číslo 2 červen 2013 ročník XXI

Transkript

1 číslo 2 červen 2013 ročník XXI

2 Životní pouť skláře Záhoráka Přišel na svět v rodině skláře na sklářském činžáku v Lužicích 13. dubna 1913, na své útlé mládí vzpomíná: Chodil jsem jako kluk pro mléko kolem těšického větřáku /větrný mlýn stával u Břízek/ k Jablonickým a Králům. U větřáku se na pastvisku kopal žlutý písek. Nejvíce jsme se hrávali v lesíku naproti skláren /Boří les/. Na jaře jsme chodili na sněženky do lesa kolem hájenkyviktorina po hrázi /bývalého rybníka Nesyta/. V létě směřovaly naše kroky do Kyjovky, kde jsme se rádi koupali a chytali ryby do rukou. Tehdy ještě byla voda tak čistá, že bylo vidět až na dno. Jeho největším kamarádem byl v Lužicích Joška Vavrys, jehož rodiče měli menší hospodářství a vinohrad s búdů v Těšicích. Jednou si tajně půjčili klíče od búdy, v Hodoníně si koupili koňského buřtu, u Vavrysů v komoře uzmuli vajíčka, sádlo se škvarkama a chléb a hajdy do těšických búd. Tam si nacpali břicha, zapili hojně dobrým vínem, a že bylo teplo tak za búdů usnuli spánkem spravedlivým, ale jen do doby, kdy je tam objevil rozzlobený Joškův otec a na ten virgas /výprask/ nezapomněl do své smrti. Prozrazuje na sebe, že se ve škole moc dobře neučil, byl jsem lajdák, přiznává a tak po škole začal pracovat v lužických sklárnách u mistra Eichingera, který vyráběl koštéře. Pracoval jako baňkař s Karlem Míčkem, který v socialistickém Československu zastával funkci konzula v Maroku. Jako mladý sklář se zapojil do divadelního kroužku, který v Boří organizoval divadelní představení. Hráli na příklad Jana Výravu, Jánošíka, Růži ze Sibiře a jiné. Byl šikovný na malování a tak divadelníkům maloval kulisy. Jeho bratr Josef se dostal v roce 1922 do průšvihu, vylezl na jeden z komínů sklářské hutě a vápnem tam napsal Volte č. 3 /komunisty/ a ředitel skláren Zlámal mu dal ultimatum buď nápis zabílí a nebo bude propuštěn. Josef zvolil druhou možnost sklárny opustil, měl ale štěstí, že v tuto dobu přijel do Československa z Francie sklář Karel Penk, aby získal pro obnovenou sklárnu ve Vianne v jihozápadní Francii zaučené skláře a tak se Josef přihlásil, s ním i Vilém Doležal z Mikulčic, z Dubňan odjeli Tilihofer, Gilbert, Navrátil a Bauer. Ze Svaté Sidonie se dali naverbovat Kašpar, Krahulec a další. V roce 1928 odjel za nimi Záhorákův bratr Alfred. Vesnička Vianne leží asi 10 km od městecka Nerac, kde byl malý pivovar a pro něj v malé sklárně ve Vianne vyráběli pivní láhve. Pracovali tam 3-4 skláři ze Španělska, ale kolem roku 1920 majitel pivnice Lobened zkrachoval a sklárna tak neměla odbyt. V té době se ve Vianne objevil sklářský odborník z Teplic v Čechách Karel Penk, podařilo se mu najít společnost, která sklárny odkoupila a zvelebila a v roce 1922 začali s výrobou. Měli nedostatek sklářů, které ale Penk sehnal v Československu a tak mohli vyrábět lustry, vázy, cylindry aj. 2

3 Když v roce 1933 byly sklárny v Lužicích uzavřeny, odjeli Antonínovi rodiče do Francie pracovat ve sklárnách ve Vianne a Antonín s bratrem se přestěhoval k příbuzným do Dubňan, kde měli počkat, než jim rodina ve Francii vydělá na cestu za nimi. Koncem roku 1934 se Antonín s bratrem rozjeli do Vianne, kde se sešla celá Záhorákových rodina. V době před válkou / / žilo ve Vianne hodně českých rodin, však tu měli i českou školu, kam chodilo dětí, učil je kantor Karel Čapek. Pan Záhorák vzpomíná, jak se snažili si zachovat tradiční zvyky, stavěli máj, pořádali tancovačky a bály. Žili jsme si tam dobře, skláři měli dobrý plat, jen ta domovina scházela vzpomíná pan Antonín. V roce 1926 si pan Antonín vybral za životní družku malířku skla z moravské vesničky Roštína u Zdounek Emilii, měli spolu jen dceru Antonii. Velkou pohromou pro skláře bylo zavedení tak zvaného matovaného skla. To se muselo sklo hecovat bílým pískem a tato práce byla nebezpečná na plíce, však také na to doplatilo 16 sklářů životem V roce 1940 byla výroba skla zastavena, Francie je přepadena Hitlerem a tak mnozí skláři rukují do československého vojska v jižní Francii v Agde. Byl to Josef a Alfréd Záhoráci, Rozmajer, Fojtíci, Krahulec a další. Po pádu Paříže a kapitulaci Francie 25. června 1940 se většina sklářů vrací ke svým rodinám. Po pádu Francie se ve sklárnách ve Vianne přešlo na výrobu dřevěného uhlí pro pohon aut na dřevoplyn, většina sklářů přešla do skláren v Bordeaux, neboť zde výroba skla pokračovala i během války. Přešel sem i Vilém Doležal z Mikulčic. Po skončení 2. světové války zkoušeli manželé Záhorákovi štěstí za velikou louží ve Spojených státech amerických ve velkoměstě Chicagu, Emilie pracovala jako uklizečka v hotelu a Antonín byl údržbářem, ale po šestnácti letech putovali zpět do Francie a jako důchodci se usadili v malém lázeňském městečku Dax, asi 25 kilometrů od pobřeží Atlantského oceánu. V roce 1996 pan Antonín ovdověl, v době, kdy jsme spolu komunikovali, již špatně viděl a tak mi své vzpomínky namluvil na magnetofonovou pásku. Jeho dcera Antonie, která bydlela asi 70 kilometrů vzdálena, za ním pravidelně o víkendu dojížděla a pečlivě se o něj starala. Přesto, že byl sklářem, dožil se požehnaného věku 93 let a odpočívá vedla své manželky na hřbitově v Dax. Ve Vianne byla po válce výroba skla obnovena a rozšířena, dnes pracuje i pro export a pracuji v ní i potomci českých sklářů, ti se ale cítí Francouzi a tak historii působení českých sklářů ve Vianne připomínají jejich výrobky ve sklářském muzeu a pomníčky na místním hřbitově. Sv. Rutar Mikulčické archeologické nálezy se stěhují do nového depozitáře Pomalu si zvykáme na novou dominantu v památkovém areálu Slovanské hradiště v Mikulčicích. Cestou z obce k mikulčickým vykopávkám míjíme v poslední zatáčce po levé straně silnice běloskvoucí jednopatrový objekt nové 3

4 archeologické základny. Budova, která nahradí stávající základnu archeologů na akropoli hradiště, vyrostla během posledních 15 měsíců na místě, kde až do roku 2011 stál polorozbořený objekt ovčínku. Nápis na markýze nad vstupem do nového objektu dává vědět, že zde sídlí Archeologický ústav Akademie věd ČR Brno (ARÚB), respektive jeho detašované pracoviště. Nový objekt bude moderním badatelským pracovištěm mezinárodního dosahu, zaměřeným na špičkový interdisciplinární archeologický výzkum mikulčického hradiště a jeho zázemí. Základna bude spojovat badatelskou část s provozním zázemím terénního výzkumu, poskytne studijní depozitář pro rozsáhlý nálezový fond, její součástí bude knihovna a ubytovna pro badatele i sezónní pracovníky. Měla by se stát místem mezinárodních konferencí a pracovních setkávání badatelů. V průběhu května byly na Trapíkově ukončeny stavební práce a bylo zahájeno vybavování interiérů nové archeologické základny. Současně probíhá úprava okolí stavby sadové úpravy. Oficiální otevření pracoviště je plánováno na září 2013, ale již nyní probíhá stěhování nálezového fondu ze staré základny do nového depozitáře. Podle principu nejdříve nálezy, pak lidé se postupně přestěhuje, přebalí a zreviduje obrovský nálezový materiál z dosavadních 60 sezón archeologického výzkumu hradiště Valy u Mikulčic. Trvání celé akce stěhování depozitářů lze odhadovat na několik měsíců. V případě mikulčického depozitáře nejde o žádné cennosti, ale o běžný archeologický materiál, respektive o nálezy tzv. hromadného charakteru, které jsou v Mikulčicích evidovány ve statisícových položkách. Hodnota tohoto materiálu spočívá v jeho historické vypovídací schopnosti. Jedná se především o keramiku (resp. keramické střepy), kamenné artefakty, malty, omítky, cihly, strusky a další materiály a vzorky. Zhruba 6 tisíc beden musí být přestěhováno ze starého depozitáře a přeloženo ze starých obalů do nových kartonů. Součástí přebalování je revize celého fondu, který co do rozsahu a významu nemá mezi raně středověkými soubory v České republice obdobu. Toto stěhování a přebalování bude trvat několik měsíců a jeho výsledkem bude nový archeologický depozitář. Jde o tzv. studijní depozitář, jehož poslání je odlišné od sbírek muzejních. Tento depozitář má umožnit vysoce efektivní a systematické zpracování výsledků 60leté etapy archeologického výzkumu v Mikulčicích. Bude k dispozici našim i zahraničním badatelům při studiu dějin Velké Moravy a středoevropského raného středověku. Na rozdíl od běžných nálezů zůstanou vzácné nálezy včetně mikulčického zlata a stříbra uloženy v bankovním sejfu v Brně. Pro bezpečnost celé vzácné sbírky je to nezbytně nutné. Do Mikulčic se tyto pozoruhodné objekty uměleckého řemesla dostanou za zvláštních okolností zejména při výstavách a veřejných prezentacích. Takto bude mít i veřejnost možnost prohlédnout si čas od času originály nálezů, které proslavily Mikulčice po celé Evropě. Bezpečnostní zajištění je důležité i pro celou novou základnu. Ta je nepřetržitě střežena elektronicky i fyzicky a splňuje všechny požadavky kladené na 4

5 bezpečné nakládání s movitým kulturním dědictvím. Nová základna bude nepřetržitě obývána správcem, který zde má svůj správcovský byt. Veřejnost se s novou archeologickou základnou v Mikulčicích- Trapíkově může blíže seznámit během dnů otevřených dveří. Jejich termín bude stanoven na základě pokračujících interiérových prací v průběhu letních měsíců tohoto roku. Veřejnost, zejména občané Mikulčic, o tom budou v dostatečném předstihu informováni. Lumír Poláček vedoucí pracoviště ARÚB v Mikulčicích Odvrácená strana slávy (aneb za co mohou archeologové z vykopávek ) Bitva skončila, sčítají se ztráty. Dosud rozsahem neviděná oslava příchodu sv. Konstantina a Metoděje, zahrnující jak sobotní pravoslavnou mši, tak páteční, respektive nedělní kulturní program v režii Jihomoravského kraje, potažmo Muzea Hodonín je za námi. Jak byla tato mega akce úspěšná, či nikoliv, jaký podíl na tom mělo špatné počasí a jaký způsob organizace, to ponechám na kompetentních osobách či na názoru každého z vás, čtenářů a občanů Mikulčic. Co však, jako pracovníci mikulčické pobočky Archeologického ústavu Akademie věd ČR Brno, nemůžeme ponechat bez komentáře, je lež, která se těsně po skončení této akce prohnala Mikulčicemi od dolního konce po Těšice. Jeden z mikulčických občanů rozeslal mail, v němž radí, jak obejít komplikované a do určité míry v podstatě i nesmyslné zákazy pořadatelů a dostat se tak do areálu hradiště na výše uvedenou slavnost. V závěru tohoto mailu zazněla věta, že (cituji) všechny nesmyslné zákazy a omezení jsou dílem AÚ AV Brno (archeologové). Pořadatelé s tím nemohou bohužel nic udělat. Jedná se o zcela nehoráznou pomluvu, která náš ústav očerňuje ve věci, v níž jsme zcela bez viny a na níž ani teoreticky nemůžeme mít žádný vliv. Protože se nejedná o jediný případ pro nás poněkud nepochopitelné snahy o jakousi diskreditaci naší práce, rozhodl jsem se v krátkosti připomenout přínos archeologů z vykopávek pro obec Mikulčice. Naši minulou, ale především současnou pozici v rámci výzkumu a prezentace jedné z nejpřednějších kulturních památek našeho státu a omezené možnosti, jakými můžeme něco zakazovat a omezovat. Ukázat tak, proč nemáme jediný důvod něco podobného činit. Vždy nám záleželo na dobrých vztazích s obcí a na mínění jejích občanů, se kterými je naše mikulčické archeologické pracoviště mnoha způsoby spjato od samého objevu velkomoravského původu hradiště a počátků zdejšího archeologického výzkumu. Mikulčická archeologická základna Archeologickému ústavu AV ČR Brno je s obcí Mikulčice svázána již téměř 60 let, neboť nepřetržitě, již od roku 1954, zkoumá raně středověké hradiště Valy (raný středověk zhruba období od konce 5. do pol. 13. stol.), jež se stalo v 9. stol. jedním z hlavních center Velké 5

6 Moravy. Díky tomuto výzkumu, po celou dobu vedenému právě naším ústavem, díky práci mnoha brigádníků nejen z Mikulčic, ale i z dalších okolních obcí, se podařilo ze země vyzvednout zcela zapomenutý a v mnoha ohledech nečekaný obraz fascinujícího mocenského centra, které si lze představit jako jakési město, opevněné mohutnou hradbou, v němž byly zbudovány kamenné stavby (palác panovníka a několik kostelů), nacházely se zde stovky dřevěných srubů a množství hrobů s naprosto unikátními nálezy zbraní, originálních šperků z drahých kovů a zdobených součástí oděvů či výstroje. Na svou dobu šlo i v celoevropském měřítku o impozantní sídelní centrum, jehož výzkum se stal jedním z nejslavnějších a nejvýznamnějších archeologických počinů na území bývalého Československa. Stát od počátku, i díky osobě tehdejšího vedoucího výzkumu profesora J. Poulíka, investoval do tohoto archeologického výzkumu značné finance, takže terénní odkryvy probíhaly v jinde neviděném rozsahu. Již během prvních patnácti let bylo získáno skutečně obrovské množství nových poznatků o rozvinuté kultuře Velké Moravy a o životě tehdejších lidí, a to jak členů nejvyšších společenských tříd, tak prostých obyvatel tohoto raně středověkého státu. Vedle toho byly vyzvednuty tisíce předmětů, svědčících o zásadním významu mikulčického hradiště v 9. stol. To vše bylo zkoumáno, ale především i prezentováno samotným Archeologickým ústavem Brno. V 60. letech nejen Evropou, ale i některými mimoevropskými státy prošla velkolepá výstava Velká Morava, přičemž tato expozice, představující z největší míry právě objevy z Mikulčic, byla na svou dobu pojata nebývale moderním způsobem. Tak nějak to však v životě chodívá, že to, co máme blízko sebe a na co jsme zvyklí, někdy nedokážeme docenit a vážit si toho. Myslím, že si málokdo z občanů Mikulčic uvědomuje, že jméno této obce je proslaveno prakticky po celé Evropě, že vědci, zabývající se historií či archeologií možná neznají jiné lokality z České republiky, ale na slovo Mikulčice snad každý z nich slyší. A asi jen ti největší nadšenci historie vědí, že mikulčický výzkum se, co do objemu prozkoumané plochy, počtu odkrytých archeologických objektů a zachráněných předmětů, řadí k největším Evropským archeologickým výzkumům vůbec. Již na konci éry socialismu roli instituce, která má za úkol představovat archeologické objevy z mikulčického hradiště, postupně převzalo Muzeum Hodonín, které z budovy, původně postavené a užívané jako depozitář Archeologického ústavu pro ukládání objevených nálezů, učinilo dnešní návštěvnické centrum Památníku Staré a Velké Moravy Slovanské hradiště v Mikulčicích (budova vedle parkoviště; název mj. nekoresponduje se současným historickým bádáním, týkajícím se tohoto období dějin) v současnosti pod vedením doktora F. Synka, odborníka na etnografii a fotografa. Spolu s nově rekonstruovanou expozicí nad II. kostelem tak tato budova tvoří malé muzeum, představující však výsledky téměř šedesátileté práce našeho Archeologického ústavu AV ČR Brno na mikulčickém hradišti. 6

7 Areál původní staré archeologické základny Archeologického ústavu se nachází poněkud dále za parkovištěm, v oploceném prostoru naproti dnes rekonstruovanému rezavému pavilonu nad II. kostelem (též provozovanému hodonínským muzeem). Je to soubor již dlouhou dobu pro odbornou činnost zcela nevyhovujících dřevěných a plechových budov. Ta nejdůležitější z nich padla za oběť, všem v okolí jistě známému, tragickému požáru ze září 2007, který ještě více zkomplikoval podmínky, v nichž jsme dosud nuceni pracovat. V současnosti tvoří celý odborný archeologický tým v Mikulčicích pod vedením doktora L. Poláčka pouhých šest stálých pracovníků (kromě dvou hospodářských pracovníků, uklízečky a nočních hlídačů), z nichž vedle vedoucího jsou pouze další dva, doktor M. Hladík a doktor M. Mazuch, vystudovanými archeology. Tým samozřejmě spolupracuje s dalšími četnými externími odborníky z jiných odvětví vědy, která pomáhají v poznání historie. Akademie věd ČR z vlastních prostředků vyčlenila značnou částku peněz, z níž se podařilo vybudovat nové moderní pracoviště v lokalitě Trapíkov, na místě bývalého ovčína, především však mimo samotný areál hradiště tak, aby byl tento prostor co nejméně ničen lidskou přítomností. Je potřeba zdůraznit, že Mikulčice jsou jediným z bývalých hlavních center velkomoravské říše, které nebylo zničeno při výstavbě následných středověkých až moderních měst (což je problém např. jak Uherského Hradiště, tak Nitry). Každá stavební činnost v areálu mikulčického hradiště nenávratně ničí tuto unikátní památku a je jedno, zda je tomu tak pod záštitou zlepšování podmínek pro návštěvníky. Jde o to, že všechny takové aktivity, včetně v úvodu vzpomenuté oslavy příchodu Konstantina a Metoděje, se dějí (a nejspíše bohužel i nadále budou) přímo v místech, která např. dosud nebyla vůbec zkoumána, kde památky leží v podstatě hned pod povrchem, ačkoliv není problém podobné oslavy či výstavbu nových atrakcí pro návštěvníky přesunout do míst mimo v raném středověku osídlenou plochu, či v krajním případě do míst, které již dříve byly prozkoumány. Bohužel ochrana takto unikátní a v rámci naší republiky prvořadé lokality není respektována jako hlavní princip. Prioritu má budování, rekonstruování, nasypávání, bagrování, přestože přínos pro návštěvníky, historické nadšence, je přinejmenším sporný. Nejde pouze o formální změny, ale též o obsah informací, který je návštěvníkům hradiště předkládán. Ani na to však nemá Archeologický ústav příliš velký vliv. Doba od let socialismu se razantně změnila, není třeba připomínat, že téměř ve všech aspektech. Spolu s tím se změnila i pozice, kterou Archeologický ústav v případě Mikulčic má. Právě proto chci na tomto místě popsat současný stav, kterému většina občanů z Mikulčic a okolí nerozumí, a možná i z těchto důvodů pak vznikají fámy a pomluvy, které ve skutečnosti nemohou z principu mít reálný základ. V areálu mikulčického hradiště se totiž nacházejí dvě zcela rozdílné instituce s rozdílnými funkcemi a především pravomocemi. Jde jednak o mikulčické odloučené pracoviště Archeologického ústavu Akademie věd, která je přímou 7

8 organizační složkou České republiky (je financována z rozpočtu a jménem republiky zřizuje jednotlivá pracoviště jako veřejné výzkumné instituce, tzv. ústavy - od genetiky, přes chemii, matematiku až po etnologii, dějiny umění nebo právě archeologii), a jednak o expozici Masarykova muzea Hodonín, dle internetových stránek oficiálně pojmenovanou jako Slovanské hradiště v Mikulčicích" (někdy jsou však užívány i jiné názvy), jehož zřizovatelem je však Jihomoravský kraj, který vlastní i většinu pozemků, na nichž se tato přední kulturní památka nachází. Veškeré stavební záměry či nejrůznější pořádané akce, včetně výběru místa pro jejich konání i stanovení podmínek, za jakých budou realizovány, tedy vycházejí právě od tohoto de facto majitele celé lokality. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v rozhodování o tom, co se smí a nesmí v tomto areálu provozovat a konat, vystupuje ještě instituce třetí, která zde sice nemá sídlo, ale tím, že mikulčické hradiště je vyhlášeno za národní kulturní památku, tedy památku prvního řádu (podobně jako např. nejslavnější české hrady), má od státu za povinnost tuto lokalitu z historického hlediska chránit. Jedná se o Národní památkový ústav (NPÚ), který je opět státní institucí (primárně chrání hrady, historicky významné budovy; v případě Mikulčic, jako památky v současné době již nestojící, jde spíše o výjimku). Jelikož jeho statut je pouze ústav, nikoliv úřad, nemá ani on pravomoce cokoliv nařídit, zakázat, pouze jsou jeho připomínky při rozhodování o dění v areálu hradiště zahrnuty do řízení. Samotnou výkonnou moc, razítko k povolení jakýchkoliv záměrů, vyjma samotného archeologického výzkumu, má totiž Odbor kultury a památkové péče Jihomoravského kraje (jenž je mj. zároveň i vlastníkem a provozovatelem této památky -!?), jakožto úřad. K vyjádření NPÚ tedy sice přihlíží, ale není povinen ho akceptovat. Je to každopádně složité a dle mého čistě osobního názoru i zvláštní. Současný stav kompetencí v případě mikulčického hradiště lze tedy shrnout asi následovně. Regionální muzea přešla po roce 1989 do správy krajů. Stejně tak tomu bylo i v případě Masarykova muzea Hodonín a jeho pobočky, mikulčického Památníku. Jihomoravský kraj tedy postupně skoupil i některé pozemky na území hradiště a stal se majitelem. Rozhodovací pravomoc opět nese Jihomoravský kraj, v podobě jeho Odboru kultury památkové péče, státní péči o památky prvořadého významu zastupuje Národní památkový ústav, který má pouze poradní hlas (my, jako archeologové, však musíme za současného legislativního stavu od této instituce mít souhlas např. už jen s tím, abychom mohli provádět jakýkoliv terénní výzkum v prostoru hradiště). Archeologický ústav AV ČR Brno, v zastoupení našeho mikulčického pracoviště, je tedy v současnosti pouhým odborným garantem. Vedle toho zde provádí cílený celoroční vědecký archeologický výzkum, jako jeden z posledních takovýchto výzkumů v naší republice, plně závislý na prostředcích státu, které v případě samotných terénních výzkumů prakticky nejsou poskytovány. I proto se právě terénní výzkum (jenž je nejvíce vnímán veřejností, neboť vykopávky jsou, na rozdíl od jejich vědeckého vyhodnocení, prostě vidět ) pravděpodobně již 8

9 nikdy nevrátí, co do objemu, na úroveň, jaká byla běžná v éře socialismu, např. v 60. či 70. letech a která je vnímána jako zlatý věk tohoto výzkumu. Svět se prostě změnil Pokud jste tedy tento článek dočetli až sem, věřím, že je vám již jasné, že to, jaký je a bude osud jedné z nejunikátnějších památek nejen našeho státu, ale i celé Evropy, nezáleží vůbec na Archeologickém ústavu a jeho pracovnících. Že náš vliv zde nemůže být negativní tak, jak kolovalo Mikulčicemi po zmiňovaných oslavách Konstantina a Metoděje, ovšem nemůže být ve značné míře bohužel ani pozitivní, neboť k tomu nemáme téměř žádný mandát Pokud tedy místo této krásné lokality, nejen z hlediska vizuálního, krajinářského a přírodovědeckého, ale především z hlediska nebývalé míry archeologického zachování tohoto někdejšího předního politicko-hospodářského centra s neopakovatelným duchovním rozměrem, vznikne pouze turistická atrakce s převzatými průměrnými a jinde již okoukanými způsoby prezentace památek, s pouťovými stánky a kulturními a politickými podniky nejrůznějšího ražení a obsahu, které nerespektují ochranu památek, vztah místních obyvatel k tomuto místu ani jeho jedinečnost v rámci kulturního dědictví našeho státu, nebude to rozhodně výsledek záměru archeologů. Archeologové z vykopávek žijí v Mikulčicích déle, než velká část z vás, kteří nyní tento článek čtete. Narodili se zde v roce 1954 a díky neobyčejným archeologickým objevům proslavili obec nejen v naší republice, ale prakticky po celé Evropě. Odrazem naší současné dobré práce je i to, že Archeologickému ústavu Brno bylo z vlastních peněz, přidělených celé Akademii věd státem, postaveno nové moderní pracoviště. Takovou investici Akademie nepřidělila žádnému jinému ústavu. Je tedy patrné, že archeologové z Mikulčic budou s touto obcí spjatí i nadále. Budou se co nejvíc snažit moderními metodami a velkým nasazením dále odkrývat historický obraz vývoje, života a zániku jedné z nejvýznamnějších historických lokalit střední Evropy jak to jen půjde. Budou dál bojovat za zachování památek a autenticity tohoto místa i s jejich omezenými možnostmi, a především jim bude vždy záležet na spolupráci s obcí Mikulčice a na mínění jejích občanů. Možná je v dnešní složité době poněkud pozapomenuto na slávu a prestiž tohoto místa. Jde to však ruku v ruce s tím, jak se stát zajímá o humanitní vědecké obory, kulturu, školství, jak média řeší bulvární malichernosti a krmí lidi hloupostmi, přičemž lžou v tom, že lidé tyto hlouposti sami chtějí. A není se čemu divit, že klesá zájem o kulturu, historii a podobná odvětví, když většina z nás řeší přízemní problémy udržet si alespoň dosavadní životní standard. Bohužel je to dle mého názoru odraz nedávné doby, kdy peníze byly až na prvním místě. Podobně každý obor, který nevytvářel peníze, byl na základě tohoto myšlení odsouzen k opovržení a živoření na okraji zájmu politiky, státu, a nakonec i veřejnosti. Doba se od let socialismu přes podivná 90. léta změnila velmi. Není a nemůže být dnes již úkolem archeologů z mikulčických vykopávek prezentovat výsledky dalších a dalších objevů veřejnosti, oprášit archeologicko-historickou prestiž a slávu tohoto unikátního 9

10 raně středověkého centra. Naše povinnosti a možnosti jsou pouze v tom, dál co nejkvalitněji odkrývat historii tohoto místa, představit a obhajovat naše poznatky před ostatními vědci a snažit se, byť zcela omezenými prostředky (které nám z politických rozhodnutí ještě zůstaly v rukou), o nezničení dosud neprozkoumaných ploch tohoto předního velkomoravského centra a tisíců předmětů, stále ještě ukrytých v zemi. Je na straně muzeí, zda naše poznatky využijí a začnou opravovat stále tradované mýty a nepravdy nebo již dávno překonané představy minulých generací badatelů, či budou i nadále veřejnosti předkládat staré údaje a postačí jim zakonzervovat dosavadní stav i s tím, že je jedno, co se s dosud neodkrytými částmi hradiště děje. Hodit na archeology všechny nevyřešené, neřešené a možná i zpackané, či ošizené problémy je tím nejjednodušším, ale také nejubožejším řešením. Pokud bychom to vzali kolem a kolem, tak my nemůžeme nikomu nic zakázat ani škodit, dokonce i kdybychom chtěli. Nevím však, z jakého důvodu bychom tak měli činit, i kdybychom takové pravomoce měli. Dnes i v budoucnu bude veškerý progres, nové vědění o historii mikulčického hradiště vždy, stejně jako tomu bylo doposud, v rukou archeologů z Mikulčic. Nové výzkumy, nové informace, nová vysvětlení, nové rekonstrukce dávného života, nové unikátní předměty. Není však už v našich silách ani v naší moci toto patřičně prezentovat. Bohužel pro archeology, bohužel pro Archeologický ústav. To vše je na majiteli pozemku a provozovateli areálu, tedy na Jihomoravském kraji, zastoupeném zdejším Památníkem, náležejícím Masarykovu muzeu Hodonín. Na práci tohoto týmu tudíž leží to jak, a zda vůbec, bude objevy archeologů z vykopávek prezentovat vám, tedy veřejnosti a zájemcům o historii. Je třeba znovu připomenout, že činnost mikulčického pracoviště Masarykova muzea Hodonín vždy byla, je a bude odrazem výsledků bádání nás, archeologů Archeologického ústavu. Tyto výsledky však muzeum může prezentovat samo, a navíc na nich kromě jiného i vydělává, z čehož Archeologickému ústavu neplyne vůbec nic. Je to podobný případ, jako byste složili vlastní píseň, kterou někdo jiný nazpívá, a do smrti mu z ní půjdou na účet tantiémy, ze kterých vy nic nedostanete. Nestěžuji si, pouze popisuji současný stav věcí. Majitel a provozovatel tohoto Památníku Staré a Velké Moravy je tedy ten, kdo takzvaně slízne smetanu v případě, že to bude dělat dobře, zároveň ale musí být logicky i ten, na něhož by měla dopadnout jakákoliv případná kritika vás, občanů obce Mikulčice, pokud tomu tak nebude. My, jako archeologové z vykopávek, se budeme i tak, nad rámec našich povinností, snažit vám nové informace o našich objevech prezentovat vlastními prostředky formou besed, přednášek, dnů otevřených dveří (které ostatně již mají jakousi tradici a z našeho pohledu ze spokojenosti návštěvníků a z ohlasů soudíme, že měly úspěch), popř. článků např. právě v tomto zpravodaji, pokud by byl zájem. Závěrem si dovolím ještě dvě malé poznámky. Za prvé chci připomenout, že z instituce, díky níž se Mikulčice během několika desetiletí staly jedním 10

11 z nejznámějších archeologických raně středověkých nalezišť v Evropě, tedy z Archeologického ústavu Brno, nebyl na (v úvodu zmiňované) velkolepé oslavy příchodu byzantských bratří na Moravu oficiálně organizátory této akce pozván vůbec nikdo, dokonce ani jeho ředitel A za druhé si dovolím v této souvislosti připomenout známé úsloví, co by se stalo, kdyby. Myslím si totiž, že nebýt Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně, mikulčického pracoviště, mnoha sezón práce archeologů, několika zcela výjimečných archeologických techniků a stovek brigádníků z okolí, nikdy by se tady žádné slavnosti sv. Konstantina a Metoděje nemohly odehrávat. Nikdo by totiž ani náznakem netušil, že zde leželo jedno z hlavních center Velké Moravy s mohutnými hradbami, stovkami domů uvnitř i v okolí opevnění, kamenným palácem panovníka, jedinečným a jinde se neopakujícím soustředěním církevních staveb na jednom místě (včetně nadmíru bohatě vybavených hrobů) spolu s největším velkomoravským kostelem vůbec. Nešlo by vůbec předpokládat to, co je dnes téměř jistotou - že zde oba zmiňovaní výjimeční jedinci té doby působili, žili a jeden z nich, že zde dokonce možná i zemřel a byl pochován. Oslavy jejich příchodu, jejich nebývalého přínosu pro kulturu východní Evropy, by patrně vždy probíhaly někde na Velehradě (místě s několikasetletou velkomoravskou tradicí, jejíž původ je opět velkým historickým otazníkem) a o Mikulčicích by se vědělo maximálně to, že tam mají výborné víno, že se tam rodí pěkné robky a dobře tam hrajú. To samozřejmě není málo, ale bez objevů z mikulčického hradiště není úžasná paleta tohoto krásného a výjimečného kousku jižní Moravy ani zdaleka celá. PhDr. Marian Mazuch, Ph.D., archeolog mikulčického pracoviště Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i. Další úspěchy mikulčických vinařů Ve dnech května se na brněnském výstavišti uskutečnilo odborné hodnocení 20. ročníku GRAND PRIX VINEX Šampionem červených suchých vín se stalo víno Cabernet Moravia výběr z hroznů, suché, barrique 2006 vinařství Dvořáček LTM, s.r.o., které získalo nejen zlatou medaili a pohár šampióna červených vín, ale navíc také pohár Svazu vinařů ČR za nejvýše hodnocené víno člena Svazu vinařů ČR. Další víno tohoto vinařství získalo současně stříbrnou medaili za víno Cabernet Moravia, jakostní, suché, barrique Na další mezinárodní výstavě vín Bojnice 2013 získalo vinařství Dvořáček LTM, s.r.o. z 15 dodaných soutěžních vzorků 12 medailí, a to 3 zlaté, 4 stříbrné a 5 bronzových. V současnosti má vinařství Dvořáček LTM v nabídce své produkce 32 druhů lahvových vín a 25 z nich se honosí medailí z národních a mezinárodních výstav. Blahopřejeme! Sv. Rutar 11

12 USNESENÍ ze 17. zasedání Zastupitelstva obce Mikulčice konaného Zastupitelstvo bere na vědomí: 1. Usnesení ze 16. zasedání ZO 2. Zprávu o činnosti obce za měsíc Vodné - stočné - zpráva pro 2013 Zastupitelstvo schvaluje: hlasování: /pro,proti,zdržel se/ 1. Mgr. Stanislava Kalužíka za ověřovatele dnešního zápisu /12,0,1/ 2. p. Pavla Šagáta za ověřovatele dnešního zápisu /12,1,0/ 3. Program dnešního zasedání /13,0,0/ 4. Úpravu rozpočtového opatření č. 1/2013 na straně příjmů ve výši ,- Kč, financování v částce ,- Kč a ,- Kč na straně výdajů /13,0,0/ 5. Účetní závěrku sestavenou k a zároveň schvaluje převod hospodářského výsledku v hlavní i hospodářské činnosti na účet Výsledek hospodaření minulých účetních období /13,0,0/ 6A. Prodej pozemku p.č.559/2 o výměře 50m² v celkové částce 2500,- Kč pro Antonína a Drahomíru Budišových /14,0,0/ 6B. Prodej pozemku p.č.559/4 o výměře 43m² v celkové částce 2150,- Kč pro Hedviku Chovancovou /14,0,0/ 6C. Pozemku p.č.559/5 o výměře 53m² v celkové částce 2650,- Kč pro Radima a Michaelu Chovancových /14,0,0/ 6D. Prodej pozemku p.č.559/6 o výměře 60m² v celkové částce 3000,- Kč pro Bronislavu Machalovou /14,0,0/ 6E. Prodej pozemku p.č.559/3 o výměře 46m² v celkové částce 2300,- Kč pro Jitku Kuchynkovou /14,0,0/ 6F. Zastupitelstvo neschvaluje záměr prodeje obecního pozemku p.č. 140 v k.ú. Mikulčice. /1,9,4/ 6G. Záměr prodeje obecních pozemků p.č. 1559/17, 1559/16, 1559/8, 1558/3 v k.ú. Lužice a 3065/38 v k.ú. Mikulčice. /14,0,0/ 7. Zastupitelstvo neschvaluje návrh, aby se o vstupu do mikroregionu nehlasovalo /5,8,1/ 8. Vstup do Regionu Podluží. /9,0,5/ 9. Smlouvu o výpůjčce a budoucí darovací smlouvě cykloodpočivadel. /14,0,0/ 10. Starostu Josefa Helešice jako zástupce na jednání valné hromady JMP. /12,1,1/ Ověřovatelé: Mgr. Stanislav Kalužík Pavel Šagát Josef Helešic - starosta obce 12

13 USNESENÍ z 18. zasedání Zastupitelstva obce Mikulčice konaného Zastupitelstvo schvaluje: hlasování: /pro,proti,zdržel se/ 1. Mgr. Kristínu Kolovrátkovou a Pavla Šagáta za ověřovatele dnešního zápisu /11,0,2/ 2. Program dnešního zasedání /13,0,0/ 3. Podle 85 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, prodej celkem 434 (slovy: čtyř set třiceti čtyř) kusů kmenových, zaknihovaných akcií ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě každé jedné akcie 1.800,- Kč, ISIN CZ , vydaných společností Jihomoravská plynárenská, a.s., IČ , sídlem Brno, Plynárenská 499/1, PSČ , zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl B., vložka 1246, a to za kupní cenu ve výši ,- Kč (slovy: jedenáct tisíc tři sta dvacet pět korun českých) za každou jednu akcii, tedy za celkovou kupní cenu ,- Kč, a to na základě Smlouvy o úplatném převodu cenných papírů, která je schvalována v následujícím bodu usnesení zastupitelstva. /14,0,0/ 4. Podle 85 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, smlouvu o úplatném převodu cenných papírů, jejímž předmětem je prodej všech výše uvedených 434 kusů akcií emitenta Jihomoravská plynárenská, as., ISIN CZ , mezi Obcí Mikulčice jako prodávajícím a panem Radkem Létalem, narozen 5. března 1975, bytem Brno, Vrbovecká 10, PSČ , jako kupujícím. /14,0,0/ 5. Pověřuje starostu, pana Josefa Helešice, aby učinil veškeré úkony, ústní i písemné, potřebné k uzavření Smlouvy o úplatném převodu akcií a k převodu akcií v souladu s touto smlouvou, včetně uzavření příslušných smluv a pokynů se společností CYRRUS, a.s., IČ , sídlem Brno, Veveří 111, PSČ , která zajistí vypořádání prodeje akcií a včetně uzavření potřebných smluv a pokynů s Centrálním depozitářem cenných papírů, a.s., který vede majetkové účty vlastníků zaknihovaných cenných papírů. /13,0,1/ Ověřovatelé: Mgr. Kristína Kolovrátková Pavel Šagát Josef Helešic - starosta obce 13

14 První seznámení s včeličkami V červnu jsme s dětmi z mateřské školy navštívili Včelařskou zahradu v Mikulčicích. Přivítal nás včelař pan Vladimír Uhrovič (vedoucí včelařského kroužku a místopředseda ZO ČSV Hodonín) s žákem ZŠ Liborem Hannem (účastníkem celostátního kola soutěže Zlatá včela). Při příchodu na včelařskou zahradu si děti nasadily včelařské klobouky a na uvítanou přednesly básničku Včelka. Libor Hann je v pozorovacím úle seznámil se životem včel. Děti za sklem pozorovaly dělnice i trubce a hledaly včelí královnu. Dověděly se, proč jsou včely pro nás tak důležité a proč je lidé chovají. Zkusily si, držet v rukou rámek se včelami a včelařské pomůcky. Prohlédly si různé druhy úlů. Od úlů přešly do medárny, kde si vyzkoušely odvíčkování plástů medu odvíčkovací vidličkou. Každý si sám vytočil na medometu klikou svůj med, který ochutnal. Pan Uhrovič seznámil děti, při příležitosti výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, s historií voskových tabulek a děti měly možnost si psaní a kreslení na tyto tabulky vyzkoušet. Při návštěvě Včelařské zahrady se děti seznámily s různými druhy stromů a keřů, prohlédly si jezírko s lekníny, pozorovaly žabky a hmyz u vody. Odměnou za naše znalosti jsme dostaly pro mateřskou školu med a spoustu krásných a dobrých perníků, které napekly paní perníkářky z Mikulčic. Dětem se návštěva ve Včelím království velmi líbila. Možná, že v příštích letech se s některými z nich setkáme ve včelařském kroužku. Poděkování za pozvání na Včelařskou zahradu patří panu Vladimíru Uhrovičovi, který léta pracuje s dětmi ve včelařském kroužku. Seznamuje děti nejen s životem včel, ale i s celou přírodou. Dana Holešová Skauti se těší na prázdniny Tábor "Zmijovka" Jako každé léto i letos nás čeká největší a nejočekávanější akce našeho skautského roku tábor. Je odměnou za celoroční práci pro děti i vedoucí. Tento rok vyrážíme v termínu července. A na co že se tak těšíme? Dětský letní stanový tábor "Zmijovka" se nachází v CHKO Žďárské vrchy v okrese Žďár nad Sázavou. Táborová louka leží 2 km od obce Polnička (v polovině cesty mezi obcí Polnička a rekreační oblastí Velké Dářko). 14

15 Na táborovém pozemku stojí dřevěná chata (Chajdaloupka u Kvantlíka), která slouží v době tábora jako kuchyně, výdejna jídla, sklad a organizační prostor pro vedoucí pracovníky. Vaříme tady na vojenské polní kuchyni. Jako jídelna slouží velký vojenský stan (4-dílný hangár), kde se současně nachází i sušárna s kamny. Děti jsou v období táboření ubytovány ve stanech s podsadou. Vedoucí bydlí ve stanech typu indiánské tee-pee. K mytí využíváme vojenské mobilní umyvárny a sprchu s teplou vodou. Do tábora vede řádná přípojka pitné vody z místního obecního vodovodu. Pro jeden táborový turnus slouží také 5 chemických WC (4 slouží dětem, 1 dospělým pracovníkům). Ve vzdálenosti 3m za Chajdaloupkou teče řeka Sázava, kde se děti mohou v horkých letních dnech vykoupat a zchladit. V těsné blízkosti tábora se nachází rozlehlé lesy, které jsou součástí panství hraběte Kinského. V okolí lze navštívit řadu atraktivních turistických cílů: Velké Dářko (možnost koupání, vodních sportů, naučná stezka), Pilská nádrž (koupání, vodní sporty, rybaření), skalní útvary Tisůvka, Devět skal, Žďár nad Sázavou (zámek, Zelená hora, starý židovský hřbitov atd.), sklárna v Karlově, Žákova hora, Tři studny, Fryšava, vodní nádrž Vír a mnoho dalších zajímavých míst. Skauti z Mikulčic Brontosauři uspěli v přírodovědné soutěži Zlatý list Z jihomoravského krajského kola přírodovědné soutěže Zlatý list postoupili letos hned dva Brontosauří dětské oddíly do národního kola. Zúčastní se tak týdenního soutěžního soustředění v jižních Čechách, kam se sjedou vítězné přírodovědné a ochranářské oddíly či kroužky ze všech krajů. V kategorii mladších postupují mladí brontosauři z oddílu Ještěrky, ve starších tohoto úspěchu dosáhly děti z oddílu Vlkani. Zlatý list pořádaný Českým svazem ochránců přírody si už desítky let klade za cíl přitáhnout děti k poznávání a ochraně přírody a inspirovat je k nejrůznějším aktivitám v terénu. Kromě praktických znalostí přírody na terénní stezce se hodnotí také celoroční činnost a projekty na ochranu přírody, které dětské kolektivy realizují a na soutěži pak prezentují. Jihomoravské kolo proběhlo na Ekocentru Dúbrava a za podpory ZOO Hodonín. Vítězům z našich oddílů gratulujeme. Dalimil Toman 15

16 Letní olympiáda dětí a mládeže Ve dnech probíhá v Uherském Hradišti Letní olympiáda dětí a mládeže ČR. Dobrými výkony a splněním podmínek kvalifikačních běhů se na olympiádu kvalifikoval náš žák Jakub Škojec. Přejeme mu hodně zdaru. Mikulecká sportovní liga 2012/2013 Na konci školního roku byl vyhodnocen 11. ročník Mikulecké sportovní ligy. V tomto roce bylo bodováno 24 sportovních akcí, reprezentací, sportovců měsíce a výkonnostních limitů. Soutěžilo se ve čtyřech věkových kategoriích chlapců a v pěti dívek. Celoroční akce se zúčastnilo 80 žáků a 70 žákyň. I v tomto roce všichni žáci dostanou Sportovní vysvědčení, kde mají zaznamenány všechny atletické výkony a výkony ve FIT testech, kterých dosáhli od své 1. třídy až do 9. třídy. Absolutními vítězi a nejlepšími sportovci Základní školy Mikulčice ve školním roce 2012/2013 se stali: v kategorii chlapců Štěpán Voborník 343 bodů v kategorii dívek Julie Pitzingerová 220 bodů V jednotlivých kategoriích zvítězili: žáci Martin Bohunský, Ondřej Horák, Tobiáš Kuchynka, Štěpán Voborník, Jakub Urbánek a Petr Slezák. Žákyně Julie Pitzingerová, Natálie Profotová, Zuzana Salajková a Sára Lejsková. Na závěr vyhodnocení se dostalo poděkování řídícímu soutěže. Krásný dárkový balíček od ZŠ a MŠ Mikulčice je jedinou odměnou za tuto soutěž a akce, které řídící soutěže pořádá v průběhu školního roku. Sportovec měsíce s koncem školního roku 2012/2013 bylo ukončeno i hlasování o nejlepšího sportovce čtvrtletí ZŠ Mikulčice. V jednotlivých čtvrtletích zvítězili: I. čtvrtletí září říjen 2012 Lucie Medusová žákyně 3. třídy II. čtvrtletí listopad 2012 březen 2013 Jakub Urbánek žák 7. třídy III. čtvrtletí duben 2013 Štěpán Voborník žák 7. třídy IV. čtvrtletí květen červan Štěpán Voborník žák 7. třídy ZDATNÉ DĚTI Je to souhrn atletických činností prováděných v hodinách tělesné výchovy na atletické dráze v Břízkách pod dohledem atletického asistenta. Ukazuje nám výkonnost žáků a žákyň v hlavních disciplínách, které jsou u mladších ročníků 4 a u starších ročníků je jich 6 a v doplňkových disciplínách, stanovených dle potřeby školy a atletického klubu sloužících hlavně k nominaci na závody Školního sportovního klubu a AK. Je to i hlavní zásobník výkonů pro Sportovní vysvědčení a pro Porovnávání výkonnosti v jednotlivém věku žáka a žákyně. V letošní jarní soutěži ZD v 10 kategoriích zvítězili (od nejmladších): Martin Bohunský, Ondřej Horák, Markéta Iršová, Tobiáš Kuchynka, Adéla Nezvalová, Štěpán Voborník, Barbora Dvořáčková, Antonín Janků, Kristýna Novotná a Petr Slezák. 16

17 Školcup Zapojili jsme se do nové atletické soutěže pro žáky a žákyně mateřských škol. Je to korespondenční soutěž ve víceboji pro malé děti složený z disciplín: běh na 30 m, skok daleký z místa a hod tenisovým míčkem. V kategorii tříletých zvítězila Zuzana Rampáčková, čtyřletých Timotej Chaloupka, pětiletých David Lekavý, šestiletých Michal Ilčík a sedmiletých Jindřich Havlík. V celostátním pořadí v kategorii čtyřletých zvítězil náš závodník Timotej Chaloupka. Dětská atletika V další korespondenční atletické akci jsme se zúčastnili v termínu do 30. května. Soutěž byla vypsána pro děti 11 let a mladší. V republice se do soutěže zapojilo dětí. Nejlepší umístění z našich měl Martin Bohunský, žák 1. třídy, který se v republice umístil na 2. místě v kategorii sedmiletých žáků ze 405 soutěžících. Do 50 místa se umístili: 5. místo Adéla Nezvalová, 35. místo David Lekavý, 37. místo Ondřej Horák, 41. místo Tobiáš Kuchynka. Všichni zúčastnění dostanou kartičku Atletika pro děti, kterou podepsala Kateřina Šafránková, olympionička - kladivářka. Kartička bude přílohou Sportovního vysvědčení. Odznak všestrannosti olympijských vítězů (OVOV) V úterý 7. května 2013 jsme uspořádali okresní kolo OVOV. Za přítomnosti garantů kraje pani Šárky Kašpárkové a jejího manžela Michala Pogániho se závodů zúčastnilo 82 chlapců a dívek z Petrova, Blatnice, Lužic, Dubňan, Velké nad Veličkou, Hovoran a Mikulčic. Naše družstvo se umístnilo na 3. místě, takže do krajského kola nepostoupilo. Postoupili však jednotlivci a to: Štěpán Voborník, Jakub Škojec, Antonín Janků a Jan Strážnický. V krajském kole potvrdili svou dobrou výkonnost i tím, že Štěpán Voborník získal zlatý odznak OVOV, Jakub Škojec stříbrný odznak a Antonín Janků bronzový odznak. 16. ročník Memoriálu Petra Bělohoubka Příprava dráhy na OVOV stála mnoho úsilí. Byla připravena rovinka a jedna dráha na 200 m a tak jsme toho využili k uspořádání 16. ročníku memoriálu, který měl pod názvem moto rozloučení s antukovou atletickou dráhou. Závodů se zúčastnilo 112 dětí naší ZŠ. V hlavním závodě, kterým je kategorie mladšího žactva, bylo pořadí: Žáci Žákyně 1. Štěpán Voborník bodů 1. Barbora Dvořáčková 612 bodů 2. Jakub Škojec bodů 2. Eliška Glombíčková 596 bodů 3. Eric Breitwieser 447 bodů 3. Zuzana Salajková 566 bodů Ve vložených závodech v jednotlivých kategoriích zvítězili: (od nejstarších) Petr Slezák, Kristýna Novotná, Tobiáš Kuchynka, Zuzana Bohunská, Ondřej Horák a Julie Pitzingerová. A na závěr informace: 2. ročník Akropole crossu se uskuteční v pátek 27. září ročník silničního běhu Velká Morava se uskuteční v sobotu 12. dubna 2014 Jan Bělohoubek sekretář AK Mikulčice 17

18 Školní akce a projekty aneb jak jsme prožili jaro Velikonoční dílnička Ve středu 27. března se naše škola opět otevřela široké veřejnosti a přivítala spoustu návštěvníků, kteří se přišli velikonočně naladit. V přízemí školy si tak mohli vyrobit velikonoční svícen, věneček, papírovou slepičku, květinovou kraslici, přáníčko či vlastnoručně uplést pomlázku. Kromě práce, čekalo na děti i rodiče také příjemné posezení u kávy, čaje a sladkostí, které napekli naši žáci v pracovních činnostech. Skřivánci ze Slovácka - okresní kolo Ve středu se vybraní žáci zúčastnili okresního kola pěvecké soutěže Skřivánci ze Slovácka v Hovoranech. Nejlepšího výsledku dosáhla Ladislava Kalábková, která v kategorii lidová píseň ( třída) obsadila 3. místo. Matematický klokan Dne se naši žáci opět zapojili do mezinárodní soutěže Matematický klokan. Nejlepší řešitelé: Benjamín: 1. Eliška Bohunská, Lucie Březinová, Rebeka Zikmundová (6.tř.) 2. Janka Gregorková (7.tř.) 3. Hynek Prát (7.tř.) Kadet: 1. Jitka Dvořáková (8.tř.) 2. Marie Hůlková (8.tř.) 3. Leona Profotová (8.tř.) Noc s Andersenem Z 5. na 6. dubna 2013 spaly děti ve škole na Noci s Andersenem. Smyslem akce bylo podpořit čtení u malých čtenářů. Děti si odnesly ale i spoustu jiných zážitků: Když jsme přišli, tak jsme hráli různé hry, tančili a vyráběli obrovského Cyrila a Metoděje z papíru. Na večeři jsme si dali výborné palačinky. M. Rychterová Mně se líbilo, jak nás paní ředitelka zavedla do ředitelny. Kateřina Bohunská, 7.tř. Z. Bohunská Na Noci s Andersenem se mi líbilo, jak jsme vymýšleli a organizovali hry pro mladší kamarády. J. Strážnický Ráno na nás čekaly čerstvé rohlíky, ale předem jsme se museli probrat ranní rozcvičkou. S. Pölzerová 18

19 Astroolympiáda Z naší školy se jí zúčastnili 3 žáci. Hynek Prát, který se stal vítězem krajského kola ve své kategorii a v Praze na celostátním kole obsadil v obrovské konkurenci krásné 7. místo. Fotografická soutěž Velkomoravské Mikulčice Do IV. ročníku fotografické soutěže Velkomoravské Mikulčice bylo zasláno celkem 20 fotografií. Fotografie posoudila porota složená z pracovníků Obecního úřadu a Slovanského hradiště v Mikulčicích. Hlasování rodičů a žáků proběhlo v rámci akce Hrajeme si s maminkami. Výsledky hlasování: 1.místo Michal Stodůlka, 9.tř. 2. místo Nela Preguzová, 4. tř. David Kolesík, 8. tř. 3. místo Daniel Kos, 1. tř. Cenu laické poroty získala Sandra Pölzerová ze 4. třídy. Máme rádi přírodu - výtvarná, literární a fotografická soutěž Kristýna Novotná, 7.tř. Letošní ročník nesl název Okno do kraje a nabádal soutěžící k tomu, aby ve svém okolí vybrali ta nejzajímavější místa, zvyky a pověsti a výtvarně nebo literárně je zpracovali. Jan Strážnický ze IV. třídy se umístil se svým Dopisem Metoděje na 3. místě. Soutěž v prezentačních a argumentačních dovednostech v anglickém jazyce Dne Štěpán Voborník a Jitka Dvořáková jeli naši školu reprezentovat na celorepublikové kolo v Anglickém jazyce do Olomouce. Jejich úkolem bylo zpracovat powerpointovou prezentaci na téma My dream job a What can I do for nature?, dále museli zaujmout porotu svými argumentačními dovednostmi. Naši žáci slavili obrovský úspěch: 1. místo Štěpán Voborník, 2. místo Jitka Dvořáková. Setkání kultur Na konci měsíce května se naše škola připojila k akci Setkání kultur, která probíhala na Slovanském hradišti na počest výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Děti ze základní školy vytvořily na téma Cyril a Metoděj krásné kalendáříky, omalovánky a plátěné pytlíky. Největší chloubou školy pak byly papírové sochy Cyrila a Metoděje, které vlastnoručně vyrobili žáci 3. a 4. třídy. Country den aneb oslava Dne dětí V pondělí 3. června se na 1. stupni sešla velká skupina kovbojů a indiánů, kteří společně oslavili svůj den. Ráno začalo výukou country tanců. Poté proběhlo hodnocení kostýmů. Ke svačině jsme si dali táborákové špekáčky s chlebem. V tento okamžik se k nám připojili také předškoláci z Mateřské školy. Následovalo zpívání táborákových písní a hry jak z divokého západu: hod podkovou, hod lasem, prolézání divokou lanovou ohradou, střelba z kuše apod. 19

20 Český svaz včelařů, základní organizace Hodonín Slovenští včelaři připravili výstavu Včelařství v Pomoraví. Výstava proběhla v prostorách Záhorského muzea ve Skalici. Včelaři z Hodonínska připravili samostatnou expozici, která reprezentovala včelařství z území pravého břehu řeky Moravy. V rámci Dne moravských včelařů připravili přednášku na téma Tradice včelařství v Dolním Pomoraví od dob Velkomoravské říše z časů krále Svatopluka a odborný včelařský seminář pod názvem Včelařské fórum Skalica. Děti ze včelařských kroužků předvedly různé včelařské činnosti a pro dobrou náladu zahrála dětská cimbálová muzika z Lužic. Na výstavě byly instalovány staré i nové úly, písemné doklady, fotografie, včelařské pomůcky a také perníky našich perníkářek. Tato výstava byla přenesena do Dolních Bojanovic, kde proběhla Výstava ve Skalici i v Dolních Bojanovicích proběhla velmi úspěšně a měla velký kladný ohlas. Všem, kteří svým dílem k tomu přispěli, děkujeme. Naše perníkářky na včelařských výstavách V měsíci květnu a červnu se naše perníkářky paní Jarmila Uhrovičová, Alena Králová, Renata Hufová a Svatava Cibová účastnily svými výrobky zdobeného perníku na výstavě Včelárstvo v Pomoraví Skalica (SR) a výstavě Včelařství na Podluží v Dolních Bojanovicích. Na výstavě ve Skalici měli včelaři z Hodonínska svou vlastní expozici, která byla po ukončení přeložena do Dolních Bojanovic. Obě výstavy během měsíce shlédlo velké množství návštěvníků. Vystavené perníky byly předmětem velkého obdivu. Svou barevností doslova ozářily a také provoněly výstavní prostory. Byl to takový překrásný šperk, který ozdobil naši včelařskou expozici. Stejnou pozornost a obdiv sklízely výrobky paní A. Bořilové z Hodonína, která vystavovala ukázky z tzv. Staročeského perníku zpracovaného podle zvláštního receptu a sloužící jako ozdoba bytu nebo veřejných prostor. Jednotlivé motivy byly převážně sakrální, ale i světské. Mimořádný zájem budila výstava různých drobných výrobků ze včelího vosku, který před očima návštěvníků odlévala do různých forem paní Ilona Křížková. U tohoto stolu si návštěvníci mohli zakoupit různé výrobky ze včelího vosku, med a propolis. Zejména děti si vyzkoušely svou zručnost při odlévání včelího vosku do formiček. Je dobře, že naše zručné perníkářky dostaly příležitost představit se veřejnosti se svým uměním. Včelaři z Hodonínska jim děkují a rádi by při podobných příležitostech i v budoucnu spolupracovali. V. Uhrovič 20

21 Pozvánka na kulturní a společenské akce Závěrečná hudební besídka dětí hudebního kurzu a pěveckého sboru. Kulturní dům v 18: Chata v dolině absolventské divadelní představení žáků 9. třídy. Kulturní dům v 18: Výstava obrazů Pavel Vavrys výběr obrazů z k výročí příchodu věrozvěstů Cyrila + Metoděje na Moravu. Památník Slovanského hradiště Přednáškou prof. J. Ungera: Kde jsou pochováni svatí Cyril a Metoděj? Památník Slovanského hradiště Zakládající shromáždění členů Klubu seniorů. Kulturní dům v 19: Myslivecký večer s DH Májovanka. Park u myslivecké chaty ve 20:00 Změna datumu jen pro letošní rok: 6.7. Cyrilometodějská pouť na Slovanském hradišti 6.7. Výstava obrazů Pavel Vavrys výběr obrazů z vernisáž a setkání s autorem. Památník Slovanského hradiště ve 14: Hawaii party. Park u myslivecké chaty ve 20: Předhodový večer s folklórním souborem a CM Břeclavan. Dále vystoupí mužské sbory z Mikulčic, Lužic a Ratíškovic, sólisté a Petr Spěvák s Nikol Kuchynkovou absolventi Hudební akademie F. Liszta v Budapešti a vítězové Mezinárodního festivalu cimbálu v duetu i v sólu. Park u myslivecké chaty ve 20: Mikulecké hody v Ne a v Po hraje DH Podlužanka a v Út DH Skaličané. Park u myslivecké chaty Víno a burčák z otevřených sklepů. V průběhu celého dne bude vyhrávat country kapela Čajoch putující po 24 otevřených sklepech, bude také otevřeno vinařské muzeum. Večer vystoupí CM Hudci z Kyjova a folk-rock. kapela Full Vein. Budou připraveny krajové gurmánské speciality aj. občerstvení. Areál sklepů u myslivecké chaty a v Těšických búdách v 10:00. HODY Hody každoročně začínají průvodem krojované mládeže. Neděle: ve 14:30 průvod vyjde od obecního úřadu ulicí F. Mikuleckého ke KD, ulicí Moravskou ke stárkovi J.Dvořáčkovi. Poté kolem cihelny, kolem stavebnin P.Šagáta, ulicí V dědině, kolem Sv. Anny ke stárkovi J.Bartoníkovi. Dále ulicí Lukovských pod zelené. Pondělí: v 15:00 průvod vyjde od KD ulicí F.Mikuleckého, U hřiště, Dělnickou, Těšickou k obecnímu úřadu pro p. starostu. Pak ulicí Lukovských pod zelené. 21