Metodika oceňování biotopů AOPK ČR Seják J., Cudlín P., Dejmal I., Petříček V., Černý K. a kol.

Transkript

1 Metodika oceňování biotopů AOPK ČR Seják J., Cudlín P., Dejmal I., Petříček V., Černý K. a kol. Obsah: 1. Úvod Vybrané pojmy (v metodice použité) Biologické hodnocení biotopů (seznam typů biotopů a jejich bodové ohodnocení) Individuální hodnocení konkrétního biotopu Lesní biotopy Nelesní biotopy Kritéria pro individuální hodnocení přírodě vzdálených až cizích biotopů Využití vybraných živočišných druhů pro upřesnění individuálního hodnocení biotopů Výpočet peněžní hodnoty bodu Postupy hodnocení biotopů podle závažnosti zásahu Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů Výpočet ekologické újmy u trvalého zásahu Výpočet ekologické újmy u dočasného zásahu Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce Přílohy..15 Příloha 1. Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot Příloha 2 Popis přírodě vzdálených až cizích biotopů (č Seznamu) Příloha 3. Přehledy dat k individuálnímu hodnocení přírodních a přírodě blízkých biotopů Minimální rozlohy přírodních typů biotopů ještě zajišťující jejich možnou spontánní nebo řízenou obnovu Odhad doby, nutné ke spontánní nebo řízené obnově těžce poškozených až zničených biotopů Vybrané vzácné druhy flóry ČR pro typy či skupiny typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů Příloha 4. Výpočet ekologické újmy Úvod Metodika oceňování biotopů dle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (verze 2010) byla zpracována jako novelizace metodiky hodnocení a oceňování biotopů ČR, vytvořené v letech Českým ekologickým ústavem pro MŽP (Seják, Dejmal a kol., 2003) a následně prakticky ověřené na řadě případových studií. Metodika byla sestavena pro využití v rámci zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí ke kvantifikaci ekologické újmy ( 10, 19 a 27: Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti) a zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, především pro ustanovení 9 a 86. Řeší vyčíslení společenské (ekologické) hodnoty biotopů včetně vyčíslení případně vzniklé ekologické újmy pro stanovení adekvátních kompenzačních opatření (zák. č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě). Hodnocení biotopů (dále jen hodnocení ) se provádí za účelem zajištění jejich biologické rozmanitosti. Pořizuje jej orgán státní správy ochrany přírody a krajiny a je odborným podkladem pro jeho rozhodování. Hodnocení má dva významové stupně, a to hodnocení a) biologické a b) ekonomické, tj. peněžní oceňování přírodních stanovišť. Biologické hodnocení se skládá ze dvou následných kroků. Prvním je multikriteriální hodnocení typů biotopů (seznam viz příloha č. 1) a provádí se zařazením biotopů hodnoceného území pod uvedené typy (s využitím popisu přirozených biotopů v Katalogu biotopů ČR a antropogenních biotopů v příloze č. 2). Druhým krokem, potřebným ve speciálních případech, je individuální hodnocení konkrétních biotopů, k němuž datové podklady jsou v příloze č. 3 této metodiky. Výpočet ekologické újmy lze provést zpracováním tabelárních přehledů, které jsou v podobě vzorové tabulky v příloze č. 4 této metodiky. Ekonomické hodnocení spočívá v převedení bodové hodnoty biologického hodnocení na peněžní jednotky. Peněžní hodnota bodu bude v periodě pěti až deseti let stanovována a zveřejňována na základě průměrných nákladů na obnovu přírodních stanovišť.

2 2. Vybrané pojmy (v metodice použité) Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů ( 3, zák. č. 114/1992 Sb.). Ekologická újma - je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti ( 10 zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí). Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje ( 27 zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí). Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti jsou uvedeny v kap. 6. Podle zákona č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě, se ekologickou újmou rozumí nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo. Ekosystém - je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. ( 3 zák. č. 17/1992 Sb). Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu ( 5 zák. č. 114/92 Sb.). Alternativní definice: druh který neroste nebo nežije ve svém přirozeném areálu, který se ovšem přirozeně v čase a prostoru mění. Základní územní (geografickou) jednotkou je bioregion (Culek, Biogeografické členění ČR 1996) ev. fytochorion (sensu Hejný S, Slavík S., Květena ČR). Expanzivní druh - druh v daném území geograficky původní, jehož přirozený areál se v poslední době zřetelně rozšiřuje vesměs v souvislosti s činností člověka (srovnej s geograficky nepůvodním či synantropním druhem) Intersticiální voda - voda v půdních dutinách. Invazní druh - druh na daném území geograficky nepůvodní se zde nekontrolovaně (agresivně) šíří, přičemž vytlačuje původní druhy s podobnou funkcí v ekosystému (srovnej s geograficky nepůvodním či synantropním druhem). Katena - sled vrstev v půdním profilu nebo svazích, přeneseně sled typů společenstev (biotopů), převážně na obou svazích údolí nebo nory apod. Makrofytní vegetace - vegetace vyšších rostlin, mezi které patří semenné rostliny, kapraďorosty a mechorosty (účast lišejníků je sporná) Synantropní druhy - jsou druhy, jejichž areál se historicky rozšířil nebo i aktuálně rozšiřuje vlivem lidské činnosti ev. jejichž populace jsou ve svém přirozeném areálu tímto vlivem nepřirozeně zahušťovány. Ruderální druhy - druhy vázané na rumiště. Segetální druhy - druhy vázané na zemědělské kultury (plevele). Synantropní druhy mimo přirozený areál jsou zároveň geograficky nepůvodní (druhy ve smyslu 5 zák.č. 114/92 Sb.) Stenoekní druhy druhy úzce vázané na specifický biotop. Zralost ontogenetická - vyspělost jedince v jeho životním cyklu. Zralost fylogenetická - vyspělost ve vývoji kmenů, tříd, řádů, čeledí, rodů a druhů živočišné nebo rostlinné říše. 2

3 3. Biologické hodnocení biotopů (seznam typů biotopů a jejich bodové ohodnocení) Pro biologické a ekonomické hodnocení biotopů a jejich životodárných funkcí byl v SRN a v ČR vyvinut přístup založený na kombinaci ekologických přínosů a nákladů na revitalizaci příslušných typů biotopů. Je to metoda expertního hodnocení biotopů podle jejich bodových hodnot, závislých na jejich schopnosti vytvářet prostředí pro rostlinné a živočišné druhy. Tato metoda zároveň vyjadřuje hodnotu bodu v peněžních jednotkách podle velikosti průměrných národních nákladů nutných na dosažení přírůstku jednoho bodu kvality přírody a krajiny. Tato tzv. hesenská metoda byla doporučena k využití Bílou knihou EU o odpovědnosti za životní prostředí (Brusel, 09/02/2000, COM(2000)66 final) a v Hesensku je již řadu let využívána pro odhady ekologické újmy způsobované zásahy do přírody a krajiny. V současnosti může být tato metoda hodnocení biotopů využita i při implementaci Směrnice 2004/35/CE z 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Metoda je založena na interdisciplinárních expertních hodnoceních všech typů biotopů, které se vyskytují na určitém území. Podobně jako v Hesensku, byla v letech i v ČR tato metoda pod názvem metoda hodnocení biotopů (BVM: biotope valuation method) připravena pro hodnocení ekologických funkcí území ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003, Interdisciplinární tým ekologů a ekonomů vymezil množinu typů biotopů pro území ČR a provedl jejich bodové ohodnocení. Bodová hodnota pro určitý typ biotopu byla získána z hodnocení osmi ekologických a ekonomických charakteristik, každá o rozsahu od jednoho do šesti bodů (vyloučeno bylo použití nuly): 1. zralost typu biotopu [body dle fylogenetického stáří formace a druhů] 2. přirozenost typu biotopu [6 bodů zcela přírodní, 1 bod zcela atropogenní typ biotopu] 3. diversita struktur typu biotopu [6 bodů za všechny vegetační vrstvy] 4. diversita druhů typu biotopu [body dle počtu všech přirozeně se vyskytujících druhů] 5. vzácnost typu biotopu [dle geografické a klimatické ojedinělosti, četnosti a rozlohy] 6. vzácnost druhů typu biotopu [body dle počtu vzácných a ohrožených druhů] 7. citlivost (zranitelnost) typu biotopu [body dle míry zranitelnosti změnou stanovištních podmínek] 8. ohrožení typu biotopu [body dle závislosti na změně lidských aktivit] Součet bodů za prvé čtyři charakteristiky byl násoben součtem bodů za druhé čtyři charakteristiky, vztažen k maximálnímu možnému počtu bodů (576) a výsledek byl násoben 100. [( ( ) * ( ) ) / 576 ] * 100 = počet bodů (3-100) Takto získaná bodová hodnota typu biotopu představuje jeho relativní ekologickou hodnotu (význam) vzhledem k ostatním typům biotopů. Na základě výše uvedeného postupu byl pro ČR připraven úplný seznam typů biotopů, který zahrnuje i biotopy Natura 2000 a navíc i biotopy podzemních vod. Každý jednotlivý typ biotopu byl podle výše uvedených osmi charakteristik ohodnocen výslednou bodovou hodnotou. Bodová hodnota typu biotopu (vztažená na 1 m 2 ) ukazuje jeho relativní ekologický význam (jeho úlohu jakožto prostředí pro specifické druhy života) ve vztahu k ostatním typům biotopů ČR. Seznam 192 typů biotopů ČR je uveden v příloze č. 1. Tento seznam typů biotopů zahrnuje biotopy z Katalogu biotopů ČR (Chytrý a kol. 2001) a pro biotopy silně ovlivněné či vytvořené člověkem používá místo hrubého členění na 14 položek (použitého v Katalogu) podrobnější členění v podobě 54 typů biotopů. Hlavním důvodem je fakt, že většinu území ČR tvoří právě biotopy člověkem ovlivněné či vytvořené a pro jejich lepší hodnocení je vhodnější podrobnější členění. V přiloženém popisu antropogenních typů biotopů (příloha č. 2) je diferenciace antropogenních typů biotopů systémovější, podrobnější, zohledňující i účel oceňování. Bylo nutno rozdělit tuto skupinu na podskupiny podle stupně degradace a zároveň sledovat vazby na výchozí, tedy přírodní typy a naopak různé stupně degradace. Počet antropogenních typů se tak rozšířil na 54, včetně ploch prakticky bez bioty. Zvláštní důraz je věnován přítomnosti a dynamice invazních druhů (dle zákona č. 114/92 Sb. v širším slova smyslu 3

4 geograficky nepůvodních ), především v individuálním hodnocení. Postup hodnocení území z hlediska typů biotopů je jednoduchý a spočívá v přiřazení biotopů hodnoceného území pod konkrétní typy biotopů podle přílohy č. 1. Použitím bodových hodnot příslušných typů biotopů (vyjádřených na 1 m 2 ) a vynásobením jejich konkrétní výměrou lze zjistit souhrnnou bodovou hodnotu území. Vynásobením souhrnné bodové hodnoty území peněžní hodnotou jednoho bodu se zjistí celková peněžní hodnota typů biotopů hodnoceného území (pro výpočet lze využít i tabulku v Excellu, která je součástí této Metodiky). Peněžní hodnota jednoho bodu byla k roku 2003 na základě analýzy dlouhodobé efektivnosti 136 revitalizačních projektů z programů Revitalizace říčních systémů a Péče o krajinu stanovena částkou 12,36 Kč. Je to částka, které bylo v těchto revitalizačních akcích v průměru třeba na zlepšení hodnoty biotopu o 1 bod na plochu 1 m 2. Valorizací této částky podle měr inflace v období 2003 až 2008 činí k roku 2008 hodnota bodu 14,50 Kč (viz tab.1). Tato částka platí až do odvolání (ve smyslu periodických aktualizací). Tab. 1 Valorizace peněžní hodnoty bodu podle ročních měr inflace v ČR v letech Meziroční inflace ,8 101,9 102,5 102,8 106,3 Bazický index ,8 104,75 107,37 110,38 117,33 Vývoj hodnoty bodu v Kč 12,36 12,71 12,95 13,27 13,64 14,50 Pramen: ČNB a vlastní propočty 4. Individuální hodnocení konkrétního biotopu Individuální hodnocení konkrétního biotopu je nutné pro získání informací o reprezentativnosti daného biotopu a o jeho případném narušení lidskou činností. Následující části popisují jednotlivá kritéria individuálního hodnocení zvlášť pro různé skupiny typů biotopů. Pro každé kritérium se stanoví korekční koeficient, který vyjadřuje, nakolik se konkrétní hodnocený biotop liší od typu biotopu. V zájmu zachování určujícícho vlivu typu biotopu a s přihlédnutím k variabilitě jednotlivých kritérií typů biotopů bylo rozpětí korekčních koeficientů stanoveno v intervalu 0,60 až 1,30. Ze všech korekčních koeficientů se nakonec spočítá aritmetický průměr a tím se pak násobí bodová hodnota příslušného typu biotopu. Není proto nutné hodnotit u všech typů biotopů stejný počet kritérií individuálního hodnocení. 4.1 Lesní biotopy Ontogenetická zralost: Hodnotí stav biotopu na ose od jeho vzniku ke 100% plnění ekosystémových funkcí. Vychází z hodnoty plnění funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Současné plnění funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti vývoje ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti ekosystému, proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Na obr. 1 je uveden příklad pro hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu Měkkých luhů nížinných řek. Od vzniku biotopu k plnosti funkcí ekosystému je na vhodném stanovišti třeba cca 50 let. Při stáří porostu 20 let dosahuje plnění ekosystémových funkcí biotopu 60 % (koeficient 0,60). 4

5 Obr. 1 Hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu L2.4 Měkkých luhů nížinných řek Plnost funke v % Roky Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Příklad: L7.1 Suché acidofilní doubravy se společenstvem Luzulo albidae-quercetum. Přirozené složení stromového patra je % dbz+dbl (dub zimní a letní), % bo (borovice), 0-10 % bř (bříza). V posuzovaném biotopu je dřevinná skladba 50 % dbz+dbl, 10 % bo, 40 % akát. Přirozenost biotopu je ze 40 % narušena a proto její hodnota v posuzovaném biotopu dosahuje pouze 60 % (koeficient 0,60). Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu. Typ biotopu vychází z plného potenciálního počtu vegetačních pater a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Příklad: L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny se společenstvem Sphagno-Picetum. Potenciální počet vegetačních pater je 4 (E 0 E 3 ). V posuzovaném biotopu téměř schází křovinné patro. Nasycenost struktur daného biotopu je ochuzena o % a její hodnota tudíž dosahuje % (koeficient 0,75 0,80). Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních (dominantních a diagnostických) druhů/taxonů pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obligátního počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném společenstvu a proto bude jeho hodnota menší či rovna 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu, proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro daný biotop. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: L6.1 Perialpinské bazifilní teplomilné doubravy se společenstvem Corno-Quercetum. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5. 5

6 a) přítomno 6 druhů, nasycenost druhů 120 %, korekční koeficient bude 1,06; b) přítomen pouze 1 druh, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68. Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnění funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší nebo roven 1 a bude přímo úměrný velikosti ztráty funkcí. Příklad: L5.1 Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv omezení funkcí hodnoceného biotopu na sousední nedotčené části biotopu je minimální. Korekční koeficient bude roven 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů na severně orientovaném svahu o celkové rozloze 1 ha uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Stabilita zbytku původního celku biotopu je značně oslabena (minimální rozloha biotopu, která ještě zajišťuje jejich možnou spontánní či řízenou obnovu je 3 ha viz příloha č. 3.1) a jeho ekosystém je vystaven zvýšenému tlaku okolí. Korekční koeficient pro prostorově nedostatečný biotop zbývající části původního celku bude 0,6 (jako maximální snížení). b) Vzhledem k výskytu konkrétního biotopu v krajině hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1 (zpravidla do 1,3). Příklad: L5.1 Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv funkcí hodnoceného biotopu na okolní porosty je minimální. Korekční koeficient bude roven 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 3 ha (minimální velikost pro autoregulaci) lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientovaném svahu uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Ekostabilizační funkce biotopu pro okolí je vysoká a korekční koeficient bude nabývat maximální hodnotu 1,3. c)vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti výskytu typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází ze zbytkové hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. Například:L5.1 Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 50 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu tvoří 670 ha což představuje 67 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 33 % z nadjedničkové hodnoty 0,3; tedy 1,10. b) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,50 ha lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientovaném svahu uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 3 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu představuje ha, což představuje 50 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 50 % z nadjedničkové hodnoty 0,3; tedy 1,15. 6

7 4.2 Nelesní biotopy Přirozená nelesní společenstva Ontogenetická zralost: Hodnotí stav biotopu na ose od jeho vzniku ke 100% plnění ekosystémových funkcí. Vychází z hodnoty plnění funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Současné plnění funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti vývoje ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti typu biotopu, proto korekční koeficient bude vždy menší či roven 1. Na obr. 2 je uveden příklad pro hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu Rákosiny eutrofních stojatých vod. Od vzniku biotopu k plnosti funkcí ekosystému je třeba cca 5 let. Při stáří porostu 4 roky dosahuje plnění ekosystémových funkcí biotopu na 80 % (koeficient 0,8). Plnost funke v % Roky Obr. 2 Míra plnění ekosystémových funkcí typu biotopu M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod. Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší než 1. Příklad: M7 Bylinné lemy nížinných řek. Do biotopu pronikají na 20% rozlohy invazní allochtonní druhy Impatiens glandulifera a Reynoutria sp. Přirozenost biotopu je z 20 % narušena. Hodnota korekčního koeficientu činí proto 0,80. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Příklad: T3.3. Úzkolisté suché trávníky mají v panonské oblasti obvykle dvě patra nižší s travami, vyšší s katránem, obvykle velmi řídké. Pokud se patro s katránem v tomto typu nevyskytuje, bude mít výsledný koeficient hodnotu 0,6 (minimální hodnotu). Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,00). Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 7

8 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost aktuálně přítomných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: T1.6 Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10, přítomno 5, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 %: korekční koeficient tedy bude 0,8. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude 1,24. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: Vlhká M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5. a) přítomno 8 druhů, nasycenost druhů 160 %, korekční koeficient bude 1,18; b) přítomen pouze 1 druh, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68. Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnění funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší než 1 a bude přímo úměrný velikosti ztráty funkcí. Příklad: T4.1 Suché bylinné lemy. Hodnocený konkrétní biotop se rozkládá na 0,005 ha. Vzhledem k tomu, že minimální rozloha biotopu, která ještě zajišťuje jejich možnou spontánní či řízenou obnovu je 0,003 ha viz příloha č. 3.1, bude korekční koeficient roven 1. Pokud je hodnocený konkrétní biotop součástí kateny: les plášť louka - lem plášť les, je jeho integrita daná pouze rozlohou. Naopak, je-li obklopen pouze přírodě vzdálenými typy (ornou půdou), jeho integrita klesá až na korekční koeficient 0,6. b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Pokud má biotop dostatečnou rozlohu, přesahující výrazně jeho minimiareál, je součástí alespoň částečné katény a současně je obklopen biotopy vzdálenými od přirozené potenciální vegetace, bude se jeho korekční koeficient pohybovat mezi hodnotami 1,00 až 1,30. c) Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází z převrácené hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. U většiny přirozených nelesních společenstev je jich plošné zastoupení i konkrétní rozloha tak malá, že z jejich zastoupení nelze usoudit na význam v daném bioregionu. 8

9 Náhradní nelesní společenstva Zralost Nelze ji individuálně hodnotit, protože jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia louky a pastviny, případně lada. Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Výpočet korekčního koeficientu se provádí stejným způsobem jako u přirozených nelesních společenstev. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto bude menší než 1. Příklad: T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky: mají obvykle tři patra, pokud nejnižší, tj. mechové patro u degradovaných chybí, hodnota je redukována o 30% v tomto kritériu; korekční koeficient bude 0,70. Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,00). Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 (v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost aktuálně přítomných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro maximální nasycenost 130 % bude mít hodnotu 1,30 (vyšší nasycenost je nepravděpodobná, pokud by k ní došlo, zůstává korekční koeficient na maximální hodnotě 1,3). Příklad: T1.6 Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10 taxonů, přítomno 5 taxonů, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 % a její hodnota je tudíž 50 %: korekční koeficient bude 0,8. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude 1,24. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. biotopu vegetačních pater biotopu. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: M1.8 Střídavě vlhké bezkolencové louky. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5. a) přítomno 10, nasycenost druhů 200 %, korekční koeficient bude 1,3; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68. 9

10 Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu nehodnotí se vzhledem k tomu, že jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia louky a pastviny, případně lada. b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči okolí konkrétního místa. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Příklad: T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Pokud má biotop dostatečnou rozlohu, přesahující výrazně jeho minimiareál, je součástí mozaiky louka les - louka a současně je obklopen biotopy vzdálenými od přirozené potenciální vegetace (pole, kulturní louky), bude mít jeho korekční koeficient hodnotu 1, Kritéria pro individuální hodnocení přírodě vzdálených až cizích biotopů Pro přírodě vzdálené a přírodě cizí typy biotopů nelze stanovit univerzálně platná kriteria posouzení individuálního biotopu. Pro hodnocení konkrétního biotopu byla u jednotlivých typů biotopů samostatně či v kombinaci použita následující kritéria (Seják, Dejmal a kol., 2003, s. 226): přítomnost a podíl přirozených druhů přítomnost a podíl ruderálních druhů přítomnost a podíl segetálních druhů přítomnost a podíl invazních druhů přítomnost či absence charakteristických druhů počet vrstev či pater vegetace pokryvnost povrchu vegetací druh provozu či způsob a intenzita úprav způsob a režim kultivace stanoviště záměrná aplikace chemikálií či jejich vnos z provozu v sousedství biotopu intenzita působení stresových faktorů Proto byly pro každý typ přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů navrženy Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu. Podle nich byly vymezeny 3 až 4 kvalitativní skupiny biotopů a byl stanoven jejich korekční koeficient v rozsahu 0,6 až 1,3 (dtto, s ). Vedle toho je pro hodnocení konkrétní lokality typů biotopů s velkou potencí přirozené sukcese k přírodním nebo přírodě blízké vegetaci třeba rozlišit, kdy už začínají spadat do těchto přirozenějších typů biotopů. Z tohoto důvodu se hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti druhů příslušejících společenstvu přirozeného potenciálního ekosystému posuzovaného biotopu. Přítomnost druhů přirozeného potenciálního ekosystému se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení vzhledem k plné nasycenosti v ekosystému potenciální přirozené vegetace. Pro jednotlivé typy přírodě vzdálených biotopů je však nutno vypracovat klíč od jaké procentní nasycenosti diagnostickými druhy budou považovány za biotopy přírodě blízké a kdy je pro to rozhodující počet a kdy plošný podíl z celkové plochy biotopu. Využití výsledků mapování Natura 2000 pro individuální hodnocení biotopů Individuální hodnocení podle metody BVM (Seják, Dejmal a kol. 2003), jež slouží ke korekci bodové hodnoty daného typu biotopu, vyžaduje terénní hodnocení. Při vytváření cenových map větších území není však z časových důvodů možné toto hodnocení v terénu provádět. Chceme-li přesto, aby cenová mapa byla co nejpřesnější a zohledňovala konkrétní stav biotopů, můžeme využít podkladů, jež nám poskytuje metodika mapování Natura 2000, která v sobě zahrnuje vlastní metodu hodnocení konkrétních biotopů (především hodnocení reprezentativnosti a zachovalosti biotopů). Proto byla vypracována a ověřena metoda, umožňující převedení těchto údajů do podoby číselného koeficientu (Cudlín a kol. 2005). Metoda Natura 2000 hodnotí následující kriteria, ohodnocená písmeny pomocí tří až čtyřčlenné škály: 10

11 o o Reprezentativnost ; A, B, C, D Zachovalost; A, B, C Převod lze provést přímou kombinací dvou charakteristik mapování NATURA 2000 reprezentativnosti a zachovalosti na koeficient individuálního hodnocení. Rozsah koeficientu byl určen jako 0,6 až 1,3 a středová hodnota 1 byla přiřazena kombinaci BB. Hodnoty se odvíjí od nelineární závislosti a jsou uvedeny v tabulce 2. Tabulka 2 Převod hodnotících kritérií metody NATURA 2000 na koeficienty individuálního hodnocení metodou BVM Reprezentativnost Zachovalost A B C D A 1,30 1,15 0,95 0,75 B 1,15 1,00 0,85 0,65 C 0,80 0,70 0,65 0, Využití vybraných živočišných druhů pro upřesnění individuálního hodnocení biotopů Přestože Katalog 192 typů biotopů ČR je založen primárně na rostlinných společenstvech, byla do individuálního hodnocení biotopů zařazena i živočišná složka. Kvalita biotopů ze zoologického hlediska se hodnotí pomocí modelových skupin, zpracovaných již v publikaci Seják, Dejmal a kol., 2003) ptáci, obojživelníci, motýli a vybrané druhy brouků. Pro posouzení individuální kvality biotopů ze zoologického hlediska jsou využity seznamy stenoekních (na specifický biotop vázaných) druhů. Pro každou modelovou skupinu je stanoven v biotopu počet druhů, které bývají obvykle při standardní metodice průzkumu v daném biotopu nalezeny. Zahrnutí vĕtšího počtu modelových skupin výsledky zpřesňuje. Výsledný koeficient pro kvalitu biotopu z hlediska výskytu živočišných druhů se odvodí tak, že se koeficienty získané pro jednotlivé skupiny modelových živočichů nejprve převedou na relativní škálu (korekční koeficient pro nejnižší nasycenost druhů dotyčné skupiny živočichů bude mít hodnotu 0,60, pro průměrnou nasycenost bude mít hodnotu 1,00 a pro nejvyšší nasycenost hodnotu 1,30) a pak zprůmĕrují. 5. Výpočet peněžní hodnoty bodu Za tímto účelem bylo ekonomicky vyhodnoceno 136 konkrétních revitalizačních akcí z let z různých míst České republiky, při kterých bylo revitalizací založeno očekávané zvýšení ekologické hodnoty daného území. Byl přitom brán v úvahu dlouhodobý ekologický efekt při nulové diskontní míře. Hodnota přírůstku jednoho bodu byla vypočtena jako podíl celkových nákladů dané akce a celkového dlouhodobě očekávaného bodového nárůstu. Výsledná průměrná národní hodnota jednoho bodu (vypočtená váženým aritmetickým průměrem) ve výši 12,36 Kč, má reálný základ ve skutečných rozpočtových výdajích, které česká společnost vynaložila v posledních letech na konkrétní revitalizační akce. Je to částka, které bylo v těchto revitalizačních akcích třeba na zlepšení hodnoty biotopu o 1 bod na plochu 1 m2. Peněžní hodnota bodu je tudíž odvozena ze skutečné ochoty společnosti a jejích zastupitelských orgánů platit za ochranu přírody a krajiny. V tomto smyslu je peněžní ohodnocení podstatně reálnější než v případě aplikace standardních metod netržního zjišťování hypotetické ochoty platit. Nejhodnotnějším typem biotopu v ČR jsou T3.3 Úzkolisté suché trávníky, jejichž hodnota dosahuje přibližně 1040 Kč na 1 m 2 (84 bodů x 12,36 Kč původně), s valorizovanou hodnotou bodu k r pak 1218 Kč (84 bodů x 14,50 Kč). Tato metoda peněžního a bodového hodnocení biotopů (BVM: biotope valuation method) v zásadě naplňuje požadavek nové Strategie EU pro udržitelný rozvoj z července 2006, která stanovuje cíl zlepšit řízení přírodních zdrojů a zabránit jejich nadměrnému využívání ohodnocením služeb ekosystémů. Peněžně vyjadřuje vnitřní hodnotu jednotlivých typů biotopů přírody ČR jako prostředí pro život a pro fungování ekosystémů (Seják, Dejmal a kol., 2003). 11

12 6. Postupy hodnocení biotopů podle závažnosti zásahu Obecný princip hodnocení Ekosystémy a jejich složky jsou během svého vývoje ovlivňovány řadou faktorů. Mezi ně lze zařadit časoprostorový faktor, pomocí kterého lze s jistou opatrností simulovat dynamiku vývoje ekosystému. Veškeré složky ekosystému se v čase a prostoru mění (sukcese) a jejich konečným stádiem v některých případech je stabilní klimaxové společenstvo (např. terestrické ekosystémy). Za stabilní lze podle některých autorů považovat i stav, kdy v ekosystému dochází k pravidelným oscilacím způsobeným tím, že jedna změna nebo soubor navzájem působících změn vrátí ekosystém na začátek vývoje a celý cyklus se opakuje (říční ekosystém). S tímto faktem musíme počítat při poznávání a jakémkoliv hodnocení biotopů včetně ekosystémů. Při posuzování proto nelze uvažovat o jakémsi lineárním průběhu dějů daném počátečním a konečným stavem ekosystému za určité časové období. Tato přímka by v žádném případě nepostihla dynamiku vývoje, ale ukázala by na konstantní tempo vývoje ekosystému v čase a prostoru. Reálná predikce průběhu křivky dynamiky vývoje biotopů a ekosystému je velmi komplikovaná. Její průběh bude závislý na mnoha faktorech, které ovlivní posuzované složky. Výsledkem proto může být i křivka s několika vrcholy. Pro její znázornění a průběh je nutné znát počáteční stav ekosystému, stav po zásahu a při dalším posuzování vývoje v čase je nutné ohodnotit probíhající sukcesi dotčeného ekosystému. Ty se budou měnit jak v průběhu času tak i prostoru, popřípadě budou nahrazeny jinými složkami s odlišným bodovým hodnocením. To znamená, že veškeré zásahy (stavby, havárie atd.), které mohou způsobit redukci či zánik některých složek ekosystému, se následně promítnou do průběhu křivky. Plocha ohraničená křivkou pod bodem počátečního stavu nám tedy ukazuje na poškození složek. Tento pokles můžeme tedy definovat jako ekologickou újmu. Její finanční ohodnocení je závislé na hodnotě jednoho bodu. Rozsah ekologické újmy můžeme následně spočítat pomocí popsaného postupu. Vhodné časové rozpětí pro uvažované hodnocení biotopů je samozřejmě závislé na výše uvedených faktorech, ale po dohodě byla stanovena hranice 30 let, která se jeví jako optimální časové rozpětí. V krátkosti můžeme tedy konstatovat, že pro zjištění ekologické újmy a jejího bodového hodnocení je důležité znát: - bodové hodnocení jednotlivých biotopů, - velikost plochy jednotlivých biotopů, - změnu velikosti jednotlivých biotopů v čase, - velikost hodnoceného území (maximální plocha dotčená během celé doby hodnocení), - predikce vývoje jednotlivých složek v hodnoceném území, - predikce antropogenních zásahů. Rozpracovaná metodika bodového a peněžního hodnocení ekologické kvality biotopů umožňuje kromě ekologické újmy obecně kvantifikovat i procesy zhodnocování přírody a krajiny. V následujícím textu jsou vyloženy základní přístupy k vyčíslování ekologické újmy a ekologických přínosů v čase a prostoru. Za základ pro rozlišení přechodné a trvalé ekologické újmy zde bylo navrženo časové období 30 let (obdobně jako v Hesensku). Pro snadnější práci s metodikou byl navržen rozdílný postup pro výpočet ekologické újmy u akcí v běžném stavebním řízení a u podrobně posuzovaných případů, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny. Rozdělení případů je následující: 1) Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů (není nařízená EIA nebo biologické hodnocení) a) zásah trvalý (tj. újma, která bude konstantní v období delším než 30 let), s. 231 b) zásah dočasný (tj. újma, která bude konstantní v období kratším než 30 let); 2) Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce a zásahy a) legální zásah (je nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se dotýká chráněných částí přírody a krajiny), b) nelegální zásahy a ekologické havárie. 12

13 6.1. Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů Výpočet ekologické újmy u trvalého zásahu Za malý zásah považujeme akci v tom případě, kdy není nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se nedotýká chráněných částí přírody a krajiny. U jednoduchých akcí, kdy újma zůstává konstantní po dobu delší než 30 let, je zcela postačující použít pro zjištění rozdílu bodových hodnot tento postup: Vzorec pro výpočet bodové hodnoty pro konkrétní biotop v konkrétním čase: HB. = bi. pi wi [ body. m 2 ] HB - bodová hodnota konkrétního biotopu [body] b i - bodové hodnocení biotopu [body/m 2 ] p i - plocha hodnoceného biotopu [m 2 ] w i - koeficient individuálního bodového hodnocení biotopů [ - ] Hodnota HB vyjadřuje hodnotu plochy jednoho biotopu v daném území. Pokud se ovšem na sledovaném území vyskytuje více biotopů, je nutné jednotlivé položky HB sečíst. Vzorec pro výpočet bodové hodnoty pro celou sledovanou plochu v konkrétním čase: BHC = HB i n i= 1 BHC - bodová hodnota celého sledovaného území i - biotopy 1 n Vzorec pro výpočet trvalé ekologické újmy (nebo ekologického přínosu): TU = BHC 2 BHC 1 TU - trvalá ekologická újma na konkrétní ploše [body] BHC 1 - bodová hodnota plochy před zásahem [body] BHC 2 - bodová hodnota plochy po zásahu [body] Veličina TU nám vyjadřuje ekologickou újmu v případě, že je zásah trvalý. Jako hranice trvalého zásahu je určeno období třiceti let. Tato délka vychází z vyjádření přibližné délky jedné lidské generace. Trvalá ekologická újma se hradí jednorázově ve výši plného bodového rozdílu. V duchu zákona č.17/1992 Sb. bude rozhodnutím orgánu OPK trvalá ekologická újma kompenzována náhradními opatřeními v místě či na jiných částech území v blízkém okolí způsobené újmy, nebo není-li to možné či účelné, bude uhrazena v penězích Výpočet ekologické újmy u dočasného zásahu Za přechodnou ekologickou újmu (tj. újmu, která bude konstantní v období do 30 let) jsou původci malého zásahu povinni každoročně platit jednu třicetinu hodnoty způsobeného bodového rozdílu po dobu, kdy je plocha z důvodu jejího užívání udržovaná na konstantní ekologické hodnotě. Po skončení užívání platí ½ původní roční platby, a to až do doby, než jsou biotopy, na nichž byla újma způsobena, plně vráceny do výchozího stavu. Celková ekologická újma tedy představuje: DU = TU/30 * r 1 + TU/30 * r 2 /2 DU - dočasná ekologická újma TU - trvalá ekologická újma r 1 - počet let záboru (doba, po kterou plocha slouží ekonomickému účelu a je udržována na konstantní bodové hodnotě) - doba od skončení užívání po dosažení původní bodové hodnoty r 2 13

14 Následující graf znázorňuje zjednodušený průběh bodové hodnoty sledovaného území u dočasné ekologické újmy. BH zde představuje bodovou hodnotu celkového území v čase před zásahem (BH1) a po zásahu (BH2 ). Bodová hodnota BH1 BH2 r 1 r 2 T=30 Roky 6.2. Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce Za podrobně posuzované akce jsou považovány případy, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále zásahy v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny a případy ekologických havárií. Rozlišujeme akce legální, které podléhají územnímu a stavebnímu řízení a akce nelegální, kde se jedná o ekologickou škodu, jež byla způsobena na cizím majetku nebo na vlastním majetku bez nutného povolení, případně se jedná o ekologickou havárii. Způsobí-li někdo ekologickou havárii, pak je povinen odstranit její důsledky tak, aby postižené biotopy byly vráceny svým původním funkcím, tzn. aby bodová hodnota postižených biotopů byla stejně vysoká jako bodová hodnota postiženého území před zásahem. V případě ekologické havárie se celkové škody a újmy skládají ze tří částí: 1) ze škody, způsobené vlastníkovi poškozeného území, kterou má ten, kdo škodu způsobil nahradit prostřednictvím nákladů na uvedení postižených biotopů do původního stavu, 2) z ekologické újmy z dočasné ztráty přirozených funkcí postižených biotopů, 3) z nákladů na odborné posouzení vzniklé havárie. Literatura Cudlín, P., Prokopová M., Francírková T., Burešová R.,, Smrž T., Boucníková E. 2005: System NATURA 2000 utilization for purposes of biotope valuation. Ekologia (Bratislava), 24, Supplement 1/2005: Chytrý M., Kučera T., Kočí M. 2001: Katalog biotopů České republiky, AOPK Praha Seják J., Dejmal I., Petříček V., Cudlín, P., Míchal I., Černý K., Kučera T., Vyskot I., Strejček J., Cudlínová E., Cabrnoch J., Šindlar M., Prokopová M., Kovář J., Kupka M., Sčasný M., Šafařík M., Roušarová Š., Stejskal V., Zapletal J. 2003: Hodnocení a oceňování biotopů České republiky, Český ekologický ústav, MŽP, Praha. stručný popis metody hodnocení biotopů: 14

15 7. Přílohy Příloha 1. Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB č. Typ biotopu PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ BIOTOPY V Vodní toky a nádrže V00 Podzemní vody 1 V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V 0 Krasové vody 3 V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V 2 (Stojaté vody) Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod 6 V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemismu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Nížinné až horské vodní toky 10 V4.1 Pramenné stružky V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4.4 Parmová pásma toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M Mokřady a pobřežní vegetace M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic 17 M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin 25 M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4 Štěrkové říční náplavy 30 M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) 32 M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) 33 M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R Prameniště a rašeliniště R0 Prosté prameny 36 R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1 Prameniště 38 R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště

16 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB č. Typ biotopu R2 Slatinná a přechodová rašeliniště 43 R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3 Vrchoviště 47 R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S Skály, sutě a jeskyně S1 Skály a droliny 50 S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) 55 S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) A Alpínské bezlesí A1 Alpínské trávníky 57 A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace 59 A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace 62 A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina A8 Subalpínské listnaté křoviny 68 A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T Sekundární trávníky a vřesoviště T1 Louky a pastviny 70 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2 Smilkové trávníky 80 T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3 Suché trávníky 83 T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4 Lesní lemy 88 T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy

17 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB č. Typ biotopu T5 Trávníky písčin a mělkých půd 90 T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) 92 T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6 Vegetace efemér a sukulentů 95 T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8 Nížinná až horská vřesoviště 98 T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K Křoviny 101 K1 Mokřadní vrbiny K2 Vrbové křoviny podél vodních toků 102 K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L Lesy 106 L1 Mokřadní olšiny L2 Lužní lesy 107 L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3 Dubohabřiny 111 L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5 Bučiny 116 L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6 Teplomilné doubravy 120 L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7 Acidofilní doubravy 125 L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8 Suché bory 129 L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9 Smrčiny 132 L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10 Rašelinné lesy 135 L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory

18 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB č. Typ biotopu PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ AŽ CIZÍ BIOTOPY X(písmeno) Přírodě vzdálené biotopy XV Vodní toky, kanály a nádrže s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací 139 XV1 Vegetace nových vodních ploch XV2 Degradovaná biota vod XV3 Odvodňovací kanály XV4 Lokálně upravené vodní toky XM Antropogenní vlhká až mokrá stanoviště s ruderální mokřadní vegetací 143 XM1 Zamokřelá ruderální lada XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště XS Antropogenní skály, sutě, minerální substráty s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací 145 XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly 146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem 147 XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT Silně ruderalizované trvalé bylinné porosty na orné půdě nebo antropogenních substrátech 149 XT1 Postagrární úhory XT2 Degradovaná vlhká lada XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky XT4 Degradované suché trávníky a suchá lada XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází 154 XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů XK Silně ruderalizované nebo ochuzené křoviny a stromy mimo les 155 XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch XL Silně degradované a kulturní lesy a lesní kulticenózy 159 XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině XL2 Solitérní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin X(číslo) Přírodě cizí biotopy s ruderální vegetací X1 Vodní nádrže a vodoteče bez vegetace 164 X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů X1.2 Betonové nádrže (bazény) X1.3 Systematicky upravené vodní toky X1.4 Znečištěné vody X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace X3 Rumištní biotopy na kamenitých podkladech 169 X3.1 Zbořeniště X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy X4 Segetální vegetace a biotopy na orné půdě 171 X4.1 Tradiční náves X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) 177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělskotechnických areálech X5 Nepůvodní a kulturní křovinné porosty 178 X5.1 Živé ploty X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady

19 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB č. Typ biotopu X6 Nepůvodní a kulturní dřevinné porosty 181 X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin (akátiny) XX Přírodě cizí biotopy s omezenou vegetací XX1 Degradované a chemicky ovlivněné vodní toky a plochy 185 XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX1.3 Zatrubněné toky XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3 Technicky zpevněné a nepropustné plochy 189 XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy XX4 Chemicky ovlivněné plochy 191 XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek toxických materiálů Vysvětlivky k tabulkám Zkratky ve sloupcích skupiny Parametr Z Zralost P Přirozenost DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů VB Vzácnost biotopu VD Vzácnost druhů těchto biotopů CB Citlivost (zranitelnost) biotopů OB Ohrožení množství a kvality biotopů (Hodnoty parametrů se pohybují v rozmezí minimálně = 1, maximálně = 6 bodů) Su. [Součet parametrů v % z maximální možné sumy (48)] ZBH Základní bodová hodnota (maximálně 576) HB Hodnota biotopu (základní hodnota v % z maximální hodnoty [576] Výpočet hodnoty biotopu Su. [%]=(Z+P+DS+DD+VB+VD+CB+OB)/48 ZBH=(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB) HB=[(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB)] x 100/576 [%] 19

20 Příloha 2 Popis přírodě vzdálených až cizích biotopů (č Seznamu) XV1 Vegetace nových vodních ploch Jde o specifické stanoviště vodní a na vodu vázané vegetace stojatých vod v bezodtokových prostorech po povrchové těžbě nerostů či po obdobných terénních zásazích včetně čerstvých revitalizačních akcí a nově založených rybníků se stálou nebo kolísavou vodní hladinou závislou na dešťových srážkách nebo hladině podzemní vody v okolí. Vegetace tohoto typu biotopu je ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3 nebo je v něm trvale udržována charakterem terénu či chemismem vody jednotlivých stanovišť. Typ biotopu je původem antropogenní, ale charakterem blízký v přírodě se vyskytujícím typům stanovišť. Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne však vývojem. Četnost druhů potenciální přirozené vegetace nízká. Vyšší sukcesní stádia vegetace na těchto stanovištích již přísluší vegetaci přírodních či přírodě blízkých typů biotopů. Struktura vegetace jedno až dvouvrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. Obvykle se vyskytují jen odolné, zčásti allochtonní druhy makrofyt (Ceratophyllum demersum, Elodea canadensis, Lemna ssp., Myriophyllum spicatum, Potamogeton crispus, P. pectinatus, P. pusillus, Spirodella polyrhiza, Zanichelia palustris) Relativně hojný, maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese v důsledku chemizmu vody (kamencové jezero) či terénu (hluboké, úzké zastíněné jámy) velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen zřídka. Výskyt chráněných druhů signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3. Citlivost biotopu je velmi nízká. Vzhledem k trvalé blokaci sukcese či k úplným počátkům uchycení vegetace v daném typu stanovišť se jedná o velmi odolné a nenáročné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. Zatím se zastoupení typu biotopu příliš nemění. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna zmenšovat. 1. přítomna jen jedna vrstva vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 2. přítomny dvě vrstvy vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 3. přítomna jen jedna vrstva vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů, 4. přítomny dvě vrstvy vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XV2 Degradovaná biota vod Jde o vodní biotu stojatých (přehrady, rybochovné a dočisťovací rybníky a trvale znečisťované návesní rybníky, nádrže v průmyslových objektech apod.) a tekoucích (kanalizační, čistírenské, průmyslové a důlní výpustě apod.) vod, silně ovlivněnou antropickou činností (rybí osádka, eutrofizace, znečistění), která však nevytváří zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik limituje rozvoj bioty, že její samovolná sukcese nemůže dospět k standardně vytvořeným přírodě blízkým typům biotopů V1, V2, M1.1, či M1.3. V závislosti na intenzitě a délce doby znečištění v různém, ale vždy velmi nízkém stupni kvalitou vodního prostředí blokovaná sukcese k vegetaci potenciálního typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3. Biotop původem a podmínkami nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená vegetace může blížit potenciálnímu typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3 Vegetace v břehové zóně v úplnosti dvouvrstvá. Z vyšších bylin je to především rákos obecný a chrastice rákosovitá nebo neofyty (křídlatka, netykavka). U některých nádrží je naopak jediným druhem okřehek, který neprodyšně pokrývá celou hladinu. U jiných nádrží jde pouze o vodní květ s převahou sinic. Druhová diverzita velmi nízká. Relativně hojný, maloplošný biotop. Intenzívní rybníkářství je uplatňováno na velké ploše rybníků. Vývinem a hynutím 20