ZABLEŠENÍ (Ctenocephalidosis)

Transkript

1 ZABLEŠENÍ (Ctenocephalidosis) Napadení psů a koček blechami představuje nesporně nejčastější ektoparazitózu. Až 70 % svědivých kožních afekcí postihujících psy a kočky koncem léta a na podzim je primárně vyvoláno blechami. V klinické praxi se však s tímto parazitem setkáváme po celý rok. S ohledem na poměrně nízkou druhovou specifitu může sice u koček a psů parazitovat více druhů blech, nicméně v současnosti jednoznačně převažuje Ctenocephalides felis. Většina blech napadá i člověka. Nejdůležitější původci Z asi 130 druhů blech mají pro psy a kočky význam zejména tito zástupci: 1. Ctenocephalides felis (blecha kočičí) viz obr Tento druh je v současné době celosvětově dominantní u koček i psů. Napadá i člověka. 2. Ctenocephalides canis (blecha psí) se vyskytuje u psa i kočky méně často, ale ve srovnání s blechou kočičí snadno přechází na člověka. 3. Pulex irritans (blecha lidská) je v současnosti velmi vzácná, a to i u člověka. Může dojít k přenosu na psa, kterého preferuje před kočkou. 4. Spilopsyllus cuniculi (blecha králičí) je sporadicky nacházena u psů a koček. 5. Archaeopsylla erinacei (blecha ježčí) často masivně parazituje u ježků a může přechodně napadnout psa a kočku. Výskyt a rozšíření Blechy jsou prakticky rozšířeny ve všech zemích, přičemž v teplejších klimatických pásmech je výskyt vyšší a druhové spektrum širší. Hostitelé Pro psy a kočky má dominantní význam blecha kočičí Ctenocephalides felis. Blecha psí se vyskytuje méně často a ostatní druhy se objevují pouze příležitostně. Morfologie a vývoj Blechy patří mezi bezkřídlý hmyz s proměnou dokonalou. Parazitují pouze dospělé blechy, ostatní stádia (vajíčka, larvy, kukly) se nacházejí v prostředí mimo hostitele. Blechy mají bilaterálně oploštělé tělo vyztužené chitinovými destičkami, které se střechovitě překrývají a usnadňují rychlý Obr. 175: Ctenocephalides felis (D. Modrý). Obr. 176: Hlava blechy s příústním a hrudním hřebínkem. 201

2 Část speciální pohyb v srsti. Jsou vybaveny 3 páry dobře vyvinutých skákavých končetin. Dospělci mají hnědou barvu. Samečci dosahují velikosti 2 až 2,5 mm a v porovnání se samičkami, které měří 2 až 3,3 mm, jsou menší. Na kýlovité hlavě je umístěno tykadlo, jednoduché oči a ústní ústrojí bodavě savé. Blecha kočičí a blecha psí mají charakteristické příústní a hrudní hřebínky (ctenidia) viz obr Počet a délka zubů hřebínku slouží k rozlišení druhu. Blecha lidská nemá žádný hřebínek. Dospělé blechy se živí krví. Žaludek blechy má obsah asi 0,5 m, ale v průběhu sání, které s přestávkami trvá 20 až 150 minut, může pojmout 10 až 20násobné množství krve. Avšak jen malé množství vypité krve je využito k výživě blechy, většina je opět vyloučena v malých kuličkách trusu. Trus se nachází na povrchu kůže a v srsti, svým vzhledem připomíná zrnka máku, ale při zvětšení pozorujeme jejich skutečný oválný tvar. Trus ze srsti vypadává a je hlavním zdrojem potravy pro vyvíjející se larvy viz obr Nejpříznivější podmínky pro vývoj blech jsou místa, kde se psi a kočky déle zdržují a odpočívají. V těchto rizikových místech je přítomno nejvíc vývojových stádií a trusu blech viz obr Obr. 177: Larva blechy Ctenocephalides spp. (D. Modrý). Obr. 178: Vysoká koncentrace vývojových stádií a trusu blech (Bayer). Vývojový cyklus je zachycen na obr. 179 a jeho délka závisí na podmínkách zevního prostředí. V teplém a vlhkém prostředí může trvat pouze 11 dní. Pokud jsou naproti tomu podmínky pro vývoj nepříznivé, jsou blechy schopny na svého hostitele počkat až jeden rok. Patogeneze Blechy prokousnou epidermis a sají krev z poškozených kapilár. Četné kousance se mohou objevit na kůži v průběhu několika minut. Blechy trápí psy a kočky všech plemen a věkových kategorií. Blechy jsou nejdůležitějšími mezihostiteli tasemnice psí Dipylidium caninum. Blecha se nakazí ve stádiu larvy, kdy pozře vajíčka uvolněná z rozpadlých článků, které rovněž bývají v pelíšcích a místech odpočinku. Cysticerkoid vzniklý v těle larvy zůstává přes metamorfózu až do vývoje dospělé blechy, která je pozřena psem nebo kočkou. Blechy jsou důležitými vektory infekčních onemocnění (vector borne diseases). K nejznámějším patří přenos nemoci z kočičího škrábnutí (cat scratch disease). Původcem je bakterie Bartonella henselae, která se vyskytuje hlavně u koček a obvykle u nich probíhá asymptomaticky. Méně často se s bartonelózou setkáváme u psů. Onemocnění se výrazně projevuje u člověka (zoonóza), způsobuje horečnaté onemocnění provázené lymfadenitidou. Blechy nasají krev na kočce s bartonelami, které zůstávají infekční i v trusu blechy. Při čištění srsti se přichytí infikovaný trus na drápech kočky a škrábnutím se přenese do krve člověka. Rozvíjí se bolestivé, avšak 202

3 Obr. 179: Vývojový cyklus Ctenocephalides felis. Po nasátí krve naklade blecha velké množství vajíček, ze kterých se po dvoudenní inkubaci líhnou larvy L1. V následujících 8 dnech se bleší larva dvakrát svléká (L2, L3) a zakuklí se. Na kuklu se nalepí drobné nečistoty z okolí (zrnka písku, zbytky blešího trusu aj.) a chrání ji před vlivy zevního prostředí. Zhruba 15 dní po nakladení vajíčka se z kukly vylíhne dospělá blecha. Podle zásady ladies first se první dva dny z kukel líhnou výlučně jedinci samičího pohlaví. Poté přibývá blech samčího pohlaví tak dlouho, až se poměr pohlaví vyrovná (GREGORI a GREGORI, 1999). benigní onemocnění vyžadující antibiotickou terapii. K ochraně před touto infekcí je nutné zabránit infestaci blechami a tudíž přítomnosti blešího trusu v srsti. Největší problém představuje alergie na bleší kousnutí. Jde o hypersenzitivní reakci způsobenou nekompletními antigeny hapteny, které jsou součástí proteolytických enzymů ve slinách blech. Vyvíjí se hypersenzitivní reakce I. (časná, prostřednictvím imunoglobulinů třídy E) a IV. typu (opožděná, zprostředkovaná buňkami). Přecitlivělost na bleší kousnutí se u psů obvykle projevuje až po třetím, častěji však až po 5. roku života. U koček není věkové hledisko rozhodující a tak se s alergií na bleší kousnutí můžeme setkat prakticky kdykoliv s výjimkou koťat. K přirozené desenzibilizaci dochází u psů a koček, na rozdíl od morčat a lidí, velmi vzácně. S věkem se naopak obvykle zhoršuje a postupně se zastírá původně sezónní charakter onemocnění. Klinické příznaky Typickými projevy alergie na bleší kousnutí jsou silně svědivá papulokrustózní ložiska lokalizovaná u psů v oblasti beder a kořene ocasu. Směrem kraniálním se kožní změny 203

4 Část speciální vytrácejí a v oblasti hrudníku obvykle mizí. Opticky tak vytvářejí kožní léze ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku se základnou při kořeni ocasu a vrcholem na distálním hrudníku viz obr. 180 a 181. Kočky bývají blechami postiženy nejvíce v oblasti krku a na bedrech (obr. 182 a 183), ale kožní změny se mohou nacházet kdekoliv. V důsledku úporného svědění a mechanického dráždění postižené oblasti škrábáním, olizováním a otíráním o podložku vypadává srst a zesílená kůže se pokrývá načervenalými krustami. V teplém ročním období bývá zejména u dlouhosrstých plemen psů častou komplikací pyotraumatická dermatitida (obr. 184), ostatní sekundární pyodermie Obr. 181: Typická lokalizace kožních změn u 5letého psa (M. Svoboda). krve různě výraznou anémií. Blechy sají krev v místech, kde je kůže nejjemnější, takže není překvapením, že papulózní léze nacházíme u obou živočišných druhů v oblasti břicha a zejména slabin. Intenzita kožních změn je však více úměrná stupni hypersenzitivity než počtu přítomných blech. U velmi senzitivních jedinců i malý počet těchto parazitů způsobí výrazné onemocnění a klinické příznaky přetrvávají mnoho dní po jejich odstranění. Kočky reagují méně výrazně a někdy u nich infestace blechami probíhá dokonce asymptomaticky. Obr. 180: Distribuce kožních změn při napadení psa blechami. Kožní léze jsou lokalizovány především v okolí kořene ocasu a přes bedra se šíří směrem kraniálním. Na ventrální straně těla převažují změny ve slabinách. nebo zvýšená produkce mazu. V chronických případech dochází k hyperpigmentaci a progresivní lichenifikaci kůže. U koček se přecitlivělost na bleší kousnutí může manifestovat formou symetrické alopecie v kaudálních tělních partiích způsobené excesivním lízáním, ale také miliární dermatitidou nebo eozinofilním komplexem. Při celkovém postižení bývá obvyklým nálezem periferní lymfadenopatie a eozinofilie. Při silném zablešení se projeví v důsledku intenzivního sání dospělými blechami úbytek Obr. 182: Distribuce kožních změn při napadení kočky blechami. Lokalizace je podobná jako u psa, tj. především dorzálně na hřbetu a v okolí kořene ocasu. Navíc bývá postižena i oblast krku. 204

5 Obr. 183: Lokalizace kožních změn u zablešené kočky (M. Svoboda). Závěrem klinických příznaků rekapitulujeme rozdíly mezi zablešením a bleší alergickou dermatitidou. Zablešení vyvolává mírný pruritus, papulózní změny na predilekčních místech a mírné šupinatění. Blechy lze obvykle snadno prokázat, přičemž intenzita klinických příznaků přímo závisí na počtu parazitujících dospělců. Bleší alergická dermatitida (Flea allergy dermatitis, FAD viz obr. 185) je pruritické kožní onemocnění postihující záď, dorzální lumbosakrální tělní partie, kořen ocasu a mediální stranu stehen. Intenzita klinických příznaků nezávisí na počtu parazitujících blech. Na postiženém zvířeti jich obvykle nacházíme malé množství nebo jsme dokonce odkázání na nepřímé důkazy. Diagnostika Diagnózu stanovíme na základě anamnézy, klinických příznaků, sezónnosti výskytu, ale především přímého průkazu blech a Obr. 184: Pyotraumatická dermatitida u zablešeného psa (M. Svoboda). Obr. 185: Bleší alergická dermatitida u 14letého psa (M. Svoboda). blešího trusu. Při průkazu blešího trusu postupujeme tak, že pečlivě vyčešeme srst pacienta hustým hřebenem nebo za pomoci staršího kartáčku na zuby. Získaný materiál umístíme na navlhčený filtrační papír nebo papírovou vatu. Pokud se během několika minut objeví v okolí vyčesaných zbytků zóna červenohnědé barvy, nepochybně jde o bleší trus se zbytky hemoglobinu. Tento nález považujeme za diagnostický i v případě, že jsme nezachytili žádnou živou blechu. Pro průkaz bleší alergické dermatitidy, která je nejčastější kožní hypersenzitivitou psů lze použít komerčně vyráběný intradermální kožní test obsahující vodný roztok bleších haptenů. Asi 80 % pozitivních psů vykazuje okamžitou i opožděnou reakci. Z toho důvodu vyhodnocujeme test za 20 minut a poté ve spolupráci s majitelem za 24 a 48 hodin. Na klinice už více než 20 let používáme intradermální kožní test firmy ARTU Biologicals (Lelystad, Nizozemsko). Obvyklým doprovodným nálezem bývá periferní eozinofilie. Diferenciálně diagnosticky je u psů třeba vyloučit ostatní hypersenzitivní reakce, především atopickou dermatitidu a svědivá onemocnění jiné etiologie, např. sarkoptový svrab a folikulitidy. U koček přicházejí v úvahu ostatní ektoparazitózy, dermatofytní infekce, folikulitidy, příp. dietní poruchy v důsledku deficitu biotinu, resp. esenciálních mastných kyselin. 205