SOUČASNY STAV ZACHÁZENÍ S RADIOAKTIVNÍMI ODPADY

Transkript

1 IMS-iiit --1 i i" í ČESKOSLOVENSKA KOMISE PRO ATOMOVOU ENERGII SOUČASNY STAV ZACHÁZENÍ S RADIOAKTIVNÍMI ODPADY Ing. Eduard Malášek, CSc. Ústav jaderných informací Praha - Zbraslav 1992

2 ČESKOSLOVENSKA KOMISE PRO ATOMOVOU ENERGII SOUČASNY STAV ZACHÁZENÍ S RADIOAKTIVNÍMI ODPADY Ing. Eduard Malášek, CSc. Ústav jaderných informací Praha Zbraslav 1992

3 SOUČASNÝ STAV ZACHÁZENÍ S RADIOAKTIVNÍMI ODPADY Ing. Eduard Malášek, CSc. Vydala ČESKOSLOVENSKÁ KOMISE PRO ATOMOVOU ENERGII v nakladatelství NUKLIN Ustav jaderných informaci Praha - Zbraslav, 1992 Odpovědná redaktorka Sylvie Papežova Technicky redaktor Vladimír Nejezchleb Účelová publikace ISBN

4 Obsah 1. Úvod 4 2. Chanikter a druhy radioaktivních odpadu 4 3. Škodlivé účinky zářeni a nutnost izolace odpadu 5 4. Bezpečnostní požadavky pro zacházeni s radioaktivními odpady 6 5. Řešeni problému radioaktivních odpadů v jednotlivých zemích Argentina Belgie Čína Finsko Francie Indie Itálie Japonsko Kanada Korea Německo Nizozemí Polsko Území bývalého Sovětského svazu Španělsko Švédsko Švýcarsko Tchaj-wan ÚSA Velká Británie Mezinárodní programy v oblasti radioaktivních odpadů Agentura pro jadernou energii Komise evropských společenství Mezinárodní agentura pro atomovou energii Dnešní stav znalostí a další vývoj Zacházení s radioaktivními odpady z palivového cyklu Těžba a chemická úprava uranové rudy Konverze, obohacování a výroba paliva Provoz jaderných elektráren Zacházení s vyhořelým palivem Vyřazení jaderných zařízení z provozu Odpady ze zdravotnictví, průmyslu a výzkumu Přeprava odpadů Koncepce a požadavky na konečné ukládání radioaktivních odpadů Náklady na zacházení s radioaktivními odpady Závěry 45 Literatura 46 3

5 1. Úvod Jakákoliv pru my slov a činnom. \ Octni' \)ni!i\ elektrické energie, p nulu k uje odpad v. Tv to odpady muni byt zpracovaný, skladovaný a uloženy takovým způsobem, klery zaručuje ochranu lidského zdrav i a životního prostředí. Pni! o jedna z klíčových otázek \ v roby jaderne energie je. zda je jaderny průmysl schopny bezpečně a ekonomicky odstranit všechny >v oje odpady. Jaderna energetika se liší od klasické výroby elektrické energie spalováním fosilních pali\ zejména tun. že z mnohem menšího množství paliva \yrobi mnohem větši množství energie. To take vede k tomu. že vzniká mnohem menši množství odpadu, dokonce i když zahrneme odpady, které vzniknou při vyřazeni po ukončeni provozu. Většina těchto odpadu však je radioaktivní, a stejně jako mnoho jiných odpadli, i radioaktivní odpady mohou poškodit lidské zdraví a životni prostředí, pokud s nimi není správně zacházeno. Různé druhy radioaktivních odpadu obsahuji velmi rozdílná množství radioaktivních látek, a vyžadují proto různé způsoby zacházeni. Velká část všech radioaktivních odpadů ma stejný nebo jenom o málo vyšší obsah radioaktivních látek, než odpovid;; přirozenému pozadí. Jen velmi malá část zbytku je vysoce radioaktivní, a proto vyžaduje zvlášť pečlivé zacházení. Ale ani tyto vysoce radioaktivní odpady nejsou nebezpečne navždy, neboť radioaktivní latky se časem rozpadají. Zacházení s odpady však musí brát v úvahu dlouhodobou bezpečnost, neboť některé radionuklidy mají velmi dlouhý poločas rozpadu. Tento dlouhý poločas rozpadu, který muže trvat i milióny let, soustředil poprvé pozornost na skutečnost, že některé odpady musí byt zabezpečeny na velmi dlouhou dobu po období života těch, kteří tyto odpady vyprodukovali. Radioaktivní odpady, obsahující radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu, byiy prvním druhem trvale nebezpečných odpadů, pro který byla uvažovaná otázka rovnosti generací, vedoucí k opatřením na zajištění ochrany budoucích generací. Nyní se tato otázka začíná široce hodnotit i u jiných neradioaktivních odpadů, které nemusí s časem ztrácet svoji toxicitu. Konečné uložení je pouze posledním krokem zacházení s odpady, který následuje po shromažďování, zpracování, úpravě, skladováni a přepravě odpadu, což jsou základní postupy, jejichž vývoj dosáhl vysoké úrovně. Pro vysoce aktivní odpady, u kterých uvolňované teplo a obsah radionuklidů s časem klesá, skladování na několik desetiletí před konečným uložením značně zjednodušuje technické požadavky a snižuje radiologická rizika. Proto pro tyto odpady nebyla ihned zapotřebí zařízení ke konečnému ukládání. Ale s tím spojený odklad jejich realizace a různorodost navržených zařízení spolu se zmatením veřejnosti, pokud jde o různé druhy odpadů, vedly k široce rozšířené chybné představě, že jaderný průmysl neví, co dělat s těmito odpady, ani jaké budou náklady na jejich odstranění. To vedlo k otázkám životaschopnosti jaderného průmyslu. Neexistují žádné technické důvody pro další odklad výstavby konečných ukládacích zařízení, a proto je dnes zapotřebí přistoupit k provedení výzkumu lokalit. Tato práce shrnuje, jaké jsou různé druhy radioaktivních odpadů, jaké jsou všeobecné přijaté technické požadavky na bezpečné zacházení s odpady, jaká je současná úroveň znalostí v této oblasti a jaký další vývoj je možno očekávat. Dále je stručně shrnuta praxe zacházení s radioaktivními odpady ve vybraných zemích. 2. Charakter a druhy radioaktivních odpadů Všechny části palivového cyklu od těžby uranu, výroby chemického koncentrátu, obohacení uranu, přes použití paliva v jaderném reaktoru až po zacházení s vyhořelým palivem a vyřazování jaderných zařízení z provozu produkují radioaktivní odpady. Tyto odpady zahrnují nejrůznější materiály s různými fyzikálními, chemickými a radioaktivními vlastnostmi a vyžadují různé způsoby zacházení. Základní vlastnosti radioaktivních odpadů, které ovlivňují jejich možné účinky a určují způsob zacházeni, jsou: - jak dlouho potrvá radioaktivita (obsah radionuklidů s krátkým a dlouhým poločasem rozpadu) - koncentrace radionuklidů (vysoká, střední nebo nízká) - zda uvolňují nebo neuvolňují teplo (což souvisí s koncentrací radionuklidů). Délka života přítomných radionuklidů určuje, jak dlouho musí být izolovány, a koncentrace radionuklidů a uvolňování tepla rozhodují o způsobu zacházení a jak velké stínění je zapotřebí. Tyto vlastnosti pak společně určují vhodné způsoby odstranění. Hlavní kategorie odpadů z palivového cyklu jsou: a) kaly ze zpracování uranové rudy, obsahující přirozené radioaktivní prvky, vytěžené spolu s uranem a chemikálie použité v chemickém procesu. Množství radionuklidů je velmi malé, mají však dlouhý poločas rozpadu. b) Materiály a zařízení zamořené při práci v jaderných zařízeních (např. ochranné pomůcky a oděvy, čisticí materiály, odpadní vody, ionexy, aj.) obsahující převážné malé množství radionuklidu s krátkým poločasem rozpadu. c) Odpady vznikající z vyhořelého paliva po jeho vyjmutí z reaktoru. Tímto odpadem může být samotné vyhořelé palivo, pokud není přepracováváno, nebo odpady vzniklé při jeho přepracování

6 a recyklováni. Vyhořelé palivo, které nebude přepracováno, může byt považováno za vysoce aktivní odpady s dlouhým poločasem rozpadu. Odpady z přepracováni' vyhořelého paliva jsou směsi vysoko, středně a nizkoaktivriich odpadů včetně středně aktivních odpadů s radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu. Tato směs závisí na použité technologii zpracováni. d) Odpady vzniklé při demontáži jaderných reaktorů po odstraněni paliva a ze závodů na výrobu paliva a z přepracovacích závodů po ukončeni jejich provozu. Odpady jsou převážné nízkoaktivní a středně aktivní a obsahují hlavně radionuklidy s krátkým poločasem rozpadu. Při demontáži závodů na přepracování vyhořelého paliva vzniká i malé množství vysoce aktivních odpadů. Vysoce aktivní odpady kategorie O obsahují téměř veškeré (cca 99 Vt) radionuklidy vzniklé při výrobě elektrické energie v reaktoru, ale jejich podíl z celkového množství odpadů je velice malý. Vzhledem k tomuto malému objemu je možná účinná a ekonomická izolace. Nizkoaktivní odpady s radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu ze zpracování uranových rud představují zdaleka největší část objemu všech radioaktivních odpadů - 50 až lookrát více než všechny ostatní, ale jsou velmi málo málo radioaktivní. Další radioaktivní odpady vznikají při využívání radionuklidů v lékařství, průmyslu a výzkumu. Tyto odpady mohou být velmi různorodé a mohou obsahovat i radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu. Důležitým důvodem toho, že objem všech radioaktivních odpadů z využití jaderné energie je ve srovnání s jinými způsoby výroby tepla a elektřiny malý, je skutečnost, že jaderná elektrárna produkuje z daného množství paliva mnohem více energie. Tabletka jaderného paliva s prumer r m menším než 1 cm a výškou 1,5 cm dodává tolik energie jako 450 m' zemního plynu nebo 11 uhlí, a uhelná elektrárna o výkonu 1300 MWe spotřebuje více než 50 OOOnásobnou hmotnost paliva než stejná jaderná elektrárna. To bohatě vyvažuje skutečnost, že použití uhlí produkuje na tunu paliva méně odpadů (přičemž není brán v úvahu skleníkový efekt při spalování fosilních paliv). Zacházení s různými druhy odpadů v jednotlivých zemích zcela vychází z charakteru odpadů, ale jak dále ukazuje praxe v jednotlivých zemích, používaná klasifikace se vzájemně poněkud liší podle používaného systému. To je někdy příčinou zmatení veřejnosti. 3. Škodlivé účinky záření a nutnost izolace odpadů Ionizující záření může mít významný vliv na biologické procesy, a proto může poškozovat živé organismy. Předpisy o radiační expozci omezují množství záření, které může být přijato pracovníky v průmyslu a populací zajeden rok i během celého života. Izolace odpadů chrání před touto radiační expozicí. Riziko z radioaktivních odpadů převážně spočívá v přímém ozáření pracovníků jaderného průmyslu v jejich pracovním prostředí před uložením odpadů. Po uložení odpadů pomalý rozpad systému úložiště může vést k malému riziku ozáření populace možným únikem do spodních vod. Úložiště odpadů se mimo jiné sledují s cílem zjištění pohybu spodních vod, aby se snížily možné úniky. Hodnocení, která již byla provedena v různých zemích za účelem hodnocení bezpečnosti uložení vyhořelého paliva, vedla k závěru, že dokonce i v nejhorším případě by budoucí ozáření člověka ionizujícím zářením z hlubinného geologického úložiště bylo mnohem menší než od přirozeného radioaktivního záření. Je rozšířena nesprávná představa, že radioaktivní odpady mohou být velkým problémem po milióny let. Po této době bude jediná zbylá radioaktivita způsobená izotopy s dlouhým poločasem rozpadu a jejich rozpadovými produkty s krátkým poločasem rozpadu. Jejich množství bude záviset na tom, zda bude vyhořelé palivo přímo uloženo, nebo zda bude přepracováno a uloží se vitrifikované vysoce aktivní odpady. Potenciální riziko s časem spolu s radioaktivitou klesá, a tím se snižuje potřeba izolace. Po čtyřiceti letech zbývá ve vyhořelém palivu pouze 0,1 % původní aktivity a po 1000 letech 0,001 %. Na obrázcích 1 a 2 je uvedena závislost radiotoxicity vyhořelého paliva a vysoce aktivních odpadů v závislosti na čase. Radiotoxicita je vyjádřena jako množství vody potřebné pro zředění radionuklidů obsažených v 1 kg vyhořelého paliva na nejvýše přípustné koncentrace. Proto rostoucí nejistota budoucí ochrany úložišť po dlouhé době je kompenzována klesajícím rizikem z těchto odpadů. Naproti tomu mnoho neradioaktivních odpadů produkovaných v jiných průmyslových odvětvích je stabilních, což znamená, že se nikdy nerozpadnou a neztratí svoji toxicitu.

7 4. Bezpečnostní požadavky pro zacházeni s radioaktivními odpady Základní principy, kterými se řídi zacházeni s radioaktivními odpady 'RAO). byly ve velké míře všeobecně přijaty. Obecným cílem je zacházet.s radioaktivními odpady takovým způsobem, aby bylo chráněno lidské zdraví a životni prostředí a aby se omezily dopady na budoucí generace. Mezinárodně přijatý způsob splněni těchto cílů je zpracováni všech odpadů do stabilní tuhé formy, uloženi do kontejneru a umístěni do povrchového nebo podzemního ukládaciho zařízení v souladu s charakterem odpadů. (Tam, kde je to vhodne, mohou byt tyto kroky provedeny až po období skladování, které usnadňuje procesy manipulace a uložení.) Použity "vícebariérovy přístup" slouží k tomu, aby radioaktivní latky byly izolovány od životního prostředí řadou oddělených fyzických a chemických barier do te doby. než se v důsledku radioaktivního rozpadu nebudou v podstatě lišit od přírodních materiálů. Vícebariérovy přistup stanoví normy bezpečného uložení RAO, které daleko překračují požadavky na ukládání jiných toxických a nebezpečných odpadů. Principy, kterými se řídí radiologická ochrana, vycházejí z toho, že uvolněné radionuklidy a jimi způsobené dávky musí byt omezeny na hodnoty, které: - jsou zdůvodněny dosaženým přínosem - pro RAO je přínos uvažován v souvislosti s celým procesem výroby elektrické energie a jiným využitím radioaktivních látek - optimalizují ochranu podle principu, že všechny expozice jsou udržovány tak nízké, jak je rozumné dosažitelné při zvážení sociálních a ekonomických faktoru I ALAHA) - u odpadů se toto zvážení vztahuje na vyber variant, napr. mezi oddáleným a okamžitým konečným uložením odpadů - udržují riziko pro jednotlivce na přijatelné úrovni. K zajištění přiměřené bezpečnosti dnes i v budoucnosti slouží systém oznamováni, evidence a povolování, který zajišťuje splnění těchto principů dodržením norem stanovených vnitrními a národními kontrolními institucemi. Principy, kterými se řídí zacházení s RAO, se neomezují na radiologickou ochranu a ochranu životního prostředí a přírodních zdrojů, ale zahrnují i etické a sociální úvahy, a tam, kde to přichází v úvahu, i záruky o nešířeni. Etické a sociální principy jsou péče o ostatní včetně budoucích generací, princip "platí ten, kdo znečisťuje" a náhrada za jakékoliv škody (občanská odpovědnost). Ochrana životního prostředí zahrnuje prevenci a náhradu škod. Cílem záruk o nešířeni je zabránění úniku jaderných materiálů pro vojenské účely. Jednotlivé strategie zacházení s radioaktivními odpady se značně liší. V tom se odráží možnost výběru různých metod vedoucích k dosažení stejných cílů a splňujících stejné zásady, a není projevem nejistoty, jak tyto cíle dosáhnout. Přiměřená úroveň bezpečnosti muže být stanovena a zajištěna řadou různých způsobů. 5. Řešení problémů radioaktivních odpadů v jednotlivých zemích Přehled následujících údajů o jednotlivých zemích zahrnuje rozsah jaderného programu, právní a organizační zabezpečení, charakter a objemy odpadů a národní koncepce jejich odstraňování. Většina údajů je zpracována na základe informačních materiálů vydaných OECD/NEA. 5.1 Argentina Jaderný program V Argentině jsou v provozu dva reaktory typu PHWR o celkovém výkonu 935 MWe, což představuje asi 15 r /r z celkové výroby elektrické energie. Vedle jaderných elektráren se počítá s vybudováním závodů palivového cyklu, probíhá těžba a zpracování uranové rudy na chemický koncentrát, výroba UO2, obohacování uranu a výroba paliva. Připravuje se výstavba závodu na přepracování vyhořelého paliva. Zacházení s radioaktivními odpady Všechna jaderná zařízení jsou v Argentině provozována Komisí pro atomovou energii. Výzkumný program uložení vysoce aktivních odpadů (VAO) je prováděn od roku Koncepce přímého ukládání vyhořelého paliva byla odmítnuta nejenom z hlediska jeho energetické hodnoty, ale i z ekologických důvodů. Byla přijata koncepce ukládání VAO do krystalických hornin v hloubce větší než 500 m. V první etapě prací bylo nalezeno 198 lokalit v žulových útvarech. Z nich bylo vybráno sedm vhodných míst v krajích Chubut a Rio Negro v jižní části země. Ve čtyřech místech 6

8 by] proveden podrobnější průzkum, po kterém se hlavni pozornost soustředila na Sierra del Medio. Bude zde provedeny hydrogeologicky výzkum v hloubce 500 rn až 1000 ni, zaměřeny na získání hydraulické vodivosti formace a fyzikálně chemické vlastnosti spodních vod. VAO budou zpracovány do formy borosilikátoveho skla a uloženy v ocelovém kontejneru s oloveným pláštěm o tloušťce 10 cm, zevně chráněným ocelí. Odpady budou před uložením skladovány 20 let a tepelná zátěž každého kontejneru bude 500 W. Další ochrannou bariéru tvoří vyplněni" prostoru kolem kontejnerů směsí písku a bentonitu. Při maximální přípustné teplotě v hornině 60"C musí být kontejnery od sebe vzdáleny alespoň 5 ni. Bylo zvoleno ukládání do vertikálních vrtů v podlaze chodeb s intervalem 20 m. Přístupové chodby jsou uvažovány ve třech variantách: vertikální šachty, šikmé štoly, anebo jejich kombinace. Náklady na toto úložiště jsou odhadovány na 350 miliónů USD, což zahrnuje projekt, výstavbu, provoz a konečné uložení. Tato částka odpovídá 1,5 r k ceny elektrické energie. Program realizace zahrnuje výstavbu podzemní laboratoře v roce 1998, zahájení výstavby úložiště v letech 2005 až 2010 a uvedení úložiště do provozu v období 2010 až Kontejnery s odpady budou přepravovány po silnici v maximálním množství 180 kusů ročně. Před konečným uložením budou umístěny do dočasného skladu. Pro přepravu ze skladu do místa konečného uložení bude použito speciální přepravní zařízení. 5.2 Belgie Jaderný program V Belgii jsou v jaderných elektrárnách vyráběny 2/3 elektrické energie. V provozu je 7 reaktorů PWR a řada dalších jaderných zařízení, včetně jednoho závodu na výrobu paliva z uranu a jednoho závodu se směsným uran-plutoniovým palivem. V období 1969 až 1974 zde byl v provozu společný závod EUROCHEMIC pro ověření technologie přepracování vyhořelého paliva, který byl předán Belgii a který je dnes vyřazován z provozu. V Ústavu radioaktivních prvků jsou vyráběny radioizotopy a značené sioučeniny. Zacházení s radioaktivními odpady Podle provozního povolení vydaného kompetentními úřady do roku 1980 odpovídali za odstraňování svých odpadů jednotliví producenti. Důležitou úlohu sehrálo Národní středisko jaderného výzkumu (CEN/SCK), neboť jeho úsek pro zacházení s odpady prováděl pro producenty průmyslové zpracování a úpravu velké části nízkoaktivních odpadů. Národní agentura pro zacházení s radioaktivními odpady (zkratka ONDRAF ve francouzštině, NIRAS ve vlámštině a NERAS v němčině) zodpovídá za vypracování národní politiky, která je v souladu s národními předpisy a mezinárodními doporučeními. Je to samostatná veřejně prospěšná agentura, zřízená pro zajišťování plynulého a bezpečného dlouhodobého zacházení se všemi druhy radioaktivních odpadů vyprodukovanými v Belgii. Je pod přímým dohledem ministra hospodářství. Tato agentura přenesla přepravu na dílčí smluvní dodavatele, a zpracování, úpravu a skladování před uložením na BELGOPROCESS, který je ze 100 % financován ONDRAF/NIRAS. Všechny provozní operace jsou povolovány a kontrolovány zodpovědnými bezpečnostními úřady. ON- DRAF/NIRAS má také zodpovědnost za používání vhodných norem. Kromě toho musí předkládat úřadům ke schválení normy, předpisy a specifikace, které mají být použity, zabezpečit jejich použití a zavést výzkumně vývojové programy potřebné pro realizaci politiky zacházení s radioaktivními odpady. Všechny tyto činnosti jsou financovány z prostředků producentů odpadů. Dlouhodobé úkoly, úzce spojené s konečným uložením, budou financovány ze zvláštního fondu vytvořeného z příspěvků producentů odpadů a spravovaného ONDRA/NIRAS. Kromě výše popsaných činností ONDRAF/NIRAS také zodpovídá za řešení určitých problémů přepravy a skladování štěpných materiálů, které vznikají v Belgii, a vyřazování bývalého závodu na přepracování vyhořelého paliva EUROCHEMIC, včetně zacházení se vznikajícími odpady. Operace spojené s přepracováním vyhořelých palivových článků jsou prováděny SYNATOM, který je vlastněn z 50 % soukromými elektrickými společnostmi a z 50 % vládou. Kategorie a objemy odpadů Radioaktivní odpady jsou rozděleny do tří hlavních kategorií založených v podstatě na charakteru a množství radionuklidů, které obsahují. Odpady kategorie A zahrnují materiály obsahující poměrně malá množství radionuklidů beta a gama s poločasem rozpadu zpravidla kratším než 30 dnů. Tyto odpady, které jsou někdy nazývány

9 nizkoaklivni nebo st rudní' aktivní, pocházejí ze současného provozu jaderných elektráren a zařízeni, která vyrábějí nebo používají radionuklidy. Odpady kategorie B jsou tvorený zejména materiály obsahujícími v podstatě zářiče alfa, což jsou obecně radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu, a mohou obsahovat různá množství zářičů beta a gama. Jsou produkovány hlavně zařízeními zpracovávajícími uranové a/nebo plutoniové materiály pro výrobu paliva. Odpady kategorie C pokrývají hlavně vysoce aktivní odpady vznikající při přepracování vyhořelého paliva, které obsahují významná množství zařičú beta a gama, a zářičů alfa s dlouhým poločasem rozpadu. Tyto vysoce aktivní odpady, upravené zavedením do skelné matrice, se často nazývají "vitrifikované" odpady a vznikají v závodech na přepracování vyhořelého jaderného paliva. Roční množství odpadů z různých jaderných činností, včetné odpadů vznikajících při využívání radionuklidů, činí po zpracování zhruba 1200 m'. Objem odpadů, který bude muset byt zpracován v Belgii v období 1985 až 2050, je odhadován na m' pro kategorii A, m pro kategorii B a 5000 m' pro kategorii C. Tyto odhady jsou založeny na 40 letech provozu u všech existujících závodů včetně jejich demontáže a na konstantní produkci odpadů z ostatních zdrojů. Současná strategie zacházení s odpady Celková strategie zacházení s odpady může byt shrnuta následovné: Hlavní výrobci <tj. jaderné elektrárny) sami zpracovávají část svých odpadů s použitím procesů a zařízení potvrzených ON- DRAF/NIRAS a schválených povolovacími úřady. Zbytek odpadů od hlavních producentů a všechny odpady vznikající z jiných zdrojů je přepraven pod zodpovědností ONDRAF/NIRAS do centrálního zařízení pro zpracování a úpravu odpadů v jaderném středisku Mol-Dessel. Vysoce aktivní odpady z EUROCHEMIC jsou vitrifikovány v poloprovoze zvaném PAMELA, vybudovaném Německem v sídle Belgoprocess v Desselu, a společně řízeném na základě smlouvy mezi belgickou vládou, německou vládou a Německou společností pro přepracování vyhořelého paliva. Strategie vypracovaná ONDRAF/NIRAS vyžaduje postupnou obnovu původních zařízení na úpravu nízkoaktivních odpadů v CEN/SCK, z nichž některá byla v provozu více než 20 let. Nová plánovaná zařízení zahrnují vysokotlaké lisování pro nespalitelné odpady a pomocná zařízení pro příjem, skladování, předúpravu, cementaci a kontrolu jakosti, která mají být uvedena do provozu kolem roku V roce 1995 bude existující spalovna spalitelných odpadů nahrazena novou spalovnou. K tomuto účelu ONDRAF/NIRAS hodnotí různé typy vhodné průmyslové jednotky. Upravené odpady, připravené k uložení, jsou v současné době skladovány ve třech různých typech povrchových zařízení, která zahrnují dvě budovy pro skladování odpadů balených do 5 msv/h, z nichž jedna má kapacitu 2750 m a druhá 8300 m'. ale může být rozšířena na m", protože má modulární konstrukci, čtyři stíněné bunkry pro balené odpady do 2 Sv/h s celkovou kapacitou asi 4000 m a větranou skladovací budovu pro vitrifikované vysoce aktivní odpady EUROCHEMIC s kapacitou 250 m'. Tato skladovací zařízení, umístěná v Mol-Desselu, jsou rovněž provozována Belgoprocess. Čtvrté zařízení bude vybudováno pro skladování odpadů z přepracování, včetně vysoce aktivních odpadů, které budou vraceny zpět z přepracovacího závodu v La Hague ve Francii od roku Belgická koncepce ukládání odpadů Ukládání nízkoaktivních odpadu (kategorie A) Do roku 1982 se Belgie podílela na odstraňování upravených nízkoaktivních odpadů ve vzdálené hluboké oblasti severovýchodního Atlantského oceánu. Provoz byl prováděn v rámci mnohostranného programu a pod dohledem Agentury pro atomovou energii OECD. Jako výsledek mezinárodního moratória bylo odstraňování do moří přerušeno v roce 1983, kdy musela ONDRA/NIRAS zahájit výzkum na vývoji pozemního úložiště, umístěného na povrchu, v malé hloubce nebo v geologickém útvaru. Výzkumný a vývojový program dosud pokračuje. Prvním krokem bylo předložit v druhé polovině 1989 první hodnocení různých variant, které by mohly být použity jako náhrada odstraňování do moře. Toto hodnocení je založeno na existujících informacích a teoretických výpočtech a zahrnuje: - Odstraňování nízkoaktivních a středně aktivních odpadů na povrchu nebo v malé hloubce. Podrobnější studie je zaměřena na výběr 4 až 5 možných míst ve vhodných oblastech. - Odstraňování v existujících uhelných dolech, které mají být uzavřeny v příštích letech. Předběžné bezpečnostní studie ukázaly, že toto řešení by mělo být dále prozkoumáno pro ukládání nízkoaktivních odpadů neobsahujících zářiče alfa. - Hlubinné geologické ukládání. Toto řešení je shodné s variantou, studovanou pro ukládání odpadů kategorie B a C v hlubinných jílových vrstvách. 8

10 ONDKAF.NIKAS plánuji-. /< po předloženi \y*li-dku a zhodnoceni \v<' uwdcnyt-h variant by průmyslové úložišti' mohlo!>>t uwdcno do pnnnzu \ letech ]9'.K> až 2005 v zaw.slo.sli na zvolene variantě a schopnosti unulu ro/.liodnout. Ukludunt odpudil nhsahujtvwh suŕtŕc alfa a vyšine aktivních odpadu <ku!cattne B a (') Soupis potenciálne* vhodn>ch hlubinných geologických útvaru pro ukladaní upravených vysoce aktivních odpadu a odpadu se zářiči alfa ukázal, že \ Belgii je možno považovat za vhodne pouze vrstvy jílu a břidlic. Jedna z vrstev, třetihorm vrstva nacházející se pod jaderným střediskem Mol-Dessel, byla zvolena pro program podrobného výzkumu, který je prováděn od r CEN/CSK. Tento program byl zpočátku plně financován belgickou vládou, ale od roku 1976 zčásti Komisi evropských společenství. Od roku 1983 přispívají producenti odpadu na Belgii financovanou část programu. Podzemní laboratoř, známa jako projekt HADES (Experimentálni místo pro ukládáni vysokých aktivitj, umístěna v jílech v hloubce 230 m byla uvedena do provozu v roce Její konstrukce prokázala možnost výstavby velkých podzemních zařízeni použitím bežných postupů Lez zmrazovaní jílu. Předběžná bezpečnostní zpráva (SAFÍR) obsahující hlavni výsledky do roku 1988 byla připravena pro předložení belgickým bezpečnostním úřadům v roce 1989 za účelem dosažení základního souhlasu s touto koncepcí. Dosavadní scénář výstavby počítá s výstavbou úložiště do roku V současné dobé se provádějí na novém demonstračním zařízení zkoušky proveditelnosti ve velkém měřítku. Vyřazeni býualého závodu EUROCHEMIC z provozu ONDRAS/NIRAS a její přidružená společnost byly pověřeny vyřazením by valého závodu EURO- CHEMIC z provozu a připravily rozsáhlý program vyřazení z provozu včetně zhodnocení finančních prostředků potřebných pro provedení tohoto plánu. 5.3 Čína Jaderný program Čínský jaderně energetický program se teprve začíná rozvíjet. Od roku 1990 je v provozu jaderná elektrárna typu PWR o výkonu 300 MWe a další tři elektrárny jsou ve výstavbě. Jaderná elektrárna je považována za jeden z hlavních budoucích zdrojů energie. Dosavadní činnosti zahrnují těžbu a chemické zpracování uranové rudy, difúzni obohacování uranu, výrobu paliva a přepracování paliva pro vojenské účely. Vyhořelé palivo bude do 1000 t skladováno ve vodních bazénech a nad v přepravních a skladovacích kontejnerech. Přechodné skladování, přepracování vyhořelého paliva a uložení vysoce aktivních odpadů budou prováděny na jednom místě, které bude vybráno v poušti Gobi. Nejprve má být vybudován poloprovoz na přepracování vyhořelého paliva a potom průmyslový závod o kapacitě 500 t U/r. Zacházení s radioaktivními odpady Za zabezpečení palivového cyklu zodpovídá Čínská národní nukleární společnost CNNC, pod kterou patří Ústav pro atomovou energii IAE, Ústav technologie jaderné energetiky INET, Čínská společnost jaderného inženýrství zabezpečující dovoz a vývoz a Čínská čong-janská strojírenská společnost, poskytující technické služby a strojírenské práce a kontrahující projekty výstavby. Za jadernou bezpečnost včetně výzkumu zodpovídá Národní úřad pro jadernou bezpečnost NNSA. Při využívání jaderné energie je věnována velká pozornost zacházení s radioaktivními odpady. Tato činnost zahrnuje zpracování a ukládání odpadů. Systém zpracování odpadů využívá zejména spalování odpadů, objemovou redukci, solidifikaci, přepravní kontejnery a skladování. Výzkum geologického ukládání probíhá od roku Na základě podmínek pro výběr lokality a srovnání geologických údajů o celém území bylo předběžně vybráno 6 míst v severozápadním Kan-su, západním Ce-tiangu, severním Fu-džianu, centrálním vnitřním Mongolsku, jihozápadním Šaan-si a centrálním Kuang-dongu. Tato místa se nyní vzájemně porovnávají. Pro ukládání vysoce aktivních odpadů se dává přednost žulovým útvarům a pro nízkoaktivní a středně aktivní odpady se uvažuje o tufech a jílech. Obecné podmínky pro výběr lokality vycházejí ze sociálních a přírodních podmínek. Sociální podmínky zahrnují rozmístění jaderného průmyslu, současný a budoucí vývoj vybraných oblastí, srovnání nákladů a přínosů, ochranu životního prostředí, postoj místních úřadů a vlastní výstavbu a provoz úložiště. Mezi přírodní podmínky patří zeměpisná poloha a přepravní podmínky, topografické a geomorfologické podmínky, geologické podmínky a vlastnosti hornin a minerálů, geologická struktura, seizmické podmínky a hydrogeologické podmínky. Severozápadní část kraje Kan-su je tvořena ve velkém rozsahu vyvřelými horninami, aleje zde velmi silná seizmická aktivita. I když je tato oblast nestabilní, je možno nalézt poměrně stabilní

11 jciji)olli\;i ini-la. ('<-n[r:iliii vinirui Moii^nl>k«ji- puiiu-rim- skjbilni «jl:j^t ;i iwrinm nia: g vhodne mechanické \ l:i>lini!%li..jedna >e u velnu /:ii)>l.ilou :I r hl<-iii-k;i národního h<.i* )odařmv i inalo zajímavou obiam. k t era je přilil vzdálena od /d roju rádioaktívnu*)) odpadu. Scwruz.-ijjadťi ěa*l kr;ij<- Saan-M obsahuji- roz>ahle zulovc iiia>ivv. klére JMJU ťlizko doprat tuch «-.->!. } J u s! <jl.;j w.sadjejji je poměrně mala a oblafl 111:1 dostatečnou -l.iluljtu (Viiiralm ói>l kraje Ku:«n^ óon^ je charakterizována dlouhodobou stabilitou a obsahuji' velké nia-.iv> žulm \ch hornin s nizkusi puči*'m trhlin a velím malyrn množstvím spodních vod. (ieolofjirkv je oblast velnu vhudna. ale určitýrm nevýhodami je blízkost velkého města a veike množství průměrných >ražek. Zapadni tasí kraje (V-ttanj; nabízí vhodne geologické podmínky a je blízko jaderne elektrarn\ Quinshan. Při peolofíiťkcm ukládaní radioakti\n:ch odpadli je velnu důležitý výběr vhodne lokality Výběr je časové náročný a bude vyžadovat 10 až 20 let pro realizaci všech fázi včetně výzkumu v terénu, experimentu ve zvolene lokalitě, vvbéru a <něrťin mi*lu a konečného schváleni. Obvykle je nutne srovnaní a přehodnoceni mnoha předběžně vybraných míst. Predpokladá se. že hodnoceni bude rozšířeno i na dalši oblasti a místa. Na základě dosud provedeného výzkumu a hodnoceni byl učiněn závěr, že v Čině muže byt realizováno geologické ukládáni radioaktivních odpadů. 5.4 Finsko Jaderný program Ve Finsku je v jaderných elektrárnách vyráběno kolem 30 '6 elektrické energie. V provozu jsou 4 reaktory ve dvou místech Loviisa aoikiluoto. Od roku 1962 je ve Finském technickém výzkumném středisku (VTT) v Otariiemi v provozu výzkumný reaktor. Ročné vzniká kolem 70 tun vyhořelého paliva a kolem 300 m' zpracovaných nízkoaktivnich a středně aktivních odpadů. Celkový objem odpadů z vyrazení z provozu současných čtyř reaktorů bude kolem m'. S radioaktivními odpady se zachází takovými způsoby, které zaručují splnění přísných požadavků bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Zacházení s radioaktivními odpady Za bezpečné zacházení s odpady, provedení nezbytných výzkumných a vývojových praď a pokrytí všech nákladů na zacházení s RAO zodovídají producenti odpadů. Podniky zřídily společnou Komici pro radioaktivní odpady fzjt) ke koordinování výzkumných a vývojových prací. Jako řešitelé se podílí řada výzkumných ústavů, univerzit a konzultantů, nůpř. Finské technické výzkumné středisko, Finský geologický průzkum, aj. ZJT zodpovídá za výroční zprávu, roční plán výzkumu a vývoje na následující rok a návrh na následující 4 roky. Cíle a programy zacházení s odpady jsou stanoveny v politickém rozhodnutí vlády z roku Právní základy jsou definovány v Zákoně 1988, který definuje zodpovědnosti, schvalovací postupy a principy financování. Ministerstvo obchodu a průmyslu (KTM) řídí a dohlíží na činnosti zacházení s odpady a výzkumné a vývojové práce. Ministerstvo rovněž financuje výzkumné práce, jejichž účelem je nezávislé posouzení. Finské středisko radiační a jaderné bezpečnosti je zodpovědné za dohled nad bezpečností plánů a činností. Hlavní zařízení pro zacházení s odpady musí být schváleny vládou. Ministerstvo obchodu a průmyslu určuje každý rok poplatky, které zařízení zaplatí do vládou kontrolovaného Fondu radioaktivních odpadů na pokrytí budoucích nákladů na zacházení s odpady. Prostředky fondu budou použity zařízeními zodpovědnými za realizaci odstraňování odpadů, včetně uzavření úložiště. Zacházení s odpady představuje kolem 10 r /r nákladů na jadernou energii. Kategorie radioaktivních odpadu Odpady z jaderných elektráren se dělí podle aktivity a následného zacházení do následujících skupin: - provozní odpady ínízkoaktivní a středně aktivní reaktorové odpady) - odpady z vyřazení z provozu (nízkoaktivní a středně aktivní) - vyhořelé jaderné palivo (vysoce aktivní). Používané a plánované zacházení s odpady a jejich odstranění Ve Finsku není žádné centrální zařízení. Oba podniky IIVO a TVO) mají své vlastní plány zacházení s odpady a termíny realizace. Rozhodující část systému zacházení s odpady je již v provozu. Zařízení, která budou potřebná v budoucnu, jsou ve výstavbě nebo v poloprovozním stavu. Byly rovněž předloženy technické plány systémů, které by mohly být zapotřebí v příštím století. Všechny provozní odpady jsou upravovány a skladovány přímo v elektrárnách. Úložiště budou vybudována v Olkiluoto a Loviise. Později budou tato úložiště rozšířena pro odpady z vyřazování z provozu. 10

12 /.. i n / < i n jr. i i.i, u j i ni n n ia ii.iii.1 -Jil.mjj.i.1111 u / 11. t :11 ] ' ' " '. " ; i! i i ilj --"U \ < 1» I-.!.1! 111 I ilk 1 I L I \ (..,in». ]-..u,i.;ii.i<j, i n. n i /. Í r 111 f t in 11. j u i (n M < / i oi)ji-rn«\a > u ri - dukci.1.i > iiiiifik.ia.-i K.il > - <-/.ilidu -iki.jijuji i ]j.u3t/iťii,i lk' ti 1u/ n 1. tu T V O v.viitiijo-..>].i,j,.i-.i-iii- ~kl.itl<i-..n-i /.iri/«111 - k L u i Kl'.\,pi.j\ ľ!i..í.l pair,.i v < Jlkiluoln Yudm bazt-iiy ULIJI (]< >-(.nvi'limu k. ip. iťilu (Ji"<> ).«ii'i«n <- ťl.««iki / lf'jcí-1 ]l <-1 <-liu ir v u ijľkli:j:nn J V< ) m:j ^ m l i i u \ u - -ľ\i-t>lv\ ni ilv'ij.ľi.11 cla-in jj.ili4.-j IÍ;I i j.jo-iii 4 tjj.i»j «"]<"})< i )i.iii\.i j l. m i j s i yjici d u S S S l í P r c d >d\ iizi'in jf \ \ hoři-u- p;tli\ ii -kl.id«"i a n i ) p<-t 1<-1 -, );ni«-rix- <-3<-ki j. m n - J'ři//riii a Pruiuzni <IÍ) Í.K)Í budou pn-pratmatit pouze ni«-/-i }jr<-j»»;ion:(mii /.;ii<xj<'iii.»kl;ad\ a «W.iMi uuiilr jaderne elektrárny Přeprava vyhořelého paliva 4 * llkolti««t«i je %tru\-.viruu pujii(«-n kíjiuk'iiiin-mu / n;jninlitiny. Pn-pra\a vyhurflchu paliva z l.u\n>> /.pel d.-i SSSH pr«h«h;<b JJH /^l<v.«jiťa JJ<Í tuku 3ÍÍM0. / k/iultirn i/tiihiiilnzm litinttiiv V>stavba uložiňtť VI«J pro provozní odpady v Olkiluotni liyla z.thaji-ii;* v t<jť<- ]!DHH a ZMn/.i-JU iiii:it byt uvcdfiio du provozu v roce lf)í)2. I'Ur/.tMt'je \yliu<l»ia-in kryt>l.'iliťh<'»i puiihtýj i hluuliuv 70;*/ 100 ni. Byl M'hvalcn phaii uln/isli- v l,o\ II>C, alf \>>l.i\lia byla oillo/.<-iia ;i/ <!<j k«nr<' dc<k:*)í«'h.il,vťh U'l. V obou lokalitách Icchnickc 1 piany rovněž zahrnuji v<iln> prostor a pnnun-sr.ny jirojcki taj«z»r-í< ; ' juro odpady z vyřazovaní z provozu. Ľ vyhořelého paliva z JE Olkíluoto -se počíta M- zahraničním prepracovaním. Současné JM*U prováděny výzkumné vývojové prace spojene s technickými piany vyberu lokality hlubinného geologického úložiště ve Finsku. Studie proveditelnosti s podrobným hodnocením bezpečnosti byly předloženy v letech 1982 a Souhlas s dalším vývojem systému úložiště byl dan úřady v roce 1987, Bezpečnost konečného uloženi je založena na pasivním vicebarieroveiu systému skládajícími se z balených odpadů, tlumícího materiálu a tvrdé horniny kolem úložiště. Ulužištč pni lyhořelč palivo V souladu s rozhodnutím o politice provedeném vládou v roce 1983 zahrnuje realizace systému úložiště pro vyhořelé palivo z TVO následující dílčí etapy: - do roku 1985: výběr vhodných oblastí pro výzkum lokality a upřesněni technických plánů ukládání, - do roku 1992: provedeni předběžného výzkumu na několika místech a výběr mist pro podrobný průzkum spolu s upřesněním technických planu. - do roku 2000: provedeni podrobného výzkumu a vyber lokality pro úložiště splňující požadavky bezpečnosti a ochrany životního prostředí, - do roku 2010: předložení podrobných projektu a bezpečnostních zprav pro povoleni výstavby úložiště, - do roku 2020: výstavba a schválení provozu úložiště. Koncepce ukládání spojuje vodorovné tunely se svislými šachtami v podlaze v hloubce několika set metrů v krystalickém podloží. Každá šachta bude obsahovat jeden kontejner izolovaný od okolní horniny pomocnou vrstvou jílu. Závod na úpravu odpadů bude spojený s podzemním úložištěm svislými šachtami. Výzkum v terénu, zahájený na pěti místech v roce 1987, se skládá z leteckého průzkumu, hlubokých a mělkých vrtů a měřeni a odběru vzorků z povrchu a vrtu. Měřeni v terénu a laboratorní zkoušky jsou doprovázeny modelovaním a vyhodnocením pomocí počítače. 5.5 Francie Jaderný program Jaderné elektrárny dodávají asi tři čtvrtiny z vyrobené elektrické energie. To odpovídá asi 59 miliónům tun nafty a téměř 30 '/r francouzské spotřeby energie. Koncem roku 1990 bylo v provozu 56 reaktorů s instalovaným výkonem téměř MWe. Z nich je 52 reaktorů typu PWR ve dvou normalizovaných skupinách 900 a 1300 MWe. Dalších šest reaktorů s celkovým instalovaným výkonem kolem 8300 MWe je ve výstavbě a budou uvedeny do provozu postupně do roku Francouzský jaderny průmysl pokrývá všechny části palivového cyklu: těžbu, obohacování uranu, výrobu uranového a plutoniového paliva, výstavbu a provoz jaderných elektráren a přepracování vyhořelého paliva. Zacházení s radioaktivními odpady Zacházení s odpady se řídí zákonem z července 1975 o ochraně životního prostředí a zpracování a odstraňováni odpadů. Podle těchto právních předpisů se každý producent odpadů musí postarat 11

13 o jejich uloženi na svoje náklady organizací schválenou veřejnými úřady. V případě radioaktivních odpadů v roce 1979 vláda zřídila v rámci Komise pro atomovou energii (CEA) specializovanou národní agenturu ANDRA (Národní agentura pro zacházení s radioaktivními odpady), která zodpovídá za projekci, umístění, výstavbu a provoz trvalých ukládacich zařízení včetně provedení všech nezbytných studií pro tento účel. ANDRA je rovněž zodpovědná za zavedení technických specifikací pro zpracování odpadů, prováděné producenty před skladováním. ANDRA je financována producenty odpadů, a to zejména Francouzskou společností pro výrobu elektřiny (EdF), CEA, a podniky palivového cyklu (napr. COGEMA). Činnosti ANDRA jsou kontrolovány bezpečnostními úřady podléhajícími ministerstvům průmyslu, zdraví a ochrany před technologickými a velkými přírodními katastrofami, a Službou ochrany před ionizujícím zářením. Centrální služba pro bezpečnost jaderných zařízení má technické zázemí ve skupinách odborníků a rovněž v Ústavu ochrany a jaderné bezpečnosti. Dále pak ministři předkládají pravidelné zprávy Nejvyšší radě pro jadernou bezpečnost a informace tvořené vedoucími vědci, členy z průmyslu, zástupci odborových svazů, mluvčími hnutí na ochranu životního prostředí a novináři. Francouzská koncepce zacházení s radioaktivními odpady Zacházení s radioaktivními odpady je založeno na bezpečnostním principu izolace odpadů od životního prostředí po dobu, kdy zůstávají nebezpečné. Ve Francii jsou radioaktivní odpady rozděleny do dvou hlavních kategorií: "Odpady s krátkým poločasem rozpadu" a "Odpady s dlouhým poločasem rozpadu" v závislosti na radioaktivním poločasu rozpadu prvků přítomných v radioaktivních odpadech. Množství radioaktivních látek v odpadech je důležité hlavně z hlediska radiační ochrany a uvolňovaného tepla, a slouží jako kritérium pro další podrozdělení do kategorií. Odpady s krátkým poločasem rozpadu obsahují převážně beta a gama zářiče s poločasem rozpadu do 30 let v malém nebo středním množství. Alfa zářiče se mohou vyskytnout pouze ve stopových množstvích. Většina odpadů s krátkým poločasem rozpadu pochází z provozu jaderných zařízení, laboratoří, nemocnic, aj. S těmito odpady se již zachází v průmyslovém měřítku a trvale ukládány jsou do povrchových úložišť. Odpady s dlouhým poločasem rozpadu obsahují více zářičů alfa, než je přijatelné pro konečné povrchové uložení. Zahrnují nízkoaktivní a středně aktivní odpady alfa (hlavně z přepracování vyhořelého paliva) a vysoce aktivní odpady (štěpné produkty vitrifikované po přepracování nebo možná i nepřepracované vyhořelé palivo). V současné době se tyto odpady skladují na místě vzniku. Ve vhodné době budou trvale uloženy do hlubinného geologického úložiště. Zpracování odpadli V souladu se základními principy bezpečnosti je konečné uložení dovoleno pouze v takové formě, která zabraňuje jakémukoliv riziku, že by byly radioaktivní produkty během zpracování, přepravy nebo dočasného skladování uvolněny. Většina odpadů je pevně vázána v cementu, bitumenu nebo polymerech. Protože Francie prepracováva vyhořelé palivo, byly vyvinuty metody vitrifikace vysoce aktivních štěpných produktů. Tato metoda byla použita v průmyslovém měřítku od roku 1978 firmou COGEMA v Marcoule. Do konce roku 1988 bylo vyrobeno více než 1600 kontejnerů (560 tun). Dvě další jednotky, každá s celkovou kapacitou 150 kg/h (desetinásobek kapacity v Marcoule), byly postaveny v závodě na přepracování vyhořelého paliva v La Hague a jsou v provozu od roku Do konce léta 1991 bylo vyrobeno více než 1000 kontejnerů. Vitrifikované odpady mohou být dočasně skladovány ve vzduchem chlazených bunkrech. Po době chlazení asi 30 let mohou pak být uloženy trvale v hlubinném geologickém úložišti. Odpady s krátkým poločasem rozpadu Vzhledem ke své radioaktivní charakteristice mohou být odpady s krátkým poločasem rozpadu izolovány od životního prostředí uložením v betonových povrchových zařízeních. Potenciální riziko nepřesahuje 300 roků. Tato zařízení jsou chráněna vodotěsným pokrytím proti prosakování srážkových vod. Pomocí systému měřicích zařízení může být kontrolován stav ukládacich zařízení a může být shromážděna a zpracována průsaková voda. Charakteristika lokality, a to zejména hydrogeologická, zajišťuje další bezpečnost. Tyto technologie jsou použity v úložišti v La Manche blízko závodu La Hague, v němž bylo od uvedení do provozu v roce 1969 uloženo téměř m' odpadů. Průmyslové zkušenosti ANDRA jsou založeny na zacházení s asi kontejnery ročně, což představuje kolem m'. Protože kapacita úložiště La Manche bude začátkem 90 let vyčerpána, ANDRA buduje nové úložiště s kapacitou 1 milión m v Soulaines, 200 km jihovýchodně od Paříže. Výzkumné práce před výběrem lokality, projednávání s veřejností a realizace projektu byly spojeny s rozsáhlou kampaní informování veřejnosti a konzultací s místními úřady. Toto nové úložiště zahájilo provoz koncem roku

14 Výzkum odpadů a měření Dlouhodobé zacházení s odpady v ukladacťch střediscích, zejména v povrchových zařízeních, vyžaduje dobré znalosti radiologické charakteristiky v odpadech přítomných raďionuklidů a jejího budoucího vývoje v závislosti na čase. Ve spolupráci s producenty odpadu ANDRA zavedla systém řízení jakosti za účelem kontroly, jak jsou plněny specifikace na technologii zpracování a konečný produkt od zpracovaní až po konečné uložení odpadu. Všechny kontejnery s odpady jsou jednotlivě určeny, evidovány a označeny. Pomocí kódového systému s laserovým čtením je každý kontejner monitorován a jeho určeni je kontrolováno na každém stupni manipulace. Množství každého radionuklidu je přesně sledováno pomocí centrálního výpočetního systému. Odpady s dlouhým poločasem rozpadu Jako téměř všechny ostatní země se i Francie rozhodla u těchto odpadů pro hlubinné geologické uložení (mezi 400 a 1000 mí. Tento typ ukládání by měl být uveden do provozu začátkem příštího století (prozatímní skladovací zařízení by v té době obsahovala m' odpadů alfa a 3000 m skleněných bloků). Během zhruba posledních 20 let byly získány základní technické údaje z laboratorního výzkumu prováděného v různých zahraničních podzemních zařízeních v rámci dohod o mezinárodní spolupráci. Na tomto základě se Francie rozhodla zahájit postup výběru vhodného místa pro konečné ukládání. Průzkum byl zahájen v roce 1987 a bude po něm následovat výstavba dvou podzemních laboratoří se "skutečnými" podmínkami, v nichž budou získány a ověřeny všechny potřebné údaje. V předběžné etapě byly zvoleny čtyři oblasti průzkumu, z nichž každá odpovídá určité geologické formaci na francouzském území: - jíly v severní části Pařížského bazénu (Aisne) - žula (Deux-Sevres) a břidlice (Maine-et-Loire) v západní Francii - sůl ve východní Francii (Ain). Vzhledem k silné opozici na jedné z těchto lokalit vláda rozhodla odložit výzkum v terénu. Rozpočet na zacházení s radioaktivními odpady, který byl schválený parlamentem v roce 1991, navrhuje právní a institucionální rámec, ve kterém by mohly pokračovat průzkumné práce, včetně širokého procesu konzultací pro obce a oblasti, ovlivněné potenciální laboratoří pro odpady. Potvrzuje se jím také nová francouzská politika výzkumu alternativních metod úpravy odpadů před uložením zahrnující separaci aktinidů a jejich transmutaci. 5.6 Indie Jaderný program První jaderná elektrárna byla v Indii uvedena do provozu v roce Je to jaderná elektrárna s reaktorem typu BWR o výkonu 420 MWe. Od té doby stoupl instalovaný výkon jaderných elektráren na dnešních 1600 MWe, což je asi 3 r /r z vyráběné elektřiny. Vyhořelé palivo z jaderných elektráren je přepracováváno k získání uranu a plutonia pro další použití. Vysoce aktivní odpady z přepracování paliva jsou vitrifikovány a budou uloženy do geologického úložiště. Indický jaderný průmysl zahrnuje výrobu těžké vody, těžbu a chemické zpracování uranové rudy, výrobu paliva z UO2, přepracování vyhořelého paliva a vitrifikaci vysoce aktivních odpadů. Zacházení s radioaktivními odpady Do roku 1982 se v Indii nahromadilo 1700 ni H pevných odpadů, 2500 m A nízkoaktivních koncentrátů, 650 m středně aktivních odpadů a 350 m' vysoce aktivních odpadů. Toto množství má vzrůst do roku 2000 na m' původních pevnvch odpadů, nv nízkoaktivních koncentrátů, m středně aktivních odpadů a 8000 m' vysoce aktivních odpadů. Byly vypracovány plány pro přípravu geologického ukládání vysoce aktivních odpadů. Na území Indie se nachází řada vhodných rozsáhlých geologických útvarů, tvořených žulou, čedičem, jílem, břidlicemi a rulou. Pro umístění úložiště se považují za nejvhodnější žula nebo rula. Jako součást geologického programu bylo zřízeno podzemní experimentální zařízení pro studium termomechanických vlastností hornin. Na základě získaných výsledků bude zřízeno poloprovozní úložiště pro výzkum se skutečnými vitrifikovanými odpady. Základní faktory, které jsou zohledněny v kritériích pro výběr úložiště, zahrnují tektonickou stabilitu, charakteristiku horniny, hydrologii, hlediska životního prostředí a sociálně ekonomické faktory. Tektonická stabilita, která je nejdůležitějším faktorem, bude záviset na tlacích, vibracích a pohybech hostitelské horniny. Hostitelská hornina by měla být homogenní a kompaktní v trojrozměrné geometrii. Tenká jílová vrstva nad úložištěm pomáhá zabránit prosakování srážkových vod. Spodní vody jsou hlavní příčinou migrace radionuklidu z úložiště do životního prostředí. Aby bylo úložiště přijatelné pro okolní obyvatelstvo, je nutné, aby bylo v oblastech s nízkou hustotou osídlení a snadným přístupem. 13

15 Podrobný program vyhledání lokality úložiště bude zahrnovat řadu etap. První etapa programu se skládá z průzkumu celého území s výběrem oblastí vhodných pro posouzení a zhodnocení. Hlavní část této etapy již byla provedena. Druhá etapa zahrnuje shromážděni a vyhodnoceni geohydrologických, tektonických a sociálně ekonomických dat. Velká většina údajů již byla shromážděna a na tomto základě byly vybrány některé oblasti pro podrobnější výzkum. Třetí etapa zahrnuje podrobný průzkum ve vymezené oblasti. Ve čtvrté etapě jsou plánovány mikrostudie zaměřené na podpovrchovou charakterizaci geologické formace včetně výzkumu jakosti a pohybu spodní vody. Na základe údajů získaných v předcházejících etapách bude zřízeno poloprovozní úložiště. Při jeho realizaci budou sledovány následující otázky: účinky trhacích prací, měření tlaku v hornině, mechanika deformací, stabilita nosných sloupů, závislost teploty na čase a odezva okolní horniny, tepelná vodivost, tepelná roztažnost, reakce mezi odpady, horninou a spodní vodou, rozpustnost odpadů a kontejneru při zvýšené teplotě, sorpční vlastnosti, trhliny a zlomy a ovéření těžebního, přepravního a manipulačního zařízení. 5.7 Itálie Jaderný program V Itálii jsou dnes vyráběna v jaderných elektrárnách 2 '7r elektrické energie, ale s dalším rozvojem jaderné energetiky se nepočítá. Do roku 1990 se nahromadilo celkem 520 t U ve vyhořelém palivu. V letech 1964 až 1983 byl v provozu poloprovoz přepracování vyhořelého paliva EUREX v Salugii. Byl určený pro přepracování paliva z MTR reaktorů a nízkoobohaceného paliva a má být upravený pro palivo PWR. Bude rovněž doplněna jednotka pro přepracování paliva MOX. Zacházení s radioaktivními odpady Pro zpracování a ukládání nízkoaktivních a středně aktivních odpadů z nemocnic, laboratoří, průmyslových zařízení a jaderných elektráren byla zřízena společnost NUCLECO. Předpokládá se, že bude rovněž provádět vyřazování jaderných elektráren z provozu. Práce v oblasti geologického ukládání odpadů jsou zaměřeny na jílové formace a jsou prováděny zejména v rámci programu Evropského společenství. Jílové formace mohou plnit dvě funkce: - Přímou izolaci, když je jíl použit jako hostitelská hornina - Izolaci různých typů hostitelské horniny úložiště odpadů. Dlouhodobá izolační schopnost jílu byla prokázána zkamenělým pralesem v Dunarobbě v údolí řeky Tibery poblíž Terni. Nachází se zde několik desítek kmenů. Jsou uloženy v jílu po dobu kolem 1,5 miliónu let. Tento objev je zvláštností z několika hledisek. Stromy dosud stojí svisle ve své původní poloze, což je velmi řídký případ. I přes velmi dlouhou dobu uložení jsou kmeny dosud tvořeny dřevem a jejich struktura je dokonale zachována. Ve všech případech hydrogeologická izolace a/nebo geochemická bariéra tvořená jílem zajistily uchování organických látek. Jílové vrstvy s kmeny jsou překryty pískovými sedimenty, ve kterých dlouhou dobu cirkulovala okysličená voda. Fyzikální bariéra je hlavně výsledkem velmi nízké propustnosti jílu. Zlomy a trhliny způsobené tektonickou činností údajně vyvolávají sekundární propustnost jílu. Ale rozsáhlá pozorování potvrzují, že prosakování vody v jílových vrstvách proniká pouze do hloubky několika desítek metrů od povrchu. Geochemická bariéra je výsledkem dvou základních faktorů, a sice výměnné kapacity a fyzikálně chemických podmínek. Dále byl prováděn podrobný výzkum jílů z hlediska jejich propustnosti, oxidačně redukčního potenciálu a odolnosti při ohřívání. 5.8 Japonsko Jaderný program Asi 30 7r z celkových dodávek elektřiny v Japonsku je vyráběno v jaderných elektrárnách. V provozuje 36 jaderných reaktorů, které vyrábějí kolem 28 miliónů kwe. Japonská jaderná elektrárna v Tokai zahájila provoz v červenci 1966 jako první průmyslová jaderná elektrárna v Japonsku. Do roku 2000 se očekává zvýšení výroby jaderné energie na 53 milionů kwe, což odpovídá 40 7c celkových dodávek elektřiny. Jedním ze současných projektů k dosažení nezávislosti v zásobování energií v Japonsku je výstavba velkých zařízení palivového cyklu, zejména závodů na přepracování paliva, závodů na obohacování uranu a povrchového zařízení pro ukládání nízkoaktivních RAO v Rokkašomuře,(Kamikita-gun v prefektúre Aomori). Zodpovědnost za zacházení s radioaktivními odpady Základní pravidla zacházení s radioaktivními odpady jsou určena Komisí pro atomovou energii (AEC) a Komisí pro jadernou bezpečnost (NSC). Kom ise pro ato movou energi i zodpovídá za plánování a rozhodování v oblasti základní politiky zacházení s radioaktivními odpady. Komise pro jadernou

16 bezpečnost je zodpovědná za plánovaní a rozhodovaní v otázkách tykajících se bezpečnostních kritérií a předpisu. Agentura pro vědu a techniku provádí povolovaní pro zacházeni s odpady a jejich ukládáni na základě Zákona o předpisech pro materiály jaderných zdroju, jaderne palivové materiály a reaktory. Povrchové zařízení Japonské průmyslové společnosti pro jaderne palivo pro nizkoaktivní odpady a zařízení pro skladováni odpadli vracených Japonskou společnosti pro palivové služby, které má být vybudováno v Rokkašo-muře, bude povolováno a schvalováno Agenturou pro vědu a techniku (STA). Ukládání nízkoaktivních radioaktivních odpadů Koncem března 1988 objem nízkoaktivních odpadu vyprodukovaných v Japonsku dosáhl množství odpovídající sudů po Z tohoto celkového množství pochází zhruba sudů z jaderných elektráren. Základní politika ukládáni nizkuaktivnich odpadu Některé z nízkoaktivních odpadu vzniklých v jaderných elektrárnách (ty, které jsou v plynné formě, a část, která je v kapalné formě) s úrovní radioaktivity, která je nižší,než je předepsáno zákonem, jsou vypouštěny přímo do životního prostředí. Jsou provedena opatření omezující vznik jiných kapalných a pevných odpadů a tyto odpady jsou pak zpracovány lisováním a solidifikací. Při ukládání těchto nízkoaktivních odpadů by byla dána přednost uložení jak do země, tak i do moře. Ale důležitou podmínkou pro ukládání do moře je mezinárodní souhlas příslušných zemí. Současný stav STA dala souhlas k výstavbe povrchového úložiště nízkoaktivních odpadů v Rokkašo-muře (prefektúra Aomori) Japonskému průmyslu jaderného paliva v polovině listopadu 1990, jehož první část má být uvedena do provozu v roce Í Původní žádost: m :í.(což odpovídá sudů), - Současné plány: m 1 t ož odpovídá 1 miliónu sudů) - Budoucí rozšíření: m' (3 milióny sudů). Ukládání vysoce aktivních odpadů Japonská politika zahrnuje přepracování vyhořelého paliva a využití plutonia a získaného uranu. Kapalné vysoce aktivní odpady vzniklé v přepracovacťch závodech jsou objemově redukovány odpařením a koncentrováním, a pak jsou skladovány přímo v závodě ve speciálních nádržích. Do března 1988 bylo v přepracovacím závodě v Tokai, patřícím Společnosti pro vývoj jaderných elektráren a jaderného paliva, uloženo přibližně 320 m' těchto odpadů. Základní politika ukládání vysoce aktivních odpadu Základní politikou je vitrifikovat vysoce aktivní odpady do stabilní formy, skladovat je let k ochlazení, a pak je uložit do geologických formací hlouběji než několik stovek metrů. Vedle vitrifikovaných odpadů ze závodu na přepracování vyhořelého paliva a VAO z průmyslového přepracovacího závodu (který má být postaven v Rokkašo-muře japonskou Společností pro služby v jaderném palivu) budou do geologického úložiště ukládány také odpady vracené ze zahraničí. Toto geologické úložiště bude realizováno ve čtyřech etapách: - Výběr vhodné geologické formace - Výběr vhodného úložiště - Demonstrace technologie ukládání ve vybraném úložišti - Výstavba, provoz a uzavření ukládacich zařízení. Současný stav Zpracování odpadů: Výzkumné a vývojové práce zaměřené na bezpečnost a spolehlivost vitrifikačního systému jsou prováděny ve Společnosti pro vývoj jaderných reaktorů a jaderného paliva (PNC) a v Japonském ústavu pro výzkum atomové energie ÍJAERI) a vedly k výstavbě vitrifikačního zařízení a závodu pro skladování vitrifikovaných odpadů. Ukládání odpadů: První etapa, výběr vhodné geologické formace, byla ukončena v roce 1984 a druhá etapa byla zahájena v roce To zahrnuje jak výzkumné a vývojové činnosti, tak i výzkum potřebný pro ukládání. 15

17 Ostatní činnosti Odpady; ryřacovani jaderných ;ai-urm ; pmnizu Úroveň radioaktivity většiny RAO vznikajících při vyřazovaní jaderných zařízeni z provozuje velmi main. Jsou prováděny studie racionálního odstraněni těchto odpadu v závislosti na úrovni radioaktivity, noho recyklovaní. Očekává se, že vyřazovaní průmyslových jaderných elektráren z provozu bude v Japonsku zapotřebí v polovině 90. let. Japonsky ustav pro výzkum atomové energie byl pověřen technickým vývojem demontáže energetických reaktoru, k tomu používa od roku 1981 jako model experimentální jadernou elektrárnu JPDR. Dale bylo v prosinci 1988 zřízeno Výzkumné sdruženi pro vyřazování jaderných zařízení z provozu ( RANDEC), které je zodpovědné za výzkum a vývoj vyřazování jaderných zařízení z provozu, s tím spojenou informační službou, výcvikem odborníků a podobně. Rozdělovaní nuklidu a jejich transmutace Nuklidy obsažené ve vysoce aktivních odpadech mohou byt rozděleny podle jejich poločasu a účelu (rozdělování nuklidů). Nuklidy s dlouhým poločasem rozpadu mohou byt přeměněny na nuklidy s krátkym poločasem nebo na neradioaktivní nuklidy (transmutace;. Tímto způsobem mohou byt VAO přeměněny na užitečné suroviny, nebo mohou být účinněji odstraněny. Výzkum a vývoj budoucího rozdělování a transmutace nuklidů bude prováděn v souladu s programem vypracovaným Komisí pro atomovou energii. 5.9 Kanada Jaderná energetika Kanada vyrábí asi sedminu elektřiny v jaderných elektrárnách. V roce 1990 bylo v provozu 19 jaderných elektráren s celkovým instalovaným výkonem MWe. Po dokončení reaktorů, které jsou ve výstavbě v Darlingtonu, celkový instalovaný výkon dosáhne MWe a jaderné elektrárny budou vyrábět 20 r /r elektřiny. Jaderná energie je v Kanadě řízena Řídícím výborem pro jadernou energii, který je agenturou federální vlády. Kanadská společnost pro atomovou energii (AECL) má oprávnění vyvíjet a podporovat jadernou energii v Kanadě. Úspěšně rozvijí reaktory CANDU, které používají jako palivo přírodní uran a jsou moderovány a chlazeny těžkou vodou. Zacházení s radioaktivními odpady Zodpovědnost Základní zodpovědnost za zacházení s radioaktivními odpady nesou v Kanadě producenti odpadů. Kanadská vláda přijala zodpovědnost za zacházení s odpady tam, kde producent odpadů již nemůže být volán k zodpovědnosti (např. již neexistující společnosti), a regionální vlády odpovídají za dlouhodobou bezpečnost uranových dolů a odpadů z úpraven. Federální vláda financuje vývoj technologií pro bezpečné uložení odpadního vyhořelého paliva. Řídící výbor pro atomovou energii schvaluje místa, kde jsou odpady skladovány, a publikoval právní instrukce na ukládání. Základním požadavkem těchto směrnic je, že zatížení budoucích generací radioaktivními odpady musí být omezeno na minimum těmito opatřeními: - Výběrem koncepcí uložení odpadů, které v rozumně dosažitelném rozsahu nevyžadují dlouhodobou institucionální kontrolu k zajištění nezbytné bezpečnosti - Provedením těchto koncepcí uložení ve vhodnou dobu při zvážení technických, sociálních a ekonomických faktorů - Zajištěním, že nevzniká žádné předpovídatelné budoucí ohrožení lidského zdraví a životního prostředí, které by dnes nebylo přijatelné - Zařízení pro uložení odpadů nepřekročí jeden případ vážných zdravotních následků na milión obyvatel a rok. To odpovídá maximální individuální dávce 0,05 msv/rok. Kategorie radioaktivních odpadu S radioaktivními odpady se obecné zachází podle koncentrace radioaktivních látek a délky doby potřebné na rozpad radionuklidů na bezpečnou úroveň. Uranové doly a kalojemy obsahují zbytky z drcení a mletí rudy a chemikálie použité při extrakci uranu. Potenciální nebezpečí vychází ze zavedení chemických znečišťujících látek do životního prostředí, možné fyzické nestability kalojemů a radioaktivních rozpadových produktů uranu a toria. Nízkoaktivní a středně aktivní odpady, vznikající při každodenním provozu reaktorů, zahrnují filtry, textilie používané při údržbě, plastické fólie a ochranné oděvy. Vysoce aktivní odpady jsou 16

18 vyhořelé palivově články vyjmuté z reaktoru nebo odpady vzniklé při přepracování vyhořelého paliva. V současné době je levnější těžit uran než propracovávat vyhořelé palivo CANDU. Presto má AECL technologii pro solidifikaci vysoce aktivních odpadu, které by vznikaly při přepracování paliva, založei.ou na jejich převedeni do vysoce nerozpustného skla nebo keramiky při přípravě ke konečnému uložení. Protože všechny tyto odpady jsou radioaktivní po dobu tisícu let, musí s nimi byt bezpečně zacházeno po velmi dlouhou dobu. Množství odpadu V Kanadě je dnes kolem 165 miliónů tun uranových kalů, což je asi 2 '% z celkového množství důlních odpadu. Do roku 2000 se odhaduje zvýšeni tohoto množství na 230 miliónů tun. Produkce nizkoaktivnich a středné aktivních odpadů činí kolem m'vrok. Dosud se nahromadilo koleni rrť nizkoaktivnich odpadů a do konce roku 1989 se dále nahromadilo ve skladech celkem t vyhořelého paliva. Prováděné a plánované zacházení s radioaktivními odpady Uranové doly a kalojemy Uranové kaly jsou obecně zachycovány v přírodních bazénech uzavřených nepropustnými stavebními hrázemi. Ke kalům se přidává vápno, aby se podpořilo srážení těžkých kovů (např. toria a olova). Oddělená voda se zpracovává chloridem barnatym, který pomáhá odstranit radium tak, že vypouštěná voda splňuje všechny požadavky stanovené předpisy o životním prostředí. Je studována a zkoušena náhrada těchto základních procesů, jako je použití betonových kobek pro kaly z velmi bohatých rud. Stejně jako u jiných důlních kalů je hlavní problém uranových kalů spíše chemický než radiologický. Z některých kalojemů unikají kyselé látky, které jsou nebezpečné pro vodní organismy, a proto musí být chemicky stabilizovány. Je pravděpodobné, že uranové kaly budou vyžadovat nějaký stupeň institucionální kontroly. Nízkoaktiuní a středně aktivní odpady Všechna kanadská jaderně energetická zařízení mají skladovací kapacity pro nízkoaktivní a středně aktivní odpady. Posledních 20 let Ontario Hydro provozovala centrální zařízení pro ukládáni nizkoaktivnich a středně aktivních odpadů z jaderných elektráren v Zařízení pro rozvoj jaderné energetiky Bruce. Ke snížení objemu těchto odpadů se používá spalování a lisování. Ontario Hydro používá čtyři základní způsoby ukládání: - Povrchový, v podzemních železobetonových příkopech - Svislé jámy z betonových dlaždic, které se po uložení odpadů vyplní betonem - Nadzemní betonové bunkry - Budovy pro skladování nizkoaktivnich odpadů. AECL buduje prototyp podzemního objektu odolného proti vniknutí pro trvalé uloženi nizkoaktivnich a středné aktivních odpadů. Výstavba tohoto zařízení má být dokončena v Jaderných laboratořích Chalk River v roce Bude to první trvalé úložiště nizkoaktivnich a středně aktivních odpadů v Kanadě, které po schválení nahradí dosavadní praxi přechodného skladování. Odpadni vyhořelé palivo Vyhořelé palivo je skladováno ve vodních bazénech v kanadských jaderných elektrárnách déle než 25 let a toto skladování může bezpečně a ekonomicky pokračovat po mnoho desetiletí. Používají se rovněž povrchové betonové kontejnery pro suché skladování. Bezpečné skladování vyhořelého paliva je povinností majitelů jaderných elektráren. V roce 1978 se vlády Kanady a Ontaria dohodly o spolupráci na vývoji technologií pro bezpečné trvalé uložení kanadského odpadního vyhořelého paliva a zahájily program zacházení s odpadním vyhořelým palivem. AECL se stala zodpovědnou za zhodnocení koncepce ukládáni vyhořelého paliva do žulových útvarů Kanadského štítu a za vývoj a prokázání s tím spojených technologií. Ontario Hydro byla požádána o vývoj technologií pro přechodné skladování a přepravu vyhořelého jaderného paliva. Od roku 1987 se Ontario Hydro začala plně podílet na financování a řízení kanadského programu zacházení s odpadním vyhořelým palivem. Koncepce trvalého uložení odpadního vyhořelého paliva (vyhořelé palivo nebo solidifikované odpady z přepracování/již značně pokročila a vstoupila nyní do fáze veřejného a právního posuzování. AECL předloží prohlášení o vlivu na životní prostředí jak pro odborné, tak i pro veřejné posouzení v roce Ukládání odpadů pravděpodobné začne někdy kolem roku Kanadská koncepce ukládání navrhuje uložení vhodně balených odpadů do hornin Kanadského štítu. Ukládací prostor bude tvořen stavebním výkopem v hloubce 500 až 1000 m. Odpadní vyhořelé palivo bude uzavřeno v korozně odolných kontejnerech a umístěno do sklepem' v podlaze. Kontejner bude obložen směsí písku a jílu. Po naplnění budou sál, přístupové tunely a šachty vyplněny směsí jílu a drcené žuly a utěsněny. Tento systém vícenásobných bariér je navržen tak, aby splňoval nejpřísnější požadavky na ochranu člověka a životního prostředí. 17

19 Hlavni součásti výzkumného a vývojového programu AECL pro zacházeni s vyhořelým palivem je Podzemní výzkumná laboratoř (URL), která byla vybudována ve velkém masivu horniny známém jako podloží jezera Lac du Bonnet. Je to první takové zařízení vybudované pod vodní hladinou v předtím neporušené žulové hornině. Pracemi v podzemní laboratoři URL a rozsáhlou sítí vrtů kolem ní přispěla Kanada k vývoji metodiky pro geologickou charakterizaci skutečné lokality úložiště. Předběžné podzemní pokusy začaly v roce Ministerstvo energetiky USA, Japonsko a Švédsko při vývoji s URL spolupracovaly. Rozsáhlé napodobován' pokusy prováděné v URL pomohly vědcům stanovit, jak se chovají horniny a voda v hloubkách a jak jsou ovlivněny teplem uvolňovaným vyhořelým palivem. Při těchto pokusech nebyly použity RAO a v URL ani nebyly odpady uloženy. Přeprava Pro veřejnou dopravu vyhořelého paliva do úložiště, přepracovacího závodu nebo centrálního skladovacího zařízení se počítá s různými dopravními prostředky. Ontario Hydro vyvinula přepravní kontejnery pro hromadnou přepravu vyhořelého paliva. Čtvrtinový model byl podroben rozsáhlým zkouškám podle požadavků bezpečnostních předpisů včetně pádu z 9 m, pádu na ocelový hrot a z teplotních a tlakových zkoušek Korea Jaderná energetika Asi 50 7r elektřiny vyrobené v Koreji pochází z jaderných elektráren. V provozuje 9 reaktorů na 4 různých místech. Jaderné reaktory se nacházejí v Kori (4 reaktory), Yonggwangu (2 reaktory), Ulchinu (2 reaktory) a Wolsongu (2 reaktory). Osm reaktorů je typu PWR, jeden je typu CANDU. Jejich celkový výkon je 7616 MWe. Vedle těchto provozovaných jednotek jsou další tři reaktory ve výstavbě v Yonggwangu a Wolsongu. První průmyslový reaktor byl uveden do provozu v roce Korejský ústav pro výzkum jaderné energie (KAERI) provozuje dva výzkumné reaktory a další je ve výstavbě. Zacházení s radioaktivními odpady V Koreji je více než 90 % odpadů produkováno jadernými elektrárnami. Zbytek pochází od ostatních uživatelů radioaktivních materiálů: výzkumných ústavů, lékařských středisek, nemocnic a průmyslu. Otázky spojené se zpracováním a ukládáním RAO byly v Koreji studovány od počátku 80. let a byl zaveden a je realizován program zacházení s RAO. Odpovědnost V Koreji má hlavní zodpovědnost za zaručení bezpečného a účinného zacházení s radioaktivními odpady vznikajícími při využívání jaderné energie ministerstvo pro vědu a techniku (MOST). Korejská společnost pro elektrickou energii (KEPCO), která je majitelem a provozovatelem jaderných elektráren, nese zodpovědnost za financování všech nákladů. Pro toto financování jsou vybírány poplatky z elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách. Ke splnění svých závazků MOST určil KAERI jedinou organizací pro zpracování, přepravu a skladování (přechodné i konečné) všech radioaktivních odpadů jak z jaderných elektráren, tak i od ostatních producentů RAO. KAERI zodpovídá za přípravu, výstavbu a provoz všech zařízení potřebných pro zacházení s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady a za rozsáhlé výzkumné a vývojové práce potřebné k vybudování těchto zařízení. Konečná a dlouhodobá zodpovědnost za to, aby radioaktivní odpady byly odstraňovány způsobem přijatelným pro společnost, leží ovšem na korejské vládě. Vládní úřady sledují a hodnotí činnost KAERI. Vládní úřady MOST dohlíží na plánování a výzkumné a vývojové práce pro zpracování a odstraňování vyhořelého paliva. Dalším hlavním úkolem MOST je stanovit roční poplatky a spravovat finanční systém spojený s poplatky. Korejský ústav pro jadernou bezpečnost (KINS) dohlíží na bezpečnost jaderné energetiky a zacházení s radioaktivními odpady. Jeho úkolem je studovat a hodnotit jadernou bezpečnost a radiační ochranu navržených zařízení a procesů. Zabývá se také výzkumnými a vývojovými pracemi v oblasti jaderné bezpečnosti. Tato agentura podléhá MOST. Množství odpadu Radioaktivní odpady z korejského jaderně energetického programu se liší formou a obsahem radionuklidů v širokém rozsahu od prakticky neaktivních odpadů až po vyhořelé jaderné palivo s velmi vysokou úrovní radioaktivity. Různé druhy odpadů kladou různé požadavky na zpracování a konečné uložení. 18

20 Jsou rozlišovány nízkoaktivm a vysoce aktivní odpady. Nťzkoaktivní odpady mohou být zpracovány a uloženy v jednoduchých sudech. Vysoce aktivní odpady vyžaduji nejenom stínění před radioaktivním zářením, ale také chlazení po určitou dobu, aby se umožnilo bezpečné uložení. Celkové množství radioaktivních odpadů z korejského jaderné energetického programu bylo odhadnuto na t vyhořelého paliva a množství nízkoaktivních odpadu, odpovídající sudů. Ukládáni nizkoaktivnich odpadu Do konce roku 1990 objem nízkoaktivních odpadu vzniklých v Koreji dosáhl kolem sudů po Všechny tyto odpady jsou skladovány ve skladovacích budovách v jaderných elektrárnách a v KAERI. Výbor pro atomovou energii v roce 1988 rozhodl, že MOST a KAERI musí vybudovat ukládaci zařízení kavernového typu do konce Zařízení bude mít počáteční kapacitu sudů a mělo by byt rozšířeno až do 1 miliónu sudů. KAERI se marně bnažila vybrat několik vhodných míst, neboť odpor místního obyvatelstva byl velmi silný. I přes velké úsilí bude velmi obtížné mít takové zařízení ke stanovenému termínu. Přechodné skladování vyhořelého paliva Současná korejská politika zacházení s vyhořelým palivem se týká jeho skladování, dokud vláda nerozhodne o přepracování nebo přímém uložení. Důvodem je, že ekonomie přepracování zatím není odůvodněná, a technologie přímého uložení dosud není plně prokázána. Proto Komise pro atomovou energii v roce 1988 rozhodla, že MOST a KAERI musí vybudovat přechodné skladovací zařízení bazénového typu do konce roku 1997, které bude schopné pojmout až 3000 t vyhořelého paliva. Vzhledem k výše uvedeným problémům s umístěním se zdá, že bude velmi obtížné dokončit zařízení ve stanoveném termínu. Skladovací kapacity v jaderných elektrárnách Protože výše popsaný program zacházení s radioaktivními odpady je zpožděný, KEPCO začala rozšiřovat skladovací kapacity v elektrárnách. Pro nízkoaktivní odpady se staví skladovací zařízení v Kori. Toto zařízení je určeno pro odpady se zaručenou dlouhodobou integritou obalu. Jiné zařízení se projektuje pro Ulchin. Vedle těchto skladovacích projektuje aktivně zaváděna moderní technologie umožňující snížení množství odpadů. Skladovací kapacity pro vyhořelé palivo PWR budou zdvojnásobeny výměnou současných stojanů v bazénech za vysoce kompaktní. Ve Wolsongu se staví suchá betonová sila pro skladování vyhořelého paliva z CANDU. Sila byla uvedena do provozu koncem roku Německo Jaderná energetika Jedna třetina elektřiny vyrobené v Německu pochází z jaderných elektráren. Nejvyšší podíl jaderných elektráren (téměř čtyři pětiny) je ve Šlesvicku-Holštýnsku. Zacházení s radioaktivními odpady Na počátku 60. let začaly diskuse o výběru geologických útvarů, vhodných pro bezpečné ukládání všech druhů radioaktivních odpadů, a bylo rozhodnuto použít solné dómy. V podloží severního Německa existuje více než 200 solných dómů, z nichž některé by mohly být považovány za vhodné pro ukládání radioaktivních odpadů. Vedle výzkumu solné koncepce (výzkumné a vývojové práce v Asse a výzkum lokality Gorsleben) byl prozkoumán i starý důl na železnou rudu (Konrád). Všechna tři místa se nacházejí v Dolním Sasku. V nové spolkové zemi Sasko-Anhalt je od roku 1981 v provozu úložiště nízkoaktivních a středně aktivních odpadů s nízkým obsahem zářičů alfa v Morslebenu. Rozhodnutí o dalším používání tohoto zařízení, tj. pokračování v ukládání odpadů, není dosud učiněno. Zodpovčdnost Zacházení s radioaktivními odpady se řídí Zákonem o atomové energii. Protože radioaktivní odpady zůstávají nebezpečné po dlouhou dobu, právní předpisy vycházejí z toho, že jejich bezpečné odstranění musí být úkolem, vloženým na federální vládu. Až do roku 1989 byl pověřen výstavbou a provozem zařízení pro dlouhodobé skladování a odstranění RAO Fyzikálně technický spolkový ústav (PTB). Od roku 1989 byla tato odpovědnost přenesena na Spolkový úřad ochrany před zářením (BfS). K plnění svých povinností může PTB/BfS využívat třetí strany. Pro tento účel byla založena v roce 1979 Německá společnost pro výstavbu a provoz úložišť radioaktivních odpadů (DBE). 19