Lesník 21. století. Monitoring lesa na Šumavě historie a současnost

Transkript

1 Lesník 21. století Monitoring lesa na Šumavě historie a současnost Správa NP a CHKO Šumava Pavel Hubený Okrašlovací spolek Zdíkovska Dagmar Kjučuková

2

3 Obsah Úvod... 4 Historie výzkumu šumavských pralesů na příkladu Boubínského pralesa... 5 Výzkum lesů v Národním parku Šumava Biomonitoring NP Šumava 2009 monitoring lesa v území NP Šumava převážně ponechaném samovolnému vývoji Biomonitoring rezervací v CHKO Šumava Provozní statistická inventarizace lesů NP Šumava Šetření obnovy v části I. zóny ochrany přírody č. 132 Smrčina Historie horské smrčiny na Jezerní hoře Boubín a Jezerní hora příklad monitoringu věkové struktury lesů CHKO... 52

4 Úvod Tak už tu máme rok 2010, a naše setkání pojmenované Lesník 21. století je už v pořadí páté. A to máme desetinu 21. století za sebou! V letošním roce chceme mluvit o monitoringu lesa na Šumavě. Vzpomeneme jeho kořenů položených Josefem Johnem v 50. letech 19.století, nahlédneme na světové a evropské trendy výzkumu a monitoringu lesních ekosystémů a podíváme se na to, jak to děláme dnes my tady. A také se vrátíme čtením v letokruzích starých stromů do Johnových dob. Téma inventarizací,monitoringu a výzkumu lesních ekosystémů je, zdá se, stále velkým úkolem lesníků i ekologů. Ačkoli mnohé pravdy o lese znali lesníci už v předminulém století, a všechny základní znalosti o lese byly k dispozici už v polovině 20. století, stále nás lesy překvapují i fascinují svým chováním, svými reakcemi na přímé i nepřímé lidské zásahy, na vlivy, kterými do nich zasahuje sama příroda disturbancemi, postupnými změnami půdních vlastností, klimatickými výkyvy anebo pouhou soutěží druhů. Na Šumavě je téma inventarizací, monitoringu a výzkumu nesmírně důležité. Při úvahách o tom, zda do života lesa zasahovat, či nikoli, při úvahách, jak do něj zasahovat a s jakým cílem, je znalost reakcí ekosystému důležitým měřítkem. A tato znalost, ačkoli jsme v 21. století, nám stále ještě chybí. Ještě nedokážeme hodnotit reakce celého lesního ekosystému, stále umíme pozorovat jen symptomy, náznaky, jevy a projevy živého společenství na ten či onen podnět. A stále propadáme omezenosti lidského vidění a cítění, jsme-li konfrontováni se skutečnou tváří života lesa 4

5 Historie výzkumu šumavských pralesů na příkladu Boubínského pralesa Tomáš Vrška VÚKOZ, v.v.i., oddělení ekologie lesa Libor Hort VÚKOZ, v.v.i., oddělení ekologie lesa Úvod Vkročíme-li hlouběji do pralesa, cítíme se úplně málomocnými. Starověcí kmenové svorně stojí zde vedle sebe; mnozí vykonavše řadu let jim vykázanou větrem vykáceni, práchnivějí v různých skupinách u nohou mladších svých soudruhů a připravuji takto půdu mladšímu pokolení. Zde stojí jedle, obr, ještě zelená, ale vichr jí korunu odtrhl a s větví její visí, jako šedý vlas, sem a tam zmítaná provazovka. Tam leží smrk s kořeny s kusy země a kamenů na spůsob rozbourané zdi, vyvrácený; tu stojí opřená o smrč stářím již sesláblá jedle. Věčné ticho, šeré světlo a mrazivý chlad panují v tomto místě. Mnohdy ozve se ve dne kukačka; za šera večerního sova pralesní či šumavská (Syrnium uralense) ruší klid zdejší. Tu a onde pod večer aneb časně za svitu ranního se ukáže parohatý jelen nebo plachá srna. Bublavý potůček, protékající prales na severozápadní straně, zavlažuje valnou čásť pralesa a spůsobuje hojnosť vlhkosti. Ostatní ptactvo a zvířectvo straní se toho místa, vyhledávajice výslunná místa na pokrajích lesních (J. Chadt 1883). Historie výzkumu Boubínský prales a s ním i celá Šumava si drží svůj neopominutelný primát v historii lesnického výzkumu. První výzkumné plochy, jejichž účelem bylo charakterizovat vývojové procesy v přírodním lese, byly založeny v roce 1847 právě v Boubínském pralese (Macar et Maršík 2005). Autoři příspěvku neznají doklady z jiných lokalit v Evropě, které by dokazovaly starší výzkumné práce. V létě roku 1847 vykolíkoval Josef John v Boubínském pralese, tehdy pokrývajícím celý svah od vrcholu hory až do údolí Kaplického potoka, 8 zkusných ploch sledujících výškový vegetační gradient od vrcholových smrčin až po jedlobučiny v údolí. John uložil lesnímu adjunktovi Františku Jungwirthovi zmapovat výzkumné plochy tak, aby podávaly co nejpravdivější a nejnázornější obraz pralesa, rozvrstvení všech jeho stromů i jejich rozměry. Jungwirth zhotovil postupně mapové obrazy sedmi (!) těchto ploch a poslal je do Třeboně k nahlédnutí Schwarzenbergovi, od něhož si však John 9. dubna 1852 vyžádal jejich vrácení a připomněl, že je potřebuje pro své vědecké zájmy. Žádané snímky pralesa byly tehdy Johnovi skutečně vráceny (Nožička 1958, 1959). Hlavním motivem jeho zájmu bylo poznání spontánních vývojových procesů původních lesů jako jednoho z možných vodítek pro dlouhodobě vyrovnané lesnické hospodaření. Josef John jakožto lesní správce odpovídal za dodávky dříví a vědom si rychle mizející plochy šumavských pralesů a nejistoty výnosu v labilních smrkových monokulturách, hledal klíč k řešení právě v poznání a využití vývojových procesů v původních lesích. Aby zachránil alespoň ukázku pralesa pro budoucí generace a jako přírodní laboratoř, snažil se John přesvědčit majitele panství o potřebě jeho ochrany a obdobně konal i ve vztahu k lesnické veřejnosti. 2. září 1849 uspořádala Česká lesnická jednota za účasti vynikajících odborníků svou první exkurzi do Boubínského pralesa a poskytla tak mnohým účastníkům příležitost spatřit skutečně přirozený les. Podle tehdejších sdělení bylo na bývalých Schwarzenbergských panstvích ještě jiter pralesů (1 dolnorakouské jitro = 0,5755 ha), tj ha. Uveřejnění zprávy o této exkurzi vzbudilo zájem o šumavské pralesy nejen u nás, nýbrž i v sousedních zemích. Zajímavá je též Johnova zpráva o průběhu exkurze, kde oznamoval majiteli panství mimo jiné: V tomto prostoru leží takřka otevřená kniha přírody, z jejíchž řádků lze vyčíst zákony, jimiž matka příroda, je-li v lesích volná a nerušená, jako právě zde po staletí, vegetaci zachovává, v různé formě dovršuje, ničí a znovu obnovuje a jak zde taková a onde jiná dřevina vykazuje zvláštní nebo výlučné stanoviště, jinde opět četné druhy harmonicky rozděluje a sestavuje, jak současně uvnitř lesa může být udržen řád plný života a smrti s hmotovým bohatstvím a individuální nejvyšší silou a plný nápadných dokladů proti násilnému pustošení (Nožička 1958). Pozdější vyhlášení Boubínského pralesa jako rezervace (1858) bylo tedy primárně motivováno vědeckými cíli. 5

6 Vichřice, která v roce 1870 způsobila na Šumavě obrovskou kalamitu, smetla i část pralesa. Z obavy o šíření kůrovce do okolních hospodářských smrkových monokultur, byla i pralesní část asanována a zbylo tak posledních 47 ha, které jsou kontinuálně chráněny dodnes. Tím však došlo, až na jednu výjimku, k definitivnímu zničení Johnových trvalých výzkumných ploch. Novodobý lesnický výzkum v Boubínském pralese lze datovat od roku 1954, kdy pod vedením Dr. Ing. Jaroslava Řeháka (ve spolupráci s Ing. Věroslavem Samkem, CSc. a Karlem Rosou, CSc.) byly vytýčeny 4 jednohektarové trvalé výzkumné plochy (TVP) na různých stanovištích a v různých růstových fázích porostu. V témže roce bylo uskutečněno i první měření na všech TVP. V roce 1959 byla opakována původní měření a navíc na všech plochách byly polohově zaměřeny stojící i ležící kmeny (Řehák 1962, 1964). Dodatečně byly vyznačeny transekty 100x10 m, vždy dva na ploše kolmo na sebe (viz aktuální mapa pralesa 1:1000). V roce 1960 bylo dokončeno kompletní zaměření stromů na transektech a tyto byly zobrazeny (Řehák 1962, 1964). Současně toho roku proběhlo přesné mapování vegetačních typů (v dnešním pojetí lesních typů), jejichž hranice byly v terénu zaměřeny busolním teodolitem (Samek 1961). V letech bylo souběžně provedeno vyprůměrkování všech stromů v pralese odděleně pro jednotlivé lesní typy. Tehdy (1961) se podařilo Ing. V. Samkovi, CSc. objevit jeden z hraničních kamenů Johnovy výzkumné plochy č. V a na podzim téhož roku byl dohledán další. Byla vytýčena jedna ze dvou možných alternativ čtvercové plochy o výměře jednoho dolnorakouského jitra, stromy na ní byly obvyklým způsobem očíslovány, zaměřeny a pořízen situační plánek jejich rozmístění v terénu. V roce 1964 byla zopakována po deseti letech provedená šetření na 4 TVP a založena druhá alternativa Johnovy plochy č. V (Řehák 1962, 1964). Na TVP založených Dr. Řehákem bylo provedeno opakované šetření jeho týmem ještě v roce 1964, 1969 a na TVP I, II a IV také v roce Měření z roku 1972 však nebyla vyhodnocena. Později pod vedením Ing. Miroslava Vaňka, CSc. bylo provedeno opakované měření na TVP I a II (1984) a TVP III a IV (1989) (Vaněk 1990). Další opakované měření na všech čtyřech TVP proběhlo v roce Pod vedením Prof. Dr. Ing. Miroslava Vyskota, DrSc. byly v roce 1961 vytýčeny po spádnici přibližně v ose východ-západ dva průřezové pásy o rozměrech A- 229,5x10 m, B- 220,5x10 m. Na nich byly provedeny podrobné analýzy dendrometrické a studie přirozeného zmlazení (Vyskot 1968). Opakovaná měření proběhla v letech 1969 a 1975 (Vyskot 1976). V roce 1986 byly průřezové pásy rozšířeny na plochy o výměře 1 ha a provedena opakovaná šetření dle původní metodiky (Staněk 1988). Nejrozsáhlejší šetření provedl v pralesovitých rezervacích na Šumavě Ing. E. Průša se spolupracovníky v v 70. letech minulého století (Průša 1985). Jeho zájem se nesoustředil jen na Boubínský prales, ale podrobná šetření provedl i v Milešickém pralese a na Stožci. Kompletně bylo zaměřeno stromové patro lokalit na celé ploše, včetně odumřelého dřeva, mapovány lesní typy a zmlazení dřevin, pořízeny fytocenologické zápisy a charakterizovány půdní poměry. Komplexní měření bylo v opakovaně provedeno v roce 1996 Boubínském a Milešickém pralese a v roce 1998 na Stožci a výsledky byly následně publikovány (Vrška et al. 2001). Příklady dílčích výsledků z výzkumu Boubínského pralesa Na obr. 1 jsou patrné změny ve struktuře pralesa po 36 letech. Vysoký ohnutý smrk na pravé straně transektu z roku 1960 je král smrků, který padl v roce Vedle něj stojí jeho nástupce, v roce 1996 ještě živý, nyní ovšem už také suchý. Na transektu z roku 1996 je patrné odrůstání nové generace přirozeného zmlazení, nyní tvořeného převážně bukem. Zajímavé jsou údaje o absolutní zásobě dřeva (obr. 2) a údaje přepočtené na hektar pralesa (tab. 1). Dokazují, že stanoviště v masivu Boubína patří k produkčně nejhodnotnějším lokalitám v České republice. Současně naznačují další vývojový trend v pralese, kdy jedle, do roku 1966 silně ovlivněná okusem terminálů (prales je od té doby oplocen), nyní ztrácí svoje zastoupení přepočítané podle objemu dřeva. Avšak její zastoupení v nárostech (které mají minimální objem kmenů) je nyní zajištěno a proto se není třeba obávat o její úplné vymizení ze struktury pralesa. 6

7 Tab. 1 Hektarové ukazatele NPR Boubínský prales zásoba (m 3 ) Picea abies Abies alba Fagus sylvatica Obr. 2 Změny zásoby živých stromů u hlavních dřevin v NPR Boubínský prales. 7

8 BOUBÍN 1960 BOUBÍN 1996 Obr. 1 Transekt IIa 8

9 Poděkování Práce byla zpracována a publikována díky finanční podpoře projektu VaV- SP/2d2/138/08 (Koloběh dendromasy v přirozených lesích České republiky v závislosti na čase a stanovištních podmínkách) a výzkumnému záměru MSM (Výzkum zdrojů a indikátorů biodiverzity v kulturní krajině v kontextu dynamiky její fragmentace). Literatura Hort, L., Vrška, T., Dynamika populace jedle bělokoré v šumavských pralesovitých rezervacích v průběhu posledních 30 let a nástin budoucího vývoje. In: Neuhöferová, P. (ed.): Jedle bělokorá Sborník referátů, FLE ČZU v Praze a Správa NP a CHKO Šumava: ISBN X. Chadt, J., Průvodce do pralesa (Lucken) a na Boubín. Praha. Nožička J., Z historie boubínského pralesa. Ochrana přírody 13, Nožička J., Snahy o přirozenou obnovu lesa a vznik prvních lesních rezervací. Lesnictví 5, Macar, V., Maršík, F., Lesmistr Josef John ( ) a boubínský lesní komplex s pralesní rezervací. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha. Průša, E., Die böhmischen und mährischen Urwälder - ihre Struktur und Ökologie. Academia, Praha. Řehák, J., Některé nové poznatky ze studia přirozených lesů. [Ph.D. thesis]. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Zbraslav-Strnady. Řehák, J., Růstové změny v přirozených lesích rezervace Boubínský prales. [Final Report of the Research]. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Zbraslav-Strnady. Staněk, T., Komparativní výzkum významných pralesovitých reliktů v ČSR. [Kandidátská disertační práce.] Brno, VŠZ LF: 160. Vaněk, M., let vývoje boubínské pralesovité reservace. Vimperk, SCHKO Šumava: 93. Vrška, T., Hort, L., Odehnalová, P., Horal, D., Adam, D., Boubín virgin forest after 24 years ( ) development of tree layer. Journal of Forest Science 47: Vrška, T. et Hort, L., let výzkumu pralesovitých rezervací v České republice ( ). Lesnická práce, 80: Vrška, T. et Hort, L., Terminologie pro lesy v chráněných územích. Lesnická práce, 82: Vyskot, M., Pralesovitá rezervace Boubín na Šumavě. Lesnický časopis, 14 (XLI): Vyskot, M., Analýza porostní struktury a přirozené obnovy v pralesovitých rezervacích Boubín, Bumbálka, Lanžhot. [Dílčí závěrečná zpráva výzkumného úkolu ČSAV VII-6-6/22.] Brno, VŠZ v Brně: 72. 9

10 Výzkum lesů v Národním parku Šumava Zdenka Křenová Správa NP a CHKO Šumava, Sekce výzkumu a ochrany přírody zdenka.krenova@npsumava.cz Úvod, aneb proč to vlastně děláme Celosvětově jsou národní parky lokalitami, do kterých je směřován velký počet výzkumných projektů. Důvody vědeckého zájmu jsou různé, počínaje skutečností, že v národních parcích přežívají poslední populace vzácných druhů (např. horské gorily v NP Virunga; zubři v NP Bialowieza). Díky minimalizaci externích vlivů lze v národních parcích úspěšně realizovat projekty dlouhodobého výzkumu (např. lokality LTER = Long-term ecological research jsou často lokalizovány v severoamerických i evropských NP). V řadě případů se jedná o unikátní lokality s dlouhodobou historií vědeckého zájmu (např. NP Abisko, kde byla již v roce 1903 založena terénní stanice Švédské královské akademie věd). Ani v Čechách tomu není jinak - Krkonoše, a v menší míře vyplývající s omezeného zpřístupnění v druhé polovině 20. století také Šumava, byly a jsou předmětem intenzivního vědeckého zájmu. V posledních desetiletích došlo vlivem stále intenzivnější lidské činnosti k významné proměně krajiny na většině území střední Evropy, ČR nevyjímaje. Přírodní ostrovy národních parků kromě řady dalších funkcí (ochrana ekosystémů a druhové bohatosti, rekreace etc.) získaly specifickou úlohu referenčních ploch umožňujících sledovat děje, které se v hospodářsky využívané krajině nevyskytují již vůbec, a nebo pouze v redukovaných modifikacích. Národní parky a především jejich jádrová území s lokalitami ponechanými samovolnému vývoji, ve kterých probíhají přírodní a evoluční procesy na úrovni jedinců, druhů, společenstev i celých ekosystémů bez přímé intervence člověka, umožňují pozorovat a lépe pochopit přírodní děje. Jsou to unikátní místa, kde se můžeme seznámit a poučit o způsobech, kterými se příroda vypořádává s úkazy, jako jsou přívalové lijáky, extrémní sucha nebo vichřice doprovázející klimatickou změnu, a získané poznatky následně využít při zodpovědném hospodaření v krajině. Kromě těchto jednorázových úkazů můžeme v současnosti pozorovat i projevy dlouhodobých jevů jako jsou například výškové posuny vegetačních stupňů v horách či změny ve vztazích dřevin a rostlin v ekosystémech. Otázek je bezpočet. Odpovědi na ně může dát jen systematický ekologický výzkum. Zároveň platí, že dlouhodobý výzkum a průběžný monitoring stavu předmětů ochrany vyskytujících se v chráněném území a vyhodnocování vlivu prováděného managementu jsou základními nástroji profesionální péče o chráněná území. Význam implementace aktuálních vědeckých poznatků při stanovení vhodného managementu chráněných území je v současné době dynamických změn přírodních podmínek a nových požadavků společnosti na ekosystémové služby významnější více než kdy jindy. Samozřejmě, jak již bylo zmíněno, nejde jen o národní parky, protože výše uvedené otázky mají obecnou platnost i pro ekosystémy v širší krajině a výzkum v národním parku má v důsledku toho mnohem širší uplatnění při řešení problémů současné kulturní krajiny. Cílem tohoto příspěvku je, v kontextu výše uvedeného významu národních parků pro výzkum a výzkumu pro národní parky, představit výzkum lesních ekosystémů v Národním parku Šumava a porovnat ho s příklady mimo českou kotlinu. Od protinožců k sousedům Všechny světová velmoci v těsném závěsu se všemi přiměřeně moudrými státy si uvědomují, že lesy jsou její národní bohatství a s cílem o tyto lesy co nejmoderněji pečovat, provozují státní případně polostátní výzkumné a odborné instituce. Hlavním úkolem těchto institucí je zkoumat v lesích hospodářských a hledat moderní technologie. Vysvětlení nejrůznějších ekologických dějů a událostí tyto výzkumné instituce hledají v původních pralesích, v lesích přírodních, lidskou činností málo ovlivněných, nebo lesích dříve obhospodařovaných a v současnosti ponechaných samovolnému vývoji. Tyto lokality, z nichž mnohé se nacházejí v národních parcích a jiných chráněných územích, hrají nezastupitelnou roli, již dříve zmíněných, referenčních nebo-li kontrolních ploch. Nový Zéland je pro nás nejenom nejvzdálenější končinou světa, ale také situace ve správě lesů je od českých poměrů značně vzdálená. Po vzoru jiných států byl na Novém Zélandu v roce 1919 ustaven New Zealand Forest Service. V prvních desetiletích existence tohoto úřadu, který pro Department of Agriculture and Forestry spravoval všechny původní i pěstované lesy, se výzkumné aktivity omezily na nepříliš systematickou inventarizaci úžasných novozélendských lesů. V roce 1947 byla v Rotorua za účelem koordinace výzkumu založena Forest Experiment Station, která 10

11 byla o dva roky později přejmenována na Forest Research Institute (FRI). Výzkumné aktivity tohoto ústavu byly především zaměřeny na výzkum komerčních borových plantáží. Rostoucí exploatace původních novozélandských lesů vedla v druhé polovině 80. let 20. století k významné změně. Naprostá většina zbývajících původních lesů byla r převedena do správy nově ustanoveného Ministerstva ochrany přírody (Department of Conservation, DOC). Významná část těchto lesů je chráněna - DOC v současnosti spravuje 14 národních parků a 20 státních lesních parků (analogie CHKO nebo Naturpark v německy mluvících zemích). V roce 1987 také zanikl N.Z. Forest Service a FRI se následně proměnil na polosoukromý výzkumný ústav Scion, který se prioritně věnuje výzkumu na plantážích hospodářských dřevin a vývoji nových biotechnologií. V r nově vznikl FFR Future Forests Research soukromý subjekt vycházející ze spolupráce těžařských společností a Scionu. Jejich aktivity jsou primárně zaměřeny na vylepšení pěstebních technologií, zvýšení výnosů z těžby, šlechtění vůči patogenům rezistentním porostům etc. Nicméně s ohledem na moderní požadavky se věnují i výzkumu dalších ecosystem services např. biodiversitě, ochraně vybraných vlajkových původních druhů nebo rekreačnímu využití lesů. DOC se při správě původních novozélandských lesů úzce spolupracují s universitami i dalšími partnery např. New Zealand Ecological Society. Výzkum je zaměřen především na inventarizaci původních lesů, na ochranu původních druhů a řešení otázek invaze. Jedním z nejkomplexnějších výzkumných projektů je dlouhodobý multidisciplinární výzkum pabukových lesů (pět druhů r. Nothofagus) na jižním ostrově. Také ve Spojených státech amerických je správa i výzkum lesů úzce spojen s institucí U.S. Forest Service, která byla založena již v r V současnosti zaměstnává více než 500 výzkumníků, kteří působí v regionálních výzkumných stanicích. Provádí výzkumu ve státních lesích i dalších lokalitách na státní půdě. Dlouhodobé multidisciplinární výzkumné projekty jsou realizovány v tzv. Experimental forest, z nichž osmnáct je zařazeno v síti ICP II a v sedmi případech se jedná o LTER sites. Na těchto lokalitách probíhá sběr dat podle standardizovaných metodických postupů a datových formulářů ( díky kterým jsou opakovaná šetření metodicky identická a výsledky z jednotlivých období je možné porovnat. k prioritám výzkumu patří inventarizační projekty, dále se pracovníci výzkumných stanic věnují například výzkumu adaptace lesních ekosystémů na požáry (fire ecology) nebo moderním otázkám využívání biomasy. V r americký Kongres ustanovil National Park Service, státní úřad pověřený správou amerických národních parků. Komplexní analýza stavu, shrnutí aktuálních potřeb a priority střednědobých cílů výzkumu v severoamerických NP jsou publikovány v materiálu Science and National Parks (Anon., 1992). U.S. NPS v této publikaci jasně deklaroval potřebu vědeckých podkladů k zajištění ochrany severoamerických NP pro další generace a zároveň označil výzkum za nezbytnou součást svých aktivit. Tato publikace prvně používá podvojný výraz Science for Parks Parks for Science a to především ve smyslu naplňování úkolů souvisejících s dlouhodobým výzkumem (LTER). Zároveň zdůrazňuje potřebu osvěty, popularizaci výzkumu vůči nejširší veřejnosti a zapojení mládeže i další zainteresované veřejnosti (nadneseně celého národa ) do výzkumu národních parků. V souladu s akční plánem, který byl vytvořen k naplňování stanovených cílů, bylo v roce 2008 vytvořeno 17 Cooperative Ecosystem Studies Units (CESUs) - společných pracovišť univerzit a federálních institucí (především NPS, USGS), která umožňují NPS přilákat významné experty a špičkové vědce k výzkumu v NP a získávat vysoce kvalitní informace využitelné pro správu území NP. Kombinací U.S. Forest Service a National Park Service je ve Finsku státní agentura Mätsahallitus založená v r. 1917, která spravuje více jak 12,4 mil ha státní půdy státních lesů určených ke komerčnímu využití i národních parků. Odborné podklady dodává této agentuře výzkumný ústav Metla (Finnish Forest Research Institute), který vznikl ve stejném roce k prioritám výzkumu patří jak výzkum a vývoj vhodných technologií v komerčních lesích, tak výzkumné projekty zaměřené na sledování struktury a funkcí přirozených lesních ekosystémů. Řada zkoumaných lokalit je součástí sítě ICP a LTER. V Bavorském národním parku je výzkum lesních ekosystémů prováděn v souladu s dlouhodobou strategií managementu území. Významná pozornost je věnována především dynamice horských lesů v souvislosti s kůrovcovou gradací. Výsledky plošné inventarizace horských lesů prováděné v trvalých plochách sítě 200 x 200 m byly již opakovaně publikovány, a jasně dokladují, že obnova lesů, jejichž stromové patro bylo poškozeno kůrovci je zajištěna (Heurich 2009). Zajímavé výsledky o prostorové dynamice horských lesů postižených vichřicí a následně kůrovci dokladují také trvalé transekty opakovaně šetřené ing. Jehlem z NPBW a plochy prof. Fishera z TU Mnichov. V území jsou realizované i další projekty výzkumu vegetace či bezobratlých (např. Müller 2008a) dokladující vysokou druhovou diverzitu v územích ponechaných samovolnému vývoji. 11

12 Význam národních parků pro výzkum Při prohlížení zpráv z výzkumných projektů realizovaných ve světových i evropských NP, můžeme dobře vysledovat, že vědecké metody a způsoby zkoumání se v uplynulých desetiletích výrazně změnily. Čisté observační přístupy jsou stále častěji doplňovány přesným měřením řady biotických i abiotických parametrů. Pozemním měřením úspěšně sekundují metody DPZ a pro vyhodnocení a následnou interpretaci dat je zcela nezbytné správně provedené statistické zpracování dat. Především potřeba statistického zpracování naměřených dat, které je stoprocentně nezbytnou podmínkou pro odborně erudované vyhodnocování získaných podkladů, jejich interpretaci, kvalifikovanou prezentaci a následné sdílené na odborném fóru, vyžaduje modernizaci sběru dat. Stále častěji jsou realizovány projekty integrovaného výzkumu, jenž je nezbytným nástrojem ke zkoumání složitých ekosystémových vazeb v lesních ekosystémech. Nejen multidisciplinární přístup je nezbytný, ale také dlouhodobý monitoring a sledování všech složek ekosystému je velmi důležité pro zachycení dlouhodobých změn a trendů. V řadě případů pomáhá integrovaný multidisciplinární výzkum zajistit také průběžné financování (série na sebe navazujících grantů) tak, jak se to děje například již více než 15 let při výzkumu šumavských ledovcových jezer a jejich povodí. Především u biotopů s ostrůvkovitým výskytem, kterými jsou horské smrčiny vyskytující se ve střední Evropě pouze v malých izolovaných areálech vzdálených od svého otcovského biomu tisíce kilometrů, je pro pochopení a správnou interpretaci sledovaných dějů nezbytné sdílet poznatky a poznání z různých lokalit v různých částech areálu. Tato nezbytnost je ještě více zdůrazněna v období náhlých a dynamických změn jakých jsme v současnosti svědky, kdy dochází k častějším velkoplošným větrným disturbancím smrčin a následným gradacím podkorního hmyzu. Význam výzkumu pro národní parky Nezbytnost využití výsledků výzkumu pro zajištění vhodné péče o NP byla zdůrazňována odborníky i managery chráněných území již od 80. let 20. století. Výstupy z výzkumu bývají obvykle publikovány ve vědeckých a odborných publikacích. Výstupy externích výzkumných projektů bývají na Správu NP doručeny ve formě zpráv o řešení projektu (průběžných či závěrečných), vědeckých článků (kopie nebo PDF), vyhotovených diplomových prací nebo odborných publikací vzniklých při řešení projektu. Obvykle tyto zprávy obsahují výsledky výzkumu, případně hodnotí zkoumaný jev, ale neobsahují přímá doporučení pro management území. Jasnější odborná doporučení pro management území bývají v závěrech různých případových studií a projektů, které byly zpracovány na základě objednávky správy NP. Správa jako objednatel jasně definuje otázky, které chce studií řešet, a smluvně si zajistí i přístup k primárním datům. Využitelnost získaných výsledků výzkumu při správě území NP komplikuje zčásti forma poskytnutých podkladů, protože mnozí pracovníci státní správy ochrany přírody nejsou zvyklí pracovat s odborným textem. Ti, kteří toto mohou činit, jsou pak odsouzeni do pozice interpretátorů odborných podkladů nejen vůči laické veřejnosti, ale i vůči svým kolegům. Zároveň stále platí, že výstupy napsané anglicky (běžný jazyk vědeckých výstupů) nejsou srozumitelné pro většinu odborných pracovníků správ NP. Pouze v některých případech jsou součástí informací poskytnutých správcům území také primární data, přesné popisy a lokalizace zkoumaných ploch a detailní metodika umožňující opakování šetření. Za stávající situace přináší dobré výsledky úzká spolupráce s řešiteli výzkumných projektů, při které jsou pracovníci správ NP více zataženi do projektu. Výzkumníci zároveň lépe pochopí potřebu zakončit projekt praktickými doporučeními pro management ZCHÚ, a případně na základě partnerské smlouvy poskytnou i primární data k dalšímu využití. Pozitivní roly v prezentaci plní publikované grantové zprávy, konferenční sborníky a vědecké časopisy (Krkonoše: Opera Corcontica; Šumava: Silva Gabreta; Podyjí: Thayensia), v nichž jsou publikovány výsledky vědeckého výzkumu v NP. Protože všechny české NP jsou příhraniční, plní tyto sborníky nejen publikační funkci, ale jsou i důležitým orgánem mezinárodní vědecké spolupráce se sousedními parky. Pro lepší pochopení vědy i managementu aplikovaného v NP s využitím výsledků výzkumu je nezbytné hledat vhodné formy interpretace a popularizace výzkumu vůči různým cílovým skupinám. Především moderní IT v sobě skrývají doposud nevyužitý potenciál. Koncepce výzkumu a dlouhodobého monitoringu v NP Šumava Monitoring a výzkum v území NP Šumava je zaměřen na podchycení a dokumentaci dlouhodobých změn, a to jak v územích bez přímého vlivu člověka, které jsou 12

13 ponechána samovolnému vývoji, tak v částích NP, ve kterých jsou prováděna aktivní managementová opatření. V území NP jsou dále řešeny krátkodobé projekty s cílem zdokumentovat a zkoumat aktuální změny a fenomény. Neméně významným úkolem je detailní inventarizace, jejímž cílem je důkladná znalost výskytu a aktuálního stavu biotopů, populací významných a ohrožených druhů a cenných lokalit plošně na celém území NP. S ohledem na charakter území, distribuci zkoumaných fenoménů, mozaikovitost biotopů a mobilitu druhů je mnohdy nezbytné realizovat projekty výzkumu a monitoringu v přesahu hranic NP Šumava - do CHKO Šumava, NP Bavorský les etc. Základní sběr dat v trvalých inventarizačních plochách, bodech a transektech, v rámci kterých jsou podchycovaly veškeré typy biotopů a zohledněna variabilita stanovišť. Základní monitorační síť trvalých ploch a transektů je možné v budoucnosti doplňovat s ohledem na potřebu řešení nových výzkumných úkolů. Velký důraz je kladen na možnost vzájemného sdílení dat mezi jednotlivými projekty, kvalitní statistické zpracování a využití získaných dat. Přehled v současnosti řešených interních projektů uvádí Tabulka 1. Významné podklady pro některé výzkumné projekty i pro přímé využití v managementu poskytují také historické mapy, LHE a letecké snímky. V posledních letech bylo prováděno snímkovaní NP Šumava každoročně. Příkladem projektů výzkumu lesních ekosystémů řešených externími řešiteli, často ve spolupráci s odbornými pracovníky Správy NP a CHKO Šumava, je projekt DPZ Ing. Martina Haise (Hais & Kucera 2008) i výzkumné aktivity prof. Landy, který zkoumá biologii patogenní houby Beuvaria bassiana i technologické možnosti aplikace tohoto přirozeného kůrovcového patogenu. Dlouhodobý ekosystémový výzkum je týmem vědců z Hydrobiologického ústavu AVČR, Přírodovědecké fakulty JU a LDF ČZU realizován v povodí Plešného jezera (Kopáček et al. 2007). Dlouhodobý výzkum šumavských jezer naplňuje kritéria LTER, stejně jako i další dlouhodobé projekty realizované v území NP a CHKO Šumava. Postupně dochází k propojování LTER aktivit na české a bavorské straně hranice a ve zrodu je společná LTSER (Long-term Socio-Ecological Reaserch) platforma Silva Gabreta (Heurich et al. 2008). Literatura a použité zdroje: Anonymus Science and The National Parks. National Academy Press. Washington, D.C. 136 pp. prepared by Committee on Improving the Science and technology. Programs of the National Parks service. Hais, M. & Kucera, T Surface temperature change of spruce forest as a result of bark beetle attack: remote sensing and GIS approach. Eur J Forest Res (2008) 127: Heurich, M., Beudert, B., Rall, H. and Z. Křenová National Parks as model regions for interdisciplinary long-term ecological research. In press. Heurich, M Progress of forest regeneration after a large-scale Ips typographus outbreak in the subalpine Picea abies forests of the Bavarian Forest National Park. Silva Gabreta 15: Křenová, Z Výzkum pro národní parky, národní parky pro výzkum. Pp In: Fanta J. & Křenová Z. (eds.). Management lesů v českých národních parcích. Müller, J., Bußler, H., Goßner, M., Rettelbach, T., & Duelli, P. 2008a. The European spruce bark beetle Ips typographus (L.) in a national park - from pest to keystone species. Biodiversity and Conservation, 17, Müller, J., Bussler, H., & Kneib, T. 2008b. Saproxylic beetle assemblages related to silvicultural management intensity and stand structures in a beech forest in Southern Germany. European Journal of Insect Conservation, 12, National Parks Science Committee National Parks Service Science in the 21st Century, Second edition. Report D-1589A, National Park Service, Lakewood, Colorado, USA. - N.Z. commercial forest research institute Scion - formuláře na sběr dat LTER 13

14 - časopis prezentující výsledky výzkumu U.S. National Park Service - U.S. forest inventory - the Finnish Forest Research Institute (Metla) Použité zkratky: CHKO chráněná krajinná oblast DOC Department of Conservation (analogie Ministerstva ochrany přírody na Novém Zélandu) FFR Future Forests Research (soukromý výzkumný subjekt na Novém Zélandu) ICP International Co-operative Programme on Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects on Forests (síť lokalit zaměřených na sledování vlivu vzdušného znečištění) IS informační středisko IT informační technologie LTER Long-term Ecological Research (lokalita dlouhodobého výzkumu) NP národní park NPS National Park Service (Federální úřad - Správa NP USA) NPBW Národní park Bavorský les USGS United States Geological Survey (Geologická služba USA) ZVCHÚ zvláště chráněné území Tab. 1 Přehled aktuálně řešených interních projektů v rámci monitoringu lesních ekosystémů NP Šumava zdroj Koncepce výzkumu a dlouhodobého monitoringu v NP Šumava Monitoring lesních ekosystémů Garant: Ing. Aleš Kučera Projekt Číslo projektu Hlavní řešitel Zahájení JIRA Biomonitoring 19/CIZ/3/46/2007 periodické Ing. Pavla Čižková r inventarizační sledování trvalých ploch v lesních ekosystémech v bezzásahovém území NPŠ (technologie FieldMap). Šetření přirozené obnovy a výsadeb na plochách postižených orkánem Kyrill nebo případně i na dalších aktuálně vzniklých "holinách" v síti kruhových zkusných ploch nebo pomocí transektů. Výzkum autochtonních a allochtonních porostů a významných stromů na území NP Šumava (porosty +140let). 19/CER/2/9/2008 Ing. Miroslav Černý r /CED/11/68/2008 Ing. Daniel Černý r Projekt inventarizace lesa při obnově lesního hospodářského plánu pro LHC ÚP Borová Lada metodou provozní inventarizace lesa. 19/KUC/13/4/2009 Ing. Aleš Kučera Ing. Martin Starý r Monitoring lýkožroutů v lokalitách se speciálním managementem pomocí selektivních a neselektivních samplerů. 16/VOJ/15/82/2008 Ing. Oldřich Vojtěch r

15 Biomonitoring NP Šumava 2009 monitoring lesa v území NP Šumava převážně ponechaném samovolnému vývoji Pavla Čížková Správa NP a CHKO Šumava, Oddělení Ekologie lesa pavla.cizkova@npsumava.cz Úvod Cílem tohoto referátu je představit cíle a metodiku sběru dat projetku Biomonitoring a shrnout některé poznatky vyplývající z venkovního měření v sezóně Biomonitoring NP Šumava je dlouhodobý projekt, založený na opakovaných měřeních na trvalých zkusných plochách. Cílem projektu je popsat prostorové uspořádání lesa, jeho druhovou skladbu, charakterizovat obnovu dřevin z kvantitativního i kvalitativního hlediska a zjistit, jaké faktory prostředí jsou pro přirozenou obnovu dřevin výhodné a jaké limitující. Zjišťováním množství obnovy a strukturou lesa v NP Šumava se zabývá velké množství projektů a výzkumných prací (např. Svoboda 2007, Jonášová 2004, Jonášová 2008, Janda 2007, Janda 2009). Tyto práce jsou však většinou specializovány jen na určitou lokalitu. Cílem projektu biomonitoring je postihnout a zachytit charakteristiky lesních ekosystémů na celém území NP Šumava převážně ponechaném samovolnému vývoji. V sousedním národním parku Bavorský les probíhá šetření obnovy již od roku 1991 a proběhlo již šest opakovaných měření, ze kterých vyplývají pozitivní závěry týkající se množství a struktury zmlazení dřevin v lokalitách ponechaných samovolnému vývoji (Heurich 2009). Metodika Biomonitoringu byla navržena tak, aby výstupy byly srovnatelné s výstupy kolegů z NP Bavorský les. Metodika Biomonitoringu je používána i při monitoringu maloplošných chráněných území v CHKO Šumava viz. příspěvek Ing. Bečky Biomonitoring rezervací v CHKO Šumava. V roce 2008 byl monitoring zaměřen na typ přírodního stanoviště 9410 dle Natury 2000 Acidofilní smrčiny, jehož výsledky nejsou v tomto referátu uvedeny. V roce 2009 byly plochy zakládány bez ohledu na vymapovaný typ přírodního stanoviště (tento přístup bude uplatňován i v následujích letech), veškeré prezentované výsledky pocházejí z vyhodnocení dat sebraných v roce Metodika Zájmové území Jak už vyplývá z nadpisu, zájmovým územím je území NP Šumava převážně ponechané samovolnému vývoji. Zjednodušeně řečeno je to území, na kterém není přípustné použití destruktivních metod ve vztahu k ochraně lesa proti kůrovcům, zároveň jsou nepřípustné úmyslné usměrňující zásahy do lesních porostů: úpravy druhové skladby, podpora prostorové diferenciace, podpora přirozené obnovy, podsadby apod. Veškeré dřevo v tomto území je ponecháváno v lese k zetlení (Směrnice č. 9/2008). Pro lesní porosty v tomto území není vydán souhlas k použití ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod (uvedených v 32 odst. 1, 2, 3, 9 a 33 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) podle 22 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Porostní půda ve vlastnictví státu nebo v nájmu Správy NP a CHKO Šumava má rozlohu ha z toho je v současné době cca 24 % v území převážně ponechaném samovolnému vývoji. Metodika sběru dat Měření probíhá na čtvercové síti bodů, která je odvozená ze sítě bodů použité při Národní Inventarizaci lesů (ÚHÚL Ústav pro Hospodářskou Úpravu Lesů) a při Inventarizaci lesů Národního parku Šumava (Ifer Institute of Forest Ecosystem Research). Pro šetření Biomonitoringu byla jako základní zvolena síť s krokem 353,55 x 353,55 m. Přehledová mapka s vyznačením bodů změřených v sezóně 2009 viz. Obr.1. Data jsou sbírána na kruhových plochách o výměře 500 m 2. Každá plocha je označena třemi nezávislými znaky, které zajistí její přesné dohledání při opakovaných měřeních: střed plochy je fixován geodetickým mezníkem, jsou zaznamenány souřadnice středu plochy a reflexním sprejem je 15

16 označen jeden nebo dva stromy uvnitř plochy, jejichž souřadnice jsou rovněž zaznamenány. Na každé ploše jsou data sbírána v pěti vrstvách: 1. plocha, 2. živé stromy a stojící souše, 3. obnova dřevin, 4. mrtvé dřevo, 5. stanoviště) přehled atributů šetřených v jednotlivých vrstvách viz. Tab. 1. Tab. 1 Přehled objektů zaznamenávaných na monitoračních plochách a výčet šetřených charakteristik. Živé stromy a stojící souše jsou zaznamenávány na 2 soustředných kruzích stromy velkých dimenzí (d 1,3 >= 300 mm) jsou měřeny na celé monitorační ploše a stromy malých dimenzí (70 mm < d 1,3 < 300 mm) na vnitřním soustředném kruhu o poloměru 7 m. Vrstva 1. Plocha 2. Živé stromy 2. Souše Charakteristika a sbírané atributy Základní charakteristiky plochy: datum, nadmořská výška, sklon, expozice, reliéf, zápoj, porost, minulý management. Pozice a popis živých stromů v rámci 2 soustředných kruhů: dřevina, výčetní tloušťka, výška, výskyt zlomů, výskyt rozdvojení, poškození kmene, výskyt dřevožijných hub, aktivní kůrovcový strom. Pozice a popis stojících mrtvých stromů v rámci 2 soustředných kruhů: dřevina, výčetní tloušťka, výška, výskyt zlomů, výskyt rozdvojení, výskyt dřevožijných hub. 3. Obnova dřevin Popis zmlazení: dřeviny h = 0,1 m až d 1,3 = 69 mm (podrobněji viz. text). Popis pařezů a pahýlů stojících souší do 1,3 m výšky: dřevina, tloušťková 4. Pařezy a pahýly třída, původ, rozklad, výskyt vegetace, výskyt dřevožijných hub, počet kusů souší obnovy. 4. Ležící odumřelé dřevo 5. Stanoviště Popis ležícího odumřelého dřeva od 70 mm v průměru s minimální délkou 1 m: dřevina, délka, středový průměr, původ, rozklad, výskyt vegetace, kontakt se zemí, výskyt dřevožijných hub, počet kusů obnovy. Fytocenologický snímek a procentické zastoupení povrchů a mikrostanovišť důležitých z hlediska zmlazování dřevin. Data o obnově byla na každé monitorační ploše sbírána dvěma způsoby bylo zjišťováno množství obnovy na CELÉ ploše (500 m 2 ) a podrobné charakteristiky jedinců obnovy na malé obnovní plošce (28,27 m 2 ). V rámci šeření obnovy na celé monitorační ploše se jedinci obnovy zatřiďují do skupin tvořených různými kombinacemi tří základních charakteristik: dřevina, její výšková třída (pouze 2 výškové třídy: cm, 20 cm tloušťka d 1,3 70 mm) a mikrostanoviště (hrabanka, hrabanka na kameni, ležící mrtvé dřevo, pařezy a pahýly souší, travní drn, ostatní vegetace, obnažená půda). Na malé obnovní plošce je u každého jedince obnovy zaznamenán druh dřeviny, výška, tloušťka d 1,3 (pokud dosáhl výšky 1,3 m) mikrostanoviště, původ, poškození a způsob ochrany. V úvahu jsou bráni jedinci od 10 cm výšky do tloušťky d 1,3 70 mm, jejichž kořenový krček se nachází uvnitř malé obnovní plošky. 16

17 Obr. 1 Přehledová mapka s vyznačením monitoračních ploch. Software a hardware použitý při sběru dat Data jsou sbírána technologií Field-Map. Hardwarové vybavení sestává z terénního počítače Hammerhead, laseru ForestPro a elektronického kompasu MapStar. Tato sestava slouží k zaměřování objektů na monitoračních plochách. Výška stromů se měří přístrojem Vertex IV. Do terénního počítače jsou přímo na monitorační ploše zaznamenána veškerá zjišťovaná data do předem připravených formulářů. Diskuze a výsledky V roce 2009 bylo navštíveno celkem 160 monitoračních ploch, z toho 9 ploch nebylo z různých důvodů založeno (střed plochy je uprostřed Vltavy, střed plochy je uvnitř Plešného jezera, plocha se nachází pod elektrovodem, nedaleko středu plochy se nalézá vosí hnízdo s agresivními obyvatelkami, 17

18 apod.). Jedním z popisných atributů, který je na každé ploše zaznamenán je typ přírodního stanoviště Natura Protože mnohé výsledky jsou ovlivněny počtem ploch umístěných v jednotlivých typech přírodních stanovišť, následuje tabulka (Tab. 2) s jejich přehledem a v nich založeným počtem ploch. Tab. 2 Souhrnná tabulka s přehledem typů přírodních stanovišť Natura 2000 a počtů ploch v nich založených v roce Typ přírodního stanoviště Počet ploch Procentický podíl 9410 Acidofilní smrčiny 66 43,7 91D0* Rašelinný les 39 25,8 Jiný typ přírodního stanoviště 14 9, Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 10 6,6 Biotopy silně ovliv. nebo vytv. člověkem 10 6,6 7110* Aktivní vrchoviště 3 2,0 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy 3 2, Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 2 1, Stredoevropské subalpinskéo bučiny 2 1, Přechodová rašeliniště a třasoviště 1 0,7 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích 1 0,7 Celkem ,0 Rozpětí nadmořských výšek založených monitoračních ploch se pohybuje od 697 do m n. m. Průměrná nadmořská výška je m n. m. Hlavní stromové patro Jako hlavní stromové patro jsou hodnoceny živé stromy a stojcí souše od 70 mm ve výčetní výšce. Souše jsou pro přehlednost v následujících výpočtech hodnoceny jako samostatná "dřevina". Druhové složení stromového patra bylo spočteno na základě počtu jedinců dřevin. Hlavní stromové patro je tvořeno těmito dřevinami: smrk ztepilý, borovice lesní, břízy, buk lesní, borovice blatka, olše šedá, olše lepkavá, javor klen, modřín opadavý, topol osika, jedle bělokorá, jeřáb ptačí + souše. Druhové složení hlavního stromového patra viz. Obr. 2 a Obr. 3. souše (27,6%) ostatní dřeviny (19,3%) ostatní: md, tp, jd, jř (0,8%) javor klen (0,5%) olše lepkavá (0,5%) olše šedá (0,6%) borovice lesní (6,7%) borovice blatka (1,8%) buk lesní (3,3%) smrk ztepilý (53,1%) břízy (5,1%) Obr. 2 Druhové složení hlavního stromového patra I. smrk ztepilý, ostatní dřeviny, souše Obr. 3 Druhové složení hlavního stromového patra II. ostatní dřeviny Celková výčetní kruhová základna všech živých stromů a stojících souší je 30 m 2. Stojící souše se na této ploše podílí cca 1/3. Výčetní kruhová základna živých stromů je téměř 20 m 2, z této plochy tvoří přes 10 m 2 smrk ztepilý. Všechny zbývající dřeviny mají mnohem menší podíl. Plochu větší než 0,5 m 2 zaujímá ještě buk lesní, borovice lesní a břízy. Zbývající dřeviny mají plochu menší než 0,25 m 2. U sukcesních dřevin, které obvykle dosahují menších dimenzí (břízy, borovice blatka, 18

19 olše šedá) se na celkové ploše výčetní kruhové základny větší měrou podílí jedinci s d 1,3 do 299 mm. Výčetní kruhová základna jednotlivých dřevin viz. Tab. 3. Tab. 3 Výčetní kruhová základna podle dřevin a jejich dimenzí [m 2.ha -1 ]. G 1,3 [m 2.ha -1 ] stromy malých dimenzí (d 1,3 = mm) G 1,3 [m 2.ha -1 ] stromy velkých dimenzí (d 1,3 = 300 mm +) G 1,3 [m 2.ha -1 ] celkem buk lesní 0,46 0,99 1,45 borovice lesní 0,67 0,75 1,42 břízy 0,66 0,15 0,81 borovice blatka 0,19 0,05 0,24 javor klen 0,07 0,15 0,22 topol osika 0,00 0,19 0,19 olše šedá 0,13 0,02 0,14 ostatní: md, ol, jd, jř 0,17 0,15 0,32 smrk ztepilý 5,15 9,92 15,07 souše 2,93 7,22 10,15 celkem 10,42 19,58 30,00 Obnova Celkové průměrné množství jedinců obnovy spočtené na celé ploše je ks.ha -1. Z toho ks.ha -1 je obnova od 10 do 20 cm výšky a ks.ha -1 obnova nad 20 cm výšky do průměru 70 mm ve výčetní výšce. Na Obr. 4 je vidět, že nejen průměrný, ale i medián počtu jedinců obnovy do 20 cm je výrazně nižší než počtu jedinců obnovy nad 20 cm. Průměr je silně ovlivněný extrémními hodnotami, zatímco medián je od těchto extrémů "očištěn". V případě pozitivně šikmého rozdělení počtů obnovy extrémy představují plochy s maximálními počty zmlazení. Na 83 % je více než 500 jedinců zmlazení na hektar, na 71 % ploch je více než jedinců zmlazení na hektar a na 9 % ploch počet zmlazení dokonce převyšuje viz. Obr. 5. Obnova se vůbec nevyskytuje na 5 % monitoračních ploch většinou se jedná o plochy v odlesněných potočních a říčních nivách, kde je velmi silná konkurence bylinného patra (především travin) a keřového patra (porosty tavolníku vrbolistého). počet ks zmlazení na hektar x x x h(10-20cm) h20cm-dbh70mm vse výškové třídy obnovy Obr. 4 Průměrný počet jedinců zmlazení [ks.ha-1] pro 3 kategorie obnovy: 1) třída od 10 do 20 cm výšky, 2) třída od 20 cm výšky do průměru 70 mm ve výčetní výšce, 3) obnova celkem. V grafu je zobrazené mezikvartilové rozpětí, přilehlé a odlehlé hodnoty (kroužky), medián (silná čára) a průměr (červený křížek). 19

20 Četnost Kumul. % 120% % 93% 100% 25 83% 71% 22 80% Četnost % 13 60% % 8 40% 5 14% 9% 20% % Obr. 5 Osa x: třídy počtů jedinců obnovy. Osa y: sloupcový graf počet ploch, které se nacházejí v dané třídě; spojnicový graf kumulativní procentická četnost. Druhové složení obnovy Druhové složení stromového patra bylo spočteno na základě počtu jedinců dřevin na malé obnovní plošce. V obnově, stejně jako v hlavním stromovém patře převažuje smrk ztepilý. Dále jsou zastoupeny dřeviny: buk lesní, javor klen, břízy, jeřáb ptačí, vrby, topol osika, jedle bělokorá, olše šedá, borovice lesní, vrba jíva, krušina olšová, borovice blatka, javor mléč a dub zimní. ostatní dřeviny (27,3%) ostatní: tp, jd, olš, bo, jíva, krušina, jvm, dbz (2,3%) vrby (1,9%) buk lesní (7,8%) jeřáb ptačí (3,3%) břízy (5,8%) smrk ztepilý (72,7%) javor klen (6,2%) Obr. 6 Druhové složení obnovy I. smrk ztepilý, ostatní dřeviny Obr. 7 Druhové složení obnovy II. ostatní dřeviny Poškození obnovy na malé obnovní plošce 82 % všech jedinců obnovy bylo hodnoceno jako zcela nepoškozené, na zbývajících 18 % jedinců obnovy bylo nalezeno 1, 2 nebo 3 poškození z celkem 6 možných (1. okus terminálu, 2. okus bočních výhonů, 3. vytloukání, 4. loupání a ohryz, 5. poškození letorostů mrazem, 6. jiné mechanické poškození). Nejméně byl poškozený smrk ztepilý (nepočítaje dub zimní, který byl zastoupen pouze jedním nepoškozeným jedincem) s téměř 96 % nepoškozených jedinců. Následovala borovice lesní s 85 %, jedle bělokorá se 79 %, olše šedá s 69 % a buk lesní s 57 % jedinců obnovy bez poškození. Všechny zbývající v obnově zastoupené dřeviny byly poškozeny nejméně z 50 %. Poškození podle dřevin viz. Obr

21 100% 80% 60% 40% 20% 0% smrk ztepilý buk lesní břízy jeřáb ptačí vrby javor klen ostatní nepoškození poškození hodnota 50 % Obr. 8 Poškození obnovy podle dřevin: ostatní (topol osika, jedle bělokorá, borovice, olše šedá, krušina olšová, javor mléč, dub zimní). Nejčastějším typem poškození obnovy je okus terminálu téměř 43,5 %, následuje okus bočních výhonů 43,1 %, dále jiné mechanické poškození 9,5 %, loupání a ohryz 2,4 %, poškození letorostů mrazem 1,0 % a nejméně bylo zastoupeno vytloukání s 0,6 %. Procentický podíl poškození je v tomto případě vztažen k sumě všech zaznamenaných poškození. U smrku ztepilého výrazně převažuje typ poškození jiné poškození, spolu s javorem mléčem (který je ale v obnově zastoupen pouze 2 jedinci) jsou to jediné 2 dřeviny, u nichž není nejčastějším typem poškození okus terminálu. U smrku je to dáno jeho nízkou atraktivitou pro býložravce, u javoru mléče pak malou velikostí vzorku. Podíl poškození, především listnatých dřevin je alarmující. Poškození dosahující 50 % a více u většiny listnatých dřevin (viz. Obr. 8) a jednotlivé zastoupené typy poškození převažující okus terminálu a bočních výhonů (viz. Obr. 9) jednoznačně ukazují na vysoké stavy spárkaté zvěře. U jedle bělokoré, vrby jívy a krušiny olšové se dokonce jedná o jediné zaznamenané typy poškození. Především pro jedli bělokorou může mít okus terminálu a bočních výhonů fatální důsledky jedle bělokorá nejčastěji vytváří náhradní pupeny v blízkosti pupenu koncového a protože u jedle převažuje zimní okus přichází při okusu koncových pupenů i o pupeny náhradní proto se s okusem vyrovnáná podstatně hůře než např. smrk ztepilý (Andrš 2000). Podíl typu poškození na celkovém poškození dřeviny [%] 100% 80% 60% 40% 20% 0% smrk ztepilý (72,8 %) buk lesní (7,8 %) javor klen (6,2 %) břízy (5,8 %) jeřáb ptačí (3,3 %) vrby (1,9 %) topol osika (0,8 %) jedle bělokorá (0,4 %) olše šedá (0,4 %) borovice lesní (0,3 %) vrba jíva (0,1 %) krušina olšová (0,1 %) javor mléč (0,1 %) Dřevina (procentické zastoupení dřeviny v obnově) okus terminálu okus bočních výhonů vytloukání loupání a ohryz poškození letorostů mrazem jiné mechanické poškození Obr. 9 Podíl druhů poškození obnovy podle dřevin. 21