Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Mediální obraz českých hackerů (Bakalářská práce) Iva Šotnarová

Transkript

1 Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Mediální obraz českých hackerů (Bakalářská práce) Iva Šotnarová Brno 2009

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v seznamu použité literatury. V Brně,

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala především Mgr. Jakubovi Mackovi za vedení práce, jeho čas, ochotu a cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat Jolaně Tomanové za korektury a Monice Šotnarové za podporu. 3

4 Obsah Obsah...4 Prolog Úvod Struktura práce Cíl práce a metoda Diskurz Analýza diskurzu Základní pojmy Hacker Cracker Hackerská etika Technologie Kyberprostor Dějiny hackingu ve světě Nové technologie v ČR Počátky českého hackingu Skupina CzERT, binary.division a další Hackeři v médiích Počátky českého hackingu v médiích, Proměna První velké kauzy Přichází binary.division Web ministerstva vnitra Hacker jako ničitel, Czech.cz Státní správa Darkeři Hacker z Hradce Králové Hacker z Brna Politika a veřejný prostor Národný bezpečnostný úrad

5 6.4.2 Veřejný prostor Pharming, phising, splynutí hackingu se zločinem, Hackerem můţe být kdokoliv, Shrnutí Závěr...49 Epilog...52 Abstract...54 Anotace...55 Seznam pouţité literatury...56 Jmenný rejstřík

6 Prolog <----- cut > digitalny svet nebol stvoreny pre "mozno". v mojom svete existuje len 1 a 0 - a jedina hodnota, ktora ma nejaku cenu - je informacia nezalezi na tom, ci si vysoky, maly, tucny, zeleny, bohaty, nadupany buchac - tvoj osud je specateny. tu vladne myslienka a vizia - sila informacie. moj svet, ktory mi poskytuje utocisko, je tou poslednou obranou pred tym, comu ty hovoris skutocnost. pred tvojou sedou realitou a stereotypom. kazde rano vstavas a ponahlas sa do "svojej" nudnej prace, po praci domov, k zene, ktoru si si vzal len preto, ze ta ako jedina chcela. vecer travis pri nudnych serialoch, kedy so zenou ohovarate susedov, kolegov a rodinu, planujete svoj vikend. budete pracovat na zahradke a zamietat dovolenku, ktoru odkladas uz 4 roky, pretoze nie su peniaze. posledny krat si bol niekde mimo svojho rodinneho krbu, ked pred rokom horelo. pysis sa menom priemerny obcan - si hrdy na to, ze si jozef mak, na to, kolko toho nevies. s kamaratmi sa predbiehas v tom, kto z vas pretromfne druheho svojou hlupostou, tym, kto toho viac nechape. odmietas sa ucit nieco nove. nechavas sa napchavat cudzimi nazormi, pretoze svoj nazor nemas, ani mat nebudes. ved naco by ti aj bol. snazis sa vnorit co najviac do priemeru. odsudzujes tych, ktori sa vymykaju a tych, co vynikaju by si najradsej upalil. len preto, ze vedia viac nez ty. nie dakujem. tvoj osud nech mi je varovanim a vystrahou pred tym, cim sa nemozem a nechcem nikdy stat. ja mam svoj svet. Priestor, ktory si nedokazes ani len predstavit. miesto, na ktorom sa mozu vyplnit sny a tuzby, kde sa vizie stavaju skutocnostou, pretoze realne tu je len to, co chcem... premyslaj nad sebou...premyslaj...digitalne... <----- cut > 1 1 Text, který umístila hackerská skupina CZert na hacknuté stránky slovenské politické strany HZDS. Online zdroj, dostupné na ( ) 6

7 MOTTO V budoucnosti nebude mít skutečná práce počítače nic společného s vyhledáváním informací. Bude se věnovat čistému objevování, protože svou paměť používáme k mnoha účelům, většinou nevědomě. Může-li si člověk velice rychle vybavit věci, dostávají nový, mytický a strukturální význam, velice vzdálený obyčejnému vnímání. Takže počítač sobě navzdory odhalil znalost mytického, znalost vzoru, struktur a profilů, a ty všechny jsou k našemu úžasu přeplněny objevy. 2 Marshall Mc Luhan 1. Úvod V oblasti technologií je dnes to, co bylo ještě před pouhými třiceti lety povaţováno za výmysly vědeckofantastické literatury, běţně uţívanou technologií. Technické vybavení, dříve vyhrazené jen specializovaným pracovištím na nemnohých univerzitách, je dnes dostupné téměř kaţdé domácnosti. Internet, komunikační médium propojující doslova celý svět, zaznamenal v posledním desetiletí takový rozmach, jakým se do té doby nemohlo pochlubit ţádné jiné médium 3. Měnící se doba přináší, vedle řady výhod, také řadu problémů, a to ve všech oblastech lidského rozvoje, technologický pokrok nevyjímaje. Mnohé z těchto problémů, nebo chceme-li, výzev, které jsou před nás postaveny, souvisí s rychlým rozvojem nových technologií a internetu, všeho, co se dá zahrnout pod zkratku IT 4, nebo ICT 5 (v současné době se význam obou dvou termínů prolíná, případně jsou oba dva termíny pouţívány jako synonyma). Také internet s sebou kromě nových moţností komunikace přinesl i řadu otázek pro nejrůznější vědecké disciplíny z technických i netechnických oborů. Prakticky cokoliv, co nová média přinášejí jako výhodu, má i svou stinnou stránku. Rychlý rozvoj internetu tak s sebou mimo informačního propojení celého světa přináší např. problematiku digital divide, tedy rozevírajících se pomyslných nůţek mezi informačně McLuhan, Marshall (2008): Člověk, média a elektronická kultura. Praha, Jota, s. 275 V některých oblastech, jako je Střední Východ, nebo Afrika, vzrostl počet uživatelů internetu mezi lety 2002 a 2008 o více než 1000 procent. Zdroj: Internet World Stats: Internet Usage Statistics - The Big Picture, Z anglického termínu Information technology, tedy informační technologie. Je možné sem zahrnout vše, co se týká fungování počítačů po technické stránce (hardware). Z anglického termínu Information and Communication Technology. Je to souhrnné označení pro komunikační a informační technologie. Zahrnuje veškeré technologie používané pro komunikaci a práci s informacemi, hardware i softwarové vybavení. 7

8 gramotnou částí světa a částí bez přístupu k aktuálním informacím a technologiím 6. S informačním problémem souvisí zase globalizace, některými skupinami vnímána jako problém, jinými jako jedna z vymoţeností naší doby. Moţnost zveřejnit jakýkoliv obsah na internetu s sebou nese, kromě neomezených moţností informovat, také moţnosti zneuţití dat či sdílení nelegálního obsahu. Takovýchto dualit existuje samozřejmě ještě celá řada. Ve výčtu všeho, co změnil masový rozvoj elektronických médií, by potom bylo moţné pokračovat prakticky do nekonečna. Ekonomika, politika, umění, náboţenství i jakákoliv jiná oblast je dnes nějakým způsobem ovlivněna informačními technologiemi a rozšířením internetu. Přístup k informacím, a to nejen těm edukativního nebo zábavního charakteru, ale i k citlivým osobním a jiným údajům, má díky rozšíření a dostupnosti počítačových sítí potenciálně mnohem více lidí neţ dříve. O tomto přístupu se dá mluvit nejen v rámci jednoho státu, ale prakticky kdekoliv na světě s připojením k internetu a příslušnými znalostmi. Zároveň je nutné si uvědomit, ţe ačkoliv se jedná o prostor s neuvěřitelným mnoţstvím dat nejrůznějšího charakteru, neplatí (v tomto prostoru) žádné zvláštní zákony a je třeba se řídit obecně závaznými normami 7. Legislativa, která by upravovala pohyb v kyberprostoru, teprve vzniká, a to velmi pomalu a takzvaně za pochodu. Mnoho soudních rozhodnutí, která padnou v případech internetové kriminality, ať uţ skutečné, či domnělé, je vnímáno jako důleţitý precedens pro posuzování dalších podobných případů 8. A to z toho důvodu, ţe zákony, které by upravovaly pohyb informací v kyberprostoru, zkrátka zatím téměř neexistují. Pohyb v kyberprostoru, bezpečnost informací a jejich sdílení není tedy v současné době jen otázkou právních norem, ale jak jiţ bylo řečeno výše, také otázkou etiky a nepsaných pravidel. V současnosti je téma počítačové bezpečnosti, vedle dalších témat souvisejících s rychlým rozvojem informačních technologií a informační společností, aktuální. Tento trend je vidět například v nabídce a poptávce po sluţbách, které zlepšují internetovou bezpečnost. Existují desítky firem, které za přesně specifikovanou částku "dodají bezpečností řešení" a na internetu kolují stovky návodů Tomuto tématu se v současnosti věnuje řada autorů, například Norris, Pippa (2001):Digital divide : civic engagement, information poverty, and the Internet worldwide. Cambridge, Cambridge University Press, nebo Warschauer, Mark (2003): Technology and social inclusion : rethinking the digital divide. Cambridge, Mass. MIT Press Smejkal, Vladimír. Internet a. Praha : Grada, s. 32 Za velkého zájmu médií proběhl například v roce 2009 soud se čtyřmi provozovateli serveru thepiratebay.org, který umožňoval sdílení jakéhokoliv obsahu pomocí tzv. torrentů. Několik let předtím proběhl v USA podobný případ s provozovateli serveru Napster, umožňujícího sdílet hudbu a mluvené slovo v hudebním formátu.mp3. 8

9 jak ta či ona bezpečnostní opatření obejít 9 píše Václav Jirovský v úvodu ke knize Kybernetická kriminalita a stručně tímto popisuje situaci, která je pro současné dění v oblasti elektronických médií typická. Obrana počítačových sítí je v současné době debatovaným tématem. Nakolik jsou obavy o počítačovou a informační bezpečnost oprávněné a nakolik je to pouze ona příslovečná nafouknutá bublina, je otázkou, na kterou není moţné jednoznačně odpovědět. Na jeden z dílčích problémů počítačové bezpečnosti a jejího porušování se budu soustředit na následujících stranách. Následující práce se zabývá subkulturou, jejíţ činnost různým způsobem ovlivňuje internet a software. Touto skupinou jsou hackeři, pro někoho lidé s nadprůměrnými znalostmi, hrdinové, pro jiné zločinci, kteří překračují zákony. Pro tuto práci bude ústřední jejich aktivita s přihlédnutím ke specifikům českého (případně slovenského 10 ) prostředí. Zatímco v zahraničí se fenoménem hackingu ze sociologického a psychologického hlediska zabývají mnohé publikace 11, v ČR je tato problematika stále poměrně nová, knihy na toto téma se zde objevily aţ nedávno (např. část knihy Kybernetická kriminalita od Václava Jirkovského nebo překlady jako například Umění klamu od Kevina Mitnicka). Stejně tak zde chybí širší odborná diskuze, která by se určitým aspektům hackingu věnovala. České a slovenské skupiny a jejich činnost do dnešního dne nezmapovala ţádná oficiální publikace, věnují se jí pouze nemnohé internetové články 12. Přitom jde o téma, které není tak nevýznamné či okrajové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hackeři jsou významnými osobnostmi na počítačové scéně, a to z mnoha důvodů. Tyto důvody, stejně jako fakt, ţe se toto téma kaţdého z nás nějakým způsobem dotýká, se pokusím vysvětlit na následujících stranách. Ačkoliv se odborníci shodují na tom, ţe problematika hackingu není svými důsledky bezvýznamná, viz např. Jirovský (2007), diskuze na toto téma je dnes stále záleţitostí především úzce specializovaných (především technicky zaměřených) serverů. Tato práce by tedy chtěla být jedním z příspěvků do debaty o hackerech a jejich činnosti Jirovský, Václav (2001): Kybernetická kriminalita, Praha, Grada, s. 11. Přesto, že se fakticky jedná o jiný stát, jsou české a slovenské počítačové komunity významně spjaty a i dění na informačních scénách obou států je propojeno mnohými aktéry a stejně tak i informacemi Například kniha Stephena Levyho Hackers: heroes of the computer revolution, která se zabývala počátky hackingu a nejvýznamnějšími osobnostmi těchto počátků, vyšla ve svém prvním vydání již v roce Do češtiny nebyla přeložena. Dalšími publikacemi na toto téma jsou např. Hacker diaries Dana Vertona (tématem knihy jsou rozhovory s mladistvými hackery a zkoumání důvodů, které je k hackingu vedly), nebo Douglas Thomas a jeho publikace Hacker Culture (jak je patrné z názvu, o hackerské kultuře). Například na stránkách což je portál zabývající se bezpečností v oblasti informačních technologií, nebo server o českém Internetu. 9

10 2. Struktura práce Jakýkoliv pokus o objektivní zkoumání hackerské komunity naráţí především na dva problémy, a to: uzavřenost zkoumané subkultury a také neověřitelnost většiny dat, která se o skupině i jednotlivcích dají dohledat, či získat osobním kontaktem. Vzhledem k oblasti zájmu subkultury je to logické. Chceme-li se dozvědět konkrétní, ověřené informace, naráţíme v médiích na řadu nepřesností a dezinterpretací, chceme-li se dozvědět přímo od aktérů, či jiných hackerů, většina pokusů končí taktéţ neúspěchem. Proto je k vyprávěním o hackerech lépe přistupovat nikoli jako k zaručeným informacím, ale zkrátka jako k příběhům spíše neţ o věcný, informační (zdrojový) materiál se jedná o legendy, o příběhy, které kolují českým internetem, o příběhy českého hackingu, na pomezí mezi skutečnými událostmi a novodobými pověstmi. Většina zde zmiňovaných událostí se s největší pravděpodobností skutečně stala, nicméně nelze to věrohodně dokázat a ani to není cílem této práce. Krom samotných aktérů, kteří vzhledem k povaze subkultury zůstávají výzkumníkovi nedostupnými, nikdo neví, jak přesně se události staly. Veřejnost se o těchto příbězích dozvídá skrze nejrůznější média, tištěná, či elektronická a tak tato média zastávají roli více či méně spolehlivých a přesných vypravěčů. První část práce tvoří ujasnění základních pojmů, které je nezbytné, máme li mluvit o specifické oblasti hackingu. Pojmy, které jsou běţně pouţívány v médiích, se často svým významem liší, případně jejich význam není úplně jasný. Druhá část se potom zabývá hackery, jejich historií obecně, a také nástupu informačních technologií do České republiky. Tyto dva široce pojaté okruhy tvoří nezbytný kontext pro hlavní téma práce, kterým je mediální obraz hackerů, jejich příběhů a případná změna diskurzu za posledních dvacet let, tedy v období od roku 1989 do roku Cíl práce a metoda Cílem práce je, jak jsem jiţ uvedla výše, zmapovat příběhy, které se s pomocí nejrůznějších médií objevily na české hackerské scéně od počátku devadesátých let aţ do současnosti, tedy do roku Na těchto příbězích lze vysledovat proměnu vnímání hackerů medii i společností, ke které ve sledovaném období došlo. Práce si neklade za cíl analýzu chování hackerů jako jednotlivců, ani jako skupiny (těmto 10

11 tématům se věnují jiné, jiţ vydané publikace 13 ), ani vyčerpávající odpověď na otázku proč, tedy důvodům, které hackery vedou k balancování na hraně zákona, případně jeho překračování. Cílem práce je co nejpodrobnějším způsobem zmapovat události uplynulých let tak, jak byly interpretovány v médiích či tak, jak se objevily na veřejnosti (např. v internetových diskuzích), a přispět tak k důkladnějšímu poznání obrazu jedné z nejvýznamnějších subkultur, která se v oblasti IT vyskytovala a vyskytuje. Důkladné čtení můţe ukázat hackery v různých příbězích jako reprezentanty nejen svojí subkultury, ale i technického světa, a také to, jak jsou zobrazováni v médiích, a tedy naznačit, jaké obavy jsou spojovány s posilujícím se postavením ICT ve společnosti. Zároveň lze sledovat hackery, nebo ty, kteří jsou za ně povaţováni, v typicky českém kulturním kontextu Diskurz Diskurz podle Foucaulta je to, co tvoří pozadí každé promluvy, která jej nutně opakuje, pohybuje se v prostoru jím vymezeném; je to zároveň to, co nám umožňuje mluvit, respektive co naše mluvení legitimizuje, a zároveň to, co nám týmž pohybem něco říct znemožňuje. 14, nebo popis určitého segmentu světa, jež má charakter souboru výpovědí podřizujících se stejným pravidlům svého výskytu, a tedy patřících ke stejné diskurzivní formaci 15. I přesto, ţe toto pojetí je píše filozofické, neţ lingvistické, v zásadě hovoří o diskurzu v tom smyslu, ve kterém ho vnímáme pro analýzu mediálního sdělení Analýza diskurzu Michel Foucault (2002) dále uvádí: Otázka, kterou klade analýza jazyka... je stále stejná: podle jakých pravidel je výpověď tvořena?... Popis diskurzivní události klade otázku zcela odlišnou: jak se stalo, že se na tomto místě objevila právě tato, a ne nějaká jiná výpověď? 16 Protoţe se práce zabývá mediálním obrazem, tedy výpovědí o určitých událostech, za nejvhodnější způsob zpracování dat povaţuji, vzhledem k povaze problému, kvalitativní analýzu, tedy nenumerické zjišťování dat, konkrétně 13 Například Verton, Dan (2003): Hacker diaries. Gliwice, Helion, nebo Korpásová, Jana (2008): Motivace a agresivita hackerů, bakalářská práce, MU Brno 14 Matonoha, Jan (2003): Literárněvědný text jako diskurz, velké vyprávění a výkon moci? online dokument dostupný na 15 Kouřil, Macek, Škařupová: Tekutý stát a prosperita: český stát a LG.Philips display, Mediální studia II/2007, s Foucault, Michel (2002): Archeologie vědění. Herrman a synové, Praha, s

12 analýzu diskurzu. Tento způsob výzkumu pouţívají např. Kouřil, Macek a Škařupová ve studii Tekutý stát a prosperita: český stát a LG.Philips display 17 pro sledování mediálního obrazu působení společnosti LG Philips v ČR. Diskurzní analýza je v podstatě souhrnným označením pro celou řadu přístupů ke studiu jazyka a zkoumání obsahu sdělení nejrůznějších médií. Tyto přístupy se potom liší především mírou důrazu na detailní lingvistickou práci s textem. Klíčovým při analýze diskurzu je proces interpretace, neboť pracujeme se slovy a událostmi, jeţ je moţné interpretovat různými způsoby. Právě interpretace událostí můţe potom významným způsobem dotvářet vyznění práv. Stopování diskurzu (tracking discourse) je potom jedním z přístupů, které zastřešuje právě analýza diskurzu, přístupem, který Altheide a Grimesová popisují jako sledování určitých otázek, slov, témat a rámců v určitém časovém období, a to v rozličných oblastech a ve vícerých zpravodajských médiích. 18 Tedy to, s pomocí čeho bude moţné analyzovat vývoj hackerského diskurzu v českých médiích. Sledovaným tématem byl samozřejmě hacking, či hacker a kontext, ve kterém se dané termíny vyskytovaly. Časovým ohraničením výzkumu je období mezi roky 1989 aţ 2009 (respektive první 4 měsíce roku 2009), tedy od pádu komunismu ve východní Evropě a následného otevření se světu, aţ po nejaktuálnější současnost. V tomto časovém období procházela významnými změnami celá česká společnost, technický pokrok a jeho reflexi v médiích nevyjímaje. Zároveň došlo v tomto období k výraznému posunu sledovaného diskurzu, a právě díky důkladnému čtení mediálních příběhů máme moţnost tuto změnu zachytit 19. Cílem analýzy tedy není dobrat se událostí tak, jak opravdu staly, to je nemoţné, ale rekonstruovat hackerské příběhy tak, jak byly v průběhu uplynulých dvaceti let interpretovány zpravodajskými médii. Pro potřeby této práce jsou zpravodajskými médii míněny především: denní tisk v elektronické i tištěné podobě, společenské týdeníky, televizní reportáţe a internetové stránky a diskuze. Samotný výzkum potom probíhal v celostátních tištěných denících: Mladé Frontě Dnes, Právu, Lidových novinách a Hospodářských novinách, s přihlédnutím i k ostatním zdrojům Kouřil, Macek, Škařupová: Tekutý stát a prosperita: český stát a LG.Philips display, Mediální studia II/2007, s. 153 tamtéž, str. 154 V západní Evropě a v USA trval technologický rozvoj a vývoj internetu mnohem delší dobu, prakticky od šedesátých let dvacátého století a reflektoval řadu dalších faktorů. Země bývalého východního bloku jsou v tomto ohledu specifické, protože o změnách, nástupu technologií a svobodném přístupu k informacím zde můžeme hovořit právě až po roce

13 (další tištěné deníky, týdeníky, televize, internet). V původním vzorku všech mediálních zdrojů se nacházelo více 600 článků o hackingu, z toho 161 se jich týkalo hackingu v českém, případně slovenském prostředí, či v souvislosti s ČR, nebo SR. Z této části článků jsem pak vybrala 96 pro samotnou analýzu a 65 z nich pouţívám jako ilustrační texty přímo v analýze. Výběr ilustračních textů probíhal podle významnosti jednotlivých příběhů. Největší prostor dostaly ty nejrozsáhlejší příběhy, naopak ty kauzy, které měly pouze lokální význam 20, nebo o nich informovalo stručně pouze jedno médium, byly z výběru vyřazeny. Článkům velkého rozsahu jsem se snaţila ponechat odpovídající rozsah i v analýze, protoţe právě tyto se nejvíce podílely na utváření obrazu českých hackerů. 3. Základní pojmy Na následujících řádcích představím několik pojmů, se kterými bude práce operovat, je tedy vhodné je přesněji vymezit. I přesto, ţe je většina z nich denně pouţívána v literatuře i médiích, ne vţdy je jejich význam úplně jasný, případně se jejich význam od sebe můţe lišit v různém kontextu, či v závislosti na způsobu pouţití. Abych předešla moţným nepřesnostem, bude vhodné je na následujících stranách přiblíţit. Těmito termíny jsou hacking a hacker, s tím související hackerská etika, technologie a kyberprostor Hacker Základní rozdíl je: hackeři věci vytvářejí, crackeři je ničí. 21 Nejdůleţitějším výrazem, který prostupovat celou prací, je termín hacker. Definic tohoto termínu je nepřeberné mnoţství, kaţdá definice nabízí svoji vlastní interpretaci a charakteristiku osoby, které je moţno říkat hacker. Slovo hack původně pochází z úplně jiné oblasti, neţ jsou technologie. Nejdříve se ve slangové angličtině pouţívalo v jezdectví a označovalo projíţďku bez cíle. Poté byl termín hack v technickém oboru pouţíván radioamatéry, kteří tímto označovali samostatné hledání cesty ke zlepšování vlastního výkonu. Ještě později ji od nich převzali lidé okolo modelářského klubu z 20 V denících se například mezi lety objevovaly zprávy o napadání webů městských knihoven, nebo zmanipulování hlasování pomocí internetového formuláře. Tyto události ale byly, vzhledem k omezenému dosahu, ve srovnání s ostatními nepodstatné. 21 Raymond, Eric (2003): Jak se stát hackerem, online zdroj dostupný na ( ) 13

14 MIT 22, kde se výraz rozšířil a zdomácněl. Zde byl výrazem pro řešení nějakého sloţitého technického problému, které ale nebylo příliš elegantní, či v souladu s danými pravidly. Nejprve se pouţíval přímo v modelářství (většina pozdějších hackerů z MIT byla v té době členy modelářského klubu), později i v práci s počítači. Termín hacker se v komunitě uchytil a slouţil pro pojmenování člověka, který oplývá výjimečnými znalostmi technologie, kterou pouţívá (nemuselo se jednat pouze o technologie ve smyslu informačních technologií, velkou zálibou prvních hackerů bylo např. otvírání bezpečnostních zámků, tzv. lock picking 23. Toto moţné rozšíření hackingu i na ostatní technologie, nikoliv pouze na počítače, potvrdil ještě v roce 2002 Richard M. Stallman, jedna z klíčových postav hackerské subkultury, kdyţ v interview odpovídá na otázku, co pro něj osobně znamená hacking: Znamená to někoho, kdo si užívá hravou důmyslnost, především v programování, ale ostatní média také přichází v úvahu. 24 V šedesátých letech ale začali být hackeři spojováni především s počítačovou technologií a pojmenovávali se tak ti, kdo nacházeli chyby v počítačovém software a opravovali je. V té době také vznikla hackerská etika, jakýsi soubor pravidel, kterými by se měl kaţdý hacker řídit. Proslulý internetový slovník The Jargon File 25 definuje hackera jako člověka, který miluje objevování kaţdého detailu fungování počítačového systému, a který dokáţe tento systém beze zbytku vyuţít. Internetová encyklopedie Wikipedie 26 povaţuje hackery za počítačové specialisty či programátory s detailními znalostmi fungování systému, kteří ho dokáţou výborně pouţívat, ale především si ho i upravit podle svých potřeb. Jiný názor na hackery uţ má například Velký počítačový slovník 27, kde je hacker virtuální zloděj, virtuální záškodník, zařezávač systémů. Člověk, který se snaží proniknout, obvykle přes modem, do cizího počítačového systému, získat data a nenápadně beze stopy zmizet. Hackeři se sdružují do skupin, takzvaných hackers group. Jak je vidno, definice hackera se skutečně liší knihu od knihy, autor od autora. Zčásti je to dáno historickým vývojem hackingu, kdy v kaţdé generaci byla subkultura hackerů představována lidmi s jiným cílem (viz následující kapitola), zčásti 22 Massatchusses Institute of Technology, soukromá univerzita ve státě Massatchusses založena v roce Místo, které bylo mimo jiné důležité i v historii hackingu. Více informací o o MIT nabízí například online zdroj ( ) 23 Levy, Steven: Hackers, heroes of the computer revolution 24 Stallman, Richard M - Vadén, Tere.: The Hacker Community and Ethics: An Interview with Richard Stallman, ( ) 25 dostupný na adrese ( ) 26 ( ) 27 Nádběla, Josef: Velký počítačový slovník, Králice, Computermedia,

15 je to nejednotností a nejednoznačností skupiny, ve které se pod slovem hacker můţe skrývat prakticky kdokoliv. Například Rogers 28 dělí hackery do osmi skupin. Těmito skupinami jsou scriptkiddies, cyber-punkeři, staří hackeři, insideři, tvůrci virů, zloději, profesionální zločinci a informační bojovníci. Kaţdá z těchto skupin je potom specifická svým zaměřením, či aktivitami. Sami hackeři většinou vyznávají dělení na bílé, šedé a černé hackery, tzv. white hat hackers, kteří se věnují hledání chyb v systému za účelem jeho vylepšování a zdokonalování, black hat hackers, kteří také hledají v systému chyby, ale proto, aby ho mohli napadnout a způsobit v něm škodu 29. Někteří autoři přidávají do tohoto dělení ještě tzv. šedé hackery, grey hat hackers, kteří nezpůsobí v systému ţádnou škodu, ale ani ho neopraví. Thomas (2002) rozlišuje hackery na staré a nové. Staří hackeři (old hackers, z šedesátých a sedmdesátých let) jsou spojeni s hackerskou etikou 30, univerzitami a vývojem software. Tzv. noví hackeři (new hackers) jsou generací cyberpunku, či post-cyberpunku a jsou ztotoţňováni spíše s crackery Cracker Dalším termínem, se lze v diskuzích o hackingu setkat, je výraz cracker. V době, kdy termín hacker označoval především člověka, který se podílí na vylepšování systému, existovalo opozitum k tomuto termínu a tímto opozitem bylo právě slovo cracker, tedy člověk, který se do (počítačového) systému nabourává s úmyslem ho poškodit, či úplně zničit. Slovy Erica Raymonda:... Opravdoví hackeři považují většinou crackery za líné, nezodpovědné a nepříliš bystré a namítají, že schopnost nabourat ochranný systém nedělá z člověka hackera víc než schopnost ukrást auto dělá z člověka automechanika. Bohužel mnozí novináři a spisovatelé se nechali zmást a používají slovo hacker' pro popis crackera, což hackerům velice vadí. 32 Kaţdý, kdo sám sebe povaţuje za hackera, se od crackerů a jejich praktik distancuje. Nicméně slova hacker a cracker nejsou opozita, jak by se z výše uvedeného textu mohlo zdát. Právě naopak, 28 Rogers, M. K. (2005). The Development of a Meaningful Hacker Taxonomy: A Two Dimensional Approach. Cerias Tech Report. 43. Pardue University in Korpásová, Jana (2008): Motivace a agresivita hackerů, bakalářská práce, MU Brno 29 Thomas, Douglas (2002): Hacker culture, Minneapolis, University of Minnesota Press, s Mizrach, Steve, Old Hackers, New Hackers: What's the Difference?, online dokument dostupný na ( ) 31 Thomas, Douglas (2002): Hacker culture, Minneapolis, University of Minnesota Press, s Raymond, Eric (1999): How to become a hacker, online zdroj dostupný na ( ) 15

16 často hacking a cracking rozděluje jen velmi tenká hranice, kterou není obtíţné překročit. V současné době se termíny hacker a cracker významově překrývají. Souvisí to s posunem hackingu od programování k nabourání a se změnou vnímání hackerů (viz např. výše zmíněné Thomasovo rozdělení hackerů a ztotoţnění nových, tedy současných, hackerů a crackerů). 3.3 Hackerská etika To oni systémovou anarchií narušují stanovený řád okolního světa a do struktur imagologů implantují legrácky, revoltují proti nabubřelé vážnosti jedovatými hříčkami, drolí fasádu moderních posvátných institucí a též jednotlivců 33. Ačkoliv v současné době povaţuje většina lidí hackery za ničitele a anarchisty, ať jiţ domněle, či oprávněně, nebylo tomu vţdy tak. V dobách svého vzniku a raného vývoje dokonce hackeři zformulovali něco, co bylo později známo pod názvem hackerská etika. Byl to soubor jakýchsi pravidel, či doporučení, kterými by se měl hacker řídit, chce - li se nazývat hackerem. Nemnozí hackeři tyto pravidla vyznávají dodnes, např. Thomas (2002) ale datuje konec hackerské etiky do osmdesátých let, kdy výrazněji nastoupily techniky crackingu 34. Hackerská etika obsahovala šest hlavních bodů: 1) Přístup k počítačům a čemukoliv, co by vás mohlo naučit něco o tom, jak funguje svět, by měl být neomezený a úplný. 2) Všechny informace by měly být volné (svobodné). 3) Nevěřte autoritám - podporujte decentralizaci 4) Hackeři by měli být posuzováni podle své schopnosti hackovat, ne podle falešných kriterií, jako jsou tituly, věk, rasa nebo postavení. 5) Na počítači můţete tvořit umění a krásu. 6) Počítače mohou změnit váš ţivot k lepšímu 35 Dodrţování těchto zásad nebylo nikdy kontrolováno, ale kaţdý, kdo chtěl sám sebe nazývat hackerem, tyto zásady nejen dodrţoval, ale i propagoval. V dnešní době je hackerská etika jedním z aktuálních a diskutovaných témat hackingu. 33 Matoušková, Ingrid: Jsem hacker, kdo umí víc? online zdroj dostupný na 34 Douglas, Thomas (2002): Hacker culture, Minneapolis, University of Minnesota Press, s Více k tomuto tématu např. Levy, Steven (2001): Hackers: Heroes of the computer revolution. New York, Penguin books, s , nebo Douglas, Thomas (2002): Hacker culture, Minneapolis, University of Minnesota Press, s

17 3.4 Technologie Základy slova technologie pochází jiţ z dob antiky, slovo samotné v tom významu, v jakém ho chápeme dnes, bylo poprvé pouţito aţ v druhé polovině devatenáctého století 36 v souvislosti s proměnou společnosti během průmyslové revoluce. V původním, nejobecnějším významu můţeme technologii chápat jako aplikaci vědomostí k vyřešení daného problému 37, nebo extenzi, rozšíření lidských smyslů 38. V uţším smyslu slova je potom technologie nástrojem, který je vytvořen k naplňování lidských potřeb a cílů. Technologií je vše, co pomáhá člověku rozšířit možnosti. Poselstvím každého média nebo technologie je změna měřítka, tempa nebo modelu, které zavádí do lidských záležitostí 39. Technologie nemusí mít v současné době pouze význam nástrojů, vyrobených člověkem 40, ale můţeme do nich zahrnout i kulturní hodnoty, ideologie, etické aspekty a politické a ekonomické determinanty 41. Středem zájmu jsou v současné době především tzv. nové technologie, které jsou reprezentovány především počítači a s nimi souvisejícími technologiemi. V tomto smyslu jsou nové technologie ztotoţňovány s digitálními technologiemi. Ty jsou založeny na digitálním, tedy numerickém zpracování dat. V širším slova smyslu koncept digitálních médií zahrnuje celé pole výpočetních, computerových technologií a s nimi spojených datových obsahů, v užším slova smyslu se pak vztahuje pouze k počítačově, tedy digitální technologií mediované komunikaci Kyberprostor Termín kyberprostor je široký. Jeho vysvětlení u jednotlivých autorů se liší podle různých kritérií. Obecně se nejčastěji jedná o imaginární prostor, který je vytvářen s pomocí nových technologií. Autor termínu, spisovatel William Gibson popisuje v románu Neuromancer kyberprostor jako sdílenou halucinaci 43. Bell uvádí, ţe termín kyberprostor má tři dimenze: materiální (přístroje, sítě, elektrické vedení, obrazovky a podobně), symbolickou (informace a komunikace, tzn. y, webové stránky, Murphie, Andrew, Pots, John (2003): Culture and technology. Palgrave Macmilan, New York, s. 3 Jandourek, Jan (2001): Sociologický slovník. Praha, Portál, s.253 McLuhan, Marshall (2008): Člověk, média a elektronická kultura. Praha, Jota, s. 109 Šimůnek Michal (2004): McLuhan, Herbert Marshall ( ), Revue pro média č.4 online zdroj dostupný na Murphie, Andrew, Pots, John (2003): Culture and technology. Palgrave Macmilan, New York, s.3 tamtéž, s. 4 Macek, Jakub, Nová média. Revue pro média č. 4, online dostupné na Gibson Wiliam (2001): Neuromancer, Plzeň, Laser 17

18 chatovací místnosti, prostředí MUD) a empirickou (zkušenostní, která zahrnuje obrazy a myšlenky: zachycení kyberprostoru ve filmech, literatuře, ale i v lidských myšlenkách a v pomyslném prostoru mezi obrazovkou a uţivatelem) 44. Pro mnohé uţivatele je kyberprostor tvořen především webem 45, nebo je také prostorem vytvářeným počítačovými sítěmi 46. Jedním z dokumentů, které vymezují kyberprostor konkrétněji a určují jeho pravidla, je Deklarace nezávislosti kyberprostoru 47, ve které se mimo jiné píše: Kyberprostor sestává z dohod, vztahů, a myšlenky samotné, jako stojatá vlna v síti naší komunikace. Náš je svět, který je zároveň všude a nikde, ale není tam, kde se nachází naše těla. Protoţe se při debatování o subkultuře hackerů pohybujeme v oblasti kyberkultury, je vhodné vymezit ještě tento pojem, který (nejen) hackerskou subkulturu zastřešuje. Oba dva pojmy spolu totiţ neodmyslitelně souvisí. Stejně, jako nelze jasně vymezit pojem kyberprostor, není moţné podat jednu jedinou správnou definici kyberkultury. Snad nejčastěji je ale kyberkultura povaţována za zastřešující pojem pro hackerské a internetové subkultury, hnutí kyberpunku, vize budoucí společnosti transformované moderními technologiemi 48. Bell (2001), i někteří další autoři spojují kyberkulturu s kyberprostorem (protoţe kyberprostor není moţné oddělit od kulturního kontextu): kyberkultura je jiný způsob vyjádření kyberprostoru Historie hackingu ve světě V následující kapitole bych ráda velmi stručně shrnula vývoj, který vedl k tomu, ţe v současnosti jsou hackeři vnímáni jako představitelé subkultury s mnoha specifiky. Tento vývoj sestává z mnoha podčástí, z nichţ kaţdá je důleţitá pro pochopení toho, jak se události dále vyvíjely. Historický vývoj, politika, technologický rozvoj a v neposlední řadě také hackeři samotní, to je jen malou část faktorů, které měly vliv na formování hackerských příběhů ve světě a později i v ČR. Je nemoţné v rozsahu bakalářské práce shrnout posledních padesát let světového vývoje hackingu, natoţ tento úkol splnit v rámci jedné kapitoly takové práce. Následující řádky jsou tedy spíše subjektivně ovlivněným výběrem toho nejvýznamnějšího, co mělo na formování 44 Bell, David (2001): Introduction to cybercultures, London, Routledge, s tamtéž, s Jordan, Tim (1999): Cyberpower: The culture and politics of cyberspace and the internet, London, Routledge, s Barlow, John P. (1996): A Declaration of the Independence of Cyberspace, online dokument přístupný na ( ) Bell, David (2001): Introduction to cybercultures, London, Routledge, s. 8 18

19 hackingu vliv, a to především z oblasti rozvoje technologií a Internetu. Také uvádím několik nejvýznamnějších osobností, které se zapsaly do dějin hackingu. Tato historie se začíná psát, jak jiţ bylo uvedeno výše, v padesátých a šedesátých letech dvacátého století a jeho počátky jsou spjaty s univerzitou v Massatchuses (Massachusetts Institute of Technology, viz výše), místním modelářským klubem 50 a předchůdcem dnešních osobních počítačů, který nesl označení TX-0. Právě tento stroj uhranul první počítačové nadšence natolik, ţe u něj v devátém patře jedné z budov MIT trávili prakticky kaţdou noc. TX-0 byl uveden do provozu v roce 1956 a byl pouţíván aţ do počátku šedesátých let, kdy byly na univerzitě zprovozněny výkonnější stroje. Na rozdíl od svého předchůdce, počítače s názvem Whirlwind, nezabíral TX-0 celé poschodí budovy, ale pouze jednu místnost a by také o poznání rychlejší. V této jedné místnosti se scházeli první hackeři, i kdyţ v té době by je tak ještě nikdo nenazval. Slovo hacker, jako termín pro označení počítačových nadšenců, se v tomto smyslu začal pouţívat aţ o několik let později. Komunita mladých muţů, kteří se budou později nazývat hackery, se tehdy skládala především ze studentů MIT a několika dalších lidí, kteří se k počítačům nachomýtli omylem (i kdyţ oni sami by jistě nazývali své setkání s počítačem jakousi osudovou přitaţlivostí 51 ). Přes den byl počítač většinou vyhrazen pro vědecké účely zaměstnancům univerzity, hackeři jej proto mohli vyuţívat aţ večer a především v noci. Čas ale byl pro hackery v té době bezvýznamný, stejně jako jídlo, pití, nebo spánek. Základní myšlenka byla úplně shořet za 30 hodin, dosáhnout totálního vyčerpání, potom jít domů a na dvanáct hodin zkolabovat. Alternativou bylo zkolabovat přímo v laboratoři 52. Z těchto dob také pochází představa hackera jako člověka, který většinu dne prospí, aby se v noci mohl věnovat programování či hackování. V tomto období se k počítačům na MIT dostali lidé, kteří později ovlivnili vývoj počítačového software i počítačů samotných, jako například Richard Greenblatt, Peter Samson, nebo Steve Russel. Po TX-0 přišly další, vylepšené typy počítačů, jako například PDP-1. Ten byl významný krom jiného i tím, ţe na něm byla zprovozněna první počítačová hra na světě, Spacewar! od Steva Russela. Po PDP-1 přišly další počítače, pomalu se zmenšovaly jejich rozměry a zvětšovala jejich paměť, kapacita i Tech Model Railroad Club viz. např. Levy, Steven: Hackers, heroes of the computer revolution, s. 21, 71 Levy, Steven (2001): Hackers: Heroes of the computer revolution. New York, Penguin Books, s

20 rychlost. Moorův zákon 53 byl sice formulován aţ o několik let později (v roce 1965), ale uţ v této době se začíná projevovat jeho platnost. Hlavními představiteli počítačové generace 60. let jsou vysokoškolští studenti, programátoři a vědci v Severní Americe. 54. Do počítačů jsou vkládány velké naděje. Ve výzkumných centrech i v literatuře se objevují prognózy toho, co všechno počítače zanedlouho dokáţou a technooptimismus se promítá i do oblasti vědeckofantastické literatury (Samuel R. Delany a další). Uţ v této době šla ruku v ruce s vývojem počítačů i myšlenka sítě, která by propojila počítače a umoţnila uţivatelům navzájem komunikovat. V roce 1963 jsou poloţeny základy této sítě s názvem ARPANET, experimentálního projektu agentury ministerstva obrany USA DARPA 55. Projekt měl za úkol vytvořit informační počítačovou síť, pomocí které by spolu mohly komunikovat počítače napříč Spojenými státy. První experimentální připojení v této síti bylo označováno jako DARPA Internet, později jen jako Internet. 56 S odesláním věty: Are you receiving this? odeslanou mezi dvěma počítači v srpnu 1969 byly poloţeny základy Sítě 57. V sedmdesátých letech 20. století se počítače dostávají i mimo univerzitní prostředí. Tento proces odstartoval vznik prvního mikroprocesoru Intel 4004 v roce O tři roky později, v roce 1974, byl uveden na trh první osobní počítač Altair , i kdyţ výraz osobní je prozatím nutné brát s rezervou. Velké rozšíření počítačů, které následovalo v druhé polovině sedmdesátých let, s sebou přineslo neméně masové zakládání hackerských klubů po celých Spojených státech. V tomto období se také objevují osobnosti jako Steve Jobs a Steve Wozniak z Homebrew Computer Clubu, pozdější zakladatelé společnosti Apple, v té době ale ještě hackeři. V 70. letech se také objevuje nový jev spjatý s hackingem, méně uţ spjatý s počítači a nemající uţ nic společného s hackerskou etikou, a tím je tzv. phonephreaking. Jak je patrné z názvu, jedná se o trik, pomocí kterého hackeři obelstí telefonní společnost a jsou schopni uskutečňovat hovory zdarma, případně za několik málo centů. Ve spojení s touto aktivitou můţeme hledat kořeny negativních konotací spojených s výrazem 53 Každé dva roky se množství tranzistorů na počítačových čipech zdvojnásobí, a tak se zvýší i výkon počítačů. 54 Slovníkové heslo Kyberkultura v internetové encyklopedii Wikipedia, online zdroj dostupný na ( ) 55 U.S. Department of Defense Advanced Research Project Agency 56 Zandl, Patrik (2003): Historie čského internetu, online zdroj dostupný na ( ) 57 Sametová revoluce a revoluce českého internetu (nedatováno), online zdroj dostupný na ( ) 58 Slovníkové heslo Kyberkultura v internetové encyklopedii Wikipedia, online zdroj dostupný na ( ) 20