ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Transkript

1

2 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne KOM(2010) 427 v konečném znění ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o proveditelnosti sestavení seznamů oblastí ve třetích zemích s nízkými emisemi skleníkových plynů z pěstování zemědělských surovin

3 ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o proveditelnosti sestavení seznamů oblastí ve třetích zemích s nízkými emisemi skleníkových plynů z pěstování zemědělských surovin (Text s významem pro EHP) 1. ÚVOD Směrnice o obnovitelných zdrojích energie 1 (dále jen směrnice ) stanoví kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny. Pro biopaliva stanoví příslušná kritéria směrnice o jakosti paliv 2. Tyto směrnice platí pro biopaliva a biokapaliny vyrobené v EU a pro dovážená biopaliva a biokapaliny. K těmto kritériím udržitelnosti patří mechanismus, který zajistí, aby úspory skleníkových plynů u biopaliv a biokapalin používaných ke splnění cílů EU namísto fosilních paliv dosahovaly ve srovnání s palivy, která nahrazují 3, minimálně 35 %. Aby se usnadnilo dodržování tohoto kritéria, obsahuje směrnice v části A přílohy V standardní hodnoty pro snížení emisí skleníkových plynů u různých způsobů výroby paliv. Podle obecného pravidla mohou výrobci u dodávaných biopaliv a biokapalin vždy jako alternativu pro výpočet skutečné hodnoty uvést standardní hodnotu. Nicméně pro suroviny vypěstované v Unii lze standardní hodnoty použít pouze v případě surovin pěstovaných v oblastech uvedených na seznamech předložených členskými státy, u kterých lze předpokládat, že emise z pěstování surovin budou nižší nebo rovné emisím, které jsou uvedeny v části D přílohy V směrnice 4. Směrnice požaduje, aby Komise do 31. března 2010 předložila zprávu o tom, zda by podobný přístup bylo možno použít pro suroviny vypěstované ve třetích zemích.v souladu s touto povinností byla vypracována tato zpráva 5. V této zprávě jsou jako odkazy na konkrétní ustanovení použita čísla článků směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Tabulka 1 níže ukazuje, kde lze ve směrnici o jakosti paliv nalézt příslušná ustanovení pro biopaliva. V této zprávě se odkazy na směrnici vztahují na směrnici o obnovitelných zdrojích energie. Pokud směrnice o jakosti paliv obsahuje odpovídající ustanovení, pak se dané odkazy vztahují rovněž na uvedenou směrnici Směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, Úř. věst. L 140, Směrnice 98/70/ES ve znění směrnice 2009/30/ES. Zvýšení na 50 % v roce 2017 a na 60 % v roce 2018 při výrobě v nových zařízeních. Ustanovení čl. 19 odst. 2 směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Ustanovení čl. 19 odst. 4 směrnice o obnovitelných zdrojích energie. 2

4 Tabulka 1: Články a přílohy uvedené v této zprávě Směrnice o obnovitelných zdrojích energie Článek 19: Výpočet dopadu skleníkových plynů z biopaliv a biokapalin Příloha V: Pravidla pro výpočet dopadů skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a referenčních fosilních paliv Směrnice o jakosti paliv Článek 7d: Výpočet emisí skleníkových plynů vznikajících během životního cyklu biopaliv Příloha IV: Pravidla pro výpočet emisí skleníkových plynů vznikajících během životního cyklu biopaliv 2. STANDARDNÍ HODNOTY PRO EMISE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Podle standardních hodnot se ve směrnici dělí emise skleníkových plynů ze způsobů výroby biopaliv a biokapalin na tři části: pěstování, zpracování a přeprava a distribuce. Standardní hodnoty ve směrnici jsou založeny na studii JEC Well-to-Wheel 6. V části pěstování obvykle vzniká % celkových emisí podle způsobu pěstování, zpracování je odpovědné za % a zbývající emise (často relativně malé, obvykle v rozmezí: 2 20%) pocházejí z přepravy a distribuce. Hlavními složkami části pěstování jsou podle studie JEC Well-to-Wheel výroba hnojiv, emise ze strojního zařízení a emise N 2 O z půdy 7. Poslední z nich v závislosti na způsobu výroby představuje % emisí z pěstování (v některých případech i více). Některé příklady uvádí následující tabulka 2, kde jsou celkové emise z pěstování a emise N 2 O z půdy porovnány s celkovými emisemi pro daný způsob výroby 8. Tabulka 2: Emise skleníkových plynů z pěstování v porovnání s celkovými emisemi pro daný způsob výroby Emise z pěstování [gco 2eq. /MJ] Celkové emise pro daný způsob výroby [gco 2eq. /MJ] Pěstování jako procentní podíl celkových emisí způsobu výroby Emise N 2 O [gco 2eq. /MJ] Emise N 2 O jako procentní podíl emisí z pěstování Ethanol z řepy cukrové % 6,2 54% Ethanol z cukrové třtiny % 6,9 47 % Bionafta z řepkového % 18,0 62 % Údaje jsou převzaty od Institutu pro životní prostředí a udržitelný rozvoj Společného výzkumného střediska Komise (SVS) jako součásti konsorcia tvořeného SVS, EUCAR a CONCAWE (JEC) odpovědného za studii JEC Well-to-Wheel: Standardní metodika IPCC vychází z toho, že nepřetržité obdělávání minerálních půd beze změny pěstitelských metod nezpůsobí změnu obsahu uhlíku v půdě. V souladu se stejnou metodikou má nepřetržité obdělávání organických půd za následek významné ztráty uhlíku v půdě. V EU se však na organických půdách pěstuje velmi omezené množství plodin. Studie JEC Well-to-Wheel, jež popisuje typické podmínky, proto změny uhlíku v půdě na základě pěstování plodin nezahnuje. Přesné hodnoty pro všechny části způsobů výroby, pěstování, zpracování a přepravy a distribuce, lze nalézt v části D přílohy V směrnice. 3

5 semene Bionafta ze slunečnice % 9,4 53 % Odhadnout emise z výroby hnojiv a ze strojního zařízení při pěstování surovin pro různé regiony zřejmě nebude obtížné. Naproti tomu emise N 2 O vykazují podstatné oblastní odchylky a je obtížné je odhadnout. U různých způsobů provádění odhadu existuje značná míra nejistoty. S ohledem na výše uvedené se tato zpráva zaměřuje na to, zda je možné spolehlivě odhadnout emise N 2 O v jednotlivých regionech ve třetích zemích. 3. STAV VÝZKUMU V OBLASTI EMISÍ N 2 O Z PĚSTOVÁNÍ PLODIN Existují dva různé způsoby modelování emisí N 2 O: - procesní modely ekosystémů kopírující procesy v půdě a jejich faktory způsobující emise z půdy - statistické techniky pro zjišťování vztahů mezi řídícími faktory a emisemi zaznamenanými měřením v terénu 9. Oba přístupy lze použít k vypracování emisních faktorů, jako jsou faktory předložené Mezinárodním panelem pro změnu klimatu (IPCC) pro účtování emisí skleníkových plynů podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. IPCC navrhuje tři různé přístupy podle dostupných údajů a modelů se zvyšujícím se stupněm složitosti. Nejjednodušší z nich je tzv. Tier 1, podle kterého se emisní faktory násobí hodnotami vyjadřujícími např. používání hnojiv. Nicméně přístup Tier 1 je velmi zjednodušující. Vysokou míru nejistoty dokládá skutečnost, že IPCC 10 pro přístup Tier 1 s ohledem na standardní faktory přímých emisí uvádí rozsah nejistoty 70 %, až +300 %. Ani s takovým rozsahem nelze zachytit některé z provedených terénních měření. 11 Příkladem procesního modelu je model DNDC. Tento model byl použit k výpočtu emisí N 2 O pro evropské plodiny uvedenému ve zprávě JEC Well-to-Wheel 12. Procesní model, jako je model DNDC, může přinést přesné výsledky, neboť s jeho pomocí je možné zohlednit řadu faktorů životního prostředí včetně jejich interakcí. Výsledek však závisí na kvalitě vstupních údajů včetně ověření pro oblast, ve které se použije. Na globální úrovni s regionálním rozlišením by stávající dostupné údaje nebyly dostatečně kvalitní. Alternativou k procesnímu modelu je statistický model, jako například model vyvinutý Stehfestem a Bouwmanem (model S & B). Tento model představuje nejlepší v současnosti Stehfest a Bouwman 2006 N2O and NO emissions from agricultural fields and soils under natural vegetation: summarizing available measurement data and modelling of global annual emissions, (Emise N 2 O a NO ze zemědělských polí a půd s přirozenou vegetací: shrnutí dostupných naměřených údajů a modelování globálních ročních emisí), s IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories, kapitola 11, tabulka Zpráva JEC WTW, zpráva Well-to-Tank verze 2c, březen 2007, strana 31. Výpočty jsou založeny na poslední verzi modelu DNDC půdně chemický model (strana 31 zprávy WTT (verze 2c 2007 je dostupná na adrese: 4

6 dostupné statistické zachycení emisí N 2 O. Vykazuje však určitou míru nejistoty, jak zdůraznil Smeets a kol. 13, a má zejména tyto nedostatky: a) tento model je založen na přibližně terénních měřeních, z nichž žádné nebylo provedeno v boreální oblasti; b) organické půdy jsou vyloučeny, neboť tato měření silně ovlivnila předpokládané emise z minerálních půd; c) u emisí N 2 O se za důležitý parametr považuje typ plodiny, avšak vzorek terénních měření vzorku pole používaný jako základ modelu není dostatečně rozsáhlý na to, aby mohl pokrýt všechny plodiny; je tedy nezbytné zlepšit statistický model snížením míry nejistoty tím, že se zvýší množství terénních měření za různých podmínek 14. Společné výzkumné středisko Komise (SVS) pracuje na analýze emisí N 2 O rozpracované na regionální úroveň. Při současné úrovni rozpracovanosti se model Stehfesta a Bouwmana 15 globálně uplatňuje na řadu plodin používaných pro výrobu biopaliv a biokapalin. S ohledem na nedostatečnou přesnost vstupních údajů a na skutečnost, že většina biopaliv a biokapalin spadá do skupiny ostatní plodiny, přičemž typ plodiny má pro stanovení emisí zásadní význam, nelze tuto práci považovat za dostatečný základ pro závazné legislativní návrhy. 4. VHODNÁ OPATŘENÍ PRO SNÍŽENÍ MÍRY NEJISTOTY S OHLEDEM NA EMISE N 2 O Z PĚSTOVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÝCH SUROVIN VE TŘETÍCH ZEMÍCH Naše poznatky o faktorech, které ovlivňují emise N 2 O ze zemědělských půd, se rychle vyvíjejí, ale nadále zůstávají poměrně omezené. Proto je pro řešení této otázky ve vztahu ke třetím zemím nejdříve nutné této otázce lépe porozumět. Komise zveřejnila výsledky současné činnosti SVS spolu s popisem metodiky a použitých údajů na svých internetových stránkách. Záměrem je získat zpětnou vazbu k metodice a použitým údajům za účelem zlepšit modelování tak, aby v pozdější fázi mohlo sloužit jako základ pro legislativní návrh. Zvláště důležité je zlepšit naše znalosti o emisích N 2 O ze zemědělských plodin nejčastěji pěstovaných ve třetích zemích, aby mohly být zahrnuty do modelů N 2 O. Vzhledem k tomu, že v některých regionech je k dispozici omezené množství statistických údajů o klíčových parametrech, jako jsou vlastnosti půd, použití hnojiv a výnosy, je nutné jim věnovat pozornost Smeets, Bouwman, Stehfest, van Vuuren, Posthuma The contribution of N2O to the greenhouse gas balance of first-generation biofuels (Příspěvek N2O k bilanci skleníkových plynů biopaliv první generace), s Smeets, Bouwman, Stehfest, van Vuuren, Posthuma The contribution of N2O to the greenhouse gas balance of first-generation biofuels (Příspěvek N2O k bilanci skleníkových plynů biopaliv první generace), s Popis tohoto modelu lze najít v článku: Stehfest a Bouwman 2006 N2O and NO emissions from agricultural fields and soils under natural vegetation: summarizing available measurement data and modelling of global annual emissions (Emise N 2 O a NO ze zemědělských polí a půd s přirozenou vegetací: shrnutí dostupných naměřených údajů a modelování globálních ročních emisí), s

7 5. ZÁVĚR Ustanovení čl. 19 odst. 4 směrnice vyžaduje, aby Komise posoudila proveditelnost rozšíření tohoto požadavku na třetí země. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je Komise toho názoru, že je sice žádoucí, ale zatím nemožné vytvořit právně závazný seznam oblastí třetích zemí vzhledem k tomu, že hlavní složka základního výpočtu podléhá nejistotě a může být snadno zpochybněna a protože třetí země nemají žádnou možnost přispět k metodice a použitým údajům. Přinejmenším v této fázi proto není vhodné vytvářet legislativní seznamy třetích zemí založené na současném modelování emisí N 2 O ze zemědělství. S ohledem na nové posouzení této otázky v roce 2012 je však nezbytné zlepšit znalosti v této oblasti a přezkoumat použité údaje. Komise proto s cílem podpořit tento proces zveřejnila předběžné výsledky práce střediska SVS spolu se všemi nezbytnými údaji a popisem metodiky na internetových stránkách SVS 16. Uvedené údaje použije jako základ pro diskusi se třetími zeměmi v rámci dialogu a výměny podle čl. 23 odst. 2 směrnice o obnovitelných zdrojích energie. 16 Aktualizované verze včetně podrobného popisu metod výpočtu a vstupních údajů budou dostupné zde: 6