VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Romantika českých mlýnů

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Romantika českých mlýnů bakalářská práce Autor: Lenka Čiháková Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2012

2 Anotace Čiháková Lenka: Romantika českých mlýnů. Vedoucí práce Mgr. Eva Horňáková. Tato bakalářská práce se zabývá využitím mlynářského řemesla pro rozvoj domácího cestovního ruchu. Cílem práce je zjištění zájmu potencionálních turistů o mlýny a mlynářské řemeslo. Dále zmapování současného fungování mlýnů v cestovním ruchu. Ke zjištění bylo využito dotazníkové šetření. Klíčová slova mlýny, mlynářské řemeslo, domácí cestovní ruch Abstact Čiháková Lenka: Romanticism of czech mills. Work leader Mgr. Eva Horňáková This bachelor thesis deals with the use of mill craft for the expansion of domestic tourism. The main aim of this thesis is to find interest in potential tourists regarding mills and associated crafts. It discusses further findings regarding the current running of mills to tourism. A questionnaire was used for research. Key words mills, mill crafts, domestic tourism

3 Zde bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Evě Horňákové za odborné vedení, rady a trpělivost při jejím zpracovávání. Velký dík patří i všem respondentům, obzvláště majitelům mlýnů.

4 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

5 Copyright 2012 Čiháková Lenka

6 Seznam obrázků: Obr. 1: Vodní mlýn na horní náhon Obr. 2: Vodní mlýn na střední náhon Obr. 3: Vodní mlýn na dolní náhon Obr. 4: Lodní mlýn Kolárovo, Slovensko Obr. 5: Mlynářský erb Obr. 6: Mlýn v Ostrově u Macochy Obr. 7: Mlýn v Rudicích Obr. 8: Mlýn v Ruprechtově Seznam map Mapa 1: cyklotrasa

7 Obsah Úvod Historie Vodní mlýny Počátky vodních mlýnů Rozšiřování mlýnů Větrné mlýny Vývoj větrných mlýnů ve světě Větrné mlýny v Čechách Typy mlýnů Vodní mlýny kolové Horní náhon Střední náhon Dolní náhon Lodní mlýn Větrné mlýny Větrný mlýn německý Větrný mlýn zděný Mlýnek s větrnou turbínou Proces mletí Mlynářský cech Mlynářský znak Život ve mlýně Strašidla ve mlýně Mlýny v současnosti Dotazník pro turisty Metodika Vyhodnocení dotazníku Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č

8 8.2.8 Otázka č Otázka č Otázka č Závěry dotazníku Dotazník pro majitele mlýnů Metodika Vyhodnocení dotazníku Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Vyhodnocení dotazníku Trasa pro cyklisty Ostrov u Macochy Rudice Ruprechtov Hypotézy Závěr Zdroje Citace Tištěné zdroje Internetové zdroje Obrázky Přílohy... 51

9 Úvod Tématem bakalářské práce je využití mlynářského řemesla pro domácí cestovní ruch. V České republice se nachází mnoho mlýnů, a pokud jsou zachovalé, jsou ideální pro využití v cestovním ruchu. V teoretické části bude shrnuta historie a vývoj mlynářského řemesla v Čechách a popsáno, jak mlýny fungují. Praktická část bude zaměřena na to, jaký vztah mají k mlýnům a mlynářskému řemeslu turisté. Zda se o mlýny zajímají a navštěvují je. Dále bude zjištěno a shrnuto, jak jsou mlýny využívány jejich majiteli. Zda ve svém mlýně umožňují prohlídky, využívají je jako ubytovací a restaurační zařízení, nebo zde melou mouku. Pokusím se navrhnout cyklotrasu nebo zájezd po českých mlýnech. Pro bakalářskou práci byly stanoveny tři hypotézy, které se touto prací potvrdí nebo vyvrátí. K tomu budou sloužit dva dotazníky, z nichž jeden bude určený případným návštěvníkům mlýnů a druhý bude určen majitelům mlýnů, kteří zde nabízí prohlídky. 1. hypotéza Mlynářské řemeslo a mlýny všeobecně nejsou pro turisty příliš atraktivní. 2. hypotéza Turisté by neměli zájem o zájezd po mlýnech v České republice. 3. hypotéza Mlýny jsou funkční, mletí ale není součástí prohlídky. 10

10 1 Historie Počátky mlynářství se udávají do období tisíciletí př. n. l. kdy se zrno drtilo na kameni. Kamenným nástrojům, které k tomu sloužili, se říkalo zrnotěrky a měly kulatý nebo obdélníkový tvar. V období, kdy na našem území sídlil národ Keltů (od 5. století př. Kr.), se začaly používat dokonalejší techniky a v posledním stolení před Kristem se začínají používat i rotační mlýnky, u nichž se horní kámen uváděl ručně do kruhového pohybu. Všechny tyto mlýnky byly využívány v jednotlivých domech a nesloužily jako samostatné výrobní jednotky. Další zdokonalení mlecího zařízení je připisováno Slovanům. Ti už začali kromě kamene používat i dřevo a železo pro tvorbu mlýnků. Tím, jak se mlecí kameny zvětšovaly a vyvíjela se i technika mletí, nebyla lidská síla dostačující. Proto se začaly používat jako hnací síla koně, osli, případně skot. Rozemleté obilí se pak hromadilo a od otrub a šrotu se mouka oddělovala pomocí hrubých a jemných plátěných nebo žíněných sít. To lze považovat za nejdůležitější moment v technologii středověkých mlýnů. Do té doby se totiž mouka prosévala ručně, což bylo značně náročné. Zmechanizování prosévání pomocí pláten nebo pytlíků velmi urychlilo a usnadnilo výrobu mouky. Vznik tohoto druhu prosévání mouky je přiřazován do 15. století. 1.1 Vodní mlýny Počátky vodních mlýnů První doklady o používání vodních mlýnů pochází z Malé Asie z 1. století př. n. l. a jedna z nejstarších zmínek o vodním mlýně je v listině Římanů, kde se píše, že v Malé Asii poznali vodní mlýn. [1] První mlýny, které vznikly v této oblasti, měly horizontální vodní kolo. Oproti tomu, římské vodní mlýny ze stejného období měly vodní kola vertikální a využívaly se v místech s velkým spádem vody. Závěr starověku lze označit jako období technického pokroku v oblasti stavby vodních mlýnů. I přesto byly ve starověku vodní mlýny využívány ke každodennímu hospodaření jen málo, protože byla levná otrocká pracovní síla a obilí se tak stále zpracovávalo na ručních mlýncích. Do Střední Evropy se vodní mlýny dostali přes jihozápad Evropy. První zmínky o mlýnech v nejbližší blízkosti Čech jsou na území Moravy z roku 1150 a ze Slovenska z roku [2] Nejstarší věrohodná zmínka o vodním mlýnu na našem území je 11

11 o mlýnech v klášteře v Hradišti nad Jizerou z roku 1100 a o mlýnech patřících Sázavskému klášteru z roku 1140 a mlýn v Úněticích. Až do 13. století byly vodní mlýny v oblasti Evropy vždy součástí klášterů nebo šlechtických a zeměpanských statků. Důvodem bylo hlavně to, že mlýn byl v této době drahou a náročnou technickou záležitostí. [3] Rozšiřování mlýnů V 16. století se počet mlýnů na našem území začíná výrazně zvyšovat. Důvodem je to, že se zlepšuje hospodářská situace, jsou vyšší výnosy obilí a je možné využívat vodní energie i na poměrně malých vodních tocích. V tomto období se už mlýny nestaví pouze klášterům a velkým panským sídlům. Mlýny se staví ve výrobních centrech, jako jsou železárny nebo sklárny. Objevují se nejen ve městech, ale i na vesnicích i samotách u rybníků a malých potoků. Např. v roce 1590 se na rožmberských statcích nachází 123 poddanských mlýnů a na jeden mlýn tak připadají dvě vesnice. V této době tedy začaly být mlýny součástí krajiny a venkovských sídel. Od 16. století je také patrná snaha o výrobu bělejší a kvalitnější mouky. Objevují se už i příručky, jak správně se má čistá a bílá mouka vyrábět. Další zlepšení se objevilo v oblasti výroby jahel z prosa a pohanky. Původní zpracování bylo změněno a zavedly se tzv. jahelky. To se provádělo tak, že byla jílová spodní vrstva a vrchní vrstva tvořená lehkým přírodním kamencem. Zrno se zde mezi těmito vrstvami oloupalo. Následné roztřídění, které se dříve provádělo prostřednictvím sít, prováděl připojený větrák a lidská činnost. Další fáze modernizace mlynářského řemesla a jeho zprůmyslnění je spojena se zavedením válcových stolic. Ty se začaly vyrábět továrně a to zapříčinilo ukončení řemeslných činností mlynářů na mlecích strojích, což je hlavní zařízení mlýna. Zlepšení činnosti válců v tomto období (19. století) dalo možnost výrobu pomalu automatizovat. Na konci 19. století začínají vznikat nejen poloautomatické ale i automatické mlýny. Ty byly vybaveny speciálními stroji pro všechny fáze šrotování a vymílání. A to znamenalo, že česká mouka konečně mohla být konkurencí pro mouku dováženou z Uherska. S nastupujícím vlivem průmyslu se začaly vyžadovat silnější a spolehlivější motory. Na přelomu 18. a 19. století se tak začaly objevovat první návrhy vodních kol 12

12 s kovovými částmi. Postupně začaly vznikat i celé kovové turbíny, které přinesly lepší využití vodní energie. 1.2 Větrné mlýny Stejně jako mlýny vodní, patří i větrné mlýny mezi první technická zařízení, jejichž pomocí začalo lidstvo používat přírodní energii pro usnadnění své práce. První zmínky o větrných mlýnech pochází již z doby ranného starověku. Jejich cíl byl zajistit základní životní potřebu obživu. Způsob fungování mlýnů se po tisíce let vyvíjel. Protože mlýny měly na vesnicích jednu z nejdůležitějších rolí až do počátku 20. století, můžeme mlýny označit za prapředka nových strojových systémů a také za místo, kde se mohly vyvíjet a předávat zkušenosti z oblasti technologie v praxi Vývoj větrných mlýnů ve světě Již dávno před naším letopočtem se na Blízkém a Středním východě objevují první větrná kola. Hlavním důvodem byl pravděpodobně nedostatek vody. Uvádí se, že nejstarší větrné mlýny, které se dochovaly v oblasti Alexandrie, jsou dokonce 3000 let staré. Na území našeho kontinentu se větrné mlýny začaly stavět mnohem později. Jednen z prvních dokladů o tom, že byl v Evropě vystavěn větrný mlýn, je z Anglie z roku 833. K rozšíření mlýnů po Evropě došlo díky činnosti řádů mnichů. Historikové se domnívají, že obyvatelé evropského kontinentu se o větrných mlýnech dozvěděli od Arabů. Jejich říše se totiž v 8. století rozpínala v oblasti od severní Afriky po Pyrenejský poloostrov. Další, kdo v tomto ohledu mohl mít významnou roli, byly křížové výpravy, podnikané v 11. a 12. století. Velký počet evropských zemí se totiž v této době ve svých dokumentech častěji zmiňuje o větrných mlýnech až v období 12. a 13. století. V tomto období jsou mlýny v krajině již velmi výrazné. Původní mlýny z Orientu dovedli Evropané k dokonalosti tím, že zavedli střechy, kterými se mohlo pohybovat. To umožnilo větrné kolo nasměrovat vhodně vůči právě vanoucímu větru. Tyto mlýny v průběhu let získaly označení holandské a to i přesto, že se používaly nejej v Nizozemí ale i v ostatních zemích Evropy. Mimo původní orientální zděné mlýny se v Evropě začínají v době středověku stavět i dřevěné větrné mlýny. Tyto mlýny se mohly vzhledem ke směru větru otáčet celé. První písemný doklad o tomto druhu mlýnů pochází z poloviny 13. století. 13

13 1.2.2 Větrné mlýny v Čechách První písemný doklad o výskytu větrného mlýnu na našem území nalezneme v Kosmově kronice. Zde se můžeme dočíst, že v roce 1277 v zahradách Břevnovského kláštera stál větrný mlýn. A jak je zde uvedeno, jednalo se o první větrný mlýn v Českých zemích. Důvodem, že první větrný mlýn v Čechách stál právě zde je ten, že Strahovský klášter byl sídlem Premonstrátů. Ti v této době komunikovali hlavně s Francií a předpokládá se, že právě zde získali podklady pro výstavbu takového mlýnu. Podle dalších historických dokumentů a map byly větrné mlýny nejen v Praze, stály i na území Moravy a Slezska. Větrné mlýny byly stavěny pouze na vrcholcích kopců a návětrných rovinách v místech, kde nebyly vodní toky nebo tam, kde vodní toky v zimě zamrzaly a ty, které se často rozvodňovaly nebo ty, kde v době sucha byl vždy nedostatek vody. Dalším požadavkem na místo vhodné pro výstavbu větrného mlýna byl otevřený prostor, kde nebyly žádné překážky (např. stromy, blízké vyšší kopce nebo i postavené objekty). Další podmínkou pro vybudování mlýna bylo i to, aby byl snadno a poměrně rychle dostupný z obce, která žádala o povolení k jeho výstavbě. Nejvhodnější oblastní pro využívání větrné energie se stala střední a severovýchodní Morava a Slezsko. A proto zde bylo větrných mlýnů vystavěno nejvíce z celého území Čech. Největší počet byl vybudován v oblasti od Kroměříže po Opavu. V průběhu třicetileté války bylo mnoho mlýnů naprosto zničeno. Velký rozvoj budování větrných mlýnů v Evropě a i v Českých zemích nastal na přelomu 18. a 19. století. Právě z této doby pochází i velké množství větrných mlýnů, které se na našem území dochovaly dodnes. Pro stavbu mlýnů bylo v tomto období nutné povolení od vrchnostenského úřadu a mlýny tak stavěly hlavně obce. Hlavními příčinami pro výstavbu se uváděla např. příliš velká vzdálenost od vodního mlýna, dlouhodobá sucha, nedostatečné množství vody apod. V době vlády Marie Terezie byly výstavby mlýnů pravděpodobně značně podporovány, protože existovalo doporučení, aby v každé obci stál jeden mlýn. Žádost o výstavbu větrného mlýna podávali obce s tím, že měly sepsanou smlouvu s větrným mlynářem. V některých případech byl majitelem mlýna i samotný mlynář. V obou případech však musel platit vrchnosti poplatky. Mlynářské řemeslo se tak postupně vyvinulo ve svobodnou řemeslnou činnost, která sice nebyla nijak vysoce výdělečná, mlýn byl ale v majetku rodiny a dědil se. Období končícího 19. století a začátek století 20. je dobou rychlého úpadku větrných mlýnů. Větrné mlýny se v této době stávají zastaralými a nemohou již konkurovat 14

14 novým technikám, které se začínají používat v souvislosti s rychlým rozvojem techniky. Ta totiž v této době značně mění i život na venkově. Nově používané parní a válcové mlýny, či šrotovníky fungujucí pomocí elektřiny, měly nesrovnatelně vyšší výkony. Majitelé se proto svých mlýnů v této době vzdávali a snažili se najít jiný způsob obživy, zejména zemědělství. Nové technologie znamenaly úplný konec mlýnů dřevěných. Bylo tomu tak nejen kvůli zastaralým technikám, ale i kvůli tomu, že kvalitní dřevo, ze kterého byly tyto mlýny postaveny, se dalo velmi dobře zpeněžit a méně kvalitní dřevo se použilo jako palivo. Mnohem méně tak byly ničeny mlýny zděné, protože se začaly využívat jako obytné prostory. Pokud se tedy v této době ještě někde používaly větrné mlýny, bylo tomu tak proto, že mlýn se nacházel v nějaké odlehlé oblasti, která měla specifické podmínky a pak také tam, kde mlynáři provozovali svou činnost jako doplňkovou. To, jak moderní technologie pronikaly na venkov, bylo i příčinou zefektivnění fungování těch mlýnů, které nezanikly. Přesto mlýny, které nebyly zničeny do doby první československé republiky, byly pro instituce starající se o památky, významnými technickými památkami. Zajímavostí proto je, že v meziválečném období vznikly v Čechách dva nové větrné mlýny v Droždíně pod Svatým Kopečekem u Olomouce (po 7 letech zbořen) a druhý vznikl ve Spálově v okrese Nový Jičín. K dalšímu značnému rušení větrných mlýnů došlo v době počátku druhé světové války na našem území. Dne 11. listopadu 1941 byla protektorátním ministerstvem zemědělství vydána vyhláška, která nařídila zastavit činnost všech větrných i vodních mlýnů. Mlýny byly zavřeny proto, že mouka znamenala v době války strategickou surovinu, kterou mohli při nelegálním mletí získávat okupanti, odbojáři, nebo partyzáni. Všechny objekty byly úředně zapečetěny a ani majitelé do nich nesměli, pod hrozbou trestu, vkročit. Přesto se v několika mlýnech mlelo obilí načerno. Tím, že se mlýny musely uzavřít okamžitě, nebyla možnost připravit je na delší dobu nečinnosti. Mlýny tak velmi rychle chátraly a mnoho z nich muselo být následně úplně zbořeno. V poválečném období se situace příliš nezlepšila, protože vyhláška z roku 1941 platila i poté, co se okupanti stáhli z našeho území. Mlynáři tak nesměli vykonávat svou činnost a i když dostávali peníze jako náhradu, mlýny stále chátraly, protože mletí se dovolilo jen několika mlýnům. Vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 jenom završilo neblaze se vyvíjející osudy posledních větrných mlýnů v českých zemích. Provozovat větrný mlýn bylo v nových společensko-ekonomických poměrech v podstatě nemožné, z mlynářů se stali 15

15 živnostníci-spekulanti, nepřátelé a vykořisťovatelé venkovského lidu. [dle: JANOŠKA, Martin. Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2003, s. 22. ISBN ]. V této době se opět začaly objevovat pokusy památkářských organizací opravit a zachránit chátrající větrné mlýny. Problém byl ale v tom, že mlýny byly majetkem konkrétních bývalých mlynářů a ti neměli dostatek peněžních prostředků, které by potřebovali na opravu. O to, aby větrné mlýny nezanikly definitivně, se tedy musel postarat stát. Ve státní kase však nebylo příliš mnoho peněz, které by mohly být vyčleněny na opravy. Proto bylo opraveno jen několik málo z nich. Ve druhé polovině 20. století postupně došlo ke změně k lepšímu. Začalo být oblíbené chalupaření a mnoho mlýnů tak za symbolickou cenu koupili zájemci, kteří je přebudovali na obytná stavení. Tím se také bohužel velmi často naprosto změnil celý mlýn. Bylo to však lepší řešení, než mlýny nechat chátrat. Některé vybrané mlýny byly kompletně opraveny a začaly sloužit jako muzea. Po roce 1989 se z mlýnů staly turistické atraktivity a mnoho stále chátrajících mlýnů se začalo opravovat. V dnešní době nehrozí stojícím větrným mlýnům zánik, protože mají své majitele, kteří je opravují a snaží se, aby byly zachovalé. 2 Typy mlýnů 2.1 Vodní mlýny kolové Základním předpokladem pro fungování vodního mlýnu je umístění vodního kola do místa se snadno zajistitelným spádem nebo proudem tekoucí vody. Díky tomu se pak energie tekoucí vody může přenášet a využívat k mletí. Druhy vodních mlýnů se rozlišují podle toho, jakým způsobem je vodní kolo poháněno horním náhonem, středním náhonem nebo dolním náhonem Horní náhon Podstatou tohoto typu vodního mlýnu je, že voda teče shora na vodní kolo. Každá z lopatek kola má pak tvar připomínající misku a jejím cílem je aby v ní voda zůstala co nejdéle. Tím, jak se kolo otáčí, se do lopatek nalévá voda a postupně se z nich zase vylévá, což způsobuje, že polovina lopatek je naplněna vodou a polovina není a díky tomu se pak vodní kolo otáčí. Mlýny poháněné horní vodou se nestavěly jen v oblasti tekoucích řek atd. ale i pod hrázemi rybníků. 16

16 Obr. 1: Vodní mlýn na horní náhon Střední náhon Tento druh vodního pohonu byl používaný mnohem méně, než mlýn s horním náhonem vodního kola. Voda zde dopadá na lopatky kola v jeho polovině a otáčí jej. Tento druh mlýna byl zakládán hlavně v místech, kde byly dva bohatší potoky nebo říčky. [4] 17

17 Obr. 2: Vodní mlýn na střední náhon Dolní náhon Stejně jako vodní mlýny na horní náhon se tento druh pohonu používal velice často. Splav zpravidla nedaleko mlýna, přiváděl vodu do klesajícího náhonu, kde prudký proud vody narážel na spodek kola a otáčel jím. Kola těchto mlýnů byla obzvláště široká a udivovala i svým průměrem. Říkalo se jim hřebenáče. [dle: Kouzlo mlýnů. In: Blog Moraváka [online]. c2012 [cit ]. Dostupné z: 18

18 Obr. 3: Vodní mlýn na dolní náhon Lodní mlýn V tomto případě se jedná o plovoucí stavbu. Tento mlýn však není možno provozovat na libovolném říčním toku vyžadují rychlý dravý proud. Avšak dravý proud nemůže vzniknout na klidném úseku řeky. Dravý proud se vyskytuje v místech, kde řeka sama stéká na relativně krátkém úseku značné převýšení, nebo na úsecích, které taková místa následují. Tedy ani takový mlýn se bez převýšení neobejde. V Čechách se takové mlýny téměř nevyskytují, neboť jsou nejméně efektivní. [dle: Vodní kolový mlýn. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 19

19 Obr. 4: Lodní mlýn Kolárovo, Slovensko 2.2 Větrné mlýny Na území České republiky můžeme v současné době rozlišit tři typy větrných mlýnů. Jsou to větrné mlýny dřevěné neboli německé (rovněž také sloupové nebo beraní), větrné mlýny zděné neboli holandské a malé mlýnky s větrnou turbínou. Některé z existujících objektů vykazují atypický charakter a nelze je zařadit k žádnému z těchto základních typů. V minulosti se na našem území vyskytovaly rovněž malé dřevěné větrné mlýny otáčivé a neotáčivé (horské). Žádný z nich se ale do současnosti nedochoval. [dle: JANOŠKA, Martin. Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2003, s. 43. ISBN ] Větrný mlýn německý Tento typ větrného mlýnu je v České republice tím, který zde býval nejrozšířenější. Je to dáno hlavně tím, že se tyto dřevěné mlýny začaly stavět dříve, než mlýny zděné. Má čtvercový půdorys. Sloupový větrný mlýn dosahuje výšky metrů a půdorys má strany dlouhé 5 6 metrů. Nejdůležitější částí celého mlýna je rovnoramenný kříž 20

20 vyrobený ze dřeva (nejčastěji dubového). Jeho hlavním znakem je, že tento patrový mlýn je možné celý otáčet podle směru větru. Proti větru se mlýn natáčel celý, a to pomocí dlouhého vodorovného ráhna připevněného mezi nosné vodorovné trámy. U malých, dobře vyvážených mlýnů bylo možné provádět otočení ručně, u větších se používal pojízdný dřevěný vrátek zvaný kozlík, který se skládal ze svislého sloupku a vodorovné páky. [JANOŠKA, Martin. Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2003, s. 46. ISBN ] Samotné mlecí zařízení se nacházelo v 1. nebo 2. patře a přízemí sloužilo k odpočinku nebo i jako domov pro mlynáře a jeho rodinu Větrný mlýn zděný Větrný mlýn zděný, nazývaný také jako větrný mlýn holandského typu je typický především zděnou budovou s kruhovým půdorysem. Na střeše je pak posazeno větrné kolo. A celou střechu je možné natáčet podle toho, jak vane vítr. Otáčení střechy je možné díky tomu, že je celá postavena na konstrukci, kdy jsou po koruně zdiva nataženy kolejnice a po těch se pak celá střešní konstrukce otáčí. Průměr kruhové stavby je 7 9 metrů a směrem vzhůru se lehce zužuje, výška je 8 12 metrů [5]. Mnoho těchto zděných mlýnů mělo dvoje dveře. Důvodem bylo to, že větrné kolo mohlo při určitém směru větru ohrožovat vstup do mlýna a proto se pak využívaly dveře druhé. Na rozdíl od větrných mlýnů německých se přízemí používalo nejen jako obytná místnost ale i jako prostor pro mletí Mlýnek s větrnou turbínou Tyto mlýnky jsou nejmladšími typy větrných mlýnů na území České republiky. Vyskytují se na geograficky malém, omezeném prostoru mezi Moravskoslezskými Beskydami a Ostravou. Rozměry obdélného půdorysu se pohybují v rozmezí 2 3 metrů, celková výška včetně nízké sedlové střechy dosahuje zhruba 3 metry. [JANOŠKA, Martin. Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2003, s. 58. ISBN ] Nejvýznamnějším rozdílem vzhledem ke sloupovým a holandským mlýnům je nejen jejich velikost ale i to, že se k pohonu využívala malá turbína vyrobená z kovu. Podle směru větru se pak natáčela jen turbína. Tyto mlýnky mají půdrys ve tvaru obdélníku. Počátek stavění těchto mlýnků je v prvních letech

21 století. Mlýnky s turbínou nesloužily k velké výrobě mouky, ale pouze pro osobní spotřebu jednotlivých rodin. 3 Proces mletí Při mletí bylo ve většině mlýnů zapotřeba dvou lidí. Jedním z nich byl mlynář, který se někdy nechával střídat členem své rodiny. Druhou osobou byl mleč, který si dovezl obilí a chtěl umlít mouku. Více osob bylo potřeba pouze tehdy, když se např. natáčel celý mlýn kvůli změně směru větru nebo třeba při napínání výplní (plachty) do větrného kola. Před samotným zahájením mletí se za přítomnosti mleče, dovezené obilí, z nějž chtěl umlít mouku, zvážilo. Díky tomu se mohl mlynář a mleč snadno shodnout, kolik mouky bude umleto. Aby se všechno obilí mohlo zvážit, používaly se hlavně velké nádoby, které měly objem 36 kg [dle: Technologie mlecího procesu. In: Povětrník: větrné mlýny v českých zemích [online]. c2006 [cit ]. Dostupné z: Dalším krokem, který mlynář učinil, bylo předčištění zrna pomocí stroje, který se nazývá koukolník. Ten byl na ruční pohon a sloužil k odstranění různého plevele. Tím se zrno stalo kvalitnějším. Následoval samotný proces mletí mouky. To probíhalo mezi kameny, které byly od středu ke kraji rýhovány. Mezi těmito kameny se pak drtilo obilí. Nad těmito kameny vysela truhlice, která se směrem dolů zužovala. Dno truhlice tvořila bedna. Do té mletivo padalo a postupně se dostávalo mezi kameny. Zde se obilí očistilo, čímž vznikly otruby a postupně se čím dál více obrušovalo, až vznikla samotná mouka. Jemnost mouky pak byla závislá na vzdálenosti mlecích kamenů. Mouka se pak prosévala několikrát za sebou. Tím vznikalo více druhý mouky. První vznikala nejkvalitnější bílá, víc procesů mletí znamenalo méně kvalitní mouku. Později se místo kamenů začaly používat ocelové válce. Mouky se získávalo 50 až 55 kg ze 100 kg obilí. [dle: Technologie mlecího procesu. In: Povětrník: větrné mlýny v českých zemích [online]. c2006 [cit ]. Dostupné z: 22

22 4 Mlynářský cech Každé řemeslo nebo skupina řemesel byly dříve spojovány do cechů. Ty znamenaly právo provozovat dané řemeslo. Každý, kdo patřil k nějakému cechu, se musel řídit souborem pravidel, které se nazývaly cechovní artikule. V Čechách začaly být cechy udělovány na konci 13. století. První cech, který byl udělen, je cechovní řád pražských krejčí. Ten byl udělen v roce V 15. století pak bylo již 225 řemesel na našem území. Jednotlivé cechy neměly stejnou váhu. Někteří, např. řezníci byli více vážení, než např. mlynáři. Ti totiž původně tvořili jeden společný cech s pekaři, pernikáři a krupaři. Mlynářský cech měli mlynáři společně s pekaři v období vlády Karla IV. (15. stol.). To, že neměli vlastní cech, bylo dáno tím, že mlynářů nebylo tolik. Aby mohli získat cech, museli mlynáři splnit několik požadavků. Tím nejdůležitějším bylo, že mlynář musel složit řemeslné zkoušky. Za nutnost byla považována bezúhonnost. A i po splnění všech podmínek museli dodržovat přísná pravidla. Roku 1859 se cech mlynářů zrušil novým živnostenským zákonem. Mlynáři tak začali vytvářet různá společenství, která sdružovala mlýny. V roce se pak samotné řemeslo mlynářské uzákonilo jako živnost svobodná. 4.1 Mlynářský znak K mlynářskému cechu patřil i znak, který mohli ti, jimž byl cechu udělen používat. Ke vzniku mlynářského znaku se váže i pověst. Ta vypráví o tom, že v době, kdy český kníže Vladislav I. a uherský král Štěpán chtěli uzavřít příměří, byl z Uher vyhán muž jménem Sok. Ten, jelikož byl rozzlobený, že byl vyhnán, vydával se za falešného posla a místo míru zapříčinil velké boje mezi Čechami a Uhrami. Ve chvíli, kdy boj vrcholi a čeští vojáci utíkali, se mezi uherskými vojáky objevil muž v bílé suknici. Ten mnoho z uherských bojovníků zabil. Když to zbylí uherští vojáci viděli, dali se na útěk. Po tomto vítězství kníže Vladislav zjišťoval, kdo byl tím hrdinou. Po zjištění, že je jím mlynář Jiří z Doupova, byl tento muž přivolán ke knížeti Vladislavovi. Poklonil se mu a chtěl mu podat ruku. Zjistil ale, že přišel při bojích o tři prsty. Otřel ruku do své bílé suknice a tím na ní udělal tři pruhy. Kníže poděkoval mlynáři, za jeho čin. Za odměnu mu slíbil, že bude mít on a jeho potomci v erbu tři červené pruhy v bílém poli. 23

23 Obr. 5: Mlynářský erb Tento erb se skládá ze štítu, který je svisle rozdělen na dvě části zeleným pruhem. To proto, že mlynář Jiří z Doupova své protivníky roztínal v půli. V modrém poli se pak nachází ozubené kolo a nad ním kružidlo (odpich) sekerníci je používali při své práci. V pravé, bílé části jsou tři šikmé červené pruhy. Ty symbolizují tři prsty, o které Jiří z Doupova při boji přišel. [dle: Historie: Popis mlynářského erbu. In: Jarošův mlýn [online]. c [cit ]. Dostupné z: 24

24 5 Život ve mlýně Tím, kdo se staral o chod mlýna, byl samozřejmě mlynář. Ten mohl být majitele, ale i nájemcem mlýna. Kromě toho býval mlynář většinou zároveň i zemědělce, protože pouze mlynářská činnost nestačila k tomu, aby sebe a svou rodinu uživil po celý rok. Svůj mlýn si stavěli sami. Museli totiž kromě mlynářského řemesla zvládnout i řemeslo sekernické. Tak si mohli postavit mlýn a i si ho opravovat. Pokud byl ve mlýně dostatek práce, vypomáhal zde mlynářský učeň. Mlynářský učeň se tehdy nazýval prášek a pomáhal při všech možných činnostech ve mlýně. Pracoval za stravu, ubytování a menší kapesné. Pokud se jednalo o veliký mlýn, pracovalo zde už více osob. To ale nebylo časté, protože tak velkých mlýnů bylo jen několik. Co se týká prací ve mlýně, téměř neustále bylo potřeba přenášet pytle obilí i mouky mezi jednotlivými stroji. Dále bylo potřeba, aby někdo pomáhal vyložit obilí od zákazníků, semletou mouku dát do pytlů. Mlynář musel vést i evidenci o tom, kolik semlel a kolik za to dostal zaplaceno. Stávalo se, že pokud měli ve mlýně hodně práce, mlelo se i v noci. To se pak střídala celá rodina. Ve mlýně se jedlo hlavně pečivo z mouky, kterou si mlynář umlel, krupičná kaše, kroupy, oukrop. Zároveň se vařilo z toho, co se vypěstovalo, jelikož mlynář byl zároveň rolník. Chovaly se zde hlavně slepice, kachny, husy, kozy nebo ovce a většinou i vepř a kráva. Díky tomu bylo denně k dispozici mléko a výrobky jako máslo a sýr. Jako všude v té době se i ve mlýně dodržovaly určité zvyky. Ty byly ale v každém mlýně trochu odlišné. Když se mlýn postavil, vždy proběhla oslava, i když bývala většinou poměrně skromná. Mlýn byl ověnčen a vždy zde byl nějaký hudebník, aby se mohlo tančit. Další zvyklostí bylo, že pokud nebylo co mlít, byla ramena větrného mlýna zastavena ve tvaru kříže. Pokud ale byla zastavena ve tvaru připomínajícím X, znamenalo to, že je momentáně mlýn mimo provoz. To bývalo např. ve svátky nebo v neděli. Dalším zvykem bylo, že pokud mlynář zemřel, nemlelo se ve mlýně až do jeho pohřbu. Naopak, když se ve mlýně narodilo miminko, říkal mlynář, že ho přinesl vodník. Ve mlýně se stejně jako kdekoliv jinde ve vesnici slavil i Štědrý den. Tady se ale až do pozdních odpoledních hodin pracovalo jako v kterýkoliv jiný den. Po snídani se až do štědrovečerní večeře držel půst. Navečer se postavil stromek do kuchyně. 25

25 Ozdoby byly klasické slaměné a papírové. Věšelo se na něj ale i perníkové cukroví. Pak se vydrhla podlaha a všichni očekávali místního posla. Ten totiž na Štědrý den podvěčer obcházel všechny domy na vesnici. U každého domu zahrál na trubku koledu a popřál krásné Vánoce. Naopak mlynář mu na oplátku dal nějaké koláče nebo třeba mouku. Poté mohla mlynářova rodina začít slavnostní večeři. Začínalo se modlitbou a vzpomínalo se na zemřelé. Samotnou večeři pak tvořila polévka, pak se podávala krupice s medem, máslem a hořčicí. Po večeři bylo samozřejmostí jít na půlnoční mši, výjimkou byly pouze děti. Ty šly až na ranní mši. 6 Strašidla ve mlýně Nejen s pohádkami je spjata postava vodníka. Zelený mužíček, který žije v řekách, potocích, rybnících a jezerech. Vždy se vyprávělo, že pokud si mlynář vodníka ochočí, může mu vodník v jeho práci pomáhat. Např. se staral o to, aby voda pěkně tekla a mlýnské kolo se pořádně točilo. Za odměnu mu pak měl mlynář umožnit chytat a ve mlýně péct ryby, dostávat mléko a podobně. Ve mlýnech se ale vyprávělo i o dalších strašidlech. Těmi měly být skřítci, kteří se starali hlavně o to, aby se všechna kola správně točila a vše ve mlýně dobře fungovalo. Dále zde byly víly, které čistily vodu, aby se v ní neusadily např. sinice. 7 Mlýny v současnosti Mlýny, které dříve sloužily k výrobě mouky, se dochovaly dodnes. Některé chátrají, zarůstají a jejich majitelé se o ně nestarají, jiné slouží jako obytné stavby a další jsou využívány pro cestovní ruch. Právě ty mlýny, které jsou využívány pro cestovní ruch, jsou důležité pro mou práci. Některé, jako např. Strnadův mlýn, který se nachází nedaleko Sedlčan, byly přestavěny a upraveny jako hotely a restaurace. Mlýny, které jsou přestavěny jako hotely, jsou buď zařízeny dobově a lákají tak na zážitek v podobě přespání v historické budově, jiné jsou zařízeny moderně a návštěvník by téměř nepoznal, že zde býval krásný mlýn. Mlýny určené pro přespávání, se snaží přilákat zákazníky nabízením doprovodných programů a aktivit. Příkladem je Davidův mlýn, který se nachází ve Starých Těchanovicích (28 km od Opavy), zde nabízí hostům možnost využití lanového centra pro děti i dospělé, bubenický kurz, kurz keramický 26

26 nebo kurz flamenca. Naopak Martinský mlýn v Trhových Svinech nedaleko Českých Budějovic, je hotelem dobově zařízeným. Pokoje jsou zde vybaveny dobovým nábytkem a najdeme zde i dobově vybavenou restauraci. Mimo to, mají návštěvnící možnost využít bylinné a pivní lázničky, pořádají se zde různé akce, jako jsou Staročeské Velikonoce apod. Další mlýny jsou zachovalými památkami a lidé mají možnost je navštívit a společně s průvodcem si je prohlédnout, dozvědět se více o historii mlynářského řemesla i konkrétního mlýna, poznat konstrukci mlýnů i mlecího zařízení, architekturu i vybavení. Takovým mlýnem je i středověký vodní mlýn v Hoslovicích u Strakonic. Jedná se o národní kulturní památku a je nejstarším dochovaným vodním mlýnem v Čechách. Existují i mlýny, které spojují možnost přespání v budově přestavěné na hotelové zařízení ale zároveň zde je i muzeum, v němž probíhají prohlídky. Takovým mlýnem je Chadimův mlýn v Horních Dubenkách nedaleko Jihlavy. Zde nabízí ubytování v několika apartmánech a v kempu nacházejícím se na loukách okolo mlýnu. Mimo to je zde ale také původní mlýnice, která slouží jako muzeum. V některých mlýnech se dodnes mele mouka. Ty jsou ale pro návštěvníky nepřístupné. Navíc původní mlecí zařízení v těchto mlýnech nahradily stroje. Příkladem takového mlýna je Pekárkův mlýn, který najdeme v Rantířově u Vyskytné nad Jihlavou. Zde byl původně vodní mlýn s vodním kolem. To bylo ale ve 20. století nahrazeno moderními stroji a turbínami, kde vodní elektrárna odebírá vodu z řeky Jihlavy. Vyrábějí zde pšeničné a žitné mouky podle přání zákazníků. 27

27 8 Dotazník pro turisty 8.1 Metodika Pro zjištění, zda mají lidé zájem a povědomí o mlynářském řemeslu a o mlýnech, byl vytvořen dotazník (viz. Příloha 1). V úvodu dotazníku je krátký text informující případné respondenty o tom, k čemu je tento dotazník určen. Ten se skládá z 10 otázek, jejichž pomocí se zjišťovalo, zda někdy respondent navštívil mlýn, jestli ví o tom, že se v jeho okolí mlýny nachází a má o nich tak povědomí, dále se dotazníkem zjišťovalo, co by ho při návštěvě mlýna zajímalo nejvíce a další otázky. Dotazník byl umístěn na internetový portál určený pro dotazníková šetření K vyplnění byl k dispozici ve dnech 1. dubna dubna Pro získání co největšího počtu respondentů byl dotazník zaslán do 20 klubů turistů a dále také publikován na sociální síti Facebook. Během těchto patnácti dnů dotazník vyplnilo 146 osob. 28

28 8.2 Vyhodnocení dotazníku Otázka č. 1 Tato otázka měla pomoci zjistit, jestli mají lidé vůbec přehled o tom, že se v jejich okolí nachází mlýn. Z odpovědí respondentů vyplynulo, že pouhých 60,27 % respondentů o nějakém ví. Při přihlédnutí k věkovému rozčlenění respondentů v poslední otázce, má nejlepší povědomí o mlýnech v okolí skupina ve věku let, a to 83,33 %. U ostatních věkových skupin se poměr odpovědí ano ne pohyboval na stejné procentuální úrovni jako u výše uvedeného grafu. Pokud bychom rozdělili respondenty na muže a ženy, tak ženy odpověděly kladně v 58,56 % a muži v 65,71 %. 29

29 8.2.2 Otázka č. 2 Zde se zjišťovalo, jestli i respondenti, navštívili v minulosti mlýn a zajímali se tak o mlynářské řemeslo a mlýny vůbec. Z odpovědí vyplynulo, že polovina dotazovaných již mlýn opravdu navštivila. Při rozlišení odpovědí na muže a ženy 62,86 % mužů odpovědělo kladně. U žen byla kladná odpověď u 47,75 % z nich. Tato otázka byla dále rozdělena a podle toho, jak respondent odpověděl, byl automaticky nasměrován na příslušnou otázku. V případě kladné odpovědi, následovala otázka č. 3 a č. 4 a otázku č. 5 pak dotazovaný nevyplňoval a ani se mu nezobrazila. Naopak při negativní odpovědi na tuto otázku přešel respondent k otázce č. 5 a otázky č. 3 a č. 4. se mu nezobrazily Otázka č. 3 Tato otázka zněla Co bylo důvodem Vaší návštěvy? a navazovala na kladnou odpověď u předchozí otázky. Otázka byla otevřená a respondenti tak mohli psát své myšlenky. Zde byly získány různé odpovědi. Mezi ty nejčastěji uváděné patřila například zvědavost, dovolená s rodiči v lokalitě, kde se mlýn nachází, zájem o poznání technologie mletí, přespání ve mlýně přestavěném na hotel, degustace vín ve mlýně upraveném na restauraci, zájem o historii, cyklistický výlet, při němž jeli okolo mlýnu, 30

30 zájem o historii, objevily se i odpovědi týkající se mlýnů v Holandsku a touha vidět tyto světově proslulé stavby. Z uvedených odpovědí byla nejčastější zvědavost, zájem o historii a poznání technologií. Lidé tedy o mlýny a prohlídky v mlýnech zájem určitě mají Otázka č. 4 Tato otázka byla také otevřená, jako otázka č. 3 a také na ni navazovala. Mohli na ni opět odpovídat pouze ti dotazovaní, kteří u otázky č. 2 odpověděli ano. U této otázky se vyskytovalo převážně pět druhů odpovědí, které se až na několik málo vyjímek opakovaly. Nejčastěji bylo jako to, co dotazovaného nejvíce zaujalo, uváděna technologie mletí, což bylo ve 23 případech, dále následovaly se schodným počtem 15 odpovědí architektura a mlýnské kolo. Dále ve 12 případech bylo pro dotazovaného nejzajímavější vybavení a v osmi případech pak historie daného mlýnského stavení Otázka č. 5 Otázka navazovala na druhou otázku a byla určena pro ty dotazované, kteří odpověděli ne a zněla: Pokud ne, chtěl(a) byste navštívit nějaký mlýn? A co by Vás zde zajímalo?. U této otázky 15 respondentů odpovědělo, že by mlýn navštívit nechtělo. Někteří i uváděli důvod např. že necestují po České republice nebo, že se o historii nezajímají. Ti, kteří by ale mlýn navštívit chtěli, jako své důvody uváděli zájem o technologie, zkusit si mlít mouku, vybavení mlýna a také historie navštíveného mlýna a historie mlynářství vůbec. Tři respondenti odpověděli, že by je víc, než mlýny v České republice, zajímaly větrné mlýny v Nizozemsku. 31

31 8.2.6 Otázka č. 6 Jelikož cestovní kanceláře nenabízí zájezdy po České republice, jejichž cílem by byla návštěva mlýnů, zjišťovalo se, zda by o to případně měli lidé zájem. Z dotazníku se ukázalo, že by o něj mělo zájem jen 17,81 % z dotazovaných a dalších 35,62 % neví. Při rozlišení odpovědí mužů a žen z dotazníku vyplynulo, že ženy by měly o zájezd zájem v 17,12 % a neměly v 49,55 %, neví 33,33% z nich. Co se týče mužů, zájem o zájezd by mělo 20 %, neví 42,86 % a zájem nemá 37,14 %. 32

32 8.2.7 Otázka č. 7 U této otázky bylo cílem zjistit, který druh mlýna je pro dotazované atraktivnější. Z odpovědí vyplynulo, že celý 63,7 % by dalo přednost mlýnu vodnímu a 26,71 % mlýnu větrnému. Dalších 9 respondentů odpovědělo, že pro ně není důležité, jestli by se jednalo o vodní či větrný mlýn, 2 respondenti odpověděli, že žádný, dva respondenti neví. 33

33 8.2.8 Otázka č. 8 Tato otázka byla určená k tomu, aby responenti seřadili možnosti a zjistilo se, co je v mlýně zajímá nejvíce. Otázka zněla: Seřaďte podle toho, co by Vás zajímalo nejvíce. Možnosti, které dotazovaní seřazovali, byly přespání v dobově zařízeném mlýnu, vybavení mlýna, konstrukce mlýna, mletí mouky možnost si vyzkoušet. Průměrné pořadí je pak u všech možností velice podobné: mletí mouky 2,123, konstrukce mlýna 2,534, vybavení mlýna 2,795, přespání v dobově zařízeném mlýnu 2,795. Pro dotazované jsou tak zajímavé všechny možnosti, které jsem jim nabídla Otázka č. 9 Pro dotazník se podařilo získat 146 respondentů, z nichž převážnou většinu, tedy 76,03 % tvoří ženy. 34

34 Otázka č. 10 Přesto, že byl dotazník odeslán i do mnoha klubů turistů, většina respondentů byla ve věku let. Vzhledem k tomu, že dotazník byl zveřejněn i na sociální síti Facebook, je celých 71,92 % dotazovaných v této věkové hranici, protože více využívají internet a i tuto sociální síť. 8.3 Závěry dotazníku Cílem tohoto dotazníku bylo zjistit, jestli se lidé o mlýny a mlynářské řemeslo zajímají a mají přehled o mlýnech. Dotazník vyplnilo 146 osob. Z výsledků šetření vyplývá, že dotazovaní nemají příliš velký přehled o tom, jestli se v jejich blízkosti mlýny nachází. Jen necelá polovina respondentů někdy mlynářské stavení navštívila. Lze ale říci, že většina z těch, co ve mlýně nikdy nebyli, by ho rádi navštívili. Zároveň, kdyby cestovní kancelář nabízela zájezd s návštěvou mlýnů, mnou oslovené osoby by to nezajímalo a zájezd by si nekoupili. Z toho vyplývá, že by raději navštívili mlýn sami. Cestovní kanceláře by přesto mohly navrhnout atraktivní zájezd po mlýnech a mohly by tak přesvědčit ty, kteří v dotazníku odpověděli, že neví, jestli by o takový zájezd měli zájem. Ve mlýně by je pak zajímala hlavně technologie, vybavení, historie 35

35 konkrétního mlýna nebo architektura. Pro většinu dotazovaných je atraktivnější mlýn vodní. 9 Dotazník pro majitele mlýnů 9.1 Metodika Dotazník (viz Příloha 2) byl vytvořen pro majitele mlýnů, v nichž jsou pro turisty prohlídky a neslouží pouze jako restaurační a ubytovací zařízení. Cílem bylo zjistit, co zde svým návštěvníkům nabízí. Zjišťovalo se, jestli mají mlýny funkční mlecí zařízení, jestli patří mletí do prohlídky mlýna. Dále se zjišťovalo, jaká je návštěvnost mlýnů, což ale byla otázka nepovinná, protože ne každý majitel na ni chtěl odpovědět. Někteří odepsali, že se jedná o neveřejný údaj. Dotazník určený pro majitele nebo provozovatele mlynářských zařízení, byl vytvořen ze čtyř otázek, z nichž dvě byly otevřené a získávaly se tak konkrétní odpovědi a jedna otázka, týkající se návštěvnosti byla otevřená pro doplnění číselné hodnoty. Dotazník byl zadán na internetovou stránku určenou pro dotazníková šetření Z této stránky se pak dotazník rozeslal do 25 mlýnů. U mlýnů větrných s hledáním funkčních mlýnů pomohla kniha Martina Janošky, Větrné mlýny V Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V této knížce je seznam dodnes funkčních mlýnů. Všechny byly tedy pomocí internetových stránek každého konkrétního mlýna kontaktovány. Další mlýny hledala autorka sama na internetu. Dotazník byl na internetu k dispozici od 1. dubna do 18. dubna. Za tuto dobu byl vyplněn 14 majitelů či provozovatelů mlýnů. To je 56% z dotazovaných. 9.2 Vyhodnocení dotazníku Otázka č. 1 První otázka měla za cíl zjistit, zda se ve mlýnech nabízí prohlídky s průvodcem, bez něj apod. Otázka zněla: Jakou formu prohlídky nabízíte?. Zde devět respondentů odpovědělo, že s průvodcem. Jeden majitel dodal, že část objektu je k prohlédnutí samostatně a část s průvodcem. Další dva majitelé odpověděli, že prohlídku vnitřních prostor nenabízí. Pouze, pokud je majitel doma a má čas, je ochoten případného zájemce provést vnitřkem budovy. Čtyři z těchto majitelů uvedli, 36

36 že ve mlýně provádí sami a nemají na to najatého dalšího zaměstnance. Další tři dotazovaní umožňují prohlídku mlýna bez doprovodu. Z těchto odpovědí tedy vyplývá, že většina mlýnů umožňuje prohlídku pouze s průvocem nebo majitelem a odborným výkladem Otázka č. 2 Jak z grafu vyplývá, funkční mlecí zařízení má pět se čtrnácti mlýnů, což odpovídá 35,71%. Nefunkční mlecí zařízení je v 9 mlýnech což představuje 64,29% Otázka č. 3 Tato otázka byla otevřená a zjišťovalo se, jestli mají návštěvníci možnost vidět nebo si i případně vyzkoušet, mletí mouky. Otázka zněla: Je mletí součástí prohlídky? Pokud není, proč? Dva respondenti odpověděli, že není, bez udání důvodů. Další dva dotazovaní odpověděli, že ukázka mletí je součástí prohlídky. Jeden z mlýnů dodnes mele mouku. V tomto mlýně není ukázka mletí pro návštěvníky možná z hygienických důvodů a z toho důvodu, že by byl problém dohlížet na proces samotné výroby mouky. Další respondent v dotazníku uvedl, že mletí není možné, jelikož nemají dochované původní mlecí zařízení. Jiný dotazovaný uvedl, že celý proces mletí je příliš složitý, a pro původní dochované zařízení je příliš zatěžující a proto nemohou mletí ukazovat 37

37 návštěvníkům. V dalších dvou odpovědích se zjistilo, že to není možné, protože zařízení je původní a se zpracováváním mouky by se do mlýna pravděpodobně dostal červotoč, který by mohl celou původní dřevěnou konstrukci mlýna zničit. Další dva mlýny nemají dochované kompletní mlecí zařízení, ale jen část (u jednoho z nich chybí hlavní kolo), což znemožňuje mletí. Dva dotazovaní uvedli, že mletí je součástí prohlídky. Jeden z nich uvedl, že pouze v případě příznivých větrných podmínek. Další odpovědí bylo, že vodní mlýn ve Slupi nemá původní mlecí zařízení, ale jsou zde instalovány době odpovídající zažízení. Ty jsou již nefunkční, a pokud by chtěli začít mlít mouku, museli by najmout další zaměstnance, jelikož je to pro ně v současnoti při provádění návštěvníků nemožné Otázka č. 4 Tato otázka byla dána jako nepovinná, protože někteří majitelé odpovídali na , že se nejedná o veřejný údaj a nemohou ho tak poskytnout. Přesto 8 respondentů odpovědělo. Z odpovědí vyplývá, že množství návštěvníků se v každém z mlýnů velice liší. Nejvyšší návštěvnost má mlýn ve Slupi. Zde mají během roku návštěvníků. 38

38 Jejich výhodou je bezesporu to, že mlýn patří technickému muzeu v Brně a je uvedený i na jejich internetových stránkách, čímž mohou získat více návštěvníků. 9.3 Vyhodnocení dotazníku Z tohoto dotazníku, určeného pro majitele nebo provozovatele mlýnů, byly získány odpovědi od čtrnácti majitelů. Z odpovědí se zjistilo, že nejčastější způsob, jak si prohlédnout mlýn je s průvodcem, jímž bývá často i samotný majitel. Většina mlýnů již nemá ani funkční mlecí zařízení. V těch mlýnech, kde mlecí zařízení je funkční, mají mletí jako součást prohlídky pouze ve dvou. Jiní sice mají funkční mlecí zařízení, ale nemají možnost ukazovat návštěvníkům, jak se mlela mouka, protože by se celé zařízení nenávratně poškodilo. Při snaze zjistit návštěvnost mlýnů se narazilo na problém, že ne každý majitel chtěl tento údaj sdělit. Přesto se několika odpovědí dostalo a návštěvnost se pohybuje ve velkém rozmezí návštěvníků za rok. 10 Trasa pro cyklisty Jelikož z dotazníku vyplynulo, že turisté by raději mlýny poznávali sami, bez jakýchkoliv závazků, byla navržena trasa po větrných mlýnech poblíž Macochy. Jedná se o oblast turisticky velmi populární a je zde mnoho značených cyklistických cest, které se daly využít pro tuto konkrétní trasu. Ta zahrnuje trasu z Ostrova u Macochy, přes Rudice a Ruprechtov. Zde mohou zájemci buď přespat, jelikož je zdejší mlýn využíván jako muzeum, ale i jako penzion (pro 6 osob) nebo se mohou vrátit zpět do Ostrova u Macochy. Začátek trasy je v Ostrově u Macochy, jelikož je zde mnoho jeskyní a propast Macocha. Celá trasa by tak nebyla pouze o mlýnech ale i o možnosti prohlídky např. Punkevních jeskyní. Z Ostrova u Macochy je cesta k samotným Punkevním jeskyním dlouhá 8,5 km s tím, že se jede po cyklotrasách. Dále by trasa z Punkevních jeskyní pokračovala do Rudic, kde je mlýn a v něm muzeum speleologie. Tato část trasy je dlouhá 11 km. Následovala by cesta do Ruprechtova. Zdejší mlýn slouží jako penzion. Mimo sezonu funguje jako muzeum. Z Rudic do Ruprechtova je to 12 km. A cesta z Ruprechtova do Ostrova u Macochy pak měří 13 km. Celková délka trasy je tedy 44,5 km. 39

39 Na trase se nachází mnoho restaurací. Několik jich je v Ruprechtově, další jsou v Jedovicích u Rudic. Zde by se pak mohli cyklisté občerstvit, naobědvat apod. Trasu jsem do mapy zadala pomocí internetové stránky mapy.cz Mapa 1: cyklotrasa 10.1 Ostrov u Macochy Zde se nachází větrný mlýn holandského typu. Postaven byl pravděpodobně v roce Samotné mletí mouky zde probíhalo až do roku Poté ale mlýn zůstal obydlený a je tomu tak až do dnešních dní, proto nechátrá. Ve mlýně se stále dochovalo mlecí zařízení. Přesto byl ale objekt uvnitř upraven pro potřeby majitele, který mlýn využívá jako rekreační obydlí. Mlýn tak není přístupný. Přesto je ale díky tomu, že stojí na kopci dobře vidět a je dominantou obce. 40

40 Obr. 6: Mlýn v Ostrově u Machochy Nedaleko od Ostrova u Macochy najdeme spousty jeskyní a dalších zajímavostí. Jedná se např. o Punkevní jeskyně, jeskyni Balcarka, propast Macocha, zříceninu hradu Blansek a spousta dalších jeskyní a atraktivit. Pro svou trasu jsem zvolila Punkevní jeskyně a Macochu. Propast Macocha má hloubku více jak 138 m a je tak největší propaství ve svém druhu u nás. Horní část propasti je dlouhá 174 m a široká 76 m [dle: Propast Macocha. Propast Macocha [online]. c [cit ]. Dostupné z: Na okraji byly vybudováný dva vyhlídkové můstky. Macocha vznikla propadem stropu velké jeskyně. Protéká jí Punkva a doplňuje tak vodu do dvou jezírek, které zde jsou. Turisticky nejoblíbenějšími jeskyněmi Moravského krasu jsou Punkevní jeskyně. Ty totiž umožňují dostat se na dno propasti Macocha. Jeskyně jsou součástí nejdelšího systému jeskyní v České republice, který se nazývá Amatérské jeskyně. 41