SáMOVA ŘíŠE V PRVNí POLOVINě 7. STOLETí

Transkript

1 II.1 SáMOVA ŘíŠE V PRVNí POLOVINě 7. STOLETí Eva Smotanová Franský kupc Sámo, vůdc vzbouřných Slovanů v boji pro ti Avarům v první polovině 7. stoltí, vytvořil kolm roku 623 nbo 624 po řadě vítězství nad Avary v střdní Evropě silný slo vanský kmnový svaz. Úzmní rozsah svazu nazývaného Sámo va říš nlz přsně stanovit pro ndostatk údajů písmných i archologických pramnů. Rozdílnost názorů v odborné litratuř umožňuj jn rámcově vymzit prostor Sámova kmnového svazu. Jho cntrum lž lo pravděpodobně na Moravě. K svazu patřily slovanské kmny v Čchách, polabští a posálští Srbové knížt Drvana svrozá padně od Čch a snad i část Korutanska, osídlného rovněž Slo vany. Hranic kmnového svazu nbyly stabilní, proměňovaly s podl okamžité politické situac v střdní Evropě. Sámovu říši spojoval spolčný boj proti Avarům a později proti franskému králi Dagobrtovi I. Po Sámově smrti kolm roku 658 historické pramny o pokračování nbo zániku říš mlčí a dal ší politické dění v bývalém cntru Sámovy říš běhm 8. stoltí nní možné doložit, avšak ani vyloučit. Purš, J. a kol.: Atlas čskoslovnských dějin. Praha 1965; Lutovský, M. Profantová, N.: Sámova říš. Praha 1995; Smotanová, E.: Historická gografi čských zmí. 2. akt. vyd., Praha 2002, dotisk 2006; Janák, J. Hldíková, Z. Dobš, J.: Dějiny správy v čských zmích: od počátku po současnost. Praha 2005; Smotanová, E. a kol.: Čsko. Ottův historický atlas. Praha 2007; Pánk, J. Tůma, O. a kol.: Dějiny čských zmí. Praha ii.1 sámova říš v První Polovině 7. stoltí pravděpodobné jádro Sámovy říš uvažovaný rozsah Sámovy říš do roku kap strdovk A.indd :47:44

2 II.2 VELKá MORAVA Eva Smotanová významné cntrum jádro Vlké Moravy v 30. ltch 9. stol. njvětší rozsah Vlké Moravy v 80. ltch 9. stol. (Svatopluk) V první polovině 9. stoltí s začala v prostoru současné Čské rpubliky vytvářt dvě mocnská cntra, a to na jižní Moravě, kolm Valů u Mikulčic a Starého Města u Uhrského Hradiště, a na Slovnsku, v okolí Nitry. Spojním obou rgionů Mojmírm I. po vyhnání Pribiny z Nit ranska asi v ltch vzniklo jádro budoucího přdstátní ho útvaru Vlké Moravy (Vlkomoravské říš), ktré zahrnova lo osídlná úzmí moravských úvalů a Nitranska. Jižní hranicí zasahovalo do dnšního Rakouska v jihozápadním prostoru od soutoku Moravy a Dyj. Njvětšího úzmního a politického rozmachu dosáhla Vlko moravská říš za knížt Svatopluka. Svatopluk pravděpodobně po roc 883 rozšířil svůj vliv do Čch a na srbské kmny usazné podél řky Sály a zřjmě již v ltch zaútočil do oblas ti slzských kmnů kolm horní Odry a Visly. V ltch ovládl Svatopluk Panonii, na východě sahala jho moc po bojích v ltch pravděpodobně až do horního Potisí. Přstož v srovnání s Sámovým kmnovým svazm z 7. stoltí byla mocnskopolitická stavba Vlkomoravské říš pvnější, vym zní hranic Vlké Moravy j tortickou konstrukcí, sstav nou na základě dostupných archologických i písmných pra mnů. Zjména oblasti, jjichž připojní k Vlkomoravské říši s přdpokládá, al j njisté, nlz kartograficky zcla přsně znázornit. Po pádu Vlké Moravy počátkm 10. stoltí s cntrum poli tického života přsunulo do Čch. ii.2 1. kostl sv. markéty v kopčanch Purš, J. a kol.: Atlas čskoslovnských dějin. Praha 1965; Třštík, D.: Vznik Vlké Moravy. Praha 2001; Smotanová, E.: Historická gografi čských zmí. 2. akt. vyd., Praha 2002, dotisk 2006; Janák, J. Hldíková, Z. Dobš, J.: Dějiny správy v čských zmích: od počátku po současnost. Praha 2005; Smotanová, E. a kol.: Čsko. Ottův historický atlas. Praha 2007; Pánk, J. Tůma, O. a kol.: Dějiny čských zmí. Praha njistá příslušnost k Vlké Moravě přsun Pribiny I. z Nitry do Blatnohradu II.2 VELKÁ ii.2 vlkámorava moravavv9.9.století stoltí % 39 2 kap strdovk A.indd :47:51

3 II.3 ČECHy POČáTKEM 10. STOLETí Eva Smotanová ii.3 1. hradiště ttín Počátkm 10. stoltí s po pádu Vlkomoravské říš cntrum politického života přsunulo do Čch, kd s začal utvářt čs ký stát postupným rozšiřováním střdočské přmyslovské do mény. Přiroznou hradbu, chránící obyvatl čských zmí a jjich sídla, tvořila horská pásma, pokrytá nprostupnými hvozdy, jjichž střdm probíhala pomyslná hraniční čára. Na úzmích nchráněných horstvy s hustými lsními porosty přirozná hra nic chyběla. Osídlní s koncntrovalo přdvším na střdních a dol ních tocích vlkých řk, Lab, Vltavy a Ohř, Moravy a Dyj. Vnitrozmí pokrývalo množství listnatých lsů, hlavní zm ské csty spojovaly Čchy s Mohučí, Míšní a Řznm. Sídlním místm čských knížat s po Lvém Hradci stal od konc 9. sto ltí Pražský hrad (Praha), v okolí Prahy patřila k přmyslov ským hradištím Budč, Libušín, Ttín, Lštění, (Stará) Bolslav a Mělník. Sjdnocovací procs v zmi zahájil Bolslav I. po roc 935 a do konc 10. stoltí ovládli Přmyslovci clé úzmí Čch včtně vý chodočského panství Slavníkovců. Purš, J. a kol.: Atlas čskoslovnských dějin. Praha 1965; Žmlička, J.: Čchy v době knížcí. Praha 1997; Smotanová, E.: Historická gografi čských zmí. 2. akt. vyd. Praha 2002, dotisk 2006; Smotanová, E. a kol.: Čsko. Ottův historický atlas. Praha 2007; Pánk, J. Tůma, O. a kol.: Dějiny čských zmí. Praha ii.3 čchy Počátkm 10. stoltí významná lokalita přmyslovská doména počátkm 10. stol. Čchy počátkm 10. stol kap strdovk A.indd :47:55

4 II.4 ČESKý STáT V DRUHé POLOVINě 10. STOLETí Eva Smotanová Do konc 10. stoltí Přmyslovci ovládli clé úzmí Čch, včtně východočského panství Slavníkovců. Bolslavovu vládu pro vázly také úzmní výboj mimo jho knížctví: na svrní Mo ravu, do Pováží, Slzska, Malopolska (Krakovska), Sandoměř ska a Črvňských hradů. Zpět do Čch zatlačili Přmyslovc zřjmě již koncm osmdsátých lt 10. stoltí Piastovci. Prosazování světské moci spolu s zajištěním hmotného a spol čnského postavní panovníka a jho družiny vdlo již v 10. sto ltí k rozdělní změ na mnší úzmní clky, úděly (v písmných pramnch latinsky pars ), spravované člny panovnického rodu. Úděl ntvořil správně samostatné úzmí a na rozdíl od Moravy v Čchách nbyl dědičný ani trvalý v svém rozsahu a trvání. V ltch ovládl polský kníž Bolslav Chrabrý i Č chy. Tprv Přmyslovc kníž Oldřich dobyl roku 1019 zpět Moravu (rsp. přvážně svrní část změ), připojil ji k čské mu knížctví a jjí správu svěřil svému synovi Břtislavovi. Úzmní jádro čského státu, ktré výrazně ovlivnily přírodní podmínky, bylo na staltí dotvořno. Purš, J. a kol.: Atlas čskoslovnských dějin. Praha 1965; Žmlička, J.: Čchy v době knížcí. Praha 1997; Smotanová, E.: Historická gografi čských zmí. 2. akt. vyd. Praha 2002, dotisk 2006; Smotanová, E. a kol.: Čsko. Ottův historický atlas. Praha 2007; Pánk, J. Tůma, O. a kol.: Dějiny čských zmí. Praha významná lokalita slavníkovská doména do roku 995 pravděpodobný rozsah čského státu (kolm roku ) ii.4 čský stát v druhé Polovině 10. stoltí 41 2 kap strdovk A.indd :48:01

5 II.5 KOSMůV POPIS SLAVNíKOVSKéHO PANSTVí FIKCE VERSUS REALITA Jan Zlnka vém knížctví Slavníkovců zahrnujícím kmny Doudlbů, Zli čanů a Charvátů. Kritičtější pohld na výpovědní hodnotu Kosmova txtu a ná sldný ústup od hypotézy o kmnovém uspořádání čského úz mí raného střdověku měl však za násldk také postupnou r dukci přdpokládané rozlohy slavníkovské domény. Na základě kritického rozboru písmných, archologických, al zjména numismatických pramnů omzila současná historiografi a ar chologi panství Slavníka a jho synů na širší okolí dvou jdi ných prokazatlně slavníkovských hradišť Libic a Malína. Slavníkovci již njsou považováni za mocný knížcí rod a sou př panujících Přmyslovců v boji o nadvládu nad Čchami. Příčiny jjich do jisté míry privilgovaného postavní jsou spat řovány zjména v příbuznské vazbě na vládnoucí Přmyslov c, ktrá Slavníkovi a jho synům zajistila správu nad oblastmi v okolí Libic a Malína. ii.5 1. hradiště libic nad cidlinou Sídlm tohoto znamnitého knížt byla Libic, lžící v místě, kd řka Cidlina tratí své jméno, ústíc do volnějšího toku Lab. Knížctví jho mělo tyto hranic: na západ proti Čchám potok Surinu a hrad, lžící na hoř, jž slov Oska, při řc Mži. Rovněž na jižní straně proti Rakousům tyto pomzní hrady: Chýnov, Doudlby a Ntolic až doprostřd hvozdu; k východu proti zmi moravské hrad pod pomzním hvozdm lžící, jménm Litomyšl, až k potoku Svitavě, tkoucímu střdm hvozdu; na svr proti Polsku hrad Kladsko, lžící nad řkou Nisou. Turk, R.: Čchy v raném střdověku. Praha 1982; Nový, R. Zachová, J. Sláma, J.: Slavníkovci v střdověkém písmnictví. Praha 1987; Turk, R.: Libic Rsidnz dr Slavnikidn und wahrschinlichr Gburtsort St. Adalbrts. In: Tausnd Jahr Bndiktinr in dn Klöstrn Břvnov, Braunau und Rohr. St. Ottilin 1993, s ; Lutovský, M. Ptráň, Z.: Slavníkovci. Mýtus čského dějpisctví. Praha Dodns nní zřjmé, co vdlo prvního čského kronikář k to mu, ž knížti Slavníkovi přisoudil panství nad víc nž po lovinou Čch. Snad to byla úcta k svatému Vojtěchovi a snaha vyzvdnout a glorifikovat jho urozný původ. V každém přípa dě s svatovítskému děkanovi podařilo položit základní kámn k jdnomu z njznámějších mýtů čských dějin. Modrní histo rická věda propojila Kosmův příběh s dalším výrazným mýtm domácího dějpisctví učním o čských kmnch. Zjména na základě prací Rudolfa Turka s ustálila přdstava o kmno ii.5 2. Příklad dnárů ražných slavníkovcm soběslavm na libici a malíně ii.5 kosmův PoPis slavníkovského Panství Fikc vrsus ralita iktivní slavníkovské knížctví v svém njvětším rozsahu přdpokládané úzmí pod slavníkovskou správou domnělé slavníkovské hradiště 42 2 kap strdovk A.indd :48:07

6 II.6 CESTy SV. VOJTěCHA Jan Zlnka Vojtěchovi nzajistila věhlas pouz mučdnická smrt u pohanských Prusů. Slovo pražského biskupa mělo již dlší dobu váhu na císařském dvoř i u papžské kuri. Vojtěch byl současně člnm významného římského církvního cntra, avntin ského kláštra sv. Alxia a Bonifác. O Vojtěchovi a jho životní dráz, stjně jako o osobním založní, nvypovídají pouz rlac současníků, al také csty, ktré světc podnikal. Vojtěchovy životní osudy byly podl hagiografických podání přdurčny již při jho narozní, kdy rodič zaslíbili syna církvi. Studia absolvoval Vojtěch v Magdburku v kláštř sv. Mořic. Po svém návratu do Čch s Vojtěch stal pražským biskupm. Ndlouho poté však kvůli rozporům s knížtm i přdáky svěřnou dicézi opustil a vydal s do Říma. Měl v úmyslu njn složit biskupskou hodnost, al plánoval také pouť do Jruzaléma, ktrou skutčně nastoupil. Návštěva Mont Cassina a zjména stkání s přdstavným řckých baziliánů v Vallluc, otcm Nilm, však Vojtěcha přiměly k vstupu do kláštra. Za místo pobytu zvolil kláštr sv. Alxia a Bonifác na římském Avntinu. Stížnost mohučského arcibiskupa i čského knížt na biskupovo chování však Vojtěcha donutila k návratu do Prahy. Jho pobyt zd nbyl dlouhý a Vojtěch odšl (pravděpodobně přs Uhry) zpět do Říma, kd zaujal významné místo na císařském dvoř Oty III., s nímž posléz odjl do Mohuč. Z Mohuč Vojtěch podnikal mnší poutní csty, do kláštra Sv. Mořic, do Saint Bnoît sur Loir, kd jsou uložny ostatky sv. Bndikta, k hrobu sv. Martina v Tours i k hrobc sv. Dnis u Paříž. Současně probíhala jdnání o Vojtěchův návrat do Čch, ktrá však skončila odmítnutím z strany čského knížt. Ačkoliv měl Vojtěch v plánu vydat s na misii k Luticům a Polabským Slovanům, na přání polského knížt Bolslava směr své csty změnil. Z Hnězdna s vydal na svr k Prusům, u nichž nalzl mučdnickou smrt. ii.6 1. kláštr mont cassino Sibt, F.: Csty svatého Vojtěcha. In: Bobková, L. Nudrtová, M. (ds.): Csty a cstování v životě spolčnosti. Ústí nad Labm 1995, s ; Třštík, D. Žmlička, J. (ds.): Svatý Vojtěch, Čchové a Evropa. Sborník příspěvků z mzinárodního sympozia uspořádaného Čskou křsťanskou akadmií a Historickým ústavm Akadmi věd ČR listopadu 1997 v Praz. Praha 1998; Kurnatowska, Z. (d.): Tropami świętgo Wojcicha. Poznań cíl csty svatého Vojtěcha ii.6 csty sv. vojtěcha 43