p r á v n í m i n i m u m p r o l é k a ř e 3. a k t u a l i z o v a n é v y d á n í

Transkript

1 D o m á c í n á s i l í p r á v n í m i n i m u m p r o l é k a ř e 3. a k t u a l i z o v a n é v y d á n í

2 profem, o. p. s. konzultační středisko pro ženské projekty

3 Tato publikace vychází za podpory firmy 3. aktualizované vydání , 2. vyd. 2004, profem o. p. s. JUDr. Jiřina Voňková, Radka Macháčková a tým právniček AdvoCats for Women 2009, 3. vyd. 2009, profem o. p. s. Design a foto na obálce 2003, 2009 Jana Štěpánová ISBN:

4 Domácí násilí právní minimum pro lékaře JUDr. Jiřina Voňková Mgr. Radka Macháčková tým právniček AdvoCats for Women profem o. p. s. Praha, 2009 (3. aktualizované vydání)

5 Obsah Předmluva ke 3. vydání Úvod k 1. a 2. vydání kapitola Stručně o domácím násilí kapitola Co víme o obětech domácího násilí kapitola Proces viktimizace oběti kapitola Co víme o násilných jedincích kapitola Reakce obětí na trestné činy kapitola Ochrana dětí v situacích domácího násilí kapitola Trestněprávní rámec domácího násilí kapitola Kontakt s lékařem a zdravotnická dokumentace kapitola Závěry kapitola Shrnutí Přílohy Seznam použité literatury

6 Předmluva ke 3. vydání Na jaře 2004 vydala profem o. p. s. poprvé tuto publikaci určenou lékařům a zdravotnickému personálu. Tedy ještě v době, kdy se již podařilo zákonem č. 91/2004 Sb. novelizovat zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění, kterým byl s účinností od zařazen dlouho očekávaný nový trestný čin, a to týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě či domě ( 215a). Jelikož byla publikace rychle rozebrána, došlo ještě v témže roce k druhému vydání, které bylo rovněž rozebráno. Od té doby se v ČR na poli boje proti domácímu násilí hodně změnilo. Zákonodárnými procesy prošly nové zákony, které usnadňují život lidem, především ženám, které byly domácím násilím postižené. Umožňují policii, aby zasáhla v místě, kde je násilí pácháno, a vykázala na krátkou dobu násilného jedince, ne oběti ženu a děti, které násilím trpí. Kromě řady již existujících pomáhajících a angažovaných neziskových organizací vznikla rukou státu tzv. intervenční centra, která mohou v akutní situaci rychle a nebyrokraticky pomáhat. V poslední době také více a aktivněji spolupracují s neziskovými organizacemi působícími již léta v této oblasti. I česká společnost začala nahlížet na domácí násilí jako na porušování lidských práv, převážně žen a dětí, jichž se domácí násilí dotýká, a zajišťuje jim ochranu. Dopracovala se také alespoň částečně k určité formě odsouzení této formy násilí a násilných jedinců, i když ještě ne zcela konsekventně. Pro lékaře a zdravotnický personál, kteří jsou často první instancí, kam se žena postižená domácím násilím obrátí, se však příliš mnoho nezměnilo. Stále ještě neexistuje ze strany státu celkové vyhodnocení ekonomických dopadů domácího násilí tedy škod, způsobených pachateli ukazují 5

7 cích se především ve zdravotnictví. Nejsou sbírána a vyhodnocována data lidí poškozených domácím násilím ať už fyzického nebo psychického rázu. Výjimkou jsou jednotlivé zdravotní pojišťovny sledující samozřejmě vlastní zájmy ale jejich data nejsou veřejně přístupná. Lékaři různých specializací nejsou dostatečně informováni o problematice domácího násilí, o tzv. spirále násilí, o dlouhodobých psychických dopadech na oběti atd. Z tohoto důvodu se profem o.p.s. rozhodla předložit opětovně 3. aktualizované vydání publikace určené lékařům a zdravotnickému personálu. Základní texty autorek prvního a druhého vydání platí i dnes, aktualizován je pouze situace v právní problematice. Publikaci finančně podpořila firma Johnson a Johnson. Za tým právniček AdvoCats for Women/proFem JUDr. Renata Jindrová a Mgr. Kateřina Kuncová 67

8 Úvod k 1. a 2. vydání Vedle policistů bývají lékaři prvními profesionály, se kterými se oběť domácího násilí setkává. Vstupují do soukromí rodiny nebo intimity vztahů, do té doby v podstatě zavřených před okolním světem. Přicházejí na zavolání oběti nebo policistů, nebo oběť přichází za nimi. Pořadí kroků může být různé, problém je stejný. Někomu je ublíženo na těle i na duši. Tělesná zranění jsou viditelná a časem se zhojí. Rány na duši jsou resistentní, a co víc, necitlivý, bagatelizující a nevěřícný přístup k oběti psychické trauma znásobuje.mluvíme o sekundární viktimizaci oběti. K sekundární viktimizaci může dojít poté, kdy domácí násilí vyjde najevo. Jako původce nových psychických traumat označují oběti domácího násilí na prvním místě policejní orgány: neprojevují zájem o jejich bezpečí, nerespektují jejich lidskou důstojnost volí nevhodné místo výslechu, nezajistí jejich oddělený výslech od pachatele, nedostatečně a někdy i zkresleně informují oběti o jejích právech a povinnostech a v řadě případů jim rozmlouvají úmysl podat trestní oznámení. Na sekundární viktimizaci se často podílí i rodina a nejbližší přátelé, když násilné jednání partnera zlehčují, oběti přisuzují spoluvinu a zanechávají ji i její děti bez pomoci. V ordinacích lékařů může docházet k sekundární viktimizaci oběti zejména tehdy, když lékaři projevují malý respekt k jejich důstojnosti, nezájem o jejich psychický stav a demonstrují nedostatek času. Lékař má při stanovení příčiny zranění klíčovou úlohu. Posuzuje, zda zranění nebylo způsobeno jinou osobou a nezakládá li podezření z trestného činu nebo přestupku. Trestní stíhání je však 7

9 v případech domácího násilí jevem spíše ojedinělým, pokud není zahájeno ex lege (těžká újma na zdraví, pokus o vraždu, vražda, týrání nezletilých dětí, týrání osob svěřených do péče z důvodu fyzického nebo psychického handicapu, a také týrání osob blízkých nebo osob žijících ve společném obydlí). V běžném životě, zejména dojde li ke zranění mezi partnery nebo manžely, je lékařská zpráva důležitým listinným důkazem o počínání toho druhého v páru, důkazem, který může ovlivnit rozhodování soudu např. při rozvodu manželství nebo při opatrovnickém řízení o to, do čí péče budou svěřeny děti. Dobrozdání a přístup lékaře má velký význam pro posílení důvěry oběti v pomoc společnosti a její sebedůvěry pro další kroky. V kapitolách 1 až 6 se stručně zabýváme specifiky domácího násilí, jeho oběťmi a pachateli. Právní minimum v návaznosti na poškození zdraví uvádíme v kapitole 7. a 8., kapitola 9. obsahuje závěry a doporučení. Stručné informace jak pro lékaře a další zdravotnický personál, tak pro oběti domácího násilí, které přijdou do ordinace, naleznete v kapitole 10. Naším společným cílem je sekundární prevence násilí v rodinách a obdobných intimních vztazích. profem o. p. s., projekt AdvoCats for Women 89

10 1. kapitola stručně o domácím násilí Domácí násilí je atypický komplikovaný vztah mezi obětí a pachatelem, které právo označuje jako osoby blízké. Domácí násilí má instrumentální charakter, je nástrojem k prosazení mocenské pozice. Český právní řád zatím bohužel domácí násilí jako právní pojem nezná. S tímto termínem jako sociálně patologickým jevem pracuje kriminologie, viktimologie a psychologie 1. Trestní zákon pracuje pouze s pojmem týrání 2. Jednotná operativní ani normativní definice domácího násilí dosud neexistuje. Pro účely této práce vymezujeme domácí násilí jako: a) Násilné jednání, ohrožující chování, zneužívání psychické, fyzické, sexuální, ekonomické nebo emocionální mezi dospělými osobami, které jsou nebo někdy v minulosti byly intimními partnery, a to bez ohledu na pohlaví (dále jen partnerské násilí) 3. b) Násilné chování v rodině, které zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svo 1 Novotný, O., Zapletal, J.: Kriminologie, Eurolex Bohemia 2001, Praha. Čírtková, L.: Kriminální psychologie, Eurounion Praha, Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění, (ust. 215 týrání svěřené osoby, ust. 215a týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě), viz dále kap. 3 Definice Metropolitní Policie, Velká Británie In: Domácí násilí, Bílý kruh bezpečí, Praha,

11 bodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti 4 (dále jen násilí v rodině). V zásadě je možné, aby násilí vycházelo od kohokoliv a směřovalo vůči komukoliv, násilí páchají rodiče na dětech, ženy na mužích, muži na ženách, děti na rodičích, mladí lidé páchají násilí na starých, staří na mladých. Ale výsledky všech průzkumů z celého světa, které známe, ukazují, že drtivou většinu násilí v rodinách páchají muži na ženách a rodiče na dětech. Pokud jde o násilí, které páchají rodiče na svých dětech, podíl mužů a žen je přibližně stejný 5. V zemích Evropské Unie žije 170 milionů dívek a žen. Odhaduje se, že mužským násilím je jich postiženo milionů 6. V rámci průzkumů domácího násilí udávají různé země asi 3 % mužských obětí. V ČR tvoří ženy % obětí domácího násilí, muži mezi 4 6 %. Celkový podíl žen, které zažily alespoň jednu z forem násilí v partnerském vztahu, činí v ČR 38 %! Jak vyplývá z průzkumu provedeného společností STEM v roce 2006 pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, velká část lidí je přesvědčena, že v porovnání se situací v roce 2001 se o problému domácího násilí nejen více mluví (89 %), ale více se pro jeho řešení, zejména pak pro pomoc jeho obětem, dělá (74 %) 7. 4 Doporučení Rady Evropy R(85)4 o násilí v rodině z Egger, R.: Žiadna žena si nezaslúží, aby bylo na něj páchané násilie. Rozhovor. In: Piata žena. Aspekty násilia páchaného na ženách, Aspekt, Bratislava, 2001, str. 259 a.n. 6 Domácí násilí staré problémy, nová řešení. Sborník z konference nadace Friedricha Eberta ve spolupráci s profem o. p. s. a ROSA o. s., Praha, Pikálková, S: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v ČR, Sociologický ústav AV ČR, Reprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 respondentů

12 Obecně lze shrnout, že domácí násilí je chování, které u jedné osoby vyvolává strach z osoby druhé, přičemž mezi těmito osobami existuje nebo někdy v minulosti existoval blízký vztah. Prostřednictvím moci, kterou tento strach poskytuje, určuje násilník chování oběti. druhy, formy a rizikové faktory domácího násilí, mýty o domácím násilí Fenomén domácího násilí není mimořádný pro násilí jako takové, ale pro okolnosti, za kterých je pácháno (v intimních vztazích), na kom je pácháno (na osobách blízkých, které jsou spojeny citovými nebo manželskými pouty, společnými dětmi, majetkem, bydlištěm, ekonomickou provázaností a společnými příbuznými) a kde je pácháno (v soukromí domovů). Domácí násilí je popřením toho, co manželství, rodina a citové vztahy znamenají, relativizuje základní lidské hodnoty a porušuje základní lidská práva. Druhy násilného jednání fyzické strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, smýkání, ohrožování zbraní nebo nožem, házení předmětů, znehybňování oběti např. přivazováním, zatlačováním do kouta; psychické zahrnuje zejména slovní týrání, ponižování, zesměšňování na veřejnosti i v soukromí, permanentní kontrolu chodu dne, výslechy, vyhrožování zmrzačením nebo zveřejněním difamujících údajů o oběti; sexuální představuje všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucovány a které oběť podstupuje nedobrovolně; 11

13 ekonomické znamená zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky, ať rodinnými nebo vlastními. Formy násilného jednání sociální izolace je absolutní uzavření rodiny, zákaz styku s příbuznými a s přáteli, zákaz telefonování, vycházení, přikazování chování, oblékání, rozhodování o tom, co je a co není vhodné. Vyčerpávající dohled nad životem, zákaz nebo naopak určování literatury, poslouchání televize, rádia, omezování nebo zákaz jakýchkoliv zájmů; zastrašování použitím křiku, demonstrací síly, vyvoláváním strachu, gesty, ničením majetku, týráním oblíbených zvířat, vyhrožováním. Dále používáním výhrůžek typu opuštění rodiny, spáchání vraždy dětí nebo partnerky, vlastní sebevraždy, uzavřením partnerky do blázince, odnětím dětí; vyčerpávání přikazováním někdy až nesmyslné práce, odpíráním spánku, potravy, tekutin; citové týrání permanentní nadávky, kritizování, sekýrování, vyvolávání pocitu viny za situaci, popírání faktu násilí s tím, že oběti se něco zdá, občasné poskytování laskavosti, odpírání pozornosti, demonstrací milostného poměru s jinou osobou; ekonomické týrání zákaz získání nebo udržení zaměstnání, přidělování kapesného, přinucení žádat o prostředky na obživu, každodenní kontrola nákupů, znemožnění přístupu k rodinným příjmům nebo naopak neposkytování finančních prostředků na chod rodiny, vystavování rodiny hladu, chladu, nedostatku oblečení nebo hygieny. Rozprodávání zařízení domácnosti, neplacení nákladů spojených s bydlením, nerespektování a popírání potřeb dětí; vydírání jehož nástrojem jsou zejména děti, označování oběti za špatnou matku (popř. otce), navádění dětí proti druhému rodiči, vulgární a násilné chování, pohrůžky, že v případě odchodu druhý rodič už děti neuvidí; 12 13

14 zneužívání práv muže zacházení s obětí jako se služkou, nadřazené a povýšené chování, osvojení si práva o všem rozhodovat, být tím, kdo určuje role v domácnosti. Domácí násilí má vlastní dynamiku, tzv. spirálu násilí, kdy se období násilí střídají s obdobími klidu a odpuštění. Násilí nebývá afektivní, ale promyšlené, nelze však ani vyloučit situační faktory, jakými jsou např. nezaměstnanost, stres a bída. Alkohol je spíše katalyzátorem, nikoliv příčinou. Pro domácí násilí je typické tzv. separační napadnutí, tj. útok na tělo a vůli ženy, které chce partner zabránit, aby odešla, nebo se jí pomstít za odchod, nebo ji přinutit, aby se vrátila. Chce rozhodovat o tom, s kým bude žít a posílit pouta ve vztahu 8. Jako rizikové faktory domácího násilí jsou nejčastěji uváděny nerovnost pohlaví, mladší věk (18 30), chudoba, odluka, kriminální kariéra, etnická otázka, nezaměstnanost, drogy, nesezdané soužití, zá klad ní vzdělání, jeden z partnerů, eventuelně oba vyrůstali v násilných rodinných vztazích, předchozí útok nebo recidivující násilí v současném vztahu 9. Mýty o domácím násilí vyvracejí výsledky statistických šetření 10, která ukazují, že se násilí netýká malého počtu rodin. Nejedná se ani o marginální vrstvy obyvatel, ale domácí násilí jde napříč celým společenským spektrem. Nejde o italská manželství, neboť při domácím násilí nejde o hádku, konflikt, ale o prosazování moci. Příčinou nemusí být abúzus alkoholu nebo drog, eventuálně provo 8 Mahoney, M.R.: Legal Images of Battered Women, In: Michigan Law Review, No. 1/199, str Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Praha, Vyšehrad, 2000, str Reprezentativní výzkum k povědomí české veřejnosti o domácím násilí, pro Bílý kruh bezpečí a Philips Morris ČR, a. s., STEM, 2006., Mezinárodní výzkum násilí na ženách, a.n. 13

15 kace ze strany oběti. Oběti neoznamují domácí násilí proto, aby si zachovaly existenční výhody, ale proto, že nemohou ze strachu o sebe a o děti odejít, často jsou citově závislé a odejít neumějí. V literatuře je popisován syndrom připoutání vyznačující se loajalitou k násilníkovi, neschopností vyhledat pomoc zvenku a neschopností opustit vztah 11. Není pravdou, že se ženě násilí líbí, potřebuje ho a proto neodchází. Skutečnost je jiná. Při rozhodování o odchodu cítí žena strach o děti a o sebe, je fyzicky a psychicky oslabena. Významnou roli hraje i emoční ambivalence vůči partnerovi. Žena totiž přejímá i část odpovědnosti za situaci a domnívá se, že selhala. Má strach z ostudy, ztráty podpory nejbližších, společenského vyloučení a bídy. Ženy většinou chtějí odstranit násilí, ale zachovat rodinu. To ale předpokládá participaci obou partnerů, která je v praxi vzácná, ať již pro nezájem muže nebo rozvinutý násilný vztah, který již nelze zvrátit. Zvýšená pozornost věnovaná domácímu násilí v posledních letech měla pozitivní dopad také na postoje veřejnosti k tomuto jevu. Výrazně pokleslo mínění, že jde o okrajový problém, který je soukromou věcí rodiny (v roce %, v roce %). Zároveň se zvýšil podíl lidí, kteří domácí násilí považují naopak za naléhavý problém, k němuž nemůže zůstat okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie a zejména stát), lhostejné ( je to problém, s nímž by měl stát něco dělat v roce %, v roce %) Campbell, J.: If I Can t Have You No One Can: Power and control in Homicide Female Partners. In: Femicide: The Politics of Women Kiling, New York, Maxwell Maxmillian, Reprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 respondentů

16 2. kapitola co víme o obětech domácího násilí Mezi skupiny nejvíce zranitelné kriminalitou obecně patří ženy, děti a staří lidé. Jsou téměř přirozenými oběťmi násilných trestných činů. U domácího násilí tomu není jinak. Pokud jde o domácí násilí, neexistuje žádný konzistentní osobnostní profil ženy oběti. Za rizikový faktor bývá považována etapa dětství, pokud dítě bylo přímo objektem nebo svědkem týrání členů své rodiny, např. matky, jiným jejím členem. Zahraničními výzkumy byla vyvrácena teze o patologických rysech osobnosti ženy (masochismus, hysterie). Pro oběti domácího násilí bývá typické horší psychické a fyzické zdraví. Objektem násilí se může stát kterákoliv žena nezávisle na věku, vzdělání, kultuře, ekonomickém statutu nebo stylu života. Uvádí se, že násilný partnerský vztah je nejzávažnějším manželským stresorem. Na mezinárodní šestistupňové škále je chronické násilí ve vztahu umístěno na pátém stupni. Emocionální vztahy se v partnerském násilí vyznačují zvláštními aspekty. Zpočátku je žena bombardována láskou, která je však stále egoističtější. Postupem času je však traktována jako mužův majetek, partnera se bojí, ale současně jí na něm záleží. Většina žen totiž odvozuje pocit vlastní hodnoty od své schopnosti udržet párový vztah. Vzniká charakteristická závislost oběti na pachateli se střídajícími se obdobími klidu, násilí, usmíření, jakési cykly lásky a nenávisti. Vnímání oběti začne být ovládáno patologickou logikou násilného vztahu, která se promítá do loajality vůči násilníkovi. Ta je také jednou z bariér bránící oběti vymanit se z násilného vztahu. Násilník pod 15

17 niká vše, aby zamezil rozpadu násilného vztahu, který mu přináší uspokojení, a proto tento vztah udržuje 13. Z průzkumu STEM vyplývá, že stejně vnitřně nekonzistentní jsou i představy o tom, kdo jsou oběti domácího násilí. I tady stojí proti sobě stále stejně časté přesvědčení o tom, že obětí se může stát každý člověk (77 %) a mýtus o typické oběti jako slabé a bojácné ženě, puťce, která si nechá vše líbit (68 % nyní). Pozitivní změnou je rovněž oslabení jednoho ze základních mýtů o tom, že napohled slušní lidé se společenským chováním se domácího násilí nedopouštějí (64 % v roce 2001, 51 % v roce 2006) 14. Špatné zacházení s dětmi existovalo vždy. Na týrání dětí se podílejí téměř stejnou měrou jak muži, tak ženy. S týranými dětmi se setkáváme ve všech společenských vrstvách. Latence tohoto trestného činu je vysoká. Skutečný počet dětských obětí je mnohonásobně vyšší než podchycují všechny statistiky. Za přímé týrání dětí je v posledních letech odsuzováno v ČR řádově několik desítek pachatelů a pachatelek ročně. Děti jsou však také nepřímými oběťmi domácího násilí. Jsou přítomny domácímu násilí v 78 % násilných vztahů evidovaných nestátními neziskovými organizacemi. Děti vyrůstající v rodinách poznamenaných domácím násilím je možno ve smyslu zákona o sociálněprávní ochraně dětí považovány za děti ohrožené. Podle definice CAN (Child abus and neglect) 13 Campbell, J.: If I can t Have You No One Can: Power and Control in Homicide Femals Partners, In: Femicide: The Politics of Women Kiling, Maxwell MacMillan, New York, Reprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 respondentů

18 formulované zdravotní komisí Rady Evropy v roce 1992 je možno děti, které jsou svědky domácího násilí, zařadit kvůli utrpěnému psychickému týrání mezi děti trpící syndromem týraného dítěte. Děti, které jsou svědky domácího násilí, jsou významně častěji poznamenány výchovnými problémy, agresivitou, odcizením a kriminálními činy 15. K častým psychickým projevům patří pocity úzkosti, bezmoci, z psychosotomatických poruch bývají nejčastěji uváděny nespavost, bolesti břicha a hlavy. Domácí násilí má posléze dopad i na chování dětí, kdy dochází ke změnám v podobě vzrůstající agrese k vrstevníkům, poruchám pozornosti, problémy s navazováním kontaktů. Zvýšenou viktimizaci seniorů v rodinném prostředí lze vysvětlit zejména jejich sociální izolací, fyzickou slabostí a infantilitou danou věkem. To vede k převaze pachatele a k opakovanému špatnému nakládání, které může vyústit až v trestně postižitelné jednání. Ve světě je otázka životních podmínek seniorů sledována aktivně od osmdesátých let minulého století. Středem zájmu je násilí na lidech starších 65 let. Zahrnuje fyzické, psychické, majetkové nebo finanční vykořisťování a neuspokojování jejich oprávněných potřeb. Stejně jako u násilí na ženách a dětech je míra tohoto problému podceňována a obtížně identifikovatelná. Násilí na seniorech není jen záležitostí rodiny, ale celé společnosti. Dochází k němu jak v rodinném prostředí, tak mimo něj, i když v roli původců násilí rodinní příslušníci převažují. Detekovat násilí na seniorech je objektivně i subjektivně velmi obtížné. V případech týraných dětí, pokud násilí neoznámí někdo z rodičů, jsou tu učitelé a pediatři, kteří by měli znaky násilí na dítěti 15 Koukolík, F., Drtilová, J.: Zlo na každý den, Galen, Praha, 2001, str

19 rozpoznat, např. z nápadného chování a vzhledu dítěte. U seniorů lze takovéto signály vysledovat jen obtížně. Týrání a zneužívání starých lidí může mít mnoho forem a podob, od fyzického násilí, přes sexuální zneužívání, vyhrožování, vydírání,ponižování až po odmítání pomoci a zanedbávání. Obecná představa, že oběťmi násilí jsou pouze staří, handicapovaní lidé, je nepravdivá. Ti jsou sice ohroženi špatným zacházením, ovšem týráni mohou být i staří zdraví a soběstační jedinci, což je dáno jejich obecně větší zranitelností. Pro tuto křehkou rovnováhu mezi zdravím a nemocí, stejně tak jako pro křehkou rovnováhu v sociálních vztazích, má angličtina vystihující, nikoliv pejorativní výraz fragility křehkost. S podezřením na týrání seniora se nejčastěji mohou setkat praktičtí lékaři (v ordinaci nebo při návštěvách v rodinách), lékař v psychiatrické ambulanci, na pohotovostní službě, na lůžkovém oddělení nemocnic. V oblasti sociálních služeb jsou to zejména pečovatelky, které přicházejí do domácností. U seniorů se více než u jiných skupin obětí domácího násilí setkáváme s odmítavým postojem k nabízené pomoci. Odkrývání složitých mezilidských vztahů a osobních tragedií je traumatizující záležitostí pro všechny zúčastněné oběť, pachatele i intervenující osobu. Staří lidé tvoří dnes % evropské populace a během dalších padesáti let se tento poměr zvýší na %. Se špatnou formou zacházení se můžeme setkat u 3 5 % staré populace, což v ČR představuje asi konkrétních týraných starých osob Tošnerová, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotníky a speciální pečovatele, Praha,

20 Koncem minulého století byla otevřena diskuze o mužích jako obětech domácího násilí. Některé studie přinášejí zprávy, že domácí násilí může být dvousměrné 17. Na metodologické nedostatky podobných studií včetně práce J. Archera 18 z roku 2000, který při svých závěrech vycházel z vyhodnocení 82 studií, poukazuje Barbara Kavemann. Jako první námitku uvádí, že domácí násilí je tu posuzováno v kontextu hádek nebo únavy a nebere ohled na kontext kontroly a mocenského jednání. Nejčastěji používaný výzkumný instrument CTC (Conflict Tactics Scala) neměří, kdo jedná v sebeobraně a kdo útočí. Pokud ženy jednají v partnerství násilnicky, činí tak zpravidla v důsledku předchozí viktimizace, resp. jednají v obraně před útokem. Navíc následkem jejich menší tělesné síly jsou jejich útoky pravidelně vedeny s menší intenzitou a s menšími následky. Empirická data prezentovaná Archerem nevyvracejí skutečnost, že násilí v partnerských vztazích je převážně problém násilných mužů vůči jejich partnerkám. Opačný příklad, kdy žena útočí na muže, neznamená pravidlo. Ženy vůči svým mužům mohou jednat násilnicky, mohou vystupovat jako útočnice, nejde však o jev obvyklý. Nepopíráme násilí, které může vycházet od ženy, ale ani zdaleka nedosahuje intenzity mužského násilí vůči ženám Reprezentativní sociální průzkum o domácím násilí z roku 1999 uvádí, že v Kanadě bylo v jednom ze statistických šetření sledováno partnerské soužití v průběhu pěti let. Násilí vůči své osobě oznámilo 690 tis. žen (8%) a 549 tis. mužů (7 %). Ženy jsou však častěji týrány opakovaně, jsou vážněji zraňovány a vyhledávají lékařskou pomoc. Významně častěji se obávají o život (38% žen, 7 % mužů). Ženy častěji oznamují bití, škrcení, vyhrožování nebo ohrožování zbraní, muži častěji oznamují fackování, házení předmětů, kopání, kousání. Holandský výzkum z roku 1998, ve kterém bylo náhodně vybráno 516 žen a 489 mužů, uvedl, že obětí partnerského násilí bylo 35 % žen a 34 % mužů. Ženy-oběti domácího násilí nesou podle tohoto výzkumu těžší následky partnerského násilí. 18 Archer, J.: Sex differences in aggression between heterosexual partners: A meta analytic review, In: Psychological Bulletin, 126 (5), pp , Kavemann, B.: Gewalt gegen Männer ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaltung der FHVR Berlin , srovnej osnabrueck.de/, český překlad na 19

21 Reprezentativní průzkum prokázal, že se v případě domácího násilí nejčastěji jednalo o kombinaci psychického a fyzického násilí (48 %), 18 % dotázaných přiznalo pouze fyzické násilí, 14 % respondentů uvedlo, že se stalo obětí sexuálního násilí v rámci rodiny. Z 532 případů celkem bylo trestným činem podle ust. 215a trestního zákona poškozeno 434 žen (81,6 %), 88 dětí (16,5 %), 33 mužů (6,2 %) a 29 seniorů (5,4 %). Nejčastěji došlo k domácímu násilí mezi manželi 250 případů (46,9 %) a mezi druhem a družkou 102 (19,1 %). Mezigenerační násilí bylo zaznamenáno v 80 domácnostech. Domácí násilí jako trestný čin je v České republice sankcionováno od po novele trestního zákona. V tomto roce byl odsouzen jeden pachatel. V roce 2005 tento počet již vzrost na 134 osob a až tento rok lze pokládat za statisticky relevantní. V roce 2006 bylo odsouzeno 256 osob, v roce osoba a v roce 2008 se jednalo o 287 osob. Procento žen-pachatelek pravidelně nedosahuje 3 % Reprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 respondentů. 2x Zpráva a statistiky Policejního prezídia

22 3. kapitola proces viktimizace oběti Primární viktimizace je přímá újma způsobená pachatelem oběti. Prožitek oběti domácího násilí se liší od prožitku oběti, která je napadena neznámým člověkem. Násilné činy náhodně spáchané neznámými lid mi zanechají v oběti pocit, že svět je nepředvídatelným místem, kde se může cokoliv a kdykoliv stát. Na proti tomu útok osoby, která je oběti citově blízká, vyvolává u oběti nízké sebevědomí a pocit vlastní viny. Při procesu viktimizace uvádí Čírtková 21 výskyt tzv. primárních ran v rámci primární viktimizace. Ty se projevují jako fyzická, psychická, emocionální či finanční újma. Emocionální újma je psychickou záležitostí, kterou oběť cítí, aniž by došlo k narušení tělesné integrity nebo poškození či ztrátě majetku. Je výrazná zejména u obětí násilných trestných činů spáchaných v rámci rodiny nebo domácnosti. Jsou to především následky ztráty pocitu bezpečí v nejbližším okolí, pocitu důvěry v osoby blízké, ztráta pocitu autonomie, faktu, že mohu o sobě rozhodovat, že mohu volit různé způsoby svého jednání, že odhaduji důsledky takového jednání a že jsou schopny vlastní aktivitou usměrňovat svůj život. Tato osobnostní autonomie je narušena, přichází bezmocnost a rozčarování. Navíc oběť trpí vnitřním pocitem zneuctění a klade si otázku proč právě já. 21 Čírtková, L.: odkaz pod bodem 1. 21

23 Sekundární viktimizace je újma způsobená obětí negativní reakcí zejména formálních institucí. Dá se označit za porušení profesionální etiky, jehož se dopouštějí osoby, které z moci úřední přicházejí do styku s oběťmi násilných trestných činů. Proces sekundární viktimizace přináší potom tzv. sekundární rány, které z pohledu práva nemají žádoucí materiální znaky, ale pro integritu osobnosti a její psychickou pohodu jsou rozhodující. Je to především pocit nespravedlnosti, ke kterému může zavdat příčinu již nutnost oznámit a dát souhlas se zahájením trestního stíhání osoby blízké a časté nerespektování obyčejné lidské důstojnosti oběti, která před soudem vystupuje v postavení poškozené. V případech domácího násilí probíhá současně s trestním řízením často i řízení o rozvod manželství a o to, komu budou děti svěřeny do péče. Při posuzování, který z rodičů má lepší předpoklady pro zdárný vývoj potomka, se k povahovým rysům násilníka nepřihlíží. Násilí na matce nebývá z pohledu soudní praxe překážkou pro rozhodnutí o střídavé výchově dítěte oběma rodiči. Další sekundární ranou je pocit provizoria, ve kterém se žena a dítě nacházejí při eventuálním umístění v azylu. Zmírnit tento pocit může kvalifikovaná pomoc. Mělo by jít o pomoc sociální, o radu, jak postupovat dále, o emocionální podporu. Tyto aktivity by měly postupně vést ke zhojení nevýhodné sociální, ekonomické i právní situace, ve které se oběť ocitla. Někdy, dříve nebo později, lze dosáhnout úplné společenské stabilizace. Někdy, dříve nebo později, lze dosáhnout úplné společenské stabilizace. Někdy to však není možné a nastupuje fáze terciární viktimizace, která znamená, že se oběť s traumatem nevyrovná po celý další život Kimová, E.: Bezejmenná, Praha, Euromedia Group,