Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.

Transkript

1 FARNÍ INFORMÁTOR 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe. MODLITBA RŮŽENCE SVĚTLA PŘED SLAVENÍM EUCHARISTIE V KRYPTÁCH BAZILIKY SV. MARKA V BENÁTKÁCH, MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, Bůh bdí nad těmi, kdo doufají v jeho milost. Proto k němu s důvěrou volejme, neboť jeho milosrdenství trvá navěky: L: MILOSRDNÝ BOŽE, SMILUJ SE NAD NÁMI. Prosme za Svatého Otce Benedikta XVI., aby jeho apoštolská cesta po Spojených státech amerických byla výzvou k hlubšímu poznání Krista, naší naděje. Prosme, aby se naše farní společenství každodenně obracelo k Bohu, a tak stále věrohodněji vydávalo svědectví evangeliu. Ty, jenž jsi vzkříšením svého Syna, Ježíše Krista, zlomil moc hříchu a smrti, dej, aby tam, kde dosud panuje nenávist, touha po pomstě; kde válka přináší bolest a smrt nevinných; moc tvého milosrdenství zklidnila mysl i srdce a dala vzejít pravému míru. Prokaž své milosrdenství našim zemřelým bratřím a sestrám. K: Věčný Otče, do rukou tvého milosrdenství vkládáme s důvěrou osudy světa i každého člověka. Dej, aby všichni zakusili tvé milosrdenství a v Tobě, Trojjediném Bohu, nacházeli zdroj naděje. Věčný Otče, pro bolestné utrpení a vzkříšení svého Syna, smiluj se nad námi i nad celým světem. L: Amen.

2 LITURGICKÉ TEXTY 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ 1. ČTENÍ SKT 6,1-7 Čtení ze Skutků apoštolů. V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct apoštolů proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, (bratři a sestry), vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova." Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru. ŽALM 33 Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrejte mu na desetistrunné harfě. Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu. 2. ČTENÍ 1PETR 2,4-9 Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: "Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán." Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to "kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá". Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste "rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal" ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. EVANGELIUM JAN 14,1-12 Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte." Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho." Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci."

3 Dědictví Jana Pavla II. Apoštolská cesta papeže Benedikta XVI. do Spojených států amerických, která je v pořadí jeho osmou zahraniční cestou, ale první do USA, je předznamenána už cestami jeho předchůdců na Petrově Stolci Pavla VI. a především Jana Pavla II., který se do této země vypravil celkem pětkrát. Připomeňme si toto dědictví, zahrnující více než dvacetileté údobí dějin. Nepřichází jako cizinec, nýbrž jako průkopník lidské svobody a naděje Jan Pavel II. přiletěl do Spojených států poprvé jako papež v roce 1979: do Bostonu přijíždí v pondělí, 1. října 1979 ve 2.50h, přesně podle programu, který pak v budoucnu už nikdy nebyl dodržen. Jezuitský kněz, otec Giovanni Giorgianni, který tehdy zastupoval Vatikánský rozhlas vzpomíná na chvíle tehdejšího očekávání. Jsou to spíše slova spisovatele než novináře. Amerika očekávala návštěvu toho, jehož jeden mladý bostonský taxikář označil za Božího víceprezidenta. Po této cestě pak následovaly další, z nichž některé byly jen krátkými zastávkami mezi různými zeměmi, nato Světové setkání mládeže v Denveru v roce Jan Pavel II. také dvakrát promluvil pře OSN. V New Yorku se Jan Pavel II. v roce 1979 obrátil k zástupu, který se shromáždil na Páté Avenue před katedrálou sv. Patrika a prohlásil: Město musí mít duši! Je na vás, abyste mu dali duši tím, že se budete mít navzájem rádi. Silná slova ve městě poznamenaném nedůvěrou a egoizmem, propastnými rozdíly mezi chudými a bohatými. Nezapomenutelným okamžikem první cesty do USA, bylo setkání s neutuchajícím nadšením mladých v Madison Square Garden, jímž Svatý Otec řekl: Ptáte-li se na tajemství vás samotných, hleďte na Krista, neboť on dává smysl vašemu životu! Na Yankee Stadium, kde bude slavit eucharistii i papež Benedikt XVI., mluvil Wojtyla k o chudých. O těch chudých, které potkal v Harlemu, v Bronxu, v nejzapadlejší části metropole, kteří ho přijali jako nikdo jiný. Jsme velikonočním lidem naší písní je aleluja. Ve Filadelfii si získal srdce lidí, když v krátkém improvizovaném projevu španělsky děkoval tě, kteří v 7.45h ráno běžného čtvrtku se Jan Pavel II. s prezidentem Jimmy Carterem

4 s ním přišli setkat před kostel, v němž se uchovávají ostatky prvního světce Spojených států, českého rodáka sv. Jana Nepomuka Neumanna. Téhož večera se papež objevil v okně rezidence v Chicagu, když se předtím setkal s biskupy, s nimiž mluvil o tématech manželství, abortu, homosexuality, rovnosti mezi rasami. Také ve Washingtonu vychází na balkón své rezidence dokonce už po 22h, a když zjistil, že tam není mikrofon, sestoupil, aby se s lidmi pozdravil osobně. Poslední den své návštěvy Jan Pavel II. věnoval Marii. Už v 8.30h pokleká v majestátné národní svatyni Neposkvrněného Početí Panny Marie, v níž každá z bočních kaplí je spjata s jednou etnickou skupinou. Pamětní nápis dodnes připomíná chvíli modlitba před čenstochovské Madony. Pak následovala první návštěva v Bílém domě, která byla ještě několik let před 79 nemyslitelná. Mír, spravedlnost, odzbrojení: papež a prezident Carter na fotografiích, jež poznamenaly dějiny. Janu Pavlu II. nebylo ještě ani 60 let, když Spojené státy navštívil poprvé: přichází jako poutník pokoje a spravedlnosti, kráčí světem, aby hlásal evangelium. Přestože ve Spojených státech není katolická většina, Karol Wojtyla přitahuje pozornost celého národa. Není to pouze kouzlo jeho osobnosti, nýbrž naděje čehosi jiného, vyššího. Nezapomenutelný při setkáních, neochvějný v hlásání nauky, vzbuzuje všeobecný entuziasmus. V Bílém domě říká: S dovolením pana prezidenta vám požehnám. K zástupu, který venku před rezidencí v delíriu skanduje: JP II we love you! odpovídá: Pokud přijdu pozdě, řeknu panu prezidentovi, že je to vaše vina. Už v roce 1987 se papež vrací do Spojených států podruhé. Tehdy je americkým prezidentem Donald Reagan. V Miami mluví o svobodě: Jedinou svobodou, kterou lze skutečně uspokojit, je svoboda jednat jako lidské bytosti, stvořené Bohem podle jeho plánu. Mladým v New Orleansu pak kladl na srdce: Vy mladí jste pyšní na to, že žijete ve svobodné zemi. Nejste však zcela svobodní, pokud žijete Jan Pavel II. s prezidentem Donaldem Reaganem v područí omylu a falše, či klamu a hříchu. V Los Angeles, stánku kinematografie, fantazie, co se stává realitou, říká při setkání s představiteli sdělovacích prostředků: Protože neustále pracujete s obrazy, jste vystaveni pokušení zaměňovat je za realitu. Musíte tedy pěstovat integritu odpovídající vaší lidské důstojnosti. Nedopusťte, aby vás vaše práce slepě vedla, neboť pokud vás práce zotročí, záhy zotročíte i vaše umění. Třetí cesta v roce 1993 směřuje do Denveru. Provází ji starost o zajištění logistiky a bezpečnosti. Světový den mládeže soustřeďuje stovky tisíc mladých. Ale i tato pouť je úspěšná. Papeže již vítá nový další prezident Bill Clinton, který mu dává darem poutnickou hůl s rukojetí ve tvaru anděla. Papež ji později používá při svých vycházkách po Rocky Mountains. K mladým vždy mluví velmi jasně a srozumitelně, řečí, jež

5 nepřipouští stíny. Odsuzuje potrat, eutanázii i tendenci, která považuje člověka za zboží. Je to apokalyptický boj smrti proti životu. V našem století, jako nikdy předtím v dějinách, nabyla kultura smrti společenské a institucionální formy zákonnosti. Na letiště do Denveru se přišel rozloučit viceprezident Al Gore. Svatý Otec tehdy poznamenal: Všichni jsme se vrátili omládlí. Jan Pavel II. s prezidentem Billem Clintonem Důvodem 4. apoštolské cesty Jana Pavla II. do Spojených států byl projev v OSN. Nejde však o politickou návštěvu, nýbrž o pastorační pouť, jak připomíná novinářům už na palubě letadla. V 15 následujících projevech připomíná největší mocnosti, která zůstala po rozpadu Sovětského svazu její odpovědnost. V OSN klade důraz na rodinu národů. Svoboda řekl před generálním shromážděním OSN není prostou absencí tyranie či dovolenosti dělat co se zachce. Svoboda je zaměřena k pravdě a realizuje se v hledání a uskutečňování pravdy. Pátá a poslední cesta Jana Pavla II. do Spojených států je součástí jeho 85. apoštolské cesty do Mexika. Papež už nemá fyzickou zdatnost jako v památném 79. Zestárl, trpí Parkinsonovou chorobou a nese na svém těle důsledky atentátu z r. 1981, fraktury stehenní kosti z r a dalších neštěstí, jež stěžují jeho chůzi a dokonce omezují i jeho řeč. Americe přináší závěrečný dokument kontinentálního synodu, který svolal do Říma, a jehož se po pětileté přípravě účastnili po celý měsíc ve věčném městě biskupové a kardinálové Nového světa. V Saint Louis jej znovu vítá prezident Bill Clinton jako posla dialogu, míru a lidských práv. Atmosféra však už ani zdaleka nepřipomíná triumfálnost té první. Přesto papež dosáhne toho, že guvernér Missouri změní trest smrti několikanásobného vraha na doživotí. Velké finále náročné cesty, píší titulky amerických deníků. V poledne 28. ledna 1999 přistává letadlo s papežem na letišti Ciampino. K dalším setkáním s Američany na jejich půdě už nedojde. Svůj hold zesnulému papeži vzdala Amerika přítomností svých posledních We're grateful to God for sending such a man, a son of Poland, who became the Bishop of Rome, and a hero for the ages (G. Bush))

6 prezidentů na jeho pohřbu.

7 Ve šlépějích svých ctihodných předchůdců, Pavla VI. a Jana Pavla II., přicházím do Spojených států poprvé jako papež, abych zde hlásal tuto velikou pravdu: Ježíš Kristus je naděje mužů i žen každého jazyka, rasy či kulturního a sociálního prostředí. (Benedikt XVI. ve video-poselství k americkému národu) Ve středu 16. dubna v poledne odletěl Benedikt XVI. z římského letiště Fiumicino na osmou zahraniční apoštolskou cestu - do Spojených států amerických. Před odletem pozdravil Svatého Otce odstupující italský premiér Romano Prodi. Jak je při apoštolských cestách zvykem, Benedikt XVI. z paluby letadla zaslal pozdravné telegramy čelním představitelům všech států, nad nimiž jeho letadlo přeletělo, tedy italskému prezidentovi Giorgio Napolitanovi, který Benediktu XVI. popřál v předvečer jeho 81. narozenin, francouzskému prezidentovi Nicolasu Sarkozymu, irské prezidentce Mary McAleese a generální guvernérce Kanady Michaelle Jean. Na palubě letadla poskytl Svatý Otec novinářům následující interview: Dotaz (D): Svatosti, buďte vítán! Jménem všech kolegů, kteří jsou zde přítomni Vám děkuji za tak velkorysou ochotu, že jste nás přišel pozdravit a také abyste nám poskytl několik bodů a myšlenek ke sledování této cesty. Je to Vaše druhá interkontinentální cesta, první jako Svatého Otce do Spojených států amerických a ke Spojeným národům. Cesta významná a velmi očekávaná.

8 Mohl byste nám pro začátek říci něco o svých pocitech, očekáváních s nimiž jdete vstříc této cestě, co je z Vašeho pohledu základním cílem? Benedikt XVI.: Moje cesta sleduje především dva cíle. Prvním je návštěva Církve v Americe, ve Spojených státech. Je tu i zvláštní motiv: baltimorská diecéze byla před 200 lety povýšena na metropoli a současně zde vznikly čtyři další diecéze: New York, Philadelphia, Boston e Louisville. Pro tuto část Církve ve Spojených státech tedy jde o velké jubileum, chvíli k zamyšlení nad minulostí a především nad budoucností, nad tím, jak odpovědět na velké výzvy naší doby, v přítomnosti i v pohledu do budoucna. Součástí této návštěvy je pochopitelně i mezináboženské a ekumenické setkání, zvláště pak setkání v synagoze s našimi židovskými bratry o vigílii jejich slavení Paschy. Takový je tedy nábožensko-pastorační aspekt Církve ve Spojených státech v této chvíli našich dějin, a setkání se všemi dalšími v tomto společném bratrství, které nás pojí v jediné odpovědnosti. Chtěl bych v této chvíli rovněž poděkovat prezidentu Bushovi, který přijde na letiště, bude mi věnovat hodně času k rozhovoru a přijme mne u příležitosti mých narozenin. Druhým cílem je návštěva Spojených národů. Také zde jde o zvláštní motiv: uplynulo 60 let od Všeobecné deklarace lidských práv. Tato je antropologickou základnou, stěžejní filozofii Spojených národů, lidským a duchovním základem, na němž spočívají. V Deklaraci lidských práv splývají různé kulturní tradice, především antropologie, která uznává člověka za subjekt práva, jež předchází všechny ostatní instituce, se společnými hodnotami, jež musejí respektovat všichni. Tedy tato návštěva, k níž dochází právě ve chvíli krize hodnot, se mi zdá významnou k tomu, abychom znovu společně potvrdili, že vše začalo v onom okamžiku, a abychom z něj čerpali do budoucna. It is a great suffering for the Church in the United States and for the Church in general, for me personally D: Přejděme nyní k otázkám, které jste vy sami v uplynulých dnech nastínili a které někteří z vás představí Svatému Otci. Začněme otázkou, kterou položí John Allen, kterého není třeba představovat, neboť je velmi známý jako komentátor vatikánských událostí ve Spojených státech. Svatý Otče, já položím otázku anglicky, mohu-li, a snad budeme-li moci mít pár vět anglicky budeme velmi vděční. Otázka: Církev, s níž se ve Spojených státech setkáte, je velmi Církev velká, živá, ale také Církev v jistém smyslu trpící, především kvůli nedávné krizi způsobené sexuálními zneužíváními. Americké obyvatelstvo od Vás očekává slovo, poselství o této krizi. Jaké tedy bude Vaše poselství pro tuto trpící Církev?

9 Benedikt XVI.: Je to velké utrpení pro Církev ve Spojených státech a pro Církev obecně, i pro mne osobně, že k něčemu takovému mohlo dojít. Když čtu zprávy o těchto událostech, je mi těžké pochopit, jak bylo možné, že někteří kněží mohli tímto způsobem selhat v poslání přinášet podporu, přinášet lásku Boží těmto dětem. Je mi hanba a učiníme vše, co je v našich silách proto, aby se nic takového v budoucnu neopakovalo. Jsem přesvědčen, že musíme jednat na třech úrovních: první je rovina spravedlnosti a politiky. Nechci v této chvíli mluvit o homosexualitě: to je jiné téma. Přísně vyloučíme pedofily z posvátné služby: je naprosto neslučitelné a kdo se skutečně provinil jako pedofil nemůže být knězem. Na této první rovině musíme zjednat spravedlnost a pomoci obětem, které jsou hluboce zasaženy. Toto jsou dva aspekty spravedlnosti: prvním je, že pedofilové nemohou být kněžími, druhým pak je všemožně pomáhat obětem. Nato je rovina pastorační. Oběti potřebují uzdravení a pomoc, podporu a smíření. To je velkým pastoračním úkolem a já vím, že biskupové a kněží i všichni katolíci ve Spojených státech udělají vše pro pomoc, podporu a uzdravení. Provedli jsme inspekce v seminářích a učiníme vše, aby seminaristi dostali hlubokou formaci duchovní, lidskou i intelektuální. Jedině zdravé osobnosti mohou být připuštěny ke kněžství a jedině osoby hlubokého duchovního života v Kristu a ta, které žijí rovněž hlubokým svátostným životem. Vím, že biskupové a rektoři seminářů učiní vše pro přísné, velmi přísné posouzení, neboť je důležitější mít dobré kněze, než jich mít mnoho. Toto je náš třetí bod a doufáme, že budeme moci učinit, že jsme učinili a učiníme i v budoucnu co je v našich silách, abychom tyto rány uzdravili. D: Díky, Svatosti. Dalším tématem, k němuž máme mnoho otázek od našich kolegů je imigrace, přítomnost španělsky mluvících v americké společnosti. Proto nyní položí otázku náš kolega Andrés Leonardo Beltramo Alvares, z mexické informační agentury Svatosti, otázku položím italsky a pak, chcete-li, můžete svůj komentář vyslovit španělsky. Pozdrav, jen pozdrav. Také v Církvi Spojených států amerických obecně dochází k enormnímu nárustu hispánské přítomnosti: katolická komunita se stále více stává dvojjazyčnou a bi-kulturní. Současně ve společnosti panuje rostoucí proti-imigrační hnutí: situace přistěhovalců je poznamenána formami nejistoty a diskriminace. Máte v úmyslu promluvit o tomto problému a vybídnout Ameriku, aby vlídně přijímala přistěhovalce, z nichž mnozí jsou katolíky? mis saludos y mi bendición para todos los hispánicos Benedikt XVI.: Nejsem s to mluvit španělsky, ale své pozdravy a požehnání posílám všem Hispáncům. Samozřejmě, že o tomto bodě promluvím. Měl jsem různé návštěvy

10 ad limina biskupů ze střední a také jižní Ameriky, a viděl jsem šíři tohoto problému, zvláště závažného problému rozdělení rodin. A to je pro společenskou, morální a lidskou strukturu těchto zemí skutečně nebezpečné. Je však třeba rozlišovat mezi opatřeními, které je třeba zaujmout ihned a dlouhodobými řešeními. Základní řešení je, aby už nebylo zapotřebí emigrovat, protože je v zemi dostatek pracovních míst, dostatečná společenská struktura, takže nikdo nepotřebuje emigrovat. Všichni tedy musíme usilovat o tento cíl, o společenský rozvoj, který by umožnil nabídnout občanům práci a budoucnost v rodné zemi. A o tomto bodě chci také mluvit s prezidentem, protože především Spojené státy musí pomáhat, aby se země mohly takto rozvíjet. Je to v zájmu všech, a to nejen těchto zemí, nýbrž světa a také Spojených států. Dále krátkodobá opatření: je velmi důležité pomáhat především rodinám. Ve světle rozhovorů, které jsem měl s biskupy, prvořadým problémem je, aby rodiny byly chráněny, nikoli rozbity. To, co lze dělat, to se dělat musí. Potom přirozeně je třeba činit vše proti nejistotě a veškerému násilí a pomáhat, aby měly skutečně důstojný život tam, kde nyní žijí. Chtěl bych říci, že existuje spousta problémů, tolikerá utrpení, ale je i hodně pohostinnosti! Vím, že především Konference amerických biskupů hodně pomáhá Biskupským konferencím Latinské Ameriky pokud jde o nezbytnou pomoc. I přes tolik bolestných věcí, nezapomínejme také na tolikeré pravé lidství, spoustu pozitivních činností, které rovněž existují. D: Díky, Svatosti. Nyní otázka, týkající se americké společnosti, konkrétně místa náboženských hodnot v americké společnosti. Dejme slovo našemu kolegovi Andreovi Torniellimu, který vatikánským novinářem italského deníku. Svatý Otče, když jste přijal novou velvyslankyni Spojených států amerických, ukázal jste jako na pozitivní hodnotu veřejné uznání náboženství ve Spojených státech. Chtěl bych se Vás zeptat, zda to považujete za vhodný model i pro sekularizovanou Evropu, anebo zda se nedomníváte, že by tu mohlo být i riziko, že by se náboženství a Boží jméno mohlo užívat k prosazování jistých politických cílů a dokonce i války Benedikt XVI.: Samozřejmě, že v Evropě nemůžeme jednoduše kopírovat Spojené státy: máme své dějiny. Musíme se však jedni učit od druhých. Mne ve Spojených státech fascinuje to, že přišly s pojmem pozitivní laicity, protože tento nový národ vznikl z komunit a jednotlivců, kteří utekli ze státních církví a chtěli laický, světský stát, který by umožnil všem vyznáním všechny formy náboženské úcty. Zrodil se tak záměrně laický stát, protože nikdo nechtěl státní církev ani církevní stát. Byl však laický právě z lásky k náboženství v jeho autenticitě, protože náboženství může být žito pouze svobodně. Ve Spojených státech tak nacházíme záměrně a rozhodně laické uspořádání, avšak právě kvůli náboženství, aby náboženství získalo na autenticitě. Víme, že Alexis de Toqueville, když studoval Ameriku, povšimnul si, že laické instituce žijí z faktického morálního konsensu, který vládne mezi občany. To se mi jeví jako základní a pozitivní. Je třeba vzít v potaz, že v Evropě mezitím uplynulo dvě stě let a došlo k mnohém pokroku. A nyní je také ve Spojených státech patrný nový útok zcela odlišného sekularismu. Dříve to byl problém imigrace, White American Protestant a všechny tyto problémy, a situace se tedy historicky zkomplikovala a odlišila. Avšak základ, základní vzor se mi i dnes v Evropě jeví jako hodný pozornosti."

11 Holy Father, we welcome you with the ancient words commended by Saint Augustine: "Pax Tecum." Peace be with you. Boeing 777 Sheapard one s papežem Benediktem XVI. na palubě přistál v 16. hodin místního času na letecké vojenské základně Andrews ve Washingtonu. Svatého Otce přivítal na letišti prezident George Bush se svou ženou Laurou a dcerou Jennou. Papež byl první hlavou státu, kterou prezident Bush kdy přišel na leteckou vojenskou základnu Andrews osobně přivítat. Od roku 2006 zde už přitom přistálo nebo odlétalo na 300 nejvyšších zahraničních představitelů. Přivítání proběhlo neformálním způsobem. Papež a státní sekretář Vatikánu s prezidentem, první dámou a předsedou amerických biskupů krátce pohovořili v letištním salónku a Benedikt XVI. poté odjel do 26 km vzdáleného sídla apoštolské nunciatury, kde byl ubytován až do pátku 18. dubna, kdy odletěl do New Yorku. Oficiální přivítání Benedikta XVI. se pak konalo v místního času v Bílém domě. Kromě státních i církevních představitelů vítala na letišti i skupinka 1200 a dechový soubor studentů ze Střední školy Bishop McNamara ve Forest ville. Benedikt XVI., který ve středu rovněž oslavil své 81. narozeniny, sloužil ráno v osm hodin mši svatou v kapli na nunciatuře v kruhu svých nejbližších spolupracovníků a asi 30 zaměstnanců nunciatury, jak uvedl apoštolský nuncius ve Spojených státech Pietro Sambi, který rovněž dodal, že doufá, že američtí katolíci přijmou poselství, které pronesl papež krátce po svém zvolení: Nebojte se. Ježíš Kristus vám nic nevezme, ale obdaruje vás. Připomněl tak, že cesta Benedikta XVI. do USA není pouhým státnickým setkáním s prezidentem Bushem, ale že je to především cesta pastorační, která má posílit víru naději a lásku amerických katolíků a přinést nové Letnice.

12 První Papežova cesta tedy vedla z nunciatury do Bílého domu, který je oficiální i soukromou rezidencí amerických prezidentů. Černá pancéřovaná limuzína s doprovodem jela čtyřkilometrovou vzdálenost mezi oběma místy špalírem vítajících lidí celých dvacet minut Pak už se před Benediktem XVI. objevila silueta dobře známého a ještě lépe střeženého Bílého domu a devadesátiminutová návštěva začala. Před klasicistní sloupovou architekturou jižního portiku přivítal Svatého otce George W. Bush s manželkou Laurou. Na rozlehlém prostranství před ním se tísnilo 5000 pozvaných osob a další zůstaly v přilehlých ulicích. Vojenská kapela zahrála papežskou a americkou hymnu. Před pódiem s hlavními protagonisty pak defilovala Old Guard Fife s bubeníky oblečená do koloniálních uniforem. Před tím, než americký prezident přistoupil k uvítacímu projevu, zazpívala slavná americká sopranistka Kathleen Battle v doprovodu harfy Otče náš. Je pro nás privilegiem, že jste tady, řekl v úvodu svého pozdravu George Bush. Ocenil, že se Papež rozhodl trávit v Americe své narozeniny den, který se obvykle tráví v kruhu blízkých přátel, poznamenal americký prezident. Najdete národ, který se často modlí, který často pokleká, aby poděkoval Stvořiteli. Miliony Američanů vás uvidí a budou se modlit za vaši návštěvu. Najdete národ, který se hlásí k víře veřejně, protože naši otcové zakladatelé vždy k víře odkazovali. Věříme ve svobodu a v existenci zákona, který je vepsán do ducha každého člověka. Americký prezident s evidentním odkazem na učení Benedikta XVI. dále zmínil, že v jeho zemi jdou rozum a víra ruku v ruce. Najdete srdce otevřená vašemu poselství naděje. Všichni ji potřebujeme, jako ji potřebuje celý svět. Potřebujeme vaše poselství, že Bůh je láska, a přijetí této lásky je nejjistějším lékem proti úskalí terorismu a nenávisti. Potřebujeme vaše poselství, že každý život je posvátný, že každý z nás je milovaný a důležitý, ve světě, v němž někteří už nevidí rozdíl mezi dobrem a zlem. Potřebujeme poselství pravé svobody, řekl ve svém uvítacím

13 projevu americký prezident a zakončil ho prosbou, aby Papež pamatoval na Ameriku ve svých modlitbách. Benedikt XVI. v úvodu svého projevu v Bílém domě připomněl významná letošní výročí katolického společenství v Americe, totiž 200 let povýšení první americké diecéze v Baltimore na metropoli a založení diecézí New York, Boston, Filadelfie a Louisville. Následují slova Svatého Otce v plném znění: Pane prezidente, děkuji za laskavá slova, kterými jste mě uvítal jménem lidu Spojených států amerických. Hluboce si cením Vašeho pozvání k návštěvě této velké země. Můj příjezd se kryje s významným okamžikem života katolického společenství v Americe, s oslavami 200. výročí, které uplynulo od povýšení první americké diecéze v Baltimore na metropolitní arcidiecézi a od založení diecézí New York, Boston, Filadelfie a Louisville. Těší mne však, že mohu být hostem všech Američanů. Přicházím jako přítel a hlasatel evangelia, jako ten, kdo chová obrovský respekt k této široké pluralitní společnosti. Američtí katolíci přispěli a nadále významným vkladem přispívají k životu své země. Zahajuji svou návštěvu v důvěře, že se moje přítomnost stane zdrojem obnovy a naděje pro církev ve Spojených státech a posílí rozhodnutí katolíků ještě zodpovědněji přispívat k životu země, jejímž jsou hrdými občany. Úsilí o svobodu Ameriky bylo již v počátcích republiky vedeno přesvědčením, že principy, které ovládají politický a společenský život, jsou vnitřně spojeny s mravním řádem, zakládajícím se na vládě Boha Stvořitele. Autoři ústavních listin této země se o toto přesvědčení opírali, když prohlásili za pravdu samu o sobě zřejmou, že všichni lidé jsou stvořeni jako rovní a mají nezcizitelná práva, zakotvená v přirozeném zákoně a v Bohu této přirozenosti. Průběh amerických dějin vykazuje obtíže, boje i velkou intelektuální a mravní rozhodnost, jež byla zapotřebí k

14 vytvoření společnosti, která do sebe věrně zakomponuje tyto ušlechtilé principy. Během tohoto procesu, který vytvářel duši národa, byla náboženská víra trvalým zdrojem a směrodatnou silou např. v boji proti otroctví a v hnutí za občanská práva. Američané i v naší době, zvláště v krizových momentech, nadále nalézají svou energii v přimknutí se k tomuto odkazu sdílených ideálů a tužeb. Těším se, že se v nadcházejících dnech setkám nejen s katolickým společenstvím, ale i s představiteli křesťanských církví a mnoha náboženských tradic, přítomných v této zemi. Historicky vzato zde nejen katolíci, ale všichni věřící nalezli svobodu uctívat Boha podle pokynů svého svědomí a zároveň byli přijati jako součást společnosti, v níž může každý jednotlivec i každé uskupení dát zaznít svému hlasu. Věřím, že nyní, když tato země musí čelit stále složitějším politickým i etickým otázkám, dokáží Američané ve své náboženské víře najít cenný zdroj pro rozlišování a inspiraci, aby mohli rozvíjet racionální, zodpovědný a uctivý dialog ve snaze o budování lidštější a svobodnější společnosti. Svoboda není jen darem, ale také výzvou k osobní odpovědnosti. Američané to znají ze své zkušenosti skoro každé město v této zemi má svůj památník jako poctu těm, kteří obětovali své životy v obraně svobody jak ve vlastní zemi, tak jinde. Uchování svobody vybízí k pěstování ctností, sebekázně, obětavosti pro obecné blaho a smyslu pro zodpovědnost ve vztahu k těm méně úspěšným. Kromě toho však vyžaduje odvahu nasadit se v občanském životě a vnášet do racionální veřejné debaty vlastní náboženskou víru a nejhlubší hodnoty. Krátce řečeno, svoboda je stále nová. Jde o výzvu, která stojí před každou generací a která musí být neustále přemáhána ku prospěchu dobra (srov. Spe salvi, 24). Málokdo to pochopil tak jasně jako předchozí papež Jan Pavel II. Svými úvahami o vítězství svobody nad totalitním režimem ve svém rodném Polsku a ve východní Evropě nám připomněl, že dějiny mnohokrát ukazují, jak ve světě bez pravdy

15 ztrácí svoboda svůj základ a demokracie bez hodnot může přijít o svou duši (srov. Centesimus annus, 46). Tato prorocká slova jsou v jistém smyslu ozvěnou přesvědčení prezidenta Washingtona, jak jej vyjádřil ve svém projevu na rozloučenou, že totiž náboženství a morálka jsou neodmyslitelnou oporou politického úspěchu. Církev touží přispívat k budování světa, který bude stále více hoden lidské osoby, stvořené k obrazu a podobě Boží (srov. Gn 1,26-27). Je přesvědčena, že víra vrhá nové světlo na všechny věci a že evangelium zjevuje vznešené povolání a vyšší úděl každého člověka (srov. Gaudium et spes, 10). Víra nám kromě toho dává sílu odpovědět na naše vznešené povolání i naději, jež nás inspiruje přičinit se o spravedlivější a bratrštější společnost. Demokracie, jak vaši otcové zakladatelé dobře věděli, může vzkvétat pouze tehdy, jsou-li političtí vůdcové a ti, které reprezentují, vedeni pravdou a vnášejí-li do rozhodnutí, týkajících se života a budoucnosti této země, moudrost, jež se rodí z mravního principu. Spojené státy americké hrají už více než jedno století významnou roli v mezinárodním společenství. Dá-li Bůh, budu mít v pátek tu čest promluvit v Organizaci spojených národů, kde bych rád povzbudil probíhající snahy o to, aby se tato instituce stala účinnějším hlasem legitimních očekávání všech národů světa. V této souvislosti, při 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, je požadavek globální solidarity naléhavější než kdykoli dříve, mají-li všichni žít způsobem, jenž odpovídá jejich důstojnosti: jako bratři a sestry, obývající tentýž dům, kolem stolu, který Boží dobrota připravila pro všechny své děti. Amerika vždy projevovala svou velkorysost, když vycházela vstříc bezprostředním lidským potřebám, prosazovala rozvoj

16 a poskytovala pomoc obětem přírodních katastrof. Věřím, že tento starostlivý zájem o širokou lidskou rodinu se bude nadále projevovat podporou trpělivých snah mezinárodní diplomacie, směřujících k vyřešení konfliktů a prosazování pokroku. Tak budou příští generace moci žít ve světě, kde pravda, svoboda a spravedlnost mohou vzkvétat, ve světě, kde důstojnost a práva, daná Bohem každému muži, ženě i dítěti, budou brána v potaz, chráněna a účinně prosazována. Pane prezidente, drazí přátelé: na začátku své návštěvy ve Spojených státech bych rád ještě jednou vyjádřil svou vděčnost za vaše pozvání, svou radost, že jsem mezi vámi, a svou vroucí modlitbu za to, aby Všemohoucí Bůh utvrdil tuto zemi a její lid na cestách spravedlnosti, prosperity a pokoje. Bůh žehnej Americe! Po skončení projevů Benedikt XVI. a americký prezidentský pár vystoupili na balkón portiku, odkud pozdravili shromáždění, které odpovědělo mohutným přáním k papežovým narozeninám: Happy Birthday to you! Po skončení uvítacího ceremoniálu před Bílém domem se papež Benedikt XVI. spolu s prezidentem Bushem odebrali do Oválné pracovny k soukromému rozhovoru. Současně se konala také schůzka mezi americkou ministryní zahraničí Condoleezou Rice a státním sekretářem Svatého Stolce kardinálem Tarcisiem Bertonem,jeho substitutem mons. Fernandem Filonim, apoštolským nunciem v USA Pietrem Sambim a americkou velvyslankyní u svatého stolce Mary Ann Glendon.

17 Poté Svatý Otec předal americkému prezidentovi mozaiku Svatopetrského náměstí. Vytvořilo ji vatikánské mozaikové studio podle vzoru z 18. století a podle starých technik, které byly užity při tvorbě mozaik nalezených v bazilice sv. Petra. Po setkání v Bílém domě se Benedikt XVI. vrátil na nunciaturu, kde pro něj byl připraven narozeninový oběd. Svatý Otec poobědval spolu s americkými kardinály, předsedou Konference katolických biskupů Spojených států amerických kardinálem Francisem Georgem, místopředsedou mons. Geraldem Kicanasem a sekretářem a koordinátorem papežské cesty mons. Davidem Malloyem. Spojené státy americké mají 17 kardinálů. Z toho je 13 voličů. Je mezi nimi například William Joseph Levada prefekt kongregace pro nauku víry, James Francis Stafford - apoštolský penitenciář, nebo Casimir Edmund Szoka emeritní předseda vatikánského Governatorátu. Odpolední program Benedikta XVI. zahájilo setkání se zástupci charitativních organizací, které papež přijal v budově apoštolské nunciatury v hodin místního času (22.45 SELČ). Poté odjel autem do Národní svatyně Neposkvrněné Panny Marie, v jejíž kryptě byla krátce před hodinou (00.00 SELČ) zahájena modlitba nešpor s asi 400 biskupy USA. Během následného setkání s biskupy přednesl Svatý otec svou druhou promluvu na americkém kontinentě. Ctihodní bratři v biskupské službě, velmi se raduji z toho, že vás mohu pozdravit dnes, na začátku své návštěvy v této zemi, a děkuji kardinálu Georgovi za jeho laskavá slova, která mi v úvodu věnoval jménem vás všech. Rád bych poděkoval každému z vás, zejména představitelům biskupské konference,

18 za náročnou přípravu této cesty. Svou vděčnost vyjadřuji dále celému týmu a dobrovolníkům Národní svatyně, kteří nás zde dnes večer přijali. Američtí katolíci jsou známi svou oddanou věrností Petrovu stolci. Moje pastorační návštěva zde je příležitostí k dalšímu posílení svazků společenství, které nás sjednocuje. Začali jsme slavením bohoslužby večerních chval v této bazilice, zasvěcené Neposkvrněnému Početí Panny Marie, svatyni v srdci vašeho hlavního města, která má pro americké katolíky zvláštní význam. Spojeni v modlitbě spolu s Marií, Ježíšovou Matkou, svěřujeme s láskou svému nebeskému Otci Boží lid ve všech částech Spojených států. Pro katolická společenství v Bostonu, New Yorku, Filadelfii a Louisville je tento rok příležitostí ke zvláštním oslavám, neboť je tomu již dvě stě let, kdy byly v těchto místních církvích ustanoveny diecéze. Připojuji se k vám, abych poděkoval za mnohé nebeské dary, kterých se církvi na těchto místech dostalo během uplynulých dvou set let. Vzhledem k tomu, že stávající rok je také dvousetletým výročím povýšení prvního zakládajícího stolce v Baltimore na arcidiecézi, využívám této příležitosti a s obdivem a vděčností chci připomenout život a službu Johna Carrolla, prvního biskupa Baltimore a důstojného pastýře katolického společenství ve vaší zemi těsné poté, co získala nezávislost. Jeho neúnavné úsilí o šíření evangelia na rozsáhlém území, jež bylo svěřeno do jeho péče, položilo základy církevního života ve vaší zemi a dovolilo církvi v Americe dorůstat ke zralosti. Dnes je katolické společenství, kterému sloužíte, jedním z nejrozsáhlejších a nejvlivnějších na celém světě. Je tedy důležité dovolit vašemu světlu svítit před vašimi spoluobčany a před světem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích (Mt 5,16). Mnozí z těch, kterým John Carroll a jeho spolubratři biskupové sloužili před

19 dvěma sty lety, přišli ze vzdálených zemí. Různost jejich původu se odrazila v bohaté rozmanitosti církevního života dnešní Ameriky. Drazí bratři biskupové, rád bych povzbudil vás a vaše společenství, abyste pokračovali v přijímání imigrantů, kteří vstupují dnes do vašich řad, abyste sdíleli jejich radosti a naděje, abyste je podporovali v jejich souženích a zkouškách a pomáhali jim prosperovat v jejich novém domově. Ostatně, právě to činili po generace vaši spoluobčané. Od začátku otevírali brány hladovým, chudým, masám, které proudily ve snaze dýchat svobodně (srov. Báseň napsaná na Soše svobody). Toto jsou lidé, které Amerika přijala za své. Mezi těmi, kteří přišli, aby zde budovali svůj nový život, byli mnozí schopni dobře využít zdrojů a příležitostí, které nalezli, a dosáhnout značného blahobytu. Občané této země jsou vskutku známí svou velkou vitalitou a kreativitou. Jsou také známi svou velkorysostí. Po útoku na Dvojčata v září roku 2001 i po uragánu Katrina v roce 2005 prokázali Američané svou připravenost vyjít na pomoc svým potřebným bratřím a sestrám. Na mezinárodní úrovni je dalším důkazem tohoto soucitu pomoc, kterou lid Ameriky nabídl při záchranných a pomocných operacích po vlně tsunami v prosinci roku Dovolte mi, abych vyjádřil své zvláštní ocenění za nespočetné formy humanitární pomoci, kterou američtí katolíci poskytli prostřednictvím katolických charit i jiných institucí. Jejich štědrost přinesla plody v pozornosti k chudým a potřebným i v energii projevené při budování národní sítě katolických farností, nemocnic, škol a univerzit. To vše skýtá mocný důvod k poděkování. Amerika je také zemí velké víry. Váš lid je dobře znám svou náboženskou vroucností a je hrdý na svou příslušnost ke společenství modlitby. Má důvěru v Boha a neváhá se ve veřejných projevech odvolávat na mravní důvody, zakořeněné v biblické víře. Respekt ke svobodě náboženství je hluboce zakořeněn v americkém povědomí a tato skutečnost přispěla k tomu, že vaše země přitahovala celé generace imigrantů, aby si hledali nový domov, kde budou moci svobodně uctívat Boha podle vlastních náboženských přesvědčení. V této souvislosti rád zaznamenávám, že jsou mezi vámi přítomni biskupové ze ctihodných východních církví ve společenství s Petrovým nástupcem a s obzvláštní radostí je zdravím. Drazí bratři, prosím vás, abyste ubezpečili svá společenství o mém hlubokém citu a nepřetržité modlitbě jak za ně, tak za mnohé bratry a sestry, kteří zůstali ve svých rodných zemích. Vaše přítomnost v této zemi je připomínkou odvážného svědectví, které vydali Kristu mnozí členové vašich společenství, často trpících ve své vlasti. Je také velkým obohacením církevního života v Americe, poněvadž podává živý výraz katolicity církve a rozmanitosti jejích liturgických a duchovních tradic.

20 Na této plodné půdě, živené tak početnými a různými zdroji, jste vy, ctihodní bratři v biskupské službě, povoláni dnes rozsévat setbu evangelia. To mne vede k otázce, jak může v jedenadvacátém století biskup lépe plnit povolání činit všechno novým v Kristu, naší naději? Jak může vést svůj lid na setkání s živým Bohem, zdrojem oné naděje, která proměňuje život, jak o tom mluví evangelium (srov. Spe salvi, 4)? Snad je nejprve zapotřebí zbořit některé bariéry, které mu v takovém setkání brání. Ačkoli je pravdou, že tato země je poznamenána ryzím náboženským duchem, subtilní vliv sekularismu se může nicméně projevit ve způsobu, jakým lidé dovolí, aby víra ovlivňovala jejich jednání. Je snad správné vyznávat víru o nedělích v kostele a potom během týdne prosazovat podnikatelské praktiky či medicínské procedury, které této víře odporují? Je snad pro praktikujícího katolíka správné ignorovat či vykořisťovat chudé a ty, kteří žijí na okraji společnosti, prosazovat sexuální jednání odporující morálnímu učení církve nebo zastávat pozice, které protiřečí právu na život každé lidské bytosti od početí až do přirozené smrti? Je třeba odporovat každé tendenci, která považuje náboženství za privátní záležitost. Pouze když víra pronikne každý aspekt života, stávají se křesťané opravdu otevřenými k proměňující moci evangelia. Další překážku setkání s živým Bohem představuje v bohaté společnosti subtilní vliv materialismu, který může velmi snadno soustředit pozornost na ono stokrát více, které Bůh slibuje v tomto životě, na úkor života věčného, který slibuje v čase budoucím (Mk 10,30). Lidé dnes potřebují být stále znovu upozorňování na konečný smysl života. Potřebují poznat, že jejich nitro hluboce žízní po Bohu. Potřebují mít příležitost čerpat ze studnice jeho nekonečné lásky. Je snadné nechat se okouzlit téměř neomezenými možnostmi, které nám věda a technika nabízejí; je snadné mylně se domnívat, že naplnění nejhlubších potřeb je možné dosáhnout vlastním úsilím. To je iluze. Bez Boha, který nám dává to, čeho sami od sebe dosáhnout nemůžeme (srov. Spe salvi, 31), jsou naše životy zcela prázdné. Lidé potřebují být neustále vybízeni pěstovat vztah k tomu, který přišel, abychom měli život v hojnosti (srov. Jan 10,10). Účelem každé naší pastorační a katechetické aktivity, předmětem našeho kázání a samotným středem naší svátostné služby musí být pomoc lidem upevnit a živit vitální vztah ke Kristu Ježíši, naší naději (1 Tim 1,1). Ve společnosti, která přikládá velkou hodnotu osobní svobodě a autonomii, je snadné ztratit z obzoru naši závislost na druhých i odpovědnost, kterou k nim máme. Tento důraz na individualismus ovlivnil dokonce i církev (srov. Spe salvi, 13-15) a dal vzniknout určité formě zbožnosti, která zdůrazňuje náš soukromý vztah k Bohu na úkor povolání být členy vykoupeného společenství. Přesto Bůh již od počátku viděl, že není dobré, aby byl člověk sám (Gn 2,18). Byli jsme stvořeni jako společenské bytosti, které nacházejí své dovršení