UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA. Katedra muzikologie

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA Katedra muzikologie Česká rocková hudba se zaměřením na tvorbu Jiřího Schelingera v kontextu kulturní politiky v období takzvané normalizace Czech rock music with focus on work of Jiří Schelinger in the context of cultural politics in time so called normalization (Bakalářská diplomová práce) Lucie Minaříková (Uměnovědná studia) Vedoucí práce: Mgr. Jan Blüml Olomouc 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Česká rocková hudba se zaměřením na tvorbu Jiřího Schelingera v kontextu kulturní politiky v období takzvané normalizace vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci.. Lucie Minaříková

3 Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Janu Blümlovi za vedení mé bakalářské práce. Děkuji také Jaroslavě Minaříkové, Mgr. Olze Podmelové a Bc. Eličce Markové za technické připomínky.

4 Obsah 1 Úvod Stav bádání Rock v sedmdesátých letech v českém prostředí Rocková hudba před rokem Rocková hudba v letech Vývoj rockové hudby po roce Ţivot Jiřího Schelingera Diskografie Jiřího Schelingera Analýza repertoáru Jiřího Schelingera Závěr Soupis pramenů a literatury Resumé Summary Zusammenfassung ANOTACE... 71

5 1 Úvod Tématem bakalářské diplomové práce je Česká rocková hudba se zaměřením na tvorbu Jiřího Schelingera v kontextu kulturní politiky v období takzvané normalizace. Ve své práci se budu věnovat vlivům Komunistické strany a vlády Československa na hudební kulturu v tomto období. Popíšu, jaké panovaly nařízení a kontroly státní moci a jejich účinek na individuální hudební odvětví či ţánry. Porovnám situaci před rokem 1970 a stav po roce Budu se zabývat odrazem specifické kulturně politické situace v tvorbě jednotlivých stylově-ţánrových typů, které vznikly na československém území v sedmdesátých letech. V této souvislosti vyuţiji jak literaturu hudebních publicistů a pamětníků ţijících v sedmdesátých letech, tak i poznatky z dokumentárního cyklu s názvem Bigbít. Po tomto uvedení okolností, jenţ ovlivňovaly veškeré hudební dění v Československu, se zaměřím na Jiřího Schelingera. Budu se snaţit zodpovědět, jaké osobní či profesní faktory měly největší vliv na jeho ţivot a tvorbu. Zaměřím se na kapely a uskupení, kterými během svého ţivota prošel a na jeho spolupráci s Karlem Šípem a Františkem Ringo Čechem. V souvislosti s Jiřím Schelingerem se budu věnovat dopadu státní moci na vývoj písňové tvorby. Pokusím se vysvětlit, proč se ubíral také jinými směry neţ byl rock a jaký byl poměr jednotlivých stylově-ţánrových typů v repertoáru Jiřího Schelingera. Objasním, jakými způsoby se snaţili ve Skupině Františka Ringo Čecha prosadit ţánr rock i hardrock, který chtěli původně vytvářet, ale od jehoţ provádění je permanentně odrazoval tlak kulturně politických institucí. V poslední části se budu zabývat samotným repertoárem Jiřího Schelingera zejména z hlediska tematických okruhů textů. Na základě rozsáhlé analýzy odůvodním výběr těchto témat a dále pak okolnosti vzniku jednotlivých písniček. Rozeberu například rozdíly cover verzí interpretovaných Jiřím Schelingerem s původní zahraniční tvorbou. V této kapitole vyuţiji hlavně knihu vytvořenou bratrem Milanem Schelingerem a Petrem Bosňakovem, ale i publikace dalších autorů, kteří se Jiřímu Schelingerovi věnovali spíše okrajově. Další informace doplním z televizních dokumentů, jenţ byly o zpěváku Jiřím Schelingerovi natočeny. Obsahují autentické výpovědi od lidí, kteří se s J. Schelingerem setkali či spolupracovali. 5

6 2 Stav bádání Daným tématem se v současné době zabývá několik česky psaných publikací. Českému rocku sedmdesátých let se věnují hudební publicisté Vojtěch Lindaur a Ondřej Konrád v knize Ţivot v tahu aneb třicet roků rocku z roku 1999, která vyšla později několikrát přepracovaná a dostala nový název Bigbít. Kniha zachycuje dějiny československé rockové hudby v letech a nabízí poutavé a ţivé příběhy, neboť sami autoři jsou účastníky naší rockové scény a předkládají čtenářovi tyto události krok po kroku. Jiří Schelinger je v této knize zmíněn jen okrajově. 1 Neoficiální rocková hudba je sepsána v knize ALTERNATIVA Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let Mikoláše Chadimi. Touto publikací je doplněna mezera mezi oficiální tvorbou o československém rocku a undergroundem. Důvodů proč se Mikoláš Chadima rozhodl zaznamenat písemně underground československého rock & rollu měl hned několik. Po rozpuštění skupiny Extempore, kde účinkoval, měl dostatek času na uspořádání nahrávek a v tomto období v Mikoláši Chadimovi vypukla sběratelská vášeň. Zatouţil vlastnit nahrávky několika skupin české alternativní rockové scény. Bohuţel ne po všech kapelách neoficiálních rockových skupin zbyly desky, a tak se autor rozhodl, ţe by měly informace zůstat alespoň v písemné formě. Původně chtěl svou sbírku dokumentů a materiálů předat některému psavci, ale nikomu se do toho nechtělo, a tak se M. Chadima ponořil do psaní sám. Další důvod zřejmě byl, ţe pokud některý autor psal o undergroundu, věnoval se především kapelám Plastic People a DG 307, Chadima chtěl tyto obzory a představy dalším generacím rozšířit. Kniha mi dala moţnost nahlédnout do českého undergroundu. 2 Do let 1956 aţ 1989 soustřeďuje svou pozornost i Miroslav Vaněk ve své tvorbě BYL TO JENOM ROCK N ROLL? Hudební alternativa v komunistickém Československu Miroslav Vaněk zpracovává v knize jiţ existující prameny a uvádí, ţe k fenoménu rocku přistupuje jako historik soudobých dějin, publikace není tedy muzikologická ani sociologická, ale je historická. Autor neanalyzuje pouze českou a československou problematiku, ale snaţí se vystopovat vznik a potenciál rockové hudby v její kolébce, tedy a ve Spojených státech amerických a ve Velké Británii. S tím souvisí skutečnost jak se k nám moderní hudba ze západu dostávala. 3 1 LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Ţivot v tahu aneb třicet roků rocku. Praha: Delta, LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: svědectví o českém rock n rollu sedmdesátých let. Brno: Host, VANĚK, Miroslav. Byl to jenom Rock n roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu. Praha: Academia,

7 Stručným průvodcem je kniha OHLASY PÍSNÍ ČESKÝCH Encyklopedie českých a slovenských hard rockových a heavy metalových skupin od Petra Korála a Jaroslava Špuláka. Autoři pojmenovali kapitolku o Jiřím Schelingerovi jako Jiří Schelinger Praotec českého metalu?. Kapitola se zabývá vydanými deskami a zaměřuje se na ty, které byly tvrdšího raţení. 4 V heslech přináší několik podstatných zpráv na dané téma Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby nebo slovníková příručka Josefa Vlčka Rockové směry a styly. 5 Uţitečné jsou i statě Aleše Opekara v periodiku Muzikus 4 pojmenované PO STOPÁCH ČESKÉHO BIGBÍTU (Zapomenuté dokumenty o českém rocku). Ze stejné tvůrčí dílny Aleše Opekara pochází seriál Bigbítové šlápoty v časopiseckém periodiku Rock & Pop 7. Rocková muzika sedmdesátých let je zde okrajově, více se v seriálu píše o hudbě let šedesátých. Od stejného teoretika pochází studie ZÁKLADNÍ VÝVOJOVÉ TENDENCE V ČESKÉ ROCKOVÉ HUDBĚ, tato studie je rozdělena na tři části v Hudebních rozhledech Stručné avšak výstiţné údaje o českém bigbítu zformoval Lukáš Hejsek v knize a pak přišel BIGBÍT. 7 Kniha se v závěrečné kapitole věnuje rozboru bigbítových písní. Kniha Jitky Škápíkové a Jiřího Housera s názvem Vzpomínáte? Takoví jsme byli: 70. léta mi přinesla informace o všeobecných poměrech, které v Československé republice panovaly v období takzvané normalizace. 8 K mému přehledu a pochopení rockové hudby přispěl dokumentární seriál Bigbít, který ve čtyřiceti dvou dílech vysílala Česká televize. 4 KORÁL, Petr ŠPULÁK, Jaroslav. Ohlasy písní těţkých: Encyklopedie českých a slovenských hard rockových a heavy metalových skupin. Praha: Hakon Euro s. r. o. ve spolupráci s redakcí Rock & Pop, VLČEK, Josef. Rockové směry a styly. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, MATZNER, Antonín POLEDŇÁK, Ivan Wasswerberger, Igor, et al. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: část věcná. 2. vyd. Praha: Supraphon, 1983; MATZNER, Antonín - POLEDŇÁK, Ivan - WASSERBERGER, Igor, et al. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: část jmenná světová scéna, A-K. Praha: Supraphon, 1986; MATZNER, Antonín POLEDŇÁK, Ivan WASSERBERGER, Igor, et al. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: část jmenná světová scéna, L-Ţ. Praha: Supraphon, 1987; MATZNER, Antonín POLEDŇÁK, Ivan - WASSERBERGER, Igor, et al. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: část jmenná československá scéna. Praha: Supraphon, OPEKAR, Aleš. Po stopách bigbítu v českých zemích. Zapomenuté dokumenty o českém rocku. Muzikus 4, 1994, č. 7 8, s , č. 9, s , č. 10, s OPEKAR, Aleš. Bigbítové šlápoty. Obrazy z rockových dějin českých. Rock & Pop 7, 1996, č. 1 12, vţdy na s ; 8, 1997, č. 1 12, vţdy na s ; IX, 1998, č. 1 12, s ; X, 1999, č. 1 12, s OPEKAR, Aleš. Základní vývojové tendence v české rockové hudbě. Hudební rozhledy 43, 1990, č.11, s , č. 12, s a 44, 1991, č.1, s HEJSEK, Lukáš. a pak přišel bigbít. České Budějovice: Nová forma, ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka HOUSER, Jiří. Vzpomínáte? Tak takoví jsme byli: 70. léta. Praha: XYZ,

8 vlasy. 11 Ţivotopis souhrnně podává kniha Dvojí ţivot slavných muţů, kterou napsal Robert Rohál Osobností Jiřího Schelingera se nejpodrobněji zabývá Petr Bosňakov a Milan Schelinger v knize Jiří Schelinger: Ţivot a., publikace podává nejucelenější informace, proto z ní tato bakalářská práce velmi často vychází. 9 Podle pramenů ze scénářů televizních dokumentů zpracoval Michal Zítko kníţku Tragická úmrtí ve světle nových zkušeností; Schelinger, Šlitr, Hrzán. 10 Druhá ţena Jiřího Schelingera, Jitka Poledňáková Schelingerová, sepsala paměti svého souţití s Jiřím od roku 1976 v knize JIRKA SCHELINGER a všichni mí krásní kluci s dlouhými a kapitolu s J. Schelingerem pojmenoval Rocker s citlivou duší. 12 O ţivotě Jiřího Schelingera se zmiňuje kniha Slavné tváře českého popu 60. a 70. let. 13 Zprávy o československém rocku a Jiřím Schelingerovi doplňují dobové časopisy. Především měsíčník Melodie obsahuje několik článků o rockových kapelách v Československu a zahrnuje články nebo aktuality o samotném Jiřím Schelingerovi. Například v jedenáctém čísle roku 1975 je článek od Jana Rejţka s názvem JIŘÍ SCHELINGER nemá hlas jako světec. Schelinger se objeví i na titulní stránce přesně o tři roky později v listopadovém čísle, uvnitř časopisuje se nachází článek s pojmenováním NÁM SE LÍBÍ HRABĚ DRACULA v rozsahu necelých tří stran. Roku 1981, kdy Jiří zemřel, je v periodiku vzpomínková stať Jiří Schelinger našel dům holubí. V časopisu Melodie jsou zahrnuty novinky z domova, které zřídka přinášejí zprávy o aktuálním dění v Skupině Františka Ringo Čecha, v níţ měl své působiště od roku 1973 Jiří Schelinger. Jméno Jiří Schelinger lze v Melodii zahlédnou i v rubrice Nové singly očima kritiků, ve které měl největší úspěch s písní Holubí dům a na tomto ţebříčku singlů skončil mezi ostatními interprety na příčce nejvyšší. A samozřejmě se Schelinger objevuje na stupíncích v rubrice Zlatý slavík. 14 Článek o Jiřím Schelingerovi vydal časopis Enigma v dubnovém vydání roku Zabývá se především nevyjasněným úmrtím Jiřího Schelingera. 15 V roce 2011 sepsal ţivotopis Jiřího Schelingera Vojtěch Lindaur v časopisu Reflex BOSŇAKOV, Petr SCHELINGER, Milan. Jiří Schelinger: Ţivot a Praha: KMa, ZÍTKO, Michal a kolektiv. Tragická úmrtí ve světle nových skutečností: Schelinger, Šlitr, Hrzán. Ostrava: Formát, POLEDŇÁKOVÁ SCHELINGEROVÁ, Jitka. Jirka Schelinger a všichni mí krásní kluci s dlouhými vlasy. Praha: Monika Vadasová-Elšíková, ROHÁL, Robert. Dvojí ţivot slavných muţů. Praha: Petrklíč, SVÁTEK, Luboš JEHNE Leo. Slavné tváře českého popu 60. a 70. let. Praha: Práh, REJŢEK, Jan. Jiří Schelinger nemá hlas jako světec. Melodie, 1975, č. 11, s TŮMA, Jaromír. Nám se líbí hrabě dracula. Melodie, 1978, č. 11. s KOUTSKÝ, Petr. Nikdy nevyjasněná smrt Jiřího Schelingera: Co zatajila slovenská policie?. Enigma, 2010, č. 4, s

9 Z internetových zdrojů existuje webová stránka schelinger.ic.cz, jenţ obsahuje ve své nabídce biografii, diskografii, textografii, rarity, audio a fotogalerii. 17 V roce 1997 se Jiří Schelinger stal součástí dokumentárního cyklu České televize s názvem Příběhy slavných Holubí andante. V dokumentu hovoří především jeho bratr Milan Schelinger. Ale jsou zde i výpovědi ostatních, kteří se s Jiřím Schelingerem setkali, včetně těch, kteří viděli Jiřího Schelingera v Bratislavě jako poslední. 18 Velice podobný dokument o Jiřím Schelingerovi natočila České televize. Hudební dokument Kdo je kdo přináší portréty osobností z oblasti hudby. 19 Přínosné informace poskytuje diskografie Jiřího Schelingera. V roce 2007 vyšlo DVD Holubí dům, jenţ obsahuje dvacet čtyři klipů Jiřího Schelingera a bonus v podobě mluveného slova Františka Ringo Čecha. 3 Rock v sedmdesátých letech v českém prostředí 3.1 Rocková hudba před rokem 1970 V druhé polovině šedesátých let existovala na československé scéně velká řada moţností, jak se setkat s rockovou muzikou. V klubech se hrála diskotéka a z reprobeden se ozývala hudba západních zemí. Tančilo se na Yardbirds, The Doors, The Rolling Stones, Pink Floyd a další rockové kapely. V Praze se nacházelo několik klubů, kde mohla vznikat, vyvíjet se a ţít bigbítová hudba. Především v klubech Olympik, Sluníčko, Play club, Music F Club se koncerty konaly téměř denně. I přesto, ţe vládla komunistická strana Československa, byla Praha progresivní a mohla se vyrovnat světovým metropolím. Klub Olympik neměl ambice pořádat pouze koncerty, ale vydával vlastní časopis, pořádal hudební soutěţe a sestavoval ţebříček nejlepších rockových hudebníků na domácí scéně. Hlasy bylo moţné dávat v jednotlivých nástrojových kategoriích, zpěvákům, uděloval se i titul beatman roku. První dva ročníky opanoval 16 LINDAUR, Vojtěch. Jiří Schelinger - chuligán s andělskou tváří. Reflex, 2011, ročník 22, č. 9, str Viz oficiální internetové stránky Jiřího Schelingera. Dostupné na www: < 18 Příběhy slavných Jiří Schelinger. Holubí andante. Česká televize Kdo je kdo Jiří Schelinger. Dokument České televize

10 s přehledem Olympic. Od druhého se prosazovali Matadors, kteří pak získali víc prvních míst v ročníku třetím zatímco beatmanem se stal pokaţdé Janda ( ) 20 Další kapely, které se v praţských klubech objevovaly kromě Olympic a Matadors byly Framus Five, George & Beatovens, Komety, Flamengo, Donald, Rebels. Skupiny si skládaly vlastní songy nebo hrály převzaté písně podle vzoru Rolling Stones, Pretty Things, Yardbirds, The Who, Dave Dee a Jimmi Henrixe. Nebylo ale lehké kopírovat zahraniční hvězdy, neboť pro tuzemské kapely nebyla dostupná kvalitní aparatura a často si ji hudebníci vyráběli sami. Do povědomí široké veřejnosti se zprávy nejen o rockové hudbě dostávaly prostřednictvím časopisu Melodie, který byl vydáván od roku 1963 nakladatelstvím Orbis. Zakladatelem byl Milan Kuna a stal i prvním šéfredaktorem, ale uţ rok po něm nastoupil jako šéfredaktor Lubomír Dorůţka a další. Jelikoţ byl časopis Melodie měsíčníkem a některé informace tak ztrácely na aktuálnosti, začala redakce roku od roku 1969 vydávat čtrnáctidenník s názvem Aktuality Melodie, kde se ţivě odráţelo hudební dění. V období normalizace pak nastávaly různé cenzury tohoto časopisu nebo bylo vydávání z politických důvodů několikrát přerušeno. Přesto časopis fungoval aţ do roku Velice oblíbený byl i progresivnější časopis Pop Music Expres, který měl velice krátkou dobu trvání, neboť vznikl v dubnu roku 1968 a zanedlouho poté začala sílit normalizace v Československu. V období šedesátých let působily v Československu dvě hudební vydavatelství. Supraphon, který byl významnější a měl bohatší archiv a Panton, jenţ se kromě nahrávání gramofonových desek zabýval vydáváním knih a tištěných hudebnin. První české rockové album nahrála kapela Olympic a vyšlo roku 1968 pod názvem Ţelva. Své hráčské dovednosti mohly kapely ukázat na beatovém festivalu, kde se navíc dostaly do přímé konfrontace s fanoušky, kterou časopisy či gramofonové desky neumoţňovaly. První beatový festival se konal v prosinci roku 1967 v praţské Lucerně. Celý festival trval tři dny a vystoupení probíhala odpoledne i večer. Pro kvalitnější zvuk byla zapůjčena aparatura od Dynacordu. Vystupování mělo charakter soutěţe, první dva dny mohly kapely bojovat o post odehrání koncertu na finálovém třetím večeru, kde se zároveň uskutečnilo vyhlášení těch nejlepších. Závěrečný den vystoupily skupiny Synkopy 61 z Brna, Framus Five s hlavním představitelem Michalem Prokopem, Olympic, Flamengo, Rebels. Hlavní cenu si odnesl Deţo Ursiny s kapelou Soulmen. Na festivalu účinkovali i slovenské Prúdy. Nejlepším zpěvákem byl vyhlášen Michal Prokop a cenu za nejlepší zpěvačku si odnesla Hana Ulrychová. Hodnotily se i vlastní texty a cenu získali Prúdy za píseň Balada o smutnom Jánovi. Kromě vítězných kapel se prvního beatového festivalu zúčastnilo kolem třiceti kapel, například 20 LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, s

11 Primitives Group s ohnivými efekty na jevišti nebo George & Beatovens, jejímţ zpěvákem byl Petr Novák. 21 Festival se místy nesl po vzoru světového hnutí Hippies. Druhého beatového festivalu v prosinci roku 1968 se zúčastnily i tři zahraniční kapely, Cuby & Blizzard z Holandska, švédská skupina Merci Mark Men a anglické uskupení Nice. Zvukovou sloţku zajistila znovu německá společnost Dynacord, zahraniční kapely si dovezly vlastní aparaturu. Festival byl protkán dvěma liniemi hudebních stylů, které se v šedesátých letech utvořily. Jedním z nich byla více instrumentální větev rhythm&blues a tím druhým westcoast. Převahu si vytvořila ta nekomerční a méně melodická, tedy rhytm&blues. Kromě hudebního ţánru se kapely daly dělit podle toho, zda interpreti zpívali svou vlastní tvorbu nebo hráli převzaté verze od zahraničních skupin. 22 Opět se na pódiu postupně sešly nejznámější rockové kapely. Vystoupili bývalí členové Matadors se svými novými skupinami. Viktor Sodoma zpíval v Apollobeat a Radim Hladík s Vladimírem Mišíkem zaloţili novou kapelu Blue Effect. Nechyběli Olympici, The Primitives Group, Framus Five, George & Beatovens, Flamengo, Flamingo, Prúdy, Samuels Band, New Soulmen, Mr. Jet & The Cannibals, Blue Five, Kings, Synkopy 61, Atlantis a Cardinals. Mikoláš Chadima ve své knize Alternativa uvádí: Prvním pro nás opravdovým bigbítem byli aţ Blue Effect. 23 Nebylo tedy překvapením, ţe si velkou řadu ocenění odnesli právě Blue Effect. Stali se objevem roku, nejlepší kapelou a získali cenu za nejlepší skladbu festivalu, kterou se stala píseň Sluneční hrob. Radim Hladík byl navíc vyhlášen hudebníkem roku. Dále Mikoláš Chadima vzpomíná: Po včerejším koncertě, na kterém našim sebedůvěrou přetékajícím kapelám vyprášili koţich podobným způsobem kontinentální Holanďani Cuby and Blizzards, bylo jasné, ţe naše kapely zaspaly dobu a jsou sto let za opicema. Nenápadité, nepůvodní, špatně vybavené a vedle svých kolegů ze světa amatérské v tom špatném slova smyslu. Domů jsme šli jako omámení tím, co jsme viděli a slyšeli. 24 Následoval rok 1969, bigbítová hudba se stále ještě mohla realizovat v F Clubu, který pořádal soutěţ Beat Salon. Vznikl i nový prostor s názvem Aréna a svým bigbítovým ţivotem stále ţil New Club. Pro moravské hudebníky zajiskřila naděje v podobě nově zaloţené gramofonové firmy v Brně, která se jmenovala Discant, ale bylo to opravdu jen zajiskření a firma měla krátkou existenci. 25 Ale nastupující normalizace nešla zastavit. Postupně téměř všechny praţské kluby ukončily svou činnost, například Olympik, Sluníčko, Aréna, F Club. 21 HRABALÍK, Petr. 1. Československý Beat Festival (1967). [cit. 9. října 2013]. Dostupné na < 22 LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, s CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: svědectví o českém rock n rollu sedmdesátých let. Brno: Host, s CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: svědectví o českém rock n rollu sedmdesátých let. Brno: Host, s LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Ţivot v tahu aneb třicet roků rocku. Praha: Delta, s

12 Zanikly kapely Rebels, Framus Five, který ještě stihl vydat desku Město Er, a další. Na druhou stranu vznikly nové kapely, často ze členů nějaké rozpadlé skupiny. Takto se vyselektovala skupina Plastic people of Universe. Tito bývalý Primitives Group si převzali jméno podle názvu písničky Franka Zappy. Při vystoupení pokračovali v uţití vizuálních efektů na pódiu, pouţívali bláznivé kulisy, kostýmy spojené s malováním na obličej. Například v seriálu Bigbít hovoří o tom, jak fanoušky polévali vodou, házeli na ně rybářkou síť, rozhazovali na diváky značné mnoţství peří a to vše podporovaly hořící ohně. S touto sloţkou jim pomáhal student dějin umění Ivan Jirous. 26 Další přeorganizovanou kapelou bylo Flamengo, nyní ve sloţení: Vladimír Mišík, Ivan Khunt, Pavel Fořt, Jan Kubík, Vladimír Kulhánek a Jaroslav Šedivý. Svou činnost Flamengo ukončilo roku 1972, ale ještě vydalo LP desku Kuře v hodinkách, na které byly texty prvotně v anglickém jazyce, avšak aby mohla deska vyjít, musely být texty přepsány. Album Kuře v hodinkách otextoval básník Josef Kainar. 27 V Brně se utvořilo nové uskupení Progress Organization a v Bratislavě Collegium Musicum nebo Gentlemani. Ale i ti se museli vypořádávat s nastupující normalizací. 3.2 Rocková hudba v letech Vývoj české rockové hudební scény byl ovlivněn vládnoucí stranou v Československé republice. Komunistická strana zakládala státní instituce, které centralizovaně dohlíţely na kulturní oblasti. Díky svým nařízením a zákonům byly instituce schopny zkrotit vyvíjející se rockovou hudbu, která dle tehdejší ideologie dostatečně nereprezentovala naši zemi a kazila mládeţ. Zásadním krokem pro usměrnění bigbítových skupin bylo vládní usnesení č. 212 z roku 1972, kde se interpreti všech ţánrů museli podrobit tzv. rekvalifikační zkoušce. 28 Museli potvrdit, ţe jsou kvalifikovaní pro uměleckou činnost ve svém odvětví. Samozřejmě to často nezáleţelo na instrumentálních ani intelektuálních dovednostech. Kvalifikační zkouška byla rozdělena do třech úseků. V první části umělci písemně zpracovávali test hudebních znalostí. Druhou část tvořil ústní, kulturně politický pohovor, často označováno jako zkouška z marxismu - leninismu. Třetí část byla praktická, jednalo se o přehrávky kapely jako celku, ale i jednotlivých jejich členů. V seriálu České televize Bigbít, na své rekvalifikace s kapelou Energit vzpomíná Luboš Andršt slovy: Byly tři kategorie - jedna, dva, tři - a tam bylo stanovené rozpětí honoráře a měli dokonce stanovený kolik lidí bude mít jedničku a kolik dvojku a jenom 26 Bigbít č. 16 ( ) První československá psychedelická skupina The Primitives Group. 27 Bigbít č. 17 ( ) Vrcholné období skupiny Flamengo texty Josefa Kainara a album Kuře v hodinkách. 28 OPEKAR, Aleš. Základní vývojové tendence v české rockové hudbě. Hudební rozhledy 43, 1990, č. 12. s

13 kolik trojku. A tak se do toho jako museli vejít, takţe si natáhli svoje lidi, svoje známí a ty ostatní museli odříznout. 29 Na to navazuje rozhovor s jedním ze členů rekvalifikační komise Petarem Zapletalem: Na prvním místě byli uvedeni od Karla Gotta po Helenu Vondráčkovou. Všichni, kdo by měli tu třetí skupinu nebo ten třetí stupeň kvalifikační ten nejvyšší dostat zcela automaticky, protoţe se o jejich práci vědělo a byli to hvězdy televizní, rozhlasové a gramofonové. 30 Někdy se stalo, ţe se rekvalifikační porota rozhodla kvalifikaci udělit a vzápětí Praţské kulturní středisko, které dohlíţelo na tyto zkoušky, kvalifikaci neudělilo a zakázalo činnost některé kapele nebo sníţilo kvalifikační stupeň. Radim Hladík, zakladatel skupiny Blue Effect, vystihuje situaci slovy: Rekvalifikační zkoušky to byl první náraz natvrdo, protoţe bolševik pochopil, kde nás můţe nejvíc trefit, to znamená, kdyţ nám šáhne na to, co máme rádi a děláme rádi. Kdyţ někdo kopal krumpáčem, tak mu těţko mohli něco udělat, takţe začaly fungovat pudy, pud sebezáchovy. To znamená, kapela, která normálně hrála oblečená civilně, tak si vzala nejobyčejnější kvádro, kravatku, bílou košili. Ten, kdo měl dlouhý vlasy se pochopitelně snaţil, co nejvíc začesat. Kapela, která hrála nahlas, hrála super potichu, prostě vůbec tam nešlo o muziku, ale jen o tu podstatu přeţít. 31 K těmto normalizačním okolnostem se rockoví umělci postavili různě. Kaţdý situaci pojal po svém. Někteří byli nuceni najít si běţnou práci, např. v továrně, jiní se stali členy instrumentálního orchestru známého popového zpěváka. Další kapely či její členové emigrovali do zahraničí nebo začali hrát ve sklepech, garáţích a vstoupili do scény undergroundu. Rock se začal selektovat a tříbit do několika oblastí, aby se vůbec mohl představit veřejnému publiku, i kdyţ někdy právě pouze soukromému posluchači. V publikacích se o počátku sedmdesátých let mluví jako o pádu rockové muziky. Čistý bigbít se dal stále najít na vesnických tancovačkách nebo mimo Prahu. Repertoár vesnických tancovaček byl z největší části převzatý od světových skupin. Akce se konaly pod záštitou místních organizací, Svazu ţen nebo Sboru dobrovolných hasičů a tak dále. Hrávalo se v pohostinstvích, kulturních domem a hospodách. Například na Plzeňsku působily skupiny Bumerang nebo Koule, jenţ postupem času změnila své jméno na Vozembouch později na Odysseu. Kapela Koule se skládala z Václava Běhavého, Jana Nového, Josefa Lisca a Jiřího Lokajíčka. V Západočeském kraji dále účinkovala formace Cathedral později Mahagon s členy Oldřichem Říhou a Jiřím Šindelářem. Roku 1972 však Oldřich Říha přešel ke Skupině Františka Ringo Čecha a dal se na populární muziku Bigbít č. 18 ( ) Rekvalifikační zkoušky (tzv. přehrávky) jakoţto zkoušky z marxismu-leninismu. 30 Tamtéţ. 31 Tamtéţ. 32 LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Ţivot v tahu aneb třicet roků rocku.. Praha: Delta, s

14 Touto cestou se vydalo nejvíc umělců. Jak jiţ bylo v této práci zmíněno, někteří doprovázeli svým instrumentem zpěváky středního proudu, mezi tyto se řadili Vladimír Kulhánek (Flamengo), Slávek Janda (Exit, Perpetum Mobile), Jan Kubík (Flamengo), Pavel Váně (Synkopy 61, The Progress Organization) a po roce 1975 se k rockové muzice opět vrátili. Ale Petr Spálený (Apollobeat), Karel Černoch, Petr Novák (George&Beatovens), Pavel Fořt (Flamengo), Viktor Sodoma (Matadors), Jiří Korn, Michal Prokop (Framus Five) zůstali v popových vodách na dlouhou dobu nebo navţdy. Příkladem zachování bigbítového rysu a zároveň začlenění mezi moderní a populární střední proud je skupina Olympic. 33 Ti, kterým rekvalifikace nebyla přidělena a nemohli mít oficiální vystoupení, pokračovali ve své činnosti tzv. načerno a tvořili underground. Pojem underground v Československu vystihuje Ivan Jirous: Z undergroundu mytologického se stal underground ve smyslu kulturně sociologickém, tak jak byl zamýšlen a proklamován na počátku šedesátých let Sandersem, Ginsbergem, Nuttallem, Learym a mnoha jinými pionýry tohoto hnutí. Dokonce se odvaţuji říci, ţe se teprve v podmínkách našeho establishmentu stal undergroundem v pravém smyslu tohoto slova. 34 Ivan Jirous byl manaţerem skupiny The Plastic People of the Universe (PPU) a zároveň zastával obdobnou funkci jako Andy Warhol u kapely Velvet Underground. Obsazení PPU se v sedmdesátých letech střídalo, ale pevné jádro tvořil Vratislav Brabenec, Josef Janíček, Milan Hlavsa, Jiří Kabeš a Jaroslav Woţniak. Plastici mimo převzatý repertoár zhudebňovali básníky, například Egona Bondyho. 35 Roku 1973 přistoupili na undeground kapely DG 307, Umělá hmota či Bílé světlo. Rovněţ se sem řadí skupina Aktual, kterou zaloţil Milan Kníţák. V kruzích undergroundu se začíná pouţívat termín druhá kultura, jako odlišení od té oficiální a zkonsolidované. V září 1974 pořádá underground svůj I. hudební festival druhé kultury. 36 V zahraničí se underground formoval mezi intelektuálními skupinami nebo umělci, u nás však byl utvářen z bohaté řady odlišných profesí. Ve spojení s undergroundem se roku 1974 odehrál ve vesnici Rudolfov poblíţ Českých Budějovic zásah policejní sloţky na koncertě, který je označován jako policejní masakr. V hospodě se mělo konat vystoupení Plastic People of the Universe, DG 307 a dalších undergroundových uskupení. Nakonec vystoupila s jednou písní kapela Adept a policejní sloţky podnikly zásah. Účastníci byli vyzváni, aby opustili sál a začali se odebírat směrem k nádraţí. 33 OPEKAR, Aleš. Základní vývojové tendence v české rockové hudbě. Hudební rozhledy 43, 1990, č. 12. s JIROUS, Ivan Martin. Magorův zápisník. Praha: Torst, s LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, s CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: svědectví o českém rock n rollu sedmdesátých let. Brno: Host, s

15 Nicméně se rozcházet nezačali, neboť chtěli vrátit vstupné za neuskutečněný koncert. 37 Příslušníci Veřejné bezpečnosti v přilbách a se psy byly nasazeny pohotovostní oddíly ministerstva vnitra začali lidi mlátit a najíţdět do nich vozy. Lidé bezhlavě utíkali. Heleně Kropíkové, studentce jednoho praţského gymnázia před maturitou, se na útěku rozvázala tkanička u boty. Shýbla se, aby si ji zavázala a mohla utíkat dál. Dostala zezadu pendrekem přes hlavu: Gestapo, ulevila si v šoku. Zatčena, obviněna z napadení veřejného činitele. 38 Lidé se chtěli rozptýlit po Českých Budějovicích, schovat se, ale policisté je stále naváděli na hlavní nádraţí, kde pro ně byl vypraven speciální vlak. Nevím, je-li pravda, ţe v noci po zákroku musely uklízečky městského národního výboru uklízet podchod, který byl celý zlitý krví. Ale tu krev vidělo hodně mých přátel. 39 Následně byli někteří vyloučeni ze školy nebo dostali sníţenou známku z chování a byli jim otříhány jejich dlouhé vlasy. Velká část účastníků následně dostalo tresty podmíněné i nepodmíněné. Bohuţel roku 1974 se stala ještě jedna událost. V Lucerně se po dvou letech konal rockový koncert maďarské kapely Locomotiv GT. Kaţdý, koho rocková muzika zajímala, se do Lucerny chystal, i kdyţ kaţdý neměl lístek na tuto akci, ale bylo běţnou praxí, ţe se mohli na koncert dostat v hloučku těch, co lístky vlastnili. Pasáţ Lucerny byla našlapaná enormním davem lidí a netrvalo dlouho a objevily se policejní sloţky. Policajti na dav zaútočili. Dav, který neměl kam uniknout, se vyvalil do boků. Prasklo několik skel u dveří do sálu, jimiţ pár lidí prolítlo, a několik dalších vyuţilo této příleţitosti k průniku. Za malou chvilku ale vyběhli policajti i po schodech ze sálu a začali tady pracovat. Ze tří stran tísněný dav se tedy vyvalil jediným směrem, který byl volný. Velkými skly, která oddělují bufet Lucerna od pasáţe. Ti, co byli u skel, měli smůlu. Z davu se začal ozývat hysterický křik umačkávaných lidí, který posléze přešel do skandovaného pokřiku: Gestapo, gestapo, gestapo! Policajty křik trochu zarazil a na chvíli se stáhli. Tlak uvnitř davu se trochu uvolnil a lidi, kteří propadali do bufáče, se vymáčklými skleněnými výlohami vraceli zpět do pasáţe. Aţ na jednoho. Na zemi, pod stolkem, zůstal leţet asi čtyřicetiletý náhodný chodec. 40 Jelikoţ se záchranná sluţba dostávala přes hlouček lidí velice obtíţně, muţ zemřel. Tohle byl underground, ale rocková hudba mohla být provozována veřejně v různých fúzích s existujícími ţánry, které reţimu tolik nevadily. Jednou z těchto fúzí bylo spojení s jazzem. Mikoláš Chadima se o jazzrocku vyjádřil: To byl zase nějakej takovej jako se neříkal rock n roll v šedesátých letech a vymyslel se bigbít a to nebyl takovej malér, aby se to líp 37 JIROUS, Ivan Martin. Magorův zápisník. Praha: Torst, s Tamtéţ s JIROUS, Ivan Martin. Magorův zápisník. Praha: Torst, s CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: svědectví o českém rock n rollu sedmdesátých let. Brno: Host, s

16 povolovalo. Já se pamatuji, ţe kapely, který hrály tenhle druh muziky, tak se tomu říkalo rock jazz ještě. A pak najednou v Čechách z toho vzniknul jazz rock a najednou vlastně člověk mohl hrát i na elektrickou kytaru a nebyla to ta ideologická diverze. 41 Jednou ze skupin, která ve stylu jazz rock vytvořila část skladeb byla kapela Blue Effect, která se přejmenovala na Modrý Efekt a později pouţívala označení pouze M. Efekt. Změnilo se obsazení, místo Vladimíra Mišíka byl přijat Lešek Semelka. Lešek Semelka ovládal navíc klávesy, a tak kapela M. Efekt mohla produkovat více instrumentální skladby. Vznikla spolupráce mezi Jazz Q a M. Efektem a natočili instrumentální desku Coniunctio. První strana alba obsahuje pouze skladbu Coniunctio I a délka kompozice je 19 minut a 15 sekund. Druhá strana alba zahrnuje kusy Návštěva u tety Markéty, vypití šálku čaje; Asi půjdem se psem ven a Coniunctio II. Některé skladby byly z jazzové tvorby Jiřího Stivína a Martina Kratochvíla z Jazz Q, Návštěva u tety Markéty, vypití šálku čaje se rovnala rockové tvorbě Radima Hladíka a další byly fúzí mezi rockem a jazzem. Díky hře na flétnu Jiřího Stivína se album místy přibliţovalo tvorbě Jethro Tull. 42 M. Efekt nahrál společně s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu album Nová syntéza. Deska vyšla roku 1971 a nacházely se zde skladby čistě instrumentální. To byl důvod proč vládnoucímu reţimu spojení mezi jazzem a rockem tolik nevadilo, neboť jazz rock neobsahoval texty. Modrý Efekt hrál ve sloţení Radim Hladík (kytara), Lešek Semelka (klávesy), Vlado Čech (bicí) a Jiří Kozel (baskytara), Jazzový orchestr Československého rozhlasu řídil Kamil Hála. První skladba s názvem Má hra z alba Nová syntéza dala základ songu z roku 2003 francouzské kapele ONE T, která pouţila samply z nahrávky pro svůj singl Magic Key. O tři roky později vznikla Nová syntéza 2, místo Jiřího Kozla hrál na baskytaru Josef Kůstka, který ovládal navíc elektrické housle. Nová syntéza 2 zahrnovala i zpěv Leška Semelky a Josefa Kůstky se sborem. Díky spolupráci s jazzem se M. Efekt dostal na dva Jazzové festivaly. Radím Hladík podotýká: Já jsem si nikdy nemyslel, ţe hrajem jazz nebo něco takovýho. My jsme vţdycky hráli tak, jak nám zobák narost a vţdycky jsme se o to snaţili. To uţ byla záleţitost kritiků a nebo dejme tomu doby, ţe se ve světě začal hrát ten jazz rock, ale my jsme k tomuto nepřistoupili z nějaký přímo inspirace světový, pro nás to byl logickej a zákonitej vývoj. 43 Do jazzrocku se zařadil Luboš Andršt, dřívější člen George & Beatovens nebo Framus Five, který s Jazz Q a Martinem Kratochvílem zpočátku tvořili kvarteto a roku 1973 vzniklo album Pozorovatelna. Posléze skupina začala nabírat další instrumenty. Přidala bicí, za kterými seděl Michal Vrbovec, baskytaristu Alexandra Čihaře a na congo hrál Jiří Tomek. V Jazz Q 41 Bigbít č. 20 ( ) Jazzrock v Československu. 42 LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, s Bigbít č. 20 ( ) Jazzrock v Československu. 16

17 zpívala zahraniční zpěvačka Joan Duggan, ale i František Francl. 44 Jazzrockovým obdobím prošla i kapela Energit, kde začal působit Luboš Andršt. Ostatní členové Energitu byli z Flamenga. Představiteli jazz rocku se stali Michael Gera, Pavel Kostiuk, Zdeněk Fišer a Jaromír Helešic s kapelou Impuls. Pro posluchače bylo spojení jazzu a rocku atraktivní i proto, ţe tam cítili atmosféru bigbítu. Muzikanti, kteří se nenašli v hudbě apolitického undergroundu ani v oficiální populární hudbě, museli hledat alternativu. Stejně jako undergroundové skupiny, tak ani alternativní soubory se nedostaly do médií a měly zákaz nahrávat gramofonové desky. Underground v té době bylo uzavřené, velmi striktně uzavřené společenství a ta alternativa tady byla vedle, proto já si nemyslím, ţe by se tomu mělo říkat šedá zóna, mnohem lepší je říct, ţe zatím co bohem toho undergroundu byli Velvet Underground, tak bohem té alternativy byl Frank Zappa. 45 Miloš Čuřík dal podnět k rozvíjení se české alternativní hudby, kdyţ otevřel roku 1972 klub Labyrint na Invalidovně. Předtím fungoval pod vedením Miloše Čuříka klub Cíl. Miloš Čuřík byl činný člověk a kromě pořádání koncertů v klubu Labyrint promítal zajímavé filmy, přednášel nebo pořádal besedy s Bohumilem Hrabalem. V Labyrintu byly poloţeny kořeny české alternativní hudby. V klubu vystupovala kapela Buben Power Stehlík, která svůj název změnila později na Stehlík. Mezi svými nástroji měli ručně vyrobenou kytaru, tympány, housle a hráli v kápích na potemněném jevišti. Za nějaký čas se instrumentální obsazení změnilo na kytaru, bicí a basu. Hráli tak, jak předtím obecenstvo nebylo zvyklé, nebylo to nic, co uţ na české scéně bylo, ale něco původního. 46 U zrodu kapely Stehlík byl kytarista Miroslav Fiala, bubeník Petr Křečan a baskytarista Lubomír Fidler. Dnes bychom v monotónně se opakujících basových figurách našli prvky minimal music, jak je o deset let později vyuţíval Fidler u Oldřicha Janoty. A Křečanův styl hry na bicí soupravu, sestavenou z velkého dechového bubnu a hrnců, předešel Cutlerův způsob hry, nad nímţ odborníci a publikum ţasli aţ o sedm let později. Nedá se říci, kdo tu hraje sólo a kdo doprovází. Projev tria je velmi kompaktní a uhrančivý. 47 Alternativní hudba se utvářela i pod vedením Jaroslava Jeronýma Neduhy, jenţ spravoval tenisové kurty a v prostorách sportovního zařízení se po nocích konaly jam sessiony. Stálými hosty byla kapela Extempore, ale na návštěvu přicházeli Pavel Trnavský, Michal Pavlíček, Jiří Jelínek a dále písničkář Pavel Třešňák nebo skupina Marsyas. Stejně jako v programu Miloše Čuříka, zde byly promítány umělecké filmy a vznikal časopis. Na počátku svého vzniku skupina Extempore obsahovala více folkové prvky, ale zanedlouho se sloţení kapely změnilo a s tím i hudební ráz 44 LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, s Bigbít č. 28 ( ) Česká alternativní scéna, také vliv Franka Zappy. 46 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: svědectví o českém rock n rollu sedmdesátých let. Brno: Host, s LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, s

18 uskupení. Skupinu v roce 1974 tvořili Jaroslav Jeroným Neduha, Vlasta Marek, Jiří Hradec a Jerry Tomášek. Poprvé na veřejnosti vystoupili v pořadu Pohřeb funebráka v klubu na Rokosce, kde se přestěhoval program Labyrint M. Čuříka. 48 Nově otevřený prostor na Rokosce nesl název Rockové a jazzové centrum, také zde měl svá vystoupení progresivní písničkář Vlasta Třešňák, naproti tomu na Rokosce koncertovala skupina M. Efekt. Roku 1974 se Miloši Čuříkovi podařilo zorganizovat amatérský festival rockových kapel. Festival proběhl na Rokosce a zúčastnily se skupiny Inrou, Ţízeň, Zakázané uvolňování bratří Cihelků a Combo Franty Hromady. Jiná kapitola rockové hudby se odehrávala v hospodě U Tyšerů, která se nacházela ve vilové čtvrti Hanspaulka v praţských Dejvicích, kde se scházeli jedinci se zájmem o rockovou hudbu. Společnost v Houtyši, jak se také místu říkalo, hrála pro sebe a přátele. Stálí hosté donesli do hospody klavír a spolu s dalšími instrumenty tvořili muziku, jenţ jim byla blízká. Lidé z Hanspaulky na sebe vzájemně působili a přilákali široké aktivní publikum, které mělo stejný zápal pro muziku. O Houtyši se mohlo doslechnout větší a čtvrti vzdálenější mnoţství lidí díky časopisu Lógr, který psal a vydával zdejší Jaroslav Miller. Z širokého mnoţství lidí se vyselektovalo pár výrazných osobností a vznikly další kapely. Utvořila se zde bluesová skupina Ţízeň s Ivanem Hlasem a Ondřejem Hejmou. Svá nadání v Houtyši rozvíjeli Vladimír a Richard Tesaříkovi i Petar Introvič. Rockový přínos hanspaulské komunity nebyl zanedbatelný, a tak není překvapením, ţe se ze společenství talentovaných lidí vyvinuly kapely Ţlutý pes, Yo Yo Band, Hlava B, Bluesberry nebo Krausberry a další. 49 Jako největší konkurence Skupiny Františka Ringo Čecha je označována kapela Katapult, která zaplnila prázdné místo mezi atonálními tóny jazz rocku a sloţitou tvorbou alternativní scény. V českém prostředí chyběla kapela, která by hrála jednoduchý bigbít o čtyřech akordech. Na tuto tvorbu nekomplikované a snadno zapamatovatelné melodie byly pozitivní i negativní reakce. Negativní postoje zaujaly jiné existující rockové kapely, především alternativní skupiny, jejichţ tvorba byla promyšlenější a náročná. Pozitivní odkaz Katapultu se nacházel právě v lehce zapamatovatelných popěvcích, které se staly tvůrčí jiskrou pro vesnické rockové kapely. Petr Kolár a Jaroslav Špulák v knize Ohlasy písní českých píší o tom, ţe Katapult měl silnější vliv na nastupující generaci neţ Jiří Schelinger. Katapult se řadí mezi hardrockové kapely, avšak skupina svoji tvorbu označovala za maximum rock. Poprvé vystoupili roku 1976 jako pětičlenná kapela ve sloţení Oldřich Říha, Jiří Šindelář, Anatoli Kohout, Vladimír Krampol a Lída Podubecká. Ještě ve stejném roce začali vystupovat jako 48 LINDAUR, Vojtěch KONRÁD, Ondřej. Bigbít. Praha: Plus, s Bigbít č. 22 ( ). Skupiny a interpreti z praţské Hanspaulky. 18

19 trojice Říha, Šindelář, Kohout, ale zanedlouho byl i bubeník Tolja Kohout nahrazen Jaroslavem Kadlecem. 50 Skupina vydala svou první SP desku Půlnoční závodní dráha/ Lesní manekýn a měla enormní úspěch. Kapela neuspěla u rekvalifikačních zkoušek, aby mohla hrát na profesionální úrovni, tak začala hledat agenturu, která by zprostředkovávala produkci. Skupina Katapult měla zákaz vystupovat v Západočeském kraji a později i v Táboře. Katapult účinkoval v praţských klubech Amfora, D- klub, Futurum, na studentských kolejích a tak dále. V témţe roce jako první SP desku, vydali i další singl Já nesnídám sám/ Tichá pošta. Roku 1977 Katapult nahrává Hlupák váhá/nebreč, kdyby za to stál a Vlaky v hlavě/nalaď si ţivot do C-dur. Desky mají opět nesmírný úspěch, coţ dokazuje počet prodaných kusů, jenţ se blíţí k rekordnímu číslu sto padesáti tisíc. Dostali se do agentury Krajský podnik pro film, koncerty a estrády. Vrací se Tolja Kohout a Katapult začíná nahrávat první LP desku. Poprvé byla kapela zařazena do kategorie Skupina roku ve Zlatém slavíku a získali čtvrté místo. LP deska vyšla roku 1978 a obsadila první příčky prodeje u Supraphonu. Ve Zlatém slavíku dosáhli druhého místa. Skupina za rok odehrála dvě sta třicet koncertů. Katapult vystupoval i na Slovensku a mohli opět hrát v Táboře a na Plzeňsku, ale přišel zákaz účinkovat v hlavním městě. Kromě LP desky vyšel i singl Katapult/Blues. V roce 1979 následovaly singly Aţ/Svobodárna a Maturant/Jsou špatný dny a nová LP deska s názvem Katapult Do kapely přichází nový člen, bubeník Milan Tutsch, ale nenaplnil poţadavky Katapultu a byl vyměněn za Jiřího Stárka. Skupina pořádá zájezdy do Německé demokratické republiky a Polska, vystupuje v televizi, avšak zákaz koncertovaní v Praze trvá a opět se znovu objevuje zákaz hraní v Plzni. Ve Zlatém slavíku získali nejvyšší příčku a stali se nejlepší skupinou roku Skupina Katapult vystupuje i v roce 2014, avšak z původního jádra zůstal jen Oldřich Říha. 3.3 Vývoj rockové hudby po roce 1975 Vrcholná éra jazz rocku spadá do let , kdy mohl kulminovat v jazzrockových dílnách na Praţských jazzových dnech. Milan Dvořák, Jan Seik a Karel Srba podpoření skupinou publicistů, muzikantů a jazzových stoupenců měli přání zaloţit spolek, který by měl jedno společné zájem o jazz. Rozhodli se napsat dopis na Ministerstvo kultury a vnitra, který by jim odsouhlasil a povolil činnost. V době sedmdesátých let, kdy se všechny organizace a sdruţení rušily, dopadla roku 50 KORÁL, Petr Špulák, Jaroslav. Ohlasy písní těţkých: Encyklopedie českých a slovenských hard rockových a heavy metalových skupin. Praha: Hakon Euro s. r. o. ve spolupráci s redakcí Rock & Pop, s, Viz oficiální internetové stránky skupiny Katapult. Dostupné na www: < 19

20 1969 stejně i tato ţádost o zaloţení České jazzové unie. Ministerstvo navrhlo, aby se jazzové sdruţení spojilo s nějakou další zájmovou organizací, jímţ se následně stal Svaz hudebníků České socialistické republiky, který měl zaštítit činnost lidových hudebníků neboli amatérů. Roku 1971 vznikla organizace Jazzová sekce, která byla velmi důleţitá na scéně nejen jazzové, ale i rockové. 52 Do druhé poloviny sedmdesátých let čítala Jazzová sekce kolem tří stovek členů. Jazzová sekce si dala za úkol podporovat tři jazzové festivaly, které byly povoleny Ministerstvem kultury. Koncerty se konaly v Mladé Boleslavy, ve Slaném a Přerově. Avšak svou pravidelnost si zachoval pouze festival ve Slaném. Jazzová sekce se věnovala i publikační činnosti a pro jazzové fanoušky vydávala bulletin Jazz. 53 Nejvýznamnější funkcí Jazzové sekce od roku 1974 bylo pořádání Praţských jazzových dnů. Počet členů v Jazzové sekci se zvýšil k osmi stům. V druhé polovině sedmdesátých let se navíc součástí Praţských jazzových dnů staly Jazzrockové dílny. To znamenalo, ţe se na pódiu střídaly dva póly odlišných ţánrů. Jednalo se o vzájemné uznávání. Počet členů opět vzrostl a překročil hranici tří tisíc. Roku 1974 se konaly první Praţské jazzové dny a byly větší měrou jazzového popřípadě jazzrockového charakteru. Od tohoto roku se Praţské jazzové dny pořádaly dvakrát ročně. V březnu roku 1975 si byli pořadatelé vědomi, ţe prostory Radiopaláce nejsou natolik velké, aby se zde vešli všichni zájemci druhé přehlídky Praţských jazzových dnů. Z toho důvodu se Jazzová sekce rozhodla přemístit část koncertů do Lucerny. První den pojmenovaný Ragtime a Boogie Woogie byl opět ve znamení tradičního jazzu. V Radiopaláci koncertoval Tandem Stivín&Dašek, Volf Jazztet, Nové jazz sanatorium L.H., Cellula Jazz Laco Decziho a jiné jazzové soubory. V Lucerně večerem provázel Miloš Čuřík, který uvedl postupně na pódium brněnskou skupinu CH.A.S.A, kapelu Mahagon, Impuls, Jazz Q s Martinem Kratochvílem a zpěvačkou Joan Duggan. Nakonec vystoupila kapela Energit s Lubošem Andrštem. V jazzrockové dílně zazpívali C&K Vocal rovněţ s Joan Duggan. Z této jazzrockové dílny vzešla ţivá nahrávka s interprety Impuls, CH.A.S.A. a Jazz Q. Fanoušci jazzrockového festivalu věděli, ţe se musí chovat tak, aby pořadatelům nezpůsobili potíţe a nezapříčinilo to konec pro rock i jazz. 54 Ve stejném roce se konaly třetí Praţské jazzové dny. Tentokrát pod názvem Revival a Swing. Dramaturgie Dnů byla podobná jako na předchozích PJD. Účastnili se tradiční jazzové kapely Classis Jazz Collegium, Praţský dixieland, Tradition Jazz Studio, Swing kvartet, 52 KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase. Praha: Torst, s KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase. Praha: Torst, s HRABALÍK, Petr. Praţské jazzové dny. [cit. 10. října 2013]. Dostupné na www:< 20

21 Metropolitan Jazz Band. Večer pokračovaly soubory Free Jazz Trio Olomouc, SHQ, Jazz Sanatorium, Praţský Big Band a jako vţdy Tandem Stivín&Dašek. V Jazzrockové dílně se pak objevily staré tváře jazzrockerů z Energitu, Mahagonu, Impulsu, Jazz Q, C&K Vocal. Ale i nové tváře - slovenská kapela Fermáta, Modus z Turnova. Dále i nová kapela Bohemia, kde působil bývalý člen M. Efektu Lešek Semelka a někdejší člen kapely Flamenga Jan Kubík. V neposlední řadě se představil Vladimír Merta a Čundrgrunt. Všechny koncerty se konaly v Lucerně. 55 Čtvrté Praţské jazzové dny roku 1976 byly rozplánovány do pěti dnů a členové Jazzové sekce nabyli přesvědčení, ţe si sami s organizací nevystačí. Z toho důvodu oslovili OKD Prahy 8, jenţ poskytl prostory na Rokosce pod záštitou Miloše Čuříka. Spolupořadatelem se stal i Kulturní dům hlavního města Prahy a nabídl tak prostory Městské knihovny. Lucerna zůstala jako místo konání velkých koncertů. Rockovému ţánru se vymezil větší prostor, a to do takové míry, ţe jazzoví členové se ocitli v menšině. První den se věnoval tvorbě Jaroslava Jeţka a tradičnímu jazzu v Městské knihovně. V Centru Rokoska probíhal program neoficiálních rockových skupin za doprovodu Miloše Čuříka, který představil folkrockovou kapelu Marsyas nebo progresivního písničkáře Vladimíra Mertu. Dále kapelu Extempore s kytarovými hráči Michalem Pavlíčkem a Jiřím Jelínkem či skupinu Elektrobus, která zaujala svým alternativním pojetím a zajímavými českými texty. Alternativní Elektrobus bral inspiraci ve Franku Zappovi a kromě Mikoláše Chadimy byli členové Pavel Richter, Tomáš Zetek a Tomáš Vykoukal. Skupina Elektrobus se po necelém roce rozpadla. Na Rokosce pak vystoupil soulový Yo Yo Band, Skupina tradičního jazzu ČSA, Frekvence Novum, Fluidum a další amatérské kapely. 56 V Lucerně měla velký úspěch skupina Etc se zpěvákem Vladimírem Mišíkem, Mahagon, Combo FH, Skupina Jiřího Stivína, Tlön nebo kapela Nikomu ani Moog, ve které vynikali tři hráči na klávesy Emil Viklický, Karel Růţička a Gabriel Jonáš. Praţských jazzových dnů se nezúčastnil M. Efekt, neboť Radim Hladík uvedl, ţe tvoří jinou hudbu neţ je jazz. Následující dny byly věnovány opět swingu a modernímu jazzu. Jazzrockové dílny se pro velký zájem konaly dvakrát v tentýţ den. 57 Roku 1977 se na pátých Praţských jazzových dnech objevila poprvé po letech na oficiálních prknech Lucerny amatérská alternativní kapela Extempore (Rock and Jokes Extempore Band). Vystoupení Extempore bylo součástí projektu Milá čtyř viselců, art rocková opereta z dob třicetileté války. Libreto napsal Jaroslav Jeroným Neduha a hudbu sloţil Mikoláš Chadima a další. Program doprovázelo pantomimické vystoupení souboru Paskvil pod taktovkou 55 Tamtéţ. 56 Tamtéţ. 57 HRABALÍK, Petr. Praţské jazzové dny. [cit. 10. října 2013]. Dostupné na www:< 21