Podmínky pro slaďování profesního a rodinného života, partnerství v rodině

Transkript

1 Podmínky pro slaďování profesního a rodinného života, partnerství v rodině Metodika 1 Obecná problematika vzdělávání s gender prvky Číslo projektu: E/01/1/043

2 Metodika 1: Obecná problematika vzdělávání s gender prvky je součástí komplexního materiálu, který se skládá ze čtyř částí. Dalšími metodikami jsou: Metodika 2: modulární vzdělávací program pro ženy Chci mohu umím Metodika 3: Informace pro zaměstnavatele, odbory i zaměstnance Metodika 4: Řešení služeb Každá metodika obsahuje Slovníček pojmů a přílohy. Více informací - Autorský tým: Odpovědný řešitel - Agentura TIS, s.r.o., PhDr. Jaroslava Kahabková Athena, o.p.s., Ing. Jarmila Kolatová ČMKOS, Mgr. Dušan Martínek Gender Studies o.p.s., Mgr. Michaela Marksová-Tominová ISŠE Chomutov, Mgr. Hana Szilvásiová RŠ Morava, Mgr. Marek Šlapal, Mgr. Jiří Pivrnec

3 PŘEDMLUVA ÚVOD VEŘEJNOST Postavení žen v České republice Z historie ženského hnutí Základní přehled problémů postavení žen v ČR Ženy na trhu práce Rozdíly ve mzdách žen a mužů Česká legislativa Ženy v mocenských a rozhodovacích procesech Násilí páchané na ženách Domácí násilí Obchod se ženami Vládní politika a institucionální mechanismy na prosazování žen ve společnosti Genderový budgeting POSKYTOVATELÉ VZDĚLÁNÍ Genderová problematika jako součást působení kariérových a výchovných poradců/kyň na středních školách Jejich úloha Požadavky na jejich kvalifikaci Překážky zařazení genderové problematiky do poradenské činnosti Gender jako předmět výuky a dalšího vzdělávání učitelů/ek Implementace genderové tématiky do učebních osnov SŠ Implementace genderové tématiky do předmětu Občanská nauka SOCIÁLNÍ PARTNEŘI - ODBORY Úloha odborů Odbory a obrana práv zaměstnanců v případech využívání flexibilních pracovních úvazků Charakteristika současné úrovně postojů zaměstnanců a funkcionářů odborů k oblasti rovných příležitostí mužů a žen VEŘEJNÁ SPRÁVA. ÚŘADY PRÁCE Veřejná správa Úřady práce MÉDIA Zobrazování žen a mužů v mainstreamingových médiích Mužské a ženské časopisy Ženy a muži v reklamě Zastoupení žen a mužů v managementu médií

4 SEZNAM PŘÍLOH...41 PŘÍLOHA 1 - POSKYTOVATELÉ VZDĚLÁNÍ A ROVNOST PŘÍLEŽITOSTÍ...42 A) Stávající učební osnovy předmětu občanská výchova...42 B) Návrh na rozšíření tématických celků učebních osnov předmětu Občanská výchova...46 C) Problematika ostatních předmětů...49 PŘÍLOHA 2 K ÚLOZE ODBORŮ...50 A) Stanovisko ČMKOS :...50 B) Kurzy a semináře pro odborné funkcionáře/ky a členy/ky základních organizací v roce 2004:...54 PŘÍLOHA 3 VEŘEJNÁ SPRÁVA, ÚŘADY PRÁCE A ROVNOST PŘÍLEŽITOSTÍ...56 A) Struktura a působnost veřejné správy...56 B) Vzdělávací program k problematice rovných příležitostí žen a mužů pro řídící pracovníky ministerstva vnitra ČR...58 C) Služby a činnosti úřadu práce...59 PŘÍLOHA 4 NÁVRH VZDĚLÁVACÍCH MODULŮ PROJEKTU...61 PŘÍLOHA 5 SLOVNÍČEK POJMŮ...65 PŘÍLOHA 6 ODKAZY

5 PŘEDMLUVA Iniciativa EQUAL Česká republika se v červnu 2001 jako první z kandidátských zemí, žádajících o vstup do Evropské unie, připojila k evropské iniciativě EQUAL, zaměřené na potírání diskriminace a nerovností na trhu práce. O účast v programu se ucházelo 76 návrhů projektů. Pro dlouhodobé pokračování bylo vybráno deset nejlepších, tématicky pokrývajících šest priorit. Jeden z projektů, kterým byla dána zelená a který je tématicky zaměřen na rodinný a pracovní život a reintegraci mužů a žen do trhu práce prostřednictvím vývoje flexibilnějších a účinnějších forem její organizace a podpůrných služeb, je veden pod názvem Podmínky pro slaďování profesního a rodinného života - partnerství v rodině. Projektu se účastnilo 27 rozvojových partnerů. Garantem a hlavním koordinátorem rozvojového partnerství, včetně nadnárodní spolupráce se dvěmi zeměmi EU, je Český svaz žen. Cíl projektu Obecným cílem bylo přispět k posílení postavení žen v rodinách a na trhu práce, ke slaďování jejich pracovního a rodinného poslání a také k rozvoji poradenství, vzdělávání a služeb pro rodinu. Upozornit na aspekty, které podmiňují nerovnost šancí na pracovním trhu, definovat pozitivní prvky, ale i bariéry, se kterými se ženy a rodiny setkávají při naplňování svých potřeb, zájmů a povinností. Přinést poznatky nejen o možnostech nediskriminované zaměstnanosti, ale i o možnostech zvyšování životní úrovně žen a vyšší kvality jejich života. Fáze projektu Projekt procházel čtyřmi hlavními fázemi, které byly naplňovány konkrétními aktivitami. Fáze analýz V analytické fázi byly zpracovány rešerše zahraničních materiálů i domácích pramenů, sekundární analýzy již realizovaných výzkumů a dat, která mají k dispozici úřady práce, nadace a sdružení zabývající se touto problematikou i údajů z tématicky příbuzných výzkumů. Důležitou součástí této fáze byly diskuse se zástupkyněmi cílových skupin, s odboráři a zaměstnavateli, i monitoring toho, jak je princip rovnosti žen a mužů na pracovním trhu uplatňován zaměstnavateli a pověřenými orgány veřejné správy. Byla vypracována právní analýza a závěrečná studie s názvem Překážky a možnosti ve slaďování práce a rodiny. Výzkum věnoval pozornost cílovým skupinám, a to jak osobám přímo či nepřímo postiženým diskriminací, tak osobám a institucím odpovědným za rovnost příležitostí, či majícím možnost tento stav ovlivnit nebo měnit. Fáze hledání cest Na základě fakt z analýz, výzkumů a vlastních zkušeností byly formou diskuse hlavního garanta a koordinátorů s jednotlivými partnery projektu hledány konkrétní cesty řešení. Výsledkem bylo upřesnění formy a obsahu čtyř metodik a na základě definice problémů také jednotná struktura výstupů ve fázi koncepce. 5

6 Fáze koncepce V této fázi byly obsahově zpracované metodické materiály předávány k připomínkovému řízení a ověřovány v pilotním projektu. Výstupy, metodiky Základní výstupní materiály tvoří čtyři metodiky. Tyto metodiky se vzájemně odlišují prioritním profilováním cílových skupin i obsahovým zaměřením. Spojovacím prvkem všech je nabídka návrhů řešení jak sladit péči o rodinu, pracovní a osobní život a zvýšit úroveň společenského vědomí o rovnosti příležitostí mužů a žen. Metodika 1 Je určena především široké veřejnosti, pracovníkům veřejné správy a samosprávy, úřadům práce, sociálním partnerům (odborům), poskytovatelům vzdělávání (pedagogům) a médiím (novinářům, redaktorům). Jejím cílem je: přispět ke změně chápání rovnosti mezi pohlavími, které se projeví jak v rodinném, tak v pracovním prostředí a ve společenském klimatu pomáhat měnit zažité genderové stereotypy, tradiční vnímání muže a ženy, které mimo jiné přisuzuje mužům roli živitelů a ženám povinnost pečovat o domácnost nastartovat dlouhodobě systémové změny, týkající se modelů chování, společenských rolí a respektování tradic působit na změnu společenských postojů ve prospěch rovných příležitostí ve specifických národních podmínkách, zvyšovat tak možnosti žen podílet se na řízení společnosti a tím zpětně ovlivňovat jejich postavení ve všech sférách života. Metodika 2 Je zaměřena na znevýhodněné skupiny žen, které mají problémy s uplatněním na trhu práce - např. nemají motivaci; neumějí se prosadit; neuvědomují si, v čem spočívá jejich znevýhodnění; nevědí, co mohou pro sebe udělat; potřebují si ujasnit, jakou pomoc potřebují a kdo jim ji může poskytnout. Jejím cílem je: nabídnout orientačně motivační vzdělávací program, který by ženám usnadnil přístup k pracovní kariéře podporovat rovnost příležitostí na pracovním trhu posilováním sebevědomí a současně motivováním zaměstnavatelů vypracovat propojený systém diagnostiky, poradenství, vzdělávání, včetně jazykové gramotnosti a znalosti informačních technologií podpořit rovnost dovedností, integraci do společnosti zpracovat příklady dobré praxe pro zaměstnavatele, odbory, úřady práce i pro samotné ženy, aby se podpořila jejich aktivita ve vyhledávání informací. 6

7 Metodika 3 Je koncipována pro cílovou skupinu zaměstnavatelů a odborů. Jejím cílem je: prokázat, že protidiskriminační opatření ve firmách mohou pozitivně působit nejen na jejich image, ale i na snižování nákladů, zvyšování produktivity a vyšší efektivnost investic vzbudit zájem zaměstnavatelů o nové trendy v rovnosti pracovních příležitostí využít zkušenosti zahraničních partnerů jako důkazu, že flexibilní formy využívání potenciálu ženské pracovní síly jsou ekonomicky výhodné nabídnout manuál, který lze využít jako podklad pro vzdělávací kurs v oblasti právního vědomí a odstraňování stereotypů v otázkách zaměstnávání. Metodika 4 Je určena především fyzickým a právnickým osobám, které mají zájem vybudovat a realizovat poradenské centrum, úředníkům veřejné správy a samosprávy, osobám se zájmem o poskytování poradenství, ale i ženám a rodinám. Jejím cílem je: vytvořit systém poradenství a vzdělávání a základy sítě informačních poradenských center pro rovné příležitosti, která zvýší úroveň společenského vědomí o rovnosti a zároveň budou pomáhat jednotlivcům překonávat překážky nebo zlepšovat společenské postavení definovat služby, a to zejména ty, které jsou určeny rodinám s tzv. závislou osobou (děti, zdravotně postižení, senioři) vytipovat úkoly, pracovní postupy a komunikaci s klientem z hlediska poskytovatele služeb. Formy výstupů Konečné verze metodik jsou doplněny řadou příloh. Kompletní materiály jsou zpracovány v tištěné verzi. Jsou také k dispozici v elektronické podobě na 7

8 1. ÚVOD Metodika 1 je integrální součástí zpracovaných metodik a je chápána jako úvod do problematiky. Jejím mottem je Motivovat společnost ke změně, nastartovat dlouhodobé systémové změny, týkající se modifikace modelů chování, společenských rolí a respektovaných tradic. Měnit zažité genderové (viz Příloha 5, Slovníček pojmů) stereotypy, které přisuzují mužům roli živitelů a ženám povinnost pečovat o domácnost. Pro tuto metodiku byly vymezeny následující cílové skupiny: veřejnost poskytovatelé vzdělávání sociální partneři veřejná správa, úřady práce média - novináři Nastartovat změny v myšlení lidí je velmi ambiciózním cílem. Předložená metodika se snaží o vymezení problémů, bariér, které brání rozvoji nových postojů společnosti v otázce rovných příležitostí. Je pokusem podnítit diskusi na dané téma a oslovit cílové skupiny, které mohou významně ovlivňovat prosazování genderové rovnosti. Metodika je zpracována pro potencionální příjemce, kteří by si na základě potřebných informací mohli připravit kurz, jehož osnova je uvedena v Příloze 4. 8

9 2. VEŘEJNOST 2.1. Postavení žen v České republice Z historie ženského hnutí Česká republika patří k zemím s bohatou historií a tradicí ženského hnutí. Stejně jako jinde ve světě, byla východiskem úsilí žen o zrovnoprávnění zejména touha po vzdělání, po politických a sociálních právech. Počátky ženského hnutí, označené jako první vlna feminismu, sahají do 30. let 19. století. Existují však práce feministických historiček, které dokazují, že myšlenky feminismu lze nalézt i ve středověkých dokumentech, v protestech žen vůči patriarchálnímu útlaku. Protože ženy nemohly mít v té době žádný vliv na utváření dějin a jenom muži určovali, co je z historického hlediska důležité, nebyly činy nebo písemné projevy žen nikdy systematicky dokumentovány. První vlna feminismu je často charakterizována jako boj žen za přiznání volebního práva. Z historických dokumentů je však zřejmé, že už v 19. století zahrnovalo feministické hnutí mnoho jiných témat, týkajících se nerovnoprávného postavení žen. V roce 1920 získaly volební právo americké ženy. Tato skutečnost paradoxně znamenala útlum aktivit ženských hnutí. Ženy byly přesvědčeny, že získáním volebního práva dosáhly rovnoprávného postavení vůči mužům. Oživení feministických myšlenek nastalo až v 60. letech minulého století, v období nazývaném druhá vlna feminismu. V té době dochází v americké společnosti k velkým změnám. Začíná válka ve Vietnamu, která vyvolala masová hnutí odporu nejen proti válce, ale také proti rasismu. Součástí tohoto společenského pohybu se stala i hnutí za další emancipaci žen, které jako jednu z nejdůležitějších otázek nastolily téma, jak se společenské konstrukce genderu odrážejí v životech mužů a žen. V USA vznikla Národní organizace žen (NOW) a podobné organizace začaly působit i ve Velké Británii a západní Evropě. V současné době je pro feminismus charakteristická existence mnoha skupin a organizací a také velká názorová rozmanitost. Ta přináší na jedné straně problémy, zejména pokud jde o vzájemnou komunikaci, ale je i příslibem širšího spektra pohledu na rozvoj společnosti. U nás bývá za první českou feministku označována Magdalena Dobromila Rettigová, výrazná osobnost dvacátých let 19. století, která je dnes známa především jako autorka kuchařky. Ve své době ale byla vynikající organizátorkou, angažovala se zejména v osvětové činnosti pro ženy a dívky, které nabádala ke vzdělání a zájmům o věci veřejné. Později začaly na scénu vstupovat první ženy - spisovatelky Božena Němcová, Karolina Světlá, Sofie Podlipská a Eliška Krásnohorská. O všech se učí děti v českých školách jako o významných spisovatelkách a básnířkách, málo pozornosti se ovšem věnuje jejich činnosti v oblasti boje za rovnoprávnost žen. Ve druhé polovině 19. století se začaly zakládat spolky, které podporovaly ženy v samostatné ekonomické činnosti první založila Karolina Světlá pod názvem Ženský výrobní spolek český (1870). O něco později začala Eliška Krásnohorská usilovat o založení dívčího gymnázia, protože jedině maturita mohla dívkám otevřít cestu k univerzitnímu vzdělání. 9

10 V roce 1890 pak byla založena Minerva, první dívčí gymnázium ve střední Evropě. První maturantky, které musely skládat pololetní a výroční zkoušky před komisí z chlapeckého gymnázia, získaly nejprve právo účastnit se přednášek na univerzitě jako hospitantky (nesměly skládat zkoušky). Teprve v roce 1897 bylo ženám povoleno studium na filozofické fakultě a v roce 1900 na medicíně a farmacii (ženám povolila studium nejprve německá a teprve potom česká část Univerzity Karlovy). České ženy byly v rámci Rakouska-Uherska první, které se domáhaly vysokoškolského vzdělání. V roce 1905 byl založen Výbor pro volební právo žen. Vedla ho Františka Plamínková, později jedna z nejvýznamnějších ženských osobností v Československu. Aktivistky tohoto výboru zjistily, že ačkoli je ženám zakázáno volit, zákon jim výslovně nazakazuje být volen. Na základě tohoto zjištění byla již v roce 1912 zvolena do Sněmu království českého první poslankyně, spisovatelka Božena Viková-Kunětická (v rámci Evropy byly pouze ve Finsku ženy do parlamentu voleny dříve - od roku 1906). Ženské emancipační snahy také podporovala řada významných mužů. Nejznámějším z nich byl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl na přelomu 19. a 20. století univerzitním profesorem a říšským poslancem. Už tehdy přednášel o svém moderním názoru na ženu a jeho známý výrok zní: Není otázky ženské, jako není otázky jen mužské: existuje otázka společnosti. Hned se vznikem nové republiky v roce 1918 bylo umožněno studium žen na všech fakultách vysokých škol a nová ústava v roce 1920 zaručila ženám volební právo. Československo se tak přiřadilo k nejpokrokovějším evropským zemím. Tabulka 1: Roky, kdy ženy v jednotlivých evropských zemích získaly volební právo ZEMĚ ROK Finsko 1906 Dánsko 1915 Estonsko, Litva, Německo, Polsko, Rakousko 1918 Nizozemsko, Lucembursko 1919 Československo 1920 Lotyšsko, Švédsko 1921 Turecko 1926 Irsko, Velká Británie 1928 Španělsko 1931 Bulharsko, Francie 1944 Itálie, Slovinsko 1945 Rumunsko 1946 Belgie 1948 Řecko 1952 Maďarsko 1958 Kypr 1960 Portugalsko 1976 Švýcarsko 1971 Lichtenštejnsko 1984 Zdroj: 10

11 Základní přehled problémů postavení žen v ČR Ačkoli ženy stále více pronikají do čistě mužských profesí a muži se stále více zapojují do péče o děti a domácnost, většina lidí v české společnosti stále přisuzuje automaticky určité vlastnosti ženám a jiné mužům. U žen se například předpokládá, že jsou pasivní, emotivní, rády o někoho pečují, špatně řídí auto a nerozumějí technice, zatímco muži údajně uvažují logicky, jsou ambiciózní, agresivní, nenechají se unést city a v technických oblastech jsou jako doma. Přestože panuje všeobecné přesvědčení, že mužské a ženské vlastnosti se doplňují (protože jsou většinou považovány za protichůdné) a oboje jsou stejně významné, v kultuře, ve které žijeme, jsou ony mužské vlastnosti více ceněny například ve sférách, kde pracují zejména muži, jsou tradičně vyšší mzdy než v odvětvích feminizovaných. Na základě chápání lidského pohlaví (muž žena) jako biologické podstaty se konstruuje společenská kategorie, nazvaná gender. Automatické přiřazování určitých vlastností ženám a jiných mužům se opírá o genderové stereotypy (viz Příloha 5, Slovníček pojmů). Genderové stereotypy jsou zjednodušující popisy toho, jak má vypadat maskulinní muž nebo femininní žena. V každé společnosti jsou tak jejím členům připisovány určité vlastnosti a vzorce chování, které jsou závislé na jejich pohlaví a které od nich společnost očekává. Tato společenská očekávání jsou pak zakotvena různými předpisy ve společenských systémech a institucích: hospodářských, politických, vzdělávacích, v rodinném uspořádání apod. V České republice jsou problematické především následující oblasti: diskriminace na pracovním trhu (jak při přijímání do zaměstnání, tak v kariérním postupu a v rozdílech v platech) minimální zastoupení žen v rozhodovacích procesech (jak ve funkcích volených, tak jmenovaných) mateřství a rodičovství (ženám je stále přisuzována výlučná role v péči o děti a domácnost, což se odráží v jejich diskriminaci v ostatních oblastech; otcové sice mohou na rodičovskou dovolenou, ale vzhledem ke stávajícím podmínkám a tomu, že mají většinou vyšší plat než matka dítěte, tuto možnost prakticky nevyužívají to se pak odráží v jejich diskriminaci při automatickém přiřazování dětí matkám po rozvodu) násilí, páchané na ženách (znásilnění, obchod se ženami, zneužívání a domácí partnerské násilí, přičemž zejména v případech domácího násilí nahrává stávající legislativní prostředí a institucionální zabezpečení spíše pachatelům než obětem) Ženy na trhu práce Ženy v České republice představují již více než padesát let velice důležitou součást pracovní síly. Tvoří 44% všech zaměstnankyň (muži 46%). Většina žen pracuje na plný pracovní úvazek, pouze okolo 10 % pracuje na úvazek částečný. Na pracovním trhu existuje diskriminace žen. Statistické údaje dokládají, že nezaměstnanost žen je v průměru vyšší než u mužů, jsou nezaměstnané delší dobu a dostávají menší plat. Tabulka 2 ukazuje tyto rozdíly. Obr 2: Míra nezaměstnanosti v % čtvrtletí 2004 Celkem 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1 7,3 7,8 8,2 Ženy 5,9 8,2 10,5 10,6 9,9 9,0 9,9 9,8 Muži 3,9 5,0 7,3 7,3 6,8 5,9 6,1 6,9 Zdroj: Český statistický úřad: odkaz: Práce, sociální statistiky 11

12 Největší rozdíly v nezaměstnanosti mezi oběma pohlavími jsou ve věkové skupině let, kdy ženy mají malé děti či kdy se předpokládá, že je budou mít. Diskriminace je nepřehlédnutelná nejen z hlediska věku, ale i oboru činnosti. Ačkoli si mladé ženy stále ve větším počtu volí typicky mužské profese, v tradičních ženských zaměstnáních, jako jsou sekretářky či zdravotní sestry, jsou stále zastoupeny nadměrně, zatímco v profesích s velkou odpovědností jsou zastoupeny nedostatečně. Platy v ženských oborech jsou stále výrazně nižší než platy v profesích mužských. Ženy také obecně zaujímají nižší pozice v rámci daných hierarchií, a to dokonce i v sektorech, ve kterých dominují, jako je zdravotnictví či školství Rozdíly ve mzdách žen a mužů Nižší mzdy žen ve srovnání s muži za stejnou práci či práci stejné hodnoty jsou jevem, který je nejspíše tak starý jako lidstvo samo. Důvod se nabízí stále tentýž: hlavní role žen je v péči o domácnost a hlavním živitelem je muž; pokud tedy žena vydělává, je její příjem jen příjmem doplňkovým. Ačkoli to dnes již neplatí, a nepochybně neplatilo ani před sto a více lety, je tato představa v myslích celé řady lidí obojího pohlaví - a to i v takzvaných vyspělých zemích - stále pevně zakořeněná. Přitom většina českých rodin je dnes stále závislá na příjmech obou, tedy muže i ženy, nemluvě o velkém počtu domácností s dětmi závislými pouze na ženě-samoživitelce. Kromě toho se věří, že žena je biologicky předurčena k tomu, aby rodila a vychovávala děti, že je to její hlavní zájem. Z toho logicky vyplývá, že ačkoli chodí do zaměstnání, nemůže ho vykonávat s tak plným nasazením jako muž, a její biologické vlastnosti ji předurčují pouze k vykonávání méně důležitých a tudíž hůře placených zaměstnání. V České republice se rozdíl v platech mužů a žen během celých 90. let postupně prohluboval. Jeho další zvětšování se sice zastavilo v roce 2000, ale od té doby se situace výrazně nezlepšila. Ženy vydělávají méně než muži bez ohledu na to, že mají stejné vzdělání. V roce 2003 tvořil průměrný plat žen 74,6 % platu mužů. Nejmenší rozdíly jsou mezi zaměstnankyněmi a zaměstnanci se středoškolským vzděláním s maturitou (77,6%), s vysokoškolským vzděláním (65,2% ). Tabulka 3: Průměrná mzda žen v porovnání se mzdou mužů podle úrovně vzdělání (v %) Dosažené vzdělání Základní 76, ,7 74,3 74,9 76,8 74,9 Střední 69, ,4 70,1 70,8 71,3 71,1 Střední s maturitou 78, ,7 72,7 74,5 76,7 77,6 Vysokoškolské 74,6 65,2 62,5 63,4 65,4 65,1 65,2 Zdroj: Český statistický úřad: odkaz: Práce, sociální statistiky Postavení žen a mužů v zaměstnání: Rozdíly nejsou jenom podle vzdělání, ale i podle profese a postavení v zaměstnání. Mzdy žen jsou nejen obecně nižší, ale také více nivelizované. 5,64% žen měla mzdu nižší než 8000,- Kč, zatímco u mužů to bylo pouhých 1,56%. Největší rozdíly nalezneme u nejvyšších pásem: 13,1% mužů dosahovalo mzdy vyšší než ,- Kč a ještě 6,3% mělo mzdu vyšší než ,- Kč, u žen to bylo jen 4,9%, resp. 2,0%. 12

13 Tabulka 4: Postavení žen a mužů v zaměstnání v NH v roce 2003 Ukazatel Zaměstnaní celkem tis. osob % z toho ženy celkem tis. osob % Na mateřské dovolené Celkem 4 733,2 100, ,0 100,0 34,8 Postavení v zaměstnání podle CZ-ICSE: 1 zaměstnanci 3 893,7 82, ,5 88,0 33,3 2 zaměstnavatelé 196,8 4,2 43,9 2,1-3 osoby pracující na vlastní účet 581,3 12,3 165,6 8,1 1,3 4 členové produkčních družstev 28,0 0,6 10,6 0,5-5 pomáhající rodinní příslušníci 33,0 0,7 25,2 1,2 0,2 nezjištěno 0,4 0,0 0,3 0,0 - Pracovní zařazení podle KZAM: 1 zákonodárci,vedoucí a řídící pracovníci 285,7 6,0 76,8 3,8 1,3 2 vědečtí a odborní duševní pracovníci 484,9 10,2 242,9 11,9 4,7 3 techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci 952,0 20,1 502,0 24,5 8,3 4 nižší administrativní pracovníci 380,3 8,0 300,0 14,7 5,9 5 provozní pracovníci ve službách a obchodě 6 kvalifikovaní dělníci v zemědělství a lesnictví 7 řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé a opraváři 593,9 12,5 385,2 18,8 7,2 87,8 1,9 33,4 1,6 0,4 926,3 19,6 129,3 6,3 2,9 8 obsluha strojů a zařízení 624,6 13,2 159,0 7,8 2,3 9 pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 360,8 7,6 217,6 10,6 1,8 0 příslušníci armády 35,7 0,8 0,5 0,0 0,0 nezjištěno 1,2 0,0 0,3 0,0 - Zdroj: Český statistický úřad: odkaz: Práce, sociální statistiky Obecně lze říci, že čím vyšší vzdělání a pozice, tím větší je rozdíl ve mzdě mezi mužem a ženou. Další rozdíly najdeme, budeme-li sledovat platy v závislosti na pohlaví a věku. Nejmenší rozdíly mezi pohlavími jsou do 30 let. Potom vydělávají ženy pouze 69% platu mužů. Po 40 letech věku se rozdíl trochu zmenšuje a ženy dosahují 76% platu mužů, ovšem po šedesátce je rozdíl největší ženy vydělávají jen 66% platu mužů. Hlavní příčinou tohoto jevu je, že ženy mezi lety již většinou odcházejí do důchodu a pokud pokračují v práci, obvykle mají pouze doplňkový příjem k důchodu na částečný úvazek. Muži v této věkové skupině, pokud pracují po dosažení důchodového věku, jsou zaměstnáni na plný úvazek. 13

14 Česká legislativa Díky vstupu do EU musely být implementovány všechny direktivy týkající se nejrůznějších forem diskriminace na trhu práce. V Zákoníku práce je proto zakázána diskriminace z mnoha důvodů včetně příslušnosti k určitému pohlaví, a to jak při přijímání do zaměstnání, tak v rámci zaměstnání (týká se např. výše odměny, pracovního postupu či účasti na školeních). Byl také zaveden institut rodičovské dovolené, zákaz nevhodného chování sexuální povahy na pracovišti (tj. sexuálního obtěžování) a to, že za prokázanou diskriminaci musí příslušný zaměstnavatel diskriminované osobě uhradit jak případný ušlý zisk, tak eventuální psychickou újmu Ženy v mocenských a rozhodovacích procesech Na všech úrovních platí, že čím vyšší pozice, tím méně žen. Markantní je situace například ve feminizovaném školství: zatímco ve školství pracuje 77,6% žen, ve vedení základních a středních škol je jich pouze 16-18%. Co se týče zastoupení žen na všech úrovních volených orgánů: v České republice jsou v současné době ve vládě dvě ženy, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a ministryně zdravotnictví (mezi lety 1990 a 2002 bylo dohromady ve vládách ČSFR a ČR jen 5 žen, z toho dvě byly v úřednické vládě od ledna do června 1998 jednalo se o ministryni spravedlnosti a ministryni zdravotnictví). V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR je 17% žen a v Senátu Parlamentu ČR 11%. Mezi krajskými hejtmany nebyla po prvních krajských volbách jediná žena a tato situace se po druhých volbách nezměnila. Tradičně nejvyšší zastoupení žen je na nejnižších úrovních samosprávy a platí úměra - čím menší obec, tím spíše je v jejím čele žena. Zajímavý je také fakt, že více než polovina žen zvolených v komunálních volbách v roce 1998 je z kandidátek nezávislých sdružení; z politických stran má největší zastoupení žen na komunální úrovni KDU-ČSL (28% žen na kandidátkách, 22% zvolených). Po roce 1989 se zastoupení žen v nejvyšších zákonodárných orgánech dramaticky snížilo zatímco v roce 1981 bylo v českém parlamentu 28% žen, v roce 1990 to bylo 11% a v roce 1992 tvořily ženy 9,5% všech poslanců. V komunistickém parlamentu bylo totiž 30% křesel určeno ženám. Ačkoli předchozí režim neměl s demokracií nic společného, z hlediska zastoupení žen lze soudobý konkrétní vývoj interpretovat jako nepříznivý. Z čísel v níže uvedené tabulce vyplývá, že počet žen zvolených na všech úrovních se postupně mírně zvyšuje. Nicméně je to vývoj náhodný, není výsledkem žádných záměrných opatření vlády ani politických stran. Například zvýšení počtu žen v poslanecké sněmovně po posledních volbách mělo příčinu v tom, že relativně velký počet křesel získala KSČM (18% hlasů), která na volitelných místech svých kandidátek tradičně udržuje 25% zastoupení žen, a také má největší podíl žen ze všech poslaneckých klubů (KSČM ale nepoužívá žádné kvóty). 14

15 Tabulka 5: Zastoupení žen ve volených orgánech (v %) v letech Termín a procento zvolených žen Instituce XI 94 VI 96 XI 96 VI 98 XI 98 XI 00 VI 02 XI 02 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR Senát Parlamentu ČR (% žen zvolené v jedné třetině obvodů/ celkové % žen v senátu) Krajská zastupitelstva (bez hlavního města Praha) Místní, městská a obecní zastupitelstva /11 11/11 15/12 11/ Zdroj: Český statistický úřad, upraveno autorkou: odkaz: Obyvatelstvo, volby Účast žen v politických stranách se v konečném důsledku promítá do podoby kandidátek. V České republice je dosud jedinou českou politickou stranou oficiálně používající kvóty ČSSD. Jedná se o vnitřní kvótu 25% žen doplňovanou do všech stranických orgánů. Díky kvótě musí být v předsednictvu na všech úrovních vždy nejméně jedna žena; kvóta se ale nevztahuje na kandidátní listiny ani na zastoupení ve vládě (ostatně Miloš Zeman, sociálnědemokratický premiér z let , nejmenoval do své vlády ani jednu ženu). Je tedy zřejmé, že se jedná o nahodilé opatření, nikoli o systematickou koncepci vedoucí ke zvýšení počtu žen ve volených pozicích. Součástí ČSSD je stranická ženská organizace Sociálně demokratické ženy (dále: SDŽ). Až do roku 1999 navrhovala kandidátky na doplnění do příslušné kvóty organizace SDŽ z řad svých členek; na sjezdu v témže roce došlo ke změně stanov a nominace žen na doplnění teď závisí na příslušných výborech (obvodním, krajském, ústředním), které mohou nominovat ženy bez ohledu na jejich členství v SDŽ. Toto rozhodnutí vede k tomu, že i když mezi členkami jsou ženy, které se zajímají se o problematiku ženských práv, na kandidátky jsou nominovány ty ženy, které se o tuto problematiku naprosto nezajímají. Ženskou organizaci přidruženou ke straně má také KSČM (jedná se o Levicové kluby žen LKŽ) a v březnu roku 2004 založila ženskou platformu i KDU-ČSL. Také vedení politických stran obsazují převážně muži. Od roku 1989 stáli v čele všech významných politických stran; výjimku tvořily Alena Hromádková ve funkci předsedkyně DEU v první polovině 90. let a Hana Marvanová, která byla historicky první ženou v čele parlamentní politické strany (v letech byla předsedkyní Unie svobody). Místopředsedkyni mají v současné době pouze ČSSD a KSČM. Stejná situace je u mládežnických organizací příslušných stran jedná se o Mladé sociální demokraty (MSD), Mladé konzervativce (MK), Komunistický svaz mládeže (KSM) a Junior klub KDU-ČSL. V současnosti jsou předsedy všech těchto organizací muži. Zastoupení žen a mužů v členských základnách politických stran ilustruje tabulka č. 6. Pozoruhodný je zejména fakt, že největší zastoupení žen je u konzervativních křesťanských demokratů. To je způsobeno zřejmě tím, že se jedná o stranu, kde mívají stranickou legitimaci všichni členové rodiny

16 Tabulka 6: Členské základny parlamentních politických stran Strana Rok Počet členů celkem Z toho žen % žen ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS US , , , , , , , , neuvádí neuvádí - Zdroj: Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů, Gender Studies, Praha 2004 Pokud jde o zastoupení žen ve veřejném sektoru, k dispozici jsou pouze dílčí údaje. Jediná čísla, která se objevují pravidelně od roku 1998 ve vládním dokumentu - Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (blíže viz str. 24), se týkají zastoupení mužů a žen ve vedoucích pozicích jednotlivých resortů. Ačkoli státní správa je označována za sektor spíše přefeminizovaný (mezi ostatními odbornými pracovníky je žen více než polovina), jejich podíl rapidně ubývá s vyššími funkcemi. Jako celkem dostačující by se dal označit počet žen pouze na nejnižší řídící funkci, což je vedoucí oddělení, kde se pohybuje kolem 30%. 1 Tabulka 7: Ženy ve vedoucích funkcích na ministerstvech (v %) Rok Funkční zařazení na ministerstvech Náměstek/yně Ředitel/ka odboru Vedoucí oddělení Ostatní odborní pracovníci/ce ,3 19,5 29, , ,3 19,5 29, , ,9 24,2 31,4 49,2 11, ,5 21,2 34,6 50,9 12, ,2 21,3 32,3 54,1 12,8 Ředitel/ka resortní instituce Zdroj: Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů, Gender Studies, Praha Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů, Gender Studies, Praha 2004 (dále jen Stínová zpráva) 16

17 O postavení žen ve veřejném sektoru mimo ministerstva neexistuje žádný celkový přehled. Ženy na nejvyšších pozicích jsou jevem natolik ojedinělým, že je lze bez problému vyjmenovat; jinak lze počty žen sledovat podle jednotlivých sektorů. V současné době jsou nejvýše postavené ženy v těchto pozicích: ředitelka VZP - největší zdravotní pojišťovny v zemi ředitelka Státní vězeňské služby předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost předsedkyně Nejvyššího soudu nejvyšší státní zástupkyně členka rady České národní banky Co se týče jednotlivých sektorů, může sloužit jako typický příklad soudnictví. Zastoupení žen v něm je vysoké (63%), ale i zde se snižuje s vedoucími pozicemi. Největší podíl v řídících funkcích byl zjištěn mezi soudci nejvyššího soudu (26% žen), zatímco mezi soudci ústavními je pouze 14% žen 2. Obecný trend nedostatečného zastoupení žen lze také sledovat např. ve veřejnoprávních médiích. V čele České televize stojí muž; mezi dalšími osmi lidmi ve vedení jsou dvě ženy (ředitelka programu a vedoucí právního útvaru). Český rozhlas také řídí muž; mezi dalšími pěti lidmi ve vedení je jedna žena (ředitelka ekonomického a správního úseku). V Radě pro rozhlasové a televizní vysílání jsou čtyři ženy a devět mužů (31% žen), v Radě České televize jsou čtyři ženy a deset mužů (29% žen), v Radě Českého rozhlasu je jedna žena a osm mužů (11% žen) Násilí páchané na ženách Násilí na ženách je jedním z nejzávažnějších společenských problémů. OSN, EU a vlády mnoha zemí jasně deklarují jeho nepřijatelnost a aktivně se snaží o jeho řešení. Česká republika by v tomto ohledu pochopitelně neměla stát stranou. Z mezinárodních závazků vyplývá povinnost aktivně eliminovat všechny formy násilí na ženách, nemluvě o odpovědnosti vlády vůči vlastním občankám a občanům. Státní správa věnuje řešení problematiky násilí na ženách více pozornosti než ostatním aspektům politiky rovnosti mužů a žen. Nicméně zdaleka ne tolik, kolik by si zasloužila Domácí násilí Fenomén tzv. domácího násilí je v ČR rozšířen v obdobné míře jako v jiných západních zemích. Reprezentativní šetření z roku 2003 např. prokazuje, že 38 % žen zažilo v ČR během svého života některou z forem násilí ze strany svého manžela či partnera (současného či bývalého). Z dat vyplývá, že násilí na ženách je celkově výrazně více koncentrováno do intimního partnerského vztahu než do situací v rámci vztahů s ostatními muži. Škála domácího násilí je obdobná jako v jiných zemích (od psychického a ekonomického násilí přes sociální izolaci a sexuální násilí až po fyzické napadání v různé škále intenzity i opakování). 3 2 Pramen: Ženy a muži v datech, publikace ČSÚ a MPSV, Praha Pikálková S.: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v České republice, Praha: Sociologický ústav AV ČR,

18 Jistou zvláštností byla určitá tabu domácího násilí, která byla v ČR patrná až do poloviny 90. let. Teprve tehdy vznikly první neziskové organizace jako občanské sdružení ROSA a Bílý kruh bezpečí (BKB) či obecně prospěšná společnost profem, které se tímto jevem začaly na různých úrovních zabývat. Ty v roce 1995 založily společně s o.s. Elektra a Gender Studies Koordinační kruh prevence násilí na ženách. Tyto aktivity, jež byly realizovány bez finanční podpory státu (s výjimkou BKB) a opíraly se vesměs o informace a tréninkovou podporu ze zahraničí (Nizozemí, USA, Rakousko, Německo apod.), spolu s tlakem ze strany zahraničních organizací (výboru CEDAW 4 (OSN, EU), vedly ke změně povědomí a především k uznání samotného fenoménu domácího násilí. Existence problému domácího násilí byla totiž zpočátku popírána, případně byla zpochybňována jeho důležitost a to jak širokou a odbornou veřejností, médii, tak i zástupci státní správy, kteří měli být za jeho řešení zodpovědní. Neziskové organizace poukazují od samého začátku své činnosti zejména na následující oblasti, jež ve vztahu k domácímu násilí vyžadují neodkladné řešení: provedení nutných legislativních změn vybudování systému sociální podpory a specializovaného azylového bydlení pro oběti domácího násilí školení profesních skupin pracujících s obětmi domácího násilí zavedení metodických pokynů pro tyto profese rozvoj spolupráce všech zaangažovaných subjektů ze státní, místní i nevládní neziskové sféry a účinná podpora neziskových organizací. Dalším specifikem problému domácího násilí v České republice je úporná snaha zařadit jej do oblasti kriminologie, bez přihlédnutí k jeho genderové podmíněnosti, jasně dokumentované existujícími výzkumy (viz výše zmíněný výzkum prokazující, že ženy tvoří okolo 95 % obětí, výraznou většinu pachatelů domácího násilí tvoří muži). Zároveň je opomíjen i širší dialog různých názorových proudů k dané otázce, jako je tomu zvykem v jiných zemích Obchod se ženami Česká republika je pro obchodované osoby zemí původu, zemí tranzitní a zemí cílovou. Fenoménem poslední doby je nárůst počtu cizích státních příslušnic mezi obchodovanými osobami. Podle záznamů neziskové organizace La Strada (dále jen LS) se ČR stala v posledním roce více zemí tranzitní a cílovou. Přesné údaje o počtech obětí obchodu s lidmi nejsou k dispozici, jelikož neexistují společné záznamové tabulky pro organizace/instituce, které se dostávají do kontaktu s obchodovanými osobami CEDAW - Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen 18

19 Vládní politika a institucionální mechanismy na prosazování žen ve společnosti Česká vláda se začala zabývat agendou rovnosti příležitostí žen a mužů před šesti lety. V roce 1995 se v Pekingu konala IV. celosvětová konference OSN o postavení žen, na které státy schválily závěrečný dokument tzv. Pekingskou deklaraci a Akční platformu. Ta definuje dvanáct kritických oblastí, v nichž je situace žen na celém světě horší než situace mužů, a ve kterých je nutné jejich postavení zlepšit. Protože všechny tyto oblasti nejsou relevantní pro každou zemi, zavázaly se jednotlivé státy vytvořit vlastní národní akční plány, v nichž by identifikovaly své kritické oblasti a navrhly pro ně řešení. V České republice se tímto národním akčním plánem stal dokument Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (dále jen Priority), jehož první verzi vláda schválila na jaře roku 1998 (od té doby jsou Priority aktualizovány každý rok). Často se ovšem setkáváme s tvrzením, že takový dokument je pro české ženy naprosto zbytečný, neboť jsou zcela emancipované a nic jim nebrání ve vykonávání jakékoli činnosti, kterou si samy vyberou. Samozřejmě - ve srovnání s islámskými zeměmi tomu tak skutečně je, narozdíl od našich prababiček už máme volební právo a smíme studovat na vysokých školách. Přesto ale i u nás existuje řada oblastí, ve kterých jsou ženy (a také muži) diskriminováni. Tyto uvedené oblasti více či méně reflektují i výše zmíněné Priority. Vládní dokument zahrnuje sedm okruhů - kritických oblastí - pro Českou republiku: Prosazování principů rovnosti mužů a žen jako součást politiky vlády Právní zabezpečení předpokladů rovnosti mužů a žen a zvyšování úrovně právního vědomí Zajištění rovných příležitostí žen a mužů v přístupu k ekonomické aktivitě Vyrovnávání sociálního postavení žen a mužů pečujících o děti a potřebné členy rodiny Zohledňování žen z hlediska jejich reprodukční funkce a fyziologických odlišností Potlačování násilí páchaného na ženách Sledování a vyhodnocování účinnosti uplatňování principu rovného postavení žen a mužů. U každého z těchto okruhů je řada úkolů (opatření) buď pro všechny, nebo jen pro některé resorty. Například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR má provést genderovou analýzu (viz Příloha 5, Slovníček pojmů) učebnic, Rada hospodářské a sociální dohody má prosazovat zásadu rovného postavení mužů a žen zejména v otázkách odměňování a pracovních podmínek a všechny resorty by měly navázat spolupráci s ženskými neziskovými organizacemi, podporovat v rámci své grantové politiky výzkum společenských jevů, vedoucích k diskriminaci žen, či proškolit své pracovníky/ce v oblasti rovnosti žen a mužů. 19

20 Existující institucionální mechanismy: 1. Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Byla založena na podnět neziskových organizací (Asociace pro rovné příležitosti, Český svaz žen, Unie katolických žen) na konci roku V radě je pět zástupkyň ženských neziskových organizací, zmocněnec vlády pro lidská práva, odbornice na genderovou problematiku, místopředseda Českého statistického úřadu, zástupci/kyně zaměstnavatelů a odborů a náměstci/kyně vybraných ministrů (MPSV, MV- veřejná správa, MV rovné příležitosti, MSp, MŠMT, MZV, MF, MZd, MO, MMR, Mze) 5. Rada projednává základní vládní koncepci při prosazování rovnosti žen a mužů. Předsedkyní je v současné době Mgr. Anna Čurdová, poslankyně za ČSSD a dlouholetá výkonná místopředsedkyně Sociálně demokratických žen. 2. Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti. Vznikla po volbách v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Předsedkyní je PhDr. Květoslava Čelišová (KSČM). Komise organizuje pro své členky a členy (a ostatní poslance/kyně) vzdělávací semináře a připravuje návrhy legislativních změn. 3. Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen. Je jedním z osmi výborů při Radě vlády pro lidská práva; z nichž každý má na starosti plnění jedné z mezinárodních úmluv. Usnesení, která výbor odhlasuje, jsou předkládána k projednání Radě pro lidská práva. Teprve po schválení členy/kami může jít na jednání vlády. Členy/kami jsou jak zástupci/kyně neziskových organizací, tak veřejné správy. 4. Oddělení pro rovnost mužů a žen Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Toto oddělení patří do odboru mezinárodních vztahů a evropské integrace. Má na starosti koordinaci agendy mezi resorty a každoročně vypracovává dokument Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen a zprávu o jejich plnění. 5. Osoby, pověřené koordinací resortní agendy rovnosti, resp. uplatňováním genderového mainstreamingu (viz Příloha 5, Slovníček pojmů) v každém resortu (tzv. gender focal points) Musí být od ledna 2002 zaměstnané alespoň na poloviční úvazek. Žádná z výše uvedených institucí nemůže řešit individuální případy diskriminace a nemá ani stálý samostatný rozpočet na projekty zlepšující postavení žen ve společnosti MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, MV- Ministerstvo vnitra ČR, MSp Ministerstvo spravedlnosti ČR, MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, MZV Ministerstvo zahraničních věcí ČR, MF Ministerstvo financí ČR, MZd Ministerstvo zdravotnictví ČR, MO Ministerstvo obrany ČR, MMR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Mze Ministerstvo zemědělství ČR 20