CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Absolventská práce. Klára Aljančičová

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Klára Aljančičová Olomouc 2015

2 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Specifika změn po příchodu křesťanství v kontextu globálního rozvoje se zaměřením na Ugandu Klára Aljančičová Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. ThLic. Jaroslav Franc, Th.D. Olomouc 2015

3 Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Specifika změn po příchodu křesťanství v kontextu globálního rozvoje se zaměřením na Ugandu vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v závěrečném seznamu literatury. V Olomouci, dne Vlastnoruční podpis

4 Obsah ÚVOD KONTEXT ROZVOJE AFRIKY SPECIFIKA ROZVOJE AFRIKY KŘESŤANSTVÍ V UGANDĚ OD KRÁLOVSTVÍ K NEZÁVISLOSTI PRVNÍ SETKÁNÍ S KŘESŤANSKÝMI MISIONÁŘI POČÁTKY VZDĚLÁVÁNÍ V UGANDĚ UČITELÉ HROZBOU OBDOBÍ MISIONÁŘŦ VZTAH KŘESŤANSTVÍ A KOLONIALISMU VZDĚLÁVÁNÍM KE KONVERZI OD NEOFICIÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ K OFICIÁLNÍMU DESATEREM PROTI SOBĚ SAMÝM LRA Lord's Resistance Army Ideologie LRA VZTAH KŘESŤANSTVÍ A KULTURY V UGANDĚ PARADIGMATA NAHLÍŢENÍ NA VZTAH KŘESŤANSTVÍ A KULTURY TEOLOGICKÁ INKULTURACE VZTAH KŘESŤANSTVÍ A PŦVODNÍCH TRADIC V OBDOBÍ VYROVNÁVÁNÍ SE S KONFLIKTY ZPŦSOB VYPOŘÁDÁVÁNÍ SE S KONFLIKTY Římskokatolická církev a její pohled na kulturní tradice The Acholi Religious Leaders Peace Initiative a její pohled na kulturní tradice Ugandská protestantská církev a její pohled na kulturní tradice Letniční hnutí / pentekostalismus a jeho pohled na kulturní tradice Presbyteriáni a jejich pohled na kulturní tradice Adventisté sedmého dne a jejich pohled na kulturní tradice Africa Inland Church a její pohled na kulturní tradice PROBLEMATIKA MISIONÁŘSKÉ ČINNOSTI DNES... 29

5 4.1 NOVODOBÍ KOLONIZÁTOŘI International House of Prayer IHOP VLIV MISIONÁŘSKÉ ČINNOSTI NA PREVENCI ŠÍŘENÍ EPIDEMIE HIV/AIDS Od kondomů k abstinenci VLIV MISIONÁŘSKÉ ČINNOSTI NA PROBLEMATIKU HOMOSEXUALITY Historický kontext homosexuality v Ugandě The Fellowship podnět k anti-homosexuálnímu zákonu The Call Biskup Christopher Senyonjo ZÁVĚR ZDROJE ANOTACE... 45

6

7 Úvod Cílem této práce je vytvoření kompilace nashromáţděných informací o pŧsobení křesťanství v Ugandě a kritické zhodnocení dopadu na rŧzné oblasti fungování země. Touto prací, která je kompilací získaných poznatkŧ, se pokusím cíle dosáhnout a v závěru tyto informace zhodnotím. Stěţejními zdroji budou odborné publikované články a výzkumy. Za přínos práce bych povaţovala nashromáţdění relevantních informací, které by slouţily ke kritické reflexi přístupu, jaký dnes mají k šíření evangelia některá konzervativní evangelická hnutí. Konfliktní oblasti zmiňuji, neboť se domnívám, ţe právě na nich lze pochopit, jaká moţná rizika s sebou evangelizace mŧţe přinášet nebo do jakých podob mŧţe pŧsobení některých evangelických hnutí dospět. Ke zpracování absolventské práce na téma vlivu křesťanství, mě motivovala zahraniční praxe, kterou jsem strávila v Ugandě. Za dobu svého pobytu v této zemi jsem měla příleţitost pozorovat, jak se křesťanství dotýká kaţdodenního ţivota Uganďanŧ. V kontextu České republiky, která patří dle oficiálních statistik k nejateističtějším zemím světa, to byl pro mě velmi silný záţitek. Křesťanství se dotýká ze čtyř pětin všech Uganďanŧ a je silně přítomno v jejich běţném fungování, tento fakt mě zaujal, proto jsem začala studovat problematiku šíření křesťanství a rozhodla se na toto téma zpracovat i svou absolventskou práci. Křesťanství se v kontextu dnešní doby a oproti jiným náboţenstvím nejeví jako násilné či extrémistické. V mnoha ohledech je v praxi a v kontextu rozvojových zemí právě tím náboţenstvím, které stojí v pozadí rozvojových projektŧ, organizací, zabývajících se humanitární pomocí či jinou snahou zajistit dŧstojnost člověka. Křesťanství má v Ugandě kořeny jiţ od konce 19. století, kdy do země přišli první misionáři a nedlouho poté je následovali britští kolonizátoři, kteří nad tehdejší Ugandou převzali správu. Křesťanství se poté měnilo z nenáviděného náboţenství k utlačovanému, aţ k fanaticky zboţňovanému. Tyto tři oblasti v práci zachycuji a rozebírám. V první řadě se zaměřuji na kontext rozvoje Afriky a dále rozebírám vŧbec první příchod misionářŧ do Ugandy, na počátky šíření evangelia. Problematikou tohoto období je bezesporu vzrŧstající moc misionářŧ, která ve snaze zachránit křesťanství vyústila aţ k převzetí vlády nad celým územím Velkou Británií. Utlačovaným se stalo křesťanství po udělení nezávislosti, po roku 1962, kdy o moc nad zemí soupeřilo 5

8 několik militantních uskupení a vládu převzal Idi Amin, muslim, jenţ křesťanství zakázal a postavil křesťany na černou listinu. V poslední době se křesťanství setkává s nadšenou odezvou, dáno tak moţná několika faktory, z nichţ jedním mŧţe být zapálenost misionářŧ dnešní doby, jakási exotičnost či rebelie, kterou křesťanství nabylo během období snahy ho potlačit, kdy tak Uganďané v podstatě protestovali proti státnímu aparátu, nebo rozsáhlá provázanost církví s dnešním státním uskupením. Kromě této časově kontinuální osy, sleduje práce ještě tři hlavní oblasti. Ty zahrnují kapitolu o vlivu křesťanství na pŧvodní tradice, problematiku prevence šíření onemocnění HIV/AIDS a problematiku homosexuality. V této části se zaměřuji na současnou problematiku šíření křesťanství, na novodobé kolonizátory, kteří stejně jako kdysi za dob předkoloniálních, usilují o konverzi ke křesťanství poslední bezvěrce. Poukazuji zde na to, jak misionáři a stoupenci konzervativních církví ze Spojených státŧ ovlivňují některé faktory fungování dnešní politiky Ugandy, například zvládání epidemie HIV/AIDS nebo faktor homosexuality. Tyto oblasti jsem vybrala z toho dŧvodu, ţe se staly v poslední době velmi sledovaným, kontroverzním i kritizovaným tématem. Lze na nich poukázat na to, jaký mají evangelická hnutí v Ugandě vliv nejen na davy lidí, ale i na státní představitele. Lze zde pozorovat, jaký postoj křesťanství zaujímá k diametrálně odlišné kultuře Afričanŧ, kteří se postupem času pravděpodobně zcela odklonili od svého přirozeného vývoje. Misionářská činnost ve své touze evangelizovat celý svět opomíjí rizika, která její činnost přináší. Křesťanství a evangelická hnutí obzvlášť, fungují na základě pevně daných pravidel, která by měl křesťan dodrţovat, tato skutečnost ale koliduje s celou africkou kulturou, kterou lze jen těţko spoutat a uvrhnout do řetězŧ křesťanského dogmatu. 6

9 1 Kontext rozvoje Afriky Aby bylo moţné zabývat se historií a rozvojem Ugandy, je nutné nejprve v krátkosti nastínit specifika rozvoje celé Afriky komplexně. V této kapitole poukazuji na to, jaký měly jiţ od počátku vztah západní civilizace k tomuto kontinentu, k jeho obyvatelstvu a kultuře. Mŧţeme si zde povšimnout, jakým zpŧsobem nahlíţely vyspělé civilizace na Afričany, jejich neustálých snah o podrobování a nároku, který si na Afriku činily. Je zde velmi povrchově zachyceno období od prvních prŧzkumných výprav aţ k období kolonialismu, který zcela bez nadsázky změnil vývoj celé Afriky. 1.1 Specifika rozvoje Afriky Fakt, který uvádí, ţe je Afrika kolébkou lidstva, je všeobecně známý. Její obyvatelé mají delší historii, neţ kterákoli jiná skupina lidí kdekoli na světě. Po stránce ekonomické byla po většinu času Afrika druhou stranou mince Evropy. Jiţ od antiky, kdy se podnikaly jedny z prvních prŧzkumných výprav, byla Afrika Evropanŧm známa tím, ţe její severní část uzavírala moře, které ji s Evropou spojovalo. Ve středověku se zde odehrával souboj křesťanství s islámem, doba velkého náboţenského rozmachu i náboţenských zvratŧ a v novověku se Afrika stala výzvou pro evropské objevitele a obchodníky. Poté co Evropané ztratili kolonie v Americe, a neuspěli při kolonizaci Asie, stala se Afrika hlavním a stěţejním objektem evropské koloniální expanze. Tato skutečnost navţdy ovlivnila jak Afriku, tak Evropu. (Klíma, 2012, s. 7) Za jedním z hlavních dŧvodŧ, proč rozvoj v Africe nebyl tak expanzivní jako například v Evropě, stojí skutečnost, ţe jednotlivé části kontinentu se vyvíjely individuálně odlišně a nezávisle na sobě. Zatímco východní Afrika byla orientována spíše na Asii, severní Afrika na Evropu a islámskou kulturní sféru, její západní část byla silně poznamenána evropskými vlivy. Obyvatelé střední a jiţní Afriky obvykle kočovali v izolaci za obţivou do vnitrozemí. Kontakt mezi obyvateli tohoto kontinentu nebyl moţný kvŧli nedostatečné komunikační síti cest a silnic, zpŧsobené především přírodními překáţkami, rozvoji nepochybně bránilo také násilí, nepřátelství a neutuchající války. (Klíma, 2012, s. 11) V tisíciletém období mezi koncem antiky a začátkem kolonialismu, v počátcích vŧbec prvních občasných kontaktŧ Afričanŧ s Evropany, měla Afrika sice zcela odlišné politické, kulturní a sociální systémy a představy, ale za Evropou mnohdy tolik 7

10 nezaostávala, o čemţ svědčí právě seriózní vztah Evropanŧ k africkým náčelníkŧm, chápaným jako partneři nebo spojenci stejně jako záznamy prvních evropských pozorovatelŧ obdivujících africký obchod a sílu některých domorodých státŧ. Tento despekt vŧči Afričanŧm se rodil aţ s rozvojem otrokářství od druhé poloviny 16. století. (Klíma, 2012, s. 62) V období kolonizace, během ní a s jejím odstupem, byla Afrika se svým obyvatelstvem vnímána téměř podřadně. Mnozí Evropané se domnívali, ţe Afričané ani nemají vlastní dějiny, běţné byly názory, které tvrdily, ţe dějiny mají pouze národy historické a to ty, které svŧj vývoj zaznamenávaly písmem. Ti, kteří byli k Africe a její zaostalosti shovívavější, prohlašovali, ţe dějiny Afriky existují, ovšem aţ od té doby, co si ji začaly podrobovat cizí rasy. Naopak k zajímavému obratu dochází v období dekolonizace a afrikanizace, kdy byl africký vývoj evropských vlivŧ záměrně zbavován. Následný africký populační vzestup a současná africká svoboda, vzniklá z ústupu kolonizace pak narazila na destruktivní dědictví předkoloniální brutality, na novou potřebu regionálního odlišení, i na poměry světového řádu. (Klíma, 2012, s. 13) 8

11 2 Křesťanství v Ugandě od království k nezávislosti Ani Uganda se tlakŧm, které Afriku utvářely, nevyhnula. Byla poznamenána jak boji o území v rámci kmenové rivality, tak i velkým vlivŧm kolonizace, se kterými do země přišla i rozsáhlá vlna evangelizace a s ní spojené rozpory mezi kulturními zvyklostmi a novými náboţenstvími. V následující kapitole popisuji, jak křesťanství proniklo do Ugandy, jakým zpŧsobem zde zakořenilo a umoţnilo přístup kolonizátorŧm. Postupuji zde podle časové kontinuity, zaměřuji se především na to, jak se Uganda postupně pod rukama misionářŧ přetvářela a na to, jak byli misionáři nejprve vítáni jako učitelé a postupem času vnímáni jako hrozba. Jejich příchod velmi usnadnil i vpád kolonizátorŧ, v kapitole krátce zhodnotím jejich vztah právě s misionáři. Dŧleţitým bodem této kapitoly je i část, která se zaměřuje na zpŧsob, jakým bylo šířeno vzdělání, a jak bylo neodmyslitelně spojeno právě s křesťanstvím. Kdo touţil po vzdělání, v drtivé většině to znamenalo, ţe musí konvertovat ke křesťanství. Tento fakt souvisí i s tím, jaký vliv měla do svých dŧsledkŧ evangelizace a jak ovlivnila pŧvodní kulturu a tradice. Do odchodu kolonizátorŧ byla Uganda v područí Velké Británie, co se ale dělo po jejím odchodu? Jak si Uganďané poradili s nastalou situací, kdy se všemi znalostmi, které od západních kultur dostali, mohli nakládat podle svého? V této části se zaměřím na fenomén náboţenských hnutí, především na Lord's Resistance Army, hnutí v čele s Josephem Konym. 2.1 První setkání s křesťanskými misionáři Republika Uganda je země leţící na východě Afriky, v samotném srdci oblasti Velkých jezer. Svou rozlohou km 2 se řadí na 80. místo světového ţebříčku co do rozlohy. Hranice ji spojují ze severu se Súdánem, na východě s Keňou, na jihu s Tanzanií, se Rwandou na jihozápadě a s Demokratickou republikou Kongo na západě. (Beránek, 2003, s. 114) Náboţenství v Ugandě je zastoupeno křesťanstvím, islámem a domorodými, kmenovými náboţenstvími. Ze čtyř pětin je však Uganda obývána křesťany, především katolíky a protestanty, většinou anglikány. Jiné křesťanské denominace zahrnují adventisty sedmého dne, baptisty, Řeckou pravoslavnou církev, svědky Jehovovi, mormony a presbyteriány. Muslimy tvoří asi desetina obyvatelstva, zbytek praktikuje 9

12 tradiční náboţenství. Nutno podotknout, ţe časem dochází i k mísení islámu nebo křesťanství s domorodým náboţenstvím a vzniká tak jakási náboţenská syntéza. (Kokole, 2015) První stopy křesťanství se však v Ugandě datují aţ k roku Tehdy bugandský král Kabaka Mutesa I. povolil vstup křesťanským misionářŧm na území. Ještě téhoţ roku začali v zemi operovat britští anglikáni a nedlouho po nich i členové francouzské Římskokatolické církve White Fathers. V příštích letech se pro krále Kabaku Mutesu I. stalo běţným povolovat příchody muslimŧ, anglikánŧ, a od roku 1879 i katolíkŧ jakoţto zástupce Arabŧ, anglické a francouzské moci. Pro zajištění své nezávislosti na Egyptu a Zanzibaru hledal politické spojenectví, které si myslel, ţe by mu mohlo zajistit křesťanství. Domníval se, ţe pokud bude mít Brity na své straně, bude jednodušší čelit tlakŧm, vycházející z Egypta, které ohroţovaly jeho království. Nicméně někteří učenci tvrdí, ţe Mutesova motivace přijímat do země Evropany, vycházela z touhy dosáhnout vzděláním západní civilizace. (Bailer, nedatováno) 2.2 Počátky vzdělávání v Ugandě Kabaka Mutesa I. je označován jako hlavní činitel, který pomohl západní civilizaci zakořenit v Bugandě a Ugandě obecně. Mutesa, který vládl Bugandě v letech dovoloval vstupy do svého království misionářŧm, aby mu představili svou moderní civilizaci. Tento akt se uskutečnil jako jeden ze zvláštních případŧ, kdy si pŧvodní vládce osvojil západní civilizaci tam, kde se do té doby nacházelo tmavé místo světa. Mutesa se zajímal o vzdělání, tedy čtení a psaní, v Bugandě a většině Afriky věc zcela neznámou. Právě to byl jeden z aspektŧ civilizace, kterou evropští misionáři představovali. Historici, kteří vystopovali úplné počátky psaní a čtení v Ugandě uvádí, ţe prvním člověkem, který se připojil k myšlence čtení a psaní, byl Mutesŧv otec, Kabaka Ssuna, který se učil od arabských muslimŧ a osvojil si tak principy Islámu. Do příchodu evropských misionářŧ však nikdo kromě několika lidí kolem Kabaky Ssuny číst ani psát neuměli. (Kabaka Mutesa I, the father of Uganda s formal education, nedatováno) S příchodem objevitele a ţurnalisty Henryho Murtona Stanleyho v roce 1875 se datuje první opravdový vstup gramotnosti do Bugandy a pozdější Ugandy. Stanley dorazil do Kabakovy říše, aby objevil pramen řeky Kongo, a aby potvrdil objevy dřívějších prŧzkumníkŧ, ale nakonec zŧstal u dvora krále Mutesy několik měsícŧ. 10

13 Během psaní Through the Dark Continent, vyprávění o jeho prvních výpravách Afrikou, Stanley uvádí, ţe jeho pŧsobení ovlivnilo krále Mutesu natolik, ţe se o evropskou civilizaci začal více zajímat. Zaznamenal také, ţe Mutesa byl okouzlen evropskou kulturou, včetně moderní medicíny, oblečení a zbraní, které zoufale potřeboval. Stanley osobně Mutesu vyučoval celou anglickou abecedu a jako denní cvičení ho nechával psát na tabuli Desatero Boţích přikázání. Společně se svým překladatelem, Dallingtonem Mutawftou, přeloţil několik částí Písma svatého do svahilštiny, které Mutesa lépe rozuměl. Bylo to právě za návštěvy Stanleyho, kdy byl poslán slavný dopis od Mutesy do Británie. Tento dopis byl otisknut v England s Daily Telegraph s Kabakovým prohlášením, ţe má zájem o přátelství s bělochy a zve je k návštěvě. Týden po jeho otisknutí, byl zveřejněn nový dopis, od Stanleyho, který svolává do Bugandy misionáře. Dopis začínal slovy, která Stanley uvedl jako překlad Mutesova vlastních slov o tom, ţe si uvědomil, v jaké on a jeho lidé ţijí temnotě a svolává misionáře, aby mu ukázali světlo, tedy křesťanství. Stanley v dopise popisuje, jak je země pro misionářskou činnost ideální a dodává, ţe je postrádán křesťanský školitel, který by lid učil křesťanství, léčil jejich nemoci a budoval moderní zemědělství. (Kabaka Mutesa I, the father of Uganda s formal education, nedatováno) Během tří měsícŧ od zveřejnění dopisu, nastřádala britská Church Missionary Society liber a vybrala 8 prŧkopníkŧ, kteří vyrazí do Bugandy, aby započali misionářskou činnost. Osmičlenná expedice, vyslaná z Anglie 16 měsícŧ od zveřejnění Stanleyho dopisu, dorazila do Ugandy v červnu roku Tým byl vedený reverendy Shergoldem Smithem a C.T. Wilsonem, kteří začali zvěstovat na Mutesově dvoře evangelium. Po celou dobu také vyučovali čtení a psaní. O dva roky později, v únoru roku 1879 dorazil i otec Lourdel a bratr Amans z římskokatolické misie Bílých otcŧ, ke kterým se přidali další tři kolegové ještě v témţe roce. Během dvou let zde byly dvě rŧzné skupiny, které v Bugandě pod pláštěm křesťanských instrukcí vyučovaly, jak číst a psát. Během několika měsícŧ od příchodu křesťanŧ, několik lidí z Mutesova dvora, včetně jeho ţen a vŧdcŧ, byli díky lekcím výkladŧ církevní nauky schopni číst a psát. Od této chvíle se gramotnost začala šířit i do řad obyčejných občanŧ. O šestnáct let později byla v Mengo postavena první škola. Stephen Kyeyune ve své knize Shaping the Society: Christianity and Culture, shrnuje Mutesovu roli jako prospěšnou v přínosu vzdělání do Ugandy. Uvádí, ţe křesťanství a vzdělání se šířilo rychle, neboť započalo v Kabakově paláci a nebýt toho, postup gramotnosti by zřejmě vypadal úplně jinak. 11

14 Příchod misionářŧ znamenal rychlý vzestup západního vzdělávání a jiných aspektŧ západní kultury do Bugandy a pozdější Ugandy. (Kabaka Mutesa I, the father of Uganda s formal education, nedatováno) 2.3 Učitelé hrozbou období misionářů V období tohoto misionářského rozmachu, kdy misionáři posílali zprávy do svých rodných zemí, aby informovali hlavy svých církví o stavu svého pŧsobení a o svých pokrocích, začali se přirozeně o tyto destinace zajímat i obchodníci. Zlákáni obrazy o neobjevených zemích, bohatstvím, které mohou skýtat, začali do Ugandy pronikat první kolonizátoři. S rozmachem misionářství začala moc misionářŧ stoupat a jejich vliv se začal zvětšovat. Roku 1897 si král Kabaka Mutesa uvědomil, ţe kompletní spojenectví s jednou z křesťanských skupin není ani moţná, ani ţádoucí. Misionáři propagovali hodnoty, které byli pro Mutesu těţko přijatelné, jako například monogamie apod. Snaţil se proto omezit moc misionářŧ a zjednat mezi nimi rovnováhu. (Ward, 1991) Roku 1884 byl ve vládě nahrazen svým osmnáctiletým synem Mwangou. Pro něho byli misionáři trnem v oku stejně tak, jako on pro ně uţ jen kvŧli své homosexuální orientaci. S převzetím vlády bylo nutné, aby prosadil svou autoritu nad všemi frakcemi v zemi, včetně tří hlavních zahraničních misionářŧ. (Ward, 1991) Díky pŧsobení křesťanských misionářŧ, operujících na území, kterých přibývalo, začal počet křesťanŧ stoupat. Ve své víře byli stabilní. Odmítali všechny prvky jejich pŧvodních tradic a zvyklostí, a proto byli obviněni z ničení svého tradičního řádu. Odmítali obětovat tradičním kmenovým bohŧm, nezabíjeli své nepřátele ve válkách a neuvězňovali je. Dle poţadavkŧ křesťanství vedli mravní a čestný ţivot. Král Mwanga se začal cítit ohroţený křesťanskou vírou, která by na jeho království mohla uvrhnout hněv předkŧ. (Kevin Ward, 1991) Tento fakt a osobní spory vyústili roku 1885 ke smrti dvou z nich. Mwanga tak vyslal varování, aby se misionáři přestali soustředit na politickou moc země, kterou má v rukách on. Ať byli jeho pohnutky jakékoliv, vycházeli hlavně z dŧsledkŧ politického jednání nových náboţenství. Roku 1885 vyvstala nová hrozba, kdyţ z východního pobřeţí Afriky vnikal německý imperialismus a ohroţoval nezávislost Bugandy. Ze strachu z evropské invaze, byl na příkaz krále Mutesy zavraţděn anglikánský biskup 12

15 James Hannington. Mutesa tak pravděpodobně jednal na základě doporučení svých provinčních vŧdcŧ, jednalo se o akt k odvrácení potencionální invaze. Nicméně spíše neţ řešení se tento akt vyjevil jako politická chyba. Tento čin vedl k dalšímu zabíjení křesťanŧ, kteří se odváţili kritizovat krále za smrt anglikánského biskupa. Tito mučedníci zemřeli ve víře v Boha jako svého Spasitele, na cestě ke své smrti zpívali hymny a nepochybně zapŧsobili na ty, kteří je viděli umírat. (Ward, 1991) 2.4 Vztah křesťanství a kolonialismu Existuje řada výzev, volajících po obsáhlé a systematické studii problému, týkajícího se vztahu mezi církví a státem z období koloniální Afriky. Ve srovnání se studiemi nezávislé Afriky je jich překvapivě málo a namísto toho se soustředí na širší problematiku misionářství a kolonialismu. Křesťanské misionářství kolonizátorství Ugandy vydláţdilo cestu a po celé ty roky pomáhalo udrţet celý jeho systém. Z toho dŧvodu nelze přesně určit, jaký vliv mělo misionářství na politiku a činění rozhodnutí tohoto období, díky provázanosti obou institucí tak neexistuje definice toho, co v období kolonizátorství zaštiťovala církev a co stát. (Hansen, 1986, s. 55) Nehledě na pŧvodní motivace misionářŧ, vraţdění křesťanŧ přesvědčilo mnoho z nich, ţe zahraniční intervence je jediným dlouhodobým řešením k zajištění budoucnosti křesťanství v zemi. Mwangovi nezbylo nic jiného, neţ se spoléhat na mladší generaci Bugandy, ale to znamenalo spoléhat se na konvertity nových náboţenství. Zplnomocněním tří náboţenských skupin muslimŧ, protestantŧ a katolíkŧ začalo sdruţování do vojenských regimentŧ a Buganda tak poprvé ve své historii měla něco jako stálou armádu. Je ironií křesťanství v Ugandě, ţe svědci smrti mučedníkŧ, kteří byli silní ve své víře, ale bezbranní v politice a vojenství, dosáhli přesvědčení, ţe budoucnost křesťanství závisí na zajištění politické a vojenské moci. Ozbrojené pluky lákali mladé lidi a dobrodruhy, kteří v členství spatřovali novou cestu k pokroku. Tyto boje se následně zvrhly v boje proti muslimŧm, a kdyţ byli ti zahnáni, začali se štěpit na protestanty a katolíky. (Ward, 1991) Pro zachování Ugandy byla v Británii provedena energická kampaň pro převzetí přímé kontroly nad Ugandou. Z Bugandy se roku 1900 stal protektorát Velké Británie. (Klíma, 2012, s ) V protektorátu Uganda, který Britové vyhlásili, zŧstala moc v rukou místních panovníkŧ, náčelníkŧ či představených v centrálních domácích státech Buganda, 13

16 Buňoro a dalších. Svobodní rolníci neustále ţádali o pŧdu, ale britská správa jejich petici roku 1926 odmítla a preferovala místní zemědělskou oligarchii. O rok později byla moc náčelníkŧ Brity omezena. Kolonizace posilovala politiku rasové segregace, přičemţ vlastnictví nejlepší pŧdy zajišťovalo bělochŧm naprostou ekonomickou nadřazenost i navzdory tomu, ţe se bělošská kolonizace nezdála být početně významná. Přesto však docházelo k povstáním, která byla zapříčiněna vyvlastňováním zemědělské pŧdy a od 30. let i pozemkŧ, kde se nacházelo zlato. Všechna povstání však byla potlačena a potrestána dalším vyvlastňováním. (Klíma, 2012, s. 250) 2.5 Vzděláváním ke konverzi Misionářské vzdělávání si kladlo za cíl hlavně obrátit obyvatelstvo ke křesťanství. Jak jsem jiţ psala výše, zpŧsob, jakým vzdělával například Henry Murton Stanley tehdejšího krále Kabaku Mutesu I. se od zpŧsobŧ vzdělávání ostatních obyvatel příliš nelišil ani v tehdejší ani v pozdější době. V následující kapitole pokračuji historickou kontinuitou, která je zaměřena na vzdělávání v Ugandě misionářskými společnostmi. Příkladem, jakým křesťané vzdělávají Uganďany, mŧţe být studie autorŧ Openjuru a Lyster (2007), kteří provedli širší etnografický výzkum místních vzdělávacích praktik v jedné z oblastí Ugandy. Z výzkumu vyplývá, ţe křesťanští misionáři pŧsobí zejména v těţko přístupných oblastech, dále od měst a vlivu civilizovaného a vzdělaného obyvatelstva, jsou hlavními zprostředkovateli vzdělání. To je dáno zejména tím, ţe tito lidé většinou neumí číst ani psát a neznají ani anglický jazyk. Je to tedy pŧda připravená právě na to, aby zde mohli pod pláštěm vzdělávání šířit i evangelium. Zpŧsob, jakým toho dosahují, je zřejmý. Hlavním vzdělávacím prostředkem se stávají rŧzné křesťanské texty. Na rozdíl od vzdělání schváleného v Národním rozvojovém plánu, se vzdělávání misionářŧ nezaměřuje na ekonomické aktivity jako je zemědělství, obecná domácnost, obţiva komunity a jiné rozvojové výstupy. (Openjuru, Lyster, 2007, s. 3) Jiţ v minulosti, s příchodem prvních misionářŧ, bylo vzdělávání stěţejní částí křesťanství, které z něho dělalo první společenskou a instituční konstrukci, díky které získává smysluplné vyuţití v kaţdodenním ţivotě Uganďana. Společně se vzděláním tak zahrnuli do kaţdodenního ţivota i křesťanství, to vyţadovalo pouţívání Bible a modlitebních kníţek, hymnŧ a jiných náboţenských textŧ. Kamkoli tedy misionáři 14

17 přišli, prvním úkolem bylo naučit se místní jazyk a v tomto jazyku opatřit Bible a modlitební kníţky. Misionáři na pouţívání místního jazyka kladli velký dŧraz, zabezpečil totiţ, ţe interakce při předávání znalostí a i evangelia, proběhla úspěšně. Zpočátku bylo vzděláváno striktně v souladu s křesťanským učením a přípravou nových konvertitŧ. Noví konvertité Anglikánské církve byli do křesťanské víry uvedeni skrze čtení a psaní biblických textŧ. Ten, kdo se stal křesťanem, se ve většině případŧ stal i gramotným. Anglikáni kladli dŧraz na individuální čtení Bible. Proto před zřízením škol bylo čtení učeno jako předpoklad, aby se člověk stal anglikánským křesťanem. Na druhou stranu katolíci kladli dŧraz na rutinní učení se modliteb a náboţenských doktrín zpaměti a nevyţadovali umět číst a psát. Kvŧli doktrinálním a historickým rozdílŧm skupiny katolíkŧ a anglikánŧ nespolupracovaly na společných problémech, místo toho mezi sebou často soupeřily. Například někdy vytvářely dvě rŧzné verze překladu pro jeden stejný jazyk, coţ vedlo k rozdílŧm ve výslovnosti některých slov ve stejném jazyce. (Openjuru, Lyster, 2007, s. 12) V rozhovorech pro výzkum respondenti uvádí, ţe se učili číst z Bible nazpaměť, recitováním toho co přečetl učitel. Aby mohli být pokřtěni, museli odpovědět na všechny učitelovy otázky. (Openjuru, Lyster, 2007, s. 13) 2.6 Od neoficiálního vzdělávání k oficiálnímu Mezi lety tvořily základ pŧvodního vzdělávání misionářské školy, které přes rozsáhlá omezení a překáţky dosáhly hmatatelných výsledkŧ. Skrze šíření znalostí čtení a psaní mezi značný počet populace, byl velmi usnadněn kontakt se západní civilizací. Po roce 1919 britští úředníci, humanitární aktivisté a vedoucí členové misionářských hnutí byli znepokojeni zpŧsobem, jakým se vzdělání šířilo, a poţadovali změny. V tomto období se začala objevovat nová politická hnutí, která vykazovala odhodlaný postoj v otázkách vzdělávání obyvatelstva. Kritizována byla stávající zařízení a bylo poţadováno, aby bylo vzdělání africkým právem. (Beck, 1966, s ) Po udělení nezávislosti v roce 1962, v době, kdy o vládu nad zemí usilovaly rŧzné skupiny, které se svého nároku doţadovaly vojenskou silou, zapříčinily rozsáhlé boje velmi negativní vliv na vzdělávací systém. Zejména v době vlády Idiho Amina, který byl povaţován za jednoho z nejbrutálnějších diktátorŧ Afriky. (Vacková, Vzdělej dívku, vybuduj národ, nedatováno) 15

18 V období jeho osmileté vlády se Uganda dostala na ekonomické dno, především proto, ţe ze země vyhnal vzdělané Indy a Asiaty. Idi Amin byl voják, který měl jen základní vzdělání a vše si vynucoval krutými zákroky. Krom vyvraţďování všech, kterými se cítil ohroţený, zneškodňoval i křesťany. Jakoţto muslim křesťanství zakázal. V jeho vládnoucím období hovořily statistiky o bezmála 60 % křesťanech z celkové populace Uganďanŧ. Šest procent byli muslimové. Vzhledem ke skutečnosti, ţe Idi Amin usiloval o vytvoření muslimského státu, křesťané se na černé listině poprav vyskytovali poměrně vysoko. Pastoři a biskupové si často všímali špehŧ, kteří jen tiše seděli v lavicích na bohosluţbách a o pár dní později někteří z členŧ shromáţdění prostě zmizeli. Někteří byli zastřeleni, jiní mučeni. Být křesťanem pod vládou Idiho Amina, znamenalo stát frontu na smrt. (Mooneyham, 2014, Uganda: A nightmare ends) Vzhledem ke skutečnosti, ţe v té době jediným vzdělávacím subjektem byly církve a vzdělání navíc nebylo přístupné všem, natoţ dívkám, lze předpokládat, v jak tristním stavu bylo. Obrat k lepšímu nastal aţ v době, kdy vládu nad zemí převzal Yoweri Museveni roku Ten roku 1997 uvádí v platnost nový zákon o univerzálním základním vzdělání pro všechny bez rozdílu pohlaví. Tímto zákonem se sice vzdělání stalo povinným, ale jen málo dopomohl kvalitativní stránce problematiky. Krok přijetí politiky univerzálního základního vzdělání se zaměřil na plošné vzdělávání, uţ ne tolik na jeho kvalitu. Budoucí postup ke kvalitě se však nedá vzhledem ke kontinuitě rozvoje ostatních rozvojových zemí vyloučit. Zákonem zrušil povinné školné a zpřístupnil tak školní docházku na základních školách všem ţákŧm, nehledě na to, z jaké ekonomické vrstvy pocházely. Ulehčil tak ekonomicky slabším rodinám, ty se však stále potýkají s nutností sehnat finance na ostatní školní výdaje, jako jsou školní uniforma, učební pomŧcky, sešity nebo obědy. (Kasirye, 2009, s. 1) Ministry of Education, Science, Technology and Sport uvádí, ţe v letech vzrostl počet zapsaných dětí na základní školu z na na střední školy z na (Education in Uganda, nedatováno) 2.7 Desaterem proti sobě samým LRA LRA spáchala řadu násilných činŧ, včetně zneuţívání, znásilňování, vraţdění, ale hlavně únosŧ přes dětí, které slouţily jako sexuální otroci nebo jako dětští vojáci v Konyho armádě. Tito dětští vojáci byli vyuţíváni k vraţdění tisícŧ dalších lidí napříč komunitami. Obyvatelé severní Ugandy byli následně přesunuti do kempŧ, 16

19 údajně kvŧli jejich ochraně před LRA. V těchto kempech však trpěli nemocemi, podvýţivou a zaostalostí. Severní Uganda tak ţila v konstantním strachu po několik let. (Adam, 2007, s. 8) Lord's Resistance Army LRA je hnutí známé především masovým unášením dětí za účelem udělat z nich dětské vojáky a brutálními útoky na civilní obyvatelstvo. V jeho čele stál od samého počátku Joseph Kony. Lord's Resistance Army začalo být aktivní v severní Ugandě od roku 1986 a pŧsobilo v oblasti se obyvateli, z nichţ 90 % bylo nuceno opustit své domovy a přesídlit se do tzv. ochranných vesnic, kde se bezpečnost pokoušela zajistit vláda. Velkou část obyvatelstva tvořil kmen Acholi, který se později stal jak strŧjcem, tak i obětí Konyho řádění. (Adam, 2007, s. 7) Pŧvod konfliktu vychází uţ z dob britské koloniální éry, kdy byla Uganda rozdělena na její severní a jiţní část. Obyvatelstvo ze severu bylo v té době rekrutováno do armád kolonizátorŧ, zatímco jiţnímu obyvatelstvu bylo přidělováno zaměstnání ve sluţbách, dŧsledkem čehoţ byl rozvoj severní části opoţděn, zatímco jiţní část, kde bylo situováno veškeré zemědělství a centrum produkce, se stávala ekonomicky vyspělejší. (Adam dle Mazui, 1975, s. 8) Hnutí samotné vzniklo v červenci roku 1985, kdy skupina vojákŧ z kmene Acholi svrhla Oboteho druhý reţim. Tento kmen, který byl do té doby politicky a socioekonomicky znevýhodňován, najednou drţel obě vládnoucí pozice a to jak politickou, tak vojenskou. Nadvláda neměla dlouhého trvání, odpor byl zanedlouho potlačen Museveniho skupinou National Resistance Army a rebelové ztratili vliv. Ze strachu, ţe budou perzekvováni, se několik rebelských skupin vynořilo na severu Ugandy, aby se střetly s vládou Museveniho. Hlavní z těchto skupin byla skupina Holy Spirit Mobile Forces (HSMF), vedena Alicí Lakwenou a skupina Josepha Konyho, jejího bratrance, Lord's Resistance Army. (Adam, 2007, s. 9) Podle legend, které Konyho obklopují, se Kony po dva týdny modlil na hoře Odek, kdyţ k němu promluvil Duch Svatý a řekl, aby začal rebelské hnutí. Poté se kolem něho shromáţdilo 6 chlapcŧ a dívek a LRA, tehdy ještě s jiným názvem, se stalo skutečností. (Adam in CRG interview data, prosinec 2005 říjen, 2006, s. 9) Skupina zprvu nebyla příliš viditelná a neměla vliv, začala se však nebezpečně rozrŧstat o členy skupiny HSMF a stávala se z ní větší hrozba. Roku 1991 se tak 17

20 uskutečnil vládní zákrok, Operace Sever, která měla tyto rebelské skupiny zničit. Obyvatelé ohroţeni konflikty byli přesunutí do chráněných kempŧ, v čemţ Kony spatřoval zradu a začal stupňovat útoky na civilní obyvatelstvo, které obviňoval z kolaborace s vládou. S těmito útoky začalo i verbování dětí, které měly být resocializovány v kempech LRA. Od tohoto období se hnutí stalo součástí dění v regionu a získalo si plnou podporu vojenského islámského reţimu v sousedním Súdánu, který LRA zásoboval zbraněmi a poskytoval jim bezpečné útočiště. Činil tak na oplátku Ugandě, jejíţ vláda podporovala tamní rebely, brojící proti reţimu. Súdán se však podporou radikálního hnutí, známého brutálními útoky, mučením, vraţděním a verbováním dětí, dostal do velkého tlaku a v březnu roku 2002 vyjednala ugandská vláda dohodu se Súdánem o vojenském vstupu na území, které mělo síly LRA potlačit. Hnutí útočilo na uprchlické kempy a stovky lidí tak přišly o ţivot. O čtyři roky později byl zahájen pokus o mírové jednání, ţádná z dohod však nebyla podepsána. (Adam, 2006, s. 9) Početní sily hnutí sice rok od roku klesaly, v roce 2009 však LRA znovu udeřila v Kongu a zavraţdila zde 321 lidí a v těchto útocích pokračovala aţ do roku Není zcela známo, kde se skupina vyskytovala a kde pŧsobila, bylo i velmi sloţité těmto útokŧm čelit prostřednictvím humanitární pomoci. (Invisible Children, nedatováno) Ideologie LRA Ideologie hnutí vychází z křesťanského učení. Svým jednáním chce přinést lidem Desatero, sám Kony se vnímá jako Mojţíš nebo Jeţíš, který vede svŧj lid do Země zaslíbené. Uvádí se, ţe dle slov Josepha Konyho, je postihnut několika duchy, kteří skrze něho promlouvají a on je povinen tato poselství předávat dál. Skrze duchy je v přímém kontaktu s Bohem a jedná jeho prostřednictvím. Ideologií hnutí je tedy jakási směsice tradičních praktik kmene Acholi, Desatera a jiných pravidel, která určuje Kony, a která musí být striktně dodrţována. Kony věří, ţe on je ten, kdo má za úkol činit Boţí vŧli a je zde, aby zachránil lid kmene Acholi, čehoţ dosáhne prostřednictvím očisty. To znamená, ţe pokud lidé uvěří, ţe Konyho duch je spojen s Bohem a budou ho akceptovat jako svého jediného vŧdce, budou zachráněni. Toho lze dosáhnout jen skrze striktní poslušnost Boţímu slovu a slovu jeho zástupce, Josepha Konyho. LRA argumentuje tím, ţe lidé kmene Acholi Boha neposlouchají, jejich kultura se stala nečistou, neboť praktikují čarodějnictví a další pŧvodní tradice, spolupracují s vládou tím, ţe prchají před LRA, spolupracují s vládními obrannými sloţkami a ţijí 18