Koliková onemocnění koní

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Koliková onemocnění koní Bakalářská práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vypracovala: Eva Julínková Brno 2010

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Koliková onemocnění koní vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne.... podpis...

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za jeho cenné rady a připomínky a zejména za trpělivost při vedení této bakalářské práce.

4 ABSTRAKT Bakalářská práce popisuje trávicí soustavu koně domácího a její fyziologické zvláštnosti, kterým jsou přisuzovány časté výskyty kolik u koní. Dále se práce zabývá rozdělením kolikových onemocnění na pravé a nepravé koliky a věnuje se i kolikám u hříbat. Jsou popsány možné příčiny vzniku kolikových onemocnění a možnosti jejich léčby. Část práce je zaměřena i na důležitou prevenci této nemoci. Klíčová slova: kůň, kolika, nemoci koní ABSTRACT The ensuing bachelor thesis describes the digestive system of domestic horses and its physiological abnormalities which are considered to be the cause of frequent occurrence of equine colics. Furthermore, it classifies the colic diseases into true colics and false ones; it deals with foal colics as well. Possible causes of colic origins and ways of colic treatment are depicted. A part of the work is focused on important prevention. Keywords: horse, colic, equine diseases

5 OBSAH 1 ÚVOD TRÁVICÍ TRAKT KONÍ Části trávicího traktu koní Dutina ústní Jícen Žaludek Tenké střevo Tlusté střevo KOLIKOVÁ ONEMOCNĚNÍ Co je kolika? Rozdělení kolik Pravé koliky Nemoci žaludku Nemoci tenkého střeva Nemoci slepého střeva Nemoci velkého kolonu Nemoci malého kolonu Nemoci rekta Nepravé koliky Nemoci močového aparátu Nemoci jater Parazitární nemoci Ostatní nepravé koliky Koliky u hříbat PŘÍČINY KOLIKOVÝCH ONEMOCNĚNÍ Anatomické a fyziologické zvláštnosti koní Jiné příčiny vzniku kolikových onemocnění Faktory ovlivňující výskyt kolik u koní LÉČBA KOLIK Vyšetření kolikového pacienta Stanovení anamnézy... 32

6 5.1.2 Vnější prohlídka Zjištění tělesné teploty Vyšetření dechového a cirkulačního aparátu Auskultace střevní peristaltiky Rektální vyšetření Sondáž žaludku Punkce dutiny břišní a punkce střeva Konzervativní léčba Chirurgická léčba Rekonvalescence PREVENCE KOLIKOVÝCH ONEMOCNĚNÍ ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA... 40

7 1 ÚVOD Když jsem poprvé přemýšlela nad tématem své bakalářské práce, bylo naprosto jasné, že se bude týkat koní. Poměrně dlouhou dobu jsem však uvažovala o konkrétním tématu. Přestože, nebo možná právě proto, že již od dětství věnuji veškerý svůj volný čas koním, nevěděla jsem, kterým směrem se ve své bakalářské práci vydat. Možností bylo mnoho. Po dlouhém rozvažování jsem se rozhodla, že se ve své práci zaměřím na nemoci koní. Vždy jsem totiž obdivovala práci veterinárních lékařů a především je respektuji kvůli jejich odpovědnosti za koňské pacienty. Ať už se jedná o hobby koně, kterého má majitel pro radost z rekreačního ježdění, nebo jde o koňského vrcholového sportovce, jehož hodnota se může pohybovat v řádech milionů korun, veterináři se vždy musí snažit poskytnout nemocnému zvířeti co nejlepší péči. Za dobu strávenou u sportovních koní jsem byla častokrát svědkem poměrně lehké koliky a několikrát bohužel i koliky velmi těžké. Bez okamžitého odborného zásahu, většinou spojeného s operací, by byla jen malá šance na návrat postiženého koně zpět na sportovní kolbiště. Vždy po prožitém strachu o nemocného koně jsem se pídila po bližších informacích o této nemoci. Hledala jsem důvody, proč právě koně jsou ke kolikám tolik náchylní, a především jsem se snažila dozvědět, jak nejlépe o koně pečovat, aby pokud možno ke kolikám docházelo co nejméně. Proto jsem se rozhodla, že svou bakalářskou práci napíši právě o kolikových onemocněních koní. 9

8 2 TRÁVICÍ TRAKT KONÍ Trávicí soustava koně je složitý systém, jehož úlohou je příjem potravy a živin a jejich přeměna na energii nutnou k životu zvířete. 2.1 Části trávicího traktu koní dutina ústní a hltan jícen a žaludek tenké střevo (dvanáctník, lačník, kyčelník) tlusté střevo (slepé střevo, velký, příčný a malý tračník a konečník) řitní otvor (ENDE, ISENBÜGEL, 2006) Obr. 1 - Trávicí soustava koně ( 2009) 10

9 2.1.1 Dutina ústní V dutině ústní se potrava důkladně rozmělní. To se děje pohyby spodní čelisti všemi směry. Krmivo rozmělňuje kůň neobyčejně důkladně. Spotřeba energie vynaložená na činnost svalů účastnících se žvýkání sena je až 10 % z energetické hodnoty přijímaného krmiva. Důkladným rozmělněním potravy se obsah narušených rostlinných buněk zpřístupní dalšímu chemickému trávení v žaludku a ve střevech. Na zpracování jednoho sousta kůň potřebuje asi sekund a žvýkacích pohybů (TLUČHOŘ, 2001). Dostatečné žvýkání podporuje tvorbu slin, které začínají chemicky trávit potravu, provlhčí ji a usnadní tak její pasáž trávicím traktem (ŠVEHLOVÁ, 2003). Potrava z dutiny ústní pokračuje hltanem do jícnu Jícen Jícen je dlouhý až 1,5 m. Transportuje rozmělněnou potravu (sousto) do žaludku. Pohyb sousta usnadňuje i výměšek hlenových žláz, které jsou uloženy v jícnové předsíni. Transport sousta trvá sekund. Dolní úsek jícnu vstupuje do žaludku pod ostrým úhlem, což má za následek nemožnost zpětného posunu potravy při přeplněném žaludku - kůň tedy nemůže zvracet (TLUČHOŘ, 2001) Žaludek Žaludek je složitý, jednokomorový, vakovitě protáhlý a silně zakřivený útvar, při jehož levém konci se vydouvá prostorný slepý vak. Sliznice žaludku koně je dvojího typu - žláznatá a nežláznatá. Obsah žaludku se pohybuje mezi 10 a 20 litry podle velikosti koně (TLUČHOŘ, 2001). Skutečně zkonzumované množství krmiva na jedno krmení však může činit až trojnásobek objemu žaludku, protože jeho obsah přechází do tenkého střeva již v průběhu krmení. Intenzita peristaltických pohybů je nejvyšší na začátku krmení, za jednu až dvě hodiny dochází k nepravidelnému střídání období aktivity a klidu a k promíchávání žaludečního obsahu. Slepý vak pohyby nevykazuje. Potrava přichází do žaludku poměrně dobře rozžvýkána a prosliněna. Vrství se v něm v pořadí, jak do žaludku přichází. Vrstevnaté 11

10 uložení krmiva se zachovává po několik hodin od nakrmení, i když jeho vyprazdňování začíná brzy po zahájení krmení. První dávky žaludek opouštějí již 6-12 minut po zahájení krmení, zpočátku je frekvence rychlejší a postupně se zpomaluje (DOSKOČIL, 2003). Bezžláznatá sliznice slepého vaku zaujímá asi 40 % povrchu a od ostatního žaludku je oddělena úzkým pásem kardiálních žláz (margo plicatus), které produkují sekret bohatý na mucin. Šikmé vústění jícnu do žaludku znemožňuje zvracení a odchod plynů z přeplněného žaludku (DOSKOČIL, 2003). Kůň se zpravidla nepřežírá a jeho žaludek nebývá zcela naplněn, ale ani zcela vyprázdněn. Zbytky obsahu v něm zůstávají ještě po dvaceti hodinách od posledního nakrmení. V důsledku trvalého dráždění receptorů žaludečním obsahem je vylučování žaludeční šťávy nepřetržité (DOSKOČIL, 2003). Velká bezžláznatá zóna a poměrně slabá motorika zpomalují prosycení všech vrstev žaludeční šťávou. Proto ph v jednotlivých částech výrazně kolísá, od 1,5-4,3 ve žláznaté části až po 6-6,5 ve slepém vaku. Přispívá k tomu i poměrně nízká spotřeba vody, která navíc rychle přechází do tenkého střeva. Zatímco ve fundální části probíhá trávení bílkovin žaludeční šťávou, ve slepém vaku je krmivo vystaveno působení mikroflóry (bakterie mléčného kvašení, streptokoky, kvasinky) a enzymů rostlinného původu (DOSKOČIL, 2003). 22 slepý vak 23 česlo 25 pylorická část 26 a 27 - pylorické svěrače 26 žláznatá sliznice (pylorické žlázy) 27 pylorický kanál 28 margo plicatus (kardiální žlázy) 29 bezžláznatá sliznice 30 žláznatá sliznice (vlastní žaludeční žlázy) Obr. 2 Žaludek koně (BUDRAS et al., 2003) 12

11 2.1.4 Tenké střevo Tenké střevo, dlouhé přes 20 m, se dělí na dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum) (HEÜVELDOP, 2009). Ze žaludku postupuje potrava do dvanáctníku. Tuto součást reguluje svěrač (pylorus), který vpouští do střeva jednotlivé porce a brání zpětnému proniknutí obsahu střev do žaludku. Vlastní pohyb střev zajišťuje promíchání i transport obsahu a spočívá v pravidelném stahování podélných a cirkulárních svalů. Do tohoto úseku střev společně ústí vývod slinivky břišní a žlučovod (HEÜVELDOP, 2009). Slinivka břišní produkuje enzymy, které slouží ke štěpení tuků a bílkovin a k neutralizaci žaludeční kyseliny. Protože koně nemají žlučník, vylučuje se žluč, která neutralizuje žaludeční kyseliny a podporuje trávení tuků, kontinuálně (HEÜVELDOP, 2009). Doba průchodu natrávené potravy tenkým střevem se pohybuje v rozmezí 5 6 hodin. Kyčelník ústí do tlustého střeva (TLUČHOŘ, 2001) Tlusté střevo Tlusté střevo koně je přes 9 m dlouhé a dělí se na slepé střevo (caecum), velký, příčný a malý tračník (colon) a konečník (rectum). Na přechodu kyčelníku ve slepé střevo tvoří sliznice kruhovitý val (ostium ileale). Tento val se asi 10 20krát za hodinu otevře a natrávená potrava se tak dostane do slepého střeva. Vstup do slepého střeva se nachází za pravou slabinou, odtud se táhne přibližně jeden metr dlouhé slepé střevo břišní dutinou až k hrudní kosti. Ve slepém střevě setrvává natrávená potrava až 24 hod (HEÜVELDOP, 2009). Na slepé střevo navazuje velký tračník. V tračníku i slepém střevě se nachází velké množství bakterií, které rozkládají vlákninu. Mikroorganismy zde však zpracovávají i další živiny, které se nestrávily v předchozích částech zažívacího traktu. Příčný tračník je poměrně krátký a tvoří přechod mezi velkým a malým tračníkem. Malý tračník má charakteristické váčkovité vychlípeniny, které způsobují typický tvar koňského trusu. Na malý tračník navazuje poslední část střev, asi 30 cm dlouhý konečník. V malém tračníku a v konečníku se ze střevního obsahu intenzivně vstřebává voda. Pokud těmito úseky projde střevní obsah příliš rychle, trus je řídký, s vysokým podílem vody (HEÜVELDOP, 2009). 13

12 Střeva v břišní dutině obaluje opona (okruží, mesenterium), na které jsou zavěšena. U dospělého koně je cca 36 m střev zavěšeno na pouze 1,2 m dlouhém stropě břišní dutiny. Opona je velmi jemná pojivová tkáň, která nejen upevňuje trávicí soustavu, ale obsahuje také cévy, mízní uzliny a zásoby tuku. Díky tomuto závěsu se mohou kličky lačníku v břišní dutině výrazně pohybovat. Délka okruží je také odpovědná za některé patologické změny lačníku - od vchlípení a změnu polohy až po velmi nebezpečné přetočení a zauzlení střev. Velký tračník leží v břišní dutině ve dvou vrstvách a pouze jeho začátek a konec (obě tyto části se nacházejí v pravé části) je pevně ukotven k závěsu. Levé slohy velkého tračníku jsou volně pohyblivé, takže i u nich může dojít ke změně jejich polohy (HEÜVELDOP, 2009). Tab. 1 Přibližné délky jednotlivých úseků tenkého a tlustého střeva (HEÜVELDOP, 2009) tenké střevo dvanáctník lačník kyčelník tlusté střevo slepé střevo kolon konečník celková délka 1,0 m 25,0 m 0,7 m 1,0 m 8,0 m 0,3 m 36,0 m A žaludek B tenké střevo C slepé střevo D tračník Obr. 3 Schematické znázornění trávicího traktu koně (JACKSON, 1998) 14

13 3 KOLIKOVÁ ONEMOCNĚNÍ 3.1 Co je kolika? Slovo kolika je odvozeno od řeckého koliké = bolest břicha. Pod tímto souborným názvem označujeme u koní onemocnění žaludku a střev. Kolika může být vyvolána různými příčinami. Charakteristický příznak koliky je velká bolestivost, která se projevuje náhle nastupujícími mírnými, středně silnými nebo velmi silnými záchvaty bolestí dutiny břišní spojenými s celkovým neklidem koně. Koliky dělíme na pravé a nepravé. Za pravé kolikové onemocnění označujeme jakékoli bolesti břicha mající svůj původ v trávicím traktu. Nepravé koliky jsou ta onemocnění, které mají podobné symptomy jako koliky pravé, ale nemají svůj původ v zažívacím ústrojí (ZAKOPAL, 1985). Příznaky provázející koliky - nepřítomnost nebo naopak zesílení střevní peristaltiky, zvýšení tepové a dechové frekvence, změna zabarvení sliznic, různý stupeň dehydratace, nadměrné či nedostatečné až úplně zastavené kálení (STACHOVÁ, 2002). Obr. 4 Jeden z příznaků koliky válení se ( 2006) 15

14 3.2 Rozdělení kolik Pravé koliky Pravá koliková onemocnění mají svůj původ v poškození či změně funkce trávicího traktu. Dělíme je do několika skupin nemoci žaludku, nemoci tenkého a slepého střeva, nemoci velkého kolonu a malého kolonu a nemoci rekta Nemoci žaludku Onemocnění žaludku u dospělého koně zahrnují zánět žaludku, žaludeční kameny, primární a sekundární dilataci a pastevní chorobu, rupturu, obstipaci a nádory žaludku. Zánět žaludku je žaludeční katar sliznice, jenž může být buď povrchový, nebo postihuje hluboké vrstvy sliznice. Gastritidy u koní jsou poměrně vzácné, nejčastěji se objevují ve spojení s duodenálním reflexem při ileu tenkého střeva nebo jeho funkčních poruchách. Do žaludku se přitom dostávají žlučové kyseliny a pankreatické enzymy, které mohou poškodit žaludeční sliznici a tím vyvolat gastritidu. Další příčinou může být otrava těžkými kovy, fosfáty a nitráty, dále dlouhodobé zkrmování zkaženého krmiva nebo krmiva s podílem písku či hlíny (KRAFT, 1999). K zánětu žaludku se řadí i žaludeční vředy, které se často vyskytují u koní se stresovým syndromem nebo u koní léčených některými léky, jako jsou kortikosteroidy, salicyláty nebo fenylbutazon. Žaludeční vředy se vyskytují většinou u hříbat, méně často u dospělých koní (KRAFT, 1999). Žaludeční kameny se u koní vyskytují jen výjimečně jako následek chronického kataru žaludku, příp. špatného krmení. Většinou se neobjevují specifické příznaky a žaludeční kameny jsou objeveny až náhodně při pitvě. Případné cizí předměty, jako kamínky a kovové částečky, polykají koně velmi zřídka, protože jsou při příjmu krmiva velmi opatrní (KRAFT, 1999). 16

15 Dilatace (zvětšení) žaludku je náhlé, fyziologickou hranici přesahující zvětšení žaludku, způsobené velkým množstvím tekutin nebo plynů (KRAFT, 1999). Primární dilatace žaludku může být následkem překrmení snadno kvasícími látkami v krmení (čerstvá píce nebo jádro). V krmné dávce koní není přirozené velké množství škrobu a zvýšené množství těkavých mastných kyselin produkovaných působením žaludečních mikroorganismů na jádro inhibuje gastrické vyprazdňování tím, že podporuje další fermentaci. Navíc nastává přídatný příliv tekutiny do žaludku. Rychle dochází k šoku a metabolické acidóze (EDWARDS, 2001). Sekundární dilatace žaludku je nejčastěji způsobena intestinální obstrukcí, která vede k refluxu obsahu tenkého střeva do žaludku. Akumulace tekutin poté způsobuje progresivní gastrickou dispenzi (EDWARDS, 2001). Pastevní choroba (grass sickness) je neinfekční onemocnění autonomního nervového systému koní, které má neznámý původ. Nejčastěji se vyskytuje ve Velké Británii. Neexistuje zde žádná plemenná nebo pohlavní predispozice, nejčastěji však onemocní koně mezi rokem života. Případy se objevují během celého roku, obvykle ale na konci jara a začátkem léta. Tato choroba je diagnostikována u koní, kteří jsou většinu doby na pastvině. Mortalita je při tomto onemocnění velmi vysoká (EDWARDS, 2001). Ruptura (prasknutí) žaludku je důsledkem těžké nebo prolongované dispenze žaludku. Dojde-li k prasknutí žaludeční stěny, je zpočátku většina pevného obsahu zachycena mesenteriem. Tekutina je ale rychle rozšířena po abdomenu, což má za následek prudkou peritonitidu, která je rychle fatální. Charakteristický znak koně s rupturou žaludku je stání bez pohybu, způsobené velmi silnou bolestí. Srdeční frekvence je přes 100 tepů za minutu, puls je slabý a špatně hmatatelný, dýchání je rychlé a povrchní. Pacient rychle podléhá šoku (EDWARDS, 2001). Obstipace (zácpa) žaludku její příčina není dosud známa, není spojována s jakýmkoliv specifickým patologickým procesem, může být ale způsobena vnitřní poruchou funkce žaludku, jako je defektní sekrece, příp. příjmem krmiva, které má sklon k bobtnání uvnitř žaludku. Mezi tato krmiva patří pšenice, ječmen a peletovaná krmiva. Přispívajícími faktory mohou být dentální problémy, nepřiměřený příjem vody anebo hltání krmiva (EDWARDS, 2001). 17

16 Nádory žaludku (tumory gastrointestinálního traktu) jsou u koní vzácné. Jenom 3 % karcinomů u koní jsou gastrického původu (EDWARDS, 2001). Nejobvyklejší gastrickou neoplazií je karcinom dlaždicovitého epitelu, který se šíří z jícnové části žaludku; méně často se vyskytují adenokarcinomy ve žláznaté části žaludku. Narušením sliznice a omezením žaludeční peristaltiky dochází k poruchám trávení a ke kolikovým záchvatům. Při déletrvajících poruchách apetitu nebo při maligních procesech se postupně vyvíjí kachexie a následkem ruptury a vnitřního krvácení může nastat náhlý úhyn. Diagnóza intra vitam je možná pouze s použitím zařízení na gastroskopii (KRAFT, 1999) Nemoci tenkého střeva V tenkém střevě může dojít k podobným patologickým stavům jako ve střevě tlustém, tj. obstipace, vchlípení a torzi s následným zauzlením. Nejčastějším onemocněním tenkého střeva je ale tzv. křečová kolika. Křečová kolika (spastická kolika) tato původní forma většiny kolik představuje pohybovou a sekreční poruchu gastrointestinálního traktu vyvolanou parasympatikotonií. Objevuje se až v polovině všech případů kolikových onemocnění. Za tímto typem koliky bývá velmi často nesprávné krmení (čerstvá píce, plesnivé krmení), náhlá změna v krmné dávce, příp. nadměrná zátěž koně. Křečová kolika mívá dvě stadia (KRAFT, 1999): první stadium - silné kolikové bolesti se objevují náhle, trvají 5 15 minut, poté poleví a opět se vracejí. Peristaltické zvuky jsou zesílené, často je lze slyšet na větší vzdálenost. Trus se z počátečního formovaného mění na kašovitý až tekutý; druhé stadium důsledkem narůstajícího střevního tonu se vyvíjí permanentní tonická křeč, která snižuje intenzitu střevních pohybů, až se mohou i úplně zastavit. Peristaltické zvuky jsou již méně slyšitelné, případně se úplně přeruší. Kálení je méně časté, nebo se úplně zastaví. Obvykle se při křečové kolice objevují i poruchy při močení, protože dochází i ke křeči svěrače močového měchýře. Kůň se staví na močení, ale nemočí (KRAFT, 1999). Obstipace tenkého střeva je často vyvolávána krmivem bohatým na dřevnaté složky. Po počáteční zvýšené peristaltice střeva dochází rychle od místa obstipace k dilataci střeva, 18

17 která může vést k sekundární dilataci žaludku. Kolikové záchvaty se často objevují již při příjmu potravy (při obstipaci duodena) (KRAFT, 1999). Vchlípení (invaginace) tenkého střeva představuje náhlé zúžení nebo úplné uzavření střevního lumen způsobené zasunutím jednoho střevního úseku do sousední střevní části a setrvání v této poloze. Zasunutí střeva většinou vyvolává nadměrně živá nebo křečovitá peristaltika. Vhodné poměry pro vchlípení vznikají tehdy, když za kontrahovanou střevní částí následuje ochablý úsek s rozšířeným lumen. Křečovitě kontrahovaná část se potom může zasunout do dilatovaného střevního úseku. Při vchlípení může dojít i ke vtáhnutí příslušného okruží. Následkem natáhnutí a komprese vchlípeného střeva a mesenteria dochází k silným střevním kontrakcím a příslušným kolikovým projevům. Invaginace tenkého střeva bývají nejčastější. Následkem dislokace střeva vzhledem ke střevní pasáži je mechanický ileus, který se mimořádně rychle vyvíjí, především při zauzlení tenkého střeva. V souvislosti se vzniklými cirkulačními poruchami může dojít k úhynu zvířete již v průběhu hod (KRAFT, 1999). Torze tenkého střeva změny polohy tenkého střeva se vyskytují poměrně často. Torze tenkého střeva existují ve více formách. Nejběžnější jsou následující dvě formy: jedna klička tenkého střeva se spolu s okružím obtočí okolo jiné kličky, příp. více dalších kliček, a vytvoří se uzel. K jeho vytvoření může dojít i bez ruptury mesenteria (KRAFT, 1999). jedna nebo více kliček tenkého střeva se otáčí kolem části tlustého střeva a vytvoří s ním uzel, který se působením peristaltiky stále více utahuje a stává se nepovolitelným. Často jej není možné rozvázat ani při pitvě. Méně časté je otočení tenkého střeva okolo podélné osy okruží nebo otočení střeva okolo příčné osy, příp. přetočení okruží. (KRAFT, 1999) Nemoci slepého střeva Nemoci slepého střeva zahrnují nejčastější primární tympanii, dále sekundární tympanii, obstipaci, vchlípení a nejméně častou torzi slepého střeva. 19

18 Tympanie slepého střeva je velmi častá forma koliky, někdy se označuje také jako kolika plynová. Vyznačuje se nadměrným roztáhnutím střeva vyvolaným zvýšenou tvorbou plynů (KRAFT, 1999): Primární forma bývá způsobena příjmem silně kvasících krmiv nebo nedostatkem přirozeného pohybu. Pastva na bujném porostu, jetel, nebo vysoký podíl zrna v krmení vyvolává rychlou fermentaci a tím nadměrnou tvorbu plynu ve slepém střevě (EDWARDS, 2001). Sekundární forma často vzniká jako následek spastického nebo mechanického uzávěru střeva nebo jako následek nedostatku pohybu z jiných příčin (např. ucpáním mesenteriálních arterií) (KRAFT, 1999). Obstipace slepého střeva nahromadění a zahuštění natrávené potravy ve střevě, které se stává neprůchodným. Primární forma se vyskytuje při déletrvajícím příjmu vláknitého krmiva (příjem slámy z podestýlky) nebo písku a hlíny. Vznik obstipace je podporován nedostatkem pohybu, sníženým příjmem vody nebo pomalejší peristaltikou (u starších koní). Sekundární forma může vzniknout před překážkou v části slepého střeva, jako je stenóza nebo zauzlení, nebo při paralýzách střeva (KRAFT, 1999). Vchlípení slepého střeva u slepého střeva se nejčastěji vyskytuje vchlípení hrotu slepého střeva do těla slepého střeva, příp. až do velkého kolonu. Bylo zaznamenáno i vchlípení slepého střeva do pravé ventrální slohy velkého kolonu (KRAFT, 1999). Torze slepého střeva slepé střevo je poměrně málo pohyblivé, a proto se jeho torze vyskytuje jen vzácně. Většinou se objevuje jako sekundární forma torze slepého střeva zároveň při zauzlení velkého kolonu (EDWARDS, 2001) Nemoci velkého kolonu Onemocnění velkého kolonu jsou až v polovině případů příčinou akutních i chronických kolikových příznaků. Velký kolon postihuje široká škála onemocnění, která mohou mít mírný průběh a relativně jednoduchou a rychlou léčbu, ale patří sem 20

19 i nemoci, které mohou velmi rychle vést ke kritickému zdravotnímu stavu pacienta a bez rychlého chirurgického zásahu končí smrtí (MEZEROVÁ, 2001). Obr. 5 Anatomické uspořádání a normální poloha velkého kolonu (HUSKAMP, 1987) Levostranná dorzální dislokace velkého kolonu (LDDK) je dlouho známou a poměrně častou příčinou akutních abdominálních bolestí. Na dislokaci velkého kolonu má velký vliv anatomické uspořádání tlustého střeva a dalších orgánů dutiny břišní koně. Přestože kontakt se sousedními orgány a tělní stěnou pohybu velkého (vzestupného) tračníku poměrně účinně brání, za určitých fyziologických nebo patologických okolností může dojít k jeho migraci. LDDK je patologická situace, kdy dochází k přesunutí různě velké části ventrálních i dorzálních sloh kolonu, způsobená abnormální pohyblivostí vzestupného tračníku v břišní dutině. Mezi důležité faktory ovlivňující pohyblivost tlustého střeva patří krmivo, krmný režim a způsob chovu (MEZEROVÁ, 2001). K LDDK dochází u koní všech plemen, obou pohlaví a různého věku. Za více náchylné se však považují teplokrevníci, kteří mají velký tělesný rámec. Je také prokázáno, 21

20 že někteří koně mají sklony k recidivám. Koně mohou vykazovat projevy mírného abdominálního diskomfortu po mnoho hodin, které jsou střídány obdobím klidu, nebo projevují příznaky prudkých kolikových bolestí již od prvních hodin nemoci. U některých zvířat je nápadné vyklenutí břišní stěny v levé slabině (MEZEROVÁ, 2001). Pravostranná dorzální dislokace velkého kolonu je méně časté onemocnění než LDDK. Velký kolon se při této změně polohy dostane mezi pravou tělní stěnu a slepé střevo. To tvoří pevný bod, kolem kterého se tračníkové slohy otáčejí. Na začátku a na konci velkého kolonu vzniká místo flexe. Rozeznáváme dvě formy pravostranné dorzální dislokace velkého kolonu častější laterální (označovaná jako pravostranná dorzální dislokace) a vzácnější mediální dislokaci (pravostranná dorzální dislokace s mediální flexí) (MEZEROVÁ, 2001). Torze velkého kolonu je jedna z nejvážnějších příčin koliky, protože velmi často končí úhynem nebo eutanazií zvířete. Dorzální a ventrální sloha se při tomto typu obstrukce otáčí kolem své podélné osy. K otočení může dojít mediálním, častěji však laterálním směrem. Stupeň otočení je rozdílný. Otočení o méně než 90 je fyziologické, při otočení v rozmezí je ještě možná spontánní repozice. Při rotaci o více než 180 už nelze počítat se spontánní korekcí. Nejčastější je rotace o 360, ve vzácných případech však může dojít i k torzi o 720 (MEZEROVÁ, 2001). Parciální torze velkého kolonu místo zkrutu se nachází v oblasti levých sloh nebo na přechodu levých a pravých sloh. Kompletní torze velkého kolonu místo zkrutu se nachází až za žaludkovitým rozšířením a v odpovídající partii pravé ventrální slohy, takže je postižen prakticky celý velký kolon. Tento případ se bohužel objevuje velmi často. Při totální torzi velkého kolonu o 360 je nástup kolikových symptomů náhlý, pacient má velmi silné bolesti. Celkový zdravotní stav se rapidně zhoršuje. Výrazná tachykardie a tachypnoe nastupuje už v prvních hodinách onemocnění. Rizikovou skupinou pro toto onemocnění jsou chovné klisny, především matky v prvních měsících po porodu. Stejně jako u LDDK je vyšší prevalence u koní s větším tělesným rámcem a také je zde poměrně vysoké riziko recidivy (MEZEROVÁ, 2001). 22

21 Obstipace velkého kolonu obstipace různých částí velkého kolonu patří k nejdéle známým a velmi častým kolikovým onemocněním, jejich příčina však přesto není vždy známa. Vyskytují se u koní všech plemen, všech věkových kategorií i u obou pohlaví. Vzácné jsou obstrukce vzestupného tračníku pouze u sajících hříbat (MEZEROVÁ, 2001). Obturace (zácpa) velkého kolonu enterolity patří mezi dlouho známé příčiny koliky. Enterolity jsou mineralizované agregáty solí obsažených v zažitině, které se obvykle vyvíjejí v pravém dorzálním kolonu. Primárně jsou složeny z fosforečnanu hořečnatoamonného a obsahují stopy vápníku, chrómu, niklu, mědi a olova. Malá cizí tělesa, např. písek, přijatá s potravou přitom slouží jako ložiska, okolo kterých jsou postupně ukládány vrstvy minerálů. Enterolity se většinou vytvářejí po řadu měsíců až let bez klinických projevů a stávají se významnými až ve chvíli, kdy vyvolají obstrukci velkého (vzestupného), příčného (transverzálního) nebo malého (sestupného) kolonu. Menší enterolity se stávají příčinou akutní koliky ve chvíli, kdy se přesunou do transverzálního nebo malého kolonu a vyvolají náhlou neprůchodnost jejich lumen. Enterolity, které jsou příliš velké na to, aby prošly užšími částmi střeva, zůstávají v pravém dorzálním kolonu a působí parciální obstrukci. Výskyt střevních kamenů je významně podmíněn geograficky, v České republice se objevuje vzácně, nejčastěji se vyskytuje ve Spojených státech amerických (MEZEROVÁ, 2001) Nemoci malého kolonu Nejobvyklejší nemocí malého kolonu je jeho zácpa, příp. otok. Tak jako u jiných úseků střev může dojít i k jeho vchlípení. Obstipace malého kolonu zácpa malého kolonu vzniká většinou při nevhodném složení krmiva, především při pozření velkého množství na vlákninu bohatého objemného krmení. Zácpa malého kolonu se projevuje slabými až středně silnými kolikovými bolestmi, peristaltika bývá často utlumená (KRAFT, 1999). Otok malého kolonu někdy se na přechodu malého kolonu v rektum vyskytuje hemoragický edém. V důsledku toho se střevní lumen výrazně zúží a dojde k zácpě (omezí se pasáž trusu). Kraniálně od místa otoku může v důsledku nahromadění trusu střevo klesnout a zalomit se, což ještě více potlačí pasáž. Příčiny vzniku otoku malého kolonu nejsou vždy 23

22 jasné, může se jednat o důsledek obstipace malého kolonu, příp. u klisen může být způsoben sekundárně nekrózou střevní stěny po odtržení okruží při porodu (KRAFT, 1999) Nemoci rekta Nejčastějším zdravotním problémem v oblasti konečníku bývají jeho zácpy nebo vyhřeznutí. Obě nemoci jsou poměrně snadno léčitelné a nepředstavují pro koně život ohrožující stav. Méně často se u koní vyskytuje i vchlípení konečníku, jež se většinou objevuje jako sekundární při jiném onemocnění. Obstipace rekta vzniká často jako následek obrny, zánětů či abscesů, které mechanicky brání vyprazdňování, jež se stává bolestivým. Další možnou příčinou bývá natržení mesenteria konečníku následkem těžkého porodu s nekrózou střeva (KRAFT, 1999). Vyhřeznutí rekta je většinou způsobeno slabým svěračem, původní příčinou však bývají průjmy, zácpy, příp. cizí předměty v trusu a snaha o jejich defekaci. Následkem je vyhřeznutí anální sliznice, nebo dokonce celého konečníku, přičemž při této formě se může sekundárně objevit i invaginace předních částí konečníku (KRAFT, 1999) Nepravé koliky Mezi nepravá koliková onemocnění se řadí nemoci močového aparátu, zejména černé močení, nemoci dělohy, následky těžkých porodů, nemoci jater, nemoci pankreatu, parazitické nemoci, příp. další nemoci projevující se kolikovými příznaky, ale nemající svůj původ v trávicím traktu koně Nemoci močového aparátu Černé močení (paralytická myoglobinurie) je onemocnění, které se projevuje pocením, poruchami pohybu zadních končetin až ulehnutím, slabostí srdce a nápadně zbarvenou močí. Moč je přítomností vyplaveného svalového barviva myoglobinu zbarvena tmavě hnědě 24

23 až černě. Příčiny nemoci nejsou dosud přesně popsány, pouze je známo, že u pacienta dochází k náhlé anoxii svalových buněk a k uvolňování svalového barviva, které je rychle vylučováno ledvinami (ZAKOPAL, 1982). Tato nemoc dnes již není příliš obvyklá, hojně byla rozšířena dříve především u dostihových koní a u chladnokrevníků pracujících v lesním hospodářství. Nemoc se objevovala krátce po začátku práce s koňmi, které předcházel pracovní klid trvající několik dní ve spojení s podáváním energeticky bohatého krmiva. Zánět močového měchýře nejčastější příčinou zánětů sliznice močového měchýře je stagnace jeho obsahu a následná infekce, přičemž infekce se může šířit ascendentně z močové trubice nebo descendentně z ledvin. Příčinou chorobných stavů ale mohou být i onemocnění přímo v oblasti močového měchýře (močové kameny, ochrnutí) (KELLER, 1999). Změna polohy močového měchýře může nastat jako dočasná při obstipaci tlustého střeva nebo jako stacionární u klisen při výhřezu dělohy. Koně se změnou polohy močového měchýře vykazují nucení na močení nebo zadržování moči, strnulou chůzi a kolikové příznaky (KELLER, 1999) Nemoci jater Játra jsou svou detoxikační, sekreční, metabolickou a zásobní funkcí klíčovým orgánem v udržování stability vnitřního prostředí organismu. Svou velikostí jsou poměrně malá, obvykle se jejich hmotnost pohybuje okolo 5 kg. Játra jsou uložena v brániční kopuli a vyplňují celou její pravou stranu a přibližně jednu třetinu levé strany (HANÁK, KALOVÁ, 2001). Nejčastější příčinou jaterních onemocnění bývají rostlinné hepatotoxiny a ostatní toxické látky, méně často bakteriální a parazitární infekce. Zřídka se vyskytují virové hepatitidy a neoplazie (HANÁK, KALOVÁ, 2001). Zánět jater se zřídka vyskytuje jako samostatné onemocnění, většinou se jedná o komplex zánětlivých, degenerativních nebo nekrotických procesů. 25

24 Charakteristickými příznaky akutních zánětů jater u koní je žloutenka a nápadně zpomalená sedimentace červených krvinek Často je doprovázen tzv. hepatocerebrálním syndromem střídají se stavy útlumu se stavy excitace. Chronické záněty se vyznačují méně dobrým výživným stavem, nechutenstvím, průjmy a kolikovými stavy (ZAKOPAL, 1982) Parazitární nemoci Parazitární onemocnění postihují především trávicí, ale i dýchací a pohlavní ústrojí koně. Jejich závažnost spočívá v tom, že působí pozvolně, v první fázi oslabují organismus, dráždí okolí, ve kterém působí a mohou být i dispozičním faktorem pro jiná onemocnění. Nejvnímavější k parazitózám jsou hříbata a starší koně. Napadení koně ztrácejí výkonnost, hubnou a trpí častými kolikami (NAVRÁTIL, TLUČHOŘ, 2001). Tasemnice (cestodóza) jsou malí, ploší červi žijící v tenkém střevě. Klinické příznaky tasemnicové infekce tvoří křečové koliky (asi 20% křečových kolik je připisováno tasemnicím) a obstipace tenkého střeva. Dospělé tasemnice se nejčastěji přichytávají na spojnici tenkého a slepého střeva, kde způsobí ztluštění a zánět a zabrání tak pasáži střevního obsahu do slepého střeva (O BRIEN, 2008). Strongylidóza (tromboembolická kolika) může postihnout jakýkoli úsek střeva. Příčinou je poškození tepny, která zásobuje příslušnou část střevní stěny krví nebo její ucpání embolií. Výsledkem jsou infarkty střevní stěny, které způsobují koni obrovskou bolest. Tepny poškozují migrující larvy střevního parazita Strongylus vulgaris, který patří k tzv. velkým strongylidům (ŠVEHLOVÁ, 2003). Škrkavky (askaridóza) zamoření škrkavkami se vyskytuje zejména u hříbat. Dospělí jedinci škrkavek žijí v tenkém střevě. Klinické příznaky zahrnují poruchy růstu, kašel (larvy putují plícemi a průdušnicí) a kolikové záchvaty z důvodu obstipace tenkého střeva (O BRIEN, 2008). Gastrofilóza larvy gastrofila vyvolávají záněty ústní sliznice a změny v žaludku a střevech. Z vajíček nakladených na různých místech povrchu těla se vylíhnou první larvy, které způsobují změny na pokožce a po vniknutí do dutiny ústní i záněty sliznice. V ústní 26

25 dutině dochází k vývinu larev druhého stadia, které se posouvají trávicím traktem a usazují se v žaludku, dvanáctníku nebo v rektu koně. Zralé larvy třetího stadia vycházejí z těla po 8-10 měsících parazitování. Před jejich vyloučením trusem zůstávají larvy delší dobu v konečníku koně, kde vyvolávají záněty nebo výhřezy. Klinické projevy gastrofilózy jsou špatný výživný stav, nechutenství, apatie a kolikové záchvaty (KRAFT, 1999). Oxyuridóza původcem tohoto onemocnění bývá parazit Oxyuris equi (roup koňský), který parazituje hlavně u starších koní ve slepém střevě a v tračníku. Následkem masivního napadení jsou záněty střevní sliznice, průjmy a kolikové příznaky (KRAFT, 1999) Ostatní nepravé koliky Mezi ostatní onemocnění projevující se kolikovými příznaky, ale nemající svůj původ přímo v zažívacím traktu, patří především nemoci dělohy (záněty a otoky), těžké porody a jejich následky a nemoci pankreatu. Ruptura slepého střeva ruptura nebo perforace céka je popisována u klisen během porodu. Traumatizování slepého střeva během porodu, abnormální motilita spojená s vysokou březostí vedoucí k obstipaci plynem a zvýšený intraabdominální tlak během porodu mohou vést k perforaci. Před rupturou slepého střeva mohou koně vykazovat podobné příznaky jako při obstipaci slepého střeva. Jakmile perforace vznikne, nastane endotoxemický šok, peritonitida a kardiovaskulární selhání (EDWARDS, 2001) Koliky u hříbat Kolikové symptomy, které jsou vyvolány mnoha různými příčinami, jsou poměrně běžnými problémy u všech věkových kategorií hříbat. Koliková onemocnění mohou být vyvolána, stejně jako u dospělých koní, intestinální obstrukcí nebo funkční poruchou střev, která je spojena se zánětlivým či metabolickým onemocněním (MEZEROVÁ, 2001). 27

26 K široké škále kolikových, parazitárních a průjmových onemocnění u hříbat navíc patří pro ně typické nemoci, jako je retence mekonia, různé kongenitální defekty nebo říjový či nutriční průjem (SEDLINSKÁ, 2001). Hříbata jsou ve srovnání s dospělými jedinci méně tolerantní k bolesti. Obecně lze říci, že čím mladší jedinec, tím prudší kolikové symptomy může vyvolat i méně závažné onemocnění (MEZEROVÁ, 2001). Retence mekonia zadržení smolky, která ucpává rektum a malý kolon, je nejčastější příčinou koliky u novorozených hříbat. Přestože přesné důvody vzniku této koliky nejsou známy, většinou se za příčinu udává snížená motilita kolonu a dehydratace smolky. Prevalence je vyšší u hřebečků, hříbat narozených po březosti delší než 340 dní nebo u slabých jedinců po komplikovaném porodu. Rizikovým faktorem je i opožděný příjem kolostra (MEZEROVÁ, 2001). Kongenitální hernie tříselné kýly jsou zaznamenávány bezprostředně po porodu nebo v následujících dnech. Rozlišují se na nepravé inguinální hernie - intravaginální (střevní klička se nachází v processus vaginalis) a pravé skrotální hernie extravaginální (střevní kličky pronikají přes prasklý processus vaginalis). Pupeční kýly jsou poměrně běžným kongenitálním defektem. Vyvíjejí se v místě abnormálně rozšířeného pupečního otvoru a k příčinám, které se podílejí na jejich vzniku, patří manuální přetržení nebo infekce pupečního provazce. Do 4-6 měsíců věku mohou kýly spontánně zaniknout (MEZEROVÁ, 2001). Enteritidy hříbat jsou běžně doprovázeny symptomy abdominálních bolestí. Průjmová onemocnění jsou nejčastější u hříbat od jednoho týdne do dvou měsíců věku. Mírné průjmy spojené s říjí matky nebo nutričními změnami nastávají téměř u všech jedinců. U velkého procenta hříbat ale dochází k vážnějším průjmům, na nichž se podílí virové, bakteriální a parazitární infekce (MEZEROVÁ, 2001). Obturace tenkého střeva škrkavkami těžká infekce škrkavkami u sajících hříbat může vést až k obturaci tenkého střeva, zvláště tehdy, jsou-li koně odčerveni vysoce účinnými antiparazitiky. Tyto látky inhibují neuromuskulární přenos, paralyzují škrkavky, a tak podporují impakci. Ruptura povrchové blány škrkavky způsobuje uvolnění antigenní tekutiny. Pokud dojde k její absorpci, navozuje hypomotilitu střeva (MEZEROVÁ, 2001). 28

27 Volvulus tenkého střeva zauzlení tenkého střeva je nejběžnější indikací pro intestinální operaci u hříbat. Vysoká prevalence u 8 16týdenních hříbat může souviset s počínajícím příjmem pevného krmiva a adaptací trávicího traktu na něj. Zauzlení tenkého střeva se u hříbat objevuje ve dvou formách podobných zauzlení u dospělých koní, nebo se objevuje jednodušší forma, typická pro hříbata. Lze ji charakterizovat jako zauzlení okolo střevní kličky a nastává většinou v kaudálních úsecích tenkého střeva. Ve srovnání s mesenteriálním zauzlením je primárně postižena jen kratší část (obvykle cm) na přechodu lačníku a kyčelníku (MEZEROVÁ, 2001). Obstipace malého kolonu jsou poměrně častou příčinou koliky u hříbat ve věku od několika týdnů do několika měsíců. Většinou sekundárně následuje dilatace slepého střeva a kolonu (MEZEROVÁ, 2001). Intususcepce (vchlípení) střeva jsou častější u hříbat a mladých koní než u dospělých jedinců. Vchlípení se objevují jak u tenkého, tak u tlustého střeva. Nejběžnějším typem je ileocékální invaginace může se projevovat jako akutní kolika nebo jako chronické onemocnění, kdy má pacient mírné kolikové bolesti a průjem. Infekce, která se šíří z místa vchlípení, je zdrojem smrtelně probíhající peritonitidy (MEZEROVÁ, 2001). Tab. 2 - Výskyt a mortalita postižení jednotlivých úseků střeva při kolikovém syndromu (HANÁK, JANÁSEK, 1994) segment incidence [%] mortalita [%] žaludek 2,1 77,7 tenké střevo 19,1 67,3 slepé střevo 3,7 55,6 velký kolon 35,9 37,5 malý kolon 4,1 34,7 rektum 0,7 82,1 ostatní segmenty, u nichž se nepodařilo příčinu lokalizovat 32,7 11,1 29

28 4 PŘÍČINY KOLIKOVÝCH ONEMOCNĚNÍ Aby mohla být léčba kolikových syndromů co nejefektivnější, je nutné znát příčiny vzniku onemocnění. 4.1 Anatomické a fyziologické zvláštnosti koní Koně mají poměrně mnoho anatomických zvláštností, které jsou odpovědné za častý výskyt kolikových onemocnění: malý žaludek vyvinutý jako slepý vak, z něhož je nemožné vyprázdnění zvracením, protože jícen je hluboce vnořen do žaludku a opatřen svěračem; okruží tenkého střeva je velice dlouhé, tenké střevo, především jejunum, je tedy v dutině břišní velmi pohyblivé, což umožňuje torzi;; duodenum je v břišní dutině umístěno tak, že se kříží v téměř pravém úhlu a je tak náchylné k ucpání; ve velkém slepém střevě se pohybují dva proudy krmiva a velmi úzké vyústění do tlustého střeva leží výše než úzké ústí tenkého střeva; mimořádně objemné tlusté střevo je uloženo velmi volně a jsou tak možné změny jeho polohy; velmi dlouhá levá ventrální sloha velkého kolonu stoupá k nápadně úzké pánevní flexuře (zakřivení), která přechází k ještě užší levé dorzální sloze; žaludkovité rozšíření velkého kolonu se náhle a ostře zužuje do malého kolonu; chybí žlučový měchýř (ZAKOPAL, 1994). 4.2 Jiné příčiny vzniku kolikových onemocnění Jak bylo řečeno u konkrétních typů kolikových onemocnění, jsou koně k těmto zdravotním problémům velmi náchylní. Kromě svých anatomických a fyziologických zvláštností, které je předurčují k častým potížím s gastrointestinálním traktem, je často 30

29 za jejich problémy skryt i nevhodný chov koní. Koně jsou jako býložraví monogastři s poměrně malým žaludkem vzhledem ke zbytku těla přímo předurčeni k nepřetržitému příjmu krmiva spojeného s neustálým pohybem po pastvině. Dnešní životospráva chovných, sportovních i hobby koní toto však většinou neumožňuje Faktory ovlivňující výskyt kolik u koní Nedostatek pohybu; nepravidelný krmný režim a pracovní zatížení; znehodnocené krmivo (plesnivé seno, nekvalitní jádro s vysokým obsahem příměsí); náhlá změna krmiva bez postupného přivykání; nadměrné krmení neodpovídající pracovnímu zatížení koně; příjem velkého množství těžko stravitelného krmení; přechodné období s pastevním krmením; zkrmování slámy (kůň ji však přijímá i z podestýlky, většinou z nudy); nedostatečné napájení; přítomnost parazitů v zažívacím traktu; podávání některých léků (např. protizánětlivé léky); pozření jedovatých látek (insekticidy apod.); stres (transport, změna stáda apod.); dentální problémy; horečka či jiné onemocnění narušující správnou činnost střev. 31

30 5 LÉČBA KOLIK Léčba koňských pacientů s kolikovým onemocněním je tak jako nemoc samotná velice rozmanitá. Některé koliky se léčí poměrně snadno, pouze konzervativně, průběh nemoci je krátký a pacient se poměrně rychle zotavuje. Těžší typy kolik je nutno řešit chirurgicky, ale ani po úspěšné operaci nelze vždy říct, že zvíře bude v pořádku. Mohou nastat pooperační komplikace, příp. recidivy nemoci. 5.1 Vyšetření kolikového pacienta Vyšetření kolikového pacienta spočívá ve stanovení anamnézy, následuje vnější prohlídka, zjištění tělesné teploty, vyšetření dechového a cirkulačního aparátu, auskultace střevní peristaltiky, rektální vyšetření, příp. sondáž žaludku nebo punkce dutiny břišní nebo punkce střeva (HUSÁK, JAHN, 1994) Stanovení anamnézy První úsudek o závažnosti kolikového stavu lze vyslovit většinou už po sdělení anamnestických údajů. Přestože ke kolikovému pacientovi vždy přistupujeme jako k akutní příhodě, případy s prolongovaným průběhem koliky mírné intenzity lze posuzovat jako prognosticky příznivější a méně naléhavé než případy s náhlým nástupem intenzivních kolikových bolestí (HUSÁK, JAHN, 1994). Cílené dotazy směřující k sestavení úplné anamnézy lze rozdělit do dvou okruhů: anamnéza životních podmínek pacienta a anamnéza vztahující se bezprostředně k onemocnění (HUSÁK, JAHN, 1994) Vnější prohlídka Cílem vnější prohlídky je zhodnotit celkový stav zvířete a odhadnout intenzitu kolikových bolestí a jejich dynamiku. Obecně platí, že čím výraznější jsou kolikové bolesti, tím závažnější je onemocnění (HUSÁK, JAHN, 1994). 32

31 Příznaky jednotlivých stupňů kolik: mírné bolesti apatie, zívání, flémování, ohlížení se po slabině, ležení, neklid (hrabání, chození po boxu), natažený postoj (zakročené zadní nohy); středně silné bolesti kopání po břiše nebo do stěn boxu, kousání se do břicha, lehání a vstávání, snaha se válet; velmi silné bolesti příznaky stejné jako u mírných a středně silných bolestí, ale intenzivnější, dále silné pocení, válení se, nutkavé lehání a vstávání, ležení na zádech, silné křeče, při kterých kůň přestává vnímat okolí, vzácně sténání (STACHOVÁ, 2002) Zjištění tělesné teploty Jednoduché obstrukce objemných střevních úseků nebývají provázeny zvýšenou tělesnou teplotou. Teplota obvykle nepřesahuje 38,5 C. Nekróza střevní stěny je spojena s horečkou, ale snížená periferní perfúze vede ke snížení rektální i povrchové tělesné teploty, takže pacienti mají výrazně chladnější periferii (nozdry, uši, končetiny) (HUSÁK, JAHN, 1994) Vyšetření dechového a cirkulačního aparátu Bolestivé stavy v dutině břišní vedou k povrchnímu frekvenčnímu dýchání ve snaze omezit pohyby břišní stěny (HUSÁK, JAHN, 1994). Hodnota tepové frekvence je u kolikového pacienta určována především abdominální bolestí, vaskulárním objemem a kardiovaskulární odpovědí organismu na endotoxémii. Dehydratace a šok vedou ke zvýšení hodnot pulsu nezávisle na bolesti (HUSÁK, JAHN, 1994). 33

32 Tab. 3 - Fyziologická rozmezí dechové a tepové frekvence a tělesné teploty koní (STACHOVÁ, 2002). DECHOVÁ FREKVENCE Dospělý kůň v klidu 8-16 dechů/minutu Hříbata po narození dechů/minutu Hříbata 12 hodin po narození cca 34 dechů/minutu Hříbata v prvních dnech života v klidu dechů/minutu TEPOVÁ FREKVENCE Dospělý kůň v klidu tepů/minutu Hříbata po narození tepů/minutu Hříbata při prvních pokusech vstát tepů/minutu Hříbata během prvních dnů (podle aktivity) tepů/minutu TĚLESNÁ TEPLOTA Hříbata 38,5-39,3 C Mladí koně (do 5 let) 37,5-38,5 C Koně nad 5 let C Auskultace střevní peristaltiky Poslech střevní peristaltiky by se měl provádět na obou stranách břišní dutiny podél žeberního oblouku a od kyčelního hrbolu ventrálním směrem alespoň na čtyřech místech (HUSÁK, JAHN, 1994). Zrychlená nebo zesílená peristaltika se objevuje po nakrmení, při křečové kolice a parazitech, na začátku těžších kolik a při některých průjmech. Zpomalená peristaltika bývá při zácpách či zauzlení střev nebo při začínajícím zánětu pobřišnice. Úplné vymizení střevní peristaltiky signalizuje těžkou koliku či těžké záněty v dutině břišní. Při plynatosti (plynová kolika či následek těžké zácpy nebo zauzlení) slyšíme duté, tympanické zvuky (STACHOVÁ, 2002). 34

33 5.1.6 Rektální vyšetření Rektální vyšetření je základní diagnostickou metodou kolikového pacienta, po kterém veterinární lékař zhodnotí celou situaci. Poté se rozhodne, zda začít s konzervativní léčbou, nebo odeslat zvíře na veterinární kliniku k případné operaci. U hříbat není kvůli jejich malé velikosti rektální vyšetření možné, místo něj se využívá zevní palpace dutiny břišní, ultrasonografie a rentgenologie (MEZEROVÁ, 2001) Sondáž žaludku Sondáž žaludku je velice důležitým, i když v praxi často opomíjeným diagnostickým a současně i terapeutickým zákrokem. U pacientů se středními až silnými kolikovými bolestmi je vhodné zařadit tento krok na začátek diagnostického procesu, abychom zajistili urychlenou evakuaci žaludku a zabránili jeho možné ruptuře (HUSÁK, JAHN, 1994) Punkce dutiny břišní a punkce střeva Punkce dutiny břišní (abdominocentéza) je nejspolehlivější metodou pro posouzení jejího obsahu. Abdominocentéza bývá indikována u případů, kde není možné stanovit diagnózu jiným způsobem a u nichž přetrvávají středně silné až silné kolikové záchvaty déle než tři hodiny nebo příznaky mírné koliky několik dní až týdnů. Úkon je nutno zvážit u zvířat s enormní dispenzí střev, která byla zjištěna rektálně a u klisen ve vysokém stupni gravidity (HUSÁK, JAHN 1994). Punkce střeva (enterocentéza) je indikována u koní s enormní plynatostí slepého střeva, která byla diagnostikována předchozím rektálním vyšetřením (HUSÁK, JAHN, 1994). 5.2 Konzervativní léčba Konzervativní léčba spočívá v podávání analgetik, antibiotik, infuzí, projímadel nebo nálevů, příp. vypuštění plynů. 35

34 Konzervativně se většinou daří léčit tyto typy kolik: křečové koliky plynové koliky některé jednoduché zácpy tenkého střeva, velkého nebo malého kolonu (STACHOVÁ, 2002) 5.3 Chirurgická léčba K chirurgické léčbě se většinou přistupuje u těchto kolik: zácpy velkého a malého kolonu zácpy slepého střeva změny polohy velkého kolonu (STACHOVÁ, 2002) Operace je nutná v těchto případech: dilatace a ucpání žaludku zauzlení tenkých střev torze a zauzlení velkého nebo malého kolonu nebo slepého střeva (STACHOVÁ, 2002) 5.4 Rekonvalescence Po prodělaném kolikovém onemocnění je vhodné doporučit majiteli nebo chovateli koně dodržovat jistá dietetická opatření pro co nejrychlejší obnovu funkce trávicího traktu a pro snížení možnosti recidivy nemoci. Konkrétní krmné opatření závisí na typu prodělané koliky a její léčbě a mělo by být konzultováno s ošetřujícím lékařem (COENEN, MEYER, 2003). Po přeplnění nebo plynatosti žaludku nebo po křečové kolice je dobrým tišícím prostředkem kvalitní seno. K doplnění jsou vhodné rostlinné oleje. Po 2-3 dnech je pomalu v malých porcích předkládáno jadrné krmivo s doporučeným obsahem škrobu (ovesné vločky, pšeničné otruby, lněné semeno) (COENEN, MEYER, 2003). U chronicky rychlých konzumentů je velmi důležité dělené krmivo. Aby se předešlo přechodnému přetížení trávicího traktu, mohou být u těchto zvířat vhodné krmné automaty. 36

35 Další možností, jak normalizovat poruchy v oblasti žaludku a tenkého střeva, je pastva. Přechod na pastvu by však měl být pozvolný a zelená píce by neměla být příliš mladá (COENEN, MEYER, 2003). Po prodělané obstipaci tlustého střeva je vhodné nepodávat zvířeti krmiva s tvrdými stonky (také sláma z podestýlky) (COENEN, MEYER, 2003). Dospělí koně s chronickými průjmy by měli dostávat krmiva, která se v tenkém střevě lehce tráví a vstřebávají nebo taková, která se přednostně zpracovávají v tlustém střevě. Pochází-li změny trusu z tlustého střeva, je třeba zkrmovat dávky chudé na objemné krmivo, s malou podporou sekrece, aby se intestinální tok vody udržel v mezích. V některých případech je vhodné podávat navíc parenterální dávky vody a elektrolytu (COENEN, MEYER, 2003). 37