KOBERCOVÁ PÁSKA Jiří Ruml ji považuje za největší vynález lidstva STRANA 3. LEONARDO DA VINCI Muž, který inspiroval svět STRANA 7

Transkript

1 KOBERCOVÁ PÁSKA Jiří Ruml ji považuje za největší vynález lidstva STRANA 3 LEONARDO DA VINCI Muž, který inspiroval svět STRANA 7 KRADE SE STÁLE RYCHLEJI, říká elitní policista, který honí zloděje aut již 20 let STRANA 16

2 S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E Leonardova šifra klíč k zajímavým cenám Foto: Jaroslav Jiřička Vědci vlastně nikdy přesně neobjasnili, proč nám Leonardo da Vinci zanechal tolik textů napsaných obráceným písmem. Je to forma geniální povýšenosti muže, který psal zleva doprava i zrcadlově obráceně? Nebo nám chtěl da Vinci ve svých textech zašifrovat nějaký vzkaz? eonardo da Vinci, malíř, sochař, architekt L a konstruktér tu více či méně užitečných nástrojů, patří bezesporu mezi průkopníky moderních technologií. Jeho leckdy bizarní nákresy získaly na obrysech dávno po jeho smrti v podobě všemožných moderních strojů, bez nichž si běžný život dnes neumíme představit. Leonardova genialita je inspirativní i pro dnešní vývojáře, vynálezce či obyčejné kutily. Leonardem da Vincim jsme se inspirovali i při tvorbě letošního časopisu Sherlog. Nechme se tedy vést unikátností Leonarda da Vinciho, nechme na sebe působit nádech tajemna i na stránkách tohoto časopisu. Netradiční úprava letošního časopisu není samoúčelná, chtěli jsme připomenout významného průkopníka technologií, k jehož odkazu se hrdě hlásíme. Zároveň jsme Vás chtěli pobavit a vyzvat touto formou k zajímavé soutěži o hodnotné ceny. Některé texty v našem časopise jsou napsány po vzoru da Vinciho zrcadlově obráceně, ke každému časopisu jsme přiložili zrcátko, kterým je možné si pomoci při čtení těchto textů. V každém citátu slavného vědce je ZRCATKO s RAZNICI.indd :49 uložená část tajenky, jež dohromady dává výsledný text. Své správné odpovědi nám zašlete do 31. ledna 2015 na adresu: Secar Bohemia, a.s., Londýnská 48, Praha 2, (na obálku napište SOUTĚŽ) nebo em na adresu: soutez@secar.cz. Tři z Vás oceníme hodnotnými cenami: 1. cena SHERLOG R PLUS (aktivní rádiové zabezpečení vozidel) včetně instalace, aktivace a jednoho ročního provozního poplatku v hodnotě Kč, 2. cena SHERLOG MAX (mobilní zabezpečení objektu) v hodnotě Kč a 3. cena sada evito krevní tlak (krokoměr, tlakoměr a aplikace) v hodnotě Kč. Těšíme se na Vaše odpovědi a užijte si čtení časopisu Sherlog. Váš Secar Bohemia SOUTĚŽ Na několika stránkách našeho časopisu najdete barevné citáty Leonarda da Vinciho. V každém z nich se nachází jedno nebo více písmen, které dohromady tvoří tajenku. Klíč k tajence je následující: Citát číslo 1: 5. písmeno (neřídíme se českou abecedou), 11. písmeno, 25. písmeno Citát číslo 2: 3. písmeno, 9. písmeno Citát číslo 3: 4. písmeno, 19. písmeno Citát číslo 4: 1. písmeno, 3. písmeno od konce Citát číslo 5: 18. písmeno, 23. písmeno Citát číslo 6: 16. písmeno, 28. písmeno, 40. písmeno, 88. písmeno Citát číslo 7: 8. písmeno, 20. písmeno a poslední písmeno Citát číslo 8: 5. písmeno, 18. písmeno, 29. písmeno Citát číslo 9: 1. písmeno, 16. písmeno, 24. písmeno Citát číslo 10: 12. písmeno, 34. písmeno, 47. písmeno, 86. písmeno, 137. písmeno Vzhůru do toho! EDITORIAL 2014 Při studiu veřejné správy jsem kdysi narazil na termín difuze inovace, který mně připadal jako z Marsu. Posléze jsem zjistil, že se tím míní rozšiřování novinky v prostoru, třeba nové ideje z místa vzniku až k jejím definitivním uživatelům. Jestliže Vám nyní předkládáme výroční časopis, jež se zabývá moderními technologiemi, překládám difuzi inovace ekonomicky jako schopnost konkurence, tj. schopnost obstát na trhu. Tak jsme čtení zaplnili inovátory různých typů i časových období, lidmi, kteří někdy něco vymysleli, byli součástí vědeckého a technického pokroku a uplatnili jej, ušetřili práci a přírodní zdroje a tím například změnili řízení obchodních společností, pracovních podmínek a kvalifikaci lidí, anebo pro říši fantazie každého z nás něco důležitého udělali. Od Leonarda da Vinciho přes Julese Vernea a Františka Křižíka, francouzského zahradníka Josepha Moniera až po Lubora Myslíka. Zjistíte, jak se z rodinné firmy stala moderní technologická společnost. Na konci starého roku se také dočtete v rozhovoru se špičkovým kriminalistou o krádežích aut a získáte řadu zajímavých informací a námětů k přemýšlení. I někteří majitelé společnosti Secar Bohemia hovoří nejen k inovacím, ale i reflektují stav společnosti. Časopisem Vás provází tajemný kvíz, na jehož výherce čekají zajímavé ceny. Hezké čtení, požehnané vánoční svátky a všechno dobré v nadcházejícím roce 2015 Vám přeje Jan Ruml, generální ředitel. 2

3 SchoPnost představivosti je jak S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E Nejlepší vynález? Kobercová páska! Mobilní telefon položený na stolku, aby nahrál tento rozhovor, byl největším technickým vynálezem, který se v místnosti nacházel. Mnohem důležitějšími pomůckami byl šamanský přivolávač deště ze sušeného kaktusu nebo silná ostnatá větev sloužící bůhví k čemu, raději ani nedomýšlet. Jiří Ruml se v tomto prostředí cítil báječně, sám si ho pro rozhovor vybral. Posouvá to společnost dál. Nebo si to nemyslíte? Jak co nás posouvá dál. Napadá mě jednoduchý a srozumitelný příklad. Kostka. Foto: Jaroslav Jiřička Proč sedíme právě tady, když si máme povídat o budoucnosti firmy, kterou živí využívání moderních technologií? Protože to přesně vystihuje můj postoj k inovacím. Inovace vzbuzuje skoro pokaždé dojem, že se jedná o věc technickou. Jak člověk stárne, tak zjišťuje, že je věcí daleko víc filozofickou než technickou. Pro mě jako člověka, který chtěl být vždycky někde v přírodě, pracovat někde s hmyzem, studovat přírodovědeckou fakultu, chytat ryby, tak pro mě to, že jsem nakonec ve firmě, která žije z inovací, bylo vždy trochu problematické. Já si nekladu za cíl pochopit techniku těch věcí, já spíš přemýšlím nad jejich smyslem. To je pro mě důležitější, než jak fungují. Tak mě třeba napadlo, že to je taková unikátní lidská vlastnost vymýšlet a inovovat. A už několikrát jsem hledal odpověď na otázku, proč to člověk dělá. Je to jenom jeho nezměrná vlastnost do všeho šťourat a všechno převracet nalevo a napravo a zjišťovat, jestli by to nefungovalo i jinak? Nebo to má nějaké hlubší významy? Jaká kostka? Začnu kostkou cukru. Velký pokrok proti odsekávání homolí. To je vynález, který přežívá strašně dlouho. A pak uběhne nějaký čas a v Maďarsku vznikne Rubikova kostka. Ta nemá žádný praktický význam, je tam jenom ten časový posun civilizace, kdy lidi už nepotřebují pracovat dvacet hodin denně jen proto, aby se najedli, oblékli a měli doma teplo. Už se posunuli někam, kde mají denně několik hodin volného času pro svou zábavu. Vy ale chováte větší sympatie k té kostce cukru, že? Samozřejmě, v tomto jsem opravdu snadno čitelný a docela se bavím jednou představou, která mi kdysi naskočila v hlavě. Jaké by to bylo, kdyby Rubikova kostka byla vynalezena v té době, kdy v Dačicích přišli na kostku cukru? Co by se s ní dělo, kdyby ji vynálezce předvedl lidem? Myslím si, že by ji lidi zahodili. Buď by se jí báli, nebo by usoudili, že jim nepřináší žádný užitek. Neměli by čas na to, aby si jen tak pro zábavu zkoušeli ty miliony barevných kombinací. Proč nahlížíte na inovace tak skepticky? Člověk si vždy usnadňoval práci, protože život býval hodně těžký. Jenže pak se řada užitečných vynálezů zvrhla ve vojenské využití, no a nakonec to skončilo tím, že se na tom daly vydělat obrovské peníze. A proto jsem k těm inovacím celý život dost zdrženlivý, i když s nimi pochopitelně žiju, mám mobilní telefon a používám počítač a přečtu si mail, to samozřejmě ano. Ale nevím, jestli ty inovace posunují lidstvo takovým způsobem, blahodárným, jak si myslím, že byly kdysi ty inovace vymyšlené. U těch základních věcí, jako byl objev kola, pochybnosti nemám. Ale u těch současných nemám jistotu, že to lidi někam posunuje. Není to jen vaše nějaká fobie z techniky? Neurazte se, ale to se u starších lidí občas stává... Nedávno jsem četl rozhovor s významným finančníkem, který dostal otázku: Co je největším nebezpečím v současné ekonomicky orientované době? Odpověděl, že největším škůdcem je internet a mobilní telefon, protože tyto věci Jak inovovat člověka? To se budeme muset zeptat asi Googlu. To je ostatně nástroj, který člověka inovuje dnes a denně, jenom nevím, jakým směrem. kormidlem, tak uzdou smyslů 3

4 S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E jsou už rychlejší než naše myšlenky a už ty věci nás ovlivňují způsobem, proti kterému jsme bezmocní. Ta rychlost sdělování informací překročila mez, kdy to bylo produktivní. Kdy jste se vy naposledy ztratil v nějakých inovacích? Mám to štěstí, že se v nich nemohu ztratit, protože je dokážu ignorovat. Když vidím něco, co považuji za přesahující moje já, tak to odmítám a nezabývám se tím. Pro mě bude internet vždy cestou do pekla. Těch chytrých lidí, kteří internet využívají skutečně smysluplným způsobem, je daleko méně, než těch, kteří to samé prostředí zneužívají k podvodům nebo ke zničení někoho. Jak se s tím ale vypořádáváte na vašich firemních poradách? Vždyť činnost Secaru je závislá na moderních technologiích a inovacích? To je ale přece přesně to zdravé dilema, které by každá firma zabývající se inovacemi měla mít v sobě zakódované. Na poradu přijdou vývojáři a začnou nám ukazovat, jak třeba pomocí knihy jízd řídit celou dopravu a podobně. Ukazují nám řadu grafů, které se samozřejmě on-line proměňují, a k tomu už předvádí nové aplikace, které s těmito on-line daty nějak pracují. Takže se na displeji nejenom ukáže, kde je na silnici aktuální nehoda, ale už rovnou vidím, kolik produktivního času ztratím na delší objížďce. A kde se můžu nasvačit a co v tom bistru u silnice mají k jídlu. Vy je v tomhle brzdíte? Vždyť to není přece špatné. Já je samozřejmě nebrzdím, ale vždy kladu tu otázku, jestli to je jenom kančí na dančí, jak se říká, nebo jestli to má opravdu přidanou hodnotu a skutečný smysl. Soukromě jsem totiž přesvědčený, že se vymýšlí víc nesmyslů než smyslů. Kterých vynálezů si opravdu vážíte? Pro mě jsou zajímavé ty inovace, kterým rozumím a kterým věřím. Je to asi všechno, co v sobě obsahuje nějakou klasickou mechanickou věc, ozubená kolečka a podobně. Tomu rozumím a umím pochopit, v čem mi to pomůže. V běžném životě nebo v nouzi? Když se dostanete do nouze, ať už zabloudíte v kanadské divočině nebo vám v civilizaci vypnou elektřinu nebo si zlomíte nohu při houbaření, tak vám spousta dnešních supertechnologií nepomůže. Buď není v daném místě signál, nebo je vybitá baterie, nebo nemáte nainstalovanou aktuální verzi aplikace a vy zkrátka nepoznáte, kde jste. Takže se třeba někam dovoláte, ale nedokážete říct, kde s tou pochroumanou nohou jste, a zmůžete se jen na to, že řeknete, že jste kdesi v lese. Myslím si, že lidi ztrácí základní dovednosti. Umí se výborně orientovat v nových přístrojích, ale už se nedokážou orientovat ve světě, v přírodě, a ani mezi sebou. Lidská společenství přestala komunikovat napřímo. Máme se tak dobře, že už nevíme roupama co dělat? Určitě. Já jsem strávil poměrně dlouhý čas v Africe a v Jižní Americe... Odkud jste si přivezl velmi zajímavou aplikaci. Nebo tedy spíše zajímavý hardware přivolávač deště. Funguje? Tak to je věc, která se povedla. Přivezl jsem si ji z Jižní Ameriky a ti šamani, kteří si ji vyráběli, byli velmi zkušení. Tím nemyslím v sušení kaktusů, ze kterých se přivolávač deště dělá, ale v pozorování přírody a jakési spontánní meteorologii. Oni samozřejmě přivolávali déšť ve chvíli, kdy podle signálů z přírody, jako je třeba chování zvířat nebo tvorba mraků, věděli, že je právě teď větší pravděpodobnost, že bude pršet. Takový šaman se ráno probudil, zkontroloval přírodu, kouknul, jak se chovají třeba žáby a kam lezou brouci, a řekl si: Vypadá to, že by mohlo pršet. Pak svolal kmen a oznámil, že začne přivolávat déšť. Měl asi vysokou úspěšnost, ale nebylo to kvůli nějaké zázračné pomůcce, ale díky poctivým znalostem a zkušenostem. Rozuměl přírodě. To je něco naprosto opačného, než když se dnes někdo rozhodne vystřelovat do atmosféry stříbrný prach, aby spustil déšť. Narazil jste na vašich cestách na něco, co by se dalo označit jako inovace pro vás samotného, pro váš život? Já jsem spíš zaregistroval ty zvláštní skoky, jaké se v těch zemích odehrávají. Třeba pro řadu lidí je návštěva Afriky spojena se zvířaty. Se slony, se lvy, s žirafami a panoramatem Kilimandžára. Pro mě ale nejsilnější zážitek z Afriky bylo nekonečné množství igelitových sáčků. Naprosto nepředstavitelné množství. Kdybyste do té hromady skočil, tak nebudete vidět. Čím to? Začala se tam prodávat voda v igelitových sáčcích. Dnes se už prodává v pet lahvích, což tedy není o moc lepší, ale aspoň to vítr tak neroznáší po krajině. Bavil jsem se s místními a ptal se jich, zda jim to nevadí. Co s tím asi tak máme dělat, odpověděli mi. To nám sem Já si nekladu za cíl pochopit techniku těch věcí, já spíš přemýšlím nad jejich smyslem. Foto: Jaroslav Jiřička přivezli v rámci rozvojové pomoci, tak jsme vodu vypili a sáčky zbyly. Oni se k ničemu dalšímu nedají použít, a tak je tady házíme na hromadu. Pro mě to je důkaz toho, jak inovace mohou předbíhat lidstvo tam, kde na to není prostě připravené. Součástí afrických chýší s rákosovými střechami jsou televizní satelity. Co je vaše nejoblíbenější technologická pomůcka na vašich cestách? Nůž. Bez něj to nejde. Vozit vyloženě speciální věci se ukázalo jako nesmysl. Žádný speciální vynález? Jeden ano. Kobercovou lepicí pásku. To je taky fantastický vynález. Univerzální věc na cokoliv. Naběhli jste si někdy v Secaru s vašimi vlastními inovacemi? Například že jste sami sebe nahnali ve vývoji do slepé uličky? Samozřejmě. Stalo se nám například, že i přes nejpečlivější testování jsme museli vyměňovat jednu modelovou řadu systému Sherlog, která byla namontovaná ve stovkách aut. Ale potřeba říci, že samotný základ Sherlogu, ta hardwarová bedýnka v autě, funguje. Problém ale bývá v doplňcích, jako je třeba bezpečnostní přihlašování, což je mezikus mezi člověkem a samotným bezpečnostním systémem. Přihlašování a autorizace po uživateli požadují, aby se choval nějakým konkrétním způsobem, a do toho se 4

5 S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E Potřebujeme společenský restart Zatímco Jiří Ruml se netají skeptickým přístupem k novým technologickým vynálezům, Daniel Honzík si takové povídání užívá. Steve Jobs v podstatě začal vymýšlet iphone s nulovou řadě lidí nechce. Mají pocit, že oni přece nebudou poslouchat nějaký přístroj a podřizovat se předepsanému postupu. V lidech je zakódovaná jistá pohodlnost. A ono se to vlastně pak promítá i do politiky a vy najednou pozorujete, jak ty státy pomalu chřadnou, šednou a umírají. A probere je až nějaká nečekaná událost. Vybavuji si, jak jsme se najednou proměnili při ruské invazi v srpnu Najednou tu byl vyměněný národ, lidé si chtěli navzájem pomáhat, byli hodní a obětaví. Takže taková inovace společnosti? Něco na ten způsob. Může nás nastartovat ale něco jiného než podobné katastrofy? Ať už vojenská invaze nebo třeba ničivé povodně? Jak inovovat člověka? To se budeme muset zeptat asi Googlu. To je ostatně nástroj, který člověka inovuje dnes a denně, jenom nevím, jakým směrem. aktuální potřebou, ale jasnou představou. V jeho hlavě byl ten přístroj vyvinutý dávno předtím, než jeho skutečná doba přišla. U technologií prostě platí, že jejich vývoj musí začínat s velmi velkým předstihem. Jaká vaše klukovská představa se naplnila? Je to naprosto banální věc, ale možná mi to tak připadá jen proto, že mi je už přes padesát a ty klukovské sny jsou dávné. Ale pamatuji si, jak jsem si tehdy představoval, že u auta nebude potřeba ručně řadit rychlosti, že někdo přijde na to, jak odstranit tu v mých očích nesmírně složitou koordinaci pohybů spojka řadicí páka plyn. No a dnes je automatická převodovka naprosto běžná věc. Stíháte jako uživatel technologický pokrok? To, co se odehrálo za poslední čtvrtstoletí, to se předtím neodehrálo za padesát let. A co se dříve stihlo za padesát let, na to bylo předtím potřeba celá století. Ten vývoj je natolik překotný, že se nemůžeme novinkám bránit. Můj skeptický kolega Jirka Ruml vždycky opakoval, že chce na telefonování jen takový přístroj, který má tlačítka a na klávesnici jsou čísla od nuly do devítky. Ať ale dělá, co chce, ještě on se stejně dožije doby, kdy nic takového nebude, a on se bude muset smířit s dotykovou obrazovkou a jeho sen o tlačítkách s čísly se rozplyne. Ale to je osud, který postihne více našich konzervativních představ nebo staromilských přání. Před čím ale i vy cítíte jistou zdrženlivost, ostych, nebo dokonce obavy? Je to věc, kterou známe z Orwellovy knihy Daň za moderní technologie v podobě ztráty soukromí. Takže někdo, kdo rozjel sledování aut pomocí systému Sherlog, se bojí technologií, které umožňují sledování? Tak teď se musím ohradit velmi důrazně. Sherlog není sledování aut! To je špatná interpretace toho, co Foto: Jaroslav Jiřička nabízíme. Ale jsem na ni zvyklý, protože dvacet let, co tuto ochranu aut nabízíme, nám to řada lidí předhazuje. Tak jak to je? Sherlog nesleduje auta, ale reaguje na cokoliv, co se s autem Nejrychleji se rodí strach 5

6 Kdo málo myslí, často S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E děje, a je to definované jako neobvyklé. Teprve v tomto okamžiku se zapne vyhledávací systém. Do té doby si celé to zařízení v poklidu v autě spí, nikam nic nevysílá, nikoho nesleduje a čeká. Pouze až obdrží impuls, že někdo spojil dva dráty nebo zvedl auto na odtahovou plošinu nebo ho naklonil, zkrátka impuls signalizující, že se s autem děje něco nestandardního, tak se zařízení probudí a začne volat po identifikaci toho, kdo začal s autem manipulovat. Je to vlastně elektronický dotaz: Jsi ty, kdo teď právě nastartoval motor, můj majitel? A když zařízení nedostane potvrzující zprávu od majitele, tak vyšle signál do našeho operačního střediska. Protože jsem odpůrce jakéhokoliv omezování a sledování, tak bych nikdy nestál v čele firmy, která by někoho sledovala. Kde je tedy ta ztráta soukromí podle Orwella, která vám vadí? Chápu, že pro naši bezpečnost mají být města vybavena kamerovými systémy. To jsem schopen přijmout jako přiměřenou daň za bezpečnost v současné době. Trochu víc mi ale vadí, že skoro jakákoliv aplikace v dnešním mobilním telefonu vyžaduje přístup k informacím o vaší poloze. To je ten Velký bratr? Ano. Vadí mi, jak internetové vyhledávače shromažďují informace o všem, co na počítači děláte, kde se pohybujete v kybeprostoru, o jaké věci se zajímáte. To si ostatně může každý s kamarádem vyzkoušet, když si oba ze svých počítačů zadají totožný dotaz do vyhledávače. Dostanou rozdílné výsledky, protože vyhledávač automaticky zapracovává i informace, jaké stránky ti lidé navštěvují, co hledali v jiné dny a podobně. Tady už jde ztráta soukromí za přijatelnou hranici. Politika není byznys. Zapomínáme na to, že res publica znamená věc veřejná, a že s republikou a politikou má být spojené já sloužím. Za tím je samozřejmě schované i já nekradu. Foto: Jaroslav Jiřička Zafunguje nějaká samoregulace společnosti jako živého organismu? Nebo je potřeba přitvrdit třeba v zákonech? Věřím v přirozenou samoregulaci, protože ony direktivní regulativy se ukazují jako neúčinné. My jsme zatím rezignovali na to, že vyhledávače o nás toho tolik vědí. Ale je to zatím! Až to přeroste míru, kterou jsme ochotni snášet, tak se tomu, věřím, postavíme. A je zřejmé, že se k této hranici blížíme raketovým tempem. V tomhle vám tedy pokrok nahání obavy? Ano. Střet moderních technologií s osobní svobodou je strašně silný a nebezpečný. Pokud bychom pojem inovace nevztahovali jen na technický pokrok, ale i na vývoj společnosti, tak v čem by současná česká společnost potřebovala nejvíce inovovat? Mentální inovace je mnohonásobně větší problém, než nějaký technologický vývoj. Čtvrt století po pádu komunistického režimu vidím, že mentální vývoj společnosti výrazně zaostal za technologickými změnami. Technika se změnila kolem nás neskutečně. Sociální a komunikační vývoj stagnuje, nebo dokonce zaostává. Vytrácí se slušnost, vytrácí se korektní jednání. Mám pocit, že se vrací Havlova teze o blbé náladě ve společnosti. Řečeno technologicky: Blbá nálada, verze 2.0? Zatím verze 2.0, ale obávám se, že se rychle blížíme k verzi 3.0. To není jenom otázka nízké volební účasti, kdy lidé nechtějí rozhodovat o tom, kdo bude společnost řídit, ale je to i opouštění politiky jako služby. Politika není byznys. Zapomínáme na to, že res publica znamená věc veřejná, a že s republikou a politikou má být spojené já sloužím. Za tím je samozřejmě schované i já nekradu. Takže tady bychom potřebovali inovaci? Zásadní inovaci! Vždycky jsem si říkal, že ten potřebný restart přijde, až mě a mé vrstevníky vystřídá mladá generace. Jenže ta už dostala od společnosti takové příklady, že se bojím, že ani tahle generace nebude schopná potřebný pozitivní restart udělat. A kdyby se tohle nepovedlo, máte v záloze nějaký technologický sen? Nic nepotřebujeme tak silně, jako ten společenský restart. Takže splnění technického snu si přeji jen jako nadstavbu nad tím. Kdyby to ale jen trochu šlo, chtěl bych si jednou užít teleportaci. Místo několikahodinového letu přes Atlantik rychlý přesun šikovným přístrojem. To by bylo něco! se mýlí 6

7 S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E Leonardo da VincI: Muž, který žil proto, aby poznával. Poznámky psané zleva doprava zrcadlovým písmem jsou vlastně obyčejná věc, tedy v životě Leonarda da Vinciho. Pro normální smrtelníky náročný úkol, pro renesančního vědce a umělce rutinní věc, kterou mnohonásobně zastínilo to, co bylo v poznámkách zapsané. Studie lidského těla, návrhy válečných strojů, poznámky o hledání krásy a dokonalosti. Dodnes zajímavé, dodnes živé, dodnes citované. Vegetariánský levoboček venkovanky Catariny a notáře Sera Piera D Antonio byl údajně neobyčejně hezký a měl velkou fyzickou sílu. Byl levák, muži ho přitahovali výrazně víc než dívky a ta nejstručnější charakteristika jeho života by se dala napsat takto: D vě tváře, dva životy. Nebo slovo PROTIKLADY, to da Vinciho vystihuje také věrně. Leonardo byl známý pro svoji až ženskou jemnocitnost, zároveň ale disponoval velkou fyzickou silou. Byl mírumilovný, ale to mu nebránilo v tom, aby jako vojenský inženýr nastoupil službu u Cesara Borgie, pro kterého vynalézal nejkrutější obléhací zbraně. Da Vinci jako vegetarián kupoval na tržnicích ptáky držené v klecích a pouštěl je na svobodu, zároveň dychtivě doprovázel odsouzence na smrt až k šibenici, aby si mohl do svého zápisníku skicovat jejich tváře strhané úzkostí. Protiklady bylo naplněno i to, co ho nejvíce proslavilo a učinilo ho ve vědě a umění nesmrtelným. Několika nedokončenými obrazy reformoval malířství, avšak malování ho nudilo pro přílišnou snadnost. Byl vskutku geniální sochař a zároveň sochařství pro námahu a špínu příliš neuznával. Fascinovala ho struktura lidského těla, ale lidstvem pohrdal. Odhalováním tajemství života byl posedlý v době, kdy lidský život měl minimální cenu. Pro své malby, kresby a sochy byl už za svého života známý a uznávaný umělec, ale víc tíhl k vědě a bádání. Jenže tady se mu dostalo skutečného uznání až po smrti. Nemáme právo nějakou věc buď milovat, nebo nenávidět, pokud jsme ji zevrubně nepoznali. Jedním z důvodů, který ho k vědecké práci přivedl, byla právě umělecká tvorba. Chtěl poznat princip malby, zákony barev, stínů, perspektivy a také zobrazovaných zvířat a rostlin. Sbírání informací, které měly původně sloužit jen jako umělecká pomůcka, ho nakonec od umění odvedlo a stále víc se věnoval čisté vědě. Díky širokému záběru zkoumání, který získal rozpracováváním problému ve svých malbách, si badatelský zájem rozšířil téměř na celý obor přírodovědy. Znalosti o lidském těle získával z více než tří desítek pitev, které sám prováděl a ze kterých si pak pořizoval detailní a přesné kresby doplněné popiskami všech svalů, cév, kloubů a vnitřností. Jako zřejmě první například popsal propojení oka a mozku. Papež Lev X. ale jeho bádání, na tehdejší dobu velmi troufalé, rychle zakázal. Da Vinci ale přesto zkoumal lidská těla dál, tajně a v noci. Touha poznávat stála nade vším: Nemáme právo nějakou věc buď milovat, nebo nenávidět, pokud jsme ji zevrubně nepoznali. Vskutku veliká láska vzniká z důkladného poznání toho, co milujeme, a znáš-li něco špatně, můžeš to také jen málo milovati nebo docela nic. Bádání, které mu bylo nejdříve pomocníkem, se stalo jeho hlavní překážkou v umění, ale zároveň na zbytek života jeho hlavním zájmem. Nejen svými vynálezy a objevy, ale především způsobem práce je právem považovaný za prvního vědce a inženýra. Leonardo da Vinci navrhl množství bagrů, fréz nebo strojů na řezání závitů, broušení šicích jehel, tažení drátů, navíjení nití i stříhání sukna. Studoval let motýlů, ptáků i netopýrů a snažil se podle přírodní inspirace sestrojit létací stroje, které by unesly člověka. Zkonstruoval jednoduchý padák ve tvaru pravidelného čtyřbokého jehlanu, který měl údajně snést člověka z jakékoli výšky. Navrhl kožený potápěčský oblek, zkoumal dýchání pod vodou pomocí šnorchlu, zanechal po sobě řadu studií kolesových lodí. Slavné jsou jeho vojenské návrhy katapultů, kuší, obléhacích věží a děl a také bojové vozidlo ve tvaru želvy poháněné osmi muži. Většinu Leonardových rukopisů zdědil jeho žák Francesco Melzi. Sám je však nedokázal vydat a po jeho smrti byly jejich části prodány či darovány přátelům a sběratelům. Dnešní podoba spisů je proto hodně odlišná od té, jakou měla za Leonardova života. Věda je velitel a praxe vojáci 7

8 S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E Míry jest třeba zachovati, vážení inovátoři! Na cesty za dobrodružstvím toho stačilo na konci devatenáctého století málo. Pohodlné křeslo, šálek čaje a předplatné. ylo už celkem jedno, zda doručovatel přinášel B Českou wčelu, Světozor, Vlasteneckého zvěstovatele nebo Ilustrovaný svět. Vzrušující podivuhodnosti se objevovaly na stránkách všech tehdejších časopisů. Bez televize nebo internetu bylo prakticky nemožné si hned ověřit, zda dobrodružstvím vonící zpráva je pravda nebo novinářská kachna. A tak se sny o budoucím světě a možnostech technického pokroku volně mísily s nikdy nenaplněnou fantazií. Zpráva o pařížském zahradníkovi Monierovi vypadala víc jako pohádka, než oznámení o přelomovém vynálezu. Chtěje pro stromky sestrojiti veliké kbelíky, které by byly trvanlivější než dosavadní dřevěné, ale zas lehčí než betonové, zhotovil železnou kostru a obložil ji cementem. A byl hotov vynález, jenž si nyní rychle světa dobývá! A Monier už není zahradníkem. Ale byla to všechno pravda, průlomový železobeton se zrodil právě takhle. Plukovník rakouskouherského jezdectva, uváděný pouze pod iniciálami H. von M., chtěl prorazit s vynálezem na usnadnění plížení. Voják by uchopil do rukou malé kolečko, veliké přibližně jak z koloběžky, které by mělo do stran prodlouženou osu. Nalehl by na ně a pohodlně by se vydal vstříc nepříteli. Boty by měl opatřeny kovovými nášpičníky, aby se zabránilo podklouznutí a celkovému pohybu se dostalo plynulosti. Vynález tento jest myšlenkou plukovníka, který teprve na zaslouženém odpočinku může zužitkovati své bohaté zkušenosti. Vynález není prvý, o dalších se v kruzích vojenských vážně uvažuje, psaly noviny v roce Plížící kolečko se jako nesmysl neuchytilo, a tak je i ohleduplné, že se po plukovníkovi dochovaly jen iniciály. Neslavně skončil i prodejní automat, který na počátku dvacátého století nabízel v pařížských ulicích poštovní známky. Noviny tehdy o technickém vynálezu napsaly: Známky poštovní v automatech vlhnou a pak ovšem po vhození peníze nevypadne žádná známka; a nadto prý automatů obecenstvo ze zlého úmyslu nebo děti ze skotáctví zneužívají, vkládajíce do malých otvorů mince staré, nepotřebné plíšky a podobně. Na zbohatnutí marně čekal i vynálezce, který chtěl prorazit s elektrickým zapalovadlem doutníků. V reklamním prospektu z roku 1897 přitom svůj přístroj vychvaloval, seč mohl. Jakmile přistroj do ruky vezmeme a tiskátko byť jen nepatrně stlačíme, rozžhaví se zapalovadlo a doutník může býti připálen. Tak se dá zužitkovat elektřina i jinak než k účelům osvětlovacím. U nás užívá se elektřiny jedině ke svícení, Vzrušující podivuhodnosti se objevovaly na stránkách všech tehdejších časopisů. a to ještě velmi porůznu, poněvadž dosud nemáme elektrické centrály, která by nám v Praze elektřinu dodávala. Doutníkový zapalovač se tehdy neuchytil, ale je poctivé přiznat, že zapalovače cigaret na 12 voltů v automobilech se o necelé století později rozšířily masově. Úsměvně dnes působí poučky z návodů k obsluze prvních telefonů. Nemluvte uchem a neposlouchejte ústy! Upozorňovaly telefonní Zimní bicykl na led i do sněhu společnosti své první účastníky. Oddělená mluvítka a sluchátka řadě lidí motala hlavu. Mnohem vážněji se ale čte zpráva z roku 1888, která varovala před tím, čemu se dnes říká globalizace. Byla až překvapivě přesná. Nedá se popříti, že všestranně zásobený trh vybranými lahůdkami zavede a zmlsá mnohou rodinu, která jindy skromně a šetrně žila. Objevují se mnohé pochutiny, které naši předkové neznali, aneb které bývaly na stolech jen zřídkakdy. Rychlá doprava jak po železniční dráze, tak po vodě, ukrutně spěšné zpravodajství o stavu a cenách zboží, urychlení objednávek i dodávek jest výsledek naší moderní civilisace. Než je jen správné, když výdobytky té či jiné kuchyně přesahují od národův k národům neznajíce hranic. Jen míry jest třeba zachovati! 8

9 Štěstí dojde ten, kdo mnoho S H E R L O G a m O D E R N í T E C H N O L O G I E František Křižík: superstar českých vynálezců Foto: ČTK Slovo showbyznys se před 150 lety ještě nepoužívalo. Ale tehdejší vědci, inženýři a vynálezci si užívali stejné popularity jako dnešní hvězdy z titulních stránek společenských časopisů. A předvádění nových přístrojů a aparátů si v ničem nezadalo se současnými produkcemi kouzelníků a iluzionistů ve vyprodaných halách. Na rozdíl od mnoha podivínů uměl Křižík své technické bádání proměnit na peníze. Podílel se na budování elektráren, měl svou továrnu na dynama, vyráběl žárovky i lustry. Regulátor obloukové lampy Foto: Jaroslav Jiřička kutečnou hvězdou mezi S českými vynálezci byl František Křižík, vrstevník Thomase Alvy Edisona. Oba se narodili v roce 1848, což byl ten nejlepší možný vstup do éry vědy a pokroku. Vznikaly nové stroje a mechanismy, které usnadňovaly lidem práci, modernizovaly se nejenom továrny, ale také domácnosti. Čím více práce zvládly stroje, tím více času měli lidé na to, aby si mohli užívat zábavu, kterou jim obstaraly... zase stroje a přístroje. Druhý den hned po snídani jsem spěchal na výstavu, kde jsem pak býval každodenním hostem po celý čas svého pobytu v Paříži. Nejvíce mě zajímala elektřina a hlavně nové elektrické světlo. Z literatury jsem sice znal skoro všechny tehdy existující regulátory obloukového světla, ale v činnosti jsem dosud toto světlo neviděl, napsal si František Křižík do svého deníku v roce 1878, kdy se vydal na pařížskou Světovou výstavu. Upoutala ho Jabločkova lampa, která dokázala svítit tři čtvrtě hodiny. Více nedokázala, neboť uhlíky, mezi kterými zářil elektrický oblouk, rychle shořely. Tehdy si začal Křižík skicovat první nápady na svou obloukovou lampu: Naklonit uhlíky, aby hořely rovnoměrně, automaticky je k sobě přibližovat pomocí elektrických cívek s dvojitým vinutím a používat solenoid. Fascinace elektřinou byla v Křižíkových časech přirozená, vždyť už na počátku devatenáctého století poznamenal hudební skladatel Ludwig van Beethoven: Moje přirozenost je elektrická! František Křižík neskládal oslavné ódy na elektřinu, ale vršil jeden technický přístroj za druhým. Po obloukové lampě zkonstruoval v roce 1896 první elektrickou tramvajovou trať mezi Libní a Karlínem, postavil první elektrickou lokomotivu pro vídeňskou dráhu, zavedl tramvajovou linku přes Karlův most, aniž by se muselo natahovat trolejové vedení a v roce 1891 představil Pražanům na jubilejní výstavě svítící vodní fontánu. Jest to vodotrysk, jehož mocné paprsky ozářeny jsou vydatným světlem elektrickým, různobarevnými skly procházejícími, a sice světlem vycházejícím zdánlivě z vody samé, že se zdá, jako by stříkaly do výše proudy živých barev. Tak pohyblivý a vzdušný jest tento obraz, jemuž co do krásy a efektu hned rovno není, referovaly o Křižíkově elektrické vodní show Národní listy. Veřejná předvádění vynálezů byla v té době stejně důležitá, jako zápisy do patentových knih. Sledování vědy na vlastní oči si v ničem nezadalo s divadelními představeními. Lidé potřebovali vidět, co všechno nové stroje a energie dokážou a právě Křižík jim toho dopřával vrchovatě. Kromě do té doby nevídané osvětlené fontány připravil pro jubilejní výstavu také kompletní osvětlení výstaviště, na které použil čtrnáct set žárovek. A k tomu přidal ještě elektrickou dráhu, která na výstaviště přivážela návštěvníky z centra Prahy. Na rozdíl od mnoha podivínů uměl Křižík své technické bádání proměnit na peníze. Podílel se na budování elektráren, měl svou továrnu na dynama, vyráběl žárovky i lustry. A když České vysoké učení technické hledalo někoho, kdo by mohl v roce 1937 přednést zdravici Albertu Einsteinovi, ukázalo na Křižíka. pracuje 9