Vyuţití pomůcek při výuce plavání ţáků 1.stupně ZŠ. Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Vyuţití pomůcek při výuce plavání ţáků 1.stupně ZŠ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Dita Hlavoňová, Ph.D. Vypracoval: Lukáš Prný RVS Brno, 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. V Brně dne 16. dubna Lukáš Prný

3 Poděkování: Děkuji paní Mgr. Ditě Hlavoňové, Ph.D za odborné vedeni a cenné rady, které vedly k vypracování mé bakalářské práce. Děkuji také všem, kteří se nějakou mírou podíleli na zdárné dokončení této práce.

4 OBSAH ÚVOD VLIV PLAVÁNÍ A VODNÍHO PROSTŘEDÍ NA ORGANISMUS ČLOVĚKA ORGNIZACE VÝUKY PLAVÁNÍ Etapy plavecké výuky Vyučovací metody a postupy v plavecké výuce Stavba výukové jednotky pro základní školy PLAVECKÉ POMŮCKY Materiál Rozdělení plaveckých pomůcek Specifikace plaveckých pomůcek VYUŢITÍ PLAVECKÝCH POMŮCEK PŘI VÝUCE PLAVÁNÍ Základní plavecké dovednosti Plavecké dýchání Plavecká poloha, vznášení, splývání Skoky a pády do vody Orientace ve vodě Pocit vody Nácvik plaveckých způsobů Prsa Znak Kraul... 38

5 5 DISKUSE ZÁVĚRY SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ PŘÍLOHY RESUMÉ

6 ÚVOD V současném moderním světě patří plavání mezi základní a zároveň mezi nejzdravější pohybové aktivity příznivě ovlivňuje svalstvo a pohybový aparát, srdce a oběhový systém, dýchací soustavu, látkovou výměnu, termoregulaci a napomáhá k otuţování organismu. Má pozitivní vliv nejenom na fyzickou, ale i na psychickou stránku člověka. Abychom mohli vyuţít všech kladných stránek plavání a pohybu ve vodě, je důleţité se naučit plavat co nejdříve. Získat pozitivní vztah k vodě se většinou učíme jako malé děti ve školce nebo ve škole v hodinách plavání, které jsou u nás zahrnuty v rámci povinné školní docházky. V těchto hodinách přicházejí na řadu plavecké pomůcky, které mají ve výuce nezastupitelné místo, a troufám si tvrdit, ţe bychom se bez nich neobešli. Práce je zaměřena na vyuţití plaveckých pomůcek při výuce plavání. Téma práce jsem si vybral, protoţe pracuji čtvrtým rokem jako suplent v plavecké škole. Pomůcky jsem hojně vyuţíval při výuce a své poznatky jsem se snaţil vyuţít při psaní této práce. Cílem této práce je shromáţdění dostupných informací o nadlehčovacích pomůckách, jejich vyuţití, vzájemné kombinaci a vhodnosti zařazení do výuky. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zaměřuje na působení vodního prostředí a plavání na lidský organismus. V této části se také zabývám působením pozitivních či negativních vlivů plavání na lidský organismus. Druhá kapitola se věnuje organizaci a výuce plavání, kde popisuji jednotlivé plavecké etapy výuky, vyučovací metody a stavbu samotné vyučovací jednotky. Třetí kapitola je o seznámení s plaveckými pomůckami, které se vyuţívají při výuce plavání. Popisuji zde materiál, rozdělení a specifikaci pomůcek. Poslední čtvrtá hlavní kapitola se věnuje vyuţití plaveckých pomůcek při výuce plavání, kde rozepisuji vyuţití jednotlivých pomůcek při výuce základních plaveckých dovedností a nácviku plaveckých způsobů prsa, znak a kraul. 6

7 1 VLIV PLAVÁNÍ A VODNÍHO PROSTŘEDÍ NA ORGANISMUS ČLOVĚKA Plavání je jednou z nejúčinnějších forem tělesné aktivity, která podporuje všestranný rozvoj svalstva celého těla, včetně svalových skupin, které jsou v běţném ţivotě zanedbávány. Poskytne uvolnění trvalého napětí u svalových partií, které jsou nadměrně zatěţovány při kaţdodenním shonu. Díky plavání můţeme dosáhnout vyrovnání vad způsobených špatným drţením těla. Při systematickém plaveckém tréninku je příznivě ovlivňována i dechová činnost. U plavců byly opakovaně naměřeny vysoké hodnoty vitální kapacity plic a maximální plicní ventilaci. To má za následek, ţe do plic se dostane více kyslíku, zvětší se počet červených krvinek a svaly se stanou odolnější vůči kyslíkovému dluhu. Dobrá technika dýchání má pozitivní vliv na dýchací systém. Zvláště důleţitý je úplný výdech do vody při plaveckém způsobu prsa, kraul a motýlek, ale i uvědomělý nádech při znaku. Povrchní a nucené dýchání zvyšuje tlak v hrudním koši, omezuje vypuzování krve srdcem a způsobuje větší únavu. Zátěţ oběhové soustavy při plavání vede k rozvoji sportovního srdce (bradykardie) a poklesu klidových hodnot krevního tlaku. Zmenší se počet srdečních úderů, zvětší se minutový srdeční objem, cévy si udrţují svoji elasticitu a zrychlí se zpětný tok ţilní krve z nohou. Systém látkové výměny je nucen při zvýšeném výkonu pracovat mnohem ekonomičtěji vysoká spotřeba kalorií musí být kompenzována vyváţenou stravou. U osob s nadváhou můţe vytrvalostní plavání spolu s vyváţeným přísunem kalorií vést k úbytku váhy. Plavání je vhodnou pohybovou aktivitou v kaţdém věku. Plavat mohou lidé zdatní i méně zdatní, lidé s nadměrnou váhou a dokonce i lidé s různým stupněm tělesného postiţení. Pokud zařazujeme plavání pravidelně mezi své pohybové aktivity, má plavání blahodárný vliv na náš zdravotní stav (Bank, 1991, Giehrl, Hahn, 2005). Lidský organismus je při pobytu ve vodě vystaven působení řady vlivů. Přívětivý pobyt ve vodě záleţí na tom, jak se jeho organismus s těmito vlivy vyrovná. Mezi základní vlivy vodního prostředí, které na člověka působí, řadíme: vliv tepelný, vliv mechanický a vliv chemický. 7

8 Tepelný vliv Tepelná vodivost vody je v porovnání se vzduchem 23 krát větší, proto voda daleko výrazněji ohřívá nebo ochlazuje tělesný povrch. Při výuce plavání se většinou setkáváme s vodou vlaţnou (21-32 C). Teplotu vody v bazénech regulujeme především podle věku ţáků, které učíme plavat. Čím jsou ţáci mladší, tím má být voda teplejší. U ţáků předškolního věku se doporučuje teplota vody okolo 30 C, u ţáků prvních aţ třetích tříd C, u ţáků čtvrtých a dalších postupných ročníků C. Je-li voda chladnější, je nutné plaveckou výuku přiměřeně zkrátit, aby nedocházelo k poklesu tělesné teploty vyvolávající svalový třes, promodrání některých částí těla, především rtů, uší, obličeje a končetin. Při přetrvávajícím pocitu chladu doporučujeme ve výcviku nepokračovat. Mechanický vliv Při plavání na povrchu těla působí hydrostatický tlak daný hloubkou ponoření těla. V plicích je při klidové poloze tlak stejný jako nad hladinou, proto při vdechu musí dýchací svaly tento tlak překonat. Při pravidelném dlouhodobém plavání uváděný tlak příznivě ovlivňuje rozvoj ventilačních schopností organismu, zvyšuje se síla výdechu, a tím i dechová rezerva. Ovlivňuje také centrální objem krve, který se přesouvá z ţilního systému kůţe a podkoţí do nitrohrudního prostoru a naplňuje tam velké ţíly, srdce a plicní oběh více neţ za běţných okolností. Výhodou pro činnost oběhové soustavy při plavání je i horizontální poloha těla, která usnadňuje návrat krve k srdci. Chemický vliv Různé chemické látky uţívané k dezinfekci a ošetření vody mohou působit dráţdivě zejména na sliznici v dutině ústní, oční spojivky a dýchací cesty. Nejčastěji se jedná o plynný chlór. U ţáků se zvýšenou citlivostí se můţe dostavit dráţdivý účinek i při přiměřené koncentraci, proto je pro ně vhodné pouţívat plavecké brýle i čepice, po plavání se osprchovat, a poté ošetřit tělovým krémem (Bank, 1991). 8

9 Výše uvedené vlivy vodního prostředí mají rozdílné účinky na lidský organizmus. Dva z nich mají na člověka při plavání a pohybu ve vodě pozitivní vliv, jako je vliv tepelný a mechanický. Takovéto působení vodního prostředí na zdraví člověka je zcela vítáno a vyuţívá se hydroterapii a při relaxačním a zdravotním plavání. Naopak chemické látky, které se pouţívají pro dezinfekci (nejčastěji chlór) a ošetření vody, mohou člověka při pobytu ve vodě omezovat. V dnešní době by se ovšem mohla i tato situace vyřešit a nahradit tuto chemikálii například aktivním kyslíkem. Některé bazény vyuţívají jako dezinfekční prostředek pro ošetření vody sůl. Tak by se vyřešil problém neţádoucího chemického vlivu na člověka. 9

10 2 ORGANIZACE VÝUKY PLAVÁNÍ Podle nového Školského zákona 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání se stala výuka plavání povinnou součástí základního vzdělávání. Výuku plavání zajišťují plavecké školy, jakoţto školská zařízení, jejichţ legislativa je zakotvena v 16 vyhlášky č. 108/2005 Sb. Výuka plavání je vedená pedagogickými pracovníky podle zákona 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících. Povinná výuka plavání se v současné době realizuje v hodinách tělesné výchovy ve dvou po sobě následujících ročnících 1. stupně základní školy v rozsahu 20-ti vyučovacích hodin během jednoho ročníku. K zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a ţáků při výuce na jednoho pedagoga připadá v jednom druţstvu maximálně 10 neplavců a 15 plavců. V předplavecké výuce dětí mateřských škol a ţáků 1. tříd na jednoho učitele plavání je dobré, aby nepřipadalo více jak 10 dětí v bazénu s hloubkou do 90 cm. (Puš 1996). Výuka probíhá nejčastěji formou skupinového vyučování a individuálním přístupem. Děti procvičují zadanou plaveckou dovednost současně. Při skupinové výuce organizujeme druţstvo tak, aby byla úroveň dětí v druţstvu co nejvyrovnanější. Toto rozdělení se realizuje podle vstupních prověrek, dle kterých se zjistí plavecké dovednosti. V průběhu plavecké výuky je moţné přeřazovat děti podle dosaţené úrovně plaveckých dovedností (Bělková, 1994). Dalším důleţitým prvkem při výuce plavání je rozdělení vodní plochy. Nejčastější způsob je rozdělení vodního prostoru pomocí drah. Kaţdé druţstvo má přidělený pracovní prostor, aby se jednotlivá druţstva navzájem nemíchala. (Puš, 1996). 2.1 Etapy plavecké výuky Plavecká výuka je dlouhodobý proces, který probíhá ve třech na sebe navazujících a vzájemně se ovlivňujících etapách (Bělková, 1998). Kaţdá etapa má stanovený cíl a obsah učiva s ohledem na věk dětí. Cílem výuky plavání v I. etapě je přirozeným postupem seznámit děti s vodním prostředím a naučit je radosti z pohybu ve vodě. Ve II. etapě je cílem naučit děti 10

11 plavat alespoň jeden plavecký způsob. Cílem III. etapy je zdokonalení jednotlivých plaveckých způsobů a prvky dopomoci unavenému plavci a záchrany tonoucího (Puš, 1996). I. etapa přípravný plavecký výcvik, předplavecká výuka: a) Kojenci b) Batolata individuální hry v rodině s dětmi do 2 let c) Rodiče a děti individuální hry ve vodě do 3 let věku dítěte d) Předplavecká výuka dětí v mateřských školách a v 1.ročníku ZŠ II. etapa plavecká výuka dětí ve dvou po sobě následujících ročnících ZŠ v rozsahu 20 hodin v kaţdém ročníku (Puš, 1996). Na rozdíl od Puše (1996) autorka Bělková (1998) uvádí III. etapu výuky plavání, tzv. etapu zdokonalovací, jeţ by se měla realizovat v podmínkách tělesné výchovy na 2. stupni ZŠ a v odpovídajících ročnících víceletých gymnázií, popřípadě v niţších ročnících dalších středních škol. 2.2 Vyučovací metody a postupy v plavecké výuce Při výuce plavání dbáme na správné zvolení vyučovací metody a postupu, kterými pedagog své ţáky nejen motivuje, ale i usměrňuje. Metodické postupy volíme s ohledem k věkovým zvláštnostem, zvolený plavecký způsob a materiální podmínky. Pro plaveckou výuku nejsou stanoveny ţádné univerzální, metodické řady, které musí dítě zvládnout. (Puš, 1996). Metody můţeme dělit na: a) Analyticko syntetický postup b) Komplexní vyučovací postup c) Smíšenou metodu d) Praktické metody e) Slovní metody f) Názorné metody 11

12 Analyticko syntetická metoda se pouţívá u starších ţáků při nácviku plaveckého způsobu prsa. Nejdříve se nacvičují jednotlivé prvky odděleně (paţe, nohy, dýchání), následně je spojíme do pohybového celku (souhra). Komplexní metoda je vhodná pro nejmenší děti. Snahou je se daný pohyb naučit v konečné podobě bez zdůrazňování podrobností. Jedná se o zvládnutí pohybu bez nároku na přesnost. Hlavním úkolem je seznámit ţáka s vodním prostředím, nebránit mu přirozenému pohybu ve vodě, a to s vyuţitím plaveckých pomůcek. Nejčastěji pouţívanou metodou v povinné plavecké výuce je metoda smíšená. Vyuţíváme ji u neplavců s dostatkem pohybových zkušeností, kteří se většinou naučí pohybovat na mělčině a pod vodou. Lze ji pouţít u ţáků základní školy praktické. Seznámení s vodou je omezeno na nácvik splývání a dýchání. Souhra jednotlivých pohybů se postupně zdokonaluje. Praktické metody (nazývané také jako metody opakování) jsou nejdůleţitější metody výuky, kdy časté a soustavné opakování je předpoklad pro vytvoření správného pohybu. Slovní metoda hraje významnou úlohu v plavecké výuce začátečníků i pokročilých. Cvičitel musí umět stručně, jasně a srozumitelně vysvětlit strukturu nacvičované činnosti či pohybu. Při pouţívání odborné terminologie si musí ověřit, zda jeho svěřenci terminologii ovládají. Slovní komentář se vyuţívá v kombinaci s názornou ukázkou. Názorné metody jsou důleţité pro vytvoření představy o pohybu. Kvalitní ukázka má pozitivní dopad na kvalitně provedený pohyb. Ukázky provádí cvičitel nebo zdatný plavec (Erlebachová, Erlebachová, 1997, Puš, 1996). 12

13 2.3 Stavba výukové jednotky pro základní školy Hodina se svou skladbou podobá klasické hodině tělesné výchovy. Výuková jednotka se skládá z těchto částí: Úvodní část nástup, prezentace, seznámení s cílem hodiny a programem, organizační pokyny s důrazem na bezpečnost. Průpravná část příprava hybného a nervového systému ţáků na hlavní část výuky. Zařazujeme zde činnosti zaměřené na jednotlivé plavecké pohybové dovednosti. Hlavní část opakování probraného učiva v různých formách a způsobech za pouţití různých plaveckých pomůcek, nácvik nových plaveckých pohybových prvků jak na suchu, tak ve vodě, a spojení prvků v celek. Závěrečná část zařazení her, vodní pólo, skoky do vody, volné plavání, potápění, lovení předmětů apod. Na konci výukové jednotky je udělen povel k nástupu, kde proběhne zhodnocení, pochvaly, nedostatky a pozdrav (Puš, 1996). Jednotlivé části hodiny na sebe navazují a tvoří základní osnovu pro vyučovací jednotku. Úvodní část je obvykle neměnná, zbylé tři části jsou obměňovány kaţdou další vyučovací jednotkou z důvodu, aby nedocházelo k jednotvárnosti. 13

14 3 PLAVECKÉ POMŮCKY Při výuce plavání jsou plavecké pomůcky nezbytnou součástí, napomáhají a usnadňují při procesu učení a pomáhají překonat psychické zábrany. U ţáků vytváří pocit bezpečí a jistoty. Nadlehčením se zajistí stabilní poloha a dojde k psychickému uklidnění ţáků. Vytváří se podmínky k tomu, aby se ţáci mohli soustředit na výuku. Pomůcky současně usnadňují opakování správného pohybu. Proto jsou ţáci brzy schopni provést stejné cvičení i bez nadlehčení a nejisté pohyby se stávají účinnější. Nácvik nadlehčení se ale nesmí stát zvykem. Lze jej chápat jako dopomoc ve smyslu od lehkého k obtíţnějšímu. Dnešní nabídka plaveckých pomůcek na trhu je velmi široká. Pomůcky mají různé tvary, velikosti a barevnost. Dají se mezi sebou spojovat a skládat jsou variabilní a jejich pouţití závisí na přístupu a fantazii učitele (Puš, 1996). 3.1 Materiál V průběhu vývoje plavecké výuky došlo ke značnému vývoji plaveckých pomůcek. Z počátku se pouţívaly plavecké desky, které byly vyráběny postupně ze dřeva, polystyrenu nebo korku. V současné době se vyrábějí z lehkých, plovoucích, pruţných a nesavých materiálů ve velké škále výrazných barev. Nejpouţívanější materiál je lehčený polyetylén (Čechovská, Miler, 2008). Pro zajištění hygieny při výuce plavání je nutné plavecké pomůcky pravidelně desinfikovat. Desinfekce probíhá dle frekvence vyuţívání pomůcek v pravidelných intervalech 3-4 týdnů. Vyuţívají se desinfekční přípravky Desur a Dezox. Dle pokynů výrobce se pomůcky napustí desinfekčním prostředkem a ihned oplachují proudem vody. Po desinfekci se pomůcky nechají důkladně vysušit. V ideálních podmínkách by pomůcky měly být skladovány na nerezových stojanech v dobře odvětraném skladu. 14

15 3.2 Rozdělení plaveckých pomůcek Plavecké pomůcky jsou při výuce plavání nezbytnou součástí a z vlastní zkušenosti můţeme potvrdit, ţe výuka by se bez nich nemohla realizovat. Při pouţití pomůcek záleţí na kreativitě a fantazii pedagoga a díky nim se výuka plavání stává pro děti bezpečnou, zajímavou a pestrou. Rozdělení pomůcek vyuţívané k výuce plavání podle Puše (1996): Pomůcky k nadlehčení pomáhají odstranit strach z vody a hloubky a usnadňují nácvik základních plaveckých poloh. Při pouţití pomůcek je třeba brát v úvahu bezpečnost ve stabilitě a moţnost správného provedení pohybu. Pomůcky k doplnění výuky vyuţívají se k napomáhání rychlejšího zvládnutí nacvičovaných pohybů. Pomáhají odstraňovat chyby, kterých se děti dopouští a doplňují metodiku výuky plaveckých způsobů. Pomůcky ke zpestření výuky slouţí ke zpestření výuky plavání, zvyšují aktivitu a motivaci dětí. Z našeho pohledu jsou nejdůleţitější pomůcky, které pozitivně ovlivňují plavání a samotný pohyb ve vodě. Ať uţ se jedná o plavání kondiční, rekreační či různé zábavné vodní aktivity. 3.3 Specifikace plaveckých pomůcek Plaveckých pomůcek je velké mnoţství, do práce jsme zařadily jen ty, které se vyuţívají nejčastěji, a máme s nimi jen pozitivní zkušenosti. K zajištění kvalitní výuky by neměly chybět ve výbavě ţádné plavecké školy. V práci jsou popsány a vyfotografovány plavecké pomůcky od firmy DENA - Miroslav Matuška z Dobrušky firma je hlavním výrobcem a dodavatelem plaveckých pomůcek do většiny plaveckých škol. 15

16 Plavecký ponton Jako jednu z nejdůleţitějších plaveckých pomůcek můţeme označit plavecký ponton (obr.1). Díky své velikosti (950x700x38mm), jej vyuţíváme u prvotních nácviků prsových nohou. Pro nácvik znakových nebo kraulových nohou není příliš vhodný, jelikoţ nelze zaujmout poţadované polohy pro nácvik těchto plaveckých způsobů. Na suchu lze ponton vyuţít jako rozměrnou podloţku, aby ţáci neseděli nebo neleţeli přímo na podlaze. Jednotlivé pontony lze spojovat spojovacími popruhy nebo pomocí vodních nudlí a vytvořit pro ţáky skluzavku, molo, lehátko, domeček, loď a další atrakce, které vyuţijeme hlavně při volném plavání. Při výuce plavání můţeme také vyuţít ponton s otvorem (obr.1). Jedná se u ţáků o velmi oblíbenou pomůcku, zvlášť kdyţ ji vyuţíváme při vytvoření mola nebo při skocích do vody, kdy ţáci skáčou po nohách či po hlavě do otvoru v desce. Propojením několika plných pontonů, kdy jako poslední článek zvolíme ponton s otvorem uprostřed, vznikne celé molo, které umístíme na vodní hladinu. Ţáci se snaţí doběhnout po molu, co nejdále a nakonec proskočit otvorem na konci. Obr.1: Plavecký ponton, plavecký ponton s otvorem uprostřed 16

17 Plavecká deska Nejvyuţívanější plaveckou pomůckou jak pro výuku plavání, tak i zdokonalování plavecké techniky či trénink plavců, lze označit plovák Dena (obr.2). Jedná se o tzv. malou plaveckou desku, kterou ve výuce plavání vyuţíváme při nácviku dýchání do vody a jednotlivých plaveckých způsobů (prsa, znak, kraul). Při plavání s plovákem Dena můţeme ţáky pro lepší stabilitu vybavit dalšími pomůckami (např. nadlehčovací krouţky, plavecký pás Beruška, nadlehčovací hranol, vodní nudle, plovák-ryba atd.). Plovák Delta (obr.2) je plavecká deska ve tvaru trojúhelníku, má obdobné vyuţití jako plovák Dena, nejvíce se však vyuţívá při nácviku pohybů dolních končetin u plaveckých způsobů kraul a prsa. Obr.2: Plovák Dena a Delta 17

18 Pomůcky kolem trupu a končetin Plovák ve tvaru ryby (obr.3) lze pouţít kolem pasu při plavání na břiše či zádech, nebo kolem krku při plavání na zádech a při nácviku pohybu dolních končetin u plaveckých stylů znak a prsa. Obr.3: Plovák-ryba Plavecký pás Beruška (obr.4), můţeme vyuţít při nácviku plaveckých způsobů prsa, znak nebo kraul. Výhodou pásu oproti plováku-ryba je, ţe pás lze pevně přichytit kolem pasu pomocí nastavitelných popruhů, a tím se vyvarovat sjíţdění nebo posouvání pásu po trupu během plavání. Lze ho zkombinovat i s více pomůckami najednou (nadlehčovací krouţky s plovákem Dena nebo Delta). 18

19 Obr.4: Plavecký pás Beruška Nadlehčovací krouţky (obr.5), které nahrazují klasické plavecké rukávky, mají úlohy spíše stabilizační, protoţe se snadno nasazují a je moţné pouţít i dva páry najednou. Dají se pouţít i jako samostatná plavecká destička, kterou je moţné uchopit oběma nebo jednou rukou. Obr.5: Nadlehčovací krouţky 19

20 Nadlehčovací hranol, vodní nudle Nadlehčovací hranol a vodní nudle jsou pomůcky, které vyuţíváme podobným způsobem. Hlavní uplatnění pomůcek vidíme při nácviku plaveckého způsobu prsa, kde jsou tyto pomůcky umístěné pod trupem ţáků a plní tak stejnou funkci jako nadlehčovací pás Beruška. U plaveckých způsobů kraul nebo znak těchto pomůcek příliš nevyuţíváme, protoţe při umístění pod trupem brání pohybu horních končetin. U ţáků jsou velmi oblíbené, jelikoţ jim nadlehčovací hranol můţe slouţit jako provizorní pádlo na lodi, kterou si vytvoří z plaveckých pontonů, a pomocí vodních nudlí lze spojit několik lodí a vytvořit tak vláček na vodě. Obr.6: Nadlehčovací hranol a vodní nudle 20

21 Monoblok osmička Monoblok-osmička (obr.7) neboli piškot je určený k tréninku síly horní poloviny těla a správné linie těla při plavání. Nohy drţí piškot a nevykonávají ţádný pohyb, zatímco paţe a horní část těla musí vyvinout při plavání větší sílu. Pomůcku vyuţíváme u zdatnějších ţáků, kteří výborně zvládají techniku plaveckých způsobů, a její uplatnění najdeme spíše v tréninku sportovních plavců. Obr.7: Monoblok-osmička 21

22 4 VYUŽITÍ PLAVECKÝCH POMŮCEK PŘI VÝUCE PLAVÁNÍ Důleţitým faktorem pro úspěch ve výuce je aktivita ţáků, jestliţe udrţíme jejich vysokou aktivitu, tím vyvoláme zájem o učení. Jedním z důvodů, při kterém klesá aktivita ţáků a současně i zájem o učení, je stereotypní provádění nácviku plaveckých dovedností, které se objeví nejen v jedné výukové jednotce, ale často i v několika za sebou. Abychom udrţeli zájem a vysokou aktivitu ţáků, musí být výuka pestrá a zajímavá. I dobrému pedagogovi se můţe stát, ţe opakuje s ţáky stále stejné cviky se stejnými pomůckami. Změna je velmi důleţitá. Způsobů provedení můţeme volit celou řadu. Můţeme procvičovat pohyb dolních končetin u plaveckého stylu kraul. Aby se pedagog nedostal do stavu stereotypnosti, je důleţité, aby měl v zásobě dostatečný počet cvičení, které bude neustále měnit a doplňovat podle toho, jak se mu ve výuce osvědčí, i podle toho jaké nadlehčovací pomůcky má k dispozici (Puš, 1996). Plavecké pomůcky bychom měly vybírat velmi pečlivě. Nesledujeme pouze bezpečnost při výuce. Pokud negativně ovlivňují plaveckou polohu nebo brání záběrovým pohybům, neplní pro plaveckou výuku účel, pro který jsou určené. Pomůcky se snaţíme vybrat vţdy takové, abychom se těmto problémům vyhnuli (Čechovská, Miler, 2008). 4.1 Základní plavecké dovednosti Mezi první dovednosti, které se ţáci učí před nácvikem plaveckých způsobů, jsou základní plavecké dovednosti. Hlavním cílem je adaptovat ţáky na vodní prostředí a seznámit je se specifickými vlastnostmi vody. Pro výuku plavání je určitý stupeň adaptace nezbytným. Při čemţ platí zásada, ţe čím je adaptace na vodu dokonalejší, tím je motorické učení ve vodě účinnější, výsledky kvalitnější a trvalejší. Ukazatelem úrovně adaptace na vodu je kvalita provedení základních plaveckých dovedností: plavecké dýchání, plavecká poloha a vznášení, skoky a pády do vody, orientace ve vodě, pocit vody (Bělková, 1998). 22

23 4.1.1 Plavecké dýchání Ve vodě se dýchá zcela odlišně, neţ jsme zvyklí. Pro zvládnutí plaveckých způsobů si musíme osvojit plavecké dýchání. Ve svém přirozeném prostředí dýchá člověk automaticky, aniţ by si to uvědomoval. Dýchání se skládá z aktivního nádechu a pasivního výdechu. Většinou dýcháme nosem. Ve vodě je tomu, ale naopak. Aktivně se provádí výdech, vzduch se vydechuje do vody, fáze výdechu je prodlouţená. Vdech je pasivní a uskutečňuje se ústy, aby se ţáci mohli dobře nadechnout, musí nejdříve dobře vydechnout. Kvůli lepší orientaci je třeba mít při ponoření oči otevřené, aby ţáci věděli kam plavou (Pédroletti, 2007). Pédroletti (2007) uvádí výdech pouze ústy, dle Hofera (2003) a z naší zkušenosti bychom si dovolili s tímto tvrzením nesouhlasit a výdech prováděli ústy a částečně i nosem. Dýchání do vody nacvičujeme s pomůckami ve splývavé poloze u okraje bazénu (obr.8). Ţáci se drţí okraje bazénu a s vyuţitím pomůcek, které plní nadlehčovací funkci, procvičují rytmické dýchání do vody. Pomůcky mají napomoci k dosaţení splývavé polohy na břiše. Vyuţíváme pomůcky, které můţeme připevnit kolem pasu (plovák-ryba, plavecký pás Beruška) nebo které podsuneme pod břicho (např. hranol, vodní nudle, plavecký ponton s otvorem uprostřed apod.). Usilujeme o zrakovou kontrolu, po vynoření se snaţíme bránit okamţitému utírání očí, obličeje a vytřepávání vody z uší. Snaţíme se vysvětlit, aby se ţáci nepouštěli kraje bazénu a nechali vodu samovolně stéci po obličeji (Čechovská, Miler, 2008). 23

24 Obr.8: Nácvik dýchání u okraje bazénu Plavecké dýchání můţeme nacvičovat i bez pomůcek u stěny bazénu, kdy ţáci stojí čelem ke stěně bazénu, drţí se oběma rukama okraje bazénu, stojí ve vodě kolmo ke dnu a zanořují se kolmo do vody tzv. bobink (nádech ústy nad hladinou, výdech do vody nosem i ústy). Pozdější nácvik uţ probíhá s pomůckami při nácviku pohybu dolních končetin nebo souhry jednotlivých plaveckých způsobů. (viz. kapitola o nácviku plaveckých způsobů) Plavecká poloha, vznášení, splývání Vznášení a vodorovné polohy jako je splývání na břiše a na zádech, jsou základní polohy, ze kterých vycházejí jednotlivé plavecké způsoby. Vznášení ve splývavé poloze ţák si lehne na hladinu vody, vědomě tlačí boky k hladině, paţe po celé délce tlačí pod hladinu. Pokud se ţákům nedaří polohu samostatně zaujmout, můţeme pro nácvik vyuţít plaveckou pomůcku (pásek, ţíţala, hranol), kterou umístíme kolem nebo pod bedra ţáka. Splývavou polohu je dobré nejdříve nacvičit na suchu ve stoji a poté ji procvičit ve vodě. Při splývání na prsou nenaskakujeme na hladinu, pohyb provádíme nalehnutím. Odraz musí být vţdy ve směru pohybu plavce. Při odrazu 24

25 od stěny bazénu je nutné zachovat následnou posloupnost pohybů: skrčené nohy na stěně (ne příliš vysoko), jedna ruka na ţlábku (tyči apod.) a druhá na hladině ve směru pohybu plavce přitáhnout se zpět ke stěně, sklonit hlavu a ponořit se, setrvat okamţik u stěny a současně nejkratší cestou vodou zadní paţí k přední následuje odraz do splývání. Pro splývání na zádech platí stejné zásady jako na prsou. Odraz od stěny se provádí čelem ke stěně, skrčené nohy opřeme chodidly o stěnu, ruce se drţí ţlábku. Přitáhnout se ke stěně a mírně nadzvednout z vody, pustit se a ponořit se do vodorovné polohy, paţe podél hlavy vodou protáhnout do vzpaţení následuje odraz do splývavé polohy (Bělková, 1998). Při nácviku polohy na břiše v mělké vodě vyuţíváme plavecké pomůcky, které ţák drţí v ruce. Jsou to obvykle plovák Dena a Delta, nadlehčovací krouţek, nebo můţeme vyuţít i míč. Vznášení na zádech a břiše na hluboké vodě nacvičujeme s vyuţíváním plaveckých pomůcek, které upevníme kolem pasu, nejčastěji se jedná o plavecký pás Beruška. Při prvním kroku ţákům na ruce navlékneme i nadlehčovací krouţky. Nacvičujeme-li hvězdu (obr.9). Je nutné přesně vysvětlit ţákům, co je důleţité proto, aby vznášení či splývavou polohu zvládli. Postupně můţeme vyměnit nadlehčovací pás Beruška za nadlehčovací hranol nebo vodní nudli. Tyto pomůcky má ţák při splývání na břiše pod břichem a při splývání na zádech pod bedry. Jakmile pedagog odhadne, ţe ţák zvládne tyto polohy bez pomůcky, můţe pomůcky odebrat. To je vhodné právě s vodní nudlí, nebo nadlehčovacím hranolem, jelikoţ je odebrání daleko rychlejší neţ u nadlehčovacího pásu Beruška, a ţáci tak můţou bezprostředně zaujmout polohu bez pomůcek. Při nacvičování splývavé polohy v hluboké vodě vyuţíváme stejných plaveckých pomůcek jako při vznášení. Ţákům vysvětlíme, jak zaujmout správnou polohu vzpaţení horních končetin, aby vytvořili šipku (obr.10). 25

26 Obr.9: Hvězda Obr.10: Splývání na břiše s nadlehčovacím hranolem Skoky a pády do vody Skoky do vody rozvíjejí u ţáků nervosvalovou koordinaci, prostorovou orientaci, rozhodnost a v neposlední řadě odvahu. Přesný a estetický projev zvyšuje pohybovou kulturu ţáků. Organizace skoků a pádu do vody vyţaduje zvláštní pozornost k organizaci. Při nácviku bychom měli dbát na dostatečnou 26

27 hloubku bazénu, kde bude cvičení prováděno. Při postupném provádění skoků zajistit, aby kaţdý ţák skákal do volného prostoru, a při hromadném provádění skoků je třeba dbát na dostatečné rozestupy mezi jednotlivými ţáky (alespoň na upaţení). Nejrůznorodější vyuţití plaveckých pomůcek je při nacvičování skoků a pádů do vody. Pro nacvičování u nejmladších a nejustrašenějších ţáků vyuţíváme pomůcky, které můţeme připevnit pevně na tělo (nadlehčovací pás Beruška, nadlehčovací kolečka), plovák-ryba není vhodný, jelikoţ můţe při skoku sklouznout. Postupně pro zpestření pouţíváme ke skokům nadlehčovací hranoly. Obměnami uchopení a pouţití pomůcky si vytvoříme baterii skoků, stejně tak můţeme skákat s plovákem Dena, Delta, vodní nudlí atd. Pro zpestření výuky se pouţívají také kruhy, míče, přeskakování bidla, vyhazování krouţků apod Orientace ve vodě Prostorová orientace ve vodě i pod vodou je základním předpokladem pocitu bezpečí a jistoty při pohybu ve vodě. Aby ţáci získali pocit jistoty ve vodě a dokázali se správně a jistě orientovat ve vodním prostředí, pro nácvik orientace ve vodě je vhodné zařadit cvičení formou her. Ţáci tím často zapomínají na strach a rádi se zapojují. Téměř v kaţdé výukové jednotce na konci jsou ţáci odměněni tzv. volným plaváním, kde si rádi procvičují získanou jistotu ve vodě a rozvíjí pohybové dovednosti. Pozorováním si můţeme ověřit, v jaké fázi je adaptace ţáků na prostor v bazénu i pod hladinou. Orientaci ve vodě musí ţáci zvládnout dříve, neţ se učí plavat. Orientaci pod vodou mohou zdokonalovat i v průběhu plaveckého výcviku (Bělková, 1998). Pro nacvičování orientace ve vodě pouţíváme předměty, které po vhození do vody zůstanou leţet na dně bazénu (obr.11) (např. puky, puky s hopíky, plácačkami), ţáci mají za úkol tyto předměty vylovit. Pro zpestření výuky loví pomůcky: na rychlost, po uplavání určené vzdálenosti pod vodou s následným vylovením, dle barvy pomůcek, přenášení předmětu pod vodou apod. Při lovení nejsou ţáci opatřeni ţádnými nadlehčovacími pomůckami. 27

28 Obr.11: Lovení pomůcek Jelikoţ se nejedná o nadlehčovací pomůcky, musíme dbát na bezpečnost a předměty k lovení vhazovat do vody opatrně, aby nedošlo ke zranění. Ţáci si pomůcky do vody sami nikdy nevhazují, protoţe by neuváţeným hodem mohli zasáhnout svého spoluţáka Pocit vody Pro co největší efektivnost záběrů ve vodě je důleţité, aby si ţáci uvědomovali a rozvíjeli určitou úroveň pocitu vody (Bělková, 1998). Cvičení pro rozvoj vnímání vody pomáhají ţákům rozpoznat, kdy voda více nebo méně znesnadňuje pohyb, které pohyby umoţňují udrţet se na hladině a které vedou k pohybu ţádoucím směrem. Záběrové plochy (ruce, předloktí, chodidla, celé končetiny) vystavujeme odporu vody v co nejpestřejších situacích. Zařazujeme cvičení, ve kterých experimentujeme s plaveckou polohou a rozvíjíme koordinační schopnosti ve vodě. Mezi vhodná cvičení můţeme zařadit například manipulaci s pomůckami (plovák Dena, vodní nudle, nadlehčovací hranol atd.) (Čechovská, Miler, 2008). 28

29 4.2 Nácvik plaveckých způsobů Není moţné jednoznačně určit, který plavecký způsob je vhodné zařadit jako první. Názory na tuto problematiku jsou odlišné a kaţdý způsob má své výhody i nevýhody (Puš, 1996). Technická náročnost u všech plaveckých způsobů není stejná, za jednodušší se povaţují plavecké způsoby kraul a znak. Jsou charakteristické střídavým pohybem končetin, které jsou pro ţáky přirozené. Plavecký způsob prsa je koordinačně náročnější. S těmito základními charakteristikami souvisí i otázka volby prvého způsobu při plaveckém výcviku. Je také nezbytné brát v úvahy věk, individuální zvláštnosti, eventuálně pohlaví, prostředí a materiální podmínky (Bank, 1991). Na rozdíl od Čechovské a Milera (2008) doporučujeme jako první plavecký způsob prsa, jelikoţ při plavání má plavec kolem sebe dostatečný přehled, není příliš fyzicky náročný a většinou s ním i méně zdatní plavci dokáţí uplavat velké vzdálenosti Prsa Většina lidí, kteří umí plavat, plavou plaveckým způsobem prsa, jde o jeden z nejrozšířenějších plaveckých způsobů a dle Pédrolettiho (2007) je tento plavecký způsob pro začátečníka povaţován za nejjednodušší plaveckou techniku. Jejich základní forma umoţňuje díky lehce zvládnutým záběrům dolních končetin snadný pohyb ve vodě, a proto se tento plavecký způsob doporučuje zařadit při výuce jako první. Tato technika je popisována jiţ v prvních učebnicích plavání. Pro svou vyuţitelnost, dlouhou tradici a závodní popularitu byl dlouho plavecký způsob prsa připomínající plavání ţáby nazýván klasickým způsobem. Tento plavecký způsob prodělal mnoho změn. Na úpravách se podíleli závodníci a trenéři, kteří hledali cesty k efektivnější technice (Hofer, 2003). 29

30 Pohyb dolních končetin Pohyby dolních končetin jsou současné a symetrické. Můţeme je rozdělit na několik fází a to na fázi přípravnou, záběrovou a splývání (obr.12). V průběhu přípravné fáze se nohy ohýbají v kolenou se snahou dostat chodidla k hladině, maximálně v šíři boků, u kvalitních prsařů se paty blíţí k hýţdím. V okamţiku přechodu do fáze záběrové dochází k vytočení špiček a tím i celých chodidel do stran, tento pohyb přímo určuje efektivitu záběru dolních končetin. Záběr je energický, směrem do stran, vzad a dolů a končí snoţením s nataţenými nárty. Následuje splývání, jehoţ délka je přímo úměrná intenzitou plavání (Čechovská, Miler, 2001). Obr.12: Dráha záběru dolních končetin (Čechovská, Miler, 2008) Pro nácvik dolních končetin plaveckého způsobu prsa vyuţíváme řadu pomůcek. Při pouţití jednotlivých plaveckých pomůcek zachováváme určitou posloupnost. U prvotního nácviku pouţíváme plováku Dena. Ţáci se posadí na plovák (obr.13), šířku desky vyuţíváme jako orientační vzdálenost chodidel. Při tomto cvičení ţáci vizuálně kontrolují, zda daný pohyb cvičí správně. Učitel upozorňuje na chyby a pomáhá při jejich správném provedení. 30

31 Obr.13: Nácvik prsových nohou s plovákem Dena Dalším krokem při nácviku prsových nohou je cvičení u okraje bazénu. Vyuţíváme takové hloubky bazénu, aby učitel mohl stát ve vodě a fyzicky opravovat chyby. Při tomto cvičení vyuţíváme plavecký ponton. Pontony naskládáme na okraj bazénu, ţáci se na ně posadí, nohy jsou nad vodní plochou, aby se cvičení dolních končetin procvičovalo jiţ ve vodě. Dalším krokem procvičování prsových nohou je u okraje bazénu na břiše (obr.14), kdy ţáci jiţ stimulují prsový kop. Obr.14: Nácvik prsových nohou s plaveckým pontonem 31

32 Plavecký ponton dále vyuţíváme při procvičování prsových nohou za pohybu na vodní ploše. Abychom zmenšili nadlehčovací funkčnost plaveckého pontonu, vyuţijeme plavecký pás Berušku nebo plovák-ryba, na paţe navlečeme ţákům nadlehčovací krouţky a do rukou uchopí plovák Dena. Pro zpestření a obměnu můţeme pouţít také nadlehčovací hranol, míč, plovák Dena, na který umístíme kelímek s vodou atd., dle fantazie a kreativity učitele. Při zvládnutí správné techniky prsového kopu a splývavé polohy na břiše procvičují ţáci prsové nohy pouze s plovákem Dena, Delta anebo s pomůckou, která plní stejnou nebo podobnou funkci (viz. příloha č.5). Pohyb horních končetin Pohyby horních končetin mají pro vytváření hnacích sil daleko větší význam neţ pohyb dolních končetin. Horní končetiny pracují současně a symetricky, pohyb rozdělujeme do čtyř fází: přípravné, záběrové, přenosu a splývaní. Fáze přípravná začíná ve vzpaţení a paţe se pohybují od sebe do stran asi 25cm pod hladinou. Navazuje na ni fáze záběrová, která začíná ohnutím paţe v loketním kloubu a záběrem šikmo dolů, důleţité je nastavení záběrových ploch, vnitřní strany předloktí a dlaní. V okamţiku, kdy dosáhnou dlaně úrovně loktů, přitahuje plavec ohnuté lokty pod hrudník. Záběr probíhá se stupňovaným úsilím. V okamţiku přitahování loktů se tělo plavce prohýbá, hlava a ramena se dostávají co nejvýše nad hladinu, boky zůstávají na hladině, následuje rychlý a mohutný nádech. Fáze přenosu začíná prudkým vytrčením paţí vpřed a následným poloţením do splývavé polohy. Plavec vydechuje, délka výdechu je závislá na frekvenci pohybových cyklů (Čechovská, Miler, 2001). Prvotní ukázka je na suchu, kdy učitel přesně a srozumitelně vysvětlí správnou techniku prsových rukou. Tento pohyb si procvičíme nejdříve u okraje bazénu v leţe na břiše, kdy horní část těla je nad vodní plochou. Při prvním kroku nácviku na vodní ploše vyuţíváme plavecký ponton, na který se ţák poloţí tak, ţe horní část těla má nad hladinou a procvičuje záběry prsových rukou. Při dalším kroku můţeme vyuţít pomůcek, jako jsou plavecký pás Beruška, plovák-ryba, nadlehčovací hranol, vodní nudle apod. Při tomto nácviku procvičujeme pouze horní končetiny. Dolní končetiny jsou v klidu (viz. příloha č.5). 32

33 Dýchání a souhra Poloha plavce se v průběhu plavání mění, při splývání se plavec snaţí co nejvíce vyuţít svou rychlost a snaţí se zaujmout optimální polohu. Je nutné maximální vytaţení těla po hladině. Boky jsou mírně výš neţ ramena a hlava, při ukončení záběru horních končetin jsou naopak ramena a hlava v nejvyšší poloze, plavec jakoby vstává z vody je prohnutý v bedrech, je to okamţik vdechu, po kterém následuje prudké trčení vpřed, zanoření hlavy a fáze splývání (viz. příloha č.1). Důleţitým momentem souhry je schopnost zahájit při přenosu paţí vpřed včas záběr dolních končetin, aby nám lokty nepropadly pod hladinu, ale abychom po vodě klouzali (Čechovská, Miler, 2001). Nácvik dýchání a souhry rozdělujeme do tří fází. V první fázi procvičujeme pohyb dolních končetin s výdechem do vody. Z důvodu zajištění splývavé polohy vyuţijeme pomůcky, které lze připevnit kolem pasu (nadlehčovací pás Beruška, plovák-ryba), v nataţených paţích drţí ţáci plovák Delta (nebo plovák Dena, nadlehčovací krouţek, vodní nudli atd.) a po záběru dolních končetin přecházejí do splývavé polohy, kde provádějí výdech do vody. Druhá fáze je zaměřena na nácvik horních končetin spolu s výdechem do vody. Tuto souhru provádíme u okraje bazénu. Jako podloţku vyuţijeme plavecký ponton, na kterém ţáci zaujmou pozici leh na břiše, tak aby horní část těla (od prsou) byla nad vodní hladinou. V této poloze provádějí záběr horních končetin s výdechem, který je typický pro plavecký způsob prsa. V poslední fázi vyuţíváme pouze pomůcky, které lze upevnit kolem pasu (plavecký pás Beruška, plovák-ryba) nebo umístit pod tělo (vodní nudle, nadlehčovací hranol) (viz. příloha č.5). Pro zpestření výuky můţeme zařadit různou rytmizaci dolních a horních končetin například v poměru 1:2. Výhodou plaveckého způsobu můţeme povaţovat, ţe ze začátku ţáci nemusí potápět obličej a můţou plavat s bradou nad hladinou. I pohyb horních končetin zvládají ţáci velmi dobře. Potíţe dělá nácvik pohybu dolních končetin a zvláště souhra. Ţáci nemají, vzhledem k poloze na břichu, dostatečný přehled o tom, jak pohyby provádí. Méně šikovným jedincům dělá mnohdy problém pohyb pochopit. Za velkou výhodu můţeme povaţovat výcvik plaveckého způsobu prsa 33

34 v mateřské škole, kde se ţáci seznámí s tímto plaveckým způsobem a pozdější výuka v rámci výuky na 1.stupni jim nedělá problém. U tohoto plaveckého způsobu je menší energetická náročnost a tím moţnost uplavání větší vzdálenosti (Puš, 1996) Znak Z počátku slouţila poloha na zádech spíše k odpočinku, člověk zpravidla čelil únavě tím, ţe se zastavoval a šlapal vodu. Aby si usnadnil dýchání, pokládal zakloněnou hlavu na hladinu. Později začal v této poloze člověk zabírat nohama i rukama a tím se dostával do pohybu. Pohyb dolních končetin připomínal plavecký způsob prsa. Znak se v tehdejší době vyznačoval současnými pohyby paţí (soupaţ) a současnými pohyby nohou (sounoţ). Plavci přesouvali paţe do výchozí polohy pod hladinou, protoţe paţe a nohy zabíraly současně, začal se uţívat název znak soupaţ soudobý. Brzy však začala převládat rychlejší varianta, při níţ se přenášely paţe vzduchem, jednalo se o techniku znak soupaţ nesoudobý, paţe a nohy se při záběrech střídaly. V dalším vývoji se prosazovaly dvě tendence záběru horních končetin, jedna část plavců se snaţila napodobit kraul v poloze na zádech tak, ţe zabírala nataţenou končetinou pod tělem s maximálním vyuţitím rozsahu pohyblivosti v ramenním kloubu a druhá část plavců prováděla nataţenou končetinou vedle těla. V padesátých letech se jiţ prosazoval záběr, jeţ probíhal sice vedle těla plavce, avšak s končetinou, jeţ se v průběhu záběru postupně pokrčovala a potom opět natahovala v loketním kloubu. Tato varianta techniky se v současné době jeví jako nejefektivnější (Hofer, 2003). Hlavní hnací silou jsou záběry horních končetin, dolní končetiny udrţují optimální polohu těla a mají vliv na celkovou rychlost plavání (Čechovská, Miler, 2001). 34

35 Pohyb dolních končetin Z hlediska hnací síly je záběr směrem nahoru významnější, je třeba dbát na to, aby se nohy nedostávaly nad hladinu. Rotace ramen kolem podélné osy se přenáší i na pánev a dolní končetiny. Jejich záběry jsou mírně šikmé a jsou oporou pro záběry horních končetin vedené podél trupu (viz. příloha č.2) (Čechovská, Miler, 2001). Při nácviku znakových nohou vyuţíváme pro zajištění splývavé polohy na zádech plavecký pás Beruška, plovák-ryba, nadlehčovací hranol, vodní nudli a nadlehčovací pomůcky, které lze upevnit kolem pasu nebo umístit pod bedra ţáků. Pomůcky můţeme vyuţít také k nadlehčení kolem krku, kde můţeme vyuţít plovák-ryba, nadlehčovací hranol nebo vodní nudli. Pod hlavu lze umístit plovák Dena nebo nadlehčovací krouţek. Pomůcky můţeme spolu navzájem kombinovat (viz. příloha č.5) a záleţí pouze na vynalézavosti pedagoga (obr.15). Obr.15: Nácvik pohybu dolních končetin s plaveckými pomůckami plavecký pás beruška, nadlehčovací krouţek. 35

36 Pohyb horních končetin Jedná se o střídavý pohyb probíhající po uzavřené křivce. Pod vodou probíhá fáze záběrová a nad vodu fáze přenosu. Záběrová fáze začíná zasunutím uvolněně nataţené paţe do vody v šíři ramen, dlaň zasouváme do vody malíkovou hranou a vedeme záběr dlaní podél těla pod hladinou a pozvolna paţi ohýbáme v loketním kloubu. To je částečně umoţněno vytočením v ose ramenní. V druhé části záběrové fáze se paţe postupně napíná a její pohyb končí na úrovni stehna. Fáze přenosu začíná uvolněným vytaţením paţe z vody, obvykle hřbetem ruky nebo malíkovou hranou (obr.16). Paţi přenášíme uvolněnou. Souhra pohybu horních končetin je charakteristická tím, ţe jsou po celou dobu pohybového cyklu jakoby proti sobě (Čechovská, Miler, 2001). Obr.16: Znak - dráha záběru horních končetin (Čechovská, Miler, 2008) Pro zajištění splývavé polohy pouţíváme stejných pomůcek jako u pohybu dolních končetin. Při procvičování pohybu horních končetin s vyuţitím plaveckého pásu Beruška a nadlehčovacího krouţku procvičujeme odděleně levou a pravou končetinu s různou rytmikou a počtem záběrů bez pohybu dolních končetin (obr.19). U procvičení pohybů horních končetin s pásem můţeme vyuţít i monoblok-osmička (viz. příloha č.5). 36

37 Obr.17: Nácvik pohybu horních končetin s plaveckými pomůckami nadlehčovací krouţek a monoblok-osmička Souhra Poloha těla plavce na zádech je vodorovná, pánev podsazená, ramena jsou u hladiny a boky o něco níţ. Hlava je mírně přitaţena bradou k hrudní jamce. Úhel mezi tělem a hladinou se pohybuje od 5 do 10 s ohledem na intenzitu plavání. Při záběru horních končetin dochází k výkyvům těla kolem podélné osy. Pohyb v ose ramenní je ovlivněn fází záběru a maximálním uvolněním při přenosu (viz. příloha č.3). Na jeden záběrový cyklus horních končetin připadá šest záběrů nohama (Čechovská, Miler, 2001). Při souhře nejčastěji vyuţíváme pomůcky nadlehčovací plavecký pás Beruška a plovák-ryba upevněné kolem pasu pro pomoc při splývavé poloze, aby se ţák mohl plně věnovat správné technice plaveckého způsobu znak (viz. příloha č.5). Lze vyuţít i nadlehčovací hranol nebo vodní nudli, ale z našich zkušeností to příliš nedoporučujeme, jelikoţ tyto pomůcky můţou překáţet pohybu horních končetin. Plavecký způsob znak je méně náročný na seznámení s vodou, protoţe ţáci nepotápějí obličej a dýchají nad hladinou. Při plavaní je moţné s ţáky 37

38 bezproblémově komunikovat, coţ vede ke zvýšení jistoty. Nácvik základní splývavé polohy nedělá většinou problémy. Poměrně jednoduché jsou i pohyby nohou a paţí, i kdyţ při souhře se mohou u některých ţáků při pohybu horních končetin objevit obtíţe (špatná koordinace pohybu). Nevýhodou tohoto plaveckého způsobu je špatná orientace a skutečnost, ţe obličej nemusí přijít do kontaktu s vodou a to povaţujeme za negativní vliv v dalším plaveckém vývoji. Ţe však ţáci plavou, to má velký význam pro posílení jejich sebedůvěry (Puš, 1996) Kraul Plavání v poloze na prsou se střídavým pohybem paţí patřilo mezi nejstarší způsoby lidského pohybu ve vodě. Svědčí o tom i různá zobrazení plavajícího člověka z egyptské i řecké éry. Člověk se pravděpodobně učil plavat tím, ţe napodoboval pohyby plavajících zvířat, proto první primitivní plavecká technika, tzv. kraul bez vytahování paţí, nazýval v mnoha jazycích pudl či čubička. Současný kraul je nejrychlejší plaveckou technikou. Rovnoměrná rychlost plavání v průběhu jednoho pohybového cyklu je výsledkem střídavé práce horních a dolních končetin. Horní končetiny jsou přenášeny vzduchem, takţe jejich pohyby mají minimální brzdící účinky. Dolní končetiny vykonávají kmitavé a vlnovité pohyby a trochu svým pohybem připomínají lokomoci ryb. Technika dýcháni je velmi efektivní, protoţe umoţňuje zaujímat na hladině téměř vodorovnou polohu (Hofer, 2003). Pohyb dolních končetin a dýchání Pohyb dolních končetin můţeme charakterizovat jako střídavé, vlnité kmitání v rozsahu maximálně 50cm, špičky jsou nataţené a směřují dovnitř. Pohyb vychází z kyčelního kloubu, kloub hlezenní je stále uvolněný. Práce dolních končetin je hlavně stabilizační a vyrovnávací. Nádech provádíme na jeden záběrový cyklus paţí nebo na tzv. jedenapůl cyklus, kdy se nádech provádí střídavě na levou a pravou stranu. Nádech provádíme po otočení hlavy k rameni ve chvíli, kdy paţe na stejné straně záběr 38

39 dokončila a paţe na straně protilehlé ještě nezačala zabírat a je jakoby uvolněná. Před hlavou vzniká sestupná vlna, která nám pomáhá při vdechu na rozhraní hladiny (Čechovská, Miler, 2001). Dýchání nacvičujeme s pohybem dolních končetin, jelikoţ je pro ţáky daleko jednodušší pozdější sladění s pohybem horních končetin (Pédroletti, 2007). Pro nácvik vyuţíváme plavecký pás Beruška, plovák Dena, Delta, nadlehčovací krouţky, nadlehčovací hranol, vodní nudli a plavecký ponton s otvorem uprostřed. Ze začátku ţáci nacvičují pouze pohyby dolních končetin s hlavou nad hladinou. Později s výdechem do vody. Ţák zaujme pozici tzv. supermana (obr.20), kdy jedna paţe ve vzpaţení přidrţuje pomůcku, druhá je v připaţení u těla, nádech provádí na stranu připaţené paţe. Pro lepší komunikaci se ţák vţdy nadechuje na stranu, kde se nachází pedagog, tím si zároveň procvičuje nádech na obě strany (viz. příloha č.5). Obr.20: Nácvik pohybu dolních končetin a dýchání v pozici supermana s plovákem Delta 39

40 Pohyb horních končetin Pohyb horních končetin je rozhodující hnací sloţkou, paţe pracují po uzavřené křivce a přenos nad hladinou je uvolněný. Do vody se paţe zanořují v pořadí: ruka, předloktí, loket a rameno. Zasunutí do vody je pohyb uvolněný směrem dopředu. Dále dochází k začátku záběru, dlaň má miskovitý tvar a snaţí se při pohybu dolů vyhmátnout vodu. Pohyb pokračuje směrem dolů vzad, paţe se ohýbá v loketním kloubu a v druhé polovině záběru se opět natahuje, dráha ruky připomíná esovitou křivku (obr.18). Rychlost pohybu paţe v průběhu záběru vzrůstá a po ukončení přechází ve vytaţení z vody (Čechovská, Miler, 2001). Obr. 18: Kraul dráha záběru horních končetin (Čechovská, Miler, 2001). Vyuţívá se nadlehčovací pás Beruška, plovák-ryba plovák Dena, Delta, nadlehčovací krouţek nebo monoblok-osmička. Ţák dle instrukcí pedagoga procvičuje v různých variantách techniky kraulových rukou (jedna paţe, druhá paţe, střídání paţí, s výdechem, bez výdechu, bez zapojení dolních končetin, postupně se zapojením dolních končetin aţ s přechodem do souhry (viz. příloha č.5). Souhra Při plavání se snaţíme zaujmout takovou polohu těla, aby odpor při pohybu vpřed byl co nejmenší. Plavec leţí na hladině v mírně šikmé poloze, ramena a horní část zad jsou nad hladinou. Nádech provádíme po otočení hlavy do strany těsně nad vodou, pří výdechu rozráţíme hladinu vody temenem hlavy (viz. příloha). Na jeden záběrový cyklus horních končetin připadá šest záběrů 40

41 dolních končetin, tato hodnota se však můţe měnit dle intenzity plavání (Čechovská, Miler, 2001). Při souhře nejčastěji vyuţíváme pomůcky nadlehčovací plavecký pás beruška a plovák-ryba upevněné kolem pasu ţáků, který zajištuje optimální splývavou polohu, aby se ţák mohl plně věnovat správné technice plaveckého způsobu kraul (viz. příloha č.5). Lze vyuţít i nadlehčovací hranol nebo vodní nudli, ale z našich zkušeností to příliš nedoporučujeme, jelikoţ tyto pomůcky můţou překáţet pohybu horních končetin. Plavecký způsob kraul vychází ze střídavých pohybů, které jsou pro ţáky přirozenější. Další výhodou je, ţe se od jednotlivých pohybů dá přejít poměrně rychle ke sloţitějším a poté k souhře. Nevýhodou je, ţe kraul vyţaduje od začátku, ponoření obličeje do vody a sladění výdechu s pohybem paţí. U nesprávně provedeného pohybu většinou dochází k plavání se zatajeným dechem, coţ ovlivňuje uplavanou vzdálenost nebo k plavání s hlavou nad vodou (nesprávná poloha). U nesprávně provedené souhry se můţe jevit jako nevýhoda velký energetický výdej (Puš, 1996). 41

42 5 DISKUSE O technice plaveckých způsobů je napsáno velké mnoţství knih a mnoho z nich je staršího data vydání. Jelikoţ plavání je sport, který v posledních letech udělal obrovský pokrok, snaţil jsem se čerpat z aktuálních zdrojů. U sběru a pozdějším zpracování informací jsem narazil na problém s nedostatkem autorů, kteří by se hlouběji věnovali problematice nadlehčovacích pomůcek. Většinou se objeví pouze kratší kapitola, která se tomuto tématu okrajově věnuje. Z knih ze kterých jsem čerpal se plaveckým pomůckám a jejich vyuţití při hodinách plavecké výuky věnuje nejvíce Mgr. Jan Puš v publikaci Učební texty pro cvičitelé plavání, kteří učí v plaveckých školách. Jelikoţ jsem měl přístup k dokumentům plavecké školy, ve které pracuji, čerpal jsem i z těchto materiálů. Mohl jsem také poţádat o rady zkušené pedagogy, kteří mě vţdy ochotně poradili. V práci jsem neuváděl všechny moţné kombinace a pouţití pomůcek, ale snaţil jsem se popsat vţdy jen nejvhodnější a nejpouţívanější metody a pomůcky pro nácvik jednotlivých dovedností. Pro úplnost jsem uvedl do přílohy zásobník cviků s pomůckami (viz. příloha č.4), kde jsou uvedena cvičení pro plavecké způsoby prsa, znak a kraul, které lze s plaveckými pomůckami vykonávat. Problémy jsem zaznamenal při pořizování fotografií a videozáznamu. U fotografování jsem se snaţil, aby byly snímky co nejkvalitnější, ale jelikoţ nedisponuji příliš kvalitní fototechnikou (Olympus Mju), tak jsou snímky spíše průměrné. Při natáčení jednotlivých záběrů jsem měl ze začátku problém se stabilním záběrem na plavající ţáky. Záběry byly značně nekvalitní, a proto jsem musel vymyslet jiný způsob. Nakonec jsem sestavil amatérské kolejnice z topenářských trubek, které jsem umístil na dřevěné praţce. Po kolejnicích jsem jezdil s vyrobeným vozíčkem, na kterém byl připevněný stativ s fotoaparátem, který dokáţe natáčet video v HD rozlišení. Záběry byly uţ v mnohem lepší kvalitě, ale i s jízdou po kolejích se vyskytovaly malé vibrace, a fotoaparát nedokázal zaostřovat na plavajícího ţáka. Proto jsem nakonec sáhnul po digitální kameře, která sice nedisponuje vysokým rozlišením, ale výsledná kvalita byla nakonec mnohem lepší neţ u zmíněného fotoaparátu, který jsem pouţil pouze k nafocení fotek. 42

43 6 ZÁVĚRY Kvalita plavecké výuky se stále zvyšuje. Důvodem je bezpečnost prostředí a vody, odbornost a kvalifikace pedagogických pracovníků a v neposlední řadě moţnost vyuţití plaveckých pomůcek. Díky plaveckým pomůckám dosahuje výuka plavání velice vysoké úrovně. Variabilita a moţnosti vyuţití jsou široké. Barevnost a funkčnost pomůcek dává výuce pestrost a zajímavost. Pomůcky lze vyuţívat nejenom při výuce plavání, u dětí při hře a volnočasové aktivitě, ale také při trénincích závodních plavců a sportovců. Plavecké pomůcky vyuţívají učitelé plavání nejenom při výuce plavání ţáků základních škol, ale také při plavání s miminky a při kurzech plavání dospělých neplavců. Všem, kteří se pokouší naučit se plavat, jsou psychickou pomocí, napomáhají k pocitu bezpečí, klidu a při nácviku jednotlivých plaveckých pohybů jsou vhodnou oporou. Z vlastní praxe musím přiznat, ţe bych si nedovedl výuku plavání bez plaveckých pomůcek vůbec představit. Pochybuji, ţe bych naučil někoho plavat, kdybych tyto pomůcky neměl k dispozici. Byl by to problém a v případech, kdy potřebuji především odstranit strach z vody, by se to určitě nepovedlo. 43

44 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ BANK, Ladislav. Plavecký výcvik. Olomouc : Univerzita Palackého, s. ISBN [kniha] BĚLKOVÁ, Taťána, et al. Plavání : Zdokonalovací plavecká výuka. Praha : NS Svoboda, s. ISBN [kniha] ČECHOVSKÁ, Irena; MILER, Tomáš. Plavání. Praha : Grada Publishing, spol. s.r.o., s. ISBN [kniha] ČECHOVSKÁ, Irena; MILER, Tomáš. Plavání : druhé, přepravované vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., s. ISBN [kniha] ERLEBACHOVÁ A.; ERLEBACHOVÁ, A. Metodika výuky plavání na zvláštních a pomocných školách. Praha : TECH-MAKET, s. ISBN S [kniha] GIEHRL, Josef; HAHN, Michael. Plavání : Průvodce sportem. Vladimíra Dvořáková. České Budějovice : KOPP, s. ISBN [kniha] HOFER, Zdeněk, et al. Technika plaveckých způsobů. Praha : Karolinum, s. ISBN [kniha] PÉDROLETTI, Michel. Od šplouchání k plavání : Jak děti odmalička zvykat na vodu a učit plavat. Daniela Šimková. Praha : Portál, s.r.o., s. ISBN [kniha] PUŠ, Mgr. Jan, et al. Učební texty pro učitele plavání, kteří učí v plaveckých školách. Praha : Asociace plaveckých škol ČR, s. [kniha] Plavecká škola Uherské Hradiště [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < [web] 44

45 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1 Kinogram plavecký způsob prsa Příloha č.2 Kinogram plavecký způsob znak Příloha č.3 Kinogram plavecký způsob kroul Příloha č.4 Zásobník cviků Příloha č.5 DVD

46 Příloha č.1: Prsa kinogram plavce (Čechovská, Miler, 2008)

47 Příloha č.2: Znak kinogram plavce (Čechovská, Miler, 2008)

48 Příloha č.3: Kraul kinogram plavce (Čechovská, Miler, 2008)