VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Mykotická onemocnění ve společnosti

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Mykotická onemocnění ve společnosti Bakalářská práce Autor: Tereza Tůmová Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2015

2

3 Anotace Bakalářská práce na téma Mykotická onemocnění ve společnosti je rozdělena na část teoretickou, praktickou. Teoretická část se zabývá problematikou mykotických onemocnění, jejich příčinami, rozdělením, klinickými projevy, terapií a prevencí. Praktická část obsahuje výzkum, jehož hlavním cílem bylo zjistit zkušenosti veřejnosti s mykotickými onemocněními a jejich prevencí. Jako výzkumná metoda byl použit dotazník. Výsledky výzkumu jsou uvedeny v grafech. Klíčová slova Mykotická onemocnění, mykóza, plíseň, kvasinka, kandidóza, společnost. Abstract The bachelor thesis on the topic "Fungal Infections in the Society" is divided into a theoretical and a practical part. The theoretical part deals with fungal diseases, their causes, division, clinical manifestations, treatment and prevention. The practical part includes research which main objective was to determine the experiences of the public with fungal diseases and their prevention. As a research method was used questionnaire. The research results are presented in graphs. Key words Fungal Infections, Fungal, Fungus, Candida, Candidiasis, Society

4 Prohlášení: Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

5 Poděkování Především děkuji Mgr. Radce Křepinské za odborné vedení bakalářské práce, trpělivost, připomínky, rady, konzultace a čas, který mi věnovala. Dále děkuji všem respondentům z řad společnosti, kteří si našli čas a byli ochotni vyplnit dotazník.

6 Obsah 1 ÚVOD a cíle práce Cíl práce Hypotézy TEORETICKÁ ČÁST Anatomie kůže Mykotická onemocnění Příčina onemocnění Klinický obraz a rozdělení mykóz Diagnostika Terapie Prevence dermatomykotických onemocnění PRAKTICKÁ ČÁST Metodika výzkumné práce Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi ZÁVĚR SEZNAMY Seznam použitých zdrojů Seznam grafů PŘÍLOHY Dotazník... 49

7 1 ÚVOD A CÍLE PRÁCE Jako téma mojí bakalářské práce jsem si vybrala Mykotická onemocnění ve společnosti. Tato onemocnění jsou velice rozšířená ve společnosti a téměř každý třetí se s nějakou formou dle statistik minimálně jednou za život setkal. Vedle zubního kazu je to nejčastější onemocnění, které postihuje populaci. Mykózám se bohužel často nevyhnou ani lidé, kteří dbají pravidelně a pečlivě na základní hygienické návyky. Je to rozšířená skupina kožních chorob, která vyžaduje pozornost nejen odborníků, ale i široké veřejnosti. Svojí prací bych chtěla přispět k této problematice. Mykózy nejsou smrtelná onemocnění, ale dokáží potrápit a znepříjemnit běžný život. Pokud se jedná o mykózy na kůži, jedná se poměrně nevzhledná onemocnění a pacienty tak trápí i vizuální stránka onemocnění. Můžou se vyskytnout prakticky všude, obvykle a nejčastěji se objevují mezi prsty na nohou. Je nutné plíseň včas léčit, jelikož by hrozilo rozšíření po těle a zhoršení příznaků, jako je například postižení nehtů, které je z časového hlediska mnohem náročnější na léčbu. Naopak kandidózy jsou sice ukryty na sliznicích, ale jsou neméně nepříjemné. Ve své práci jsem se snažila zjistit zkušenosti veřejnosti s mykotickými onemocněními, kolik dotazovaných se již setkalo s jakoukoliv formou mykóz/kandidóz, a případně, jakou volili formu léčby tohoto onemocnění. Dále jsem chtěla zmapovat, jak respondenti přistupují k prevenci, a také prověřit informovanost a znalosti o těchto poměrně rozšířených onemocněních. Moje práce je rozdělena na dvě části, a to teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem rozebrala anatomii největšího orgánu lidského těla-kůže, dále také kožních derivátů, jelikož je oboje napadnutelné mykotickými onemocněními. Pokračovala jsem popisem vlastních mykotických onemocnění, včetně diagnostiky, léčby a prevence. V praktické části jsou zpracovány výsledky výzkumu, které jsou uspořádány do grafů. Ty názorně a přehledně ukazují, jak dotazovaní respondenti odpovídali a procentuálně vyjadřují častost odpovědí. 7

8 1.1 Cíl práce Cílem práce je zjistit zkušenosti veřejnosti s mykotickými onemocněními a jejich prevencí. Vedlejším cílem je zjistit informovanost veřejnosti o mykotických onemocněních Hypotézy 1. Domnívám se, že 30 % respondentů se již setkalo s mykotickým onemocněním kůže. 2. Domnívám se, že 45 % respondentů se již setkalo s kvasinkovým onemocněním, nejčastěji s kvasinkovým onemocněním genitálu. 3. Předpokládám, že 30 % dotazovaných již navštívilo lékaře s mykotickým nebo kvasinkovým onemocněním a stejné procento respondentů používá preparáty ordinované lékařem. 4. Domnívám se, že méně než 35 % populace neužívá žádné přípravky na obnovení mikroflóry při léčbě antibiotiky. 5. Domnívám se, že 50 % respondentů bude používat alespoň 3 opatření k předcházení plísňových onemocnění v běžném životě. 6. Domnívám se, že alespoň 70 % dotazované populace, bude mít povědomí, co jsou mykotická onemocnění, kde je velké riziko nákazy, kde na kůži se nejčastěji mykotická onemocnění vyskytují, a také, že budou vědět, zda plísňová onemocnění vyžadují odbornou léčbu. 7. Předpokládám, že 60 % zná alespoň 3 faktory, které přispívají ke vzniku kvasinkových onemocnění. 8

9 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Anatomie kůže Kůže kryje zevní povrch těla. Spolu s přídatnými orgány (nehty, vlasy, chlupy a další) tvoří kožní ústrojí. Je to dvojvrstevný protektivní systém, který je značně individuální pro každého svého nositele. Kůže chrání vnitřní prostředí organismu, produkuje vitamín D3, svou pigmentací chrání před UV zářením a podílí se na termoregulaci. V kůži jsou uloženy žlázy a řada receptorů. Kůže je složitý orgán, který zaujímá zhruba 1,6-1,8 m 2 plochy, což činí přibližně 5-9% celkové hmotnosti člověka. (Naňka 2009; Dylevský 2009) Kůže se skládá ze tří vrstev: z pokožky-epidermis, škáry-dermis a kožních derivátů pokožky. Pod kůží je vrstva podkožního vaziva-tela subcutanea. Je řídké, může se posouvat a spojuje kůži s povrchovými fasciemi a periostem. (Naňka 2009; Dylevský 2009) a) Pokožka (epidermis) - je tvořena mnohovrstevným, dlaždicovým epitelem, který na povrchu rohovatí. Je tvořena keratinocyty, které jsou uspořádány do pěti vrstev, které mají za úkol proces nazývající se rohovatění, neboli keratinizaci. Postupně se posouvají směrem k povrchu, oplošťují se a olupují ve formě šupinek. Celý cyklus rohovatění trvá 3-4 týdny. Epidermis dále obsahuje melanocyty, které obsahuji tmavé barvivo melanin. Melanin je citlivý na UV záření a je na něm závislá pigmentace kůže barvení kůže do hnědého tónu. Nahromaděním melanocytů v epidermis může vzniknout melanom. Další složkou epidermis jsou Langerhansovy buňky, které pochází z kostní dřeně a do epidermis se dostanou kožní cestou. Pomáhají kůži chránit před mikroorganismy, které zneškodňují. Dále zde nalezneme Markelovy buňky, které jsou v kontaktu s nervovými buňkami. Slouží k vnímání dotykového čití. Nejvíce se nacházejí v místě folikulů a jsou zde díky procesu migrace. (Naňka 2009; Dylevský 2009) b)škára (dermis) - povrchová vrstva škáry se skládá z kolagenních a elastických vláken, která zajišťují pružnost, roztažitelnost, pevnost, štěpitelnost kůže v určitých směrech. Při nadměrném roztažení škáry dochází k rupturám, které se projevují jako drobné bílé jizvy, nazývané strie. Hlubší vrstva je místy volná a místy fixovaná k pokožce. Je zde síť kapilár, která vyživuje pokožku. (Naňka 2009; Dylevský 2009) 9

10 c)podkožní vazivo (tela subcutanea) - spojuje podkoží s fascií nebo periostem. Podkožní vazivo je tvořeno lalůčky tukové tkáně, které obklopuje síť vazivových vláken. V okolí potních a mazových žláz se nachází hojné cévní a lymfatické pleteně. (Naňka 2009; Dylevský 2009) d)kožní deriváty (adnexa) - jsou kožní žlázy (mazové, potní, mléčné), nehty, vlasy/chlupy. Potní žlázy jsou uloženy v podkožním vazivu. Ústí na samotný povrch kůže. Patří mezi exkreční žlázy a velice se podobají ledvinám. Nejvíce se nachází na dlaních, ploskách nohou, ve střední části zad. Úplně chybí na žaludu penisu a na slizničním okraji rtů. Modifikované potní žlázy produkují aromatické pachové látky a nacházejí se v podpaží a v kůži zevního genitálu. (Naňka 2009; Merkunová, Orel 2008; Dylevský 2009; Slezáková a kolektiv 2014) Mazové žlázy ústí do vlasových pochev a jsou uloženy ve škáře. Slouží k produkci ochranného nesmáčivého filmu vlasů, chlupů a kůže. Nejvíce jich je na kštici a úplně chybí na dlaních nebo ploskách nohou. (Naňka 2009; Merkunová, Orel 2008; Dylevský 2009; Slezáková a kolektiv 2014) Mléčné žlázy, jsou největší apokrinní kožní žlázou lidského těla. U žen je vyvinut díky tuku prs, mamma. Vytváří se u obou pohlaví z párové mléčné lišty, na které se mohou během života objevit nadpočetné mléčné žlázy. Na konci gravidity a v průběhu kojení a laktace se tvoří mateřské mléko. (Naňka 2009; Merkunová, Orel 2008; Dylevský 2009; Slezáková a kolektiv 2014) Nehty jsou silné zrohovatělé destičky, pokrývající hřbetní část posledních článků prstů ruky a nohy. Nehet vyrůstá z buněk nehtového lůžka a vazivové proužky jej připevňují ke spodině. (Naňka 2009; Merkunová, Orel 2008; Dylevský 2009; Slezáková a kolektiv 2014) Vlasy/chlupy se skládají z vlasového kořene, uloženého ve vlasovém míšku a z kmene, který tvoří povrchovou vrstvu vlasu. Míšek je na povrchu pokryt nervovými zakončeními a upínají se na něj jemné kožní svaly, které při stahu napřimují chlupy a vlasy. Vlas/chlup má tři vrstvy: zevní vrstvu-obsahuje velké množství keratinu, střední kůru-obsahuje nejvíce pigmentu, a vnitřní dřeň, která často schází u tenkých vlasů. Barva vlasů závisí na množství produkovaného melaninu. Šedivění vlasů způsobuje 10

11 úbytek pigmentace a vzduchové bublinky mezi buňkami vlasového kmene. (Naňka 2009; Merkunová, Orel 2008; Dylevský 2009; Slezáková a kolektiv 2014) 2.2 Mykotická onemocnění Mykózy, jinak také řečeno plísňová onemocnění, jsou onemocnění vyvolaná mikromycetami neboli houbami. Těmto mikroorganismům se daří ve vlhkém, neprodyšném prostředí a jsou odolné vůči zevním vlivům. Patří mezi nejčastější kožní onemocnění a řadí se mezi tzv. civilizační choroby, které jsou více či méně infekční. Povrchové mykózy postihují kůži a viditelné sliznice. Hluboké mykózy postihují orgány a celé orgánové soustavy. Počet vzniku těchto onemocnění vzrůstá díky používání širokospektrálních antibiotik, kortikosteroidů, cytostatik i chirurgických výkonů s nutnou následnou imunosupresí (např. transplantace). (Navrátil 2008; Nováková 2011) Příčina onemocnění Vlastní a nejčastější příčinou jsou paraziti rostlinného původu, kteří se řadí, z botanického hlediska, do říše hub zvané dermatofyta. Pouze jejich malá část je patogenní pro člověka. Těla hub se skládají většinou z jedné nebo více buněk, které neobsahují chlorofyl a povětšinou se spojují do dlouhých vláken. (Dastychová, 2008; Schindler, 2014) Některé houby, které jsou patogenní pro člověka, vegetují v půdě, nazývají se geofilní druhy, nebo na rostlinách a při vhodných podmínkách se mohou přenést na pokožku člověka, a způsobit tak onemocnění. (Dastychová, 2008; Nováková, 2011) Další skupinu hub tvoří houby parazitující na kůži zvířat, a nazývají se zoofilní druhy. Mají možnost přenosu a vzniku chorobného procesu na kůži člověka. Často dochází k přenosu z hovězího dobytka. (Dastychová, 2008; Nováková, 2011) Antropofilní druhy jsou těmi, které vegetují pouze na lidské pokožce. Mohou buď přenosem přímým, nebo zprostředkovaným různými předměty, které běžně denně používáme, infikovat další osobu. (Dastychová, 2008; Nováková, 2011) 11

12 Dermatomykózy lze dělit dle patologické lokalizace v kůži na: 1. Keratomykózy, kde patologický proces postihuje pouze rohovou část pokožky. 2. Dermatomykózy, které postihují kůži eventuálně sliznice, nehty a vlasy. 3. Hluboké mykózy se vyskytují v podkoží, orgánech, popřípadě v celých systémech orgánů. (Nováková, 2011; Dastychová, 2008; Schindler, 2014) Klinický obraz a rozdělení mykóz Klinický obraz onemocnění je určen původcem onemocnění, respektive lokalizací chorobného procesu v organismu. (Slezáková a kolektiv, 2008, str. 39) Stručně řečeno lze uvést, že druhy zoofilní způsobují v naší populaci spíše akutní zánětlivá onemocnění a druhy adaptované na člověka vyvolávají chronické záněty. Vnější i vnitřní faktory ovlivňují vznik a průběh onemocnění. Porucha metabolismu uhlovodanů je u pacientů predispoziční ke vzniku úporného klinického průběhu onemocnění mykózami, a právě proto je potřeba u klientů s tímto onemocněním dělat preventivní testy na diabetes a porušenou glukózovou toleranci. U klientů s porušenou buněčnou imunitou mykotická onemocnění vznikají snadněji. Dále jsou ve vyšším ohrožení klienti léčení cytostatiky, kortikosteroidy nebo také antibiotiky. Kvasinky, které běžně patří k součásti našeho těla, se začínají chovat patogenně až v případě, že mají ke svému rozvoji vhodné podmínky. Vznik dermatomykóz je ovlivněn i vnějšími faktory, které souvisí například s pracovním prostředím, kde je horko a lidé se více potí. Dále třeba používání gumové obuvi, které vede k maceraci kůže nohou, používání prádla ze syntetických vláken, špatná hygiena a v neposlední řadě půjčování cizí obuvi nebo ručníků. (Interní medicína pro praxi, 2008) Mykotická onemocnění dělíme do tří velkých skupin zahrnující dermatofytózy, kandidózy a onemocnění vyvolaná melasseziemi. (Skořepová, 2010; Kuklová, 2010) A) Dermatofytózy- lze vyjádřit i synonymním slovem tinea. Dermatofytózy dělíme podle lokalizace patologických změn na těle, o čemž vždy vypovídá i název onemocnění. Níže si rozebereme jednotlivé druhy onemocnění tinea, které seřadíme podle častosti výskytu u dermatologů. (Skořepová, 2010; Kuklová, 2010) Tinea pedis neboli plísňové onemocnění nohou. Postihuje meziprstí a plosky nohou. Je 12

13 to vůbec nejčastější dermatofytóza vyskytující se v dospělé populaci, tvoří až 50 % klientů s mykotickými onemocněními. Pokud nahlédneme do anamnézy samotného klienta, často se setkáváme s recidivou z věku okolo let, která je v souvislosti se sportovními aktivitami. Tento druh dělíme na interdigitální a plantární. (Skořepová, 2010; Kuklová, 2010) Tinea interdigitalis se zpočátku projevuje jako zarudnutí, svědění a později bělavé povlaky mezi posledními dvěma prsty na noze. Po čase se tyto příznaky zklidní a přestoupí do suchého stádia, které přestupuje do dalších meziprstních prostor. Občas se může objevit akutní exacerbace, ke které se přidají i bakterie. V tomto stádiu dochází k mokvání, erozím, otokům a někdy až k flegmóznímu zánětu prstů. V této fázi je nutné nejprve vyléčit bakteriální infekci a zánět, a dále pokročit k léčbě samotné tiney. I po vyléčení tohoto akutního stavu, zůstávají trvalé predispozice k recidivám. (Skořepová, 2010; Kuklová, 2010; Marks, Miller, 2013) Tinea plantaris může mít dvě formy. První z nich je forma skvamózní, která se projevuje jako drobné olupování kůže na chodidlech. Další formou je forma vezikulózní, ta má za příznaky vodnaté puchýřky na zarudlém podkladě, které následně zasychají a olupují se ve formě šupinek. Skvamózní forma je velice svědivá. (Skořepová, 2010; Marks, Miller, 2013) Tinea unquium, jinak také řečeno onychomykóza, se vyskytuje obvykle v souvislosti a návaznosti na tineu interdigitalis pedis. Jen velice vzácně se vyskytuje přímá infekce nehtu, aniž by v anamnéze nebyla již zmíněná tinea interdigitalis pedis. Výskyt onychomykózy celosvětově narůstá ale nutno říci, že ne každá patologie na nehtu je mykotického původu. Průzkum ukazuje, že asi jen polovina z nehtových onemocnění je houbového původu. Rozlišujeme 4 formy onychomykózy. První z nich je distální subunguální druh, který je nejčastěji se vyskytující. Začíná na okraji nehtu a pokračuje dozadu k hornímu nehtovému valu. Postupně je napaden i prostor pod nehtem, dochází ke ztluštění, deformaci a posunu nehtu. (Medicína pro praxi, 2010; Dermatológia pre prax, 2010; Marks, Miller, 2013) Druhým druhem je proximální subunguální forma, která se vyskytuje velmi vzácně. Změny na nehtu se objevují naopak než předchozí forma onemocnění, tedy od horního nehtového valu směrem k okraji nehtu. (Skořepová, 2010) 13

14 Další formou je povrchová bílá forma, která se rovněž objevuje zřídka kdy. Objevuje se zejména u klientů s deficitem imunity. (Stuchlík, 2007; Skořepová 2010; Marks, Miller, 2013) Posledním druhem je totální dystrofická forma, která nemusí vznikat na podkladě jiného onemocnění, a tak se může vyskytnout primárně. Je velice ojedinělá a doprovází chronickou mukokutánní kandidózu. Sekundární forma se vyskytuje často a předchází jí jakýkoliv druh tiney unquium. (Skořepová, 2010) Léčba tiney unquium je náročná a často bagatelizovaná a lidmi degradovaná na pouhý kosmetický problém. Opak je pravdou. Jedná se o infekční a nakažlivé onemocnění, při kterém hrozí přenesení na jiná místa klienta, tak i přenos na jiné osoby v jeho okolí. V ohrožení jsou hlavně diabetici, kde může onemocnění vést až ke gangréně prstů. Dalšími ohroženými lidmi jsou postižení ischemickou chorobou dolních končetin nebo například již zmíněné osoby s imunodeficiencí. (Skořepová, 2010) Tinea corporis forma tohoto druhu mykózy postihuje neochlupenou část obličeje, trup a končetiny až k zápěstí a hleznu. Dále pak tinea třísel, která se vyznačuje jako samostatná oblast. Tyto formy tiney se vyznačují anulárními, circinárními až polycyklickými ložisky, které mají vyvýšený okrajový lem. Tímto lemem se ložiska rozprostírají do okolí a uprostřed v samotném centru ložiska jsou vybledlá hojící se místa. Rozsah a intenzita zánětu závisí na původci onemocnění. Intenzita projevů je od zarudnutí, až po velká mapovitá ložiska a plochy s mírným zánětem a infiltrovaným lemem. Tato forma se objevuje u osob středního věku. Často jsou to klienti s imunodeficiencí nebo osoby zanedbané. (Stuchlík, 2007; Skořepová, 2010; Marks, Miller, 2013) U původců zoofilních dermatofytů se vyskytují na lemu ložiska vezikulózní nebo pastulózní. Ložiska bývají menší s rozsáhlým zánětem. Toto infekční onemocnění se často vyskytuje v zemědělství, kde je zdrojem infekce skot. Díky tomuto zjištění byla v 60. letech minulého století zavedena povinná vakcinace telat a ošetřujícího personálu. Bohužel po privatizaci zemědělství tato podmínka odpadla a navíc se do naší země začal dovážet skot ze zahraničních států. Nyní může být zdrojem infekce každý domácí, i divoce žijící savec. Nejčastěji to jsou však hlodavci. K přenosu nákazy může dojít i nepřímou cestou. Například přes krmivo nebo stelivo, které bylo hlodavci 14

15 kontaminováno. Zdrojem nákazy mohou být kočky, psi, ale také koně. (Skořepová 2010) V západní Evropě popsali zvláštní druh této infekce. Nazvali ji tinea gladiatorum, která je přenášena v zápasnických oddílech, kde sportovci přijdou do styku tělo na tělo. U mírnějších forem nemoci, kde je zasažena jen povrchová vrstva kůže, se přistupuje pouze k lokální léčbě. U těžších forem onemocnění, jako jsou pustuly, se dává přednost léčbě celkové (Stuchlík, 2007; Skořepová 2010). Tinea inguinalis nebo také tinea cruris. Tato forma tiney je klinická a je vyvolána antropofilními dermatofyty. Projevy tiney cruris jsou mapovitá ložiska v tříselné oblasti a přilehlé části stehen. Postihují nejčastěji muže. Kritickými predispozicemi pro vznik této tiney, jsou letní měsíce a těsný oděv, ve kterém je zvýšené riziko zapářky. Ložiska mají infiltrovaný a výrazný lem. V těchto místech postižení tineou se mohou vyskytovat vezikuly nebo i pustuly na lemu ložiska. Toto onemocnění se projevuje silným subjektivním svěděním (Skořepová, 2010; Stuchlík, 2007). Pro léčbu není vhodné využívat léčivých účinku mastí nebo krémů, z důvodu oblasti vlhké zapářky. Nejlepším způsobem léčby je aplikace lotia nebo spreje, popřípadě pasty. (Skořepová, 2010; Stuchlík, 2007). Tinea capitis je to onemocnění, které se vyskytuje hlavně v dětském věku až do puberty. Alespoň ty typy, které se v současnosti nacházejí na našem území. V našich podmínkách se jedná o nákazu zoofilními dermatofyty. Nejčastějším vyvolavatelem a zdrojem nákazy jsou koťata. (Skořepová, 2010; Stuchlík, 2007). Projevem tohoto onemocnění jsou okrouhlá ložiska, na krátko ulámaných vlasů ve kštici. Vyjádření zánětlivé složky může být různé, často nacházíme zarudnutí a šupinatou olupující se kůži. U atopiků nacházíme rozsáhlá a výrazná zánětlivá ložiska, přecházející do hluboké formy. (Skořepová, 2010) Tinea faciei anulární nebo circinární ložiska vznikají na hladké kůži obličeje, a jsou příbuzná k tinee corporis. Způsobují je antopofilní dermatofyty. Tinea barbae je označení pro mykotická onemocnění mužů, které vzniká ve vousech a je velice těžko odlišitelná od infekce pyogenními bakteriemi. Původcem mohou být i zoofilní dermatofyty, které způsobují hluboké hnisavé folikuly až infiltráty. (Skořepová, 2010) 15

16 Tinea manus je neobvyklá mykóza, která se vyskytuje málo kdy. Pokud k výskytu dojde, mívá souvislost s onemocněním tineou pedis. Dochází k přenosu z nohou na ruku. Obvykle bývají postižená obě chodidla a jedna ruka. Pokud je postižení na hřbetu ruky, snadno se rozpoznává. Je totiž téměř totožné s tineou corporis a ložiska vypadají stejně. Ovšem pokud je onemocnění lokalizováno na dlani, je snadno zaměnitelné s psoriázou nebo ekzémem a diagnostika je tak složitější. Všechny tři onemocnění dlaní (tinea manus, ekzém, psoriáza) se projevují ložisky hyperkeratózy nebo difúzním olupováním. K diagnostice je potřeba kultivační a mykologické vyšetření. Další potíží při diagnostice může být onemocnění nazývající se mykid, které se vyznačuje výsevem dishydrotických vezikul, který je zapříčiněn toxoalergickou reakcí na mykotické onemocnění nohou. Vždy by tak měl onemocnění diagnostikovat a léčit odborník dermatolog. (Skořepová, 2010; Stuchlík, 2007). B) Kandidózy jsou kožní onemocnění vyvolané kvasinkami. Nejčastějším původcem toho onemocnění je Candida albicans ale množí se i jiné druhy. Na kůži se může též vyskytovat jako neškodný saprofyt. Kandidy se také vyskytují v lidském střevě a skrz stěnu střevní se dostávají i do okolních orgánů (Skořepová, 2010; Ehrmann, Hůlek a kolektiv, 2010) Kandidy žijí na sliznicích genitálního a trávicího traktu jako komenzálové a jen v přítomnosti predispozičních faktorů se mohou výrazně pomnožit a vyvolat klinické příznaky. (Skořepová, 2010, str. 186) Zjevná kožní kandidová infekce se objevuje jednak v ústích tělních otvorů, a jednak v místech vlhké zapářky kožních řas. Její projevy jsou na první pohled rozpoznatelné. Mezi příznaky patří svědivé zarudnutí s ragádou uprostřed. Střed je lemovaný bílými macerovanými šupinami. Často se objevují, a nemoc doprovází, primární výkvětky neboli eflorescence, které mají za následek zkalené vezikuly až pustuly. Kvasinky, jako komenzálové, se vyskytují na různých místech a nepůsobí infekci. Až při problémech s imunitním systémem dochází ke zřetelné formě infekce. Faktory, které predisponují ke vzniku, kandidózy jsou: kojenecký věk nebo vyšší věk, užívání hormonální antikoncepce, maligní onemocnění nebo diabetes mellitus. Mezi momenty, které stav 16

17 zhoršují, patří dlouhodobé užívání antibiotik, cytostatik a glukokortikoidů. (Rybka, 2007; Stuchlík, 2007; Skořepová, 2010) Candidosis mucosae oris - má pět forem výskytu: 1)Pseudomembranózní forma- známá spíše pod názvem soor neboli moučnivka. Vyznačuje se bílými povlaky na sliznici jazyka, tváří nebo patra a můžu dojít k rozšíření až do hrtanu. Zpočátku lze povlaky setřít. S postupem času se stávají odolnějšími a pevně lpí na spodině. Podrážděním je sliznice okolo povlaků zarudlá a velmi často dochází k rozšíření až do koutků. Výskyt můžeme pozorovat u dětí do dvou let a u pacientů s imunodeficiencí. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) 2)Akutní atrofická forma- u této formy onemocnění se vyskytuje pouze syté zarudnutí a výrazné pálení celé ústní sliznice. Tento stav nastává často po užívání širokospektrých antibiotik. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) 3)Chronická atrofická kandidóza- je to forma bez bílých povlaků. Dochází zde opět pouze k ložiskovému zarudnutí. Nachází se pod zubními protézami. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) 4)Chronická hypertrofická kandidóza- svým vzezřením připomíná leukoplakii, a díky této podobě se jednu dobu spekulovalo o možném karcinogenním působení Candidy albicans. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) 5) Anguli infeciosi- je to forma která obvykle doprovází jiné onemocnění, jako například viditelnou orální kandidózu, nebo alespoň manifestní kolonizaci ústní dutiny. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) Candidosis intertriginosa Její výskyt najdeme v místech vlhkého zapaření. To znamená v tříslech, axilách, submamárních prostorech u starších a obézních žen, nebo třeba v meziprstí. Často také jako profesionální infekce lidí, kteří jsou jinak zdraví. Řadíme sem i kojenecké plenkové dermatitidy. Projev toho onemocnění začíná taktéž zarudnutím. Nejprve se objeví zkalené vesikuly a pustuly. Tyto útvary se postupně mění na mokvající a erodující zarudlá ložiska, která jsou ohraničená vrstvou macerované rohoviny. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) 17

18 Vulvovaginitis candidosa se projevuje zarudnutím vaginální sliznice a produkcí tvarohovitého fluoru. Dochází k otoku vulvy, zarudnutí a nánosu bílého povlaku na labia maiora. Většina případů se dá snadno vyléčit lokální léčbou. V případě chronických návratů onemocnění, jde pak o léčbu složitější, protože se často onemocnění vrací i po perorální léčbě antimykotiky. K predispozičním faktorům řadíme užívání hormonální antikoncepce, diabetes mellitus, nebo vznik rezistence na antimykotika. Přenos od partnera nebo z reinfekce z vlastního trávicího ústrojí je diskutabilní. (Špaček, Buchta, Jílek a kolektiv, 2007; (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) Balanitis candidosa - se projevují obvykle pár hodin po pohlavním styku. Projevují se přechodnou tvorbou drobných papul na glans penis. Papuly se mohou změnit v zakalené puchýře nebo pustuly. V případě těžších příznaků se objevuje na předkožce penisu svědící až pálící zarudnutí s šedo-bílým povlakem nebo mokvajícím povrchem. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) Kandidové paronychium a kandidová onychomykóza je onemocnění, které se vyskytuje zejména u diabetiků nebo u lidí, kteří si máčejí ruce často ve vodě nebo přicházejí do kontaktu se sacharidy (cukráři, pekaři). Projevuje se bolestivostí, zarudnutím a zduřením nehtových valů. Nehtový val je odloučen od nehtu a chybí kutikula. Při tlaku na nehet se zpod něj dá vytlačit bělavý hnis. Postižený nehet je bez lesku, rýhovaný, zažloutlý, deformovaný se zánětem nehtového valu. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) Chronická mukokutánní kandidóza je perzistující onemocnění, které se projevuje v prvních letech života. Postihuje osoby s imunologickými nebo endokrinologickými poruchami. Je těžce léčitelné. Postihuje sliznice, nehty i kůži. (Havlík, 1990; Lobovská, 2001; Skořepová, 2010; Štork, 2013) C) Keratomykózy Chorobný proces postihuje pouze rohovou část epidermis (pokožky). Patří k nim běžně se vyskytující onemocnění Pityriasis vesicolor a Erythrasma. (Dastychová, 2008, str. 306) Pityriasis vesicolor je onemocnění postihující rohovou vrstvu epidermis a jeho původcem je Malassezia furfur. Projevuje se drobnými skvrnkami, které se spojují 18

19 a tvoří větší skvrny. Jejich lokalizace se směřuje nejčastěji na horní polovinu těla. Fleky mají růžovou až nahnědlou barvu a jemně se olupují. Po opálení kůže sluncem jsou skvrny světlejší oproti pokožce. Toto onemocnění je lehce infekční. Přenos je možný přímo nebo použitím infikovaného ložního nebo osobního prádla. Většinou vzniká u lidí obézních, zvýšeně se potících, nebo při používání oblečení ze syntetických vláken.(skořepová, 2010) Erythrasma má podobný klinický obraz jako pityriasis vesicolor. Nová klasifikace uvádí, že se nejedná o plísňové onemocnění. Taktéž postihuje rohovou část epidermis. Vyskytuje se v místech vlhké zapářky-třísla, podpaží. Postihuje většinou muže. Tvoří červeně hnědé olupující se a svědivé plochy. Opět postihuje více obézní a potící se osoby. Infekciozita je velice nízká. (Skořepová, 2010) Diagnostika Diagnostika dermatomykóz je většinou možná spolehlivě z klinického obrazu onemocnění. K potvrzení diagnózy a určení etiologického agens slouží laboratorní diagnostika. (Skořepová, 2010, str. 129) Mikroskopické vyšetření neumožňuje přesné zjištění etiologického agens, je ale velmi jednoduché. Pro správné vyšetření je důležitý dobře provedený odběr zkoumaného vzorku. Prvně místo desinfikujeme 70% ethanolem, vzorek odebereme pomocí sterilního nástroje- pinzeta, nůžky, skalpel a uložíme do sterilní zkumavky nebo Petriho misky. Připraví se preparát, ze kterého lze rozeznat spóry nebo houbová vlákna. Orientační výsledek je znám do týdne. Kožní vzorky je nutno inkubovat při pokojové teplotě. Doba růstu kvasinek je asi do tří dnů, dermatofytů do tří týdnů.(kuklová, 2007; Skořepová, 2010) Terapie Předpokladem správné terapie je přesná diagnóza, potvrzená mikroskopickým a kultivačním vyšetřením. Léčba závisí na lokalizaci, akutnosti potíží a hloubce infekce. V poslední době máme k dispozici celou řadu velmi účinných zevních přípravků, možnosti léčby vydatně rozšířily i léky pro celkově podání s vysokou účinností při relativně nízké toxicitě. (Stuchlík, 2007, str. 322) 19

20 Léčbu tedy dělíme na lokální a systémovou. a) Lokální terapie patří sem několik druhů antimykotik. Polyenová antimykotika se užívají k léčbě onemocnění, která jsou vyvolána kvasinkami. (Nystatin-Fungicidin, Natamycin, Pimafucort) Azolová antimykotika- jsou velice účinná proti dermatofytům, kvasinkám i plísním. Dostupné preparáty jsou ve formě mastí, roztoků, krémů a sprejů. (Bifonazo-canespor, Ekonazol-pevaryl, Ketokonazol-nizoral, Klotrimazol-canesten, Imacort) Allylaminová antimykotika-jejich spektrum účinku zahrnuje dermatofyty i kvasinky. Výhodou použití těchto léčiv je rychlé působení a vysoká účinnost. (Terbinafil-lamisil, Naftifin-exoderil) Jiná antimykotika- jde opět o léčiva s širokým spektrem účinnosti. Zahrnují účinek na dermatofyta, kvasinky a možné patogenní plísně. Patří sem aminoalkány mykodecidi, a dále kyselina undecylenová mykoseptin. Obě skupiny účinkují na dermatofyta a některé kvasinky. (Skořepová, 2010; Dastychová, 2008) b) Systémová terapie - se liší od lokální léčby tím, že působí celkově a nejen na postižené místo. Systémová léčba má také více druhů antimykotik. Flukonazol- pomáhá v léčbě kandidóz, včetně těch hloubkových. (Mycomax, Diflucan) Itrakonazol- se využívá k léčbě onemocnění vyvolaných dermatofyty i kvasinkami. Léčebné účinky se využívají i při postižení nehtů a nehtových plotének. (Sporanox) Ketokonazol- je používám k léčbě onemocnění kvasinkových i dermatofytických. (Nizoral) Terbinafin- léčí zejména dermatofytická onemocnění. Využívá se k léčbě onychomykóz. (Lamisil). (Skořepová, 2010; Dastychová, 2008) Prevence dermatomykotických onemocnění Ke vzniku těchto onemocnění není zapotřebí mnoho. Každý z nás se občas vyskytuje na veřejných koupalištích, ve společných sprchách, na sportovištích nebo všude kde lidé chodí bosi, a právě na takovýchto místech se ve velké míře vyskytují spóry hub. Po každé návštěvě těchto zařízení, je vhodné dobře pokožku omýt a osušit ve všech záhybech těla a hlavně v meziprstí. Dále je doporučována vlastní dobře omyvatelná obuv. Nejlepší způsob, jak těmto onemocněním předejít, je však úplné vyvarování se návštěvám míst s vyšším rizikem nákazy. Pokud už však volíme variantu druhou, je 20

21 vhodné minimalizovat pobyt v bazénu na co nejkratší dobu, a nebýt oblečení ve vlhkých plavkách. Na denní nošení se doporučuje prodyšná obuv, kterou je dobré i přes den vyměnit. Vhodné je obuv pravidelně desinfikovat, používat antiperspiranty a nosit bavlněné prádlo. Volíme také volnější oděv s nižším rizikem zapářky. Preventivním opatřením je také denní výměna spodního prádla a ponožek, a používání vlastního ručníku. U osob se zvýšeným pracovním rizikem je dobré používání ochranných pomůcek jako preventivní opatření. K dalším opatřením patří například vyvarování se traumatizaci nehtových valů, včasné řešení ortopedických vad, bezpečný sexuální život (bariérová antikoncepce, absence pohlavního styku po porodu, potratu a během menstruace), včasná léčba výtoků a nepravidelného krvácení. Při ohlédnutí za správnou výživou, je vhodné snížit obsah cukrů v potravě, díky kterému se zvyšuje riziko rozvoje vzniku mykotického onemocnění. Velice ohroženou skupinou jsou osoby trpící diabetem, kteří by měli brát preventivní opatření jako samozřejmost. Při prvních projevech svědění kůže bychom měli použít volně prodejné léky s antimykotickým účinkem a zabránit tak dalšímu rozvoji a zhoršení onemocnění, jelikož například z mykotického onemocnění meziprstí nohou, se nákaza šíří na nehty, u kterých trvá léčba podstatně déle a je obtížnější. (Slezáková a kolektiv, 2011; Kuklová, 2007; Stuchlík, 2007; Vosmík, Skořepová, 1995; Arenberger, Jírová, 2001) 21

22 3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumné práce Pro sběr informací jsem využila kvantitativní výzkum. Jako výzkumnou metodu jsem použila dotazník, který obsahoval 16 otázek (viz. Příloha 1). Otázky byly uzavřené (12 otázek) a polootevřené (4 otázky). Na začátek dotazníku jsem zařadila otázky týkající se základních údajů jako je pohlaví, věk a zdali je dotyčný diabetik nebo není. Ve druhé a třetí části jsem zařadila otázky, které měly zjistit konkrétní zkušenosti a informovanost respondentů ohledně mykotických onemocnění. Otázky byly sestaveny tak, aby pomohly naplnit cíle práce a ověřit stanovené hypotézy. První tři hypotézy se vztahovaly k cíli zjistit zkušenosti společnosti s mykotickými onemocněními. K těmto hypotézám náležely otázky číslo 8, 9, 10, 11 a 13. Další dvě hypotézy se vztahovaly ke zjištění cíle týkajícího se prevence mykotických onemocnění. K těmto hypotézám náležely otázky číslo 12, 14 a 16. Poslední dvě hypotézy se vztahovaly k cíli zjištění informovanosti populace o mykotických onemocněních. K těmto hypotézám náležely otázky číslo 4, 5, 6, 7 a 15. Každá otázka nabízela respondentům na výběr z dvou až devíti odpovědí, s možností výběru jedné odpovědí nebo také odpovědět stručně vlastními slovy do vymezeného prostoru. U otázek číslo 9, 10, 14 a 15 mohli respondenti vybrat odpovědí více. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Pro sběr dat a informací jsem zvolila rozdání dotazníků v papírové podobě. Jelikož je moje práce zaměřena na širokou veřejnost, rozdala jsem celkem 130 dotazníků mým známým z kraje Vysočina, z čehož se mi vrátilo 125 dotazníků, což je 96 %. Žádný z respondentů neměl problém s vyplněním dotazníků. Respondenti byli velice ochotní a dobře se s nimi spolupracovalo. 22

23 Počet respondentů 3.3 Zpracování získaných dat Pro zpracování dat jsem použila počítačový program Microsoft Office Excel 2010 ke zpracování grafů, a Microsoft Office Word 2010 na psaný text. Výsledky výzkumu jsou uvedeny u jednotlivých otázek v absolutních číslech a v procentech. Dále jsem zvolila sloupcové grafy pro přehlednost. 3.4 Výsledky výzkumu Pohlaví respondentů žena Pohlaví muž Graf 1 Pohlaví respondentů Z celkového počtu 125 (100 %) respondentů, odpovídalo 83 (66 %) žen a 42 (34 %) mužů. 23

24 Počet respondentů Věk respondentů let let let let let 81 let a více Věk Graf 2 Věk respondentů Z celkového počtu 125 (100 %) respondentů, je 83 (66 %) ve věkovém rozmezí let, 22 (18 %) ve věku let, 10 (8 %) ve věku let, 2 (2 %) ve věku let, 4 (3 %) ve věku let, a 4 (3 %) ve věku 80 let a více. 24

25 Počet respondentů Onemocnění diabetem mellitem ano Diabetes ne Graf 3 Diabetes V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti netrpí diabetem mellitem, neboť klienti s tímto onemocněním mají vyšší sklon ke vzniku mykotických onemocnění. Z celkového počtu 125 (100 %), je 6 (5 %) respondentů diabetiků, a 119 (95 %) diabetem netrpí. 25

26 Počet respondentů Znalost příčiny mykotických onemocnění bakterie houby řasy nevím Příčina plísňových onemocnění Graf 4 Znalost příčiny mykotických onemocnění Z celkového počtu 125 (100 %) respondentů, zvolilo 34 (27 %) dotazovaných jako příčinu mykotických onemocnění bakterie. 75 (60 %) respondentů zvolilo jako příčinu houby, což byla také správná odpověď. 6 (5 %) respondentů vybralo variantu řasy a 10 (8 %) dotazovaných odpověď neznalo. 26

27 Počet respondentů Místo nejčastějšího výskytu kožních plísňových onemocnění plosky nohou nehty na nohou pod prsy mezi prsty kůže obličeje vlasy vousy nevím Lokalizace Graf 5 Místo nejčastějšího výskytu kožních plísňových onemocnění Jak uvádí Stuchlík (2007), tinea pedis je nejčastější forma dermatofytické infekce, postihující meziprstní prostory nohou a plosky. Z celkového počtu 125 (100 %) respondentů, odpovědělo 25 (20 %) dotazovaných, že se kožní plísňová onemocnění často vyskytují na ploskách nohou. Nikdo z dotazovaných nezvolil výskyt na stehnech. 31 (25 %) respondentů zvolilo častý výskyt na nehtech na nohou. 3 (2 %) dotazovaných zvolilo možnost pod prsy. 51 (41 %) respondentů uvedlo odpověď mezi prsty. 1 (1 %) na kůži obličeje. 4 (3 %) zvolilo odpověď ve vlasech. 7 (6 %) uvedlo odpověď ve vousech, a 3 (2 %) respondentů odpověď neznalo. 27

28 Počet respondentů Místo nebo situace, kdy je největší riziko nákazy mykotickým onemocněním Místo/příčina Graf 6 Místo nebo situace, kdy je největší riziko nákazy mykotickým onemocněním V této otázce jsem chtěla zjistit, které místo nebo situaci respondenti považují za nejvíce rizikové. Nejvíce rizikové je podle respondentů navštěvování veřejných bazénů. Tato odpověď je zastoupená největším počtem odpovídajících, a to 82 (66 %). Dále pak respondenti uváděli sauny 14 (11 %), půjčování obuvi 10 (8 %), používání společných ručníků 9 (7 %), pití z cizích sklenic/lahví 4 (3 %), diskotéky 2 (2 %), restaurace 1 (1 %), a 3 (2 %) respondenti odpověď neznali. 28

29 Počet respondentů Potřeba odborné léčby mykotických onemocnění ano ne nevím Odborná léčba Graf 7 Potřeba odborné léčby mykotických onemocnění Z uvedených výsledků je patrné, že 103 (82 %) respondentů si myslí, že při mykotických onemocněních je potřebná odborná léčba. 17 (14 %) respondentů uvádí, že mykotická onemocnění odbornou léčbu nepotřebují, a 5 (4 %) respondentů odpověď na tuto otázku neznalo. 29

30 Počet respondentů Zkušenost s mykotickým (plísňovým) onemocněním ano ne nevím Zkušenost Graf 8 Zkušenost s mykotickým (plísňovým) onemocněním Z celkového počtu respondentů 125 (100 %), má 64 (51 %) dotazovaných nějakou zkušenost s mykotickým onemocněním, 54 (43 %) dotazovaných žádnou zkušenost s tímto onemocněním nemá, a 7 (6 %) dotazovaných nevědělo, zdali se s mykotickým onemocněním setkalo. 30

31 Počet respondentů Používané přípravky při plísňových/kvasinkových onemocnění zatím nebyly potřeba ordinované lékařem volně prodejné Způsob léčby ordinované lékařem + volně prodejné jinak Graf 9 Používané přípravky při plísňových/ kvasinkových onemocnění Ze 125 (100 %) respondentů, 52 (42 %) dotazovaných nikdy nepotřebovalo léčbu mykotického onemocnění. 27 (21 %) dotazovaných užívá preparáty ordinované lékařem. 31 (25 %) respondentů volí pouze volně prodejné preparáty. 14 (11 %) respondentů volí jak variantu preparátů od lékaře, tak i volně prodejných léků. 1 (1 %) dotazovaný léčí plísňové/kvasinkové onemocnění jinak (respondent uvedl hypermanganové koupele) 31

32 Počet respondentů Výskyt plísňových onemocnění Lokalizace Graf 10 Výskyt plísňových onemocnění V grafu 10 je uvedena lokalizace plísňového kožního onemocnění u respondentů, kteří měli nějakou zkušenost s tímto onemocněním. Respondenti mohli v této otázce vybírat více možností, proto jsou procenta počítána k počtu respondentů, ne k celkovému počtu odpovědí. Z uvedeného počtu respondentů 125 (100 %), se u 54 (43 %) dotazovaných žádné z uvedených plísňových onemocnění nevyskytlo. Ostatní, tedy 71 (57 %) dotazovaných, se v průběhu života setkalo v průměru se dvěma variantami plísňového onemocnění. V největším zastoupení 26 (21 %) se vyskytuje onemocnění kůže nohou. Dále pak 22 (18 %) respondentů mělo onemocnění nehtů na nohou. 20 (16 %) respondentů se setkalo s onemocněním ve vlasech. 18 (14 %) dotazovaných uvedlo onemocnění na kůži. 10 (8 %) respondentů trpělo onemocněním nehtů na rukou, a 6 (5 %) respondentů se setkalo s onemocněním ve vousech. 32

33 Počet respondentů Výskyt kvasinkového onemocnění (kandidózy) nevyskytlo se v dutině ústní onemocnění genitálu Lokalizace Graf 11 Výskyt kvasinkového onemocnění (kandidóza) Z uvedeného výsledku je patrné, že u 73 (58 %) respondentů se kandidóza nevyskytla, u 10 (8 %) se vyskytla kandidóza v dutině ústní, u 42 (34 %) se vyskytlo onemocnění genitálu. 33

34 Počet respondentů Přípravky na obnovení střevní mikroflóry při léčbě antibiotiky žádné přípravky s obsahem Laktobacilus probiotika typu jogurtů, kefíru dlouho jsme ATB neužíval/a jiné Přípravek Graf 12 Přípravky na obnovení střevní mikroflóry při léčbě antibiotiky Z uvedeného výsledku je patrné, že 34 (27 %) respondentů žádné preparáty na obnovení střevní mikroflóry neužívá. 35 (28 %) respondentů upřednostňuje přípravky s obsahem Laktobacilus. 26 (21 %) užívá probiotika typu jogurtu a kefíru. 27 (22 %) respondentů dlouho ATB neužívalo. 3 (2 %) dotazovaných odpovědělo jinak (První respondent užívá tablety s Laktobacily dohromady s jogurty a kefíry. Druhý respondent užívá Schindeleho minerály. Třetí respondent nikdy v životě ATB neužíval.) 34

35 Počet respondentů Návštěva lékaře s mykotickým nebo kvasinkovým onemocněním ano Návštěva lékaře ne Graf 13 Návštěva lékaře s mykotickým nebo kvasinkovým onemocněním Z uvedeného počtu respondentů 125 (100 %), navštívilo 45 (36 %) respondentů lékaře v průměru šestkrát. Zbytek respondentů 80 (64 %) uvedlo, že lékaře s mykotickým/kvasinkovým onemocněním nikdy nenavštívilo. 35

36 Počet respondentů Ochrana proti plísňovým onemocněním kůže Způsob ochrany Graf 14 Ochrana proti plísňovým onemocněním kůže Každý dotazovaný jedinec, z uvedeného počtu respondentů 125 (100 %), vybral v průměru 4 varianty, jak se chrání proti plísňovým onemocněním. Respondenti mohli v této otázce vybírat více možností, proto jsou procenta počítána k počtu respondentů, ne k celkovému počtu odpovědí. Všechny varianty jsou správné. 93 (74 %) respondentů uvedlo denní výměnu ponožek. Dále pak používání vlastního ručníku 92 (73 %), používání bavlněného prádla 64 (51 %), používání ochranné obuvi ve společných sprchách 58 (46 %), používání prodyšné obuvi 58 (46 %), vyhýbání se místům s vyšším rizikem nákazy 36 (29 %), snižování výskytu vlhkých předmětů v bytě 34 (27 %), ne příliš dlouhý pobyt v bazénech 33 (26 %), a poslední zastoupení mělo časté střídání obuvi 28 (22 %). 36

37 Počet respondentů Faktory přispívající ke vzniku kvasinkových infekcí Faktory Graf 15 Faktory přispívající ke vzniku kvasinkových infekcí Každý dotazovaný jedinec, z uvedeného počtu respondentů 125 (100 %), vybral v průměru 3 správné varianty faktorů, přispívajících ke vzniku kvasinkových infekcí. U této otázky byly zastoupeny správné ale i špatné odpovědi. Správné odpovědi byly: neprodyšné oblečení, těsný oděv, snížená imunita, diabetes, zvýšený obsah cukru v potravě, promiskuita. Špatné odpovědi byly: genetická zátěž, alergie na roztoče, zvýšený podíl masa ve stravě Jako nejčastější faktor respondenti uvedli neprodyšné oblečení 102 (82 %). Dále pak těsný oděv 66 (53 %), sníženou imunitu 65 (52 %), diabetes 54 (43 %) zvýšený obsah cukrů v potravě 52 (42 %), promiskuitu 49 (39 %), genetickou zátěž 29 (23 %), alergii na roztoče 11 (9 %), a s nejmenším počtem odpovědí je zvýšený podíl masa ve stravě 7 (6 %). 37

38 Počet respondentů Frekvence návštěv bazénu často občas zřídka kdy nikdy Frekvence Graf 16 Frekvence návštěv bazénu Z uvedeného výsledku grafu je patrné, že 24 (19 %) dotazovaných navštěvuje bazény často, 46 (37 %) dotazovaných občas, 45 (36 %) dotazovaných zřídka kdy, a 10 (8 %) respondentů nenavštěvuje bazény nikdy. 38

39 3.5 Diskuze Vyhodnocení hypotéz Tato výzkumná práce mi přinesla množství dat, která mi pomohla zmapovat danou problematiku a vytvořit si jistý obraz o mykotických onemocněních ve společnosti. Hypotéza č. 1: Domnívám se, že 30 % respondentů se již setkalo s mykotickým onemocněním kůže. Dle mých výsledků, je procento výskytu mykotických onemocnění kůže vyšší, než jsem se domnívala. 51 % respondentů uvedlo, že mělo zkušenost s mykotickým onemocněním. Nejčastěji uvedeným místem výskytu mykotických onemocnění u respondentů, je na kůži na nohou 21 %. Podle Skořepové, se výskyt mykotických onemocnění nohou (tinea pedis), pohybuje okolo 50%. (Skořepová, 2010). Výsledky mého výzkumu se tedy shodly se. Skořepovou. Celkově se mi moje hypotéza ale nepotvrdila. Hypotéza č. 2: Domnívám se, že alespoň 45 % respondentů se již setkalo s kvasinkovým onemocněním, nejčastěji s kvasinkovým onemocněním genitálu. Výsledky mého výzkumu ukázaly, že 34 % žen někdy prodělalo vaginální kandidózu, 8 % respondentů trpělo kandidózami v dutině ústní, a u zbytku respondentů 58 % se žádné kandidové onemocnění nevyskytlo. Z dotazníkové studie Javorské vyplývá, že 78 % žen trpí, nebo se alespoň jednou setkalo, s kvasinkovým onemocněním genitálu. (Javorská, 2011). V porovnání s výzkumem Javorské se ukázalo, že její vzorek respondentů, trpí vaginální kandidózou dvakrát častěji. Tato hypotéza se mi také nepotvrdila. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že alespoň 30 % dotazovaných již navštívilo lékaře s mykotickým nebo kvasinkovým onemocněním a stejné procento respondentů používá preparáty ordinované lékařem. Dle výsledku dotazníku, 36 % respondentů navštívilo lékaře s mykotickým/plísňovým nebo kvasinkovým onemocněním, a 22 % dotazovaných používá preparáty ordinované lékařem. Tato hypotéza se tedy nepotvrdila. 39

40 Hypotéza č. 4: Domnívám se, že méně než 35 % populace neužívá žádné přípravky na obnovení mikroflóry při léčbě antibiotiky. Výsledky vyhodnocení dotazníku ukázaly, že 27 % respondentů žádné přípravky na obnovení střevní mikroflóry při léčbě antibiotiky neužívá. Zbylých 73 % užívá alespoň jeden z uvedených přípravků na obnovení střevní mikroflóry. Moje hypotéza se tímto tedy potvrdila. Hypotéza č. 5: Domnívám se, že 50% respondentů bude používat alespoň 3 opatření k předcházení plísňovým onemocnění v běžném životě. Výsledky prokázaly, že 100 % respondentů předchází plísňovým onemocněním minimálně třemi preventivními opatřeními. Nejčastějším preventivním opatřením proti mykotickým onemocněním v populaci, je denní výměna ponožek, kterou uvedlo 74 % respondentů, potom používání vlastního ručníku u 73 %, a používání bavlněného prádla u 51 %. Hypotéza se tedy potvrdila. Hypotéza č. 6: Domnívám se, že alespoň 70 % dotazované populace, bude mít povědomí, co jsou mykotická onemocnění, kde je velké riziko nákazy a kde na kůži se nejčastěji mykotická onemocnění vyskytují, a také, že budou vědět, zda plísňová onemocnění vyžadují odbornou léčbu. U této hypotézy 60 % respondentů zvolilo jako příčinu vzniku mykotických onemocnění houby, 41 % uvedlo za častý výskyt na těle odpověď mezi prsty, 66 % dotazovaných uvedlo jako nejčastější místo nákazy mykotickými onemocněními bazény, a 82 % respondentů si myslí, že je potřebná odborná léčba k ošetření mykóz. Tyto všechny uvedené odpovědi byly správné, a tudíž se mi moje hypotéza nepotvrdila. Hypotéza č. 7: Předpokládám, že 60 % zná alespoň 3 faktory, které přispívají ke vzniku kvasinkových onemocnění. Tato hypotéza se potvrdila, protože všech 100 % respondentů, znalo alespoň 3 správné faktory, které přispívají ke vzniku kvasinkových onemocnění. Nejvíce respondenti uvedli neprodyšné oblečení 82 %. 40

41 3.6 Návrh řešení a doporučení pro praxi Z dotazníkového šetření vyplývají zajímavé výsledky. Na jedné straně respondenti dodržují některá preventivní opatření, ale na straně druhé byla zjištěna celkem častá zkušenost respondentů s mykotickými onemocněními, než by se dalo očekávat. Co se týká informovanosti, očekávala bych, že tento druh onemocnění bude mít u dotazovaných větší povědomí, než se prokázalo. Celkově tedy respondenti odpovídali spíše průměrně. Chtěla bych uvést několik mých nápadů, jak přecházet mykotickým onemocněním, a jak zlepšit informovanost ohledně těchto chorob. Respondenti bohužel stále volí jednodušší formu léčby, a to nákupem volně prodejných léků z lékárny, bez toho aniž by specialista posoudil, o jaký druh onemocnění se jedná, a tak často dané onemocnění léčí nevhodným způsobem. Tím se nemoc nejen navrací, ale často může dojít i ke zhoršení příznaků a celkového průběhu. Proto si myslím, a doporučila bych, zvolit návštěvu lékaře při výskytu jakékoliv formy mykózy/kandidózy a následně zakoupit předepsané léky, vhodné pro léčbu konkrétního onemocnění. Také ochrana střevní mikroflóry, při užívání antibiotik, by měla být zastoupena ve větší míře, jelikož užívání tohoto druhu léčiv je velká zátěž pro zažívací trakt, a je potřeba doplnit Laktobacily například formou přípravků z lékáren nebo alespoň zvýšeným příjmem mléčných výrobků. Vždy při užívání antibiotik bych tedy doporučila všem, zároveň užívání probiotik, která ochrání střevní prostředí, a nedochází tak ke vzniku mykotických onemocnění. Co se týká prevence proti mykotickým onemocněním, i zde bych doporučila se více zaměřit na každodenní návyky a dodržovat více zásady, které předchází mykotickým onemocněním. Jsou to činnosti, které by měli být vštěpovány již malým dětem, aby do budoucna neměly problém s jejich dodržováním a nezískaly špatné návyky, které se špatně odnaučují. Každodenní výměnu ponožek, spodního prádla, používání vlastního ručníku a další preventivní opatření považuji za samozřejmost. Celkové povědomí o mykotických onemocněních nebylo u respondentů nikterak znepokojující, přesto bych očekávala lepší znalosti, a to obzvlášť od respondentů, kteří se již s mykózami nebo kandidózami setkali. 41