Esej. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Téma: Krmné olejniny, jejich charakteristika a využití

Transkript

1 Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Esej Téma: Krmné olejniny, jejich charakteristika a využití Předmět: Výživa zvířat a nauka o krmivech Jméno: Eva Přehnalová, zoo 3.ročník Upravil: Ing. Jan Doležal

2 Obsah: 1)Charakteristika a rozdělení olejnin 1.1.Charakteristika olejnin 1.2.Rozdělení olejnin 2)Hodnocení jakosti olejnin 3)Charakteristika jednotlivých olejnin 3.1.Řepka olejka Řepka v krmivářství Řepka ozimá na zeleno 3.2.Slunečnice roční Slunečnice na zeleno 3.3.Hořčice a její rozdělení Hořčice bílá Hořčice sareptská Hořčice černá Hořčice habešská-hnědá Hořčice rolní Roketa setá 3.4. Ředkev olejná 3.5. Lnička setá 3.6. Len olejný 4)Závěr 5) Seznam zdrojů a použité literatury

3 1)Charakteristika a rozdělení olejnin 1.1.Charakteristika olejnin Olejniny jsou rostliny, které jsou pro nás ekonomicky a hospodářsky významné. Obsahují významné množství oleje. Pěstování olejnin vykazuje velmi dynamický růst, neboť rostlinné oleje mají absenci cholesterolu, dále i nižší cena a vhodné reologické vlastnosti vedou k jejich spotřebě. Oleje jsou spíše produktem severních olejnin a obsahují vysoký podíl nenasycených mastných kyselin. Tuky jsou typické pro jižní tropické olejniny, mají vysoký podíl nasycených mastných kyselin. Např: lněný olej snadno na vzduchu oxiduje a tuhne = vysychavý olej. Např: palma olejná obsahuje málo nenasycených kyselin = nevysychavý olej. Tuky a oleje se hromadí v různých částech rostliny: v šešuli se semenem krambe v semeni mák, sója, řepka, len v nažce konopí, bavlník, slunečnice v ořechu palma kokosová v hlíze šáchor jedlý v dužnaté peckovici oliva evropská a palma olejná 1.2. Rozdělení olejnin Dle Schustera (1992) se v Evropě pěstuje celkem 58 druhů různých olejnin, z čehož nejvýznamnější jsou brukvovité. Čeleď (skupina) Počet druhů Čeleď (skupina) Počet druhů Brukvovité 11 Přadné rostliny 5 Složnokvěté 7 Vikvovité 4 (luskoviny) okoličnaté 6 hluchavkovité 2 Z pěstitelského hlediska je to velmi různorodá skupina plodin: vytrvalé Stromy oliva palma olejná jednoleté Jařiny slunečnice, sója, mák dvouleté Fenykl, kmín Keře líska, jojoba Ozimy řepka a řepice ozimá

4 2)Hodnocení jakosti olejnin Požadavky na kvalitu olejnatých komodit jsou uvedeny v ČSN Olejnatá semena. V ČR je hlavní olejninou řepka. Přirozené složení mastných kyselin a obsah glukosinulátů v semenech řepky není zatím optimální z hlediska zdravotních požadavků pro výživu lidí a hospodářských zvířat. Šlechtěním nových genotypů řepky se postupně upravuje složení mastných kyselin v oleji řepky ve prospěch žádoucích složek. Významně byl snížen obsah kyseliny erukové (do2 %), která zhoršovala nutriční hodnotu oleje. Zbytky semen po získání oleje (extrahovaný šrot, pokrutiny) se používají pro krmné účely. Nepříznivý vliv na zdravotní stav zvířat má složka těchto zbytků glukosinuláty. V současné době se pěstují odrůdy se sníženým obsahem glukosinulátů. Kromě obsahu kyseliny erukové a glukosinulátů se při obchodování s řepkovým semenem zjišťuje hlavní ukazatel obsah tuku 42 % při vlhkosti semen 8 %. Dále se stanovuje podíl porostlých a poškozených semen a nečistot. Vysokou kvalitu a příznivé dietetické účinky má slunečnicový olej. Neobsahuje kyselinu erukovou ani glukosinuláty. Jakostní hodnocení suroviny je zúžené na zjištění vlhkosti 8 %, obsah tuku 44 %, poškozená semena a nečistoty. 3)Charakteristika jednotlivých olejnin 3.1. Řepka olejka Brassica napus L.var.napus Zasahuje do celé oblasti mírného pásma země a patří mezi 10 nejvýznamnějších plodin světa. Patří do čeledi brukvovitých, nemá planého předka, je to vlastně fylogeneticky velmi mladý druh, značně vitální a proměnlivý. Pěstuje se ve 2 poddruzích jako brukev řepka olejka a brukev řepka tuřín. Formy: jarní a ozimá Jarní řepka je více rozšířena a pěstuje se spolu s jarní řepicí a hořčicí sareptskou. Ozimá řepka má užší rozlohu pěstování a pěstuje se hlavně jako nejranější ozimá meziplodina na píci. Uplatnění semen řepky a řepice na výrobu olejů na svícení a mazání či pro mýdlařství bylo již v období středověku. Dnešní uplatnění hlavně je surovinou pro lidskou výživu, extrahované šroty, pokrutiny nebo semena jsou významnou součástí pro skladbu krmných směsí, biomasa se užívá na zelené krmení či hnojení, řepková bílkovina je využitelným zdrojem pro lidskou výživu a řepkový olej je významnou surovinou pro chemický průmysl (oleochemie) a jako zdroj obnovitelné energie místo fosilních zdrojů bionafta, případně ekomazadla Řepka v krmivářství Mohla by mít různé uplatnění, není-li tomu tak, znamená to obavu zemědělců před řadou různých antinutričních faktorů, látek obsažených v řepce tanin, sinapin, kys.fytinová, glukosinuláty apod. Glukosinuláty (GSL) je to významná skupina sirných sekundárních metabolitů s odpudivými nebo toxickými účinky. Pro některé druhy hmyzu, které jsou potravně vázané na brukvovité rostliny představují látky, stimulující vyhledávání hostitelské rostliny. Představují hlavní překážku ve výživě hospodářských zvířat při použití řepkových výlisků či šrotů.

5 Obsah GSL v osivu současných,,00 odrůd je ve stupni množení a 20 umol.1g-1 semene při 12%vlhkosti ( vyhláška Mze č.191/96 Sb.) Řepka se používá jako bílkovinné krmivo pro krmení přežvýkavců v čerstvém stavu, jako konzervované krmivo se používá málo. Při produkci řepkového oleje je možno získat dle technologického postupu dva typy krmiv : řepkové výlisky (pokrutiny) se získávají lisováním semene : řepkový extrahovaný šrot vznik po extrakci tuku ze semene Zkrmování řepkového semene je rozšířeno v zahraničí ve výživě drůbeže. Řepkový olej neobsahuje glukosinuláty, je to koncentrovaný zdroj energie a může konkurovat kafilernímu tuku. Obsahuje pro drůbež důležitou kys.linolovou v množství 220g.kg-1.Energetická hodnota dosahuje 40 MJ.kg-1, obsah metabolizovatelnmé energie (Mep, Men) kolísá mezi MJ.kg Řepka ozimá na zeleno Pěstuje se na zelenou píci nebo jako strnisková pícnina k podzimní pastvě, ale i na zelené hnojení. Ke krmení je nutno využít do doby květu, později vytváří silice a zvířata ji špatně přijímají. Na počátku květu obsahuje glykosidy, které jsou hořké a jejich hořkost může přecházet do mléka. Je bohatá na obsah karotenoidů a při jejím častém krmení od dubna může zbarvovat máslo. Obsah a složení řepkového tuku DRUH Olejnatost MASTNÉ KYSELINY -typ % palmitová stearová olejová linolová linolenová Eruková Řepka olejná , eruková Ř.o , bezeruková Ř.o.dvounulová , ) Slunečnice roční Helianthus annuus Význam má především ve vysokém obsahu plnohodnotného a dietetického oleje, který má příznivé chemické složení a dobrou chuť z hlediska lidské výživy. Obsahuje vysoké množství lyzinu a methioninu, je zde přítomnost karotenoidů a obsah kyseliny linolové může být až 70%. Slunečnicový olej se používá na výrobu stolních olejů (Lukana, Vegetol apod.) a na výrobu ztužených tuků (Hera, Dukát apod.). Je-li méně kvalitní, tak se může využívat při výrobě mazadel, mýdel, fermeží apod. Výlisky a extrahované šroty se používají jako kvalitní jadrné krmivo, hlavně pro hovězí dobytek ) Slunečnice na zeleno Je to pícnina méně náročná na půdu a odolnější proti chladu než kukuřice. Tu může nahradit jako silážní plodinu ve vyšších oblastech. Na zelené krmení se pěstuje vždy ve

6 směskách s jinými pícninami. Zkrmuje se ve fázi před květem, po návyku, starší je nahořklá a ochlupená a zvířata ji nerada přijímají. Je to sacharidové krmivo, v čistém porostu se většinou nezkrmuje, neboť obsahuje některé glykosidy a ty způsobují u skotu zvětšení sleziny. 3.3.) Hořčice a její rozdělení Hořčice bílá Sinapis alba - semeno se z 50 % využívá v konzervárenském průmyslu, jako hlavní surovina pro výrobu plnotučné hořčice nebo kremžské Hořčice sareptská Brassica juncea L. - spolu s bílou hořčicí se používá na výrobu kremžské hořčice a bývá někdy nazývána černou. - v Kanadě se pěstuje pro produkci vysoce kvalitního bezerukového oleje a šrotů s minimálním obsahem glukosinulátů Hořčice černá Brassica nigra - nejkvalitnější pro stolní využití a pro farmaceutický průmysl Hořčice habešská-hnědá Brassica carinata Braun - může se použít i pro pícní účely jako meziplodina, dává nejvyšší výnosy semene Hořčice rolní Sinapis arvensis L. - plevelná pro využití jako nouzová olejnina Roketa setá Eruca sativa Lam. - má vysoký podíl kyseliny erukové 3.4. Ředkev olejná Raphanus sativus var.oleiferus Metzg. Větší význam má její pěstování jako pícniny, využívá se i jako biologická ochrana proti háďátku řepnému 3.5. Lnička setácamelina sativa Obsahuje vysoký podílů kyseliny linolové a málo kyseliny erukové. Obsah oleje v semenech je %. Lžičkový olej- se využívá v průmyslu barev, laků, při výrobě fermeží Extrahovaný šrot používáme pouze v omezené míře pro skot Kyselina Obsah v % Kyselina Obsah v % Palmitová 3-8 Eikosenová Stearová 0-1 Eruková 1-2 Linoleová Linolová Len olejný Linum usitatissimum L. Semeno se využívá pro výrobu vysychavého oleje, jako potravina do pekařských výrobků a ve farmacii. Šroty se používají do krmných směsí.

7 4.Závěr V současné době jsou zmiňovány pro použití ve výživě zvířat vedlejší produkty z výroby: - řepkového oleje řepkové výlisky, řepkový extrahovaný šrot - slunečnicového oleje Ostatní extrahované a odlisované produkty olejového průmyslu sója, méně často extrahované šroty a pokrutiny kokosové, podzemnicové, bavlníkové, palmojádrové, lněné. Ve výživě zvířat si musíme dávat pozor na obsah glukosinulátů, produktů jejich rozkladu a kyselinu erukovou obsažených v olejninách. 5)Seznam zdrojů a použité literatury: Zubrický J.,Najman L., Baran L.: Základy rastlinnej výroby a krmovinárstva (1988) Hosnedl V., Vašák J., Mečiar L. a kol. : Rostlinná výroba II učební texty (Luskoviny, olejniny) (1998) ( situační a výhledová zpráva: Olejniny, srpen 2000, vydává Mze]