CÍRKEVNÍ RESTITUCE HORKÝ PODZIMNÍ BRAMBOR

Transkript

1 4/12 CÍRKEVNÍ RESTITUCE HORKÝ PODZIMNÍ BRAMBOR speciál Přijetí či nepřijetí zákona o navrácení církevního majetku zabaveného komunistickým režimem je v současné době tématem, kterým žijí jak církve, tak společnost. Nakolik důležité je, dokládá už samotný fakt, jak dlouho se čeká na jeho uzavření. A urputné předvolební kampaně levicových politických stran, postavené právě na něm, to jen potvrzovaly. Proto jsme se rozhodli vydat tento souhrnný speciál věnovaný výhradně problematice církevních restitucí. Shrneme v něm nejrůznější informace a pokusíme se zodpovědět některé palčivé otázky, které jsou společností vůči církvím i státu kladeny. Věříme, že vám tím pomůžeme se v celé situaci snáze zorientovat. Nakonec dvě poznámky: Zaprvé, jelikož je téma odborné a velmi obsáhlé, je třeba se z pozice čtenáře připravit na vyšší náročnost textu. Zadruhé, speciál byl připravován ještě před hlasováním o návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, je tedy možné, že některé body jsou v tuto chvíli již v další fázi svého řešení. JB Praha KRÁTCE O SAMOTNÉM NÁVRHU ZÁKONA A JEHO VÝVOJI: Snaha vyřešit otázku církevních restitucí je zde od roku 1995, věnovala se jí například vláda Miloše Zemana, nikdy ji ale nedotáhla do konce. Vláda Mirka Topolánka v roce 2008 schválila návrh, na kterém se shodla jak vláda, tak církve, nakonec ale vinou jediného hlasu

2 rebelujícího poslance neprošel Poslaneckou sněmovnou. Další návrh s přiléhavým názvem Zákon o nápravě některých majetkových křivd a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi přijala současná vláda Petra Nečase, o jeho schválení v parlamentu se ale doposud vede politický, společenský a z našeho pohledu také jednoznačně duchovní boj. Podle tohoto návrhu by církvím a náboženským společnostem (včetně židovských obcí) mělo být vráceno 56 % jejich bývalého majetku, který jim byl zabaven v období od 25. února 1948 do 1. ledna Jde především o zemědělské pozemky a lesy ve vlastnictví státu. Zbytek majetku, který je již vlastnictvím obcí, krajů nebo právnických a fyzických osob, či je státní, ale z různých důvodů je nemožné ho vrátit, by měl být nahrazen finanční částkou ve výši 59 miliard korun, splácenou po dobu třiceti let. Tímto krokem by také mělo dojít k postupnému zastavení financování církví ze státního rozpočtu, a tím k definitivní odluce církví od státu. Návrh zákona také počítá s tím, že po dvou letech od jeho účinnosti bude uvolněn veškerý církevní majetek zablokovaný zákonem o půdě z roku 1991, a jeho vlastníci tak s ním už budou moci svobodně nakládat. Cvičení maminek s dětmi v Benešově CÍRKEVNÍ RESTITUCE V OTÁZKÁCH A ODPOVĚDÍCH Na kladené otázky odpoví Petr Krásný, člen Expertní komise církví k majetkovému narovnání státu a církví, která připravovala podklady pro návrh tohoto zákona (i předchozích). Účastnil se mnohých jednání s představiteli vlády a státu i zasedání Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Prý se o navrácení majetku hlásí i církve, které byly u nás zaregistrovány až po roce 1989, je to tak? V žádném případě. Předkládaný návrh zákona o majetkovém vyrovnání mediálně označovaný jako církevní restituce toto neumožňuje, naopak výslovně uvádí v 1, Předmět úpravy: Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem (Zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, ve znění zákona č. 220/2011 Sb.) církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností), v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen rozhodné období ) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Tento názor, podobně jako mnoho dalších mýtů a bludů ohledně církevních restitucí, pochází účelově z dílny jejích odpůrců a různých mediálních pisálků, kterým v žádném případě nejde o objektivní informování veřejnosti, ale záměrně o pravý opak. V návrhu zákona je výslovně jmenováno 17 církví, které byly v tehdejší ČSSR zaregistrovány a byly tak státem uznané v průběhu rozhodného období. 2

3 Není to církvím hloupé hádat se o majetek? Ježíš Kristus přece žil chudě a skromně. Rozdělil bych tuto odpověď do dvou částí. Zaprvé: církve se o majetek nehádají. Nestojíme se státem nad mrtvým medvědem a nehádáme se o to, kdo ukrojí větší kus. Jedná se o majetek, který byl prokazatelně státem ukraden, a to, co dnes řešíme je, jak bude navrácen a jestli vůbec. De facto se řeší otázka, jestli stát bude respektovat svoje vlastní zákony, zejména svoji vlastní ústavu. V principu jde především o to, jestli je naše země právním státem ve své skutečné podstatě. Naneštěstí je politická kultura v naší zemi taková, jaká je, což umožňuje současné opozici vykreslovat mediální obraz okradeného jako zloděje. Billboardy ČSSD před krajskými volbami znázorňující církevní preláty chtivě inkasující majetek daňových poplatníků jsou toho důkazem, účel světí prostředky, vše pro získání voličů. A pokud se to davu obecnému líbí, tak proč to nevyužít. Mě z toho však mrazí. Ve třicátých letech podobným způsobem Hitler Karneval ve Frýdlantu v Německu vystupoval proti židům jako nepřátelům říše a dav mu také nadšeně tleskal. Co nastalo o několik let později, víme. A v únoru 1948, když Klement Gottwald na Staroměstském náměstí v Praze vykřikoval: Právě jsem se vrátil z Hradu od pana prezidenta, sklízel nadšené ovace davu, aby již o pár měsíců později Rád bych zmínil ještě jednu věc, kterou se člověk v médiích normálně nedočte. Všude se dnes používá pojem církevní restituce, ale právně o žádné restituce nejde. Slovník uvádí pod pojmem restituce: obnovení, navrácení, uvedení do původního stavu, náhrada, o což se v našem případě nejedná. Samotný návrh zákona v 1 jako Předmět zákona výslovně uvádí: Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem. Nejedná se tedy o náhradu, navrácení ani uvedení do původního stavu, ale pouhé zmírnění pouze některých, a to výhradně majetkových křivd. A tady se dostáváme k druhé části odpovědi, i když nám stát zmírní některé majetkové křivdy, nebudou z nás boháči, ani to církev nezabezpečí materiálně a budeme muset i nadále žít skromně. Zajímavé je, že argumentaci o chudém Ježíši jako protiváze návrhu zmíněného zákona používají převážně komunisté a podporují to citáty z Bible, ovšem zcela v komunistické tradici vytrhané z kontextu. Zdá se, že dnešní upgradovaní potomci těch, kteří církvím jejich majetek před 60 lety ukradli, mají potřebu dnes národu říci, že tím vlastně naplnili Boží vůli. Jaksi pozapomněli na svá stranická hesla o náboženství jako opiu lidstva, v jejichž jménu nejenže kradli majetek, ale prováděli i to, co už žádná restituce ani zmírnění křivd nemůže napravit monstrprocesy s církevními představiteli, internační tábory pro řeholníky, popravy, 3

4 mučení, pronásledování, všudypřítomné estébácké šmírování atd. Z čistě teologického pohledu majetek sám o sobě není hříšný. Naopak, ve Starém zákoně byl majetek a jeho růst dokladem Božího požehnání, v Nové smlouvě píše apoštol Pavel Timoteovi, že kořenem všeho zlého je láska k penězům. Nikoli majetek samotný, ale nesprávný postoj k němu. A ten může mít jak majetný, tak nemajetný. Už během Ježíšova působení na zemi vidíme, že dokonce ač ještě církev neexistovala, jeho učedníci spravovali konkrétní majetek a pokladníkem byl Jidáš (Jan 12.6). Ve Skutcích 4. kapitole čteme, že ti, kteří uvěřili, prodávali svůj majetek a peníze skládali apoštolům k nohám. Pavel organizoval sbírky v Makedonii, v Korintu. Už od svého počátku církev nějaký majetek měla. Názor, že církev žádný majetek mít nemá, není ani biblický ani historicky obhajitelný. Církve mají pro společnost mizivý význam, od revoluce se k nim hlásí stále méně lidí. Proč vracet majetky takovým institucím? Jednoduše proto, že jim patřil a byl jim ukraden. Každý normální člověk chápe, že když někdo ukradne například auto sousedovi a pak u soudu argumentuje tím, že soused je nezaměstnaný, a tudíž ho tak nutně nepotřebuje, protože vlastně není pro společnost tak důležitý, že mu asi, aspoň doufám, soud za pravdu nedá. V právní společnosti by mělo být normální, že co bylo ukradeno, se má vrátit. To je dokonce jeden ze základních úkolů státu, chránit majetek vlastníků. Proto stát udržuje policii a soudní systém a platí ho z daní svých daňových poplatníků, aby jim toto právo vynutil. Odpověď na otázku, jaký význam má církev ve společnosti, není tak jednoduchá. Nemyslím si však, že je mizivý. Je těžko měřitelný a záleží na tom, kdo to hodnotí. Když vnímám církev obecně jako nositele a ochránce tradičních křesťanských a konzervativních hodnot, jako je například funkční rodina, manželská věrnost, výchova dětí atd., je pro mě její význam důležitý. Pro účastníka akce typu Prague pride se ovšem bude jevit nejenom jako mizivá, ale jako zpátečnická nebo tmářská. Asi jiný pohled na význam církve bude mít drogový dealer, případně lobby provozovatelů hazardu v názoru na primární prevenci a následnou péči sociálně patologických jevů ve společnosti, kde se církve angažují ať samy nebo prostřednictvím organizací, které provozují. Jaký má význam pro společnost člověk, který se obrátí ke Kristu a změní svůj dosavadní způsob života, se změřit nedá a jediným hodnotitelem může být jen a pouze Bůh sám. Současný význam církví pro společnost je však také do jisté míry daný nevyřešeným vztahem státu a církve. Pominu, jak tu byla církev v nedávné minulosti vykreslována, ale to, čím církev prakticky nejvíce prospívala společnosti, jako nemocnice, sirotčince, školství a vzdělanost, kultura, péče o staré a nemocné, to jí právě komunistickým režimem bylo ukradeno. A každý ví, že ani charita se bez dostatečného finančního i materiálně technického zabezpečení dělat nedá. A jsme znovu u problému nevyřešených majetkových vztahů státu vůči církvím. Je tak jednoduché všechno církvi ukrást a pak se ptát, v čem jste potřební? Navzdory tomu dnes církev buduje znovu diakonská a charitní zařízení, pečovatelské služby, domovy důchodců, zařízení pro handicapované, hospice, pracuje s dětmi a mládeží na ulici, se sociálně slabými, bezdomovci atd., kde svým způsobem supluje roli státu. A s láskou, protože k nim jde ne z donucení, ale s posláním od Krista samotného. Jen pro zajímavost, jeden z nejvyšších představitelů ČSSD umístil svoji maminku do církevního zařízení, protože ví, že tam o ni bude nejen profesně dobře postaráno, ale především s láskou. Samozřejmě bych si přál, aby význam církví ve společnosti byl více viditelný. Tam, kde církev zůstane zaměřená soběstředně sama na sebe, nesrozumitelná svému okolí ve svém náboženském projevu, uzavřená do svých kostelů a modliteben nebo agresivní ve vnucování své ideologie, nebude mít pro společnost velký význam. Na druhou stranu tam, kde je citlivá na potřeby společnosti, věřím, že 4

5 její význam v žádném případě není mizivý. Mám za to, že to je naše největší výzva v současnosti. Prokázat svůj význam ve společnosti, která sama sebe pyšně nazývá ateistickou. A čelit výzvám, to je kristovské. Ještě krátce k počtům. V žádném případě si nejsem jist pravdivostí výroku o tom, že se od revoluce v roce 1989 hlásí k církvím stále méně lidí. Prohlášení tohoto typu jsou součástí proticírkevní rétoriky a hodí se odpůrcům církevních restitucí. Samozřejmě pro média by zpráva o tom, že církve rostou, nebyla zprávou hodnou pozornosti. To spekulace o tom, že se Chrastavské mládí na vodě Zakopanej pes nízkoprahový klub pro mládež, Liberec že jim má být navrácen. Tyto seznamy jsou interní povahy a církve je nechtějí vydávat. Má to několik důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že tam, kde je takový seznam znám, dochází k pokusům buď majetek před restitucí schovat; případně, jde-li o lesy, k jejich těžbě, takže ty pak nemohou přinést potřebný užitek. Existuje však Evidence původního církevního majetku provedená církvemi a náboženskými společnostmi v období od roku 1990 do roku 2007, zveřejněná na webových stránkách Ministerstva kultury. V roce 2007 byla ustavena vládní komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostme k následujícím číslům. V roce 1989 bylo v pravidelném kontaktu se sbory uvedeno ve statistice 566 lidí, v roce 2011 jich máme ve statistice uvedeno a dalších lidí, kteří jsou s námi v kontaktu jako přicházející. Samozřejmě, to je jen náš případ a nechci ho žádným způsobem aplikovat na všechny církve. To by mohlo být stejně zavádějící jako údaje ze sčítání lidu. Existuje někde přesný soupis majetku nemovitého, který by měl být vydán? Podle čeho se postupovalo? Církve si pro svou vlastní potřebu vytvořily seznamy majetku, o němž se domnívají, k církvím hlásí stále méně lidí, je mediálně zajímavější. To jsou však čiré spekulace. Čísla, která to mají dokládat, pocházejí ze sčítání lidu, kde tyto údaje nejsou povinné a ani si nedokážu představit, že by byly. Někteří lidé na tuto otázku vůbec neodpovídali s pochopitelným otazníkem, co je státu do toho? Jiní z obavy z lehce zneužitelných údajů. Jinde, obzvláště u starších obyvatel, asistovali sčítací komisaři, pravděpodobně proto, aby vyplnění formuláře co nejvíce urychlili, nepovinné části záměrně vynechávali. Výsledné počty nemají patřičnou vypovídací statistickou hodnotu, ale dá se s nimi dobře manipulovat. Nikde v médiích jsem se však například nedočetl, že v roce 2001 se při sčítání lidu na otázku náboženské příslušnosti lidí vyjádřilo, že jsou nevěřící, kdežto v roce 2011 pouze lidí. Z výsledků sčítání lidu lze stejnou logikou dospět k názoru, že věřících lidí v naší zemi přibývá. Nechci a nebudu používat stejné metody jako novináři. Mám vlastní zkušenost z naší církve. Při srovnání statistik Jednoty bratrské z roku 1989 a 2011 dojde- Rodinné centrum Beránek, Choceň 5

6 mi. Předsedou komise byl ministr kultury, členy byli i ministr financí a ministr zemědělství. Tato komise vyzvala Církevní komisi, která sdružovala představitele církví a náboženských společností, k předložení údajů o jejich historickém majetku. Církevní komise předložila souhrnné údaje o historickém majetku. Tyto údaje byly konfrontovány s údaji od dotčených státních orgánů a podniků (zejména Pozemkovým fondem ČR a Lesy ČR). Při vytvoření materiálu o rozsahu původního církevního majetku postupovala Církevní komise následovně: Z pozemkových knih byly vypsány všechny nemovitosti, které vlastnily v rozhodném období ( ) církevní subjekty. Celkem se jednalo o asi položek. Rozsah podkladových materiálů, ze kterých se při zpracování databáze vycházelo, je možné odhadnout na m písemných materiálů. Pozemkové knihy jsou dokladem o vlastnictví, neobsahují však výměry pozemků. Za více než 60 let došlo v členění území na parcely a jejich číslování k masivním změnám. Ke zjištění výměr proto nebylo možné použít základní údaje z katastru. K získání výměr u jednotlivých pozemků byly proto využity následující postupy: Srovnávací sestavení parcel provedená jednotlivými katastrálními úřady. Obecně prospěšná společnost Maják Dětský den, Turnov Historické údaje o výměrách konkrétních pozemků, které se podařilo dohledat. Extrapolace údajů získaných za pomoci srovnávacích sestavení a historických dokladů na zbylé pozemky. Od rozsahu původního církevního majetku se poté odečetl majetek, který církve a náboženské společnosti již nyní vlastní, a majetek, jehož vydání není požadováno. Celkem byl těmito způsoby určen rozsah původního majetku církví a náboženských společností na 261 tis. ha. Církevní komise následně poskytla Ministerstvu kultury materiál Evidence původního církevního majetku provedená církvemi a náboženskými společnostmi v období od roku 1990 do roku Tento materiál obsahuje výměry původního církevního majetku v jednotlivých katastrálních územích s rozdělením na jednotlivé druhy pozemků (lesní půda, zahrady, rybníky atd.). Vzhledem k tomu, že při projednávání zákona v roce 2008 byly údaje o rozsahu původního církevního majetku dodané Církevní komisí zpochybňovány, Ministerstvo kultury provedlo ve spolupráci s Národním archivem rozsáhlé šetření archivních materiálů k církevnímu majetku. Takto získané údaje vycházejí přímo z originálních dokumentů, nejsou převzaty z žádné literatury. Tímto způsobem se podařilo nezávisle zdokumentovat cca 225 tis. ha původního církevního majetku. Ve zjištěné výměře však nejsou obsaženy: Statky o výměře menší než 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha veškeré půdy. Pozemky nekatolických církví a náboženských společností. Nákupy, dary a dědictví, které církevní subjekty nabývaly v průběhu 30. let a 40. let 20. století. 6

7 Majetek zbožných nadací a církevních spolků. Kde se vzala ta finanční suma, která by měla být církvím vyplacena? Celkem byly náhrady vyčísleny v hodnotě 134,9 miliard korun. Představitelé státu tuto částku pro novináře zaokrouhlili na 134 mld., které se tedy dnes uvádějí. Pro ocenění majetku bylo použito průměrné ceny nemovitého majetku v České republice, tedy v podstatě průměru mezi nejdražšími a nejlevnějšími pozemky. Tento výpočet byl ověřen dvěma studiemi, studií Výzkumného ústavu zemědělského a studií společnosti Ernst & Young, vyžádané Dočasnou komisí pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce Vydávat se však bude pouze ten majetek, který je v tuto chvíli ve vlastnictví státu, nikoli ve vlastnictví krajů, obcí či fyzických a právnických osob. Je to majetek, jejž nyní spravují Pozemkový fond ČR a Lesy ČR. Celková suma se rozdělí. 75 miliard korun bude uhrazeno navrácením majetku a 59 miliard korun bude církvím a náboženským společnostem finančně kompenzováno. Státní příspěvek na církve dnes dělá 1,4 miliardy ročně, to jim pořád není dost? Na co to vůbec používají a kolik vlastně berou duchovní? To, že bude stát přispívat církvím ze svého rozpočtu, není ani výmyslem ani přáním církví. Rozhodl o tom stát sám proto, aby získal plnou kontrolu nad církvemi. Toto rozhodnutí bylo vydáno zákonem č. 218/1949 o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem ze dne 14. října 1949 a platí dodnes. Návrh zákona o majetkovém narovnání počítá s tím, že tento komunistický zákon bude zrušen a stát již dále nebude hradit duchovním plat, tzv. osobní požitky. Takto vypadá 1,4 mld. jako velká částka, ale při tvorbě státního rozpočtu se pohybuje kolem jedné tisíciny jeho celkové výše. Jen pro srovnání, je to zhruba 10 a půl pandura nebo v průměru 3,5 (slovy tři a půl) km dálnice v ČR bez mostů a tunelů (a tunelů ). Jelikož však většina z této částky je určena výhradně na mzdy, na povinných odvodech okamžitě z této částky církve vrací státu 0,65 mld. zpět, takže zbude zhruba 0,75 mld. a těch pandurů nebo km dálnic by bylo ještě podstatně méně. Není to otázka, jestli to je, nebo není církvím dost. Církvím byl tento model vnucen a právě návrh tohoto zákona je jedním z mnoha pokusů v řadě, jak tento stav ukončit. Státní příspěvek má své účelo- vé určení a je téměř výhradně použit na mzdy duchovních, které církev musí státu řádně proúčtovat. Nesmí jej použít na investice ani na rozvoj. Výše mzdy jednotlivých duchovních je dána taxativně Nařízením vlády č. 566/2006 Sb. ze dne 6. prosince 2006 o úhradě osobních požitků duchovních církví a náboženských společností. Základní plat duchovních se pohybuje v závislosti na funkci a době pracovního poměru v rozmezí od Kč do Kč měsíčně. Průměrný základní plat duchovního v Jednotě bratrské je Kč měsíčně. Údaje jsou samozřejmě uvedeny v hrubém příjmu. Opakuji znovu, že stát sám vzal na sebe toto břemeno náhradou za odebraný církevní majetek. Jak prohlásil při projednávání předlohy její zpravodaj poslanec Jaroslav Havelka, ne náhodou původně sociální demokrat fierlingerovského křídla, poté komunista: Pozemkovou 7

8 ZŠ J. A. Komenského Hradec Králové reformou po únoru 1948 byly zabrány církevní velkostatky, které stavěly dříve katolickou hierarchii a bohaté kněžstvo po bok nepřátel lidu a vyvolávaly odpor a nenávist pracujících i vůči církvi. Zároveň přikročila Národní fronta k přípravám velkorysé úpravy, která by po prvé v dějinách naší země zajistila činnost těch, na které všechny dosavadní režimy zapomínaly, práci tisíců drobných duchovních, kteří žijí s lidem a slouží jeho potřebám [ ] Bez věčných existenčních starostí může se dnes duchovní klidně a s radostí věnovat svým náboženským úkolům, službě náboženským potřebám věřícího lidu. (NS RČS, 35. schůze, ). Jak velkorysá úprava to byla a jakým způsobem se mohli klidně a s radostí věnovat svým náboženským úkolům, by mohly dosvědčit stovky kněží, řeholníků a řeholnic, kteří skončili ve vězení nebo na popravišti. Naštěstí dnes už se duchovní mohou s radostí věnovat náboženským potřebám věřícího lidu, ale s průměrným platem Kč hrubého měsíčně dost těžko bez věčných existenčních starostí o svou rodinu. Zajímavé je, že rétorika sociálních demokratů se od té z roku 1949 neliší. Nejen již zmíněné billboardy z předvolební kampaně, ale celkový postoj má za cíl zařadit církve opět po bok nepřátel lidu a vyvolat odpor a nenávist pracujících i vůči církvi. Nevrátil se už náhodou celý zabavený majetek za tu dobu, co stát církve od roku 1948 platí? Stejnou otázku vznesl sociálně demokratický poslanec Vítězslav Jandák na zasedání Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne Dokonce s otazníkem, jestli náhodou už stát nepřeplatil zabavený majetek a jestli by církve neměly státu spíše vracet. Komise pověřila Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, aby provedla příslušný rozbor. Děkan Národohospodářské fakulty VŠE Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. na zasedání Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. listopadu 2008 představil závěry zpracované analýzy. Abychom mohli dojít ke srovnatelným položkám, bylo potřeba přepočíst všechny ceny na ceny v roce Při odhadu, že průměrný výnos z pozemků činí 1 % ročně a průměrný výnos z budov 5 % (mimochodem takovéto výnosy může dosáhnout pouze špatný hospodář, kterým bezesporu stát je. Původní majitel, církve, by jistě se svým majetkem hospodařily lépe) a zdanění těchto výnosů za celou dobu v průměru 24% daní, byl předložen následující závěr: Výdaje státu za uplynulých šedesát let ve prospěch církví a náboženských společností činily 60,6 mld. Kč. Nerealizované výnosy ze zestátněného majetku církví a ušlé patronáty představují souhrnnou částku 228,8 mld. Kč. Celkové kladné saldo z pohledu státu tedy činí 168,6 mld. Kč. Tato částka představuje minimální výši ušlých výnosů, není v ní obsažená samotná hodnota majetku (134,9 mld.). A tak Dočasná komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky došla k závěru, že analýza jednoznačně potvrdila, že částka 8

9 obsažená v návrhu zákona je odpovídající a vyvrací domněnku, že by stát církvím vracel více, než co jim přináleží. Paradoxní ovšem je, že na otázku, co všechno bylo započítáno do výdajů státu na církve, bylo konstatováno, že kromě nákladů na hospodářské zabezpečení církví sem byly započítány i výdaje Státního úřadu pro věci církevní, platové a další náklady zaměstnanců národních výborů (tzv. církevních tajemníků a dalších úředníků), náklady na internační tábory pro kněze, řeholníky a řeholnice, výdaje státního rozpočtu na trhaviny sloužící k demolici desítek kostelů nebo na výdaje StB, na její dohled nad činností církví. Při stejné analogii si zkuste představit poslance za SPD německého Bundestagu, jak by při vyjednávání se zástupci židovských spolků o odškodnění za holocaust volal: Ale ten plyn si zaplatíte! Žádat takový majetek v době krize, kdy všichni musí šetřit, je nemorální. Nemorální je něco ukrást a nevrátit to. Stát měl více než 20 let času na to se s církvemi vyrovnat. Není tedy chybou církve, že by se měl vracet právě teď. Paradoxní je, když zloděj poučuje okradeného o tom, co je a není morální. Navíc při poměru vraceného majetku vůči státnímu rozpočtu jde skutečně o částku, konkrétně 1,97 mld., která stát v žádném případě neohrozí. To sice vypadá jako strašné číslo, pokud ho nepostavíme vedle jiných. Například se v novinách dočteme, že náklady na obnovitelné zdroje činí ročně 36 miliard. Z toho 60% dělají sluneční elektrárny, které vyrostly na nejlepších polích jako houby po dešti, protože se na tom dá rychle zbohatnout. Určitě souhlasím s tím, že šetřit se musí, ale opět, nejsou to církve, kdo přivedl tuto zemi do tak hlubokého zadlužení. Výsledky voleb a populistické sliby levice ukazují, že však ve skutečnosti nikdo šetřit nechce, snadnější je najít a označit třídního nepřítele. Jen malé srovnání: Předchozí primátor hlavního města Prahy Pavel Bém při pokusu obhájit konání LOH v Praze, prohlásil, že odhadovaná částka nákladů 87,7 mld. Kč nepředstavuje pro město, Vánoční posezení s Diakonií Beránek jako je Praha žádný problém, že se tato částka rozpustí v rozpočtu v horizontu pěti let. Takže si srovnejme: 87,7 mld. v průběhu 5 let v rozpočtu Prahy není problém, částka 59 mld. v průběhu 30 let v rozpočtu celého státu? Není to primárně o penězích, ale o politické vůli. Náhrady církvím nebudou platit ti, kdo je okradli, ale půjdou z daní obyčejných lidí. Církve okradl stát a je to stát, který by měl majetek církvím vrátit. Daně jsou jedním z příjmů státního rozpočtu a stát nedává možnost jednotlivým daňovým poplatníkům rozhodovat o tom, co, jak, proč a kdy bude z rozpočtu platit. A tak i z mých daní stát hradí to, s čím nesouhlasím, např. dotace na tzv. obnovitelné zdroje energie, předražené státní zakázky, pandury, letadla CASA, státní příspěvek KSČM i jiných politických stran atd. Navíc, jak prokázala výše zmíněná studie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze, náhrady církvím jsou několikanásobně nižší, než byl ušlý výnos z majetku. To znamená, že, obrazně řečeno, stát zaplatí náhrady církvím z části výnosu, který ze zabaveného majetku získal, daňového poplatníka to nebude stát nic a státu zůstane stále více než 100 mld. zisku. Jazykové kurzy 9

10 Kolik to celé bude stát konkrétního člověka měsíčně? Když pominu to, co jsem vysvětloval v předchozí otázce, moje odpověď zní: konkrétního člověka to nebude stát nic. Konkrétnímu člověku se kvůli církevním restitucím daně nezvýší, ale ani nesníží v případě, že zákon přijat nebude. Předvolební složenka Bohuslava Sobotky uvádí, že každého občana, včetně kojenců a dětí, přijdou církevní restituce na Kč splatných okamžitě. To je ale zcela záměrná demagogie. I kdybychom přistoupili na jednoduchý výpočet této částky prostým vydělením náhrad počtem obyvatel (což už samo o sobě je pochybné), dojdeme k jiným výsledkům. Pan Sobotka se při svém triviálním výpočtu dopustil minimálně dvou zásadních chyb. Do výpočtu započetl i částku, která se nebude finančně nahrazovat, ale bude navrácena naturálně. Prostě stát naturálně vrátí ten majetek, který církve prokazatelně vlastnily k , a je stále v majetku státu spravován Pozemkovým fondem a Lesy ČR. To nebude stát nikoho nic, jen se změní majitel. Náhrada za nevydaný majetek je stanovena na 59 mld. Kč. Při zachování stejného vzorce tak dojdeme k částce Kč, což je podstatně méně, než vypočetl předseda ČSSD. Druhou chybou je to, že na složence uvedl okamžitou splatnost, přičemž ale návrh zákona počítá se splátkami na třicet let. Pokud zůstaneme u stejně prostoduchých výpočtů jako pan Sobotka, dojdeme k částce 187 Kč na jednoho občana ročně eventuálně 15,60 Kč měsíčně. Katolická církev stejně ke svému majetku přišla hlavně násilnou rekatolizací po Bílé hoře Co se týče katolické církve, nejsem odborník, abych mohl posoudit, kolik majetku nabyla po Bílé hoře. Faktem ovšem je, že největší část majetku byla zabavena soukromým osobám, především nekatolické šlechtě a předána šlechtě katolické nebo těm, kteří stihli včas převléct kabát (např. Albrecht z Valdštejna). Tvrzení, že církev získala svůj majetek z pobělohorských konfiskací, se přesto používá k zpochybnění legitimity nabytí církevního majetku. Církev nabývala svůj majetek především tak, že zámožní věřící darovali církvi pozemky a peněžními dary podporovali stavby a chod církve. Velmi časté byly dědické odkazy bezdětných zámožných věřících. Církev mimo to z výsledku hospodaření a z peněžitých darů kupovala nemovitosti. Běžnou praxí věřících bylo už od počátku církve, že přinášeli osobní příspěvky (sbírky a desátky), které měly ze začátku naturální podobu a později se přeměnily v peněžní formu. Je pravda, že ve středověku nebyly většinou desátky záležitostí dobrovolnou, ale byly odváděny povinně. Ale fakticky to byla víceméně jediná daňová povinnost, takže den daňové svobody v této tak kritizované době církevního vykořisťování byl 15. února místo dnešního 15. června. Na druhou stranu praxi katolické církve při prodávání odpustků nebo její podíl na pobělohorských událostech nelze popřít. To si však katolická církev uvědomuje i dnes, a proto přistoupila na to, že přesto- že cca 98% majetku zabaveného komunisty v roce 1948 patřila právě jí, 20% finanční náhrady půjde ve prospěch nekatolických církví. Kardinál Duka k této otázce veřejně prohlásil: Naše vzájemná dohoda byla také vedena vědomím, že v rámci dějin, kdy společnost nebyla orientována demokraticky, pluralisticky, ale byly to určité monolity, došlo k určitým neshodám, konfesním válkám a do jisté míry i velkým zásahům, které poškodily v našem případě podle onoho nemravného výnosu augsburského sněmu čí vláda, toho náboženství, zde v Českém království to bylo v neprospěch nekatolických církví, ostatních křesťanských církví, naopak zase v jiných zemích se mohli ocitnout v podobné situaci i katolíci. Čili není tato dohoda ze strany katolické církve chápána jako nějaká milost, ale jako skutečně spravedlivé vyrovnávání se a vykročení na společnou cestu opravdové spolupráce. To, co jsem řekl na adresu ostatních křesťanských církví, bych chtěl vyjádřit i na adresu Federace židovských obcí. 10

11 Někteří politici a osobnosti argumentují tím, že církev majetek nikdy nevlastnila, pouze spravovala. Co by se tedy mělo vracet? Odpůrci spravedlivého vyrovnání státu s církvemi hledají všechny způsoby, jak tomu zamezit. Nejpřesvědčivějším důkazem církevního vlastnictví je fakt, že samotní komunisté, když majetek zabírali, velmi dobře věděli, komu patří. Komunistický režim vlastnictví církví uznával. Na církevní majetek byly vydávány rozhodnutí o vyvlastnění, s církevními subjekty byly uzavírány kupní a darovací smlouvy. Pokud by církve v minulosti nevlastnily majetek, pak by blokační paragraf v současném zákoně o půdě byl absurdní a žádný majetek by blokován nebyl. Jsou ale i další jednoznačné argumenty: Přinejmenším od Obecného zákoníku občanského z roku 1811 je vlastnické právo církví (jednotlivých církevních subjektů) nepochybné. Církevní subjekty byly zapsány v pozemkových knihách jako vlastníci. To, že církevní majetek není státním majetkem, bylo uznáno zahrnutím tohoto majetku do 1. pozemkové reformy po roce Státní majetek byl z 1. pozemkové reformy vyloučen. Právní řád ČR v několika zákonech výslovně uznává vlastnické právo církví a náboženských společností před rokem 1948, a to včetně zákona z roku 1999 přijatého za vlády ČSSD (zákon Divadelní představení občanského sdružení Ámos, Liberec č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby). Ústavní soud opakovaně potvrdil historické vlastnictví církevních subjektů. V některých případech pak Ústavní soud přímo rozhodl, že vlastnické právo církevních subjektů nezaniklo a majetek má být proto těmto subjektům vydán. Vlastnické právo církví k jejich historickému majetku je uznáváno ve všech nástupnických státech bývalého Rakousko-Uherska (Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko), které sdílejí stejnou historii vztahů státu a církví. V roce 2008 byly sněmovní komisi k majetkovému narovnání předloženy odborné posudky tří právnických fakult (Praha, Brno, Plzeň) a posudek Ústavu státu a práva, v žádném z nich nebylo vlastnictví církevních subjektů popřeno. Přijmutí teorie, že církve (včetně židovských obcí) nikdy svůj majetek nevlastnily a jde o majetek státu, by znamenal přetržení staletých právních poměrů. Takový závěr by byl z mezinárodního hlediska raritou a měl by dopad na reputaci České republiky v Evropě a ve světě. Církve jsou oproti ostatním restituentům zvýhodněny. Například jim prý budou náhrady za nevydaný majetek vypláceny podle výhodnějších kalkulací. Na rozdíl od restituentů bude církvím vrácen pouze majetek, který je v držení státu, konkrétně Pozemkového fondu a Lesů České republiky. Bývalý církevní majetek ve vlastnictví obcí, krajů a všech právnických a fyzických osob zůstane nedotčen. Církevní vyrovnání se netýká náhrady za živý a mrtvý inventář, který restituenti obdrželi. Zákon o půdě, podle kterého byla provedena restituce majetku fyzických osob, určoval naturální restituci i v případech, kdy původní majetek nemohl být ze zákonných důvodů vydán. Tomu odpovídalo i ocenění majetku, aby náhradní naturální restituce mohla být vůbec uskutečněna. Srovnávání restitucí s církevním vyrovnáním je nemožné z metodických důvodů. Na rozdíl od restituentů nebudou moci církve žádat o náhradu majetku 11

12 v naturální formě. Namísto toho jim má být vyplacena adekvátní finanční náhrada. Církve tedy nejsou zvýhodněny oproti restituentům, spíše naopak. Při vyplácení peněz se počítá i s inflací. V horizontu 30 let ji ale přece není možné odhadnout, není to trochu podfuk? To žádný podfuk není. Započítání inflace je běžnou praxí finančních transakcí. Každá banka, případně jiný finanční ústav vám nepůjčí peníze jinak, než s úrokem. To zná každý, kdo splácí hypotéku nebo jiný dluh. Úrok v sobě skrývá pojistku Florbal, Hradec Králové proti inflaci a zároveň zisk pro věřitele. Církve na rozdíl od běžných věřitelů žádný zisk z třicetileté prodlevy (a to nepočítám těch předchozích 60 let) mít nebudou, částka bude pouze ochráněna před inflací. Jinými slovy: inflační navýšení umožní, abychom si za dnešních 59 miliard koupili jenom tolik piv a buřtů, kolik bychom si jich při dobré víře v korunu mohli koupit za 30 let. Tomu každý Čech, když jde o něj, rozumí. Proč by církev podle nového zákona měla být osvobozena od DPH z případného prodeje navráceného majetku? V žádném případě se nejedná o DPH, je to jeden z mýtů, které kolem církevních restitucí, dle mého názoru zcela záměrně, vznikají. Faktem je, že předseda ČSSD Bohuslav Sobotka dne na tiskové konferenci uvedl, že návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi obsahuje i novelizaci zákona o dani z příjmu, která by měla osvobodit církve v případě prodeje státem navráceného majetku, což je značně zavádějící tvrzení. Dorost v Ivančicích Církve mají být osvobozeny z daně z příjmů pouze z prvního prodeje majetku (nikoli DPH), který jim bude navrácen, stejně tak, jako tomu bylo i u restitucí v 90. letech, nejde tedy o novelu zákona. To potvrzují i vyjádření Ministerstva financí a kultury: Pokud by tomu tak nebylo, tak byly by církve znevýhodněny oproti ostatním restitucím. Odlišný přístup by byl diskriminační, snahou vlády je neporušovat rovnost podmínek. Církve stejně jako ostatní restituenti z minulých let při prodeji majetku zaplatí daň z převodu nemovitosti. Rozhodně to není motivace pro církve, jak dále majetek prodávat a ani to není způsob, jak snadněji majetek zcizovat nebo předávat do rukou jakých- si zájmových skupin. Od tohoto tvrzení předsedy ČSSD se církev naprosto distancuje. V žádném případě nehodlá vrácený majetek prodávat. Pouze je potřeba vzít v úvahu, že 44 % bývalého církevního majetku je definitivně ztraceno, proto může nastat situace, kdy bude některé z církví vrácen dílčí majetek, respektive jeho část, která je součástí celku, jenž dnes patří jinému majiteli. Může to být kousek pole nebo lesa, který nemá z ekonomického hlediska cenu zachovávat, protože v širokém okolí veškerá půda patří někomu jinému. V tom případě by držení takového majetku bylo výrazně nákladnější než případné výnosy. Proto má osvobození od daně z příjmu z prvního prodeje svou jednoznačnou logiku. Často slyšíme, že zákon prolomí hranici února 1948, nebo dokonce naruší Benešovy dekrety. Církev i vláda tvrdí, že ne. Co tedy v návrhu zákona přesně je? Obavy o prolomení magického data jsou zcela neodůvodněné 12

13 a stejně jako souvislosti s majetky odsunutých Němců postrádají, kromě hrubého populizmu, jakoukoli logiku. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi výslovně uvádí, že předmětem úpravy tohoto zákona jsou pouze majetkové křivdy z období počínající 25. únorem 1948 a končící 1. lednem Pokud některé církvi bylo cokoli zabaveno třeba již 24. února 1948 podle dřívějších zákonů, má prostě smůlu a náhrada se jí týkat nebude. Stát takový majetek vydávat nebude. Pro vrácení jakéhokoli majetku z tohoto návrhu zákona platí dvě věci: Stát se musel stát vlastníkem až po 25. únoru 1948 a církvím za vyvlastněný majetek nebyla vyplacena žádná náhrada. Údajně stát na zabaveném církevním majetku ve skutečnosti vydělává a církve tak stát vlastně dotují. Co je na tom pravdy? Ano je to tak, jak jsem již zmínil výše, po odečtení výdajů, které stát s církvemi měl, a to včetně všech nákladů na represi vůči církvi, po odečtení případných daní, které by ze zisku církev státu odvedla, stát na zabaveném církevním majetku v období let vydělal nejméně 168,6 mld. Kč plus stále zadržuje původní majetek oceněný na 134,9 mld. Kč. Pokud by zákon neprošel, Ústavní soud otevřel cestu k žalobám na oprávněné majetky, které byly doposud blokované. Je vůbec morální, aby se církev soudila? Člověk se může jen útrpně pousmát, když zloděj předepisuje okradenému, co je, nebo není morální. Je morální krást, nebo se okradení bránit, a to i třeba pomocí soudního řízení? V občanské společnosti je morální nekrást a v právním státě je vždy ochráněn majetek vlastníka, čemuž mají sloužit i nezávislé soudy. Církve ale nechtějí jít cestou jednotlivých soudních sporů, proto souhlasí se zněním a podporují vládní návrh tohoto zákona, byť je pouhým zmírněním některých křivd, nikoli skutečnou restitucí církevního majetku. Kdyby se církve domáhaly svého majetku soudně, stálo by to Českou Naše generace na to opravdu nebyla zvyklá, ale církev to zvládala po staletí. Proč by to neměla zvládat dál? Církve se stanou ekonomicky nezávislými. Začnou samy rozhodovat o využívání svého majetku, o vlastních investicích, budou hrarepubliku mnohem více, včetně náhrad za soudní spory. A Ústavní soud k tomu otevřel cestu konstatováním protiústavní nečinnosti Parlamentu v Nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/07, kde mimo jiné prohlásil, že: Dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví Českolipské děti a náboženských společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy ČR, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. A dále dodává, že: Nepřijetí zvláštního zákona, k čemuž se zákonodárce explicitně zavázal, po dobu 20 let, ač byl Ústavním soudem na problematičnost své nečinnosti upozorňován, je projevem nepřípustné legislativní libovůle a porušuje čl. 1 Ústavy to, že je Česká republika demokratický právní stát. Jak bude církev s majetkem nakládat? Nestane se vrácený majetek jen nástrojem spekulantů? Celé to vypadá jako další velký tunel. 13

14 dit náklady spojené s chodem institucí, platy duchovních a zaměstnanců. Nemohu mluvit za ostatní církve, ale Jednota bratrská většinu takto získaného majetku stejně věnuje společnosti prostřednictvím nezištné služby skrze školy, diakonie, práci s dětmi a mládeží, mateřská a rodinná centra a ostatní své aktivity. Bratři z České Lípy ČSSD navrhuje zřízení státního fondu, který by majetek spravoval a církvím by z něj potřebné finance přiděloval. Není to elegantnější řešení? Takový návrh znamená, že majetek se původním majitelům nevrátí. V podstatě tedy zachovává stav, který máme dnes. Způsob, kdy je majetek roztroušený po celé republice spravován centrálně, naprosto nefunguje, a navíc je nesmírně náchylný na rozkradení. Ve světle zkušeností se státními fondy, spíše toto vypadá jako další velký tunel. Proč se některé církve nebo skupiny jejích členů od celého návrhu distancují, a dokonce chtějí, aby se církve celého majetku zřekly? Všech 17 církví, které byly v ČR registrované v rozhodném období ( ) a kterých se tento návrh zákona týká, s ním vyjádřilo svůj souhlas a našlo společnou shodu. Proti tomuto návrhu se tedy vyjadřují především ti, kterých se netýká. Nechci nikoho soudit, ale myslím si, že k tomu mají dva důvody. První je důsledkem klasického českého pohledu na spravedlnost, podle něhož, když mně chcípne koza, tak ať chcípne i sousedovi, protože tak je to spravedlivé. Jinými slovy, my nemáme na restituce nárok, tak ať je nedostane nikdo. Druhý důvod reflektuje jejich vlastní koncepci církve jako výlučného společenství, kterému slouží duchovní (kazatel, kněz, pastor). A tak jediné výdaje, které má, jsou výdaje na vlastní existenci (provoz, zajištění prostor ke scházení, plat duchovního atd.), a proto mají být hrazeny výhradně z darů členů. Souhlasím s tím, že vlastní život církve včetně hmotného zajištění svého duchovního by mělo pocházet z darů jejích členů. Jednota bratrská se však považuje (a v historii vždy považovala) za církev s odpovědností a službou lásky svým bližním. A církevní majetek slouží k tomu, aby tuto službu mohla provádět nejenom na dobrovolnické bázi, ale i profesionálně. Vždyť práci ve školách, školských zařízeních, sociálních službách a dalších zařízeních ani jinak dělat nejde. A nakonec majetek, který při případném přijetí tohoto návrhu zákona Jednota bratrská dostane, pochází z darů jejích členů. Těch, kteří ho zde museli zanechat po bitvě na Bílé hoře i těch, kteří se v polovině 19. století navrátili zpět do země otců a věrně sloužili až do roku 1948, kdy jim byl znovu ukraden. 14

15 Prospějí církevní restituce ještě někomu jinému, nebo z nich bude mít užitek jenom církev? Jak jsem již uvedl, církve na restitucích nezbohatnou. Jde v první řadě o zmírnění křivd spáchaných za minulého režimu. Řešení církevních restitucí formou předkládaného zákona je výhodné hlavně pro stát. Elegantním a pro stát levným způsobem vyřeší svůj dluh, který ani více než po dvaceti letech nebyl schopen vyřešit. Především se stát dostane ze situace, kdy Parlament svou nečinností porušuje ústavu. Je to také velmi významným signálem pro obyvatele i zahraniční pozorovatele, že u nás platí to, co je v demokratických a právních společnostech normální, totiž, že co bylo ukradeno, má být pokud možno vráceno. Možná si to u nás už ani neuvědomujeme, ale já to považuji za jeden z nejdůležitějších dopadů tohoto zákona. Zároveň se tímto krokem dokončí skutečná odluka církve od státu. Majetkovým vyrovnáním se církve stanou ekonomicky samostatnými a přestanou být hospodářsky závislé na státu. Z dlouhodobého hlediska jde o úsporu. Vyrovnání s církvemi je nutné provést co nejdříve i kvůli stanovisku Ústavního soudu, který v roce 2010 potvrdil, že na straně církví existuje legitimní očekávání, že jejich historický majetek bude státem vypořádán, a dostaly tudíž možnost podávat v dané věci žaloby. Takový postup by ale v důsledku vedl k živelnému vydávání majetku nejen státu, ale i obcí, krajů a fyzických a právnických osob. Zákon o vyrovnání je systematický a nestátní majetky z navracení vynechává. Z tohoto hlediska jde pro stát o velmi výhodné řešení. Velkou úlevou bude narovnání zejména pro více než pět set českých obcí, protože mají na svém území zablokovaný církevní majetek, v důsledku čehož se nemohou rozvíjet, někde dokonce nemohou dělat potřebné kanalizace a inženýrské sítě či pokračovat ve výstavbě. Tím utíkají i evropské dotace, které by tyto obce mohly získat. Po pravdě to berou jako křivdu. Tímto zákonem budou ovšem zrušena tzv. blokační ustanovení, která jednak znemožňovala nakládání s majetkem, u nějž nebyly vztahy mezi státem a církví jasné, jednak nebylo možné čerpat dotace například na opravy tohoto majetku. Konečně se obce začnou rozvíjet. Doposud totiž blokovaný majetek znemožňoval schvalování územních plánů a byl spravován z obecních peněz, přestože obci nepatří. Bez schváleného územního plánu není možné čerpat dotace z žádného dotačního programu. Po proběhnutí vyrovnání s církvemi budou majetkové vztahy vypořádány a obce budou moci konečně žádat dotace z programů EU na roky Majetku, který doposud ležel ladem, se konečně dostane plného využití. V ČEM JE CÍRKEV PRO SPOLEČNOST PŘÍNOSEM Církev může být pro společnost velkým přínosem nebo také velkým problémem. Záleží na tom, zda správně rozumí Ježíšovým výrokům o světle a soli, nebo ne. Každá z církví, která působí v naší zemi, má svůj osobní pohled na tyto výroky a také na to, jak nést společnosti zvěst evangelia. Společně čelíme obecné antipatii vůči církvi jako takové, protože zlé sémě komunismu přineslo své plody averze vůči církvím. Na druhé straně církve, které žijí v našich městech, jsou často vůči svému okolí nesrozumitelné, uzavřené a řeší mnoho vlastních vnitřních zápasů. Nemám právo nikoho soudit a také nevidím do všech ostat- ních církví, jak ony samy rozumí svému poslání. Jsem však vždy potěšen, když spatřím farní komunity či protestantské sbory, že jsou vůči druhým okolo sebe aktivní, činorodé a prospěšné. Odpovím tedy na otázku, v čem je církev pro společnost přínosem především za církev svoji, za Jednotu bratrskou. Jedná se o církev, která vznikla zde v této zemi před 555 lety a ve své síle plných 160 let až do roku 1620 jednoznačně tehdejší generace velice silně ovlivňovala. Později působila na dalších kontinentech a stala se nejznámější uznávanou misií všech protestantských církví v historii. 15

16 Ježíš řekl o těch, kteří s ním tehdy žili: Vy jste světlo světa! A nikdo přece neschovává světlo pod vědro, ale naopak dává ho na stůl, aby bylo všude vidět. Každé světlo, které svítí někde v temnotě, je velkým přínosem. Svítí na cestu, přemáhá tmu, člověk se v jeho blízkosti dobře orientuje. Dnešní Jednota bratrská rozumí obrazu světla tak, že je jejím úkolem žít s lidmi od pondělí do neděle. Mnozí lidé si prostě se životem nevědí rady. Když se například vymaní zpod rodičovské péče a založí vlastní rodinu, často žijí nějakými ideály, představami, touhami. Reálný život je Kavárna v Dobrušce ZŠ J. A. Komenského Liberec ví otevřenou a prospěšnou lidem stejně tak, jak tomu bylo i v její 555leté historii. Dnes nás navštěvují pravidelně i méně pravidelně řádově desítky tisíc našich spoluobčanů. Tito lidé ještě nejsou věřící, ale sympatizují s námi a hledají u nás pomoc. Pro tyto lidi jsme světlem, které stojí na stole a svítí pořádně daleko. Ježíš také řekl o těch, kteří s ním tehdy žili: Vy jste solí země. K čemu je sůl, která pozbyla slanosti? K ničemu se nehodí, proto má být vyhozena. Užitečná sůl má být rozsypána široko daleko. Sůl totiž konzervuje. Nejsme jen církví se společensky prospěšnými organizacemi a školami. Dnešní Jednota však začne pomalu a jistě sešrotovávat a brzy dojde k těžkým deziluzím. Život totiž není vůbec jednoduchá záležitost, málokdo obstojí, mnozí se naučí postupovat dopředu s ostrými lokty a za nimi pak zůstává spousty ran a bolesti. Lidé bez Boha nemají žádnou kotvu života a jejich životní bárka se ocitne bez kompasu, ve tmě a často i bez pomoci. Zejména se to děje v poslední době, kdy také ze společnosti zmizely ideály svobodné demokracie a nastoupila těžká společenská, politická i ekonomická krize. Přišla rozčarování, procitnutí do reality, často zatížené dluhy a exekucemi. Tato složitá doba vyžaduje světlo pravdy i pomoci. Máme-li těmto lidem pomoci a nabídnout jim správný kompas života, musíme s nimi žít a znát jejich zápasy. Proto jsme při našich sborech založili celou řadu aktivit, center, volnočasových organizací, klubů, nízkoprahových organizací, diakonií atd., kam tito lidé přicházejí a dělí se s námi o své starosti a strasti. Jednota bratrská nežije ve svých sakrálních budovách, ale je církbratrská přijala za své poslání ukázat na životech svých členů dynamickou moc vzkříšeného Ježíše Krista se všemi jeho dary. Po vzoru Ježíše chce být pro současnou generaci vtěleným živým a mocně jednajícím Slovem, ve kterém se projevuje nejen láska, ale i autorita. Mnozí lidé pravidelně přicházejí mezi nás nebo nám dávají své děti ke vzdělávání i k mimoškolním aktivitám. Při tom všem se neměníme v organizaci, která by se stávala čistě sociálně-ekonomickou záležitostí. Žijeme intenzivně s lidmi a klademe před ně jasné výzvy k proměně jejich životů, kterou i Ježíš Kristus učinil na nás i v nás. Protože vstal z mrtvých, jsme přesvědčení, že jedině On sám skrze nás dokáže oslovit dnešní generace a zjevit jim své poslání. Máme-li být pro tuto společnost nadále přínosem, potřebujeme být finančně soběstační. O tuto soběstačnost usilujeme od pádu komunismu. Naše sbory i ústředí církve rozvíjejí poctivé podnikání a podobně jako naši otcové generujeme zisk 16

17 pro další rozvoj činností sloužící společnosti okolo nás. Záleží nám na této zemi, ale také máme srdce za hranicemi svých možností. Dnes je tato církev celosvětový fenomén a je známá pod latinským názvem Unitas Fratrum. Svým jedinečným posláním ovlivňuje čtyři světové kontinenty evropský, americký, karibský a africký. Česká Jednota bratrská, ve světě chápána jako země otců, není v domácích podmínkách velkou církví, rozhodně si však obula toulavé boty a významně ovlivnila i některé skupiny v okolních zemích (Slovensko, Ukrajina, Rusko). V současnosti zahajuje svou práci i v Polsku, v zemi, kde v historii našli naši otcové při emigraci svůj druhý domov. Evald Rucký, biskup Jednoty bratrské ZŠ Brána, Nová Paka NĚKOLIK UŽITEČNÝCH ČÍSEL Církevní majetek ročně státu vynese minimálně 3,8 mld. Církvi se ročně vyplatí 1,4 mld. Církvím se bude vracet celkem 75 mld. v naturálních restitucích plus 59 mld. jako finanční náhrada, která bude splatná v průběhu 30 let. Ročně stát vyplatí cca 1,97 mld., což se zhruba rovná sumě vyplacené státem firmě Eurovia za opravu tří mostů na nově vybudované dálnici D1 u Ostravy (uvedena do provozu v letech ). Pro další srovnání: kupříkladu náklady na obnovitelné zdroje energie činí 36 mld. ročně, Ministerstvo práce a sociálních věcí hospodaří s cca 504 mld., státní dluh bude na konci příštího roku 1,580 bilionu korun a korupce, která rozhodně nepatří mezi plánované výdaje, připraví státní kasu podle odhadů o 100 mld. ročně. Srovnání finanční sumy ze současného návrhu s návrhy předešlými: návrh v roce 2008 počítal s naturální restitucí v hodnotě 51 mld. a 83 mld. finanční náhrady splatné v průběhu 60 let. Celkem si majetek rozdělí 17 církví, a to takto: a) Apoštolská církev Kč, b) Bratrská jednota baptistů Kč, c) Církev adventistů sedmého dne Kč, d) Církev bratrská Kč, e) Církev československá husitská Kč, f) Církev řeckokatolická Kč, g) Církev římskokatolická Kč, h) Českobratrská církev evangelická Kč, i) Evangelická církev augsburského vyznání v České republice Kč, 17

18 Vážený pane Sobotko, včera jsme obdržely Vaši složenku s částkou, která má být údajně ze společného vyplacena církvím a židovským obcím v naší republice. Nejdříve bych Vás ráda upozornila na malou, ale zavádějící nepřesnost splatnost složenky není okamžitě, ale 30 let. Dále jsem uvažovala, že vystavíme složenku my Vám za náš majetek, který dodnes zaj) Evangelická církev metodistická Kč, k) Federace židovských obcí v České republice Kč, l) Jednota bratrská Kč, m) Luterská evangelická církev a. v. v České republice Kč, n) Náboženská společnost českých unitářů Kč, o) Pravoslavná církev v českých zemích Kč, p) Slezská církev evangelická augsburského vyznání Kč, q) Starokatolická církev v České republice Kč. - Jednota bratrská obdrží cca 20 mil. ročně, přičemž provozní náklady činí cca 60 mil. ročně. DOPIS ŠKOLSKÝCH SESTER DE NOTRE DAME PŘEDSEDOVI ČSSD BOHUMILU SOBOTKOVI JAKO REAKCE NA SLOŽENKOVOU KAMPAŇ. držují Česká republika, kraje, obce a různé právnické a fyzické osoby. Neučiním tak, protože bych se zajisté také dopustila nepřesností. Nemohu totiž vnikat do státních (zvl. policejních) ani soukromých objektů, příp. na takové pozemky, abych nechala pořídit znalecké posudky. Tento postup by asi způsobil větší zděšení mezi občany než Vaše kampaň. Navíc by to byla značně drahá záležitost a tato investice by zřej- mě pro nás nebyla návratná. Náš odhad ceny majetku tedy může být jen přibližný a je započítán do hodnoty celkového majetku církví a židovských obcí, o kterém se v posledních měsících konečně jedná. Ráda bych Vám však ujasnila několik věcí: - Naše kongregace se od svého založení v polovině 19. století věnovala především vzdělávací činnosti, zpočátku na venkově, později i ve větších městech. Postupně se začala věnovat také hluchoněmým, opuštěným a osiřelým dětem. Objekty a pozemky pro tuto činnost a pro její podporu získávala kongregace za peníze drobných i větších dárců a z výdělků a věn sester. - První vlna zákazů činnosti a vyhánění sester i jim svěřených dětí nastala po nástupu fašistické moci, kdy byly některé z objektů použity pro vojenské účely. Druhá vlna přišla v roce 1948 a shodou okolností byly tytéž objekty použity pro tytéž účely jako za nacismu. - Po tzv. sametové revoluci nám byly některé objekty v dezolátním stavu vráceny, aby sestry měly vůbec kde žít. K obnovení naší činnosti mohlo dojít jen ve velmi omezené míře. Šikana státní moci však dodnes pokračuje: - Během uplynulých 20 let byly státem zcizeny další naše nemovitosti. - Z pozemku, který je součástí našeho areálu a který chybou ve výčtovém zákonu nebyl vrácen, po nás stát požaduje nájemné (v jiných kruzích se tomu říká výpalné). - Některé nemovitosti stát stále používá k účelům, na které jejich původní sponzoři rozhodně nepřispívali a tím se jim de facto vysmívá. - Na rozdíl od ostatních restituentů jsme dodnes s celou církví dehonestovány za to, že bychom rády hospodařily na svém a ze svého. Snad tedy, vážený pane Sobotko, pochopíte, proč nás Vaše zkratkovitá a nenápaditá kampaň uráží, a že proto za Českou provincii Kongregace Školských sester de Notre Dame tímto vyjadřuji podporu Prohlášení předsedů ČBK, ERC a FŽO k narovnání vztahů ze dne S přáním všeho dobrého Silvie Němcová provinciální představená 18