Notoedrový svrab u potkana klinické projevy, diagnóza a terapie

Transkript

1 Notoedrový svrab u potkana klinické projevy, diagnóza a terapie Notoedric mange in a rat Clinical symptoms, diagnosis and therapy Wieland Beck, Florian Buck Souhrn K veterinárnímu lékaři chodí běžně na prohlídku drobní savci napadení různými roztoči se skabiózními nebo zánětlivými projevy na kůži a s výrazným pruritem. K nejčastěji se vyskytujícím parazitárním původcům patří krev sající roztoč čmelíkovec krysí (Ornithonyssus bacoti), dále chlupoví roztoči trudníkovec myší (Myobia musculi) a zákožka myší (Myocoptes musculinus) (obr. 1); dále zákožky (Radfordia ensifera, Radfordia affinis, Psorergates rattus a Psorergates simplex), zákožka rozmanitá (Trixacarus diversus syn. Sarcoptes anacanthos), ušní forma svrabu (Notoedres muris) a jako poslední roztoč Demodex spp. neboli trudník. Vedle roztočů je třeba při stanovování diagnózy vyloučit napadení vší krysí (Polyplax spinulosa) (obr. 2, 3) anebo blechou krysí (Nosopsyllus fasciatus) (obr. 4), (Beck, 2003). V následujícím textu bude popsán případ asi jednoleté potkaní samice postižené notoedrovým svrabem, konkrétně druhem Notoedres muris, a to jak z pohledu klinického, tak i diagnostického, včetně možností jejího ošetření. Úvod Při veterinární prohlídce byla klinicky vyšetřena asi jednoletá samice potkana s podezřelými skabiózními změnami na kůži, doprovázenými výraznou tvorbou šupin v oblasti okrajů ušních boltců (obr. 5, 6) a ocasu (obr. 7). Zvíře také vykazovalo podle údajů majitele asi 2 týdny trvající urputný pruritus. Zvíře bylo vyděšené, málo zvladatelné a často odmítalo potravu. Majitelka si potkana koupila před šesti týdny, další zvířata se v domácnosti nenacházejí. Na předchozí klinice byl potkan ošetřen antimikrobiálně enrofloxacinem (Baytril, Bayer), ale bez úspěchu. Po odebrání několika kožních seškrabů z okrajů ušních boltců a z ocasu pomocí skalpelu a následném přenesení vzorku na sklíčko s parafínovým olejem (technika sendviče ) byl vzorek vyšetřen mikroskopicky a potvrzen nález roztočů. Druh roztoče byl stanoven jako Notoedres muris. K terapii byl použit selamectin (Stronghold, Zoetis). Aplikace byla prováděna opakovaně jedenkrát týdně 1 kapka (z 15mg ampule) za krk jako spot-on. Při druhé aplikaci uvedla majitelka zlepšení v podobě skoro vymizelého pruritu, a to již za 3 dny po první aplikaci. Viditelně se zlepšilo i chování potkana a příjem potravy. Aplikace byla opakována ještě 3. Po čtvrté aplikaci spot-on preparátu skabiózní změny na kůži z valné části zmizely (obr. 8, 9, 10). U zvířete nedošlo k žádným nežádoucím účinkům podané látky. Notoedrový svrab u hlodavců Původce U drobných hlodavců (hlavně u potkanů a křečků zlatých) se pravidelně vyskytují infestace svrabem Notoedres muris (obr. 11). Na rozdíl od Notoedres cati (asi 250 µm) je Obr. 1: Samice Myoptes musculinus (vlevo) a larva se třemi páry nohou (vpravo) v kožním seškrabu z myši (200 ) Obr. 2: Veš (Polyplax spinulosa) z potkana: dospělec, samice (vlevo) a larva (nahoře) 154

2 Veterinární lékaø roèník Èíslo 3 Notoedrový svrab u potkana Obr. 3: Vajíčko Polyplax spinulosa s larvou v kožním seškrabu z potkana (100 ) ( Globokar). Obr. 4: Samice evropské blechy krysí (Nosopsyllus fasciatus) Notoedres muris výrazně větší (400 µm) a na hřbetě má podélné pruhy (obr. 12). Notoedres cati (vyskytuje se u koček, králíků a afrických ježků bělobřichých, ne však u hlodavců) má na dorzální straně idiosomy, drobné trojúhelníkovité šupiny, zatímco Sarcoptes spp. a Trixacarus spp. mají dorzálně umístěné bodliny. Na rozdíl od Sarcoptes spp. mají Notoedres cati a muris anus umístěný dorzálně, což slouží jako důležité diagnostické vodítko. Tento dorzálně lokalizovaný anus je u Notoedres cati situován spíše do středu těla, zatímco u Notoedres muris se nachází více laterálně, na okraji těla. Notoedres muris má z dorzálního pohledu jako všichni z čeledi zákožkovitých tvar těla podobný želvě a její nohy jsou pahýlovité (obr. 13). Třetí a čtvrtý pár nohou nepřesahuje okraj těla (obr. 14). Samičky nalézáme vzhledem k jejich hloubící aktivitě hluboko ve stratum corneum. Vývojový cyklus těchto ektoparazitů je vázán na určitý zvířecí druh, trvá asi 21 dnů a probíhá od vajíčka (obr. 15) přes stadium larvální (obr. 16) a dvě stadia nymfy až k dospělci. Dospělec notoedrového svrabu žije 3 až 4 týdny. Během této doby kladou samičky do vyhloubených chodbiček v kůži až 60 vajíček. Mimo hostitele přežívají roztoči jen několik hodin až maximálně 3 dny (Löwenstein a Hönel, 1999; Beck a Pantchev, 2013). Klinický obraz K přenosu ektoparazitů dochází přímým kontaktem ze zvířete na zvíře. Stresové faktory, nedostatečná hygiena prostředí nebo onemocnění zvířete usnadňují infestaci notoedrovou zákožkou. Mechanická iritace a hloubící aktivita v kůži zvířete vyvolává výraznou svědivou reakci, a pokud je přítomna hypersenzitivita na antigen roztoče, může se velmi rychle rozvinout i dermatitida. Adspekcí zjišťujeme puchýřky, papulky, žluté krusty a bradavicím podobné změny na kůži v oblasti okrajů ušních boltců, na nose, ale také na ocase, na končetinách nebo v oblasti genitálií (Wijnbergen, 2005). U samice potkana je napadení notoedrovou zákožkou většinou omezeno na oblast hlavy (okolí očí, často také nos) a na uši (často okraje ušních boltců). Samci potkanů podléhají infestaci častěji a mají tendenci ke generalizaci onemocnění. Pravidelně se u napadených jedinců vyskytuje výrazný pruritus a kůže podléhá hyperkeratózním změnám s tvorbou krust. Během 3 týdnů se po celém těle vyvinou změny v podobě papul a krustovitých nálepů. Zůstane-li stav bez povšimnutí a bez terapie, může dojít až k úmrtí, a to kvůli anorexii a váhovému úbytku potkana. U napadených potkanů se vyskytuje permanentní neklid, způsobený výrazným pruritem. Asymptomatičtí nosiči Obr. 5: Samice potkana (věk 1 rok) s nápadnými změnami na okrajích ušních boltců ( Buck). Obr. 6: Samice potkana (věk 1 rok) s krustami na okrajích ušních boltců v důsledku napadení Notoedres muris ( Buck). 155

3 nákazy mohou občas sehrát svou roli u velkochovatelů. Stresové faktory, nedostatečné hygienické podmínky chovu nebo onemocnění zvířat usnadňují napadení zvířat roztoči (Percy a Barthold, 2001; Beck a Pantchev, 2013). Diagnostika Díky typickým skabiózním změnám na predilekčních místech (strupovité změny, popřípadě uzlíky na okrajích ušních boltců) můžeme často vyslovit podezření na napadení roztoči pouze adspekcí. Pro stanovení přesné diagnózy je nicméně nutné provést hluboké kožní seškraby, přenést je na podložní sklíčko s parafínovým olejem a mikroskopem prozkoumat vzorek na přítomnost roztočů a jejich vývojových stadií. Nález pouze jediného roztoče postačuje k potvrzení diagnózy. Jelikož potkani na tuto formu diagnostiky reagují bolestivě a výrazně se brání, je potřeba zvážit možnost diagnostické terapie s vynecháním odběru vzorků. Terapie Podle stupně postižení krustami můžeme k jejich změkčení a odstranění použít keratolytika. Na základě osobních zkušeností lze říci, že nejvhodnějším prostředkem k terapii notoedrového svrabu u potkanů je selamectin (Stronghold, Zoetis). Použijeme vždy jednu kapku z 15mg ampule do oblasti kohoutku s týdenními rozestupy (Beck a Pantchev, 2013). Winjbergen (2005) aplikuje selamectin dvakrát v odstupu 1 měsíce. Adekvátní terapii můžeme provést i perorálním nebo subkutánním podáním ivermectinu (Ivomec, Merial) 0,2 0,4 mg/kg. Tato forma aplikace se opakuje jednou až třikrát v odstupu 7 10 dnů (Künzel a Schmerold, 2001). Lze použít i opakované ošetření celého těla rozetřením fipronilu (Eliminall-spray, Zoetis), nejméně dvakrát v odstupu 7 10 dnů. V takovém případě je potřeba účinnou látku opatrně rozetřít rukou chráněnou rukavicí na kůži potkana (Beck, 2004). Je zapotřebí ošetřit všechna zvířata žijící v jedné domácnosti. Ošetření prostředí není nutné, jelikož se jedná o stacionární parazity kůže. Pro jistotu je vhodné očistit předměty sloužící k ošetřování zvířat, klec umýt akaricidním přípravkem a vyměnit podestýlku. Z praxe víme, že prognóza je i u pacientů s pokročilými a vážnými změnami na kůži často dobrá. Závěr Drobní hlodavci jsou častými pacienty v praxi malých zvířat. Přestože je délka jejich života krátká, jsou Obr. 7: Samice potkana (věk 1 rok) se skabiózními změnami na kůži ocasu ( Buck). Obr. 8: Samice potkana (věk 1 rok) 28 dnů od začátku terapie selamectinem ( Buck). Obr. 9: U potkana se očividně zlepšuje příjem potravy po ošetření selamectinem ( Buck). Obr. 10: Zcela uzdravený potkan po napadení Notoedres muris ( Buck). 156

4 Veterinární lékaø roèník Èíslo 3 Notoedrový svrab u potkana Obr. 11: Samice Notoedres muris dospělý roztoč s vajíčkem (200 ) Obr. 12: Notoedres muris z dorzálního pohledu, bez bodlin, na rozdíl od Sarcoptes spp. (200 ) Obr. 13: Notoedres muris pohled z ventrální strany samice (400 ) Obr. 14: Notoedres muris kaudální páry nohou, nepřesahují okraj těla a jsou zakončeny dlouhou štětinou (200 ) Obr. 15: Vajíčka Notoedres muris (400 ) Obr. 16: Larva Notoedres muris (400 ) 157

5 oblíbenými společníky zvláště dětí, ale často i náctiletých. Proto je jejich ošetření důležité jak pro pacienta samotného, tak i pro celou rodinu. Napadení roztoči není u potkanů žádnou výjimkou. Ne zcela optimální podmínky chovu umožňují napadení zvířete různými ektoparazity a cesty k nápravě stavu by měly být s majiteli prodiskutovány. Jelikož je diagnostika u těchto drobných savců někdy obtížná, můžeme s ohledem na pacienta eventuálně provést diagnostickou terapii: nejlépe s makrocyklickými laktony, které jsou dobře snášeny a mimoto vykazují i dobrou účinnost. Notoedrový svrab je potenciální zoonóza, tento fakt musíme mít při léčbě vždy na paměti a upozornit na něj i majitele zvířete (Beck, 2003; Beck a Pantchev, 2013). Beck W. Häufige Endo- und Ektoparasitosen bei kleinen Heimsäugern Klinik, Diagnostik und Terapie. Tierärztl Praxi 32 (K): , Beck W, Pantchev N. Praktische Parasitologie bei Heimtieren. 2. Aufl. Schlütersche Hannover:95 96, Künzel F, Schmerold I. Arzneimitteltherapie bei kleinen Heimtieren. Sien Tierärztl Machr 88: , Löwenstein M, Hönel A. Ektoparasiten bei Klein-und Heimtieren. Enke Verlag, Stuttgart: , Percy DH, Berthold SW. Patology of laboratory rodents and rabbits. 2 ed., Blackwell Verlag, Iowa Literatura Beck W. Praxisrelevante Ektoparasitosen und Deramtophytosen bei kleinen Heimsäugern, Vögeln und Reptilie. Prakt Tierarzt 84: , Wijnbergen A. Ratten. In: Gabrisch, K., Zwart, P. (Hrsg.): Krankheiten der Heimtiere, 6. Aufl., Schlütersche, Hannover: , Překlad originálního příspěvku z časopisu Kleintiermedizin.