SLUCH SKRIPTA A CVIČENÍ

Transkript

1 Specializace bez bariér smyslová a kombinovaná postižení SLUCH SKRIPTA A CVIČENÍ 1

2 OBSAH Lidé se smyslovým postižením... 3 Lidé se sluchovým postižením... 3 Specifika sluchového postižení... 3 Zákon o sociálních službách... 3 Lidé s hluchoslepotou... 4 Definice sluchového postižení a hluchoslepoty... 4 Důležitost znalosti různých komunikačních forem... 4 Komunikace osob se smyslovým postižením... 5 Komunikační formy... 5 Jednotlivé formy komunikace osob se smyslovým postižením... 5 Jednotlivé komunikační formy osob se sluchovým a duálním smyslovým postižením... 5 Praktická doporučení pro kontakt s nedoslýchavými a neslyšícími lidmi... 8 Správné zásady komunikace za přítomnosti tlumočníka... 8 Kompenzační pomůcky... 9 Život se smyslovým postižením... 9 Zaměstnávání osob se sluchovým postižením v sociálních službách... 9 Kazuistika D... 9 Kazuistika E... 9 Kazuistika F Kazuistika G Kazuistika H Kazuistika I Důležitost sociálních služeb Důležitost komunikace Literatura

3 LIDÉ SE SMYSLOVÝM POSTIŽENÍM Lidé se sluchovým postižením Specifika sluchového postižení Omezení v komunikaci s většinovou společností Sluchové postižení omezuje člověka v porozumění a při kontaktu s ostatními lidmi. Představuje velmi závažnou komunikační bariéru, kterou jsou jedinci se sluchovým postižením nuceni od raného věku překonávat. Je třeba, abychom jim v bourání komunikačních bariér pomáhali, neboť jde o oboustranný vztah, o interakci. Je třeba, abychom se do komunikace aktivně zapojili. Zejména pracujeme-li v sociálních službách, kde je velká pravděpodobnost, že se s těmito lidmi setkáme, měli bychom se o komunikační možnosti v tomto případě zajímat. Existuje více možností, jak komunikovat s lidmi se sluchovým postižením. Vzájemná komunikace je do značné míry specifická. Volba komunikačních forem Velmi záleží na mnoha kritériích, která ovlivňují výběr komunikačních forem jednotlivců, ať už se jedná o typ a stupeň sluchového postižení, věk, kdy se postižení projevilo, kdy se odhalilo, jaké kompenzační pomůcky člověk využívá a jaké formy komunikace si osvojil doma a v průběhu výchovně vzdělávacího procesu, kterým dává přednost apod. To, že každý jedinec dává přednost jiným komunikačním formám, jen potvrzuje diverzitu a heterogenitu skupiny osob se sluchovým postižením. Právo osob se sluchovým postižením na volbu komunikačního systému V naší republice žije zhruba okolo půl milionu lidí se ztrátou sluchu, od částečné po úplnou. Nedoslýchaví jedinci budou s největší pravděpodobností upřednostňovat komunikaci v mluveném jazyce, zatímco jedinci neslyšící se budou přiklánět ke znakovému jazyku. Nemusí to ale být pravidlem. Důležité je, že pokud se setkáme s jedincem s postižením sluchu, musíme mu dát možnost zvolit komunikační formu, která odpovídá jeho vlastním potřebám. My tuto volbu musíme respektovat, což nám také ustanovuje zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (155/1998 Sb. po novelizaci zákonem 384/2008 Sb. ve znění předpisu 423/2008 Sb.). Zákon o sociálních službách Z dalších zákonů nás velmi zajímá zákon o sociálních službách s číslem 108/2006 Sb., v němž je z hlediska sluchového postižení důležitých několik hlavních bodů, a to zejména paragrafy 54 a 56 k ošetření služby rané péče a tlumočnických služeb, které spadají do služeb sociální prevence. V případě, že se jedná o duální smyslové postižení, tedy sluchové postižení v kombinaci s postižením zrakovým, nazývané obecně jako hluchoslepota, je pro nás velmi důležitý také paragraf 42 s ošetřením služby osobní asistence a paragraf 39 s ošetřením průvodcovských služeb, mimo jiné samozřejmě. Mezi služby sociální prevence, které napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob ohroženým pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby, se podle tohoto zákona řadí raná péče a tlumočnické služby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Raná péče je v zákoně definována jako terénní služba (popřípadě doplněná ambulantní formou), která je poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které má zdravotní postižení, nebo 3

4 jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Tlumočnické služby jsou rovněž terénní, popřípadě ambulantní služby a jsou poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. Služba zahrnuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Osobní asistence je dále charakterizována jako terénní služba poskytovaná osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Obsahuje zejména pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, při zajištění stravy a chodu domácnosti, při výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. Průvodcovské služby zákon popisuje jako terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služby mohou být poskytovány též jako součást jiných služeb. Do služby spadá zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí Lidé s hluchoslepotou Hluchoslepota Hluchoslepota je velmi závažné jedinečné postižení, při kterém se jedná o kombinaci různého typu a stupně zrakového postižení s různým typem a stupněm sluchového postižení. Definice sluchového postižení a hluchoslepoty Medicínské versus kulturní či funkční hledisko V případě sluchového postižení i hluchoslepoty existují dvojí definice. Na ztrátu sluchu je nahlíženo z pohledu medicínského a pohledu sociokulturního, kdy sluchová ztráta nebývá vnímána jako handicap, ale kritérium pro zařazení jedince do kulturní minority se svým vlastním jazykem, kterým je v našich podmínkách český znakový jazyk. Hluchoslepota je pojímána rovněž z hlediska lékařského a dále z hlediska funkčního, kdy se zaměřujeme zejména na popsání oblastí, ve kterých má daný jedinec obtíže. V rámci sociálních služeb je velmi důležité znát zejména druhý typ definic, protože nám říkají, ve kterých oblastech bude třeba daného jedince podpořit. I definice lékařské jsou však pro nás důležité. Důležitost znalosti různých komunikačních forem Také jedinci s hluchoslepotou využívají specifické formy komunikace. Ty nejzákladnější jsou zahrnuty do již zmíněného zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Pracovník v sociálních službách by měl být vybaven základními dovednostmi v těchto systémech komunikace, aby dobře zvládal situace, ve kterých se může ocitnout při setkání s takovým člověkem, kdy je jeho úkolem poskytnout mu péči a podporu, nabídnout mu nějakou službu. Bez komunikačního prostředku je totiž situace velmi komplikovaná. 4

5 Komunikace osob se smyslovým postižením Komunikační formy Komunikační formy osob se sluchovým postižením Mezi komunikační formy českých nedoslýchavých a neslyšících osob patří vizualizace mluvené češtiny (v podobě srozumitelné artikulace mluveného projevu), písemný záznam promluvy v reálném čase (který je však vhodný pouze u těch osob se sluchovým nebo duálním smyslovým postižením, které dobře znají gramatiku českého jazyka a zvládají čtení textu s porozuměním), prstová abeceda (jednoruční a dvouruční), znakovaná čeština (která si půjčuje znaky ze znakového jazyka a kopíruje s jejich pomocí gramatické struktury mluveného jazyka) a jako specifická forma český znakový jazyk, který je samostatným jazykem s vlastní gramatikou a nemá vůbec nic společného s češtinou. Komunikační formy osob s hluchoslepotou Všechny tyto formy mohou také dle individuálních možností a potřeb využívat osoby s hluchoslepotou (velice často pak v taktilním kontaktu, v taktilní podobě), kterým jsou k dispozici ještě další komunikační formy. Mezi ně řadíme daktylografiku (vpisování velkých tiskacích písmen do dlaně), Lormovu abecedu, Braillovo písmo v taktilní formě, taktilní odezírání a vibrační metodu Tadoma, která je ve své podstatě takovým bohatším taktilním odezíráním. Je jasné, že všichni pracovníci v sociálních službách nebudou mít perfektní znalost všech zmíněných komunikačních forem, ale je dobré, když vědí o jejich existenci a znají alespoň jejich základy. Pokud bude jejich úkolem poskytnout klientovi se sluchovým postižením či hluchoslepotou sociálně právní poradenství, je dost pravděpodobné, že se dostanou do situace, kdy se budou domlouvat prostřednictvím tlumočníka. Je tedy také důležité znát správné zásady takovéto komunikace a řídit se podle nich. Jednotlivé formy komunikace osob se smyslovým postižením Jednotlivé komunikační formy osob se sluchovým a duálním smyslovým postižením Mluvený jazyk Velká většina jedinců se sluchovým postižením i s hluchoslepotou se dorozumívá prostřednictvím mluveného jazyka. Jejich výslovnost může být více či méně narušená na základě špatné či chybějící akustické zpětné vazby. Náš mluvní projev vůči nim má určitá pravidla, která jsou popsána níže. Odezírání Pokud u komunikačního partnera počítáme s tím, že od nás bude odezírat, musíme se mu přizpůsobit a mluvit jasně a zřetelně, na však s přehnanou artikulací. V prvé řadě je nutné umožnit dobrý výhled na naše ústa. Je důležité si uvědomit, že odezírání není automatické a vyžaduje spoustu zkušeností a cviku, jakož i talentu k této aktivitě. Ne každý člověk se sluchovým postižením odezírání dobře zvládá. 5

6 Psaná podoba jazyka Stejně tak jako u odezírání, ani zde nemůžeme počítat s tím, že s každým neslyšícím se bez problému dorozumíme za pomoci tužky a papíru. Není tomu tak. Neslyšící lidé mají potíže s češtinou, chybí jim možnost odposlechu a osvojení si její mluvené formy přirozenou cestou. Zejména s těžšími texty, jakými mohou být formuláře a žádosti o pomůcky, potřebují často pomoct, dovysvětlení či překlad do českého znakového jazyka. Prstová abeceda (daktylotika) Prstová abeceda existuje jednoruční a dvouruční. U nás se více používá dvouruční forma, ale obě mohou napomoci komunikaci v kontaktu s osobami se sluchovým postižením. Pokud prstovou abecedu používají osoby s hluchoslepotou, často si tvary rukou a prstů budou taktilně odhmatávat. Obr. 1 a 2: Prstová abeceda jednoruční a dvouruční ( Znakovaná čeština Využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány znaky, převzaté z českého znakového jazyka (155/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů z roku /2008 Sb. a 423/2008 Sb.). Český znakový jazyk Podle zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob jde o přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně pohybovými prostředky (tvary, postavením a pohyby rukou, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu). Má základní atributy 6

7 jazyka (znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost, historický rozměr) a je ustálen po lexikální i gramatické stránce. Daktylotika Daktylografie je vpisování velkých tiskacích písmen do dlaně, přičemž je však velice důležité využívat standardizovanou formu zápisu (viz obrázek níže), aby se zamezilo nejednoznačnosti. Obr. 3: Daktylokrafie (ustálený zápis - mezinárodně) ( Lormova abeceda Lormova abeceda je velmi praktickou a ve své podstatě velmi jednoduchou formou komunikace, rozšířenou mezi osobami s hluchoslepotou, zejména hluchoslepotou získanou, tedy u osob, které mají osvojený mluvený jazyk a jeho psanou formu. Obr. 4: Česká verze Lormovy abecedy ( Braillovo písmo a jeho taktilní podoba Jednotlivá písmena jsou tvořena kombinací šesti bodů ve dvou sloupcích o třech řádcích. 7

8 Obr. 5, 6 a 7: Jednoruční a dvouruční forma Braillova taktilního písma ( Praktická doporučení pro kontakt s nedoslýchavými a neslyšícími lidmi Existuje spousta desater pro správnou komunikaci s osobami se sluchovým postižením. Jedno z nich (od ohluchlé autorky V. Strnadové) můžete najít na ( desatero-komunikace-s-osobami-se-sluchovym-postizenim). Správné zásady komunikace za přítomnosti tlumočníka Na zmíněných webových stránkách najdete rovněž zásady správné komunikace za přítomnosti tlumočníka od tlumočnice znakového jazyka N. Dingové ( Autorka uvádí desatero pro komunikaci s neslyšícím člověkem za přítomnosti tlumočníka, ve kterém zmiňuje následující body: 1. Neslyšící člověk má při komunikaci se slyšícími úředníky či zdravotníky právo na tlumočníka, pokud o to požádá. 2. Neslyšící člověk má právo vybrat si tlumočníka, kterému dobře rozumí a kterému důvěřuje. 3. Tlumočení může probíhat formou znakového jazyka, znakované, mluvené či psané češtiny dle komunikační preference neslyšícího člověka. 4. Rozhovor vedeme přímo s neslyšícím člověkem a udržujeme zrakový kontakt s ním, nikoliv s tlumočníkem. Neslyšící člověk ovšem musí sledovat tlumočení informací. Stojíme či sedíme tak, abychom za zády neměli zdroj světla. 5. Nemluvíme s tlumočníkem s tím, že ten to později neslyšícímu pacientovi vysvětlí. Hovor je veden s neslyšícím člověkem, a ten má právo na informace v plné kvalitě a v reálném čase, aby se mohl průběžně ptát na to, co ho zajímá. 6. Tlumočník musí být vždy vedle slyšící osoby, jejíž řeč tlumočí. Neslyšící člověk potřebuje vidět jak na tlumočníka, tak i na hovořící osobu. 7. Během hovoru neodbíháme. Vzdálíme-li se od tlumočníka, neslyšící člověk se obrací za námi a uniká mu tak část tlumočených informací. 8. Mluvíme svým obvyklým tempem. Tlumočník nás sám upozorní, bude-li třeba řeč zpomalit. Máme však na paměti, že při tlumočení vždy dochází k časovému skluzu. Tlumočník musí mít čas přijmout informaci, zpracovat ji a zprostředkovat. 9. Na konci hovoru se neslyšícího člověka zeptáme, zda ještě něco potřebuje upřesnit. 10. I když se s neslyšícím člověkem dorozumíváme prostřednictvím tlumočníka, dejme mu s sebou také písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o důležitých doporučeních. 8

9 Kompenzační pomůcky Pro jedince se sluchovým, zrakovým či duálním smyslovým postižením jsou velice důležité různé technické kompenzační pomůcky, které jsou však většinou velmi finančně náročné na pořízení a eventuálně další provoz. Jedná se například o sluchadla, zesilovací zařízení, baterie do sluchadel a kochleárních implantátů, různá signalizační zařízení, hlasový či hmatový zobrazovač k osobnímu počítači, ale třeba i o vodícího psa apod. Je dobré, když pracovník v sociálních službách má kromě přidělování příspěvku na péči apod. také dobrý přehled o těchto pomůckách a dokáže klientovi poradit při jejich pořizování, sepsání žádosti s odůvodněním apod. ŽIVOT SE SMYSLOVÝM POSTIŽENÍM Zaměstnávání osob se sluchovým postižením v sociálních službách Následující případové studie představují osoby se sluchovým postižením na pozici pracovníka přímo obslužné péče v domově pro seniory. A a B komunikují pomocí mluvené řeči, odezírání, př. psaní. C komunikuje v rámci rodiny a přátel znakovým jazykem, s kolegy a klienty pomocí mluvené řeči, ZJ, odezírání a s vedením domova také písemnou formou. Dva ze tří se řadí mezi jazykovou a kulturní menšinu Neslyšících, A má většinu svých přátel mezi osobami se sluchovým postižením. A nevyužívá služeb organizací, B žádné organizace nezná a C je zaměstnancem jedné organizace a poskytuje služby osobám se sluchovým postižením. Všem osobám se zaměstnání líbí a práce s klienty je naplňuje. V zaměstnání nevidí žádné překážky pro, v komunikaci mezi kolegy nebo vedením nemají problémy. A uvádí, že nadřízená vždy zkontroluje, zda porozuměla předání služby a důležité informace vždy zopakuje. Většina kolegů vždy vychází vstříc a s možnými problémy či nedorozuměními vždy pomůže. B uvádí, že veškerá komunikace je bez problému. C uvádí, že pouze zpočátku bylo nutné některé kolegy upozorňovat na to, aby se netočili zády, ale postupem času si všichni navykli na vzájemná pravidla a vždy poklepáním upozorní, než začnou hovořit. Problém je pouze v komunikaci se slyšícími klienty, kteří jsou vzhledem ke své psychiatrické diagnose často při prvotním neporozumění požadavku neklidní, netrpěliví, někdy i agresivní. Naopak od klientů se sluchovým postižením se všechny tři osoby cítí komunikačně vyhledávány (Svobodová, R. 2013). Kazuistika D -75 let, život ve vlastním bytě ve městě, praktická hluchota (ztráta sluchu 86 %), SP se poprvé projevilo po 50. roce a postupně docházelo ke zhoršování, sluch stále není stabilizovaný a dochází k dalšímu zhoršování, oboustranná kompenzace sluchadly - degenerace sítnice podmíněná věkem, po celý život slabozrakost, postupné zhoršování, operace čoček, kompenzace brýlemi - mluvená řeč, osvojování ZJ a jeho taktilní formy - vysokoškolské vzdělání, až do důchodu učitelská profese Kazuistika E - 50 let, život s rodinou na vesnici, percepční sluchová vada zjištěna v pěti letech, postupné zhoršování sluchu, první sluchadlo ve 2. ročníku ZŠ, indukční smyčka k TV - katarakta a pigmentosa sítnice, problémy se zrakem poprvé ve 28 letech ve tmě a při jízdě autem, zhoršování, po operaci šedého zákalu bylo středové vidění několik let opět čisté, nyní opětovné zhoršování, korekce brýlemi, lupa (text musí být psán v černotisku tučně) 9

10 - mluvená řeč, Lormova abeceda v případě potřeby, osvojování ZJ - během školní docházky problémy - neúplné poznámky z vyučování, nesmysly v zápisech, SŠ s maturitou, p 13 letech v zaměstnání doporučen plný invalidní důchod, v současnosti administrativní práce na 40ti hodinový pracovní úvazek, práce z domu, pracovní prostředí potřebuje úpravy (dobré prosvětlení prostoru u počítače apod.), zaměstnavatel dovybavuje novými kompenzačními pomůckami, pomoc organizací LORM a SONS Kazuistika F - 26 let, život s rodiči ve městě, projevení SP v MŠ, stabilizované, digitální sluchadla - ZP od asi šesti měsíců, stabilizované - mluvená řeč, Braillovo písmo, střední vzdělání s maturitou Kazuistika G - 59 let, život ve městě s matkou, oboustranná sluchová vada percepčního typu, vlevo praktická hluchota, vpravo středně těžká až těžká nedoslýchavost, sluchové postižení se projevilo přibližně ve 20. měsíci, postupné zhoršování v důsledku opakovaných zánětů středouší, nyní stabilizovaný stav, sluchadla - oboustranně degenerativní změny na sítnici, šedý zákal, praktická slepota obou očí (Usherův syndrom), poprvé ZP v osmnácti letech, zhoršování, dříve kamerová zvětšovací televizní lupa, nyní již ne, počítač s hlasovým a hmatovým výstupem, červenobílá hůl pro orientaci, hmatové hodinky a mincovník - mluvená řeč, Braillovo písmo, zřídka prstová abeceda, Lormova abeceda, prstová abeceda do dlaně a tiskací písmena psaná do dlaně - škola pro nedoslýchavé, zrak byl ještě relativně dobrý, na univerzitě potíže se sledováním přednášek ve velkých posluchárnách, špatné porozumění výkladu, dosáhnutí titulu PhDr. - zaměstnání do přiznání plného invalidního důchodu, nebyly k dispozici vhodné a hlavně pro zaměstnavatele dostupné kompenzační pomůcky v té době - dobrovolník v oblasti hluchoslepoty, řešení problematiky profesionálních služeb osobní asistence, průvodcovství a tlumočení pro hluchoslepé Kazuistika H - 34 roků, život v ústavu sociální péče, nedoslýchavost od dětství, zhoršování, špatná prognóza, zrakové postižení od narození, sluchadlo, brýle, počítač, mobilní telefon (SMS) - mluvená řeč, znakový jazyk, odezírání - základní vzdělání, občas vypomáhá v jídelně či v kuchyni apod. Kazuistika I - 38 let, život v ústavu sociální péče, nedoslýchavost od 8 let, SP stabilizované, sluchadlo - zraková vada od narození, postupné zhoršování dosud, žádná kompenzace - mluvená řeč, osvojování znakového jazyka a Lormovy abecedy, bez problémů píše Braillovým písmem, ale čtení je obtížnější - SŠ s maturitou 10

11 - zaměstnání nikdy, neznalost organizací poskytujících pomoc a služby (Knoflíčková, J. 2009). DŮLEŽITOST SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Na následujících příkladech si lze názorně uvědomit důležitost sociálních služeb pro osoby se smyslovým postižením. Jedná se přímo o výroky jednotlivých jedinců se smyslovými postiženími, většinou získanými v průběhu života či progredujícími. Zpočátku to bylo velmi náročné, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl, že se mi postupně zhoršuje zrak. Musel jsem se začít přizpůsobovat mému zdravotnímu stavu. Stanovil jsem si nové životní cíle, hledal jsem další činnosti, kterým bych se mohl věnovat. Zastávám názor, že když se nerezignuje, lze docílit úspěchů a důležitá je pro mne víra, že se dá vše zvládnout. Když potřebuji pomoc, nebojím se o ni požádat či se zeptat na něco, co potřebuji vědět. A naopak, když potřebuje někdo pomoc ode mne, pokud je to v mých silách, také rád vyhovím a pomohu. Mám z toho pak dobrý pocit, že jsem mohl někomu pomoci a cítím, že nejsem na tomto světě zbytečný. Když můj otec zjistil, že jsem se narodila s vrozenou slepotou, odmítl mě uznat jako svou vlastní dceru a obvinil moji matku, že do jiného stavu přišla s jiným mužem. Matka si vyčítala, že je příčinou všech mých problémů a snažila se mi pomáhat. Otec jí zakázal se se mnou stýkat a během základního vzdělávání jsem bydlela víceméně na školním internátě, kde byli jedinci se stejným postižením. Otec nakonec zemřel v důsledku alkoholové závislosti, ale matce jsem nikdy neodpustila, že se mě vzdala. Jedinou osobou z rodiny, která se o mě starala, byl můj starší bratr, který mě bral všude sebou a všechno mi ukazoval. Bohužel o mě nemůže pečovat neustále, a proto bydlím zde v ústavu. Ano. Potřebuji asistenta jako doprovod, když potřebuji jít k lékaři, na poštu, nakoupit, při procházce v parku apod. Raději bych si vyřizoval vše sám, ale bohužel nemohu. Asistent je dobrý pomocník. Když potřebuji, uklidí mi pokoj, skočí nakoupit, naučil mě povléct si samostatně postel, skládat oblečení, trochu jsem se v tomto již osamostatnil. A co se týče osobní hygieny a sebeobsluhy, zvládám vše také sám. (Veselá, E. 2010). DŮLEŽITOST KOMUNIKACE Níže uvedené citace osob se smyslovými postiženími mohou ilustrovat obtíže v komunikaci, kterým jsou nuceni čelit, a zdůraznit také výhodu sociálních pracovníků, kteří se umějí přizpůsobit vyhovujícími specifickými formami komunikace, ačkoli nejvíce se setkají s mluveným jazykem. No tak mně stačí teda zatím s terapeuty a se sanitárkami jako mluvená řeč. No, o sluchadla nový mám zažádaný, ale pořád to není jako finančně vyřízený, jako prostě, kolik nám ta pojišťovna má dát a takový. Mám problém s rozuměním na chodbě no, a jako když jede auto, nebo když je velkej hluk nebo v jídelně, takže taky špatně slyším. Tak jako i když jsem nedoslýchavý, tak se dorozumívám normální mluvou. Dokud nepřišla potom..., dokud jsem nenarazil na, tak to jsem potom používal i tu znakovku. No, kterou mám jako ze školy, když jsem se učil klempířem. Já jako takhle jako sám nemám potíže, ale s tím, jak ztrácím zrak, tak jako, aby na mě mluvili, jako přímo na mě. Když mě neosloví, tak jako nevím, jestli to patří tomu druhýmu. Když někdo projde kolem, nebo tak, tak já nemám tušení, kdo to je, když jako už nevidím, když nerozeznávám. 11

12 Když jsem přišla, tak můj přítel mě naučil Lormovu abecedu, za což mu děkuji a s ním se domlouvám Lormem a hlavně znakovým jazykem pro neslyšící a hluchoslepé. Se zaměstnanci se snažím mluvit a psát na papír, protože oni znakovku neumí sanitárky, zdravotní sestřičky. Já se snažím domluvit se všemi zaměstnanci, někteří se učí znakový jazyk. Zlepšuje se to. S ostatními uživateli se domluvíme těžko, je to problém. Musím se domluvit, ale těžko. Nedomluvím se se všemi, někteří rozumí, někteří mně nerozumí. Se skupinou slyšících si nerozumím, protože nerozumím jejich řeči. Využívám tlumočníka, tady paní., to je bez problémů. Využívám tlumočníka i mimo ústav, v Lormu tlumočí třeba paní Jelínková, tlumočí do znakového jazyka, Lormu, prstové abecedy A když nemám tlumočníka, snažím se domluvit sama, ukazuji třeba abecedu Kdyby všichni uměli znakový jazyk, to by mi pomohlo zlepšit komunikaci. Akorát slovní řeč, mluvenou řeč jenom využívám. Ano. Ale mám sluchadla, na obou uších, že jo. Ano, v pohodě se tady domluvím se všemi, jo. I s uživateli i se zaměstnanci. (Šimonová, J. 2009). LITERATURA HORÁKOVÁ, Radka. Sluchové postižení - úvod do surdopedie. Praha. Praha: Portál, s Výchova a vzdělávání zvláštních skupin osob. ISBN HRICOVÁ, L., DOLEŽALOVÁ, L. Aktuální změny v legislativě České republiky týkající se sluchového postižení v oblasti zdravotnictví a sociální práce. In Beňo, P., Tarcsiová, D., Radková, L. Komunikácia s pacientmi/klientmi s postihnutím sluchu vyd. Trnava: Typi Universitatis Tyrnaviensis, s , 17 s. ISBN KNOFLÍČKOVÁ, J. Možnosti profesního uplatnění u osob s hluchoslepotou. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. SVOBODOVÁ, R. Komunikace s osobami se sluchovým postižením v domově pro seniory. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. ŠIMONOVÁ, J. Život dospělých osob s hluchoslepotou v prostředí Ústavu sociální péče pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. VESELÁ, E. Osobnost jedince se získanou HS a jeho začlenění do společnosti. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. INDIVIDUÁLNÍ PLÁN ROZVOJE Napište konkrétní cíle pro uplatnění Vašich poznatků z tohoto kurzu. Začnu dělat: 12

13 Přestanu dělat: Budu dělat jinak: 13