Opět poutní cesta do Santiaga de Compostela

Transkript

1

2 Když cestuješ, prožíváš velice prakticky akt znovuzrození. Ocitáš se v úplně nových situacích, den plyne pomaleji a většinou nerozumíš jazyku, jímž se kolem Tebe mluví. Přesně jako dítě, které opustilo mateřské lůno. Začínáš tedy přikládat mnohem větší význam věcem, které tě obklopují, protože na nich závisí tvoje přežití. Začínáš se chovat k lidem vstřícněji, neboť právě oni ti mohou pomoci v obtížných situacích. A sebemenší přízeň bohů přijímáš s nesmírnou radostí, jako by to bylo něco, nač budeš vzpomínat do konce života Paulo Coelho- Poutník, Mágův deník. Motto: Navrať se domů se silou v sobě. Opět poutní cesta do Santiaga de Compostela Každé ráno se dáváme na cestu, každé ráno jdeme dál. Den za dnem nás volá naše pouť, jdem za hlasem Compostely. Dál, dál, výš a výš! Bůh nám pomáhej! Volný překlad části hymny francouzských poutníků. Už osmkrát jsem viděl při svých poutních cestách španělskou přírodu, vinice, nádherné paláce, malebné vesničky; šel po horských stezkách či jel po asfaltových či kamenitých silnicích a cestách, pozoroval poutníky dojaté k slzám při mši v katedrále v Santiagu; skoro pokaždé jsem měnil svou poutní trasu. V plánu jsem měl Camino primitivo, původní Hvězdnou cestu, ale rozhodnutí jsem změnil podle trasy řidiče, který vezl zboží do oblasti Madridu. Vystoupil jsem před městem Burgos, kudy vede nejznámější Camino francese z Pyrenejí do Santiaga. 1

3 Santiago je hned po Jeruzalému a Římě třetí nejdůležitější svatyní křesťanů. Nejvyhledávanější stavbou města je katedrála, kde je ukryt hrob apoštola Sv. Jakuba, kam putují poutníci ze všech koutů světa. Každá takováto pěší cesta stojí úsilí jak fyzické tak duševní, kdy získáme nový pohled na věci. Putování umožňuje porozumět lidskému životu a je takovým druhem wellness pro tělo a ducha, umožňuje více se zabývat sám sebou, otevírá bránu k sobě samému. Už v 17. století J. A. Komenský, když cestoval po světě, doporučoval putování a psal o české touze cestovatelské: Nestačí jen obdivovat moře, hory, města a stavby, ale především se stýkat s moudrými lidmi a učit se od nich. V tomto duchu si také já užívám putování posledních devět let. Svět je pro mne kniha, v které si rád čtu. V pondělí jsem odjel zrychleným vlakem z Jičína přes Nymburk do Prahy, kde na mne čekal před Billou řidič kamionu CS Cargo Mirek Hansl. Společně jsme metrem odjeli do Zličína a pěšky k jeho zaparkovanému, naloženému autu značky Volvo papírem ze Štětí. Od začátku mladý sympaťák z Chlumce nad Cidlinou, 32 let, který byl dobrým řidičem i společníkem. Cesta začala po dálnici přes Plzeň a hraniční přechod Rozvadov do Německa, kde byla první krátká bezpečností přestávka. Využili jsme ji k ohřátí výborné Číny od Jitky s rýží a moc nám chutnalo. Po dálnici jsme pokračovali přes Manheim a Strassburg, a cestu jsme ukončili v půl osmé večer u Mulhause ve Francii. Zde jsme večeřeli, popíjeli víno a sledovali film s Vlastou Burianem, u kterého jsem usnul po 22. hodině. 2

4 V úterý po ranní hygieně jsme snídali výborný moučník od manželky a za drobného mrholení se vydali po dálnici přes Besancon kopcovitou krajinou připomínající naši Vysočinu. Po 3 hodinách jsme zastavili z důvodů bezpečnostní přestávky, kterou jsme využili k obědu v blízkém městě Moulins. Pohodlná plynulá jízda s max. rychlostí 85 km za hodinu mne po vypití plzeňského piva spíše uspávala. Členitá krajina kolem dálnice měla sytě zelenou barvu, a na loukách se pásla stáda čistě bílých krav. Kolem dálnice byly žlutě kvetoucí keře, zřejmě zlatý déšť. Po dalších 3 hodinách u města Limoges opět bezpečnostní přestávka a v údolí rozlitá řeka po vydatných deštích v předchozích dnech. Venku se ochladilo na pouhých 15 C a foukal studený vítr. Po ujetí 683 km jsme cestu ukončili v půl sedmé večer u Angouleme a po večeři jsme se bavili při filmu Škola základ života. Ve středu jsme vstali už před 4. hodinou a pokračovali přes ještě spící město Bordeaux, neboť jsme se chtěli vyhnout ranní špičce při průjezdu městem. Posnídali jsme až na novém moderním parkovišti v půl osmé před španělskou hranicí a využili i moderní sociální zařízení včetně sprch. Po tříproudové dálnici jsme se přiblížili Biskajskému zálivu a městu Bayonne, a v Irunu překročili hranici do Španělska. Zde už slunce velmi příjemně hřálo a my pokračovali po neplacené dálnici autovia přes hřeben Pyrenejí ve výšce 650 m n.m. do města Vitoria před Burgos, kde jsem vystoupil. Bylo to dalších 580 km kamionem. Ve 13 hodin jsem začal svou další poutní cestu na kole do Santiaga. 3

5 Parkoviště u benzinky Burgos 10 km Tarjados 22 km Villasandino 48 km Castrojeriz 58 km Boadilla del Camino 77 km Frómista 85 km. Před odjezdem jsem ještě lehce poobědval, převlékl se do cyklistického oblečení, připevnil zavazadla na kolo, rozloučil se s řidičem Mirkem a po půl hodině cesty s velmi silným provozem, který mi vyhovuje, už byl u katedrály v Burgosu. Je to obrovská katedrála, která mi pokaždé bere dech; gotická nádhera se sochami, kterou stavěly tři generace německého stavitele Hans Juana. Zde byl můj slavnostní start poutní cesty v metropoli Kastilie. 4

6 Pokračoval jsem branou Panny Marie, perlou mezi gotickými branami u řeky Rio Arizón. Podél této řeky jsem po pohodlné cyklostezce opustil město a začal stoupat do Tarjadosu, pradávné předkřesťanské vesnice, kde kdysi býval útulek pro poutníky u kostela San Juan. Odtud jsem zvolil novou cestu do Ormilos de Sasamon, kde je romantická pevnost z 15. století. Poté ve Villasandinu jsem opustil silnici N 120 5

7 vedoucí do Leonu a odbočil na úzkou asfaltku bez provozu do Castrojerízu, kde byl už z dálky vidět starý hrad ze 14. století, ale já zamířil úzkými uličkami ke kostelu. Cestu jsem si užíval až k řece Pisuerga a přes starý románský most 6

8 vstoupil do provincie Palencia. Zcela bez provozu byla cesta do Boadilla del Camino, kde biskup Antonio de Rojas založil v 16. století jeho první útulek pro poutníky. Jen pár minut už zbývalo na předměstí Frómisty, kde je kanál Castila, poblíž kterého jsem se v bývalé nádražní budově, dnes albergu pro poutníky, ubytoval. Nové městské albergo, kde jsem bydlel dříve, bylo v 18 hodin už zcela obsazeno. Naproti je překrásný románský kostel San Martín a jsou zde zajímavé skulptury. Večer vystoupila teplota na příjemných 20 C, vítr se utišil, a tak jsem večeřel a popíjel červené víno na vyhřáté terase alberga a klábosil s poutníky. 7

9 Čt Frómista Villalcázar de Sirga 15 km Carrión de los Condes 20 km Sahagún 63 km Matalana 94 km Mansila 111 km - León 131 km. Ráno jsem si přispal do 7 hodin, posnídal, a po osmé hodině se vydal na druhou etapu směr León. Od rána byla modrá obloha, slunce svítilo, ale teplota jen 15 C a vítr zatím mírný. Také tento den jsem zvolil jinou trasu než většina poutníků a já při předcházejících cestách, abych poznal jinou krajinu a jiné památky, i když se od sebe moc neliší. První zastávka byla u kostela s kaplí Santa Maria la Blanca ze 13. století ve Villalcázaru. Další v Carriónu de los Condes, kde jsem vzpomínal na Mirka, na kterého jsem tu tehdy dlouho čekal. Je to středověké město, ve kterém mělo dvůr mnoho králů a královen. Je tu románský kostel Santa Maria del Camino, opatství Santa Clara 8

10 a na konci města klášter Zoilo. Město jsem opustil po starém kamenném románském mostě přes řeku Carrion. Do Sahagúnu jsem zvolil trasu po silnici N 120 a připojil se poté ke klasické poutní cestě. Opustil jsem Palencii a vjel do provincie León v Sahagúnu. Toto historické město se stalo významným místem díky Svatojakubské cestě. Jsou tu ruiny Benediktinského kláštera z 12. století a vedle je překrásná brána, u níž jsem v malém parku poobědval. Překrásné jsou románské cihlové kostely San Tirso a San Lorenzo, které mají ozdobné apsidy a mohutné věže s arkádovými okny. Sahagún jsem opustil po 9

11 románském mostě přes řeku Cea a pokračoval do Mansille de las Mulas, což je vesnice s opevněním a věžemi. Známý je kostel San Martín z 11. století. Na zdejším náměstí jsem opět fotil ocelovou mušli na kamenném podstavci, symbol poutníka Sv. Jakuba. Část cesty vedla proti silnému větru a dala mi dost zabrat. Odměnou už byl snadný a rychlý dojezd do Leónu. Také zde první cesta směřovala jako vždy ke katedrále, gotickému klenotu a mistrovskému dílu architektury. Budova byla vystavěna ve 13. a 14. století a ve století minulém 10

12 zrekonstruována. Ubytoval jsem se v albergu vedle kostela Santa Maria de Carbajal na Cale Escurial. Už po 16. hodině jsem se sprchoval, potom nakupoval, toulal se po historickém městě a těšil se na večer s poutníky. Příjemný večer s teplotou ještě 20 C jsem strávil s Brazilkami, které si užívají Camino stejně jako já; ony však pěšky dva měsíce a já asi dva týdny na kole. Elise bydlí v Rio de Janeiro a Odesa v městě Frorir Nedoli. Ještě dobře, že jsem koupil dvě láhve výborného červeného Abadia Mantrus a Tinto 13.5%, a k tomu typickou sladkost Magdalenas. Bavili jsme se výborně, zvláště když se přidaly ještě místní Španělky. Zdejší jídelna měla skromné vybavení a tak mi ostatní poutníci záviděli teplé jídlo, které jsem si mohl ohřát na svém vařiči. Připadal jsem si tu jako král. Pá León - Hospital de Órbigo 33 km Astorga 50 km Santa Colomba de Samoza 67 km El Acebo 90 km Molinaseca 100 km Ponferrada 107 km. Vstával jsem mezi posledními v 7 hodin, neboť většina chce ujít cestu za chládku dopoledne. Ráno drobně pršelo a tak jsem se ještě projížděl městem; nejprve k románské 11

13 bazilice San Isidoro, ve které se nachází hrobka leonských králů. Město jsem opouštěl u obrovského přenádherného špitálu, 100 m dlouhého kláštera San Markos, před kterým byl pěkně upravený park s květinami. Z kláštera je dnes luxusní hotel a ubytování zde stojí 100 za pokoj. Protože déšť zesílil, zastavil jsem u blízké knihovny, kde jsem v suchu a teple skoro hodinu vyřizoval mailovou poštu. Když vysvitlo slunce, pokračoval jsem do San Martína del Camino a zastavil se až v Hospital de Órbigo. V tomto městě, kde se konala známá rytířská klání, stojí 12

14 kostel San Juan postavený z milosrdných darů rytířů. Cestou jsem fotil velká čapí hnízda na věžích kostelů. Poblíž čapích hnízd byl skoro pokaždé nějaký rybník, kde bylo slyšet kvákání žab. Mezi městy ale pustina, jen kvetoucí trávy a keře; jinde ještě ovocné sady a vinice. Na oběd jsem přijel do města Astorga, kde se setkávají Camino francese a Camino de la Plata, kterou jsem absolvoval na kole v roce Byla to má nejtěžší poutní cesta z Granady 13

15 přes Santiago do Irunu na francouzských hranicích; za 17 dní jsem tehdy ujel na kole 2303 km, tj. denní průměr 135 km. V Astorze jsem nakoupil v Supermercadu a obědval přímo před Gaudího biskupským palácem, kde je muzeum Svatojakubské cesty. Vedle stojí pozdně gotická katedrála a radnice. Mnoho poutníků mne oslovilo a přálo dobrou chuť. Pokračoval jsem v cestě do Santa Colomba de Samoza, kde jsem předjížděl pěší poutníky i poutníky na kolech, neboť cesta stoupala stále vzhůru do Leonských hor, na kterých ještě ležel sníh. Nejtěžší bylo stoupání z Rabanalu del Camino do Foncebadónu, kde jsem se zdravil a fotil s japonskými poutníky. O několik kilometrů dále po zdolání 14

16 kopce, který Římané zasvětili Mercurovi, je železný kříž Cruz de Ferro na násadě zaražené do hromady kamení. Je zvykem, že turisté přinesou kámen z místa, odkud pocházejí a uloží ho na hromadu. Odtud se naskýtá překrásný výhled do krajiny a na barevné keře na stráních. Dlouhý je sjezd do El Aceba, kde domy mají břidlicové střechy a venkovní schodiště. Odměnou mi byl dlouhý sjezd až do Molinaseca, kde jsem přešel po úzkém kamenném románském mostě a vzpomínal na předcházející pobyty v tomto úžasném kamenném městečku. Cestu jsem dokončil až v 18 hodin ve městě Ponferrada, kterým jsem projížděl loni při poutní cestě z Portugalska v době mistrovství světa v cyklistice. Ubytoval jsem se v pěkném městském albergu zdarma a o to více jsem utratil za 15

17 pivo a víno na večer. Šťastný a spokojený jsem dlouho vařil ve velké jídelně, kde mne do party k jednomu velkému stolu pozvali poutníci z Argentiny, Mexika, Španělska, Anglie a Itálie. Překrásný večer při kytaře byl skvělým zakončením dne. Dnešní červené Fidencio, La Mancha 2011 a k tomu oblíbený sýr mé ženy Azul a olivy, to byla nejlepší třešnička na dortu celého večera. Víno mi dává lásku, odvahu a zpěv. So Ponferrada Cacabelos 18 km Villafranca del Birzo 27 km Trabadelo 35 km La Faba 51 km O Cebreiro 55 km Alto do Poio (1335) Alto do San Rogue (1270) Triacastella 77 km Samos 88 km Sarria 100 km Ráno jsem si opět přispal a snídal s děvčaty z Benátek, které mne dle italského cyklistického dresu pokládaly za krajana. Kromě vajíček jsem s nimi chutnal čerstvé jahody a povídali jsme si tak dlouho, až nás personál upozornil, že musíme albergo opustit, aby jej dle poutnických pravidel opět do 13ti hodin připravili pro poutníky, kteří přijdou odpoledne. Slunečné ráno bylo moc příjemné a tak jsem se ještě vrátil do historického centra Ponferrady, kde je 16

18 románský hrad a barokní radnice. Kroužil jsem kolem baziliky Seňora de la Encina a barokního kostela San Andrés. Odtud jsem se vydal na cestu do Villafranca del Bierzo, města z 11. století. Tam jsem navštívil kostel Santa Maria s dřevěnou soškou Panny Marie a další kostely Santiago a San Nikolas. Předtím jsem minul fabriku, kde prodávají skvělé víno, které jsme chutnali s Mirkem při společné poutní cestě. Krátká byla zastávka v Cacabelos, kde je pěkný kostel a vedle něho albergo, kde jsem několikrát spal. 17

19 Za příjemného počasí s teplotou přes 20 C jsem pokračoval do vesničky Trabadelo, které už patří do Galície. Náročné bylo stoupání do vsi La Faba, odkud je v dálce vidět O Cebreiro, poslední vesnice v provincii León. Tuto trasu jsem s Mirkem vynechal. Zdatně jsem se zde posilnil, abych vytlačil své kolo cca 3 km nahoru kamenitou a hlinitou cestou k překrásnému O Cebreiru, kde jsou nádherné staré opravené kamenné domy se slaměnými střechami a v nich útulné hospůdky nebo obchody se suvenýry. Je to skupina pallozas, kulatých předrománských domů s nerománským chrámem z 9. století, z nichž zněla vážná hudba. Zde jsem se opravdu zastavil a vychutnával nádhernou atmosféru a vzpomínal na všechny doma, skoro 3000 km odtud. Kdo to nezažil, neuvěří, jak silný je to zážitek. Překrásné jsou odtud výhledy do krajiny. Také jsem se fotil s cyklistickou partou sympatických Korejců v nadmořské výšce 1300 m. 18

20 Než jsem začal klesat dolů, bylo nutné vystoupat ještě na dva průsmyky. Odměnou byl nádherný dlouhý sjezd do Triacastella, kde jsem se po prázdné široké asfaltové silnici řítil dolů rychlostí až 55 km za hodinu. Pěkná je zdejší květena barevných keřů, kvetoucích fialových vřesovců, snoubící se na obzoru s modrou oblohou. Mému oku lahodily žluté květy janovců či bílý koberec trsů drobných devaterníků a malebná krajina plná dubů a kaštanů. Co pohled, to krása. Za chvilku jsem přijel do města Samos, kde je velký klášter a v něm poutní ubytovna. Jako pokaždé jsem dal přednost lepšímu ubytování v nedalekém městě Sarria poblíž kostela Salvador, kde jsem stihl večerní bohoslužbu. Předtím jsem v supermarketu nakoupil hlavně pití, neboť žízeň po dnešní horské etapě s převýšením více jak 1000 m byla veliká. 19

21 V penzionu Blasones na pěší zóně nás bylo velmi málo, a tak jsem v klidu odpočíval a doplňoval tekutiny. Zvládl jsem též údržbu kola a vyprání všeho propoceného oblečení. Ještě ve 20 hodin bylo na teploměru neuvěřitelných 25 C a překvapivě bezvětří. Popíjel jsem červené Rioja, Mendizábal - a chutnalo. Před spaním jsem odpovídal na četné dotazy poutnice z Berlína, která jako jediná se mnou sdílela pokoj. Byla to spíše hodina němčiny. Ne Sarria - Portomarín 23 km Palas de Rei 48 km Melide 61 km Arzúa 77 km Salceda 89 km + 8 km pěšky Ráno jsem vstával s paní učitelkou němčiny, uvařil pro ni čaj a dlouho jsme se loučili. Nejraději bych s ní šel pěšky, jak byla sympatická a milá. Odešla a já později jel stejnou trasou těžkým terénem za ní. Vzpomínal jsem, jak mi za tuto trasu Mirek nadával, neboť zde jsou místa, kde je nutné kolo tlačit; cesta lesem strmá, kamenitá i blátivá. Tentokrát mi nabídl pomoc mladší Němec Gerhard. Trochu jsme si povídali, když tlačil mé kolo a nakonec si mne fotil. Já chtěl na památku také jeho foto, ale můj fotoaparát chyběl. Bylo to asi 4 km od alberga a tak jsem se rozhodl ponechat kolo v lese, vzít sebou jen pas a peníze a vrátit se, že ho snad někde po cestě nebo v albergu najdu. Čím více jsem se ubytovně blížil, tím více jsem pochyboval, že by tam mohl zůstat. K mé velké radosti ležel osamocený na černých kamnech, s kterými splývalo jeho černé pouzdro. Šťastný a usměvavý jsem se vrátil za necelou hodinu ke svému kolu. Když jsem předjížděl Gerharda a jeho přítele, moc jsme se všichni radovali a znovu se navzájem fotili. Potrestal jsem se tím, že jsem celou náročnou cestu do Portomarínu pokračoval těžkým terénem s mnoha potoky vody. Nebyl jsem o moc rychlejší než pěší 20

22 poutníci, kterých bylo v neděli opravdu hodně, zvláště španělských dětí či studentů. Na oběd jsem zastavil na pěkné prosluněné louce u restaurace, kde se vyhřívalo mnoho poutníků se stejným záměrem. Více jak hodinu jsem odpočíval a mluvil s mladšími Italkami z Bordighery. Do té doby jsem ujel a ušel pouhých 38 km! Dobře naladěný po rozhovoru s nimi jsem pokračoval s mladou manželskou dvojicí cyklistů z Verony, kteří však jeli příliš pomalu. Před Portomarínem, kde jsou bukové lesy, jsem se s nimi rozloučil a improvizovanou cestou bez značení přijel až k jezeru. Starý Portomarín leží pod hladinou přehrady postavené v roce Před zatopením bylo mnoho památek kámen po kameni přemístěno. Díky dvouhodinovému zdržení hledáním foťáku jsem si odpustil zastávku ve městě nad jezerem a pokračoval náročným terénem až do Palas de Rei, resp. až do Melide, kde jsem zastavil v uličce, kde byla jedna pivnice vedle druhé. Já se přidal k domácím a popíjel s nimi v družné zábavě cervezu (pivo). V Melide se setkávají Camino francese a Camino primitivo, které jsem šel pěšky v roce Cestu jsem ukončil před Santiagem 21

23 v malé vesničce Salceda, kde je pěkné malé soukromé albergo de Boni. Za dnešní náročný den jsem dopil poslední domácí slivovici a k večeři si dopřál poutnické menu v blízké restauraci. Po Salceda Monte de Gozo 29 km - Santiago 35 km Arzúa 74 km Palas de Rei 104 km Po snídani jsem v 8 hodin odjel z alberga poprvé za husté mlhy do cíle cesty, tj. Santiaga de Compostela. Moc jsem se na závěr putování těšil a chtěl jsem si cestu co nejvíce vychutnat. Vybral jsem si proto společně s pěšáky náročnější cestu vonícími eukalyptovými lesy a poli se sušáky na kukuřici. Jsou zde kamenné kašny na praní prádla, upravené zahrady a v nich fuchsie a kamélie, ale také stáda dobytka. Přes Santiagem jsem dojel německého cyklistu, který už jel na kole 31 dní, neboť vyjel z Konstance a připomněl mi mistra Jana Husa. Doprovodil jsem ho až na letiště u Santiaga, kde si ověřoval zítřejší odlet domů. Poté už sám jsem pokračoval na Monte de Gozo, Horu radosti, s velkou sochou na počest papežovy návštěvy v Santiagu. Stále trvající mlha mne odradila od focení. Po předměstí jsem pokračoval do cíle, ke katedrále sv. Jakuba. Na těchto posledních kilometrech jsem předjížděl neskutečné množství poutníků pěších i na kolech. 22

24 Bylo 10 hodin, když jsem přijel už za sluníčka na velké náměstí k 97 m dlouhé a 22 m vysoké katedrále, ale nyní hodně zakryté lešením. Katedrála byla v průběhu staletí přestavována a přistavována, a na její konečné podobě se podepsali především mistři baroka. Moc jsem se těšil na toto ohromující vysněné náměstí. Znovu mi tu vlhly oči jako pokaždé. Je to nádherný pocit, být zde, kde jsou všichni kolem přátelé s úsměvem ve tváři. Nakonec jsem si vyzvedl můj devátý Credencial osvědčení o absolvování poutní cesty - a začal se těšit na návrat domů, do stejně krásného Českého ráje za svými blízkými a přáteli. Má priorita je stále rodina; pohoda z ní se přenáší na moji spokojenost, mé štěstí. Nikdy nebylo mojí prioritou vydělávání peněz; proto jsem už 15 let spokojený v penzi. Nic kromě lásky nepotřebuji. 23

25 Na kole jsem dojel jako vždy do blízké knihovny, kde jsem odeslal několik mailů svým drahým a přátelům, a spěchal na mši v kostele. Každý den v pravé poledne se slouží mše za poutníky, kteří vykonali Svatojakubskou pouť a přišli uctít památku apoštola Jakuba. Předtím jsem ještě zažehl několik svíček pro Jitku a některé přátele. Těšil jsem se, až mniši rozhoupou obrovskou kadidelnici, botafumeiro, kdy se všem zastaví dech. Původně jsem hned po mši chtěl zajít na oběd do restaurace, abych se odměnil za těch nádherných 550 km do Santiaga. Počasí bylo však moc příjemné, že jsem raději uskutečnil nákup ve velkém supermarketu a dopřál si kvalitní oběd v pěkném parku s kašnou. Přišla mi první gratulace od Jirky Matese, který mi bude zajišťovat návrat domů. Po obědě jsem se začal vracet trochu 24

26 odlišnou cestou nahoru a dolů do Palas de Rei. Cestou jsem zastavil v knihovně Arzúa, kde mi už odpovídali přátelé mailem a nejvíce mne potěšila zpráva od mé ženy s fotografií naší rozkvetlé zahrádky. Tato cizina mi znovu otevřela oči pro nevnímanou krásu doma, která mne moc dojímala; děkuji moc, říkal jsem polohlasem a slzy jsem měl na krajíčku. Opět jsem se ujistil, že nejsem sám, ale zde s poutníky celého světa a snad i s průvodcem sv. Jakubem, patronem poutníků. Chudoba cti netratí zvláště ve Španělsku. Vracel jsem se nejhezčím španělským krajem, což je zelená Galicie s množstvím borovic, eukalyptů a zvláštních zásobníků na kukuřici či zeleninu, které připomínají chaloupky na kuřích nožkách. Cestou zpět jsem se zastavil v obci Salceda, kde jsem spal předcházející noc v albergu u sympatického Boniho, který mne rád přivítal na své zahrádce a nabídl studené pivo; okamžité přátelství na pohled. Pokračoval jsem v cestě za teploty 25 C do Melide, kde jsem si odpočal v baru a ukončil ji až pozdě ve městě Palas de Rei v městském albergu, které jsem znal. Nakoupil jsem mnoho dobrot a byl jsem pozván k velkému stolu, kde seděla děvčata jak z Madridu, tak Italky z Bologne. Moc sympatická mi byla 45 letá Monika, ale 25

27 ještě hezčí byla mladá kráska z Koreje mluvící španělsky. Zábava byla neuvěřitelně družná a milá. Do toho přišel po týdnu první telefon z Čech od Mabel, který potěšil o to více, že byl z našeho domu, kde se na pozvání Jitky saunovala děvčata ze skupiny přátel hor. Jak je ten svět malý a propojený, jsem si říkal. Večer jsem zjistil, že mi chybí hodinky, ale nemohl jsem s tím nic dělat; jenom jsem to vzal na vědomí a posloužil mi mobil. Jak mi napsal Mirek, už potřebuji průvodce a ochránce. Před spaním přišly mimo jiné SMS od Gábiny ze Slovenska, jejímž přáním je jít tuto poutní cestu do Santiaga též. Nedávno na společném výletě na Spišském hradě poprvé viděla poutní mušli a žlutou šipku značící tuto trasu a vyslovila přání, abych za ni zažehl svíčku v katedrále sv. Jakuba, což jsem rád udělal. Ze tří odpovědí si dovolím alespoň jednu ocitovat: Drahy Ivan. Dakujem velmi pekne ze si to pre mna urobil. Jedného dna i ja navštívím Compostelu a spravím také iste vynimocné gesto jako Ty pre mna. Mam ta velmi rada a zo srdca Ti dakujem za vsetko co pre mna robis. Za Tvoje myslienky, ktore k mojmu srdcu priletia vzdusnym vankom. Gabina. Út Palas de Rei Lugo 40 km. Ráno jsem hledal ve spacáku špunty do uší a kromě nich jsem tam našel včera postrádané hodinky, které si na spacák odkládám před sprchováním. Nějaký způsobem zapadly dovnitř! Po snídani jsem skoro poslední opustil albergo a pokračoval v cestě domů směrem na Portomarín, kde voněly eukalyptové lesy a 26

28 na silnici skoro nikdo nejel. Po hodině cesty přišla SMS od Jirky z Carga, zda mám možnost přijet za kamionem poblíž Vitorie zítra dopoledne, kdy tam budou nakládat zboží do Jablonce. Z mapy bylo patrné, že je to cca 600 km a tak jsem sdělil, že odpovím do 11 hodin z Luga. Okamžitě jsem změnil trasu a cestoval na sever Španělska. Stoupal jsem více jak 300 metrů, abych překonal zdejší pohoří a svezl se do města, kterým jsem procházel pěšky před 3 roky při poutní cestě Camino primitivo z Ovieda do Santiaga. Posledních 10 km jsem skoro letěl z kopce dolů, abych zjistil, zda a kdy se dostanu do Vitoria Gasteiz. Mířil jsem přes celé město rovnou na vlakové nádraží, kde mi v pokladně sdělili, že odtud ve vlaku s kolem cestovat nelze! Moc smutný jsem se vrátil do centra na autobusové nádraží, kde mi prodali jízdenku za 34, ale jen do Burgosu včetně jízdenky pro kolo za 10. Bus však odjížděl až v hodin, a tak jsem mohl zbývající čas věnovat prohlídce města. Z Carga mi sdělili přesnou adresu nakládky, což bylo ještě asi 50 km od Vitorie, kam jsem musel dojet na kole. V knihovně jsem vyřídil nezbytnou mailovou poštu, nakoupil v obchodním domě Cadís dobroty na oběd i na noční cestu, a v zahradě knihovny poobědval. Následovala projížďka na kole po historickém městě. Teplota však stále stoupala až k neuvěřitelným 32 C v 16 hodin. Raději jsem se vrátil do chládku v knihovně a odpočíval na zahradě, neboť mne čekala náročná cesta celou noc. 27

29 Trochu jsem se bál, jak dopadne nakládka mého kola, když jsem na jízdence vyčetl, že kolo musí být v obalu, který jsem pochopitelně neměl. Přijel řidič s busem na lince Santiago Barcelona a odmítl kolo bez obalu naložit, což mne vyděsilo. Zavedl mne však k pokladně firmy ALSA, kde mi za 10 prodali cyklistický vak, a stačilo jen odmontovat přední kolo a vše bylo OK; to jsem si oddychl. V autobuse bylo jen 8 cestujících, většinou starších lidí. Já měl přidělené místo vedle dámy cestující do Barcelony. Vracela se z poutní cesty pěšky z Ponferrady do Santiaga, což je asi 220 km. Ještě ve 21 hodin ukazoval teploměr 27 C, o půlnoci, kdy jsem v Burgosu vystoupil, už jen 23 C! Předtím mne moc potěšila má žena, když mi do autobusu telefonovala a ještě sdělila výsledky z MS v hokeji. Zatím co cestující v busu do Burgosu večeřeli na jedné 40ti minutové zastávce v restauraci, já sledoval v TV fotbal Bayern Mnichov Barcelona. Večeřel jsem až ve veliké, ale téměř prázdné autobusové hale od půlnoci při čekání na další přípoj do Vitorie, kterým jsem odjel v půl čtvrté. S pomocí dozorčího nádraží firmy Alsa jsem si koupil v automatu před odjezdem jízdenku do Vitorie za 8, pro kolo jsem uplatnil dříve koupenou jízdenku v Lugu, což řidič toleroval. 28

30 St Vitoria Otxandio 35 km Pas Urxiola (700) 42 km Durango 56 km V 5 hodin jsem vystoupil jako jediný cestující na moderním nádraží ve Vitorii, smontoval kolo, udělal nezbytnou hygienu, dobíjel telefon, vařil čaj, snídal a čekal, až se rozední. Teprve v 7 hodin jsem se vydal na kole kolem vodní nádrže zásobující pitnou vodou velká města Bilbao a Vitoria za řidičem kamionu Mírou Maxou do Atxonda. Cesta byla téměř bez provozu až do poutního městečka Otxandio, které jsem už dříve projížděl na kole. Odtud jsem po pěkné silnici dlouho stoupal do průsmyku Urxiola, odkud jsem raději pomalu klesal strmou cestou se spádem více jak 14 % a prudkými zatáčkami na úroveň moře. Přivítalo mne nesmírně chladné počasí a foukal silný studený severní vítr od moře; navíc bylo mlhavo, nevlídno, pravý opak předchozích dnů. K obědu jsem si dopřál moc chutné polio asádo (grilované kuře). Řidič Mirek navrhl setkání nikoliv ve firmě v Atxondě, ale před obchodním domem Hyper Simpy ve městě Durango, což bylo příjemnější. Zde jsem si nakoupil jídlo na cestu domů. V době, kdy jsem právě vycházel z obchodního domu, přijížděl kamion Carga; neuvěřitelná náhoda, sejít se takto současně. Společně jsme cestovali do Francie, kde jsme po 591 km zaparkovali před Guaretem. Večeřeli jsme a povídali si až do hodiny po půlnoci. 29

31 Čt Vzhledem ke statním svátkům ve Francii a Německu jsme celý den odpočívali a teprve ve 22 hodin jsme mohli pokračovat v cestě domů. Celý den bylo zataženo a teplota nepřesáhla 17 C, dokonce večer se ochladilo na 12 C. Já s chutí vařil a četl si v časopisech; prostě velká nuda. Pá Po 3.5 hodinách noční jízdy byla první bezpečnostní zastávka, kde po dlouhé době popíjím s řidičem černou kávu a k ní chutnáme španělské sladkosti. Další přestávka 45 minut byla v 7 hodin, a to jsme snídali před Štrasburgem. Konečná velká devítihodinová zastávka byla v Helbroinu po ujetí 813 km za 10 hodin jízdy. Celou cestu pršelo a teplota jen 12 C, ale minimální provoz na dálnici. Ve dne jsme moc nespali, neboť se vyčasilo a slunce vyhřívalo naši kabinu až moc. Do Čech v Rozvadově jsme přijeli před půlnocí a vystoupil jsem v Turnově po třetí hodině ráno. Ujeto dalších 600 km. So Turnov Jičín 28 km Rozloučil jsem se s řidičem Mírou, který pokračoval na vykládku do Jablonce, nasedl na kolo a za tmy s osvětleným kolem dojel domů. Byla dost velká zima, v Turnově ve 3.30 hodin jen 5 C a v Jičíně ve 4.45 hodin 7 C. Náklady na cestu za 12 dní: Doprava autobus ve Španělsku + vak = 62 Ubytování 12 6 = 6 dní x 7 = 42 Stravování 10 dní x 10 = 100 Celkem 204 x = 5610 Kč + jídlo a pití z domova 290 Kč Celkem 5900 Kč 30

32 Přehled ujetých km na kole: 6.5. Burgos Frómista 85 km 7.5. Frómista León 131 km 8.5. León - Ponferrada 107 km 9.5. Ponferrada Sarria 100 km 10.5.Sarria Salceda 89 km 11.5.Salceda Palas de Rei 104 km 12.5.Palas de Rei Lugo 40 km 13.5.Vitoria Durango 56 km Turnov Jičín 28 km Celkem 740 km pěšky 10 km kamionem km autobusem km vlakem 100 km metrem 28 km Závěr: Každý má svoji osobní cestu, svůj vlastní příběh a své zážitky, proto je cesta pro každého jedinečnou osobní zkušeností. Má cesta nemá duchovní rozměr, ale trochu si dávám do těla, zjišťuji, jak jsem na tom ještě fyzicky, rád se bavím s poutníky, zajímá mne všechno kolem. Na cestě se raduji z každé přízně, mám čas sledovat maličkosti, přírodu, zvířata, jsem citlivější k ostatním lidem. Pokaždé mám krásný pocit při dojetí do cíle v Santiagu, kdy mne zalije nesmírná euforie; to přece stojí za to. Na Caminu se vše zjednoduší. Jediná starost je to, kde složím hlavu a co budu dnes večer jíst. Ostatní ztrácí na důležitosti. Člověk ve stresu a spěchu moderní doby zapomíná zpomalit a užít si kouzlo okamžiku. Pouť do Santiaga má mnoho odstínů atmosféra společných útrap cesty, nová přátelství, setkání se zajímavými lidmi a tak myslím na to, kdy se sem znovu vrátím. Pro mne je to cesta pokory, vytrvalosti a otevřenosti. Když končí, už se těším na další poutní cestu, pokud budu ještě živý. Vrátil jsem se domů po 12 dnech a ujetí 740 km bez jediného problému s kolem či tělem. Rád bych šel ještě příště, už po desáté. Poznámka na konec: Zjistil jsem, že poutníků podniklo cestu v roce 2014, z toho bylo cyklistů. Nejvíce bylo Španělů, následují Němci, Italové a také 770 Čechů. Posledních 8 let mezi ně patřím také já. Rekordní byl rok 2010, kdy bylo poutníků celkem V Jičíně I v a n Jitka Press Jičín Copyright Jitka