EVROPSKÝ PARLAMENT TEXTY PŘIJATÉ. na zasedání konaném. ve středu 18. června 2008 P6_TA-PROV(2008)06-18 PROZATÍMNÍ ZNĚNÍ PE 408.

Transkript

1 EVROPSKÝ PARLAMENT TEXTY PŘIJATÉ na zasedání konaném ve středu 18. června 2008 P6_TA-PROV(2008)06-18 PROZATÍMNÍ ZNĚNÍ PE

2

3 OBSAH PŘIJATÉ TEXTY P6_TA-PROV(2008)0290 Schválení nových pravomocí místopředsedy Komise Jacquese Barrota (B6-0306/ Zpravodaj: Joseph Daul ) Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o schválení přidělení odpovědnosti za novou oblast místopředsedovi Komise Jacquesi Barrotovi... 1 P6_TA-PROV(2008)0291 Schválení jmenování Antonia Tajaniho členem Komise (B6-0307/ Zpravodaj: Joseph Daul ) Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o schválení jmenování pana Antonia Tajaniho členem Komise... 2 P6_TA-PROV(2008)0292 Pohřešované osoby na Kypru (A6-0139/ Zpravodajka: Ewa Klamt) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o pohřešovaných osobách na Kypru následný postup na základě usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2007 (2007/2280(INI))... 3 P6_TA-PROV(2008)0293 Společné normy a postupy při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ***I (A6-0339/ Zpravodaj: Manfred Weber) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných normách a postupech v členských státech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (KOM(2005)0391 C6-0266/ /0167(COD))... 6 P6_TA-PROV(2008)0294 Vnitřní trh s elektřinou ***I (A6-0191/ Zpravodajka: Eluned Morgan) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (KOM(2007)0528 C6-0316/ /0195(COD)) P6_TA-PROV(2008)0295 Podmínky přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou ***I (A6-0228/ Zpravodaj: Alejo Vidal-Quadras ) PE \ I

4 Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (KOM(2007)0531 C6-0320/ /0198(COD)) P6_TA-PROV(2008)0296 Agentura pro spolupráci regulačních orgánů v odvětví energetiky ***I (A6-0226/ Zpravodaj: Giles Chichester) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (KOM(2007)0530 C6-0318/ /0197(COD)) P6_TA-PROV(2008)0297 Ochrana chodců a dalších nechráněných účastníků silničního provozu ***I (A6-0081/ Zpravodaj: Francesco Ferrari) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu (KOM(2007)0560 C6-0331/ /0201(COD)) P6_TA-PROV(2008)0298 Přizpůsobení některých právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou první část ***I (A6-0088/ Zpravodaj: József Szájer) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES první část (KOM(2007)0741 C6-0432/ /0262(COD)) P6_TA-PROV(2008)0299 Přizpůsobení některých právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou třetí část ***I (A6-0086/ Zpravodaj: József Szájer) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES třetí část (KOM(2007)0822 C6-0474/ /0282(COD)) P6_TA-PROV(2008)0300 Autonomní celní kvóty Společenství pro dovoz určitých produktů rybolovu na Kanárské ostrovy * (A6-0213/ Zpravodaj: Gerardo Galeote) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu nařízení Rady o otevření a správě autonomních celních kvót Společenství pro dovoz určitých produktů rybolovu na Kanárské ostrovy (KOM(2008)0129 C6-0153/ /0054(CNS)) P6_TA-PROV(2008)0301 Statut evropského ombudsmana (A6-0076/ Zpravodajka: Anneli Jäätteenmäki) II /PE

5 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění jeho rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (2006/2223(INI)) PE \ III

6

7 P6_TA-PROV(2008)0290 Schválení nových pravomocí místopředsedy Komise Jacquese Barrota Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o schválení přidělení odpovědnosti za novou oblast místopředsedovi Komise Jacquesi Barrotovi Evropský parlament, - s ohledem na čl. 217 odst. 2 Smlouvy o ES, - s ohledem na článek 5 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí 1, - s ohledem na návrh změnit oblast odpovědnosti místopředsedy Komise Jacquese Barrota, který byl předložen dne 9. května 2008, - s ohledem na slyšení místopředsedy, které proběhlo u příslušného parlamentního výboru dne 16. června 2008, - s ohledem na článek 99 jednacího řádu, 1. schvaluje přidělení odpovědnosti za novou oblast místopředsedovi Jacquesi Barrotovi na zbývající funkční období Komise, tedy do 31. října 2009; 2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě, Komisi a vládám členských států. 1 Úř. věst. C 117 E, , s PE \ 1

8 P6_TA-PROV(2008)0291 Schválení jmenování Antonia Tajaniho členem Komise Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o schválení jmenování pana Antonia Tajaniho členem Komise Evropský parlament, - s ohledem na čl. 214 odst. 2 třetí pododstavec a článek 215 Smlouvy o ES, - s ohledem na článek 4 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí 1, - s ohledem na odstoupení pana Franca Frattiniho z funkce člena Komise, které bylo oznámeno dne 7. května 2008, - s ohledem na to, že vláda Italské republiky dne 8. května 2008 navrhla, aby byl členem Evropské komise jmenován pan Antonio Tajani, - s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/380/ES, Euratom ze dne 9. května 2008 o jmenování nového člena Komise Evropských společenství 2, - s ohledem na slyšení navrženého komisaře před příslušným výborem konané dne 16. června 2008, - s ohledem na článek 99 jednacího řádu, 1. schvaluje jmenování pana Antonia Tajaniho členem Komise na zbývající funkční období Komise do 31. října 2009; 2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě, Komisi a vládám členských států. 1 2 Úř. věst. C 117 E, , s Úř. věst. L 131, , s /PE

9 P6_TA-PROV(2008)0292 Pohřešované osoby na Kypru Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o pohřešovaných osobách na Kypru následný postup na základě usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2007 (2007/2280(INI)) Evropský parlament, - s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2007 o pohřešovaných osobách na Kypru 1, - s ohledem na příslušné zprávy generálního tajemníka Organizace spojených národů 2, rezoluce Rady bezpečnosti 3 Organizace spojených národů a na mezinárodní iniciativy usilující o vyšetření osudu pohřešovaných osob na Kypru 4, - s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. května a 10. ledna týkající se pohřešovaných osob na Kypru, - s ohledem na článek 45 jednacího řádu, - s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0139/2008), A. vzhledem k tomu, že zpravodajka Parlamentu navštívila Výbor pro pohřešované osoby, místa, kde je prováděna exhumace, antropologickou laboratoř, ve které spolupracují zástupci obou komunit, a rodiny pohřešovaných osob na Kypru výhradně proto, aby posoudila humanitární problém pohřešovaných osob (kyperských Řeků a kyperských Turků), který vyplývá z práva příbuzných těchto pohřešovaných osob na informace o jejich osudu, B. vzhledem k tomu, že rodiny pohřešovaných osob, které již několik desetiletí neznají jejich osud, stále prožívají hlubokou bolest a utrpení, a že je proto třeba podniknout veškeré kroky k urychlení vyšetřování, dokud mohou očití svědkové ještě podat výpověď, C. vzhledem k tomu, že Výbor pro pohřešované osoby na Kypru pokročil od roku 2004 v exhumaci a identifikaci tělesných ostatků, že je odhodlán s ohledem na dosažené výsledky ve své činnosti dále pokračovat a že takových výsledků lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li posílena kapacita výboru, a to zejména v terénu, D. vzhledem k tomu, že projekt Výboru pro pohřešované osoby týkající se exhumace, identifikace a vrácení tělesných ostatků byl zahájen v srpnu 2006 a k dnešnímu dni bylo Úř. věst. 301 E, , s Zejména poslední operace OSN na Kypru (S/2008/353), kapitola IV. Zejména usnesení 1818(2008) ze dne 13. června Výbor pro pohřešované osoby na Kypru: Kypr vs. Turecko, č /94, ECHR 2001-IV. Varnava a ostatní vs. Turecko č /90, 16065/90, 16066/90, 16068/90, 16069/90, 16070/90, 16071/90, 16072/90 a 16073/90; zahájeno odvolací řízení. PE \ 3

10 exhumováno 398 úplných tělesných ostatků, z nichž 266 bylo analyzováno v antropologické laboratoři Výboru pro pohřešované osoby ve snaze provést předběžnou identifikaci, E. vzhledem k tomu, že laboratoř forenzní genetiky Kyperského neurologického a genetického institutu je odpovědná za identifikaci kosterních tělesných ostatků použitím metodologie podle typů DNA, přičemž první vzorky byly laboratoři předány na začátku dubna 2007, F. vzhledem k tomu, že první úspěšná identifikace byla provedena na konci června 2007 a že k dnešnímu dni bylo tímto postupem v rámci projektu Výboru pro pohřešované osoby identifikováno 91 exhumovaných tělesných ostatků, G. vzhledem k tomu, že nejvyšší jednorázový finanční příspěvek ve výši 1,5 milionu EUR, který pokrývá pouze výdaje na období do konce roku 2008, byl Výboru pro pohřešované osoby poskytnut v rámci finanční podpory EU určené kyperským Turkům, H. vzhledem k tomu, že je zejména třeba vzít na vědomí konstruktivní spolupráci mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky, kteří jsou členy Výboru pro pohřešované, a zároveň úspěšnou spolupráci mezi týmy kyperských Řeků a kyperských Turků jak v laboratoři, tak v terénu, 1. vyzývá dotčené strany, aby pokračovaly v upřímné a čestné spolupráci v zájmu rychlého uzavření nezbytného vyšetřování, pokud jde o osud všech pohřešovaných osob na Kypru, a k plnému provedení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. května 2001; 2. vyzývá dotčené strany a všechny, kdo mají nebo mohou získat jakékoliv informace či svědectví na základě osobních poznatků, informací pocházejících z archivů, ze zpráv z bojiště nebo ze záznamů vedených ve vazebních zařízeních, aby je neprodleně poskytli Výboru pro pohřešované osoby a přispěli tak k urychlení jeho činnosti; 3. podporuje poskytnutí další finanční pomoci Výboru pro pohřešované osoby na období počínaje rokem 2009 a považuje za důležité, aby byla v souhrnném rozpočtu Evropské unie na rok 2009 na tyto účely vyhrazena dodatečná částka ve výši 2 miliony EUR; 4. vyzývá Radu a Komisi, aby se dohodly na další finanční pomoci na rok 2009, a to nejen s cílem pokračovat v práci, ale rovněž posílit kapacitu zejména v terénu, zaměstnat více vědeckých pracovníků a financovat další vybavení; 5. vyzývá členské státy, aby pokračovaly v dosavadní podpoře; 6. žádá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby nadále sledoval problematiku pohřešovaných osob na Kypru a aby předkládal výroční zprávy; 7. dává zpravodajce Parlamentu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci svolení učinit všechny možné kroky s cílem přesvědčit všechny zúčastněné strany, aby se čestně a aktivně podílely na úsilí věnovaném vyšetřování osudu každé jednotlivé pohřešované osoby; 4 /PE

11 8. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a vládám a parlamentům Kypru, Turecka, Řecka a Spojeného království a Výboru pro pohřešované osoby na Kypru. PE \ 5

12 P6_TA-PROV(2008)0293 Společné normy a postupy při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných normách a postupech v členských státech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (KOM(2005)0391 C6-0266/ /0167(COD)) (Postup spolurozhodování: první čtení) Evropský parlament, - s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0391), - s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 63 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0266/2005), - s ohledem na článek 51 jednacího řádu, - s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj (A6-0339/2007), 1. schvaluje pozměněný návrh Komise; 2. vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem; 3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi. 6 /PE

13 P6_TC1-COD(2005)0167 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. června 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č..../2008 o společných normách a postupech v členských státech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 odst. 3 písm. b) této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy 1, vzhledem k těmto důvodům: (1) Evropská rada v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 stanovila jednotný přístup týkající se přistěhovalectví a azylu, jehož součástí je vytvoření společného azylového systému, politika v oblasti legálního přistěhovalectví a boj proti nedovolenému přistěhovalectví. (2) Evropská rada konaná v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004 vyzvala k zavedení účinné politiky vyhoštění a repatriace založené na společných normách pro osoby, které mají být navráceny v souladu se zásadami lidskosti a za plného dodržování jejich základních práv a důstojnosti. (3) Výbor ministrů Rady Evropy přijal dne 4. května 2005 Dvacet pokynů pro nucené navracení (CM(2005)40). (4) Je třeba stanovit jasná, průhledná a spravedlivá pravidla pro účinnou návratovou politiku jakožto nezbytnou složku fungující politiky přistěhovalectví. (5) Tato směrnice by měla zavést průřezový soubor pravidel platných pro všechny státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v členském státě. (6) Členské státy by měly zajistit, aby se ukončení nelegálního pobytu státních příslušníků třetích zemí provádělo v rámci spravedlivého a průhledného řízení. V souladu s obecnými zásadami práva EU by rozhodnutí podle této směrnice měla být přijímána individuálně a měla by být založena na objektivních kritériích, a měly by se tudíž zohlednit i další skutečnosti, nejen samotný nedovolený pobyt. Členské státy by při používání jednotných formulářů pro rozhodnutí týkající se navracení měly uvedenou zásadu respektovat a měly by plně dodržovat veškerá použitelná ustanovení této směrnice. 1 Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. června PE \ 7

14 (7) Je třeba zdůraznit, že pro usnadnění procesu navracení je třeba dvoustranných dohod i dohod na úrovni Společenství se třetími zeměmi o zpětném přebírání osob. Předpokladem pro zajištění udržitelného navracení je mezinárodní spolupráce se zeměmi původu ve všech fázích procesu návratu. (8) Je třeba uznat, že členské státy mají právo navracet neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí. Předpokladem je zavedení spravedlivých a účinných azylových systémů, jež plně respektují zásadu nenavracení. (9) V souladu se směrnicí Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka 1 by státní příslušník třetí země, který požádal o azyl v některém členském státě, neměl být považován za osobu neoprávněně pobývající na území daného členského státu až do doby, kdy vstoupí v platnost zamítnutí jeho žádosti nebo rozhodnutí o ukončení jeho práva na pobyt jakožto žadatele o azyl. (10) Dobrovolný návrat by měl mít přednost před nuceným návratem a měla by se udělit lhůta k dobrovolnému opuštění území, pokud neexistují důvody, které by zpochybňovaly účel řízení o návratu. Pokud to vyžadují zvláštní okolnosti jednotlivých případů, měla by být lhůta k dobrovolnému opuštění území prodloužena. Za účelem podpory dobrovolného návratu by členské státy měly rozšířit pomoc a poradenství při navracení a co nejúčinněji využívat příslušných možností financování, které poskytuje Evropský návratový fond. (11) Mělo by se zavést společné minimum právní ochrany ve věci rozhodnutí souvisejících s návratem, aby se zajistila účinná ochrana zájmů dotčených jednotlivců. Osobám, kterým chybí dostatečné prostředky, by měla být poskytnuta nezbytná právní pomoc. Členské státy by měly ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit, v kterých případech se právní pomoc považuje za nezbytnou. (12) Pozornost by se měla zaměřit na situaci nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, kteří zatím nemohou být vyhoštěni. Jejich základní podmínky související s obživou by měly být vymezeny v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Uvedené osoby by měly dostat písemné potvrzení, aby v případě správních kontrol či prověrek mohly prokázat svou specifickou situaci. Členským státům by měl být ponechán široký prostor, pokud jde o formu a podobu písemného potvrzení, a mají rovněž možnost toto potvrzení zahrnout do rozhodnutí souvisejících s návratem přijatých podle této směrnice. (13) Používání donucovacích opatření by mělo výslovně podléhat zásadám proporcionality a účinnosti, pokud jde o přijatá opatření a sledované cíle. Měla by se zavést minimální ochrana při výkonu nuceného návratu s přihlédnutím k rozhodnutí Rady 2004/573/ES ze dne 29. dubna 2004 o organizaci společných letů za účelem navrácení státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahuje individuální rozhodnutí o vyhoštění, z území dvou nebo více členských států 2. Členské státy by měly být schopny využívat různé možnosti sledování nuceného návratu. 1 2 Úř. věst. L 326, , s. 13. Úř. věst L 261, , s /PE

15 (14) Účinky vnitrostátních opatření pro návrat by se měly rozšířit na evropskou úroveň, a sice zavedením zákazu vstupu, který by zapověděl vstup a pobyt na území všech členských států. Délka zákazu vstupu by se měla určit po řádném zvážení všech významných okolností jednotlivých případů a za běžných podmínek by neměla překročit pět let. V této souvislosti by měla být zohledněna zejména skutečnost, zda se již na dotčeného státního příslušníka třetí země vztahovalo více než jedno rozhodnutí o návratu či rozhodnutí o vyhoštění nebo zda tento státní příslušník vstoupil na území členského státu během zákazu vstupu. (15) Mělo by být ponecháno na členských státech, aby rozhodly, zda přezkum rozhodnutí souvisejících s návratem znamená, že orgán či subjekt způsobilý pro přezkum má pravomoc přijímat vlastní rozhodnutí týkající se návratu, která nahradí rozhodnutí dřívější. (16) Měla by se omezit možnost vyhošťovací vazby, která by měla podléhat zásadě proporcionality, pokud jde o přijatá opatření a sledované cíle. Vazba je odůvodněná pouze za účelem přípravy navrácení či provedení výkonu vyhoštění, a jestliže uplatnění mírnějších donucovacích opatření by nebylo dostatečně účinné. (17) Se státními příslušníky třetích zemí nacházejícími se ve vazbě by se mělo zacházet důstojně, v souladu se zásadami lidskosti, za dodržování jejich základních práv a podle mezinárodních a vnitrostátních právních předpisů. Aniž je dotčeno počáteční zadržení donucovacími orgány, jež je upraveno vnitrostátními právními předpisy, vazba by se měla zpravidla vykonávat ve zvláštních vazebních zařízeních. (18) Členské státy by měly mít rychlý přístup k údajům o zákazech vstupu vydaných ostatními členskými státy. Toto sdílení informací by se mělo uskutečňovat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) 1. (19) Provádění této směrnice by mělo být doprovázeno spoluprací mezi institucemi, které jsou na všech úrovních zapojeny do procesu návratu, a výměnou a prosazováním osvědčených postupů, a být tak pro Evropu přínosem. (20) Jelikož cíle této směrnice, totiž zavedení společných pravidel pro návrat, vyhoštění, používání donucovacích opatření, vazbu a zákazy vstupu, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jej může být, z důvodu rozsahu a účinků, lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle. (21) Členské státy by měly uplatňovat ustanovení této směrnice, aniž by docházelo k diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného 1 Úř. věst. L 381, , s. 4. PE \ 9

16 smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. (22) V souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte z roku 1989 by při provádění této směrnice členské státy měly v první řadě zvážit zájem dítěte. V souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech by členské státy měly při provádění této směrnice zohlednit zejména respektování rodinného života. (23) Používáním této směrnice nejsou dotčeny závazky vyplývající z Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna (24) Tato směrnice respektuje základní práva a zachovává zásady uznané zejména Chartou základních práv Evropské unie. (25) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství se Dánsko přijímání nařízení neúčastní, a proto pro něj není závazné ani použitelné. Za předpokladu, že se tato směrnice opírá o schengenské acquis podle ustanovení hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství v tom ohledu, že platí pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle Schengenského hraničního kodexu, 1 Dánsko rozhodne v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců po přijetí této směrnice, zda směrnici provede ve svém vnitrostátním právu. (26) Tato směrnice rozvíjí ustanovení schengenského acquis 2, jehož se Spojené království neúčastní v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis, a to v tom ohledu, že platí pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle Schengenského hraničního kodexu. V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní ani přijímání této směrnice, a proto pro něj v celém svém rozsahu není závazná ani použitelná. (27) Tato směrnice rozvíjí ustanovení schengenského acquis 3, jehož se Irsko neúčastní v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na něho vztahovala některá ustanovení schengenského acquis, a to v tom ohledu, že platí pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle Schengenského hraničního kodexu. V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní ani přijímání této směrnice, a proto pro něj v celém svém rozsahu není závazná ani použitelná Úř. věst. L 105, , s. 1. Úř. věst. L 131, , s. 43. Úř. věst. L 64, , s /PE

17 (28) Pokud jde o Island a Norsko, tato směrnice rozvíjí ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí Rady 1999/437/ES 1 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody, v tom ohledu, že platí pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle Schengenského hraničního kodexu. (29) Pokud jde o Švýcarsko, tato směrnice rozvíjí ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis 2, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí 1999/437/ES, ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES 3, a to v tom ohledu, že platí pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle Schengenského hraničního kodexu. (30) Pokud jde o Lichtenštejnsko, tato směrnice rozvíjí ustanovení schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí 1999/437/ES, ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES 4, ve smyslu protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přidružení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis 5, a to v tom ohledu, že platí pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle Schengenského hraničního kodexu. PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: Kapitola I OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1 Předmět Tato směrnice stanoví společné normy a postupy, které budou členské státy používat při navracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy jakožto obecnými zásadami práva Společenství i s mezinárodním právem, včetně závazků v oblasti ochrany uprchlíků a dodržování lidských práv Úř. věst. L 176, , s. 31. Úř. věst. L 53, , s. 52. Úř. věst. L 53, , s. 1. Úř. věst. L 83, , s. 3. Znění tohoto nástroje je k dispozici na adrese: pod odkazem dokument 16462/06. PE \ 11

18 Článek 2 Rozsah 1. Tato směrnice se použije pro státní příslušníky třetích zemí nelegálně pobývající na území některého členského státu. 2. Členské státy jsou oprávněny rozhodnout, že nebudou používat tuto směrnici pro státní příslušníky třetích zemí, (a) (b) jimž byl odepřen vstup v souladu s článkem 13 Schengenského hraničního kodexu nebo kteří byli zadrženi nebo zastaveni příslušnými orgány v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem a následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či právo pobytu; u nichž se uplatňuje navracení jako trestněprávní sankce nebo jako její důsledek, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, nebo u nichž probíhá postup pro vydání. 3. Tato směrnice se nepoužije na osoby požívající právo Společenství na volný pohyb, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 5 Schengenského hraničního kodexu. Článek 3 Definice Pro účely této směrnice platí následující definice: a) státním příslušníkem třetí země se rozumí každá osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy a která není osobou požívající práva Společenství na volný pohyb, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 5 Schengenského hraničního kodexu, b) nelegálním pobytem se rozumí přítomnost státního příslušníka třetí země na území členského státu, přičemž tento státní příslušník třetí země nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v článku 5 Schengenského hraničního kodexu nebo jiné podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v daném členském státě, c) návratem se rozumí proces splnění povinnosti dobrovolného návratu nebo nuceného navrácení: - do země původu nebo - do země tranzitu v souladu s dohodami na úrovni Společenství či dohodami dvoustrannými o zpětném přebírání osob či jinými ujednáními nebo - do jiné třetí země, do níž se dotčený státní příslušník třetí země dobrovolně rozhodne vrátit a jež ho přijme, 12 /PE

19 d) rozhodnutím o návratu se rozumí správní nebo soudní rozhodnutí nebo právní akt, ve kterém se uvádí nebo prohlašuje, že pobyt státního příslušníka třetí země je neoprávněný, a který ukládá nebo uvádí povinnost návratu, e) vyhoštěním se rozumí výkon povinnosti návratu, a to fyzické dopravení mimo území země, f) zákazem vstupu se rozumí správní nebo soudní rozhodnutí nebo právní akt, kterým se na určitou dobu zakazuje vstup a pobyt na území členských států a který je spojen s rozhodnutím o návratu, g) nebezpečím skrývání se se rozumí, že v konkrétním případě existují důvody založené na objektivních kritériích stanovených právními předpisy, které vedou k domněnce, že státní příslušník třetí země, u nějž probíhá řízení o návratu, by se mohl skrývat, h) dobrovolným opuštěním území se rozumí splnění povinnosti návratu ve lhůtě stanovené k tomuto účelu v rozhodnutí o návratu, i) zranitelnými osobami se rozumí nezletilé osoby, nezletilé osoby bez doprovodu, zdravotně postižené osoby, starší lidé, těhotné ženy, rodiče samoživitelé s nezletilými dětmi a osoby, které byly mučeny, znásilněny nebo vystaveny jiné závažné formě psychického, fyzického nebo sexuálního násilí. Článek 4 Příznivější úprava 1. Touto směrnicí nejsou dotčena příznivější ustanovení: a) dvoustranných nebo vícestranných dohod mezi Společenstvím nebo Společenstvím a členskými státy a jednou nebo několika třetími zeměmi, b) dvoustranných a vícestranných dohod mezi jedním nebo několika členskými státy a jednou nebo několika třetími zeměmi. 2. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení, která mohou být příznivější pro státního příslušníka třetí země a která jsou stanovena v acquis Společenství vztahujícím se k přistěhovalectví a azylu. 3. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat ustanovení příznivější pro dotčené osoby za předpokladu, že taková ustanovení jsou slučitelná s touto směrnicí. 4. Pokud jde o státní příslušníky třetích zemí vyloučené z oblasti působnosti této směrnice podle čl. 2 odst. 2 písm. a), členské státy: - zajistí, že zacházení s těmito příslušníky a úroveň ochrany nebudou méně příznivé, než je stanoveno v čl. 8 odst. 4 a 5 (omezení používání donucovacích PE \ 13

20 opatření), v čl. 9 odst. 2 první odrážce (odklad vyhoštění), v čl. 14 odst. 1 druhé a čtvrté odrážce (pohotovostní zdravotní péče a zohlednění potřeb zranitelných osob) a v článcích 16 a 17 (podmínky vazby), a - budou dodržovat zásadu nenavracení. Článek 5 Zásada nenavracení, zájem dítěte, rodinný život a zdravotní stav Při provádění této směrnice členské státy náležitě uváží a) zájem dítěte, b) rodinný život, c) zdravotní stav dotčeného státního příslušníka třetí země a dodrží zásadu nenavracení. Kapitola II UKONČENÍ NELEGÁLNÍHO POBYTU Článek 6 Rozhodnutí o návratu 1. Členské státy vydají rozhodnutí o návratu každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2, 3, 4 a Státní příslušníci třetí země, kteří neoprávněně pobývají na území některého členského státu a kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu nebo jiného oprávnění zakládajícího právo pobytu vydaného jiným členským státem, jsou povinni neprodleně odejít na území tohoto členského státu. V případě, že dotčený státní příslušník třetí země nesplní tento požadavek, nebo pokud je bezodkladný odchod státního příslušníka třetí země vyžadován z důvodů bezpečnosti státu nebo veřejné bezpečnosti, použije se odstavec Členské státy mohou upustit od vydání rozhodnutí o návratu státního příslušníka třetí země neoprávněně pobývajícího na jejich území, pokud je dotčený státní příslušník třetí země převzat jiným členským státem podle dvoustranných dohod či ujednání platných ke dni vstupu v platnost této směrnice. V takovém případě použije členský stát, který převzal dotčeného státního příslušníka třetí země, odstavec Ze solidárních, humanitárních nebo jiných důvodů mohou členské státy kdykoliv rozhodnout o udělení autonomního povolení k pobytu nebo jiného oprávnění 14 /PE

21 zakládajícího právo pobytu státnímu příslušníku třetí země, který neoprávněně pobývá na jejich území. V tomto případě se rozhodnutí o návratu nevydává. Jestliže bylo rozhodnutí o návratu již vydáno, zruší se nebo pozastaví na dobu platnosti povolení k pobytu nebo jiného oprávnění zakládajícího právo pobytu. 5. Jestliže státní příslušník třetí země, který pobývá na území členského státu neoprávněně, je účastníkem řízení o obnovení povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládající právo pobytu, tento členský stát zváží, zda neupustí od vydání rozhodnutí o návratu až do skončení probíhajícího řízení, aniž je tím dotčen odstavec Tato směrnice nebrání členským státům v přijetí rozhodnutí o ukončení oprávněného pobytu společně s rozhodnutím o návratu či rozhodnutím o vyhoštění nebo zákazu vstupu v rámci jednoho správního nebo soudního rozhodnutí nebo aktu na základě jejich vnitrostátních předpisů, aniž je tím dotčena procesní ochrana poskytovaná podle kapitoly III této směrnice nebo podle jiných příslušných ustanovení právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů. Článek 7 Dobrovolné opuštění území 1. V rozhodnutí o návratu se poskytuje přiměřená lhůta k dobrovolnému opuštění území v délce od sedmi do třiceti dnů, aniž tím jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 a 4. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit, že tato lhůta je poskytnuta pouze na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země. V tomto případě členské státy uvědomí dotčené státní příslušníky třetí země o možnosti předložení takové žádosti. Výše stanovená lhůta nevylučuje možnost, aby dotčení státní příslušníci třetí země opustili území dříve. 2. Je-li to nutné, členské státy prodlouží lhůtu k dobrovolnému opuštění území o přiměřenou dobu s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivých případů, jako jsou délka pobytu, přítomnost školou povinných dětí a existence jiných rodinných a společenských vazeb. 3. Po tuto lhůtu lze uložit některé povinnosti, jejichž cílem je předcházení nebezpečí skrývání se před spravedlností, jako je pravidelné hlášení orgánům, složení přiměřené finanční záruky, předložení dokladů nebo povinnost pobývat na určitém místě. 4. Pokud hrozí nebezpečí skrývání se nebo pokud byla žádost o oprávněný pobyt zamítnuta jakožto zjevně neodůvodněná nebo podvodná nebo pokud dotčená osoba představuje hrozbu pro veřejnou bezpečnost, veřejný pořádek či bezpečnost státu, členské státy nemusí poskytnout lhůtu k dobrovolnému opuštění území nebo mohou poskytnout lhůtu kratší než sedm dní. Článek 8 Vyhoštění PE \ 15

22 1. Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k výkonu rozhodnutí o návratu, jestliže nebyla poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území v souladu s článkem 7 nebo jestliže povinnost návratu nebyla splněna během lhůty pro dobrovolné opuštění území poskytnuté podle článku Pokud členský stát poskytl v souladu s článkem 7 lhůtu k dobrovolnému opuštění území, může být rozhodnutí o návratu vykonáno až po uplynutí této lhůty, pokud však během této lhůty nevznikne nebezpečí uvedené v čl. 7 odst Členské státy mohou přijmout samostatné správní nebo soudní rozhodnutí nebo právní akt, kterým se vyhoštění nařizuje. 4. Jestliže členské státy použijí jako poslední možnost při výkonu vyhoštění státního příslušníka třetí země, který při vyhoštění klade odpor, donucovací opatření, musí být tato opatření přiměřená a nesmějí překročit únosnou míru. Provedou se na základě vnitrostátních právních předpisů v souladu se základními právy a bude při nich náležitě respektována důstojnost a tělesná integrita dotčeného státního příslušníka třetí země. 5. Při výkonu vyhoštění leteckou cestou členské státy přihlédnou ke společným pravidlům o bezpečnostních ustanoveních pro společné návraty leteckou cestou, které jsou připojeny k rozhodnutí 2004/573/ES. 6. Členské státy poskytnou účinný systém pro sledování nuceného navracení. 1. Členské státy vyhoštění odloží: Článek 9 Odklad vyhoštění - pokud by jím byla porušena zásada nenavracení nebo - dokud se uplatňuje odkladný účinek v souladu s čl. 13 odst Členské státy mohou vyhoštění odložit o přiměřenou dobu podle konkrétních okolností jednotlivých případů. Členské státy zohlední zejména: - tělesný stav nebo duševní způsobilost dané osoby, - technické důvody, například nedostatečnou dopravní kapacitu nebo neúspěšné vyhoštění z důvodu nedostatečné identifikace. 3. Jestliže se vyhoštění odloží podle odstavců 1 a 2, lze dotčenému státnímu příslušníku třetí země uložit povinnosti stanovené v čl. 7 odst. 3. Článek 10 Návrat a vyhoštění nezletilých osob bez doprovodu 16 /PE

23 1. Před rozhodnutím o vydání rozhodnutí o návratu v souvislosti s nezletilou osobou bez doprovodu je třeba zajistit přiměřenou pomoc ze strany příslušných subjektů jiných než orgánů vykonávajících návrat, a to s řádným přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte. 2. Před vyhoštěním nezletilé osoby bez doprovodu ze svého území se orgány členského státu ujistí, že tato nezletilá osoba bude navrácena svému rodinnému příslušníkovi, jmenovanému poručníkovi nebo příslušným přijímacím zařízením ve státě, kam se navrací. Článek 11 Zákaz vstupu 1. Rozhodnutí o návratu jsou spojena se zákazem vstupu, - jestliže nebyla poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území nebo - jestliže nebyla splněna povinnost návratu. V ostatních případech mohou být rozhodnutí o návratu spojena se zákazem vstupu. 2. Délka zákazu vstupu se určí po řádném uvážení všech významných okolností jednotlivého případu a v zásadě nepřekročí 5 let. Délka pěti let může být překročena, jestliže dotčený státní příslušník třetí země představuje vážné ohrožení veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku nebo bezpečnosti státu. 3. Členské státy zváží, zda zruší nebo pozastaví zákaz vstupu v případě, že dotčený státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje zákaz vstupu vydaný podle odst. 1 druhého pododstavce, může prokázat, že opustil území členského státu plně v souladu s rozhodnutím o návratu. Na oběti obchodování s lidmi, které obdržely povolení k pobytu podle směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány 1, se zákaz vstupu nevztahuje, aniž je tím dotčen odst. 1 první pododstavec druhá odrážka, a za předpokladu, že dotčený státní příslušník třetí země nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo bezpečnost státu. V jednotlivých případech členské státy nemusí vydat nebo mohou zrušit či pozastavit zákaz vstupu z humanitárních důvodů. V jednotlivých případech nebo v určitých kategoriích případů mohou členské státy zrušit či pozastavit zákaz vstupu z jiných důvodů. 4. Pokud členský stát hodlá vydat povolení k pobytu nebo jiné oprávnění zakládající právo pobytu státnímu příslušníku třetí země, na nějž se vztahuje zákaz vstupu vydaný jiným 1 Úř. věst. L 261, , s. 19. PE \ 17

24 členským státem, konzultuje tento členský stát nejprve členský stát, který zákaz vstupu vydal, a zohlední přitom jeho zájmy v souladu s ustanoveními článku 25 Úmluvy k provedení Schengenské dohody. 5. Ustanovení odstavců 1 až 4 se použijí, aniž je dotčeno právo na mezinárodní ochranu v členských státech stanovenou v čl. 2 písm. a) směrnice 2004/83/ES. Kapitola III PROCESNÍ OCHRANA Článek 12 Forma 1. Rozhodnutí o návratu a pokud jsou vydávána rozhodnutí o zákazu vstupu a rozhodnutí o vyhoštění se vydají v písemné podobě a uvedou se v nich věcné i právní důvody, jakož i informace o dostupných opravných prostředcích. Informace o věcných důvodech mohou být omezeny v případě, že vnitrostátní právní předpisy umožňují omezení práva na informace, zejména za účelem zajištění bezpečnosti státu, obrany, veřejné bezpečnosti a za účelem prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů. 2. Členské státy na požádání poskytnou písemný nebo ústní překlad hlavních prvků rozhodnutí souvisejících s návratem a uvedených v odstavci 1, včetně informací o dostupných opravných prostředcích, v takovém jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o kterém lze oprávněně předpokládat, že mu státní příslušník třetí země porozumí. 3. Členské státy nemohou použít odstavec 2 na osoby, které neoprávněně vstoupily na území členského státu a které poté v tomto členském státě neobdržely povolení k pobytu nebo právo pobytu. V takovém případě se rozhodnutí související s návratem, jež jsou uvedená v odstavci 1, vydají v podobě standardního formuláře podle vnitrostátních právních předpisů. Členské státy poskytnou obecné informační přehledy vysvětlující hlavní části standardního formuláře alespoň v pěti jazycích, které jsou nejčastěji používány nelegálními migranty vstupujícími do daného členského státu nebo kterým tito migranti nejčastěji rozumí. Článek 13 Opravné prostředky 18 /PE

25 1. Dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země se poskytne účinný opravný prostředek s cílem odvolat se proti rozhodnutí souvisejícímu s návratem nebo požádat o jeho přezkoumání, jak je uvedeno v čl. 12 odst. 1, a to před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo příslušným subjektem, jehož členové jsou nestranní a jejichž nezávislost je zaručena. 2. Výše uvedený orgán nebo subjekt má pravomoc k přezkumu rozhodnutí souvisejících s návratem a uvedených v čl. 12 odst. 1, včetně možnosti dočasného pozastavení jejich výkonu, jestliže nelze dočasné pozastavení uplatnit podle vnitrostátních právních předpisů. 3. Dotčený státní příslušník třetí země má možnost získat právní poradenství, právní zastoupení a v případě potřeby jazykovou pomoc. 4. Členské státy na požádání zajistí bezplatné poskytnutí potřebné právní pomoci a/nebo právní zastoupení v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy či pravidly upravujícími právní pomoc a mohou stanovit, aby se na bezplatnou právní pomoc a/nebo zastoupení vztahovaly podmínky uvedené v čl. 15 odst. 3 až 6 směrnice 2005/85/ES o minimálních normách pro postupy přiznávání a odnímání právního postavení uprchlíka v členských státech. Článek 14 Ochrana při návratu 1. Členské státy zajistí, s výjimkou situace, na kterou se vztahují články 16 a 17, co možná největší zohlednění níže uvedených zásad v souvislosti se státními příslušníky třetích zemí během lhůty stanovené pro dobrovolné opuštění území v souladu s článkem 7 a během období, kdy bylo vyhoštění v souladu s článkem 9 odloženo: - zachování celistvosti rodiny, jejíž příslušníci se nacházejí na jejich území; - poskytování pohotovostní zdravotní péče a základní léčby; - umožnění přístupu nezletilým osobám k systému základního vzdělání podle délky jejich pobytu; - zohlednění zvláštních potřeb zranitelných osob. 2. Členské státy poskytnou osobám uvedeným v odstavci 1 v souladu s vnitrostátními právními předpisy písemné potvrzení o tom, že lhůta k dobrovolnému opuštění území byla prodloužena v souladu s čl. 7 odst. 2 nebo že rozhodnutí o návratu se zatím nevykoná. Kapitola IV VAZBA ZA ÚČELEM VYHOŠTĚNÍ PE \ 19

26 Článek 15 Vazba 1. Nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy vzít do vazby pouze státního příslušníka třetí země, na kterého se vztahuje řízení o návratu, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případě, že: - hrozí nebezpečí skrývání se nebo - dotčený státní příslušník třetí země se vyhýbá přípravě návratu či výkonu vyhoštění nebo ji jinak maří. Vazba trvá co nejkratší možnou dobu a pouze dokud probíhají a jsou řádně vykonávána opatření za účelem vyhoštění. 2. Vazbu nařídí správní nebo soudní orgány. Vazba je nařízena písemně s uvedením věcných a právních důvodů. Pokud vazbu nařídily správní orgány, členské státy - buď zajistí rychlý soudní přezkum zákonnosti vazby, o kterém se rozhodne co nejdříve po začátku vazby; - nebo dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země zaručí právo podat návrh na řízení, ve kterém by bylo rozhodnuto o provedení rychlého soudního přezkumu zákonnosti vazby, a to co nejdříve po zahájení příslušného řízení; v tomto případě členské státy bezodkladně uvědomí dotčeného státního příslušníka třetí země o možnosti předložení takové žádosti. Pokud je zadržení nezákonné, dotčený státní příslušník třetí země je okamžitě propuštěn. 3. Každém případě je vazba podrobována přezkumu v přiměřených intervalech, a to na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země nebo z úřední moci. V případě dlouhotrvající vazby přezkumy podléhají dohledu ze strany soudního orgánu. 4. Ukáže-li se, že z právních nebo jiných důvodů již neexistuje důvodná vyhlídka na vyhoštění nebo že již neexistují podmínky uvedené v odstavci 1, vazba ztrácí své odůvodnění a dotčená osoba je bezodkladně propuštěna. 5. Vazba potrvá tak dlouho, dokud budou splněny podmínky uvedené v odstavci 1 a dokud to bude nezbytné pro zajištění úspěšného vyhoštění. Každý členský stát stanoví omezenou dobu trvání vazby, jež nesmí přesáhnout dobu šesti měsíců. 6. Členské státy nesmí prodloužit lhůtu uvedenou v odstavci 5, s výjimkou prodloužení o omezenou dobu nepřesahující dalších dvanáct měsíců v souladu s vnitrostátními právními předpisy v případech, kdy je pravděpodobné, že výkon vyhoštění bude bez ohledu na jejich řádné úsilí trvat déle 20 /PE

27 - z důvodu nedostatečné spolupráce dotčeného státního příslušníka třetí země nebo - z důvodu zpoždění při získávání nezbytných dokladů ze třetích zemí. Článek 16 Podmínky vazby 1. Vazba se zpravidla vykonává ve zvláštních vazebních zařízeních. Jestliže členský stát nemůže poskytnout ubytovací prostor ve zvláštním vazebním zařízení a musí se uchýlit k umístění ve věznici, státní příslušníci třetí země nacházející se ve vazbě jsou odděleni od běžných vězňů. 2. Státním příslušníkům třetí země ve vazbě se na požádání umožní navázat včas kontakt s právními zástupci, rodinnými příslušníky a příslušnými konzulárními orgány. 3. Zvláštní pozornost se věnuje postavení zranitelných osob. Poskytuje se pohotovostní zdravotní péče a základní léčba. 4. Příslušné a způsobilé vnitrostátní, mezinárodní a nevládní organizace a subjekty mají možnost navštěvovat vazební zařízení uvedená v odstavci 1, pokud jsou užívána k vazbě státních příslušníků třetích zemí v souladu s touto kapitolou. Tyto návštěvy mohou podléhat povinnosti získat oprávnění. 5. Státním příslušníkům třetích zemí ve vazbě se pravidelně poskytují informace o pravidlech platných ve vazebním zařízení a o jejich právech a povinnostech. Mezi tyto informace patří i informace o jejich právu podle vnitrostátních právních předpisů na kontaktování organizací a subjektů uvedených v odstavci 4. Článek 17 Vazba nezletilých osob a rodin 1. Nezletilé osoby bez doprovodu a rodiny s nezletilými dětmi jsou zadržovány pouze v případě, že neexistuje jiná možnost, a na co nejkratší přiměřenou dobu. 2. Rodinám ve vazbě se až do vyhoštění poskytne oddělené ubytování zaručující přiměřené soukromí. 3. Nezletilé osoby ve vazbě mají možnost provozovat volnočasové aktivity, včetně her a odpočinkových činností přiměřených jejich věku, a mají v závislosti na délce pobytu přístup ke vzdělávání. 4. Nezletilé osoby bez doprovodu jsou v rámci možností ubytovány v zařízeních, které mají k dispozici personál a vybavení zohledňující potřeby osob jejich věku. 5. V souvislosti s vazbou nezletilých osob, které mají být vyhoštěny, by měl být v první řadě zvažován nejlepší zájem dítěte. PE \ 21

28 Článek 18 Mimořádné situace 1. Pokud důsledkem výjimečně rozsáhlého množství státních příslušníků třetích zemí, kteří mají být navráceni, vznikne nepředvídatelně velká zátěž pro kapacitu vazebních zařízení členského státu nebo pro jeho správní či soudní zaměstnance, může tento členský stát po dobu trvání uvedené mimořádné situace rozhodnout o poskytnutí delší lhůty pro soudní přezkum než lhůty stanovené v čl. 15 odst. 2 a přijmout naléhavá opatření, pokud jde o podmínky vazby odchylující se od opatření stanovených v čl. 16 odst. 1 a čl. 17 odst Pokud se dotčený členský stát uchýlí k těmto mimořádným opatřením, uvědomí o tom Komisi. Rovněž uvědomí Komisi, jakmile důvody pro uplatnění těchto mimořádných opatření pominou. 3. Žádné ustanovení tohoto článku nelze vykládat tak, že by umožňovalo členským státům odchýlit se od jejich obecné povinnosti přijmout veškerá přiměřená opatření, ať již obecná, nebo konkrétní, k plnění svých povinností vyplývajících z této směrnice. Kapitola V ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 19 Podávání zpráv Komise jednou za tři roky předkládá zprávy Evropskému parlamentu a Radě o provádění této směrnice v členských státech a případně navrhne změny. První zprávu Komise podá nejpozději tři roky ode dne uvedeného v čl. 20 odst. 1 a zaměří se v ní zejména na uplatňování článku 11, čl. 13 odst. 4 a článku 15 v členských státech. S ohledem na čl. 13 odst. 4 Komise zhodnotí především další finanční a administrativní dopad v členských státech. Článek 20 Provedení 1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do.... Pokud jde o čl. 13 odst. 4, členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do... **. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi. ** 24 měsíců ode dne vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. 36 měsíců ode dne vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. 22 /PE