Smrt. jako souèást života

Transkript

1 ~ "--r- - ; ~ MUDr. van Rusnák CSc.. Smrt ~- jako souèást života. v V PlZUl, 18. Cervna 1999 }. Pøeloženo ze zvukového záznamu se souhlasem autora.

2 Dnešní pøednáška, na které jsme se sešli, jistì obohatí obì strany, protože já v takové chvíli nejen dávám, ale i mnohé získávám. Èasto se na takovýchto pøednáškách, kde je atmosféra vytvoøena hlubokým duchovním zájmem, dozvím úplnì nové vìci. "Kde se sejdou dva nebo tøi v mém jménu, jsem já uprostøed nich." To je biblický výrok. Samozøejmì berme ho symbolicky. Nepøichází Syn Boží mezi nás, ale záøení pravdy, spravedlnosti, lásky a èistoty, které nám dodává to, 'co právì v této chvíli potøebujeme. Téma dnešní pøednášky bude povídání o životì a smrti. Smrt je cosi, co mnozí lidé jaksi dávají bokem. Téma o kterém nechtìjí hovoøit, protože v sobì nese jisté napìtí, jistý strach. Všichni jednoznaènì víme, že tìlesná smrt je jistota. Pøece však o ní neradi mluvíme. Celou tu problematiku jako kdybychom nechtìli vidìt a slyšet, ale ona tu je. Už v okamžiku narození je jisté, že èlovìka èeká i okamžik smrti. To je jediná jistota na tomto svìtì, že tak jako jsme pøišli, musíme i odejít. Jen bych zopakoval to, co jsem už v minulé pøednášce øekl. Uvìdomme si, že to, co vidíme, je naše tìlo. Zaposlouchejme se do slov, které jsme si zde povídali minule. Bìžnì øíkáme, to je mùj dùm. Do domu vejdu, z domu vyjdu. To je moje auto. Do auta nastoupím, z auta vystoupím. A pøesnì tak øíkáme, to je moje tìlo. Mùj dùm, moj~ auto, moje tìlo. Ale pøece dobøe vím, že já nejsem mùj dùm, nejsem moje auto a nejsem ani moje tìlo. Jen svùj dùm, svoje auto, svoje tìlo používám. Používám je jako svùj pøíbytek a to od okamžiku, který každá maminka jednoznaènì pozná. Ted', ted' se to stalo. Okamžik prvního pohybu dítìte. Tento zvláštní, silný, velmi intenzivní zážitek prvního pohybu si každá maminka velmi dobøe pamatuje. Konstatuji to jako muž, ale vím, že to tak je, že to nemùže být nijak jinak. V tom okamžiku pøicházíme. Od té chvíle jsme obyvatelé tohoto pøíbytku, který je nám daný podle hmotných tìlesných zákonù, které platí v pøírodì. Od této chvíle tedy používám své tìlo až do okamžiku smrti. Tak jak jsme pøišli podle jistých pravidel a zákonù, tak musíme i odejít. Biologické zákony øíkají, že lidské tìlo má životnost urèitý poèet rokù, daných v okamžiku poèetí jistými pøesnými pravidly tìlesných, hrubohmotných, genetických zákonù, jaký je èas maximálního možného dožití toho mého nástroje, který jsem dostal. Je to samozøejmì nástroj ten nejcennìjší, kterého si musíme vážit, clltánit a po dobu, kterou žijeme zde na tomto svìtì, ho využívat co nejsprávnìji. Tedy abychom co nejvíce duchovnì stoupali, protože jsme bytosti duchovní a ne tìlesné. Proto zdùrazòuji - odpoutejme se od myšlenky, že já jsem to, co vídírn. To co vidíme, jsou naše tìlesné schránky, pøíbytky, které používáme celou dobu života zde na zemi a které jednou musíme opustit. Biblické výroky hovoøí o tom, že ta naše tìlesná schránka, pokud bychom žili správnì, mìla vymìøenou délku života asi kolem 120 rokù. Každý biologický druh má danou urèitou délku života, po kterou zde v tomto Stvoøení mùže pobývat. Jsou mušky, které žijí jen jeden den. Pokud máte doma psa, i kdyby žil kdoví jak, nebude žít déle než 15, ve výjimeèných pøípadech maximálnì do 20 let. To je dané zákony tohoto svìta. A èlovìk mìl ~álnì umožnìno žít 120 lét, ale v dnešní dobì se jich dožívá jen málokdo. Dnešní vìkový prùmìr je okolo 70 let podle vyspìlosti zemì, v které lidé žijí. Ve velmi 'zaostalých zemích je tento vìk kratší. Proè je to tak, jsme si povídali v pøednášce, kde jsme hovoøili o nemocích èlovìka. Dnes se budeme vìnovat právì tomu okamžiku, který se nazývá smrt. Zatím jsme si øekli, že je to jediná nezjnìnitelná jistota po narození. Odejít musíme. Byl bych ale rád, kdybyste pochopili rozdíl v tom, že máme své tìlo, které je smrtelné, ale jako duchovní bytost se mùžeme stát nesmrtelnýnù. Dnešní pøednáška ve vás nemá evokovat strach, i když víme, že setkání se smrtí je vždy okamžik, který s èlovìkem nìjak zatøese. Už samo toto slovo v sobì nese velikou moc. Ale chtìl bych, abychom si naopak uvìdomili možnost nesmrtelnosti. To je to, po èem touží celé generace, o èem se hovoøí od doby, kdy èlovìk na tomto svìtì žije. V dávných dobách si královské rodiny vydržovaly a platily rùzné alchymisty a lékaøe, jen aby jim umožnili žít vìènì. Být nesmrtelný. Chápeme, že tìlo nemùže být nesmrtelné, ale jsme - 2, ; i i. i!

3 - 1 bytost duchovní, která se nesmrtelnou stát mùže. Vìdomý lidský duch, který nasbíral obrovské zkušenosti, které si mùže ponechat pro vìènost a zdokonalit je. Snažme se o to, co je možné. Možnost nesmrtelnosti tu je pro každého lidského ducha, který v dnešní dobì poctivì hledá, ale musí pochopit nìkteré základní principy. Víte, jak jsem se dostal k tomu, že jsem zaèat hledat v této oblasti? Pracuji na interním oddìlení, na kterém se roènì vystøídá okolo 2000 pacientù. Nìkteøí odcházejí z našeho oddìlení uzdraveni, jiní èásteènì a nìkteøí,se již domù nevracejí. Na našem oddìlení zemøe roènì okolo sta lidí. Pracuji na oddìlení už 30 let, takže jsem se pohyboval v blízkosti zhruba 3000 odchodù z tohoto svìta. Je to dost, je to ~aková vìtší vesnice. Zabýval jsem se otázkou, jak se k tomu postavit, pøestože to bylo v dobách, kdy jsem ještì vùbec nehledal v oblasti duchovní. V té dobì jsem byl, øeknìme, takový poctivý materialista, který se snažil hledat pravdu. Takže v té dobì jsem nakonec vidìl, že všechno snažení lékaøù konèí tím, že pacient odchází, umírá a že jsme proti tomu bezmocní, že a dìláme, co dìláme, mùžeme tento okamžik snad pozdržet, ale nemùžeme mu zabránit. Zhruba pøed 20 lety zaèaly vycházet knihy R. Moodyho Život po životì, Život pøed životem, které mì velice zaujaly. Protože i když se lékaø setkává se smrtí èasto, vždy ho nìjak osloví. Na lékaøských fakultách nám o smrti nepovìdìli nic, kromì hlediska technického, co je tøeba udìlat s mrtvolou, co s vìcmi, které po tom èlovìku zùstaly, jak vypsat rùzné papíry. Ale jak se zachovat v té chvíl~ jak se kontaktovat s pøíbuznými, to nás nikdo neuèil. To jsme se museli uèit až v medicínské praxi. Prostì knížky R. Moodyho byly první dotyky s tím, co se dìje asi po tom, když èlovìk z tohoto svìta odchází. A nádherné bylo, k'dyž jsem našel takové lidi, kteøí prožili klinickou smrt a mohl jsem si s nimi porozprávìt o jejich vlastní zkušenosti, co se s nimi dìlo v té chvíli. U nás na jednotce intenzivní péèe umírá nejvíce lidí, ale pøece se nám obèas podaøí nìkoho vrátit zpìt, obnovit jeho životní funkce po chvíli klinické smrti. Klinická smrt je v medicínì celkem jasnì definovaná. Pacientovi se zastaví srdce, pøestane dýchat, zaèínají se rozšiøovat zornice. Ale v dobì tìch dvou až pìti minut, kdy už mùžeme do chorobopisu napsat - pacient zemøel - je ještì nìkdy možné toho èlovìka Vrátit zpìt do života. Bývá to nejèastìji pøi nemocích srdce, kdy dochází k tzv. fibrilaci komor a nastává klinická smrt. Jeden náš pacient se dostal do rekordních 60ti stavù klinické smrti a vždy se nám ho podaøilo vrátit zpìt. Když ten stav klinické smrti trvá déle než pìt minut, i tehdy se nám to v nìkterých pøípadech podaøí, ale toto vítìzství už bývá bolestné. Ten èlovìk již má poškozený mozek a není schopen se chovat normálním lidským zpùsobem. Bývá to bytost, která dýchá, pøijímá potravu, vyluèuje, ale rozumové funkce jsou vážnì poškozené. Obyèejnì tito lidé po kratší dobì stejnì umírají na nìjakou závažnou tìlesnou komplikaci. Takže možnost oživit mrtvé tìlo je známa. Pøece jen nìkteøí z tìch, které jsme oživili, dokázali povìdìt, co bylo po tom, kdy jsme si mysleli, že nežije. Protože tento fenomen je známý, dìlají se dokonce v nìkterých velkých centrech v AngJii takové pokusy, že na vrchni plochu svítidel pøipevní jistì nápisy a kresby, které zdola nejsou vidìt. A ti, kteøí se vracejí zpìt, dokáží povìdìt, co je tam nahoøe nakreslené nebo napsané. Dokáží pøesnì povìdìt, co se dìlo v místnosti, kde oživovali jeho tìlo, jak se pohybovali lékaøi a sestry, a dokonce i co se dìlo ve vedlejších pokojích. To znamená, že naráz se z toho našeho tìla oddìluje cosi, jistá èást, která vlastnì souvisí se mnou samým. Naše duše se odpojuje a dívá se na celý dìj shora. Najednou vidí, že konkrétní lidský èlovìk, to naše skuteèné já, není to lidské tìlo, které tam na tom stole nebo na té posteli leží. Že moje já je cosi jiného. Nemusí to být na nemocnièní posteli nebo <?peraèním stole. Stejnou zkušenost udìlají lidé napøíklad pøi havárii auta, nebo jakéhokoliv tìžšího úrazu s následkem klinické smrti, kdekoliv. Ti, kteøí se vracejí zpìt, dokáží pøesnì popsat, jak k havárii došlo a co vše se dìlo. Když se proberou, zùstává slopa, pamì celého dìje pøed tím. Myslím, že pro vìtšinu z vás není toto nic nového. Neøíkám, že to jsou jediné a jednoznaèné dùkazy, ale je krásné, když vám toto dokáží pacienti vyprávìt a øeknou, že na té druhé stranì jim bylo dobøe, dokonce se jim 3

4 - - nechtìlo jít zpìt. Nicménì všichni slyší hlas, který jim øíká - Ty se ještì musíš vrátit, ty ještì musíš nìco dokonèit na tomto svìtì. Nedávno jsem mìl takový krásný rozhovor s jednou starší pacientkou, které bylo 80 let, a ta prožila svou klinickou smrt v Praze na Pankráci. Bylo to v padesátých letech, v dobì politického pronásledování, její manžel byl nepohodlný bývalému režimu, ale vìznìna byla i ona, a v dobì výslechù a týráni došlo u ní ke klinické smrti. Ta žena mi umìla pøesnì povìdìt: "Doslova jsem se vznesla nad své tìlo. Vidìla jsem vìzeòské dozorce, vìzeòského lékaøe, jak s mým tìlem dìlal umìlé dýcháni. Vidìla jsem z cely do cely, slyšela jsem vše, co øíkali, ale zároveò mi bylo dobøe. A pak jsem slyšela Was, který mi øíkal - ještì se musíš vrátit, máš syna, kterého musíš vychovat." To všechno jsou podobné zážitky lidí, kteøí tuto zkušenost udìlali. Co se vlastnì v té chvíli umírání dìje? Pøestává bít srdce, èlovìk pøestává dýchat a tím, že se zastaví krevní obìh, je signalizováno, že lidská duše a její jádro - lidský duch - odchází, protože lidský duch oživuje krevní obìh. Krev pøestává plnit svoji funkci, doslova se srazí. To, že se ještì mùžeme vrátit zpìt, se mùže stát v dobì, kdy krev ještì sražená není a lidské tìlo má urèitou teplotu. Doslova je to nìco, co by se dalo pøirovnat k pupeèní šòùøe, která spojuje odcházející duševní tìlo s pozemským tìlem. Do' té doby je návrat ještì možný. Biblický pøíbìh vypráví dokonce o návratu po nìkolika dnech. Proto i celý tento jev byl nazván Lazarùv syndrom. To je oficiální medicínský n~ev podle biblického oživení Lazara Ježíšem. Jak celý tento dìj probíhal, zda rycwe nebo pomalu, závisí na tom, jak pøíslušný lidský duch zde na tomto svìtì žil. Ten, kdo se zajímá o duchovní hodnoty a naplòuje jimi svùj život, ten odchází o mnoho lehèeji než ten, který se o nic takového nezajímá. Ti lidé, kteøí se zajímají jen o pozemské hodnoty, kteøí jsou pøesvìdèeni, že já jsem jen toto tìlo a skonèením jeho funkcí už pøestanu existovat, ti se doslova zuby nehty drží života. To jejich umíráni je o mnoho tìžší, delší, bolestnìjší. Ten èlovìk, který ví, co se v té chvíli dìje, který to vnitønì duchovnì pøijme jako samozøejmost, ten má totiž mnohem menší problémy pøi odchodu. Nejen že kratší dobu cítí bolest, nebo odchází prakticky úplnì bez bolesti, ale i ta šòùra, která ho drží doslova pøes tzv. astrální tìlo v oblasti solární pletenì, se velmi rycwe uvolòuje a mùže odcházet. Doslova se pøetrhne lehce. Totiž i po smrti se lidská duše, tedy èlovìk v duševním obale, musí zdržovat dokonce nìkolik týdnù pøi svém tìle. Nemùže od nìj odejít. A tak je tøeba si uvìdomit, že majitel tìla ve velké vìtšinì pøípadù po chvíli tìlesné smrti stojí vedle nás. On vše vidí a slyší. Øíká se - o mrtvých jen v dobrém. To už staøí lidé v dávných dobách vycítili, že nemáme povídat o mrtvém èlovìku nic jiného než to, co jsme mu dokázali povìdìt do oèí za jeho života, protože on tam je. Pokud toto lidé vìdí, ja~o napø. personál v naší nemocnici, chovají se úplnì jinak k mrtvému èlovìku, než ti neznalí. Prostì je nutné udržovat urèitá pravidla, aby byla zachována dùstojnost chvíle, aby se tam nehovoøilo nic, co tam nepatøí. Je to asi tøi mìsíce, co zemøela jedna moje dobrá známá. Byla to paní asi osmdesátiletá. Pøišel jsem k ní ve chvíli, kdy umírala. U jejího lùžka byly její dvì dcery a vnuèka a plakaly nad ní. Známe se dobøe a ony vìdí o mých postojích a tak jsem jim øekl: "Dìvèata neplaète, vždyt' vaše maminka je tu. Toto je jen její tìlo. Ona. je zde v této místnosti a my k ní mùžeme hovoøit. Ona nás slyší." Øekl jsem tedy té mrtvé: "Teto Evko, postavte se zde pøed nás. Chceme Vám ještì nìco dùležitého povìdìt." Velká vìtšina lidí totiž ve chvíli smrti ani neví, co se s nimi dìje. Domnívají se, že to, co prožívají, je sen. A tak jsem jí øekl: "V této chvíli jste od nás odešla. Stalo se to, èemu se øíká, že jste zemøela. Ale Vy sama vidíte, že žijete dál, že nás vidíte a slyšíte, co hovoøime, i když my neslyšíme Vás: Chci Vám povìdìt nìco velmi dùležitého. V této chvíli Wedejte, Wedejte cestu Boží pravdy, protože jen ta Vám mùže pomoci, abyste se stala nesmrtelnou. My Vám v této chvíli chceme dát odpuštìní od nás všech, co tu stojíme, za to, co jste kdy v životì pochybila vùèi nám, a zároveò Vás poprosit, abyste odpustila Vy nám." Vím, že by se mnohému z vás mowo zdát, že je to fiktivní situace, že si to vymýšlím. Ale jistì jste slyšeli o lidech jasnovidných, kteøí mají. možnost takovéto situace vidìt. Já tuto 4

5 ~ - - ~~ - -. schopnost nemám, ale vím podle zákonù a pravidel, které jsem pøijal, že to tak musí být. V takovéto poslední chvíli mùžeme ještì krásnì zasahovat a uvìdomit odcházející duši zemøelého èlovìka o tom, co se stalo. ten nejzarytìjší materialista, kterého toto vùbec nezajímá, se zachvìje ve chvíli, kdy se to zaè&;1e týkat jeho, nebo nìkoho z jeho blízkých. Protože se dìje cosi, co on nemùže nikterak zvládnout nebo ovlivnit. Stává se, že i takového èlovìka mùže tento okamžik pohnout a duchovnì otevøit. Rozum, na kterém tito lidé stavìli, je v té chvíli bezmocný a i strach, když se v takové chvíli dostaví, je citový stav, který i duchovnì èlovìka otevírá. A èím je intenzivnìjší, tím rychleji jsou ochotni pøijmout nové poznáni. Nìkolikrát jsem na oddìlení v nemocnici zažil, že lidé, kteøí nevìdìli o okamžiku smrti vùbec nic, za pár minut pochopili vše, co my si tu budeme povídat dvì hodiny. Vzpomínám si, že jednou ležel na našem oddìlení pán ve velmi špatném zdravotním stavu a zaèala ho navštìvovat jeho bývalá manželka. Byla u nìj i ve chvíli, kdy zemøel. Øekla mí neš astnì:,)á j~em mu ještì tolik potøebovala povìdìt nìco velmi dùležitého, ale už je pozdì, už nemohu." 1 Rekl jsem jí: "Proè ne, jdìte na pokoj za ním, zùstaòte tam, ale nehovoøte k mrtvému tìlu na ; posteli. Øeknìte mu, aby se postavil pøed Vás a klidnì mu povìzte vše, co máte na srdci." Ta žena, která pøed tím pùsobila dost ne~roticky, neklidnì, na ten pokoj šla, zùstala tam asi pìt. minut a odcházela klidná, vyrovnaná. Rekla, že na tu chvíli nikdy nezapomene, že mu povìdìla f vše, co mu povìdìt chtìla a k èemu pøedtím nemohla najít odvahu. Tedy smrt je nìkdy poslední možnost, jak lidi duchovnì probudit. ffiavnì ty okolo. Ale i ti r lidé, kteøí prožijí klinickou smrt a vrátí se, se výraznì zmìní. Okamžikem odchodu, tedy tìlesné : smrti, pøecházíme na druhý svìt, kde pokraèujeme dále. Je to doslova narození se na druhý svìt. Lidé, kteøí prožili klinickou smrt, èasto hovoøí o tmavém tunelu a pak o svìtle, s kterým se setkávají. dítì, které se rodí na tento svìt, prochází nejdøíve tmavým tunelem a pak pøichází do svìtla. Je to jakási analogie. Odchod na druhý svìt je též jistý porod do druhé dimenze. Je tøeba si uvìdomít, že žijeme v tom okamžiku dále. Jak dlouho žijeme, to je dané pravidly, které se týkají našeho tìla, které má, jak jsme si øíkali na zaèátku, stanovenou urèitou životnost. U nìkoho kratší, u nìkoho delší. To je dané pravidly, jak jsme žili v pøedcházejících životech. Je nám dána znovu vyèlenìná doba na duchovní zrání tak, abychom se sem již nemuseli vracet. Každý z nás zde má tuto šanci, ale málokdo ji naplní. A tak i v této dobì jsme tu, a to, že jsme tu, znamená, že se máme snažit. Že máme hledat cesty, abychom se stali duchovnì vyspìlými. V modlitbách lidé prosí - pøijï království Tvé - ale ne, že on nám je udìlá, ale my svojí vyspìlostí se máme stát tìmí, kteøí je vybudují již zde na zemi a mìli bychom se o to snažit vìdomì. V jedné knížce od Edgara Cayceho - to je ten americký spící prorok - jsem zachytil dvì pìkné myšlenky o tom, jak dlouho èlovìk žije. Nebudeme teï mluvit o chorobách, které ukonèují lidský život, ale èím je limitovaná doba, dokdy tu jsme. Z té knihy jsem si vybral tyto dvì úvahy: "Do té doby, dokud jsme ještì schopni duchovnì rùst a zdokonalovat se. Kdo ustrne, neumí jít dále, tomu už je zbyteèné tady být. Už v tomto tìle, které dostál, není schopný dál se vyvíjet." To byla jedna úvaha. A druhá, že jsme tu do té doby, dokud jsme nìèím pro tento svìt a pro sebe navzájem užiteèní. To slùvko "užiteèní" nás pøibližuje k jednomu všeobecnému pravidlu, k jednomu nejvyššímu zákonu a to k lásce. Definice lásky je krásnì vyjádøena v Poselství Grálu od Abdru-shina: "Láska je jen dávat, dávat druhému to, co mu prospívá, to, co je pro nìj užiteèné." Tedy ještì jednou - láska je jen dávat, nikdy. ne brát. Láska je i pøísnost. Napø. maminka nedovolí svému dítìti vše, co by chtìlo, protože ho má ráda a ví, že nìkteré vìci by mu neprospìly. Stejnì tak, když pùjdu navštívit svého nemocného pøítele, nepøinesu mu balíèek cigaret, pøestože je kuøák, ale donesu mu tøeba jablka nebo nìcot co by mu bylo prospìšné. Vrátíme se k té úvaze, že jsme zde na tomto svìtì do té doby, dokud jsme nìèím užiteèní. Jistì ale znáte okolo sebe lidi, kteøí už jen leží v posteli, nejsou schopni témìø nièeho, jsou tøeba silnì sklerotiètí a je tøeba se o nì už.jen starat. Jsou takoví lidé nìèím užiteèní? Jsou 5,!! i,

6 schopni ještì nìco dávat? Ano. Oni dávají možnost, aby ti okolo nich se o nì starali a projevovali jim lásku. Jsou tady do té doby, dokud ti okolo nich si cosi nesplní, aby se mohli osvobodit z provinìní, které si tøeba pøinesli z minulého života, nebo si je zpùsobili v tomto životì. To jsou tedy dva pohledy na to, do kdy tu jsme. Jistì musíme vzít v úvahu i to, kolik èasu nám bylo dáno již v okamžiku poèetí pro naše hmotné biologické tìlo, ale svým nesprávným zpùsobem života si ho ještì zkracujeme. Tím, že èlovìk má nesprávnou životosprávu, že se málo pohybuje, že kouøí, nadmìrnì jí, pije alkohol atd. si z tìch daných rokù ubírá. Samozøejmì to není jediná pøíèina. Duchovní pøíèiny jsou na stejné úrovni, naopak ještì závažnìjší. Kdo se stále zlobí, trápí, kdo je stále smutný, kdo má v sobì závist, nenávist, to se promítá po urèité dobì na jeho tìle a tím si život zkracuje. A protože se tìchto špatných vlastností sám neumí zbavit, tak tu musí být pøísnost a bolest choroby, která ho upozoròuje na to, že nežije správnì. Co se v dnešní dobì dìje? Každý, kdo jen trochu dokáže vnímat duchovní hodnoty, cítí, že je vše velmi zrycwené. Opakovanì používám pøíklad mého dìdeèka, který se dožil 85 let a odešel z tohoto svìta v roce On byl z dìdinky, která je na støedním Slovensku, v životì byl jedenkrát v Bratislavì a jednou byl ještì jako voják v Jugoslávii. To byly jeho dvì cesty za celý život, o kterých nám èasto do detailu :vypravoval. Já jsem byl vèera v Písku, dnes jsem v Plzni, zítra budu v Aši, pøedtím jsem byl týden v Bratislavì a ještì pøedtím pár dní v Košicích. Za jeden mìsíc prožiji více kontaktù s lidmi, než mùj dìdeèek za celý svùj život. Co kontakt s èlovìkem, co situace, co konkrétní dìj života, to jistý návrat. Protože víte, že v tomto svìtì bìž! život tak, že co si zaseješ, to si musíš sklidit. Je doba skliznì. Co setkání s èlovìkem, to vyrovnání jistých dluhù z minulosti. Každým setkáním si dokonèujeme ty kruhy z minulosti. Pøicházíme do pozice skliznì. V každé chvíli v kontaktu s jinými lidmi sklízíme to, co js~e seli dlouhá staletí, èi tisíciletí zpìt. Je to doba ukonèování všech kruhù. Setba i sklizeò je ve velikém proudu. Vše se zrycwuje a to o nìèem svìdèí. Blíží se doba závìru. Víme o rùzných proroctvích, o posledním soudu, o konci svìta. Mùže si to nazvat kdo chce jak chce, ale vyci ujeme, že se dìje nìco velmi dùležitého. To zrychlení znamená, že se ta doba blíží. Kdy to bude, neví nikdo. To ví jen sám Stvoøitel. Musíme si uvìdomit i relativitu èasu, protože biblické vyjádøení øíká, že tisíc rokù je v duchovních výšinách jako jeden den. A tak ti, co toto nevyci ují, mìli by se pøece jen probudit, protože bije zøejmì poslední minuta na hodinách dìjin. Snad to bude zítra, za deset let nebo za sto rokù, to je všechno zítra. To znamená, že máme k dispozici už jen pár chvil. Proto je tøeba, abychom se ze všech vnitøních sil pohnuli smìrem k duchovnímu rùstu a k Wedání. Je samozøejmì tøeba, abychom se ~ìli èeho pøidržet. Tu je potøeba hovoøit tak, jako v pohádkách o zdroji živé vody, která nám mùže dát nesmrtelnost. V dnešní dobì je zde zdroj živé vody, zdroj Pravdy. Pravda nám byla vždy, v rùzných dobác~ podle toho na jaké úrovni lidstvo bylo, a v rùzných krajinách tohoto svìta, pøinášena proroky. Byly tu základy, které dostalo lidstvo už skoro pøed ètyømi tisíci lety pøes Mojžíše. Bylo tu Slovo, které chodilo po zemi jako Syn Boží pøed dvìma tisíci lety. Tìch možností, jak získat nesmrtelnost pøes Pravdu, která nám byla pøinášena, tu bylo mnoho. Ale v dnešní dobì, kdy je nás na tomto svìtì 6 miliard, jsme úlohu ještì zøejmì nesplnili. Ještì jsme svázáni s touto hmotností a zda se od ní dokážeme odpoutat a zabezpeèit si, my lidští duchové, život vìèný, je jen na nás. Proto je tøeba naplno èerpat ze zdrojù Pravdy. Ty zdroje Pravdy tu jsou, je tøeba je jen hledat. Kdo hledá poctivì, ten najde.. Jsem nesmírnì št'astný, že já jsem je našel. O svém zdroji jsem vám již povìdìl. Kdybych nepoznal Poselství Grálu, nemow bych vám povídat nic z toho, co by vás zajímalo. Když spojíme to, co jsme se nauèili rozumovì o našem tìle s hodnotami duchovními, tak ještì stále máme šanci. Protože je tu doba, kdy se vše mrtvé v nás musí probudit. Všechno, co je v nás a co se zdá být už mrtvé, co zaspalo, co jsme v sobì ale nosili a nosíme, to se bude probouzet. 6..." -

7 Tedy to co bylo skryté v nás, to bude muset vyjít na povrch. Dívejte se dobøe na lidi okolo sebe, jak se na nich projevuje to, co v sobì skrývají. Vzpomnìl jsem si na citát z Karla Èapka: "Doba lidi nemìní, doba lidem vždy jen umožní, aby ukázali, co v nich je." Kdo byl dobrý za pøedcházející éry, je dobrý i teï, to se nedá zmìnit. Kdo v pøedcházející dobì pøemýšlel nad tím, jak co nejrychleji zbohatnout, teï se ukazuje. V té minulé dobì se bál a nemìl možnosti, aby naplno ukázal svoji chamtivost, svoji vychytralost, jak nìkoho oklamat a získat peníze. Dnes tu možnost má. Tak to, co v tìch lidech bylo potlaèené, co bylo skoro mrtvé, vykvete naplno pod obrovským tlakem síly, kterou každý z nás dostává. Dívejte se pozornì okolo sebe, každý se projevuje podle toho, co v nìm je. Ten, kdo byl slušný a mìl morální zásady tenkrát, má je i nyní. Dokonce je v nich ještì pevnìjší. Další biblický citát øíká: "Nechte mrtvých, at' pochovávají své mrtvé." Co to znamená? Pøece mrtvý èlovìk nebude pochovávat mrtvolu. Ale v dnešní dobì je velmi mnoho lidských duchù, kteøí jsou duchovnì mrtví. Co znamená být duchovnì mrtvý? To jsou ti, kteøí už nikdy nebudou nút šanci pøejít do vìènosti v tom smyslu, že se již nemohou stát duchovnì nesmrtelnými. Duchovní hodnoty je už nezajímají. Zajímají se už jen o materialistický zpùsob života. Žijí zde a snaží se užívat pouze pøíjemných stránek života. Na to, co bude potom, už vùbec nepomyslí. Prostì v to nevìøí a nechtìjí se' o tom ani bavit. Nechme je tak. Už jsem tady minule ve své pøednášce øíkal takové pøirovnání, a sice našeho tìla coby domeèku, nebo ještì lépe auta, které jsme dostali k používání pro tento život. Dostali jsme ho zároveò i se šoférem. To auto, to je naše tìlo a vpøedu sedí øidiè, to je náš pøední mozek. Mozek, který produkuje rozum. A vzadu v tom autì sedí pán - to jsme my. To je lidský duch, který má øídit šoféra, kudy má jet. Každý v okamžiku narození dostaneme i urèitou úlohu, tedy trasu, kterou máme ujet. Napø. v pøeneseném slova smyslu z Prahy do Paøíže. Na to, abychom se tam dostali, musíme mít v poøádku jednak to naše auto, tudíž se máme o nì peèlivì starat a ne je úmyslnì poškozovat, a pak ten pán vzadu musí být živý a bdìlý, aby pøikazoval øidièi, kudy má jet a znát pravidla silnièního provozu. Pokud je nezná, pak se stane, že na køižovatce to auto poškodí. Pùjde do opravny - tedy do nemocnice - tam ho dáme do poøádku, ale když ta pravidla nezná, mùže se stát, že na další køižovatce to auto poškodí znovu. Musíme se starat nejen o naše tìlo, to je základ, abychom se mohli poznáním pravidel života - zákonù Božích na tomto svìtì - dostat do cílové stanice. To je naše úloha. V této dobì mnoho tìchto autíèek jezdí už jen tak, že je øídí šofér, a ten si dìlá, co chce. On je schopný jezdit sám s tím autem, ale pán vzadu spí. Lidský duch - vládce toho auta - nemá zaspat. Ale mnoho lidí je v dnešní dobì mrtvých, a to z toho dùvodu, že pøenechali vedení tohoto našeho systému tìla rozumu. A rozum, pøední mozek, velmí rychle pøevzal vedení, a v tom okamžiku doslova zavøel okénko, jako to bylo v tìch starých filmech, kdy šofér vozil svého pána tak, aby ho nerušil. A si tam klidnì spí a on si dìlá s autem, co chce. Rozum vždy uvažuje jen úèelovì, bez toho, aby mìl jakék91iv morální zábrany. Je doba pragmatismu. Dobré je to, co je mnì prospìšné. To je heslo mnohých politikù. Ale to je absolutnì proti zákonu lásky. Ten zní pøece - dávat, ne brát. Opakem lásky není nenávist, opakem lásky je sebeláska. V nenávisti je hl~vnì strach. O tom bychom mohli povídat dlouho, ale vra me se k problematice, která se týká smrti jako takové. Je dobré vìdìt, jak celý ten dìj probíhá. Je velký rozdíl, když odchází na druhý bøeh nìkdo, kdo se zajímalo duchovní problematiku a kdo ne. Ten, kdo o tom nechce nic vìdìt a nic slyšet, pøechází do oblasti, kde nic nevidí a nic neslyší. Pøichází do tmy na druhé stranì. Každý z nás po odpojení té støíbrné šòùry od našeho tìla, po rùznì dlouhé dobì, nìkdy i nìkolika týdnù. Nìkteøí duchové bývají pøi svém tìle i 40 dnù, absolvují svùj pohøeb, nìkdy bývají na høbitovì pøi svém tìle, než se mohou uvolnit a potom jsou doslova posunuti do té úrovnì, do které se dostali zde na této zemi. Tedy ti, co' nechtìli nic vìdìt o posmrtném životì, co nechtìli nic vìdìt o duchovních hodnotách, jdou do oblasti, kde je tma. Nic nevidí, nic neslyší. Prožívají 7 i

8 ~;~:-;\ vše jako zde, ale jakoby byli slepí a hluší. Je to bolavá doba, dokud v této situaci nevymknou slova, která použije každý z nás, když je mu nejhùøe. Slova, která smìøují k Tvùrci. A v této chvíli se jim zaèíná trochu rozjasòovat,ale j~ to ještì dlouhá cesta, než mohou pochopit to, co se dá pochopit už zde na zemi. My lidé na této zemi shromažïujeme stále nìjaké bohatství. Chceme mít lepší dùm, lepší auto, poèítaè, nové šaty, pìknou dovolenou a další vìci. To není zlé, ale nemá to být cílem našeho života. Naše tìlo, které jsme dostali a které je nejcennìjším nástrojem, máme samozøejmì udržovat v poøádku. Máme mu dávat to, co mu patøí, starat se o nì. Ale perfektnì pøipravené auto - tìlo - je stále jen základem k tomu, abychom se mohli pohnout k cíli, a ne jenom auto leštit a stát s ním na jednom místì. My to auto musíme používat. Musíme se vydat na tu cestu životem a stoupat smìrem nahoru, jít tou cestou duchovního poznání. Tedy dokonale pøipravené tìlo je jen základem k tomu, abychom mohli duchovnì rùst. Z tohoto svìta si pøece neodneseme nic. Aní dùm, chaty,.ani bankovní konta, zlato a brilianty, ani svìtské tituly, svìtské postavení. Odnášíme si jen jediné, a to zkušenosti z vìdomého prožití. Máme možnost otevøít duchovní oèi, a když nemáme dar jasnovidcù, pøece mùžeme vidìt. Ani já nemám žádný dar jasnovidcù, ale vím, že když nìkdo odchází, mohu s ním hovoøit. Lidé, kteøí tento dar mají, mi to potvrdí. Takže tyto dary z poznání nejvyšších hodnot, které k nám pøicházejí a jsou k dispozici, vìdomì využívej~e, abychom mohli duchovnì rùst. Je jedno, zda byl nìkdo král, prezident, lékaø, uèitel èi bezdomovec, každý se dostává do takové pozice, jaká mu patøí a z ní je možno èerpat zkušenosti, poznání, a to je to jediné, co si s sebou odnášíme. Proto se snažd1e jít za duchovními hodnotami a snažme se o to vìdomì. MÙžeme získávat poznání tím, že èteme kníhy, které nám ukazují, kterou cestou kráèet. Už toho èasu tolik nezbývá. Tím, že se to vše zrychluje, ta cestièka na vrchol, pokud bychom to nakreslili jako trojúhelník, je stále strmìjší. Ten trojúhelník se totiž stále zkracuje. Výška vrcholu se nemìní, ale mìní se délka pøíchodu k nìmu. K tomu, abychom ten strmý vrch zvládli, už potøebujeme pomoc. Horolezci, když jdou na velmi stm1ý vrch, používají lano. V duchovním slova smyslu to lano je tu pro nás k dispozici, je to poznání Pravdy, která je lidem vysvìtlena na pár stovkách stran. KJÙh, které se zaobírají duchovními hodnotami, jsou v dnešní dobì tisíce. Kterou si vybrat, která je ta pravá? Pravá je ta, která vám dává jistotu. Nemìli bychom sklouznout do nìjaké dogmatické polohy, která nepøipouští, že by nìkteré vìci mohly být jinak. Každá církev tvrdí: "Já mám pravdu". Podle mne je tu velmi jednoduché kritérium. Pokud kráèím správnou cestou, mùj život se stále rozjasòuje a rozjasòuje. Ano, jakmile jdu cestou vzhùru ke Svìtlu, k slunku života, tak musí být stále jasnìjší, lepší. To znamená, že musím stále víc a víc prožívat dny svého života v pokoji, klidu, štìstí, harmonii, se schopnostmi všechno vyøešit. Kdo tvrdí, ž~ kráèí správnou cestou podle svého svìtonázoru, a mluví o tom, že je neš astný, že je stále smutný, že si neumí vysvìtlit to nebo ono, že se trápí, že se.zlostí, ten vlastnì tím vypovídá, že nezná cestu k Pravdì, k Bohu. Protože Pravda mì musí vynášet stále výše do svìtlejších výšin, kde je stále krásnìji a krásnìji. A toto se dá prožívat už zde na zemi. Není tøeba èekat, že to bude na druhém svìtì. Jen tehdy mám jistotu, když jsem den ze dne š astnìjší. Možná si øíkáte, jestli si jen tak nevymýšlím. Ne. Pokud to èlovìk prožívá sám na sobì, mùže to øíkat s naprostou jistotou. Neøíkám, že nedìlám žádné chyby, ale dokáži si velmi rychle uvìdomit, èím jsem si sám zavinil to nebo ono, a umím to velmi rychle dát do poøádku. To je pro mne kritérium, že mám v rukou cestu Pravdy a že to, co pøijímám, mohu v praxi života uplatòovat a nemusí mne JÙkdo vést. Pozor na jakékoliv vedení lidmi, protože lidé vždy sklouzli k pozici moci. Každá církev nakonec vždy skonèila jako mocenská struktura, která pøikazuje lidem jednou to, jednou ono. A je jedno která. Každý z nás musí mít v sobì jistotu, že kráèí správnou cestou, protože na druhé stranì v okamžiku závìru - posledního soudu - se nebude možno vymlouvat - to mi pøikazovala ta nebo ona církev, to mi øíkali ti èi oni lidé. Ne, tam jsi èlovìèe zodpovìdný jako., 8. -.,, '...:

9 -~ - lidský duch sám za sebe. Samozøejmì ti, co mì nesprávnì vedou a já se jimi nechávám vést, nesou za to urèitou zodpovìdnost, ale já jsem zodpovìdný za to, že jsem se jimi nechal vést. Každý z nás musí sám vycítit, a to jsme dostali všichni do vínku, všichni máme schopnost se øídit citem, to znamená vycit'ovat, kde je pravda a kde ne. Jen pozor na náš rozum! A pozor ještì na jednu okolnost, na úspìch! Žijme správnì každý na svém postì a je jedno, kde jsme zamìstnáni. Nerozlišujme lidi podle toho, na jakém postu jsou, ale jak vykonávají svá povolání. Mùže být vynikající uklízeèka a velmi špatný lékaø. To spoleèenské postavení nemùžeme dát do pozice, že ten je vyšší, protože je lékaø, a ona je spoleèenská nula, protože je uklízeèka. Hodnota èlovìka spoèívá v tom. jak vykonává své povolání. To je v této dobì to nejdùležítìjší. Je tøeba si uvìdomit, že každý z nás má šanci tam, kde je. Neznamená to, že se musíme dostat na spoleèenském žebøíèku nìkam vysoko. Poctivì žijme tam. kde jsme a nikdy nedìlejme druhému to, co nechceme, aby dìlal nám. V praxi života využívejme zákona lásky. Když ho budeme žít a vìdomì používat, zaène se nám doslova rozjasòovat. Všechna dogmata vedou lidi pøísnou rukou a urèují, co èlovìk nesmi a když to udìlá, že bude vylouèený, zatracený. Ale kdo z lidí mùže zatracovat? Komu bylo dáno toto právo? Pøece - nesuïte, nebo budete souzeni, netrestejte, nebo budete trestáni. Nechme spravedlnost na vìèných zákonech našeho Stvoøitele. Krásnì se nán1 bude ukazovat, kdo jaký je okolo nás i jací jsme. Když najdu Pravdu, tak jsem zodpovìdný jen Pravdì samotné a nikomu z lidí. Pøípust'me si, že my lidé jsme omylní. to, co já vám øíkám, pøehodnocujte svým citem. Nechci vám vnucovat, že je to všechno do puntíku naprostá pravda. Snažím se o ni, ale to neznamená, že ten, kdo se snaží, je už naprosto dokonalý. Takže vyci ujme a nemùžeme se zmýlit. Mohu za sebe øíci - našel jsem cestu, která mì usmìròuje v každé chvíli mého života a nikdy mì za ty roky, co ji mám. a už ji mám pomalu 10 rokp, nezklamala. Tojájsemji obèas zklamal a dostal jsem hned tvrdou ránu, abych se vzbudil. Den po dni se pøesvìdèuji, že moje cesta je správná. Nemohu ji nikomu vnutit, ani bych to neudìlal. Ale pokud cítíte ze mì jistotu, tak je to ono. Pravda èlovìku dává jistotu i v této dobì. A se dìje kolem mne, co se dìje, vím. že kráèím správnou cestou a to je cesta, po které všichni lidé touží, cesta k nesmrtelnosti. Nemoc a signály bolesti nás vždy upozoròují, že nekráèíme správnì. Mìli bychom se už nauèit, že pokud je naše tìlo nemocné, znamená to, že dìláme dlouhodobì jisté pøestupky proti vìèným pravidlùm života - zákonùm Božím. Již nyní je tøeba vše urychlit. Neèekejme na to, až naše tìla budou vážnì poškozena. Vždyt' už pøi prvních pøíznacích je tøeba si uvìdomit, že nežijeme správnì. Uème se, že nám Tvùrce života dává možnosti okamžitì pochopit, že jsme udìlali nìjaké nesprávné rozhodnutí. Náš život se totiž skládá jen z rozhodnutí a následkù. Máme svobodnou vùli se rozhodovat, ale potom musí vždy pøijít následky. Už nezbývá mnoho èasu na experimenty. Je tøeba jednat uvážlivì, dle Božích zákonù. My všichni jsme zde byli už mnohokrát, a to, že jsme zde znovu, je dùkazem, že nejsme dobøí,žáci. Že jsme opìt museli pøíjít do školy života, abychom se koneènì douèili. Ale ten èas se krátí. Náhle život konèí, a pokud nestihneme, p,rolltáváme. A zde je ten moment vìèného zatraceni. Máme jistý èasový limit, do kterého musíme splnit jistou úroveò duchovních vìdomostí a dojít k duchovní vyspìlosti a umìt toto používat v praxi. NeÈeká se od nás, že budeme stoprocentnì dokonalí, ale abychom prošli tím okamžikem posledního soudu, musíme dosáhnout urèitý vývojový stupeò, pøes který se musíme dostat. Kdo se nedostane, nedá se nic dìlat, ten odchází do oblasti vìèného zatracení.. Co to znamená? Jak si vysvìtlit tyto pojmy duchovní smrti? Tìlesná smrt je nám jasná. Je to nutnost. Ale duše - duch èlovìka - žíje dále a proto by mìl usilovat o to, aby se dostal do oblasti vìèného života. Ke spáse nestaèí jenom uvìøít. Pokud èlovìèe uvìøíš a pøíjmeš tu cestu, která byla pøí nesena pøed 2000 lety Ježíšem a potvrzena v tomto tisíciletí v Poselství Grálu, kde je doplnìno vše, co ještì tenkrát nemohlo být øeèeno, a budeš podle této cesty žít, pak mùžeš být spasen. 9

10 r.',~.. Nenechávejme si to na poslední chvíli, protože nevíme, kdy pro nás tato poslední chvíle nastane. Takový èlovìk, který pøechází na druhou stranu, a který život prožil pouze rozumovì, nezískal nic, odchází chudý. Tento svìt a druhý svìt, to je všechno jen jeden svìt, odlišující se pouze druhem hmotnosti. druhý svìt je jen hmotný a není naší stanicí koneènou, ale jen pøechodnou, ze které se vracíme buï sem, zpìt, nebo odcházíme do rajských výšin. A co znamená vìèné zatracení pro ty, co nesplní svou úlohu do daného okamžiku? Každý z nás sem poprvé pøišel jako duchovní zárodek, který nic neví, ale touží po sebeuvìdomìní. Je to tedy duchovní základ, který pøichází s touhou stát se vìdomým a platným pomocnikem. Každý z nás je individuum, které si vybírá podle jistého pøedobrazu to, èím chce být. Každý v sobì cítíme jistou touhu. Nìkdo tøeba touží být hrdinskyrn vùdcem, žena mùže toužit stát se nìžnou ošetøovatelkou. To v sobì nosí. Snaží se být podobnou jistému obrazu dokonalosti, který vyci uje z nejvyšších výšin. Uvìdomme si vìtu - èlovìk byl stvoøen k obrazu Božímu. Tedy ne podle Boha, ale k obrazu Božímu. Jsme kopie obrazu, nikoliv kopie Boha. Nenamýšlejme si nic o své velikosti. Když pøicházíme sem, ještì nevìdomí, vyci ujeme jistou touhu zpodobnit se s tím naším pøedobrazem, který jsme si vybrali. A souhrn všech dokonalých pøedobr8zù dává obraz Tvùrce. Ale to je tak dokonalé, že Jeho si nikdy ani nepøedstavujme! Už jakékoliv malování Tvùrce je pøestupek, protože jeho dokonalost nemùže lidská schopnost vystihnout. My si pøinášíme vždy jen pøedobraz, který zde máme uskuteènit. Máme se zde ztotožnit s tím pøedobrazem vývojem, ke kterému je nám dána urèitá doba zde v této hrubohrnotnosti. Mùžeme to splnit døíve, nebo za delší dobu, ale máme stanovený limit - do té a té doby, do této chvíle. Pokud to lidský duch nestihne, co se asi stane? Pøedstavte si, že ten duchovní zárodek je èistá, nenahraná magnetofonová páska, která v sobì nese touhu nahrát jistou konkrétní melodii, která se jí líbí, která je jí blízká. A pøichází sem, aby nahrála základ té melodie zpùsobem nejjednodušším a pøece dokonalým. Když to splníme, odcházíme do vìèných oblastí duchovních a tam máme možnost tu jednoduchou melodii, tedy sebe samého v té úloze, kterou jsme si vybrali, dokonèit. Od té jednoduché melodie mùžeme zdokonalovat až do nádherných orchestrálních poloh. Tak nìjak si mùžeme pøedstavit celé toto dìní. Každý lidský duch pøi pobytu zde nìco z té melodie nahrál, ale pokud melodie nebude nahraná tak, jak má být, tak se stane to, èemu øíkáme vìèné zatracení. Ztracení, odebrání všeho, co jsme získali. Ta páska je nemilosrdnì vygumovaná. Páska se neztratí, ale už nemá žádné jméno, už je to nikdo. Mohla to být konkrétní lidská duše, lidský duch, který mohl navìky být v tomto stvoøení pomocníkem. Ale když to do té poslední chvíle' nestihneme, nedá se nic dìlat. Zákony jsou pøísné, neúprosné. Tìm, kteøí to nestihnou, bude vzato vše, co získali, ztratí to. Nebude to konkrétní lidský duch, už to bude zase jen èistá páska, èistý lidský zárodek, který se nemùže ztratit. Ten je vìèný. Už však nebude sebevìdomý, jako konkrétní lidský duch. Znovu jde do dalšího cyklu, který trvá obrovské množství pozemských rokù. To je to, èeho se bojme, z èeho mìjm~ obavy! Nemìjme nikdy strach z pozemské smrt~ ta není nic jiného než narození se duše na druhý svìt. Ale to, o èem jsem hovoøil, to je realita, která mùže postihnout i kohokoliv z nás. my, co víme, ještì nemáme jistotu. Stále platí to biblické - první mohou být posledními a poslední prvními. Nikdo se nevyvyšujme! Žijme v pokoøe a snažme se do poslední chvíle! Èerpejme z té studnice živé vody, která je pro nás lidi k dispozici! Po krátké pøestávce se budeme vìnovat vašim otázkám. Otázka doslova masového umírání v squèasné válce v Jugoslávii. Tam je smrt tématem každého dne. Co se tam vlastnì dìje? Z duchovního hlediska je tøeba zaèít chápat i takovéto velké kolektivní svìtové dìje. Uvìdomme si, že je to nìco mimoøádnì vážného a týká se to nás všech, každého z nás osobnì. Kde jsou vùbec duchovní koøeny toho, co se dìje v Jugoslávii? Vycházejme z jednoduchého poznání o nenávisti. Tam žijí dvì skupiny obyvatelstva - jsou tam pravoslavní køest'ané a jso~ tam mohamedáni. Tato dvì etnika, dvì 10 J~j.;;1 -

11 .., skupiny, které se liší náboženským pøístl!pern, se dlouhá staletí nenávidí. Nenávist má obrovskou sílu. Navíc vychází ze strachu. Nenávistné myšlenky. Vìtšinì z vás nemusím vysvìtlovat, že myšlenka je cosi konkrétního, co na druhé stranì jemnohmotnosti je ztvámìné. Myšlenkami jsme vzájemnì spojeni. Pokud na nìkoho pomyslím, doslova vytváøím jistý kanál k nìmu, a tím kanálem teèe energie, kterou mu vysílám. Existuje energie dobrá a energie zlá, energie lásky nebo energie nenávísti. Pokud nìkdo vysílá k nìkomu nenávistné myšlenky a ten druhý nenávist neprožívá, nenávistnì nemyslí, žije v lásce. Tak ten nenávistný útvar, a již myšlenkový jako fantom, nebo citový jako jistý démonický malý základ se ho nedotkne, ale ztratit se nemùže. Naše myšlenka, hlavnì s citovým podtextem je útvar, který je víditelný a za který osobnì je každý z nás zodpovìdný. Pozor na každou myšlenku, protože ona je okamžitì Ztvárnìna a buï pomáhá nebo útoèí na nìkoho, podle toho, jakou myšlenku vytvoøíme! Ty nevyužité myšlenky, tedy ty, které narazí na nìkoho, kdo je jinak naladìný, se neztrácí, ale shromažïují. Na této zemi je šest miliard lidí. Tìžko si dovedeme pøedstavit to obrovské množství útvaru, které vytvoøíme každý den, z energie, kterou nám dává tvùrce. Energie tvùrce není ani zlá, aru dobrá. Je jako elektøina v zásuvce. Ona prostì je. Ale zda na ní uvaøíme dobrý obìd, nebo bude využita na popravu èlovìka, o tom se mùžeme svobodnì rozhodovat. Používáme energii, kterou nám dává Tvùrce, ale k èemu ji použijeme, za to neseme každý z nás odpovìdnost. Pokud vytváøíme útvary nenávisti, ty se sdružují do jednoho stejnorodého mraku, démoùckého útvaru, který se pohybuje doslova nad celým svìtem. Zastaví se tam, kde je nejvíce lidských duchù, kteøí žijí v podobné emocionální situaci, tedy v nenávisti. Všechny nenávístné útvary z celého svìta, které jsme vytvoøili my, lidé, za poslední roky, desetiletí se shromáždily v jeden démonický útvar, který se zastavil nad Jugoslávií. Ti lidé žijí v nenávísti a pøivolali ten mrak k sobì. Ale to ještì neznamená, že z toho mraku prší. OÙ se musí dostat do urèitého varu, tedy do jisté intenzity citového stavu, který charakterizuje ten mrak nad nimi. Pokud bychom si to nìjak duchovnì charakterizovali, jak náhle jejich intenzita vnitøního stavu dosáhne øeknìme nìjakou hodnotu, tøeba 100, každý jednotlivec se zaèíná doslova napojovat na ten obrovský mrak nenávisti a z nìho pak zaène ke konkrétnímu lidskému duchu proudit obrovské množství energie a ti lidé jednají v nepøíèetnosti. Do Ùch teèe energie nenávisti nás všech, kteøí jsme vytvoøili nenávistné myšlenkové útvary. OÙ ji ve své nepøíèetnosti používají, ale odpovìdnost za to neseme my všichni. Za to, co se dìje v Jugoslávii nese odpovìdnost každý lidský duch, který v životì vytvoøil nìjaké kvantum nenávísti. Každý je spoluzodpovìdný svým podílem za to, co se dìje a v Srbsku nebo v Kosovu. Úplnì zastavít se to dá pouze v pøípadì, že by pochopili tyto zákony a dokázali si odpustit. Museli by se pøeladit z nenávísti na lásku. Pøáli bychom jim upøímnì, aby to dokázali. Modlíme se - Otèe, odpus nám naše víny. Co to ale znamená? Vlna se nevymaže pouze. tím, že poprosím a už jsem èistý. V této modlitbì prosím o to, abych si prožil to, co jsem i zpùso~il druhému. Vyhoví se mi tím, že mi nìkdo ublíží. Ale v tom okamžiku my lidé zaèínáme ; protestovat. Nechápeme, že se právì naplnilo to, o co jsem prosil. Vždyt' vzápìtí zní vìta - jako i my odpouštíme našim viníkùm. Kdokoliv mnì 'ublíží jakkoliv, to se mi jen vyrovnala vina z minulosti a já mám proto odpustit vždy a každému. Kdo toto neumí pochopit, nepochopil vùbec smysl modlitby, která byla dána lidem pøed 2000 lety Ježíšem. Stále se toèíme v zaèarovaném kruhu a neumíme se pohnout. My lidé se dokážeme sejít ve velkém poètu u televizních obrazovek, když je napø. Olympiáda. Kdybychom se jednou tak dokázali sejít u televizních obrazovek v takovém poètu 3 až 4 miliard lidí a povìdìt si to, co jsme si povídali nyní. Tento svìt se dá témìø ze dne na den posunout k lepšímu, pokud bychom dokázali toto pochopit ve vìtším množství a vzájemnì si odpustit. Ale protože.je to zatím jen ideál, který asi jen tak nedokážeme, proto pøichází tvrdé rány. Dá se vùbec odèinit to, že nìkdo druhého zavraždí? Jednak tím, že si stejný osud musí prožít sám, a nebo tak, že èlovìk pochopí,, hluboce lituje a prosí o odpuštìní. Kdo lituje a prosí, tomu bude vždy nìjakým zpùsobem i

12 -. pomoženo, tomu bude vždy podána pomocná ruka, aby se oèistil ještì zde a nyní. Je tu veliká symbolika tøí køížù a velké noci. Uprostøed je Syn Boží, po stranách dva lotøi. Jeden se posmívá, toho nechejme. Ale druhý pochopil, že nežil správnì. Pøijal trest ukøižováním na vyrovnání své viny, litoval a prosil, a bylo mu øeèeno: "Ještì dnes budeš se mnou v ráji." Každý?, Z nás si nese nìjaké viny. Postavme se do øady za tohoto lotra a zaènìme na tom pracovat již " dnes! Hledejme, kde jsme udìlali chyby a odpus me si navzájem již teï, abychom v budoucnosti nemuseli trpìt. Kdo pochopí, pøijme to, co pøijmout má, lituje a prosí, tomu se umožní odèinit si to ještì zde. A vùbec, kdo se rozhodne žít podle zákona lásky - to znamená už nikdy neudìlám to, co nechci, aby jiní udìlali mnì - a budu se snažit nejen navenek a ve své øeèi, ale i ve svých myšlenkách žít tak, jako kdyby to bylo vidìt a slyšet pøed celým svìtem. V poselství od zaèátku až do konce zní jedna vìta: "Udržuj krb svých myšlenek èistý, založíš mír a budeš š astný." Ten krb myšlenek, to je naše citové chtìní. Když se ve svém citu nasmìruji na lásku, tedy níkdy nebudu druhému vìdomì ubližovat a budu se každým svým hnutím nitra snažit být užiteèný tomuto svìtu, tak nemusím mít žádné obavy. Naplnìní této vìty v plném rozsahu dává šanci být nesmrt,elným. Ale nenechávejme si to na zítra, protože zítra už být nemusí! V tom nemá nikdo jistotu. Další dotaz. Prožil jsem klinickou smrt a bylo mi øeèeno:,;musíš se vrátit. Máš ještì povinnosti ke své rodinì," A pak jsem vidìl svého dìdeèka, který pøed èasem zemøel a ten mi øekl: "Nikdy se nenechávej po smrti zpopelnit, hroznì to bolí." Takže, co se týká zpopelnìní, a ještì pøedtím pitvy. Pracuji na takovém oddìlení, kde umírá mnoho lidí. Pro pitvy dle svìtských zákonù jsou daná jistá pravidla. Já osobnì, pokud to není ze zákona nutné, se snažím, a kolegy usmìròuji také tak, aby pitva nebyla. Ale svìtský zákon pøekroèit nemohu. Snažím se tedy, aby se pitva nekonala døíve než za 3 dny. Dokud jsem toto nevìdìl, posílal jsem na pitvu ještì ten den, kdy pacient zemøel. Uvìdomme si, že lidé, kteøí jsou materialisticky zamìøení, mají spojení tou šòùrou velmi pevné, velmi hutné, intenzivnì pøenášející ještì všechny impulsy z tìla. Když takovýto materialista zemøe a pitva by se zaèala ještì týž den, on to všechno pøes astrální i hrubohmotné tìlo cítí. To samé je i se zpopelnìním. Pokud dojde ke zpopelnìní druhý až tøetí den a je to tvrdý materialista, tak tu bolest prožije. Jen lidé vysoce duchovní odcházejí rycwe. Ta šòùra se u nich rozpojí za výraznì kratší dobu. Èas uplynul a budeme muset konèit. Myslím si, že to bylo setkání užiteèné. To, co jsme si tu povídali, se snažme, ani ne tak rozumem, ale citem, v sobì prožít. Vždyt' nám jde o život vìèný a možnost je zde pro všechny, jak tu jsme. Nezahoïme ji a žijme v lásce. Nedìlejme nikdy druhému to, co sami nechceme, aby nìkdo dìlal nám. A držme se toho jediného, když už nièeho jiného ne: "Udržujme krb svých myšlenek èistým. Založíme mír a budeme š astni." To nás m~že dovést do života vìèného. Tìlesné smrti se nemusíme bát, ale zamýšlejme se nad smrtí duchovní. Ještì stále je tu šance. Nezalloïme ji, byla by to obrovská škoda. To vám pøeji a dìkuji za pozornost. Uvedený text je pøepsaný Janou Šípovou z pøednášky nahrané na magnetofonovou pásku se souhlasem pøednášejícího MUDr. vana Rusnáka. Autor pøednášky chce pøipomenout, že uvedené konkrétní pøípady platí v plném rozsahu jen na anonymnì vzpomenutých nemocných a není možné je pøenášet na jiné lidi. Jsou ukázkou projevování se zákonù na konkrétních lidech a mohou se stát pouèením pro jiné. Autor pøednášky chce zároveò všem ètenáøùm zdùraznit, že všechny jeho odborné vìdomosti, by znamenaly pramálo, pokud by nemìl to veliké štìstí, setkat se s dílem POSELSTví GRÁLU - VE SVÌTLE PRA VOY od ABD-RU-SHlNA, ve kterém našel vysvìtlení na všechny své otázky o problémech žití èlovìka ! c "