních vojenských jednotek. Za uplynulých téměř sedm let si čeští vojáci získali značný respekt a autoritu nejen u koaličních partnerů, ale i u místních obyvatel. Zdánlivě jednoduchý a prostý cíl, ale v zemi zmítané násilím, národnostní a náboženskou nesnášenlivostí, kde panují jiná pravidla než v našem světě, a kde stále nejsou zapomenuty krvavé křivdy minulosti, se společná klidná budoucnost všech skupin obyvatelstva mění v neuvěřitelně velký problém, řekl Pavel Štefka a připomněl dramatické události z března 2004, kdy v reakci na jeden nešťastný pohřeb opět hořely srbské kostely a domy. Odletem první skupiny vojáků z letiště v Přerově do Prištiny jsme zahájili v neděli 9. července 2006 pravidelnou rotaci národních kontingentů v mírových silách KFOR na území Kosova. Rotace českého kontingentu si vyžádala provedení celkem sedmi letů. Způsob postupné výměny vojáků v zahraniční misi poskytuje především potřebný čas a prostor k převzetí konkrétních úkolů a zkušeností od svých předchůdců přímo v jednotlivých funkcích a zároveň umožní nepřetržité plnění operačních úkolů. V neděli 23. července 2006 se na základně Šajkovac, kde působí český kontingent v Kosovu, zúčastnili příslušníci 8. a 9. kontingentu Armády České republiky v silách KFOR slavnostního nástupu. V jeho průběhu došlo k podepsání protokolu o předání a převzetí operačního úkolu. Tímto aktem byla předána pomyslná štafeta střídající jednotce českých vojáků. Tímto okamžikem se 9. kontingent už začlenil do struktury Mnohonárodního úkolového uskupení Střed (Multinational Task Force - Centre, MNTF-C) a zahájil plnění každodenních povinností v novém prostředí. Úkolem MNTF-C je především posilování celkové bezpečnosti a podpora mezinárodní správy v oblasti centrálního Kosova. Prostor odpovědnosti mnohonárodního úkolového uskupení Střed zahrnuje území o rozloze přibližně čtverečních kilometrů, včetně správního střediska Prištiny. Na tomto území žije téměř jedna polovina obyvatel Kosova. Hlavním úkolem českého kontingentu je především posilování bezpečnosti v prostoru odpovědnosti o rozloze 700 km 2 a administrativní hranici Kosova se Srbskem o délce 85 km. V sestavě mnohonárodního úkolového uskupení Střed působí kromě jednotek AČR také národní kontingenty ozbrojených sil Finska, Irska, Lotyšska, Slovenska a Švédska. pokračování příště kpt. Mgr. Jaroslav KNICHAL Strana 10 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

11 Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov Připravujeme WWW. stránky Centra pro rodinu. Po jejich dokončení a zpřístupnění veřejnosti na nich můžete zveřejňovat připravované prorodinné aktivity v jednotlivých farnostech nebo posílat příspěvky s rodinnou tematikou. Adresu zveřejníme v příštím čísle Slova. Pro chlapy: Výlet na běžkách v sobotu se mimořádně vydařil! Zrovna před tímto víkendem napadlo i v nižších polohách hodně sněhu. Vydali jsme se na Tesák a odtud se jelo na Troják a pod Hostýn. Byly pěkně projeté stopy a výborné počasí. Po návratu na Centrum jsme si v Pavlovicích udělali malé vepřové hody. Není divu, naše dcera vyhrála na Farním plese v Přerově vepřovou hlavu! No a aby toho nebylo málo, tak někteří z nás ještě jeli večer na florbal mužů do Přerova. Náročné, ale chlap to někdy potřebuje. Dubnové setkání chlapů děkanátu Přerov je v sobotu 21. dubna v 18 hodin v Pavlovicích. Téma: Umíme se hádat? Petr Pro maminky: MC Ráj Pavlovice zve i vzdálenější maminky na březnové přednášky: pátek v 15,30 hod. - Maminko, povídej! - logopedická péče u dětí H. Caletková středa v 8,30 hod.- Prezentace nových ekologických plen pro děti P. Kolaříková Výuka angličtiny pro začátečníky od 5. března každé pondělí 15,15 16,15 hod. hlídání dětí zajištěno Břišní tance pro začátečnice otevření dalšího kurzu každé úterý 17,15 18,45 hod. Informace a přihlášky na tel Nejbližší akce CPRŽ Olomouc Pouť manželů (10,00 16,00), kostel Zvěstování Panny Marie ve Šternberku Poutní mše svatá pro manžele celebrovaná otcem biskupem Pavlem Posádem z Litoměřic. Po ní oběd a možnost krátké duchovní obnovy s otcem biskupem, uzavřenou svátostným požehnáním v 15,30 hodin. Duchovní víkend pro osamělé maminky (18,00) (13,00), Český Těšín Víkend je určený pro osamělé maminky, které z nejrůznějšího důvodu vychovávají své děti samy. Program povedou MUDr. Jitka Krausová a P. Josef Červenka. Duchovní obnova pro rodiny (17,00) (12,00), Svatý Hostýn Duchovní obnova pro rodiny se uskuteční května 2007 v areálu poutních domů na Sv. Hostýně. Obnovu povede P. Petr Vaculík SDB. V průběhu promluv pro manžele se o vaše děti (i miminka) postarají pečovatelé spolu s katechetou. Už sedmý Pochod pro život proběhne v sobotu 24. března 2007 v Praze. I v letošním roce jej organizuje občanské sdružení Hnutí Pro život ČR (HPŽ ČR). Tichý průvod občanů z celé republiky má za cíl upozornit na stále přetrvávající praxi zabíjení počatých dětí umělým potratem. Podle aktuálních statistik jich u nás tímto způsobem každý den zemře průměrně sedmdesát. Pochod pro život začne cca ve 14 hodin na pražském Staroměstském náměstí krátkým programem, na kterém vystoupí několik osobností angažujících se ve prospěch posílení kultury života a civilizace lásky. Poté se průvod odebere centrem Prahy směrem k Václavskému náměstí. Zde bude možné položit květiny jako symboly nevinných obětí umělých potratů. I přes pokles počtu potratů HPŽ ČR stále vnímá jako velmi naléhavou potřebu upozornit českou veřejnost a zákonodárce na nutnost zakotvení plné legislativní ochrany lidské bytosti od početí po přirozenou smrt v našem právním řádu. Právo na život je zásadním právem, které stojí nad právem státu do něj jakýmkoliv zpochybňujícím rozhodnutím zasahovat. A proto má úsilí o plnou ochranu každého člověka od početí do přirozené smrti stále smysl. Takové je poselství, které naší zemi předají v sobotu 24. března, den před Dnem nenarozených dětí, vyhlášený před pěti lety na půdě Parlamentu ČR několika nevládními neziskovými organizacemi, účastníci Pochodu pro život. Přidejme se i my, Moravané, a podpořme tuto iniciativu osobně a přímo svou účastí! Kdyby se z každé farnosti vypravili aspoň 2 lidé, bylo by nás z našeho děkanátu 50! Pouvažujte každý ve svém srdci, jestli bych právě já mohl podpořit ochranu života v naší zemi. V tomto termínu budou sice i jiné zajímavé a užitečné programy (Přerov- postní duchovní obnova mládeže, Frenštát, Kroměříž Jarní duchovní obnova Manželských setkání), pro které se mnozí z nás letošního Pochodu pro život nebudou moci zúčastnit. Vy, kteří v tomto termínu máte volno, a chtěli byste se k Pochodu pro život připojit, můžete se přidat ke skupině poutníků z našeho děkanátu. Sejdeme se ve vestibulu nádraží v Přerově v 5.15 hod (poznáme se podle plakátku nebo nápisu Pochod pro život). Zakoupíme společnou jízdenku, bude to levnější. Skupina pojede rychlíkem z Přerova v 5,36 hodin a přijede do Prahy v 9,05 hodin. Dopoledne navštívíme ještě něco z pražských památek a ve 12 hodin se zúčastníme mše svaté, kterou bude Pochod pro život zahájen. Odjezd z Prahy bude asi v 17 hodin. Děkujeme všem, kteří Pochod pro život svou účastí podpoří!!! HPŽ ČR Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 11

12 COKOLI JSTE UDĚLALI PRO TY NEJMENŠÍ, PRO MNE JSTE UDĚLALI Máme rádi děti. Přirozeně, podvědomě. Možná právě proto velká část televizních reklam je postavená na dětském úsměvu a kráse. Usměvavá holčička s chutí jí nadýchanou tvarohovou pomazánku, spokojené obličeje dětí svědčí o kvalitě ovocné šťávy, krásné dítě zacpáváním nosu připomíná mamince, že na záchodě došla náplň v osvěžovači vzduchu, dokonce kluk upatlaný od bláta je nám velice sympatický a snadno nám vysvětlí, že nový prací prášek tu špínu zvládne. Občas nám televize ukáže i jiné děti: hladovějící, týrané, nemocné, umírající. Těmito obrazy se nejsnadněji vzruší lidská srdce. Pohled na trpící dítě v nás vzbudí lásku a pocit vzpoury proti nespravedlnosti a bídě. Dobře, tak to má být. Je třeba udělat vše, aby takových dětí bylo co nejméně. Jsou však i děti, které nám televize nikdy neukáže. Jakoby neexistovaly. Ale ony existují! Milióny dětí bez tváře a beze jména. Děti, vůči kterým dnešní svět nemá žádný soucit: zabije je, než se narodí. Rozmáčkne se hlavička, roztrhá tělíčko, ruce a nožičky, pak se vysaje a vyhodí do odpadu. Nejlepší je neříkat, že jsou to děti - je to jen plod. A také neříkat, že je to zabití - je to jen umělé přerušení těhotenství. Jak je svět pokrytecký! Omlouvám se. Chtěl jsem o tom psát jen pozitivně. Ale neubránil jsem se. I když jsem chvíli váhal, nebudu to měnit. Tolik je kolem nás lidí, kteří říkají, že je to jen shluk buněk a mají tisíc argumentů pro, a že to nic není a proč do toho vůbec mluvíme I my, věřící, v tom někdy nemáme jasno. Možná, že se letošní smutné výročí stane pro nás výzvou, abychom o tomto hříchu páchaném na dětech více mluvili, více se vzdělávali, modlili se, a s odhalenou tváří se postavili proti. Jaké výročí, ptáte se? Přesně před padesáti lety, v černé době komunismu, v roce 1957, byl přijat v ČSSR potratový zákon, který dovolil usmrtit již milióny dětí. O takových zákonech nám říká jasně encyklika Evangelium vitae : Potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit. Takové zákony nejenže nezavazují ve svědomí, ale naopak je zde závažná a jasná povinnost postavit se proti nim odporem ve svědomí. Přijetím zákona v roce 1957 jsme se vydali na cestu kultury smrti. Je třeba, abychom my, křesťané, ukazovali světu cestu jinou, cestu kultury života. Již tolik let tuto cestu úcty k životu ukazuje církev, i přesto, že mnozí říkají, že by měla být modernější. Ale já bych nechtěl být členem církve, která zradila život. Taková církev by ztratila mou důvěru. To by byla teprve špatná církev. Jsem hrdý na Jana Pavla II., který využil každou možnost, aby mluvil za ty, kteří mluvit nemohou a stále opakoval, že lidský život je svatý. Jsem hrdý na to, že také papež Benedikt opakovaně připomíná tuto pravdu světu. Je škoda, že se ten papežův hlas někdy zdá osamělý. Že mnozí z nás jsou sice také proti, ale tak, aby to nikdo neviděl. Je škoda, že tak málo víme o problematice života, a proto jej neumíme obhájit. Je škoda, že se stále bojíme otevřeně podpořit ty, kteří již léta aktivně tvoří různá hnutí pro život. Existuje latinská maxima: Verba docent, exempla trahunt. (Slova učí, ale příklady táhnou.) Jan Pavel II. nám dal za příklad člověka - ženu, která za své nenarozené dítě neváhala dát život. Italská lékařka a matka Jana Beretta Molla byla svatořečená v Římě v roce Je patronkou matek a nás, kterým záleží na osudu všech dětí: těch z reklamy, těch trpících, ale i těch nenarozených. Jsem nesmírně rád, že knížečka o této velké svaté se dnes dostává do vašich rukou. Mnozí sv. Janu ani neznáme. Možná jen víme, že žila. Teď se můžeme dozvědět víc, prosit o přímluvu, obdivovat, ukázat jako vzor dospívajícím dětem. Kéž by nám pomohla nebát se stát na straně života, i když to dnes není v módě. Na závěr srdečně zvu spolu s děkanátním Centrem pro rodinu na Pochod pro život do Prahy. V Paříži 21. ledna vyšlo do ulic na obránu života 15 tisíc lidí. Kéž by i oni nám byli vzorem. Nebojme se ozvat i u nás. Je to výzva na letošní postní dobu. Podrobnosti jsou v pozvánce Centra pro rodinu. Také vřele doporučuji oběžník Hnutí pro život. Například poslední číslo je věnováno problémům prenatální diagnostiky. Co když čekám nemocné dítě? Jsou všechna prenatální testování správná? A co víme o embryonálních kmenových buňkách? Stále toho víme málo a musíme se vzdělávat. Stojí to za to. Oběžník si můžete objednat na adrese: Hnutí pro život, Hlubočepská 85/64, Praha 5, nebo na adrese: info@prolife.cz. Moc zdravím všechny čtenáře. P. Sławomir Sułowski, děkan Milí čtenáři, přinášíme vám ještě velmi silné svědectví P. Radka Sedláka, který se tímto připojuje k článku s tematikou nenarozených dětí. Mám opravdu věřícího kamaráda. Je ženatý a má jedno dítě. Druhé mu totiž umřelo pár dní po porodu. Než se jim však druhé dítě narodilo, zažili spolu s manželkou velké trápení. Když byla na ultrazvuku, zjistili jejich dítěti rozštěp patra. Na ruce dítěte zahlédli i neobvyklý počet prstů. Byla to pro ně velká rána. Ta se stala ještě větší, když jim gynekolog nabídl, že dítě usmrtí. Velice se divil a nelibě nesl, že mladá maminka toto jeho řešení problému odmítá. Oba se na mě obrátili o pomoc. Jsem nejen jejich kamarád, ale i kmocháček jejich prvního dítěte. Přikázání znali. Nezabiješ! Spíše potřebovali podporu. Velice mě překvapilo, že ač velmi smutní a rozrušení, přece si zachovali zdravý rozum. Nepřilnuli k levným útěchám. I když si přáli, aby se ultrazvuk přece jen alespoň trochu mýlil, přece nepodlehli jednostranným modlitbám za zázračné uzdravení. Neptali se nesmyslně, za co je Bůh trestá. Ani na něho nezanevřeli. Modlili se společně: Buď vůle tvá, a nauč nás ji přijmout. Smutek i obavy pochopitelně zůstaly, ale víra jim dala i jistotu, že Bůh jim dá sílu i unést to, co má přijít. Jejich jistota velice překvapila i lékaře, takže je začal brát i s jejich rozhodnutím. A když malý Josef přišel na svět, všichni ze zdravotního personálu jim už drželi palce. I když pár dní bojoval o život, přesto zemřel. Jeden z posledních zážitků, který vám chci sdělit byl z pohřbu. Vidět otce, který si sám nese malou bílou rakvičku, a přesto ji nese vyrovnaně, to jsem se i já musel otočit s kapesníkem. Tito dva manželé měli v sobě to, co chybí těm, kteří by se vůbec s životem nemocného dítěte neobtěžovali. Oni se přes veškerou náročnost situace postavili na stranu Života. Měli v sobě onen nevysychající Ježíšův pramen věčnosti, který z nich tryská do okolí. P. Radek Sedlák Strana 12 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

13 Jen tak ve stručnosti Výsledky PPS V Biblické soutěži za měsíc leden získávají malé odměny za první místo v kategorii 1-7 let Matouš Bílek, v kategorii 8-11 let Jáchym Tomiga, v kategorii let Jan Tomiga a v kategorii let bylo s maximálním počtem bodů více účastníků a proto jsme vybrali dva: Jana Žatecká a Danuše Pokorná. Poděkování Děkuji těm, kdo se podíleli na přípravě a průběhu postní duchovní obnovy na Sonusu v sobotu 24. února Děkuji ženám, které se postaraly o vaření. Účastníků obnovy bylo 120 a tak i práce bylo dost. Děkuji také všem ostatním, kdo jakkoliv pomáhali. Děkuji zvláště otci Petru Vaculíkovi za jeho přednášky, jejichž zvukový záznam si bude možné časem objednat v zákristii. Opravy fary Bylo dokončeno nové schodiště na faře v Přerově. Původní cena podle smluv je ,- Kč. Vzhledem k nutným pracím navíc bude konečná cena ještě vyšší. Zatím máme v darech a sbírkách vybráno ,- Kč a tak nám zbývá vybrat ještě asi ,- Kč, abychom mohli vše zaplatit. Předem děkuji za všechny Vaše dary a pomoc. Kartotéka farnosti Uvažuji o vytvoření kartotéky farnosti. Pro farníky by to byla možnost se k farnosti jmenovitě přihlásit a lépe si tak uvědomit, že jsem součástí farnosti a že i na mně záleží, jaká naše farnost je. Zároveň by to mohlo napomoci k lepší komunikaci a oživení vztahů ve farnosti. Byla by to příležitost pro všechny vyjádřit se k životu farnosti a farním aktivitám. Fotografie jsou z dětského karnevalu v sále Centra Sonus v Přerově v neděli 18. února Dne 31. března 2007 se uskuteční 6. Arcidiecézní setkání mládeže s otcem arcibiskupem Janem a biskupem Josefem ve Veselí nad Moravou. Můžete se těšit na zajímavé besedy, přednášky na téma: sex, vztahy, AIDS, chození, šance poznat sebe i druhého, drogová závislost, psychická manipulace v sektách aj. Začátek bude v 9.30 hod. a předpokládaný konec v hod. Z našeho děkanátu bude v případě potřeby vypraven autobus, tak se, prosím přihlas nejpozději do 20. března u svého faráře nebo přímo u mě. Za děkanát zve otec Tomáš Strogan, kaplan pro mládež, tel Zároveň ale vím, že i já sám mám nechuť vyplňovat všelijaké dotazníky a formuláře a že asi i některé farníky představa vypisování tiskopisů neláká. Chtěl bych, aby vytvoření kartotéky farnosti nebylo takovým nepříjemným papírováním, ale spíše příležitostí k osobnímu setkání. Uvažuji, jak to udělat, aby vytvoření kartotéky bylo přijato v dobrém, celá akce se podařila a také přinesla skutečný užitek. Uvažuji, že bychom začali ve farnosti Předmostí, která je menší a vztahy jsou v ní osobnější. Zatím ale stále nevím, z kterého konce začít. Pokud se to podaří, tak by se mohla udělat i kartotéka farnosti Přerov. Možná v příštím čísle už budu moci něco konkrétnějšího, jak si vytváření takové kartotéky představuji. P. Pavel Hofírek dokončení ze strany 15 Pondělí :00 Kostel Předmostí Velikonoční svatá zpověď v Předmostí 17:30 Centrum Sonus Biblická hodina s jáhnem Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa :30 Fara v Přerově Schůzka liturgické skupiny Čtvrtek 5.4. až pondělí 9.4. Velikonoční obřady viz str. 15 Pondělí :30 Přerov, CČE Ekumenická bohoslužba v evangelickém kostele v Přerově Úterý :00 Centrum Sonus Přednáška Křesťanské akademie Středa :30 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Čtvrtek :30 Centrum Sonus Příprava na biřmování dospělých 19:30 Centrum Sonus Besedy nad katechismem 20:00 Centrum Sonus Modlitby matek Pátek :30 Přerov, sv. Vavřinec Modlitby Fatimského apoštolátu Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 13

14 Blahoslavený Marcel Callo Vzorem laického apoštolátu a mučedníkem Katolické akce byl kdysi nazván Francouz Marcel Callo, narozený 6. prosince 1921 v Remeši. Cesta laického apoštola začala, když se tento syn z dělnické rodiny zapojil do Křesťanské dělnické mládeže Francie (JOC). Brzy sám převzal skupinu a jeho největším cílem od té doby bylo, aby přiváděl stále více chlapců k církvi a ke svátostem. Když po vypuknutí druhé světové války bylo mnoho Francouzů odvlečeno do Německa na nucené práce, rozhodl se, už jako pomocník při nádražní misii, že půjde s nimi dobrovolně do lágru v Německu. Celý rok pracoval ve zbrojovce v Zella- Mehlis, tajně konal bohoslužby a založil skupinu Katolické akce. 19. dubna 1944 byl pro víru zatčen Gestapem a dopraven do koncentračního tábora v Mathausenu, kde utýrán zemřel 19. března Papež Jan Pavel II. jej blahořečil 4. října 1987 v Římě během biskupské synody, která se zabývala úlohou laiků v církvi a ve světě. Podle knihy Rok se svatými připravil Jaroslav Branžovský Skateboard Boží Tereza Zukic Cesta každého člověka k Bohu, k poznání Boha je různá, jedinečná, protože každý člověk je jedinečný. Bůh volá každého člověka k sobě a užívá k tomu mnoho nástrojů. Záleží pak na člověku, zda toto volání slyší. V knize Skateboard Boží nám sestra Tereza vypravuje o své cestě od ateistky až k zakladatelce Malé komunity Ježíšových sourozenců. Do svých devatenácti let jsem Boha nehledala. On našel mne. Sestra Tereza se narodila v roce 1964 v Chorvatsku, v roce 1971 se její rodina přestěhovala do Německa. Její otec byl fotbalistou a také ona se věnovala vrcholově sportu, gymnastice a sedmiboji. Když jednou nemohla v noci spát, sáhla po první knize své kamarádky, která ležela na stole. Byla to Bible a otevřela ji na stránce s horským kázáním. To byl začátek její víry. V devatenácti letech konvertovala a dva roky nato vstoupila k sestrám Vincentkám. Ve městě Pergnitz později založila komunitu Malých sester Ježíšových; působí jako pastorační referentka, skládá rockové muzikály, vede dva sbory, učí náboženství, pracuje v nemocnici, pořádá přednášky, trénuje motivaci u podnikatelů, maluje, vaří Díky své radostné povaze a pochopení pro ostatní lidi a vše krásné, byla i hostem v mnoha televizních pořadech v Německu. Sestra Tereza se ve své knize také zamýšlí nad stavem a problémy církve, kterou i přes různé těžkosti stále miluje, a také nad některými jevy, které křesťané bezmyšlenkovitě přijímají ze světa, např. ohledy na mínění jiných, hrubost v řeči, atd. Kniha je psána živě, poutavě a může být inspirací i pro náš křesťanský život, abychom jej žili naplno. Vyšla v Karmelitánském nakladatelství v roce 2001, stojí 99 Kč. Přeji hezké čtení. Připravil Jaroslav Branžovský Pololetní prázdniny na faře ve Střílkách Poslední den měsíce ledna přesně v 16:40 vyjel vlak s mládežníkama z Přerova a okolí. Po spočítání vyjelo celkem 19 lidí směrem na Hulín a pak dál přes Kroměříž, odkud se autobusem dojelo až do Střílek. Hned po dalším sčítání v Hulíně se zjistilo, že nás je jen 18, což bylo způsobeno chybou při prvním sčítání, ale pro nás to byla záminka pro vytvoření fiktivního kamaráda Františka, který se údajně ztratil v Hulíně na nádraží. Bez větších komplikací, pomineme-li ztrátu Františka, jsme se dopravili až na faru do Střílek, která je po kostelu nejvýše položenou budovou této obce, a tak nás od zastávky čekala méně příjemná procházka do prudkého a dlouhého kopce. Na faře nás již očekával otec Tomáš Strogan a další, kteří auty vezli zavazadla. Po ubytování a skupinkových hrách byla báječná večeře, po níž následovalo promítání filmu. Pátek nám začal už v devět hodin ráno a byl protkán sérií většinou akčních her jako hutututu a přestřelkou papírovými koulemi. Večer jsme měli křížovou cestu s hranými zastaveními a šlo se spát, protože nás na druhý den čekal dlouhý výlet na sv. Klimentek kopec, na kterém kázali sv. Gorazg a jeho druhové, žáci sv. Cyrila a Metoděje. Cestou tam nás provázela zpěvná nálada, ale i proměnlivé počasí. Průvodcem nám byl otec Michal Šálek, střílecký farář a bývalý přerovský kaplan. Při únavné cestě jsme mohli z kazatelny, vytesané do skalního výběžku, pozorovat tamní přehradu a hrad Cimburk. V cíli nás čekala pravoslavná kaple a pohled na nádherný západ slunce. Dlouho jsme se však tímto pohledem kochat nemohli, protože nás čekala ještě cesta zpět. Na faru jsme došli až kolem sedmé večer. Zde nás čekala teplá pizza jako večeře. Po překrásné noční mši jsme byli natolik nabití, že se mohla uskutečnit ještě diskotéka. Ze Střílek jsme odjeli v neděli po třetí odpoledne, a tak bylo dost času na úklid fary, abychom ji zase v pořádku předali. Do Přerova jsme se vrátili po páté večer. Petr Zlámal Strana 14 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

15 POŘAD VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU ZELENÝ ČTVRTEK VELKÝ PÁTEK VELIKONOČNÍ VIGILIE NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ PŘEROV Sv. Vavřinec 18:30 15:00, 18:30 21:00 9:00, 10:30, 18:30 9:00, 18:30 Předmostí 18:00 17:15, 18:00 20:00 8:45 8:45 Šířava 7:30 7:30 FARNOSTI DĚKANÁTU Beňov 17:00 16:00 18:30 7:30 7:30 Bochoř 17:00 17:00 19:00 9:30 9:30 Domaželice 17:30 17:00 9:00 9:00 Dřevohostice 17:30 17:20 18:30 7:30 7:30 Horní Moštěnice 18:30 19:00 20:30 10:30 10:30 Kojetín 18:00 15:00, 18:00 20:00 9:00, 14:00+ 9:00 Kokory 15:30 15:30 20:30 9:00 9:00 Křenovice 10:30 10:30 Lobodice 11:00 11:00 Majetín 19:00?? Měrovice nad H. 7:30 7:30 Pavlovice u Př. 19:00 19:00 20:45 8:50 8:50 Penčice 16:30 10:30 Prosenice 16:00 16:00 19:30 7:45 7:45 Říkovice 17:00 9:30 9:30 Stará Ves u Př. 18:00 17:00 19:00 10:45 10:45 Tovačov 18:00 18:00 19:30 9:00 9:00 Troubky 19:00 19:00 21:00 7:30 7:30 Vlkoš 19:00 15:00, 19:00 21:00 8:00 8:00 křížová cesta, + velikonoční požehnání Může dojít ke změnám bohoslužeb. pokračování ze strany 16 Sobota :30 Centrum Sonus Duchovní obnova pro mládež viz str. 6 19:00 Přerov, U Tenisu Florbal Muži Neděle :30 Centrum Sonus Setkání mládeže Pondělí Slavnost Zvěstování Páně Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Pondělí až pátek Velikonoční zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince každý den od 7:30 do 8:30 Středa :00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání 19:00 Fara v Přerově Redakční rada časopisu Čtvrtek :00 Přerov, sv. Vavřinec Velikonoční svatá zpověď 15:00 17:00 17:30 Centrum Sonus Dogmatika s otcem Tomášem 20:00 Centrum Sonus Modlitby matek Sobota :00 Přerov, sv. Vavřinec Velikonoční svatá zpověď 8:00 11:00 9:00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů v Přerově 11:00 Přerov, sv. Vavřinec Křty dětí Veselí nad Moravou Arcidiecézní setkání mládeže viz str :00 Přerov, U Tenisu Florbal Děti Neděle :45 Fara v Předmostí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 19:30 Centrum Sonus Příprava na biřmování mládeže dokončení na straně 13 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 15

16 Informace Křížové cesty v Přerově jsou v kostele sv. Vavřince v pátek v 17:15 a v kostele sv. Michaela na Šířavě v neděli ve 14:30. Křížové cesty v Předmostí jsou v kostele sv. Máří Magdalény v pondělí v 17:15 a v neděli ve 14:30. Sobota :00 Fara v Přerově Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově v dubnu, květnu a červnu 9:00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů v Přerově 9:00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá řeckokatolického obřadu 18:00 Fara v Pavlovicích Setkání pro chlapy 19:00 Přerov, U Tenisu Florbal Děti Neděle :30 Centrum Sonus Příprava na biřmování mládeže Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa :00 Fara v Přerově Pastorační rada farnosti Přerov Čtvrtek :30 Centrum Sonus Příprava na biřmování dospělých Pátek :00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro mládež 18:45 Centrum Sonus Program pro mládež Sobota :00 Fara v Předmostí Schůzka ministrantů v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu Florbal Muži Neděle :45 Fara v Předmostí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 15:00 Centrum Sonus Schůzka animátorů mládeže děkanátu 19:30 Centrum Sonus Setkání mládeže Pondělí :30 Centrum Sonus Biblická hodina s jáhnem 17:30 Centrum Sonus Besedy nad katechismem Úterý :00 Přerov, sv. Vavřinec Modlitby Fatimského apoštolátu Středa :30 Centrum Sonus Kavárna pro seniory Téma: Gruzie 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro děti Čtvrtek :30 Centrum Sonus Dogmatika s otcem Tomášem 17:30 Centrum Sonus Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání 20:00 Centrum Sonus Modlitby matek Pátek Archa Rajnochovice Víkend mladých přerovských biřmovanců Sobota :00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá Františkánské společenství 9:00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů v Přerově 10:00 Centrum Sonus Setkání františkánského společenství 19:00 Přerov, U Tenisu Florbal Źeny Pondělí :00 Centrum Sonus Setkání společenství seniorů Slavnost sv. Josefa Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 18:45 Fara v Předmostí Besedy nad katechismem v Předmostí Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Čtvrtek :30 Centrum Sonus Příprava na biřmování dospělých 19:30 Centrum Sonus Besedy nad katechismem Pátek :00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro mládež 18:45 Centrum Sonus Program pro mládež Sobota Praha Pochod Pro život 9:00 Fara v Předmostí Schůzka ministrantů v Předmostí pokračování na str.15 Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova Přerov 2 telefon: posta@farnostprerov.cz Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Tomáš Strogan, Jindřich Peřina, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově. Uzávěrka dubnového čísla je 28. března Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu. Strana 16 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007