MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví Kompenzační cvičení pro figuranty v kynologii Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Beránková, Ph.D Vypracoval : Jaromír Křeček RVS Brno, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. Souhlasím s umístěním mé bakalářské práce v knihovně Fakulty sportovních studií ke studijním účelům. V Brně dne 25. dubna 2011

3 Poděkování: Rád bych touto formou poděkoval Mgr. Lence Beránkové, Ph.D. za obětavou pomoc a ochotu věnovat mé práci čas, energii a za pozitivní a profesionální přístup s řešením problémů souvisejících s bakalářskou prací. Také bych chtěl poděkovat kolektivu psovodů z VV Brno za ochotu pomáhat při tvorbě fotografií a kolektivu figurantů za vyplnění dotazníku.

4 Obsah - 1. Úvod 5 2. Pravidla a seznámení se s daným sportem Výběr psů pro výcvik Metody výcviku psů Disciplíny sportovní a služební kynologie a jejich srovnání Poslušnost Obrany Pachové práce Dotazník o úrazovosti v kynologii Hodnocení dotazníku Kompenzační cvičení Uvolňovací a protahovací cvičení Uvolnění a protažení oblasti šíje a trapézů Uvolnění a protažení dvojhlavého svalu pažního Uvolnění a protažení prsního svalstva Uvolnění a protažení bederní páteře Uvolnění a protažení flexorů kyčlí Uvolnění a protažení zadní strany stehen a lýtek Posilovací cvičení Posilovací cvičení flexorů krku Posilovací cvičení mezilopatkového svalstva Posilovací cvičení břišního svalstva Posilovací cvičení velkého hýžďového svalu Diskuze a závěr Použitá literatura 60 Přílohy Resumé

5 1. Úvod Jako téma bakalářské práce bylo vybráno Kompenzační cvičení pro figuranty v kynologii. Téma přímo navazuje na zaměření oboru RVS, protože se, jak název vyplývá, zabývá kompenzacemi pohybového systému. Tohle téma je poměrně široké, proto práce bude zaměřená na jednotlivé kynologické disciplíny, budou srovnány s disciplínami služební kynologie a rozfázovány jednotlivé části pohybu. U každé fáze pohybu je kladen důraz a pozornost na vadné či správné pohybové stereotypy, svaly a klouby, které jsou namáhané, případně přetěžované. Dalším bodem je vyhodnocení dotazníku, na který odpovídala skupina 20 figurantů, pohybující se jak ve služební, tak sportovní kynologii. V dotazníku se zjišťuje úrazovost při dané činnosti, příčiny úrazu, či chronických zdravotních problémů. To vše je statisticky zpracováno. Dále jsou z dotazníku vyhodnoceny nejčastější příčiny úrazu a činnosti, při kterých nejčastěji k úrazům dochází. Jako poslední a nejdůležitější část práce je řešení problému. V této části jsou navrženy pohybové aktivity, kompenzační a posilovací cvičení vhodné právě pro figuranty v kynologii, která by měla řešit jejich jednotlivé problémy. Cílem práce je reagovat na tyto poznatky, pomocí nich navrhnout lepší varianty pohybu a navrhnout vhodná kompenzační cvičení, které by vyrovnávaly disbalance pohybového systému. Jako metody výzkumu zvolené pro tuto práci budou použity dotazníky, které pomocí uzavřených otázek spolu s doplňujícími otázkami otevřenými poměrně jasně nastíní zdravotní obtíže figurantů. Poznatky z dotazníku budou doplněny kyneziologickou analýzou disciplíny,,hladké zadržení", která ukáže nejnamáhanější partie těla při činnosti.

6 2. Pravidla a seznámení se s daným sportem Historie kynologie Ochočení psa se datuje již do předhistorické doby. Proto je také z hlediska historie mnoho otazníků a nemáme úplně přesné informace a všechny materiály a dostupné informace o domestifikaci psa jsou pouze domněnkami. Podstatou práce vědců je proto z velké části teorie o vývoji druhu, tzn. Darwinismu. Jsou podloženy nálezy vykopávek a zoologickou analýzou šelem psovitých, která zevšeobecňuje značný počet druhů. Dokazují, že nejvíce se psovi podobá šakal a vlk. Naproti tomu psovi částečně podobná zvířata jsou lišky, hyeny a brazilští psi, nejsou však předky našeho psa a nedají se křížit (Hrušovský, 1984). Na základě archeologického bádání je doloženo, že v době kamenné se na území Evropy a Asie vyskytovali tři druhy psů. 1. Pes rašelinní (pozůstatky byly nalezeny v ložiscích rašeliny) 1. Pes Inostrancevův (podle nálezce) 2. Pes Putatinův (podle nálezce) Pes rašelinní lebky těchto psů byly nalezeny na Sibiři, v evropské části Ruska a v západní Evropě. Prapředkem tohoto psa byl šakal. Za potomky rašelinného psa se dnes považují lovecká lajka, chow chow, špic, pinčové a teriéři. Pes Inostrancevův za předky tohoto typu se považují některé druhy evropských a asijských vlků. Tento druh dal základ vzniku silných psů. Za potomky se považují psi tibetští, středoasijští, mongolští ovčáci, bernardýni, novofoundlandští psi, mastifové, dogy a jiná plemena velkých psů. Psů tohoto typu se používalo k ochraně stád, k lovu velké zvěře a později jako válečných psů. 6

7 Pes Putatinův - je třetím typem psa doby kamenné. Pro málo dochovaných pozůstatků není však přesně popsán. Za jeho prapředka je považován evropský vlk. Lebka tohoto psa je nápadně podobná lebce psa Inostrancevova, ale je kratší a má delší obličejovou část. Předpokládá se, že potomky tohoto psa jsou dingové, orientální páriové a některé lajky. V době bronzové se setkáváme se psem tzv. bronzovým a popelnicovým, kteří již jsou považovaní za pomocníky člověka (Hrušovský, 1984). Prvotní využití psů bylo na bojišti, kde se používala jejich síla a útočnost, proto byli výborným prostředkem k ničení živé síly a to jak lidské tak i např. koňské. Na nepřítele měl mít útok psů také psychologický a odstrašující vliv, k čemuž se využíval nejen jejich exteriér, ale také nejrůznější doplňky jako např. nesené hořící pochodně, či kopí připevněné na postroji. Pro podobná využití byl však potřeba také vhodný výcvik. Řekové například využívali psů k ničení nepřátelské jízdy, proto jejich psi byli krmeni koňským masem a krví, před bojem je nechali hlady a těsně před bojem se načichali koňské krve. Zaváděním nových zbraní se měnil i způsob boje, proto ve středověku zaniklo používání válečných psů. Ti byli převážně užívaní k honáckým úkonům a ochranně panství. Využití se našlo i v otrokářských společnostech. Koncem 19. a začátkem 20. století se objevují nové poznatky o chování psů (I. P. Pavlov teorie vyšší nervové činnosti, K. Lorenz teorie přirozeného a naučeného chování). Pomocí nich se zdokonaluje výcvik a rozšiřují možnosti využití psů. Psi se začínají uplatňovat v policejní složce. V této době se psi začínají opět využívat v armádě a to nejen k útočným účelům. Je paradoxem, že technika vytlačila psy ze středověkých armád, ale novodobé, dokonale technicky vybavené armády psy znovu zavedly (Růžička, 1996). 7

8 2.1. Výběr psů pro výcvik Výsledek sportovce v závodě závisí nejen na trénovanosti jedince, či skupiny. V dnešní době se na výsledku podílí i vhodný výběr náčiní a prostředků. Nejinak tomu je i ve sportovní kynologii. Tak jak by se lyžař neobešel bez kvalitních lyží a ochranných pomůcek, běžci bez kvalitní obuvi, cyklisté bez dobrého kola, tak ani ve sportovní kynologii se bez vhodných prostředků neobejdeme. Zde nám vhodný prostředek sportovní činnosti a následných výkonů představuje pes, kdy prvotním faktorem je jeho výběr na základě úspěšnosti a kvality rodičů a dále samotný výběr, který probíhá již kolem 6 8 týdne po narození a není právě jednoduché mezi štěňaty vybrat to nejvhodnější. Dalšími faktory pro dobrý výcvik je kvalitní strava převážně do 1. roku a samotný výcvik a socializace. Pro dobré sportovní výsledky jsou nejdůležitější tyto faktory: Převládající reakce psa Stupeň dráždivosti Stav smyslových orgánů Exteriér 2.2. Metody výcviku psů Při výcviku psa se užívají čtyři možné metody, které jsou voleny na základě povahových rysů psa, metody se ovšem dají i kombinovat. Patří sem: 1. Kontrastní metoda 2. Metoda chuťově dráždivá 3. Mechanická metoda 4. Napodobovací metoda (Nový, 1995) 8

9 2.3. Disciplíny sportovní a služební kynologie a jejich srovnání Základní disciplíny: 1. Poslušnost 2. Obrany 3. Pachové práce - stopa - vyhledání drog, výbušnin atd. Další kynologické sporty: Agility Sport vznikl roku 1978 v Anglii a to jako sport pro,,oříšky, kteří nemohli chodit na výstavy. Dnes je ovšem běhají i čistokrevní psi. Kromě klasických skokových překážek mívají v parkúru zařazen i slalom, kladinu, šikmou stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Pes nemá vodítko ani obojek a psovod jej ovládá pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba. Trať mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkúr postaví. V hodnocení záleží především na tom, s jakým počtem trestných bodů dokáže tým (psovod+pes) dokončit předepsaný parkúr. (WWW: < ].) Dogfrisbee Dogfrisbee není zastřešeno žádnou centrální organizací, běžně se ale v Evropě soutěží podle pravidel tří amerických organizací: USDDN, UFO, Skyhoundz. V dogfrisbee existuje několik odlišných disciplín, které lze rozdělit do dvou kategorií: distanční disciplíny a freestyle. Distanční disciplíny jsou různorodé a soutěží se v hodu do dálky, v rychlosti přinesení talíře a dalších speciálních disciplínách. Freestyle je disciplína, kdy tým má 10 disků, 2 minuty a hudbu dle vlastního výběru na předvedení své sestavy. Jejich vystoupení je hodnoceno čtyřmi rozhodčími. První rozhodčí sleduje psa - jeho zájem o disky, atletické 9

10 schopnosti, aportovací schopnosti atd. Druhý rozhodčí sleduje hráče - rozmanitost předvedených hodů, využití hrací plochy, schopnost plynule sbírat rozhozené disky atd. Třetí rozhodčí sleduje týmové prvky - overy (přeskoky psa přes hráče), vaulty (odrazy psa z těla hráče), multiple (min. 3 disky chycené rychle za sebou), dog catch (chycení psa ve výskoku), directional distance movement (min. 4 disky za sebou, které pes chytí ve větší vzdálenosti od hráče, např. v kruhu kolem hráče), team movement (společný pohyb psa a psovoda, např. společné otočky) a passing (dvě míjení psovoda v přímé linii). Čtvrtý rozhodčí počítá, kolik disků pes chytil a minul. Každý rozhodčí může dát týmu maximálně 10 bodů, tzn. nejvyšší možný dosažený počet bodů je 40. (WWW: < ]) Dogdancing Dogdancing, nazývaný též Tanec se psem, Canine Freestyle a mnohými jinými názvy, je psí sport, který spočívá v tom, že pes pod vedením psovoda provede sérii cviků v rytmu hudby. Tento sport pochází z Anglie, kde vznikl z klasické poslušnosti, do které byly postupně přidávány různé cviky dnešního Freestyle. (WWW: < ]) Treiball Treiball je v Čechách asi nejnovější psí sport. Přišel k nám z Německa. Vymyslel ho holandský kynolog Jan Nijboer, který žije v Německu. Cílem treibballu je dopravit 8 gymnastických míčů uspořádaných ve tvaru trojúhelníku do brány v co nejkratším čase a s co nejvyšším počtem bodů. Psovod vysílá psa a naviguje ho na dálku z brány. Jako první musí být do brány dokutálený cípový míč - nejvzdálenější od brány. Psovod může psa navigovat pouze slovně, ale za každý další vyslovený povel se týmu strhávají body, počet získaných bodů také závisí na čase, během kterého pes dopraví všech 8 míčů do brány. Psovod může psovi napomáhat hůlkou, kterou drží v ruce, ale nevzdálit se přitom z brány, může míč postrčit, nebo urovnat dokutálené míče v bráně, aby byl prostor pro další. 10

11 Nejčastěji se používají gymnastické balony, 55-65cm, mohou se ale používat i balony menší nebo větší, podle velikosti psa. Pes by měl míče hnát především čumákem. (WWW: < ]) Flyball Flyball je dynamický kolektivní sport, který v sobě spojuje rychlost s přesností. Družstvo složené ze čtyř psovodů a čtyř psů má za úkol v co nejrychlejším čase správně překonat čtyři skokové překážky a donést míčky z flyballového boxu (mechanické zařízení s několika pružinami, které po sešlápnutí přední desky vystřelí míček minimálně do vzdálenosti 61 cm) přes tyto překážky zpět do cíle. Na dráhu vybíhají psi jednotlivě, jako ve štafetovém běhu - další pes z družstva smí překročit startovní/cílovou čáru až v okamžiku, kdy ji protne pes vracející se před ním. Pokud ji překročí dříve, má chybu a musí běh opakovat. Psovod přitom zůstává za startovní/cílovou čárou a povzbuzuje svého psa k co nejrychlejšímu návratu. (WWW: < ]) Tart Tart je jeden z nejobtížnějších kynologických sportů. Jedná se o obranu, kdy se pořadatelé snaží podmínky co nejvíce přiblížit realitě a podmínky závodu nejsou dopředu dané. Figurant může psa jakkoliv odhánět, ovšem podmínky musí být pro každého psa stejné. Tato práce je zaměřena převážně na problematiku obran, kde figurant i psovod vyvíjí nejvíce pohybu a hrozí zde největší riziko úrazu Poslušnost Poslušnost je skupina cviků, bez které by se nemohl uskutečnit žádný další výcvik. Dříve než přistoupíme k výcviku obran, či k pachovým pracím, musí mít pes vžité alespoň základní prvky poslušnosti, aby byl následující výcvik plynulý a pes dobře ovladatelný. 11

12 Mezi disciplíny poslušnosti patří: 1. Chůze psa u nohy 2. Volný pohyb psa na povel a jeho přivolání 3. Odložení psa 4. Sednutí psa na povel či posunek 5. Lehnutí psa na povel či posunek 6. Postavení psa na povel či posunek 7. Přinášení předmětů (aportování) na povel psovoda 8. Štěkání na povel či posunek 9. Překonávání překážek skokem a šplhem 10. Chůze po žebříku a kladině Dále sem patří doplňující činnosti: Přerušení nežádoucí činnosti psa Odmítání nalezené, nebo podávané potravy Lhostejnost psa ke střelbě a výbuchům 1. Chůze psa u nohy Je to nejčastější způsob přesunu, proto se tomuto cviku přikládá velká pozornost a dbá se na přesnost jeho provádění. Ovladatelnost psa u nohy je základem pro provádění výcviku jako celku a zabezpečuje poslušnost psa ve všech situacích. Mezi podmíněné podněty patří povel k noze, mezi nepodmíněné tlak či trhnutí obojku, podání pamlsku. 2. Volný pohyb psa na povel a jeho přivolání Psovod jde se psem po cvičišti, rozhodčí dá pokyn k vypuštění psa. Psovod s povelem,,volno" psa vypouští. Pes od psovoda odbíhá. Na pokyn rozhodčího psovod opět přivolává a pes se řadí k noze 12

13 3. Odložení psa Pes sedí vedle psovoda, na pokyn rozhodčího psovod nechá psa lehnout a s povelem,,zůstaň" od psa odchází. Mezi tím na cvičišti probíhá zkouška jiných psů. Pes se nesmí zvedat posouvat ani se hlasově projevovat. Po určité době dává rozhodčí pokyn psovodovi, který se vrací zpět ke psovi. Cvik se dá ztížit např. výstřelem v průběhu odložení psa. Odložení psa může být i krátkodobé. Pes jde vedle nohy, psovod dává povel "lehni" a bez přerušení chůze odchází, dokud rozhodčí nedá jiný pokyn. Ukončení cviku může být buď návratem ke psovi, nebo povelem,,ke mně", kdy pes přibíhá k psovodovi a usedá před něj. 4. Sednutí psa na povel či posunek Pes se nachází u levé nohy psovoda. Na pokyn rozhodčího dává psovod povel,,sedni". Na něj pes usedá vedle nohy, kdy by měl sedět rovnoběžně s psovodem, a lopatka psa by měla být v úrovni pánovi nohy. Při povelech na dálku psovod dává pokyn předpažením pravé ruky. 5. Lehnutí psa na povel či posunek Pes se nachází vedle nohy psovoda. Na pokyn rozhodčího dává psovod povel,,lehni". Pes reaguje ulehnutím vedle levé nohy psovoda. Ulehnutí by neměl provázet jiný pohyb a pes by měl stále být lopatkou u nohy psovoda. Při povelech na dálku je to mávnutí levé ruky zepředu dozadu a rychlé spuštění předpažené ruky. 6. Postavení psa na povel či posunek Pes se nachází u levé nohy psovoda. Na pokyn rozhodčího dává psovod povel,,vstaň". Na něj pes vstává vedle nohy, neměl by při vstávání vykonat pohyb vpřed ani vzad, jen horizontálně. Lopatka psa by měla být v úrovni pánovy nohy. Při povelech na dálku psovod dává pokyn rukou otočenou dlaní nahoru, zvednutou do pasu před sebe. 13

14 7. Přinášení předmětů na povel psovoda Pes má při tomto cviku za úkol přinést předmět odhozený psovodem. Na závodech je to většinou dřevěná činka. Cvik začíná sednutím psa u nohy psovoda. Psovod činku drží v ruce a na pokyn rozhodčího ji odhazuje. Pes stále sedí u nohy a až na povel vybíhá nejkratší cestou k čince a přináší ji zpět psovodovi, kde ji psovod odebírá a pes se řadí zpět k noze. Cvik se ztěžuje např. ještě překonáváním překážek. Mezi podmíněné podněty patří povel,,aport a,,pusť, mezi nepodmíněné při výcviku působení vodítka a obojku, tlak na čelisti, pamlsek. 8. Štěkání na povel či posunek Štěkání je přirozený projev psa a naším úkolem je štěkot na povel, posunek apod. Tento cvik je součásti řady dalších cviků, většinou při obraně. Pes sedí vedle pánovy nohy. Na pokyn rozhodčího dává psovod povel,,štěkej". Pes by měl nepřerušeně zaštěkat alespoň 3x aniž by se jinak pohyboval. Jako povel na dálku užíváme pohyb pravou rukou ohnutou v lokti směrem dopředu s nataženými dvěma prsty. 9. Překonávání překážek skokem a šplhem Při překonávání překážky skokem je výchozí poloha psa v sedu vedle nohy psovoda. Na pokyn rozhodčího se psovod spolu se psem přesunují před překážku, kterou tvoří nejčastěji do výšky 1m naskládaná prkna. Pes by měl na povel,,vpřed" a naznačením směru bez doteku překážku přeskočit a na povel,,zpět" opětovným přeskočením překážky vrátit k psovodovi a to usednutím před pána. Překážka na šplh má tvar písmene,,a", výška je dle sklonu přibližně 2,5m. Pes jde u nohy psovoda, jakmile se k překážce přiblíží, dává psovod povel,,vpřed. Pes překážku přebíhá, zatímco psovod pokračuje v chůzi a řadí se zpět k noze. 10. Chůze po žebříku a kladině Tato překážka se skládá z kladiny široké 20cm a dlouhé kolem 4m. Ta je umístěna ve výšce kolem 2,5m a z každé strany kladiny je žebřík ve sklonu kolem 70. Pes 14

15 má za úkol na povel,,vpřed" po žebříku vyšplhat na kladinu, tu přejít a po žebříku na druhé straně, kdy by pes měl šlápnout na všechny příčky. Každá disciplína je hodnocena rozsahem 0-10 bodů, proto bodový součet za poslušnost může být až 100 bodů. Hodnotí se rychlost, preciznost a přesnost cviku Obrany Do skupiny obran patří disciplíny, které jsou určené k ochraně svého pána, pátrání po pachatelích trestných činů, zabezpečování objektů a různých akcí, kde se nachází větší množství lidí a je zde potencionální riziko. Aby se dalo přistoupit k výcviku obran, musí již být zvládnutá poslušnost a celková ovladatelnost psa, i když základy se vštěpují již od raného věku formou hry, kdy se štěnětem taháme o hadru, upravuje se zákus, umocňuje sebevědomí psa jeho výhrou při hrách ap. Základem výcviku psů k obraně osob a ochraně majetku je rozvoj zloby, nedůvěry a odvahy proti osobám, tedy připravit psa tak, aby na povel, nebo za určitých okolností samostatně zadržel, případně vyhledal osobu, aktivně s ní zápasil, nebál se úderů a nenechal se odlákat jinými podněty. Dále musí za určitých okolností štěkotem hlásit přítomnost cizí osoby. (Růžička, 1996) Aby pes dobře zvládnul disciplíny obran, je nutné při výcviku začít u jednoduchých technik. Jako základ se uvádí rozvoj zloby a nedůvěry. Lépe než tlumit agresivního psa je rozvíjet nedůvěru a zlobu u odvážného a vyrovnaného psa bez známek útočnosti. Pes, který projde tímto výcvikem, získá nedůvěru a odvahu vůči cizím lidem a na příslušný povel je dokáže zneškodnit. Mezi tyto povely patří "Pozor", "Drž" a "Pusť". 15

16 K výcviku a rozvoji zloby je potřeba pomoc figuranta. Zpočátku je pes uvázán pevně ke kolíku a figurant psa dráždí a způsobuje mu jemnou bolest prutem. Psovod přitom psa pobízí rázným "Drž". Pes obvykle brzy po figurantovi vyrazí, my zvíře pochválíme a figurant ustoupí. Cvik je opakován tak dlouho, dokud pes při spatření jakékoliv cizí osoby nezpozorní a nepřipravuje se k útoku. K tomu se pes podněcuje povelem "Pozor". Psy, kteří se nedají snadno figurantem vydráždit, je cvičen raději ve skupině, protože se dají strhnout ostatními psy. Dalším stupněm nácviku rozvíjení zloby je, že psovod poodstoupí asi osm až deset metrů od kolíku se psem. Figurant postupuje jako v předešlém případě a pokud pes správně reaguje, ustoupí do úkrytu. Pak se teprve k psovi vrátí psovod a odmění ho. Cílem je, aby se pes naučil dorážet na figuranta i bez pána. U psů, kteří nevyvíjí agresi, je možné stimulovat např. miskou se žrádlem, kdy se ji figurant psovi snaží odebrat a chce dosáhnout toho, aby si ji pes chránil. (WWW: < [cit ].) Při výcviku obran se používají: balonky kousací kůže (Obr.1A) manžety (Obr. 1B) ochranný oblek ringo (Obr. 2A) rukáv (Obr. 2B) ostatní (např. zástěny apod.) U disciplín obran je rozdíl mezi sportovní a služební kynologií největší. Zatímco u poslušnosti jsou podmínky a bodování prakticky totožné u obran se podmínky zásadně liší a tyto rozdíly v následující části budou vysvětleny. 16

17 Obr. 1: A Kousací kůže, B- Manžety Obr. 2: A- Ringo, B- Rukáv U disciplín obran je rozdíl mezi sportovní a služební kynologií největší. Zatímco u poslušnosti jsou podmínky a bodování prakticky totožné u obran se podmínky zásadně liší a tyto rozdíly v následující části budou vysvětleny. Závody v obraně se dělí i podle výkonnosti, kdy psovod může závodit v jakkoliv obtížném závodě a je na jeho posouzení, zda to nebude mít negativní vliv na další výcvik, pokud pravidla závodu neříkají něco jiného. Např. může být vyžadována absolvovaná zkouška, kvalifikace v nižších závodech, nebo aby pes dosáhl určitého věku. Těchto rozdělení a druhů závodů je velké množství, proto se budu věnovat střední nejběžnější třídě závodů, jejichž pravidla a podmínky udává 17

18 národní zkušební řád. Dále se liší i bodování jednotlivých disciplín, proto v dalším textu bude bodování uváděno jako při zkoušce všestranného výcviku psa třetího stupně ZVV 3. Mezi základní a nejběžnější disciplíny obrany patří: odhalení pomocníka - průzkum terénu (80x100 kroků, 6 zástěn) 10 - vyštěkání pomocníka 10 zajištění pomocníka - prohlídka, výslech, doprovod pomocníka ( kroků) 10 - hlídání pomocníka (2 + 1 minuta) 10 ochrana psovoda - přepadení psovoda při doprovodu pomocníka 15 - ovladatelnost (pouštění) 5 samostatná činnost psa - zadržení pomocníka (150 kroků) 15 - ovladatelnost (pouštění) 5 odolnost psa - cvik se napojuje na cvik zadržení 20 (při protiútoku dva údery po zákusu) Ve služební kynologii se do závodních disciplín dále počítá avizace noční zadržení likvidace výtržnosti obrana v místnosti 18

19 Odhalení pomocníka Pomocník (figurant) je vybaven ochranným rukávem, ochrannými kalhotami, případně i vestou a je vyzbrojen měkkým obuškem. Účelem cviku je, aby pes vyhledal pomocníka nebo pomocníky v určeném prostoru. Prostor pro průzkum terénu musí být takový, aby činnost psa byla přesvědčivá. Přirozený terén musí obsahovat dostatek úkrytů, na cvičišti (stadionu) musí být vždy rozmístěno 6 zástěn (3 + 3). Délku a šíři prostoru určuje druh nebo stupeň zkoušky, rovněž jako počet pomocníků. Chování psovoda, jeho postup terénem a usměrňování činnosti psa se má přizpůsobovat účelu cviku. Příliš rychlý nebo pomalý postup, pískání, tleskání apod. je chybou. Při průzkumu terénu je povoleno kromě povelu oslovit psa jménem. Psovod se pohybuje středem prohledávaného prostoru podle pokynů rozhodčího. Poslední povel revír lze vydat, když pes protíná osu postupu k maketě s ukrytým pomocníkem. Průzkum terénu má být plánovitý, s postupným vykrýváním prostoru na obě strany. Hloubka postupu psa nemá být delší než asi 20 kroků v přirozeném terénu, na cvičišti je určena rozmístěním zástěn. Činnost psa má být rychlá a přesná. Umělé úkryty (zástěny) má pes těsně obíhat. O umístění pomocníka nebo pomocníků rozhoduje rozhodčí, na cvičišti je tímto úkrytem poslední zástěna. Označení pomocníka - Účelem cviku je, aby pes svým chováním označil psovodovi místo úkrytu pomocníka. Pes má místo úkrytu pomocníka oznámit štěkotem. Jiný způsob je povolen pouze u zkoušky ZM (vystavení či napadení znamená ztrátu dílčích bodů). Nalezenou osobu nesmí pes napadat nebo od ní odbíhat. Pomocník nesmí psa v průběhu cviku upozorňovat na místo svého úkrytu, dráždit jej k napadení, vyštěkání nebo setrvání psa na místě, kde je ukryt. Pokud pes pomocníka označil nebo jej vyštěká, musí jej střežit nebo štěkat až do příchodu psovoda. Jakmile pes označí úkryt pomocníka, jde psovod na pokyn rozhodčího k místu úkrytu pomocníka. (WWW: < ].) 19

20 Rozdíl mezi služební a civilní kynologií Odhalení pomocníka při civilních závodech probíhá většinou na hřištích (např. fotbalových), kde je dostatek prostoru a prostor je přehledný. Pomocník je ukrytý za jednou ze zástěn umístěných šachovnicově. Není zde velký prostor pro samostatnou činnost psa, jde o mechanické obíhání a kontrolu zástěn. U služebních závodů je terén rozmanitý. Používají se budovy, lesy, různě členitý terén, kde je prostor pro samostatnou činnost figuranta. Ten je ukryt kdekoliv v daném prostoru, na stromech, ve skříních, za zavřenými dveřmi, pod terénem v jámách atd. Pes zde musí vyvíjet vlastní iniciativu projevit inteligenci a užívat všechny smysly, hlavně čich a zrak. Zde je výsledek dán i zkušeností psa a kvalitou výcviku. Na tuto disciplínu navazuje další a to,,zajištění pomocníka" Zajištění pomocníka Prohlídka pomocníka - psovod vyzve pomocníka, aby vystoupil z úkrytu a dal ruce nad hlavu. Po dobu udílení pokynů pomocníkovi sedí pes u levé nohy psovoda. U zkoušky ZVV 1 jej může psovod přidržovat za obojek. Když pomocník zaujme požadovanou polohu, položí psovod psa proti pomocníkovi ve vzdálenosti přibližně 5 kroků. Prohlídku provádí psovod tím, že obejde pomocníka, odebere mu obušek a zezadu jej prohledává. Po ukončení prohlídky se psovod vrací ke psu, aniž by křížil osu mezi ním a pomocníkem. Pes sedá na povel k levé noze psovoda. Pomocník připažuje ruce po ukončení prohlídky nebo po návratu psovoda ke psu a to vždy na pokyn psovoda. Po celou dobu akce psovoda musí pes pomocníka střežit, nesmí štěkat ani jej napadat. Výslech pomocníka - Při výslechu pomocníka, který navazuje na prohlídku, sedí pes u levé nohy psovoda. 20

21 Doprovod pomocníka - délka doprovodu je asi 20 kroků. Psovod vyzve pomocníka ke klidné chůzi určeným směrem a sám s volným psem následuje pomocníka ve vzdálenosti asi 5 kroků. Pes musí pomocníka bedlivě střežit a v případě potřeby provést zákrok. Nemá vyrážet od nohy psovoda nebo pomocníka bezdůvodně napadat. Podle stupně zkoušky se provádí doprovod jednoho nebo dvou pomocníků. Hlídání pomocníka - Účelem cviku je, aby pes hlídal pomocníka v době, kdy je psovod od pomocníka a psa vzdálen. Podle stupně zkoušky hlídá pes po určitou dobu jednoho nebo dva pomocníky. Pokus pomocníka o únik se přizpůsobí požadavkům zkoušky. Místo hlídání a úkryt psovoda (asi 25 kroků za psem) určuje rozhodčí. Psovod určí pomocníkovi nebo pomocníkům místo, usměrní psa k hlídání a sám odejde do úkrytu. Pes leží před pomocníkem (pomocníky) ve vzdálenosti 5 kroků. Během střežení pes nemá pomocníka (pomocníky) napadat, štěkat a opouštět místo. Jakmile pomocník nebo pomocníci opustí určené místo, má pes provést okamžitě přesvědčivý zákrok. Pokyny pro činnost pomocníka či pomocníků dává rozhodčí. Po provedení zákroku, kdy pomocník zůstává klidně stát, má pes okamžitě pustit a dále 1 minutu střežit. Při zákroku proti dvěma pomocníkům, musí pes prvního zadrženého pomocníka pustit a zlikvidovat útěk druhého pomocníka do vzdálenosti 20 kroků od prvního. Pes může zůstat u jednoho pomocníka nebo pobíhat mezi oběma a dále je střežit. Nemá je však napadat. Štěká-li pes při této části hlídání, není to chybou. Psovod přichází ke psu na pokyn rozhodčího po uplynutí doby hlídání nebo když to situace vyžaduje (pes napadá, drží pomocníka, při nesplnění cviku apod.), rovněž na pokyn rozhodčího. (WWW: < ].) Rozdíl mezi služební a civilní kynologií U civilní kynologie se figurant nesnaží psa překvapit, jedná tak, aby psi měli stejné podmínky a bodování bylo co nejobjektivnější. Nedochází k útokům na psovoda ap. Figurant může dle stupně zkoušky, či závodu začít prchat. U služební kynologie se opět snažíme co nejvíce nasimulovat možné situace, tj. útok na 21

22 psovoda při prohlídce, pokus o útěk při doprovodu. Pes musí být vždy nekompromisní a svým zákrokem figuranta/pachatele zajistit. Ochrana psovoda Účelem cviku je, aby pes chránil psovoda před útokem pomocníka a pomáhal při likvidaci útoku. Psovod se sám aktivně nebrání a likvidování útoku pomocníka ponechává psu. Pes musí v okamžiku přímého ohrožení psovoda ihned a přesvědčivě provést zákrok na pomocníka. Jakmile pomocník přestane klást odpor (na pokyn rozhodčího), má pes pomocníka na povel psovoda nebo samostatně pustit a dále jej střežit. Povel pust lze zaměnit oslovením psa jménem. Po zákroku je na řadě opět prohlídka a doprovod jako v předchozím případě. Při přepadení a následném doprovodu dvěma pomocníky se v okamžiku zákroku dává druhý pomocník na útěk. Pes jej má samostatně zadržet. (WWW: < ]) Rozdíl mezi služební a civilní kynologií Prakticky se neliší od rozdílů při zajištění pomocníka Samostatná činnost psa - hladké zadržení Psovod se psem, sedícím u nohy, stojí na místě, které určí rozhodčí. Psovod může psa přidržovat za obojek. Současně je v určité vzdálenosti připraven i pomocník vyzbrojený obuškem. Vzdálenost může být 100 někdy až 200m. Na pokyn rozhodčího vyjde pomocník z úkrytu a odchází. Psovod vyzve pomocníka k zastavení. Když pomocník na výzvu reaguje útěkem, vypouští psovod psa k zadržení pomocníka. Podle druhu nebo stupně zkoušky zůstává psovod na místě nebo ihned běží za psem. Když pes pomocníka dostihne, provede ihned zákrok. Na pokyn rozhodčího přestává pomocník klást odpor a pes jej má pustit a střežit do příchodu psovoda. Po příchodu k místu zadržení psovod psa odvolá k noze (ze vzdálenosti 1 kroku) nebo se zařadí ke psu. K puštění může psovod použít 22

23 maximálně 3 povely. Použití dalšího povelu v těsné blízkosti psa anuluje bodovou hodnotu za celý cvik. Nutnost dalších povelů nebo fyzická pomoc znamená ukončení obrany. (WWW: < ].) Rozdíl mezi služební a civilní kynologií V civilní kynologii dává figurant psu možnost k zákusu, tzn. nastavuje ruku k jednoduchému zákusu a zákrok se dal objektivněji obodovat. Ve služební se psu zákus neumožňuje. Figurant může schovat ruce apod., aby si pes místo na zákus musel najít sám. Pes útočí na nejbližší místo. První fáze disciplíny je vypuštění psa (Obr.3A). V této fázi na sebe figurant poutá psovu pozornost křikem a tím psa i dráždí. Psovod kříčí na figuranta výzvu a po neuposlechnutí je pes vypuštěn. Pes ve velmi krátkém čase figuranta dohání (Obr. 3B). Figurant si ohlédnutím hlídá pozici psa a připravuje se na zákus. Mírně se zaklání z důvodu stability a očekává útok psa. Na Obr. 3C je již pes v bezprostřední blízkosti. Figurant prohlubuje záklon a sleduje pohyb psa, aby správně vystihl směr protočení. Při zákusu psa je figurant díky předchozímu záklonu ve stabilní pozici a vyrovnává držení těla (Obr. 3D). Postupně psa přenáší ve vzduchu po směru skoku. Pes se pevně drží v zákusu a figurant se otáčí kolem své osy (Obr. 3E). Pes může být protočen kolem osy i několikrát, záleží na uvážení figuranta (Obr. 3F). 23

24 Obr.3: A Vypuštění psa psovodem, B Stíhání figuranta, C Příprava psa ke skoku, D Skok a zákus, E Protáčení psa I, F Protáčení psa II Po dokončení obrátky položí figurant psa zpět na nohy a začíná simulovaný zápas (Obr. 4A). Figurant klade aktivní odpor a snaží se psa jakkoliv setřást. Po doběhnutí psovoda je pes připnut a dál probíhá zápas (Obr. 4B). Pes je natažený a nesmí rukáv pustit. Figurant dál psa zastrašuje a může proti psu používat i různé útoky. 24

25 ale musí stále cítit tah, aby nepřekusoval. V této fázi přikazuje psovod psu pustit rukáv, nebo figurant psu rukáv nechá jako kořist. Na Obr. 4D figurant psu rukáv nechal. Psovod se psem běží a simuluje tím odnášení kořisti do bezpečí. Pes tím cvik končí s pocitem vítězství a zvyšuje se mu tím sebevědomí. Obr. 4: A Dokončení obrátky, B Boj figuranta se psem, C Přenechání rukávu psu, D Longování odnášení kořisti 25

26 Kineziologická analýza hladkého zadržení Základ disciplíny tvoří jak cyklické pohyby jako chůze a běh, tak nejrůznější acyklické pohyby, kde se střídá opakující se krátkodobé silové činnosti. U tohoto sportu je třeba dobrá koordinace pohybu a schopnost,,číst psa Figurant uplatňuje všechny pohybové schopnosti Co se týče kloubního a svalového zatížení, tak je poměrně různorodé a záleží na konkrétní situaci, z toho důvodu, že pes si vybere vždy jiné místo zákusu. Obecně se však dá říct, že u hladkého zadržení se jedná o rotaci trupu ve směru skoku psa z důvodu setrvačnosti. Nejčastější kloubní a svalové zatížení: m. obliquus ex. abdominis (povrchový šikmý břišní sval, m. obliquus internus abdominis (hluboký šikmý břišní sval), m. transversus abdominis (příčný břišní sval) Lopatka je v addukci k páteři m. trapezius (sval trapézový) Kloub ramenní v dorsální flexi - m. latissimus dorsi (široký sval zádový), m. teres major (velký oblý),m. deltoideus (deltový) Kloub loketní ve flexi m. biceps brachii Kloub kyčelní flexe m. Iliopsoas, m. rectus femoris FUNKČNÍ A METABOLICKÁ CHARAKTERISTIKA Energetické krytí intenzita zatížení je velmi různorodá, proto tělo využívá většinu způsobu energetického krytí a to alaktátová glykolitická fosforilace, anaerobní glykolýza i oxidativní způsoby tvorby energie. Intenzita zatížení se pohybuje od střední až po maximální. Tvorba laktátu je různorodá, v závislosti na délce činnosti a pohybuje se až na ůrovni mmol 26

27 Tepová frekvence dochází ke střídání aerobních a anaerobních fází Při dlouhodobém figurování se rep pohybuje až kolem tepů za minutu Odolnost psa Cílem cviku je přezkoušení odolnosti psa vůči úderu a tvrdosti psa při střetech a boji s pomocníkem. Podle požadavku zkoušky se cvik přezkušuje samostatně nebo navazuje na předešlý cvik, většinou hladké zadržení. Při samostatném přezkušování stojí psovod se psem v určené vzdálenosti proti pomocníkovi a drží psa za obojek. Na pokyn rozhodčího vydráždí pomocník psa a provede útok. V okamžiku útoku pomocníka vysílá psovod psa. Za psem jde až na pokyn rozhodčího. V případě spojení cviku odolnost se cvikem samostatná činnost (zadržení s protiútokem), provádí pomocník protiútok ze vzdálenosti cca 30 kroků při doběhu psa. Pes musí bez ohledu na chování pomocníka provést zákrok. Před zákrokem psa se snaží pomocník uplatnit vizuální nebo sluchové vjemy, které mohou mít negativní vliv na zákrok psa (nápřahy, křik). Při úderech používá pomocník měkký obušek asi 55 cm dlouhý a 2 cm silný.je obalen kůží nebo jiným měkkým materiálem a opatřen poutkem. Údery musí odpovídat druhu a stupni zkoušky a nesmí být vedeny do míst snadné zranitelnosti psa. Po ukončení cviku jde psovod ke psu a odvolává jej k noze (1 krok) nebo se zařadí vedle psa. Pokyny pro práci pomocníka a činnost psovoda ve všech cvicích obrany dává rozhodčí. Při všech cvicích obrany platí pravidlo, že u psa, který při boji s pomocníkem projeví bázlivost, je ukončeno posuzování obrany a dosud získané body se anulují. Rozdíl mezi služební a civilní kynologií Zde jsou rozdíly největší. Zatímco u civilní kynologie figurant provádí útok na psa spíše náznakově a obranné prostředky jsou dány zkušebním řádem, tzn. měkký obušek, u služební kynologie si figurant může vzít na obranu cokoliv ho napadne. Nejběžněji používáme věci, které jsou běžně dostupné, a pachatel by je mohl použít. Např. větve, PET lahve, v extrémních případech pruty, vodu ap. Pes 27

28 musí být připraven na jakoukoliv praktickou událost. Zákrok může být doprovázen střelbou slepými náboji, na něž psi nesmí reagovat. Pes by měl zaútočit na jemu nejdostupnější oblast, tzn. pokud na psa pachatel míří pistolí, nebo má v ruce jinou zbraň, pes primárně útočí na ruku se zbraní. Údery nemají za úkol psu ublížit, ale připravit je, aby při případném ostrém zákroku pes nebyl překvapen. Avizace upozornění na ukrytého pachatele Avizací se rozumí specifická činnost služebního psa, který veden na delším vodítku postupuje před psovodem a s využitím svých smyslů (zejména čichu) včas (na vzdálenost několika metrů) signalizuje psovodovi přítomnost ukrytého pachatele. Dle chování pachatele a konkrétní situace může po avizaci následovat provedení zákroku či výzva pro opuštění úkrytu a provedení dalších úkonů (rozhovor s pachatelem, doprovod pachatele apod.). (WWW: < ].) Noční zadržení Noční zadržení je jedna z disciplín, která se využívá spíše při závodech služební kynologie, ale může se objevit i jako součást civilních závodů. Tato disciplína má opět nasimulovat praktickou situaci, kdy pachatel prchá v noci a pes se musí orientovat i dle nejmenších podnětů, tj. záblesk světla, zvuk ap. Pes se musí i ve tmě dobře orientovat a běžet směrem, odkud podnět přišel. Pachatele pes vyhledá a následným útokem zadrží. Při závodech disciplína probíhá tak, že figurant má baterku, kterou krátce zasvítí na zem či ke psu. Pes se díky záblesku zorientuje a psovod psa vypouští. Ten pachatele dobíhá, zakusuje se do něj a drží ho do doby, než přiběhne psovod a situaci dořeší. 28

29 Likvidace výtržnosti Tato disciplína se krom výjimek týká především zkušebních řádů a závodů služební kynologie. Pes opatřený náhubkem a většinou připnutý na dlouhém vodítku musí sledovat osoby, které tropí výtržnost, a je-li na psovoda veden útok, musí psovoda aktivně bránit. Dá-li se výtržník na útěk, musí mu v útěku zabránit. Psovoda brání nebo blokuje výtržníka údery náhubkem a za použití předních končetin. Navíc se nesmí fixovat jen na jednoho výtržníka, ale na každého, který se k psovodovi přiblíží. (WWW: < ].) Obrana v místnosti Simuluje se zde zákrok v místnosti, kde probíhá nějaká nezákonná činnost. Při závodech situaci simulujeme tím, že do místnosti umístíme několik figurantů. Ti tropí hluk a provádí jakoukoliv činnost, která napodobuje skutečnou situaci. Psovod se psem k místnosti přijde, dá výzvu ke klidu. Mezi tím mohou figuranti psa jakkoliv odstrašovat jak hlukem, tak libovolnou činností. Po psovodově výzvě figuranti utichnou, ovšem až na jednoho, který proti psovodovi, potažmo i psu vybíhá a útočí na něj. Pes musí okamžitě zaútočit na agresora a zneškodnit ho, aniž by si všímal jiných figurantů. Jak bylo již zmíněno v předešlých odstavcích, všechny tyto sportovní disciplíny se snaží více či méně nasimulovat skutečnou situaci, proto před každou disciplínou obrany kromě avizace použijeme zákonnou výzvu. Ta musí obsahovat formulaci,,jménem zákona". Výzva vypadá následovně: "Jménem zákona stůjte / opusťte prostor / vystupte / zanechte svého jednání, nebo bude použit pes." 29

30 2.6. Pachové práce - stopa Pokládání stop a předmětů. Tvar stopy, délku, umístění v terénu, počet předmětů a jejich umístění určuje rozhodčí ve shodě s podmínkami zkoušky. Při pokládání stop mohou být přítomni jen nezbytní pomocníci, vedoucí akce a rozhodčí. Přítomnost rozhodčího není nezbytně nutná. Stopy se nepokládají v kulturách nebo terénech, které vizuálně prozrazují jejich směr. Předměty, které se pokládají na stopu: 1. musí být z textilu nebo jiného materiálu, který dobře přijímá a drží pachy (nesmí být z kovu a skla) 2. nesmí se svou barvou nápadně odlišovat od terénu a být větší než 100 x 50 x 10 mm 3. při zkouškách nelze použít předmětů, které mohou sloužit jako hračka psa, každý předmět musí mít pach kladeče, který jej má u sebe nejméně 30 minut před kladením stopy 4. použité předměty již nelze použít v pokračování cviku nebo pro cviky jiných psů 5. předměty musí rozhodčí zkontrolovat. O položení stopy a uložení předmětů pořizuje kladeč plánek, který obsahuje základní údaje. Nášlap stopy se provádí tak, že kladeč na určeném místě, cca 30 vteřin klidně stojí nebo mírně našlapuje, aby pachově zdůraznil začátek stopy. Kolík nebo tabulku označující začátek stopy zabodne do země vlevo. Ukončení stopy se provádí tak, že po položení posledního předmětu, který stopu ukončuje, pokračuje kladeč v přímém směru ještě přibližně deset kroků, aniž by sled stopy přerušoval. (WWW: < --- pachove-prace->[cit ].) 30

31 Práce psovoda a činnost psa "Rozhodčí, vedoucí zkoušek, pomocník ani pořadatel neodpovídají za neúmyslné porušení stopy zvěří, osobami, povětrnostními případně jinými vlivy. Ve výjimečných případech (narušení stopy v delším úseku) lze provést stopu náhradní. Psovod se hlásí rozhodčímu se psem již připraveným k zahájení práce. Pokud je pes veden na stopovacím vodítku, je již připnuté na kovový obojek psa nebo na postroj. Jeho délka je bezpodmínečně 10 metrů. Psovod oznamuje způsob, jakým pes předměty označuje. Pes musí předměty označovat shodným způsobem, který psovod sdělil rozhodčímu, většinou ulehnutím u předmětu. Pes může stopu vypracovávat: a) na volno pes na sobě nemá nic pes má řetízkový obojek pes má postroj b) na stopovacím vodítku vodítko připnuté na kovový obojek vodítko připnuté na postroj. Stopa může od nášlapu vést rovně nebo vpravo resp. vlevo, nejvíce ve 45 odklonu. Jakmile pes zachytí počátek stopy, psovod jej vypouští na celou délku stopovacího vodítka a sám psa následuje. Tento odstup je nutno dodržovat v průběhu celé stopy a to i v případě, kdy pes pracuje na volno. Je-li pes na stopovacím vodítku, může jej psovod použít k mírnému přitažení psa a jeho postup zpomalit, jinak jej nelze k usměrňování psa používat. Příležitostné chválení psa resp. opakování povelu hledej nebo stopa není chybou, avšak používání těchto povelů na lomech a v blízkosti předmětů, není dovoleno. Jakmile pes označí nebo zvedne předmět, jde psovod ke psu a zvedne předmět nad hlavu. Po ukončení stopy hlásí psovod rozhodčímu ukončení cviku a odevzdá nalezené předměty. Odvolá-li rozhodčí psa ze stopy, podává psovod rovněž hlášení. Dokončování stopy po odvolání se nepovoluje. 31

32 (WWW: < ---pachove-prace- >.[cit ]) Hodnocení práce psovoda a činnosti psa v pachových pracích Při posuzování činnosti psa v pachových pracích se hodnotí zájem, snaha, spolehlivost a přesnost. U psovodů se sleduje způsob práce při uvádění a vedení psa. Rozhodčí ukončí práci psovoda a činnost psa, když: 1. pes sejde ze stopy na vzdálenost více než 10 m nebo se pes po stopě vrací více než 10 m za psovoda 2. pes sleduje stopu značně nepřesně, bez zájmu či bázlivě 3. byl překročen časový limit určený pro provedení stopy 4. psovod se snaží sám podle různých ukazatelů sledovat stopu a ovlivňováním udržuje psa v trase stopy, případně nedodržuje předepsaný odstup od psa, v těchto případech může rozhodčí psovoda jednou napomenout. Chybami znamenajícími bodové ztráty jsou vybočování, nestejnoměrná nebo nadměrná rychlost sledování stopy, pomalé či nepřesné označování předmětů. Stejně tak postup s vysokým nosem, reakce na zvěř či myši, kálení aj. Ovlivnění psa psovodem k označení předmětu znamená ztrátu bodů za předmět. (WWW: < ---pachove-prace- >[cit ].) Pachové práce - vyhledání drog, výbušnin atd. Tyto disciplíny se užívají jen ve služební kynologii 32

33 3. Dotazník o úrazovosti při figurování v kynologii V další části své práce chci zveřejnit a zhodnotit výzkum, kterého se účastnilo 20 figurantů. Šlo mi převážně o zjištění důvodů úrazů, zavinění, léčení apod. Pro zpřehlednění je do příloh dotazník vložen. Lidé, odpovídající na dotazník, jsou všchni mužského pohlaví, ve věkovém rozmezí od 23 do 48 roků. Jedná se převážně o figuranty, pracující ve služebním poměru, věnující se však i civilní kynologii. Jedná se o lidi, účastnící se pravidelně závodů, zkoušek ap. a to jak aktivně, tak jako diváci, proto dotazníky byly většinou vyplněny ihned po předání a bylo možné pokládat případné doplňující otázky. Základní otázky jsou převážně uzavřené, ale dají se rozvést dle potřeby a v některých případech byly odpovědi upřesňovány rozhovorem. Zdravotní aspekty kynologie nejbyly doposud zkoumány, proto veškeré informace byly získány víše zmíněným způsobem. Pokud se jedná o první otázku, 16 z 20 figurantů se věnuje tomuto druhu sportu 10 a více roků, 2 figuranti kolem sedmi let a pouze dva do 5 let, jedná se tak o velmi zkušené figuranty a data jsou proto přesná (Graf č. 1) Jak dlouho se věnujete figurování? < Doba v letech grafické znázornění ot. č. 1 - jak dlouho se věnujete figurování 33

34 Co se týče druhé otázky a to,,měl jste někdy úraz v důsledku figurování, vyšel poměrně jednoznačný výsledek. 100% figurantů si prošlo nějakým úrazem. Důvody a charakter zranění rozeberu dále. Otázka číslo 3 se zabývá důvodem úrazu. Většina figurantů měla úrazů více, proto i příčin může být u figuranta více (Graf č. 2).. Úrazy vlastní chybou se stávají převážně z nezkušenosti a figurantům se staly především v prvních letech činnosti. Nejčastější chyby jsou odkrytí části těla, která není chráněna, nedostatečné rozcvičení a protažení před činností a špatný pohybový stereotyp, kdy z důvodu špatné techniky došlo k poranění kloubního, či svalového aparátu. V pozdějších letech úrazy nastávají převážně kvůli nezpůsobilému terénu, chybě psovoda, který psa vysílá a jedním z faktorů je i věk u figurantů, kteří činnost provádí déle. Chyba materiálu je méně běžná a většinou je způsobena únavou materiálu, tzn. ochranných prostředků. Jaký důvod úraz měl vlastní chyba chyba / vada materiálu jinný důvod grafické znázornění ot. č. 3- příčina úrazu Otázka číslo čtyři poměrně jasně rozděluje charakter úrazu (Graf č. 3). Nejvíce úrazu bylo způsobeno pokousáním. Prakticky každý psovod i figurant měl úraz pokousáním ať většího či menšího charakteru. Poranění se týkalo většinou končetin, kdy u horních končetin převažovalo pokousání v oblasti ruky. To 34

35 nastává často právě chybou figuranta, kdy odkryje nekrytou dlaň. To díky konstrukci ochranných prostředků nastává hlavně u ringa, kde je otevřený rukáv, do kterého pes při špatné manipulaci může vniknout. U rukávu tyto úrazy nehrozí, protože horní končetina je prakticky celá ukryta. Co se týče dolních končetin, tam se kousnutí soustřeďuje na oblast lýtek a to u ochranného rukávu. U ringa je toto místo 100% chráněné, proto zde hrozí maximálně pohmožděniny. Oblast nohy není prakticky chráněna a to u žádné ochranné pomůcky. Zde se vyskytly 3 úrazy a to hlezenního kloubu a nártů. Příčina se dá kvalifikovat jako souhra nezkušenosti figuranta a také psa, který neměl dostatečnou techniku zákusu a překusoval z chráněné oblasti až k nechráněné noze. Pokud se jedná o poškození svalového aparátu, převažují pohmožděniny, které tento sport provází. I když ochranný oblek - ringo i rukáv dokáže tělo uchránit, tlak čelistí, který je u německého ovčáka až 50kg/cm 2, je tak velký, že na předloktí vznikají podlitiny. Dále je poměrně časté natažení svalového aparátu. Týká se to především m. trapezius (sval trapézový), m. biceps brachii (dvojhlavý sval pažní), m. triceps brachii (trojhlavý sval pažní), m. latisimus dorsi (široký sval zádový), m. deltoideus (sval deltový), m. pectolaris major (velký sval prsní), m. rectus abdominis (přímý sval břišní), m. gluteus maximus (velký sval hýžďový). V 6 případech prošli figuranti i úrazem kloubního aparátu. Zde se jednalo o poměrně závažná zranění, která si vyžádala i hospitalizaci. Dva případy byly luxace - vykloubení ramenního kloubu, dva případy se týkaly ruptury vazu kolenního kloubu. Tato zranění byla způsobena špatným pohybovým stereotypem a nezkušeností figuranta. Dvakrát se poškození týkalo ruptury vazů v kotníku, jednou bylo zranění spojeno i se zlomeninou v oblasti hlezna, zaviněné nezpůsobilostí terénu a špatným náčiním tzn. nevhodná obuv. 35

36 Jakého charakteru úraz byl? pokousání poškození sval. aparátu 6 poškození kloub. aparátu jiné 0 grafické znázornění ot. č. 4- charakter úrazu Dalším faktorem úrazovosti je i druh disciplíny, u které se zranění stalo. Tato otázka nebyla součástí dotazníku, ale vyplynula z osobního pohovoru při vyplňování dotazníku. Níže uvedený graf (Graf č. 4) nám ukazuje, že největší úrazovost je při disciplínách, kdy pes pracuje samostatně na velkou vzdálenost od psovoda, a je zde poměrně dlouhá doba, než psovod ke psu přiběhne. Ostatní disciplíny nejsou tak rizikové, protože pes je pod stálou kontrolou psovoda, jenž práci psa ovládá. U nejvíce rizikových disciplín, jako je odolnost psa a hladké zadržení, dochází i k úrazům závažnějšího charakteru, jako jsou luxace, ruptury a úrazy od pokousání. Zhmožděniny a otoky zde působí spíše jako sekundární zranění a jsou velmi časté, v ochranném obleku ringu se stávají prakticky pravidelně. U ostatních disciplín dochází k lehčím zraněním převážně ke zhmožděninám a následným otokům, avšak ani úrazy pokousáním nejsou výjimkou. 36

37 Úrazovost při jednotlivých disciplínách 10% 6% 4% 0% 45% odolnost psa / protiútok 35% hladké zadržení 45% 10% přepadení 6% revír 35% 4% obrana v místnosti 0% avizace grafické znázornění úrazovosti disciplín Pátá otázka se dotazuje na zdravotní obtíže ať akutní, či chronické, u kterých má příčinu figurování. 50% figurantů, kteří provozují činnost déle než 5 let má zdravotní obtíže, z čehož 70% figurantů je pod dozorem lékaře. Charakter obtíží bude nastíněn v další otázce. Otázka číslo 6 zní jakého charakteru zdravotní obtíže jsou. Z 60% se obtíže týkají poškození kloubního aparátu, které jsou způsobeny vlivem dlouhodobého přetěžování a vadnými pohybovými stereotypy (Graf č. 5). V jednom případě jsou chronické obtíže zapříčiněné již výše zmíněnou luxací ramenního kloubu, která se opakuje. U kaudální části se obtíže týkají spíše dlouhodobých poúrazových obtíží. Jedná se o bolestivost v kolenním a hlezenním kloubu po ruptuře vazů. Dále figuranti uvedli, že 25% obtíží je způsobeno poškozením opěrného systému. Zde se dá mluvit hlavně o bolestivosti v oblasti páteře převážně bederní části a krční páteře. Obtíže mají původ převážně z důvodu špatných pohybových stereotypů a tvorbou horního zkříženého syndromu. Ten je zapříčiněn tím, že figuranti většinou z neznalosti neprovádí kompenzační cvičení a čím déle figuranti činnost provozují, tím se tyto obtíže prohlubují. Z 15% se poškození týká svalového aparátu. Převážně se dá opět mluvit o horním i dolním zkříženém syndromu. 37