Způsob výroby listovitých hrotů v szeletienu

Transkript

1 ZDEŇKA NERUDOVÁ Způsob výroby listovitých hrotů v szeletienu ÚVOD Metoda tzv. zpětného skládání artefaktů je zejména v posledních několika dekádách 1 velice oblíbený a často uplatňovaný postup rekonstrukce průběhu exploatace jádra. Tento způsob je aplikovatelný zejména na soubory stratifikované industrie, kde v kombinaci s dostatečným množstvím nálezových údajů umožňuje řešení prostorových i časových otázek distribuce artefaktů na dané lokalitě. Z hlediska technologické analýzy poskytuje nejpřesnější definici technologických charakteristik zpracovávané industrie a umožňuje i správně dešifrovat některé technologické záludnosti kamenné industrie, se kterými se občas při její klasifikaci setkáváme. V několika posledních letech se pracovníci ústavu Anthropos MZM věnovali remontážím souborů kamenné štípané industrie, která byla získána archeologickými výzkumy MZM. K těm stěžejním projektům patřil výzkum polykulturní lokality Moravský Krumlov IV (výzkum P. Nerudy a Z. Nerudové v letech ; Nerudová 2003a; Neruda Nerudová edd. 2009). POPIS STUDOVANÉ LOKALITY Lokalita Moravský Krumlov IV se nachází v oblasti Krumlovského lesa, známé svým výskytem a těžbou stejnojmenného typu rohovce. Jedná se o výrazný kopcovitý terén s podélnou osou ve směru JJZ-SSV, cca 40 km JZ od Brna (obr. 1 viz bar. příloha). Většina paleolitických lokalit se zde koncentruje na východních svazích, které jsou rozčleněny řadou údolí na jednotlivé hřbety se sklonem k JJV. Na jednom z nich, v místech tzv. pravěkého těžebního revíru 6 2, se nachází lokalita Moravský Krumlov IV. Jižním směrem je terén vymezen hluboce prořezaným údolím pleistocenního stáří, na jehož svazích se zachovaly kvartérní sedimenty místy o mocnosti větší než 10 m. Nadmořská výška se pohybuje mezi m n. m., samotná lokalita se nachází ve výšce 322 m n. m. První nálezy, které lze spojovat s tímto místem, objevil M. Oliva v roce Jednalo se o zajímavé seskupení jen prvotně upravených jádrovitých kusů (Neruda Nerudová Oliva 2004, obr ) v severním břehu úvozové cesty. V těchto místech úvoz prořízl intaktní sprašové sedimenty, které byly zjevně starší než okolní pravěká 1 Vpravdě fundamentální je pro toto téma sborník The Big Puzzle (Cziesla et al. 1990). Zřejmě prvním průkopníkem ve skládání artefaktů byl již na konci 19. století K. J. Maška (Neruda 2006). 2 Definice viz Oliva Neruda Přichystal Zamereno_ indd :24:36

2 42 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) těžba. Proto zde byla položena sonda (později označená jako MK IV-4), která měla za úkol určit charakter vrstvy a najít nálezy in situ. Ukázalo se, že skupina pěti velkých jádrovitých kusů a dalších dvou úštěpů spočívala na samotné hladině interpleniglaciální půdy středowürmského stáří. V nadložní spraši se našel ještě rohovcový úštěp. V roce 2000 došlo k částečnému odlesnění okolního prostoru a k obnažení povrchových sedimentů. Díky tomu se na povrchu objevily patinované artefakty, a to zhruba 20 m západním směrem od předcházejícího místa nálezu. V tomto prostoru byla otevřena první větší plocha, označená jako MK IV-1. Archeologický výzkum v letech zde zachytil 3 paleolitické vrstvy, které jsou však podle nejnovějších poznatků starší než středowürmský interpleniglaciál. Další plocha, označená jako MK IV-3, byla umístěna cca 15 m severně od sondy MK IV-1 a poskytla nejkomplexnější stratigrafický sled ve zkoumané oblasti. Důležitým zjištěním v rámci sledované problematiky bylo vymezení bohaté archeologické vrstvy ateliérového charakteru (vrstvy 0), kterou na základě typologie a technologie spojujeme se szeletienem (Neruda Nerudová edd. 2009). Datování: První radiokarbonové datum pro vrstvu 0, v níž se nacházely szeletienské artefakty, bylo získáno z žebra mladého nosorožce. Bohužel je málo průkazné vzhledem k nízkému obsahu kolagenu ve vzorku (GrN 28451: ). Další vzorky byly odebrány pro datování metodou OSL. První vzorek ( ± 3000 BP) pochází z téže úrovně jako žebro použité pro konvenční radiokarbonové datování. Druhý vzorek ( ± 7000 BP) byl odebrán z báze archeologické vrstvy (Rhodes et al. v tisku). Významný soubor dat byl posléze získán ve spolupráci s W. Daviesem z laboratoře v Oxfordu: OxA-18294: ± 280 (nekal. BP) OxA-18295: ± 290 (nekal.bp) OxA-18296: ± 3 (nekal. BP) OxA-18297: ± 25 (nekal. BP; Davies Nerudová 2009, Fig. 1). Tato data jsou plně srovnatelná s absolutními daty z Vedrovic V a kodifikují chronologickou pozici starého szeletienu na Moravě. Do stejného časového rámce pak spadá i nová szeletienská lokalita Lubotyń 11 v Polsku (Bobak et al. v tisku). CHARAKTER INDUSTRIE Soubor szeletienské kamenné štípané industrie vrstvy 0 má výrazně dílenský charakter. Objevují se zde rozbité valouny suroviny, dekortikační debitáž, jádra i polotovary nástrojů. Celkem máme k dispozici 6007 kusů industrie, včetně zlomků a drobných šupin. Největší procento v souboru představují zlomky úštěpů, jichž je celkem 78 %. Odečteme-li tuto kategorii, pak většinu debitáže představují různé formy preparačních úštěpů, často pocházejících z formování listovitých hrotů (dohromady 33 %). Cílové produkty z fáze těžby jádra se v souboru vyskytují spíše sporadicky (3,5 %, resp. 17 % případů po odečtení kategorie zlomků. Minimálně jsou dochována jádra a jejich zlomky. Identifikována byla 4 počátková a 4 upravená netěžená jádra, dále 17 těžených úštěpových jader a 2 jádra s negativy po paralelně orientované těžbě. V kategorii zlomků a zbytků jader bylo vyčleněno celkem 24 kusů. Valouny, použité jako otloukače a retušéry (se stopami opotřebení) nebo jako forma suroviny, jsou zastoupeny 0,24 %. Zamereno_ indd :24:36

3 ZPŮSOB VÝROBY LISTOVITÝCH HROTŮ V SZELETIENU ( 43 Nepříliš početnou kategorií jsou vlastní retušované nástroje, které jsou zastoupeny pouhými 76 artefakty, tj. 1,2 % (resp. 5,7 %). Mezi nimi převažují listovité hroty (dohromady 33 kusů) v nejrůznějších fázích opracování, od hrubých kusů přes masivní bifaciální polotovary až po finálně upravené předměty. Méně se objevují škrabadla, drasadla, různé zoubkované nástroje nebo vruby (obr. 2). Surovinově naprosto dominuje místní rohovec, ovšem různých kvalit a barevných variant včetně brekciového rohovce. Pouze ve dvou případech byl rohovec doplněn spongolitem a křemencem. Celkové rozměry industrie jsou dány výchozími rozměry valounů, jejichž průměrná velikost je nejčastěji okolo 10 cm. Proto jsou štípané artefakty spíše menších rozměrů: 57,7 % artefaktů spadá do kategorie rozměrové třídy B (2,1 4 cm) a 27,9 % pak do tří- Obr. 2. Moravský Krumlov IV výběr nástrojů dy velikosti C (4,1 6 cm). Ačkoliv největší předmět má délku 14 cm (kategorie G), ve větších rozměrových třídách se nacházejí již jen jednotlivé kusy. Industrie je značně postižena kryogenními procesy, jak o tom svědčí množství skládanek mrazem poškozených artefaktů. Kromě lomů se daří skládat i celé operační sekvence, ať již samotných úštěpů, tak v návaznosti na rezidua jader. Podle provedených skládanek štípané industrie můžeme vyčlenit tři výrobní postupy: metodu přímého tvarování artefaktů (aplikovanou na fasonáž bifaciálních nástrojů) metodu subprizmatickou metodu diskoidní (v širším smyslu; nepříliš pravidelná jádra bez hierarchizace ploch). Subprizmatická a diskoidní metoda byly využívány při exploataci jader. POPIS REMONTÁŽÍ Diskoidní metoda Skládanka č. 1 představuje těžené jádro, jehož objem byl částečně zrekonstruován od fáze rozlomeného rezidua jádra až po první odbitý úštěp (obr. 3: A), který formoval podstavu jádra (obr. 3: N). Značné překážky v exploataci jádra představovaly vnitřní inhomogenity a skryté mrazové trhliny, které společně způsobily několike- Zamereno_ indd :24:36

4 44 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) Obr. 3. Remontáž skládanky č. 1: diskoidní metoda rou reorientaci těžní plochy. Po vrchlíku, v jehož povrchu se vyskytuje křišťálová drúza, byl odtěžen masivní úštěp s celkovou kůrou (obr. 3: B), po němž několik následných úštěpů chybí. Z protilehlé strany jádra byl odtěžen další úštěp s větší částí kůry (obr. 3: C), který uvnitř odkryl další inhomogenitu. Následně opět chybí několik úštěpů, podle dochovaných negativů pravděpodobně dva až tři, přičemž všechny musely mít kůru. Jejich sbíjení končilo na další inhomogenitě. Další přiložený úštěp se vyštípnul po mrazové trhlině (obr. 3: D1). Jádro bylo otočeno o 90º a následovalo odbití několika úštěpků, jak dokládají přiložené úštěpy (obr. 3: D2, E). Poté bylo znovu otočeno o 90º. Z nové těžní plochy byla odtěžena celá série kratších cílových úštěpů, z nichž se nalezly jen dva a oba s kortikální patkou (obr. 3: F, G). Plocha vzniklá po odbití těchto odštěpů sloužila jako nová, v pořadí třetí podstava, z níž byly odbity minimálně 3 masivní úštěpy, které ale nebyly nalezeny. Po posledním odbitém úštěpu (obr. 3: H) došlo zřejmě k rozpadu rezidua jádra, proto se už nepokračovalo v další těžbě. Jak již bylo uvedeno, je celá hmota valounu suroviny protkána inhomogenitami a krystalovými konkrecemi. Mezihmotu ale představuje velmi kvalitní varianta rohovce typu Krumlovský les, která štípači stála za námahu několikanásobné reorientace těžby. Získané cílové úštěpy byly z lokality odneseny. Reziduum jádra a některé úštěpy jsou, na rozdíl od většiny ostatní industrie, slabě patinovány. Zamereno_ indd :24:37

5 ZPŮSOB VÝROBY LISTOVITÝCH HROTŮ V SZELETIENU ( 45 SUBPRIZMATICKÁ METODA Skládanka č. 2: jednoduché, z několika artefaktů rekonstruované jádro (obr. 4: N). Jeho široká podstava byla vytvořena odbitím dvou masivních kortikálních úštěpů (obr. 4: A, B), následně z ní byly odbity kortikální úštěpy, které ale zaběhly na inhomogenitě ve hmotě jádra. Z nich se podařilo najít jen jednu terminální část (obr. 4: C1). Přiložit se podařilo až další dva úštěpy, z nichž u jednoho chybí bazální část (obr. 4: C2, D). Oba mají paralelní hrany a kůru na povrchu. Další sekvence nebyla nalezena. Zadní plocha jádra vykazuje mrazová vyštípnutí, k nimž se podařilo přiložit několik fragmentů. Drobná inhomogenita v surovině tentokrát nebránila v další exploataci jádra. Při ní bylo získáno několik pěkných, masivních produktů s paralelními hranami, z nichž některý mohl být následně využit i jako polotovar na bifaciální nástroj. Skládanka č. 3: z menšího valounu rohovcové suroviny byl odbit masivní vrchlík, čímž vznikla široká podstava těžní plochy. Tento vrchlík byl následně retuší upraven na bifaciální drasadlo (obr. 5: A1), čímž z něj byl odstraněn bulbus a nelze jej tedy bezpečně přiložit k jádru (obr. 5: N). Nicméně charakter kůry, rozměry i surovina umožňují jeho jednoznačné přiřazení k remontáži. Poté bylo jádro postupně po obvodu těženo, jako první byly odtěženy dva kortikální úštěpy (obr. 5: A, B). Další postup spočíval v několikanásobné úpravě podstavy systémem menších úštěpů (další z přiložených podlouhlých úštěpů má již preparovaný talon; obr. 5: D). K této metodě za- Obr. 4. Remontáž skládanky č. 2: diskoidní metoda Zamereno_ indd :24:37

6 46 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) Obr. 5. Subprizmatická metoda: remontáž skládanky č. 3 řazujeme složené jádro zejména proto, že jednotlivé (cílové) odštěpy byly odbíjeny přímým úderem tvrdého otloukače bez úpravy úderové hrany abrazí. Na jádru nebyla vytvořena vodicí hrana a postrádá také preparaci distální části. Úštěpy se proto postupně při těžbě zasekávaly. Poslední z nich měl zřejmě předcházející zaběhnutí odstranit, došlo ale k tomu, že úštěp sejmul i značnou část distální partie jádra (obr. 5: I), čímž se výrazně zmenšil využitelný objem suroviny. Jádro bylo poté opuštěno. K další fragmentarizaci rezidua jádra došlo vlivem mrazu. Větší počet přiložených Zamereno_ indd :24:37

7 ZPŮSOB VÝROBY LISTOVITÝCH HROTŮ V SZELETIENU ( 47 součástí tohoto jádra se vyskytoval v jediném čtverci 11/R, ve kterém se zároveň nacházela nejvyšší koncentraci artefaktů na zkoumané ploše. Další doklad subprizmatické metody představuje remontáž pláště jádra se sekvencí čepelí. Po úpravě budoucí distální části opracovaného kusu dvěmi dekortikačními údery byla odbita vhodná přirozená hrana k iniciaci těžní plochy. Následovala série čepelí, většinou s laterální kůrou. Vzhledem k tomu, že zůstaly zachovány v souboru, se lze domnívat, že se nejednalo o důsledně cílové polotovary. Následná série a jádro se nepodařilo najít a připojit. Skládanky č. 2 a 3 dobře ilustrují již dříve popsanou technologii sbíjení, uplatňovanou v szeletienu (Nerudová 2003b). Z valounu suroviny je nejčastěji odbit jeden úštěp za účelem vytvoření budoucí podstavy. Bez jakékoliv další preparace je jádro ihned těženo systémem paralelních úderů. Přes jednoduchost metody je možné takto získat i čepele. Většinou se ale jedná o úštěpy, někdy poměrně masivní, často s částečnou kůrou, které mohou být využity jako polotovar na výrobu nástrojů. Snaha o reparaci jádra je zřejmá jen v případě, že hlíza skýtala jemnější druh suroviny, blížící se svojí kvalitou eratickým pazourkům. Nadbytek nekvalitní suroviny v bezprostřední blízkosti lokality má za následek množství jader, z nichž bylo odbito jen několik málo produktů, a tato potom byla opuštěna (Nerudová 2003b, 81). METODA PŘÍMÉHO TVAROVÁNÍ ARTEFAKTŮ (FASONÁŽ) Ačkoliv se skládankami podařilo rekonstruovat způsob přípravy a těžby jader a máme doloženo i získávání běžné debitáže, hlavní cíl veškeré činnosti na lokalitě Moravský Krumlov IV-3 spatřujeme především ve výrobě listovitých hrotů. V tomto kontextu považujeme za překvapivé zjištění, jaké typy polotovarů byly na listovité hroty používány. Domnívali jsme se, že to budou běžné úštěpové nebo čepelové polotovary, ale podle skládanek to byly masivní bloky suroviny (i) se zbytky kůry a mrazovými plochami nebo půlky valounů s jednou plochou rovnou a druhou výrazně vypouklou (výrazný vrchlíkovitý odštěp nebo i polovina valounu suroviny). K témuž účelu se dobře hodil i mrazem odpadlý úštěp, jak o tom svědčí následující remontáž. Skládanka 4: valoun mimořádně kvalitní varianty rohovce se vlivem mrazové pukliny rozpadl na dvě stejné poloviny. Z jedné jeho poloviny (obr. 6: 1) bylo připraveno jádro (obr. 6: 1N), které ovšem mohlo být také předstupněm k listovitému hrotu, podobně jako v případě druhé části valounu (obr. 6: 2), z níž byl postupnou fasonáží vypracován bifaciální předmět (obr. 6: 4). Nejprve byl dostředně sbíjenými údery odstraněn mrazový povrch (vyobrazeny úštěpy obr. 6: 1A, B). Poté byl odštípnut z kortikální plochy valounu jeden úštěp (obr. 6: 1C) a několik semikortikálních úštěpů (obr. 6: 1D). Hmota suroviny byla především ubírána z rovné plochy, a to střídavě ze dvou protilehlých laterálních stran (obr. 6: 1F). V průběhu tohoto sbíjení se zbytek valounu rozpadl na tři části (obr. 6: 1N1, N2), z nichž jednu se nepodařilo nalézt. U druhé části mrazem puklého valounu (obr. 6: 2, 3) byla nejprve upravena úderová plocha formou krátkých úštěpů, kolmých na mrazovou plochu valounu (dochovaný úštěp obr. 6: 2A). Takto zformovaná záda se zachovala ve formě preparovaných zad budoucího bifaciálního předmětu. Následovala první redukce tloušťky před- Zamereno_ indd :24:38

8 48 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) Obr. 6. Remontáž listovitého hrotu (1 4), listovité hroty (5, 6) mětu ze stejné hrany, ale do kortikální plochy (obr. 6: 2B E). Další redukce tloušťky probíhala plošným sbíjením z upravených zad předmětu (obr. 6: 2F, G, H) i z protilehlé kortikální hrany (nevyobrazeno). Tímto sbíjením vznikl předmět, který je typologicky klasifikovatelný jako klínový nůž středního paleolitu. Předmět ale nebyl dokončen (obr. 6: 4), příčin mohlo být několik. V jedné jeho části jsou zřetelně patrné dvě souběžné mrazové pukliny, nedaleko nichž je menší inhomogenita. Štípači bylo zřejmé, že při pokračování ve tvarování by se mu předmět na těchto puklinách rozlo- Zamereno_ indd :24:38

9 ZPŮSOB VÝROBY LISTOVITÝCH HROTŮ V SZELETIENU ( 49 mil, a tak jej zahodil ještě před dokončením. Lze se domnívat, že tato polovina jádra byla sbíjena jako druhá v pořadí a předmět nebyl dokončen ze zcela pragmatických důvodů: ten první se rozpadl ve druhé části pokračování stejné mrazové pukliny. Obě poloviny valounu byly opracovány podobným způsobem: nejprve štípač věnoval svoji pozornost rovné ploše a až když ji očistil od mrazového povrchu, začal s preparací masivnější kortikální plochy. Zajímavé je zjištění, že pro hrubou fasonáž předmětu nebylo použito postupu střídavého sbíjení v obou plochách, při nichž vzniká charakteristické cikcakovité ostří. Snaha o minimální redukci zejména šířky předmětu (daná především malými výchozími rozměry) vedla štípače k tomu, že boky předmětu s kůrou byly postupně ztenčovány úštěpy do plochy, místo toho, aby byly odstraněny laterální preparací na příslušném místě. Sbíjení probíhalo z protilehlých laterálních stran, distálním a proximálním částem nebyla věnována pozornost (obr. 6: 5). Takto vznikl hrubý, dvojhrotý, výrazně plankonvexní tvar budoucího listovitého hrotu. Tímto postupem zůstávaly na některých listovitých hrotech i přes pokročilý stupeň redukce tzv. záda (obr. 6: 4). V některých případech byl z protilehlé hrany odbit preparační úštěp tak intenzivně, že sejmul značnou část plochy i s protilehlou laterální hranou bifasu a znehodnotil i místo odbití. Výsledkem takto aplikovaného způsobu byly tzv. outrepassé (Nerudová Neruda 2004). Po tomto v podstatě likvidačním odštěpu bylo od další fasonáže upuštěno, i když u jedné ze skládanek máme ještě doloženo odštípnutí jednoho či dvou bezvýznamných úštěpků. Popsaný postup demonstruje způsob sbíjení listovitých hrotů na lokalitě Moravský Krumlov IV-3. Ne u všech ale byl příčinou jejich nedokončení outrepasé (tzv. bifacial thinnig flakes ). Až na jeden nebo dva kusy, které zůstaly nepoškozeny, bylo příčinou nedokončení rozlomení se předmětu v průběhu jeho preparace, a to vždy díky vnitřní mrazové trhlině nebo při odstraňování vady v surovině. Za dokončený bychom snad mohli považovat jeden jediný kus, vyrobený z kvalitního jemnozrnného druhu rohovce typu Krumlovský les. V průřezu má značně zploštělý čočkovitý tvar, ale jeho tvar není bohužel symetrický. Předmět je intenzivně bíle patinovaný (obr. 6: 6), a přestože nemáme k jeho povrchu přiložen žádný úštěp, jedná se o natolik charakteristickou a v souboru výjimečnou surovinu, že můžeme s jistotou tvrdit, že i tento kus byl vyroben přímo na lokalitě. Závěrem můžeme ještě uvést rekonstrukci části fasonáže listovitého hrotu. K jádrovitému reziduu či spíše počínajícímu listovitému hrotu byla přiložena sekvence celkem šesti následných preparačních odštěpů. Budoucí listovitý hrot byl předběžně tvarován nejprve jen z jedné plochy, na reziduu je patrný zbytek původního povrchu a na distální partii neodstraněná kůra. První tři odštěpy byly poměrně krátké, nesejmuly celou preparovanou plochu, ale zaběhly jen do poloviny. Po nich následovaly úštěpy standardní délky, přičemž pátý v pořadí sejmul značnou část distální, kortikální partie budoucího bifasu. Po něm následoval šestý preparační odštěp. Další debitáž se nepodařilo přiložit (Neruda Nerudová edd. 2009). Tento způsob fasonáže hrotů byl pozorován na několika remontážích. Budoucí délka hrotu je již dána výchozími rozměry použitého polotovaru, takže se redukce zaměřuje na ostatní partie: nejprve je nahrubo opracována jedna plocha, zatímco druhá je ponechána bez preparace, často i s kůrou. Preparace plochy se děje ze dvou protilehlých (laterálních) stran, vždy po sekvencích několika odštěpů z jednoho a pak z druhého boku. Když je tato fáze dokončena, podobá se polotovar plošně těženému Zamereno_ indd :24:38

10 50 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) jádru. Poté je budoucí bifas otočen a opět plošně preparován na prozatím neupravené ploše. V této fázi dochází ke značné redukci hmoty suroviny zejména v laterálních partiích, neboť úhly, pod kterými je bifas preparován, jsou často nevhodné (odhadem od 60 do 80º). Po této fázi morfologicky vypadá budoucí listovitý hrot jako bifaciální nůž se zády, tedy typ, jaký můžeme najít v micoquienu (např. obr. 6: 4). Teprve až poté je jemnější preparací, z níž pochází tenké preparační úštěpy, dokončen na klasický listovitý hrot, jak jej v szeletienu známe (obr. 6: 6). Hlavní rozdíly oproti klasickému střídavému způsobu formování spočívají ve ztenčování opracovávaného kusu suroviny metodou, která připomíná sbíjení polotovarů z širší plochy jádra. Podstavu v tomto případě tvoří záda artefaktu, z nichž jsou sbíjeny široké úštěpy do plochy. Tento způsob minimalizuje redukci šířky budoucího bifaciálního nástroje. Obr. 7. Schéma postupu fasonáže listovitých hrotů To je zvlášť důležité u surovin typu rohovce z Krumlovského lesa, jehož kvalita je značně rozdílná a hodnotnější kusy suroviny se nevyskytují ve velkých rozměrech. Rovněž globulární tvar vstupní suroviny (valounů) není ideální pro formování plošných oboustranných artefaktů. Bylo tedy nutné odbít větší úštěp, který byl vzhledem k tvaru valounu poměrně dost vyklenutý, takže byla nezbytná výrazná redukce tloušťky takovéhoto polotovaru (schéma na obr. 7). V případě klasické střídavé metody by ale došlo ke značné redukci již tak velmi omezených rozměrů supportu. Metoda z lokality Moravský Krumlov IV pak představuje originální řešení tohoto technického problému. Nejprve dojde k základní dekortikaci užší strany formou plošných odštěpů a zároveň k úpravě strmější strany, krátkými údery do formy úderové plochy (obr. 7: A). Tak vznikne tvar asymetrického průřezu (obr. 7: B), který tvoří základ pro budoucí redukci tloušťky odbíjením úštěpů zejména ze zad předmětu (obr. 7: C). V ideálním případě je tak možné vytvořit víceméně pravidelný plankonvexní průřez listovitého hrotu (obr. 7: D). Zamereno_ indd :24:38

11 ZPŮSOB VÝROBY LISTOVITÝCH HROTŮ V SZELETIENU ( 51 SOUHRN Početné soubory s listovitými hroty jsou známy z mnoha lokalit, v oblasti Krumlovského lesa převážně povrchových. Jen z nejbližšího okolí zkoumané polohy můžeme jmenovat Moravský Krumlov II, III, V, VI, VII, dále můžeme zmínit Jezeřany I, II, III, IIIa, IV, Maršovice I, II, VI, či Vedrovice IIIa, IIIb, V, VII. Bohužel až na lokality Vedrovice V a Moravský Krumlov IV jsou všechny další soubory nestratifikované. Nicméně i v těchto kolekcích je patrná přítomnost vypracovaných listovitých hrotů společně s různými technologickými fázemi jejich přípravy, které jsou morfologicky identické popsaným předmětům z Moravského Krumlova IV, včetně různých fází se zády či až esovitě prohnutými kusy (obr. 8). Tyto artefakty zřejmě naznačují identický způsob fasonáže bifaciálních předmětů, jaký byl popsán v případě lokality Moravský Krumlov IV (Nerudová Neruda 2004; Neruda Nerudová 2005), a který se svojí podstatou mnohem více blíží středopaleolitickému postupu výroby micoquienských bifaciálních nástrojů. Na rozdílné způsoby fasonáže listovitých hrotů v jeskyních Jankovich a Szeleta (Maďarsko) upozornil Z. Mester, který si položil otázku, zda na ně má vliv původně odlišná stratigrafická pozice artefaktů. Zmiňovaný badatel technologicky porovnal bifaciální nástroje z jeskyně Szelety a Jankovich a zjistil, že artefakty z Jankovich jsou typické svojí malou délkou a úhlem u hrotu v rozmezí 70 80º, kdežto v Szeletě jsou přítomny dlouhé předměty, s úhlem hrotu mezi 40 50º. Nejpodobnější jsou si hroty datované do časného szeletienu 3 a jankovičienu, zatímco hroty mladého szeletienu vytvářejí samostatnou skupinu. Počáteční způsob fasonáže hrotů popsaný z Moravského Krumlova IV nebyl zatím na souborech z jeskyně Szelety a Jakovich pozorován (Z. Mester, ústní sdělení ). V současné době, kromě již popsaného způsobu výroby, srovnáváme také tvarovou, metrickou a případně funkční variabilitu moravských nálezů listovitých hrotů. Analýza, která v současnosti stále ještě pokračuje, zahrnuje několik rovin: v databázi shromažďujeme informace o morfologii, rozměrech a technologii hrotů. Sledujeme použité typy surovin na jejich výrobu a nechali jsme provést traseologický rozbor vybraných artefaktů. K tomu jsou aplikovány matematicko-statistické analýzy, jejichž podkladem jsou digitální fotografie jednotlivých předmětů. První výsledky naznačují, že tvarová a metrická variabilita studovaných moravských szeletienských listovitých hrotů je dána mírou jejich používání, resp. počtem proběhlých reutilizací a rozměry vstupní suroviny. Listovité hroty, podobně jako micoquienské bifaciální nástroje, nejsou příliš standardizovány a jejich výrobci reflektovali různé druhy surovin, na něž uplatňovali specifické postupy redukce. Přesto můžeme v souborech vydělit dvě nejběžnější tvarové modifikace, popisované jako téměř listovité (sub-leaf) a částečně listovité (semi-leaf). Reprezentují je tvary s maximální šířkou v polovině délky artefaktu, jen s mírně zaoblenou proximální částí a s distálním koncem buď upraveným do ostrého (typ částečně listovitý) nebo zaobleného (typ téměř listovitý) vrcholu. U druhého tvaru se od sebe oba vrcholy liší metricky. Podle mikroskopických stop se zdá, že listovité hroty byly polyfunkční nástroje (ne však zbraně), jejichž sociální status je v dílenském regionu Krumlovského lesa 3 V maďarském pojetí je časný szeletien reprezentován nálezy z vrstvy 3 v jeskyni Szeletě, kdežto mladý či vyvinutý szeletien reprezentuje inventář z vrstvy 6 (Adams Ringer 2004). Zamereno_ indd :24:38

12 52 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) Obr. 8. Listovité hroty se zády : 1 2 Jezeřany I (kolekce A. Otta), 3 Vedrovice V, 4 6 Jezeřany II poněkud přeceňován (Nerudová Dušková-Šajnerová Sadovský v tisku). Operační schéma szeletienu (obr. 9) je značně ovlivněno kvalitou vstupní suroviny. V případě vysoké kvality suroviny je připraveno typické mladopaleolitické (prizmatické) jádro, z něhož jsou těženy čepele, méně pak úštěpy, to vše je využito na výrobu retušovaných nástrojů. U takových jader máme doložené reparace (i několikanásobné) reorientací jejich těžní plochy a jádra jsou opuštěna až ve fázi, kdy je již nelze pro jejich drobné rozměry exploatovat. V souborech se současně s těmito jádry nacházejí úštěpové i čepelové vodící hrany jader a reparace těžních ploch jader. Analýzou patek čepelí bylo doloženo používání tvrdého i měkkého otloukače (Nerudová 2002). Tento příklad využití vstupní suroviny sice není doložen v souboru z Moravského Krumlova IV, ale byl opakovaně popsán z ostatních neateliérových szeletienských souborů (souhrnně Nerudová 2003b, 81). Na příkladu inventáře z Moravského Krumlova IV lze popsat tu část operačního schématu, jež je ovlivněna nízkou kvalitou suroviny (obr. 9). Současně můžeme produkci nástrojů na lokalitě rozdělit na dva hlavní směry: prvním je výroba listovitých hrotů metodou přímého tvarování, druhým je těžba jednoduchých jader buď subprizmatického typu, nebo jader principiálně podobných středopaleolitickým diskoidním jádrům. Subprizmatická metoda redukce jádra je založena na vytvoření jednoduché podstavy odbitím vrchlíku z valounové formy suroviny. Následuje série odštěpů z této podstavy, které v některých případech odpovídají čepelím a které jsou oddělovány z jádra prostřednictvím přímého úderu tvrdým otloukačem. Druhá debitážová metoda těžila surovinu způsobem, který je srovnatelný se středopaleolitickými diskoidními jádry. Určité odchylky se projevují v existenci vícenásobného přeorientování jádra, případně i v existenci odtěžení série polotovarů. Při obou operačních postupech byly získávány více či méně standardizované polotovary, které byly následně běžně používány k výrobě nástrojů (například i listovitého hrotu nebo bifaciálního drasadla z vrchlíku budoucího jádra, obr. 5). Pro úplnost je ve schématu naznačeno i opuštění suroviny po fázi jejího testování, které je typické pro všechny lokality nacházející se v blízkosti zdroje suroviny. Získané výsledky, které definují technologii sbíjení kamenných artefaktů, jsou velice důležité pro přesnější definici vztahů časně mladopaleolitických kultur na Moravě. Prozatím se zdá, že popsané technologické charakteristiky platí na většině szeletienských lokalit. Určitá variabilita v jednotlivých souborech je dána regionálně a chronologicky. Zatímco nejstarší szeletien je patrně ovlivněn micoqui- Zamereno_ indd :24:39

13 ZPŮSOB VÝROBY LISTOVITÝCH HROTŮ V SZELETIENU ( 53 Obr. 9. Operační schéma v szeletienu enskou výrobní tradicí, neobsahuje žádné levalloiské elementy, ale také (na rozdíl od micoquienu) ani prakticky žádné čepele, obsahují szeletienské soubory střední fáze současně čepele i levalloiské komponenty. Vyvinutý szeletien postrádá levalloiské prvky a obsahuje mnohem vyšší procento čepelí, než je tomu u souborů s bohunicienskou technologií (Nerudová 2003b). Zřejmě musíme pro střední fázi szeletienu počítat s určitou variabilitou spojenou s polohou lokality ve vztahu k nalezištím jiných oblastí (tzv. bohunicien na Brněnsku) a s funkcí lokality. Např. poslední výsledky výzkumu v těsném sousedství eponymní lokality v Brně-Bohunicích ukazují na koexistenci szeletských a levalloiských komponent na jedné stanici, a to po poměrně dlouhou dobu (Tostevin Škrdla 2006). Ovlivnění vyvinutého szeletienu aurignacienem formou nárůstu počtu čepelí a množstvím prizmatických jader je patrné pro soubory z Ondraticka (Nerudová 2000). Vedle technologie sbíjení, která byla již poměrně detailně popsána, bychom do budoucna chtěli mj. také sledovat, zda se regionálně a časově liší parametry určitých nástrojů (zejména listovitých hrotů), neboť první výsledky naznačují minimálně metrické rozdíly mezi soubory z oblasti Krumlovského lesa a Brněnska (Nerudová Dušková-Šajnerová Sadovský v tisku). Tento příspěvek byl napsán v rámci grantu MK ČR DE07P04OMG011. Zamereno_ indd :24:39

14 54 ZAMĚŘENO NA STŘEDOVĚK ) LITERATURA Adams, B. Ringer, A. 2004: New C14 Dates for the Hungarian Early Upper Palaeolithic. Current Anthropology 45/4, Bobak, D. Połtowicz-Bobak, M. Badura, J. Wacnik, A. Cywa, K. v tisku: The late Palaeolithic site Lubotyń 11 in the Głubczyce Plateau. Cziesla, E. Eickhoff, S. Arts, N. Winter, D. edd. 1990: The Big Puzzle. Studies in Modern Archaeology, Bonn. Davies, W. Nerudová, Z. 2009: Moravský Krumlov IV Its Chronological Place in a Wider Area. In: P. Neruda, Z. Nerudová (edd.): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29, (N. S. 21), Brno Neruda, P. 2006: Neandertálci na Kotouči u Štramberka. Archeologické památky střední Moravy 12. Olomouc. Neruda, P. Nerudová, Z. 2005: The development of the production of lithic industry in the Early Upper Palaeolithic of Moravia. Archeologické rozhledy LVII, Neruda, P. Nerudová, Z. edd. 2009: Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N.S. 21). Brno. Neruda, P. Nerudová, Z. Oliva, M. 2004: Stratigrafie paleolitických lokalit v oblasti Krumlovského lesa (okr. Znojmo). Acta Musei Moraviae Scientiae sociales LXXXIX, Nerudová, Z. Neruda, P. 2004: Les remontages des gisements szeletiens en Moravie (République Tchèque). Anthropologie XLII/3, Nerudová, Z. 2000: Ondratický szeletien: poloha Drysice III, V a Ondratice IV. Pravěk NŘ 10, Nerudová, Z. 2002: Čepelová technologie na počátku mladého paleolitu. Přehled výzkumů 43, Nerudová, Z. 2003a: Moravský Krumlov IV (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 44, Nerudová, Z. 2003b: Variabilita levalloiské metody na počátku mladého paleolitu na Moravě. Acta Musei Moraviae Scientiae sociales LXXXVIII, Nerudová, Z. Dušková-Šajnerová, A. Sadovský, P. v tisku: Bifaciální artefakty. Odznaky moci nebo funkční nástroje. Sborník J. Fridrichovi. Oliva, M. Neruda, P. Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce od Krumlovského lesa. Památky archeologické XC, Rhodes, E. et al. v tisku: The Middle to Upper Palaeolithic Transition in the Czech Republic and Slovak: preliminary optically simulated luminiscence chronology. Tostevin, G. B. Škrdla, P. 2006: New excavation at Bohunice and the question of the uniqueness of the type-site for the Bohunician industrial type. Anthropologie XLIV/1, Zamereno_ indd :24:39