Zajištění závazků se zaměřením na zástavní právo 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE

Transkript

1 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE Problematika zajištění závazků nabývá v současné době na významu a to zejména z hlediska mezinárodních obchodních transakcí, ale v neposlední řadě i v oblasti bankovních obchodů a dalších spekter obchodně i občanskoprávního prostředí. Zajištění závazků se stává středem zájmu a souvisí s rychlým rozvojem obchodu a se současným trendem, při kterém se účastníci směny přestávají čím dál více obávat zadlužování se. Je tedy nasnadě, že je nutno se zabývat v této souvislosti i otázkou bezpečnosti těchto obchodních vztahů. Zajištění závazků bezesporu souvisí se snížením rizika věřitele, že se mu plnění, na něž má smluvní či jiný nárok, reálně dostane. S tímto jevem je také spojen vývoj práv, které jsou s tímto nerozlučně spojena. Posilování právních jistot se velmi významně projevuje především v oblasti majetkových práv, zvláště pak práv k nemovitostem. Touto problematikou se zabývá především právní úprava občanského a obchodního zákoníku a řeší ji podle tzv. zajišťovacích institutů Cílem této diplomové práce je podat základní přehled jednotlivých zajišťovacích institutů, které jsou používány v České republice a jejichž právní úpravu český právní řád obsahuje. Zajišťovací instituty budou jednotlivě představeny jak z hlediska příslušné právní úpravy, tak z hlediska jejich obsahu a využití. Bude též osvětlen vznik, případná možnost úpravy a zánik jednotlivých zajišťovacích institutů a jaké kroky lze podniknout v případě nesplnění závazků dlužníka. Součástí práce bude též srovnání všech představených institutů dle zvolených kritérií pro jejich přehledný souhrn. V dnešní době lidé často řeší nedostatek finančních prostředků na uspokojování svých potřeb různými půjčkami, úvěry, hypotékami a leasingy. Dostávají se do rolí dlužníků a za svůj dluh se musí něčím zaručit pro případ, že by dluh věřiteli nedokázali splatit. Z teoretických informací uvedených v první části této práce se oblast zájmu dále podrobněji zaměří na zajišťovací institut zástavního práva. Tento institut bude následně aplikován při řešení fiktivního příkladu na vznik zástavního práva a jeho následného zápisu do katastru nemovitostí. V této části budou uvedeny kroky vedoucí k sepsání 6

2 zástavní smlouvy a náležitosti potřebné k zápisu zástavního práva k nemovitosti a průběh celého správního řízení i s případnými možnými doplňky a komplikacemi. Význam této práce tedy nespočívá ani tak v podání vyčerpávajících informací o jednotlivých zajišťovacích smluvních typech, jako v přehledném a srozumitelném představení této problematiky v souvislostech, které je dobré v praxi vzít na zřetel a přiblížit je čtenářům, kteří jsou ať už z osobních nebo pracovních důvodů se touto tématikou nuceni zabývat. Za úspěch se dá v případě tohoto díla pokládat, stane li se praktickým nástrojem při sestavování prostých smluv jak v občanské, tak i v obchodní sféře. 2. METODIKA Při řešení tohoto díla budou uplatněny zejména znalosti načerpané studiem uvedené literatury a závazných právních instrukcí pro tuto problematiku. Prvotním úsilím je nezbytnost shromáždit si dostatek podkladů a najít potřebné informace. Při fázi shromažďování podkladů ke zpracování zadané problematiky je v dnešní době mimo literárních zdrojů vhodné využít zejména podklady dostupné prostřednictvím webové služby. Jelikož je zadaná problematika velice často používaným prostředkem zajištění, je pro poznatky, které se jen těžko dají vyčíst z teoretických podkladů, oslovit odborníka, který má s danou problematikou bohaté zkušenosti a může poskytnout cenné rady. Po ukončení fáze zabývající se sběrem podkladů potřebných ke zpracování tématu, je třeba tyto materiály pečlivě prostudovat a zvolit ty úseky, které jsou vhodné do diplomové práce zakomponovat. Vlastní vypracování je následujícím krokem a vede k uspořádání a zapracování zvolených oblastí do práce, ve stanovení hodnotících kritérií, kterými se jednotlivé zajišťovací instituty porovnávají dle subjektivních názorů a v neposlední řadě též nastínění použitelnosti vybraného mechanismu na smyšlené příkladě. Po vypracování vlastní práce se všemi náležitostmi, proběhne diskuse na výše uvedené výsledky práce a na přínos práce pro případného čtenáře. Budou uvedeny přednosti i nedostatky zpracovávané problematiky a návrhy na případné zlepšení. V závěrečné části práce budou shrnuty výsledky práce a zhodnocení dosažení cílů, které byly na začátku práce vytyčeny. Jako poslední krok budou uvedeny návrhy na případnou úpravu a zlepšení dané oblasti. 7

3 3. ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ Věřitel je vždy v určité nejistotě ohledně toho, zda dlužník splní svůj dluh vůči němu. Tato nejistota přitom může odrazovat od realizace řady oboustranně přínosných transakcí. Právní řád proto obsahuje možnosti, jak zvýšit jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude splněna. Souhrnně se hovoří o zajištění závazků, případně o zajišťovacích institutech Zajištění závazků se uskutečňuje prostřednictvím vedlejšího, tj. zajišťujícího právního vztahu, který je svým vznikem, obsahem a případně i trváním závislý na existenci hlavního, tj. zajišťovaného vztahu. Z vedlejšího vztahu vyplývají věřiteli další práva, která v hlavním vztahu s dlužníkem neměl. Vedlejší povaha zajištění je dána tím, že zajišťovací závazek nemůže vzniknout bez existence hlavního závazku a nemůže bez něj existovat. Platnost vedlejšího závazku je závislá na platnosti závazku hlavního a až na výjimky platí, že při zániku hlavního závazku zaniká i závazek vedlejší, byť by nebyl splněn. Naproti tomu zánik vedlejšího závazku nemá za následek zánik závazku hlavního. V případech, kdy zajištění poskytne osoba odlišná od dlužníka, mají zajišťovací prostředky subsidiární povahu, to znamená, že kdo zajištění poskytl, je povinen plnit v případě, že neplnil dlužník. Základní funkcí zajišťovacích právních institutů je zvýšení jistoty věřitele, že jeho pohledávka bude splněna. Některé ze zajišťovacích institutů plní též funkci uhrazovací, spočívající v tom, že věřiteli je dána možnost uspokojit svou pohledávku z majetku dlužníka či třetí osoby, která závazek zajistila např. ručitele. Existuje celá řada forem zajištění, upravených v různých předpisech především však v občanském a obchodním zákoníku. K zajištění pohledávky lze použít i více zajišťovacích prostředků zároveň. 8

4 Základní dělení zajištění je na: věcněprávní zajišťovací instrumenty sem řadíme např. právo zástavní, zadržovací (upraveny v občanském zákoníku), výhradu vlastnictví (v občanském i obchodním zákoníku); závazkověprávní sem řadíme smluvní pokutu, ručení (tyto instituty jsou upraveny jak v občanském, tak v obchodním zákoníku), dohodu o srážkách ze mzdy, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, převzetí dluhu, uznání závazku či dluhu (v občanském zákoníku, téměř totožný právní institut je upraven v obchodním zákoníku pod názvem uznání závazku) a bankovní záruku či akreditiv (v zákoníku obchodním). Zajišťovací závazek může vzniknout zároveň se závazkem zajišťovaným, ale může vzniknout i za účelem zajištění závazku, který má teprve v budoucnu vzniknout, nebo je jeho vznik závislý na splnění nějaké podmínky. Zajišťovací závazky mohou vzniknout na základě následujících právních skutečností: 1) na základě právního úkonu dvoustranného smlouvou či dohodou (ujednáním) jednostranného, ze strany věřitele (retence) - dlužníka (uznání závazku) - osoby třetí (bankovní záruka) 2) na základě výroku orgánu veřejné moci (soudcovské zástavní právo) 3) vzniklé ze zákona vznik zákonného zástavního práva (skladovatele na skladované věci, dopravce k zásilce, zasilatele k zásilce, banky k věcem uloženým, atd.) vznik zákonného ručení (v případě družstev a obchodních společností, při prodeji a nájmu podniku, tichý společník ručí za závazky podnikatele v případě uvedení jeho jména ve firmě podnikatele, atd.). 9

5 4. ZAJIŠŤOVACÍ INSTITUTY 4.1 Smluvní pokuta Základem právní úpravy smluvní pokuty jsou ustanovení podle 544 až 545 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ) s tím, že pro obchodní závazkové vztahy jsou některé záležitosti upraveny odchylně podle 300 až 302, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ). Smluvní pokutu si sjednávají strany pro případ porušení smluvní povinnosti a platí, že ji lze sjednat i vedle úroků z prodlení. Podle 544 ObčZ, plní smluvní pokuta funkci paušalizované náhrady škody, z čehož vyplývá, že poruší-li účastník svou povinnost, je zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokuta se sjednává jen písemně a v ujednání musí být určena její výše nebo stanoven způsob jejího určení. Tato ustanovení se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem tedy na penále. Smluvní pokutou lze částečně předcházet sporům o náhradu škody, které by jinak mohly vzniknout. Pokutu lze dohodnout jak pro případ, že splněny nebudou všechny smluvní povinnosti, tak pro případ nesplnění jednotlivé smluvní povinnosti. Věřiteli usnadňuje situaci v tom, že nemusí prokazovat vznik škody a ani její výši. V soudním řízení musí věřitel prokazovat okolnosti podmiňující povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu, nikoliv to, zda mu vznikla škoda. V praxi nehraje roli, jak si strany označí svou dohodu, popř. zda použijí přímo termín smluvní pokuta, nýbrž rozhodující je obsah jejich ujednání. Může jít o zajištění povinností vyplývajících z jakékoli smlouvy tedy i ze smlouvy inominátní v zákoně nepojmenované, pokud to její charakter připouští. Na rozdíl od úroků a poplatku z prodlení, není smluvní pokuta příslušenstvím pohledávky, ale je samostatným majetkovým nárokem. Shora bylo uvedeno, že smluvní pokutu lze sjednat i vedle úroků z prodlení. V praxi se ve smlouvách často objevuje ustanovení, dle kterého je smluvní strana v případě prodlení se zaplacením peněžní částky zavázána zaplatit smluvní pokutu ve výši např. 0,05 % za každý den prodlení. 10

6 Taková smlouva se vůbec nezmiňuje o úroku z prodlení a v případě, že k prodlení dojde, má oprávněná strana právo žádat nejen smluvní pokutu v dohodnuté výši, ale též úrok z prodlení v zákonné výši. Tímto neviditelným způsobem se běžně zvyšují sankce za prodlení cca o 50 %. Smluvní pokutou není závazek zaplatit určitou částku v případě odstoupení od smlouvy, protože odstoupení od smlouvy není porušením povinnosti, nýbrž výkonem práva, vyplývajícího buď ze zákona, nebo založeného smluvně. Takové částce se podle obchodní i občanské úpravy říká odstupné. Důsledky smluvní pokuty: 1 dlužník je povinen plnit povinnost, jejíž plnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po té, co ji již zaplatil, pokud si účastníci ve smlouvě o smluvní pokutě neujednají něco jiného; věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, pokud však z ujednání účastníků nevyplývá něco jiného (to je důsledkem toho, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody); věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když je to mezi účastníky dohodnuto; dlužník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil, pokud však z dohody mezi stranami nevyplývá něco jiného. Úprava v obchodním zákoníku se o smluvní pokutě zmiňuje jen v několika ustanoveních. Důležité je zde zmínit moderační právo soudu, kdy podle 301 ObchZ, může soud nepřiměřeně vysokou pokutu snížit s přihlédnutím k významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Moderační právo občanský zákoník soudu nepřiznává. Podle 301 ObchZ se odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty. 1 GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

7 4.2 Ručení Právní úprava ručení se nachází v občanském i obchodním zákoníku. Pro výklad obou zákonů je tato část rozdělena na právní úpravu ručení jek v občanském, tak v obchodním zákoníku. Úprava ručení v občanském zákoníku Provádí se podle 546 až 550, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ručení lze ujednat dohodou. Dle 546, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů vzniká ručení písemným prohlášením, v němž ručitel bere na sebe povinnost vůči věřiteli, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Je třeba, aby s prohlášením věřitel projevil souhlas, který lze projevit jakoukoli formou, stačí proto i konkludentně. Souhlasu dlužníka není třeba, takže ručení může vzniknout i bez jeho souhlasu. Ručením lze zajistit každou pohledávku s peněžitým plněním. Z nepeněžitých pohledávek pouze ty, jejichž předmětem je zastupitelné plnění. Pokud by šlo o nezastupitelné plnění vázané jen na osobu dlužníka, ručitel by tento závazek nemohl převzít v takovém případě by mohlo být zajištěno jen náhradní peněžité plnění nebo plnění z titulu náhrady škody vzniklé nesplněním závazku. Ručitel se může platně zavázat k ručení i bez souhlasu svého manžela. Neznamená to však, že vznikl společný ručitelský závazek obou manželů. Ručitelský závazek se může vztahovat na plnění ve stejném rozsahu, v jakém je vázán dlužník, je však možný i rozsah menší. Ručitel ale nemůže převzít ručení ve větším rozsahu. Pokud existuje více pohledávek, může ručitel převzít ručení jen za jednu z nich, za všechny, nebo i jen za některé. Ručení je zásadně časově neomezené. Ručitel jej ale může omezit na určitou dobu, pokud to uvede ve svém ručitelském prohlášení, eventuelně pokud dodatečně o tom uzavře písemnou dohodu s věřitelem. Za jednu pohledávku může převzít ručení i několik osob, a to každá buď za celý dluh, nebo jen za jeho část. Je důležité si uvědomit, že pokud ručitel neomezí své ručení v písemném prohlášení jen na část závazku dlužníka, pak ručí za celý závazek. Je-li závazek zajištěn ručením více osob, může věřitel požadovat splnění na kterémkoliv z ručitelů, nebo jen na některých z nich, nebo na všech současně. 12

8 Ručitelský závazek zaniká nejpozději se zánikem pohledávky, která je zajištěna. Před zánikem závazku zanikne závazek ručitele 2 : splněním nebo pokud bylo po právu odepřeno plnění; uplynutím doby, na kterou bylo ručení omezeno; na základě dohody věřitele s ručitelem (věřitel se práva vzdá nebo plnění promine); splynutím pohledávky z hlavního závazku s povinností v jedné osobě. Ručitelský závazek se neváže k osobě dlužníka, ale k pohledávce věřitele, a proto nezaniká smrtí dlužníka. Pokud ručitel požádá věřitele, aby mu sdělil výši své pohledávky, je ten povinen tak učinit kdykoli a bez zbytečného odkladu. Jde o tzv. informační povinnost, v níž však forma žádosti ani informace není předepsána. Nesplnění této povinnosti věřitelem nemá na další existenci ručení vliv. Nesplnění, nebo sdělení nepravdivé výše zůstatku pohledávky může však založit odpovědnost věřitele za škodu. Podle 548, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů platí, že při domáhání se plnění věřitel musí nejprve písemně vyzvat k plnění dlužníka a po této marné výzvě, kdy dlužník povinnost nesplnil, je ručitel povinen dluh splnit. Stačí písemné vyzvání či upomínka, která byla dlužníkovi doručena. Není třeba, aby věřitel svou pohledávku vůči dlužníku nejdříve uplatnil u soudu. Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník. Jde např. o námitku promlčení (byl-li dluh promlčen) či o námitku započtení (pokud dlužník mohl proti pohledávce věřitele započíst svou vlastní pohledávku, ale neučinil tak). Ručitel však může proti pohledávce věřitele započíst i svou vlastní pohledávku, kterou má proti věřiteli. Pokud dlužník uzná dluh, je toto uznání účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas. 549, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů uvádí, že ručitel má možnost plnění odepřít jen v případě, že věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. Pokud splní dluh ručitel, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli tzv. regresní nárok. 2 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

9 Úprava ručení v obchodním zákoníku Ručení je plně upraveno také podle 303 až 312 ObchZ, proto se občanský zákoník pro ručení v obchodních závazcích neužije. Podle 303 ObchZ se dlužníkovým ručitelem stává ten, kdo písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník nesplní vůči němu určitý závazek vznik ručení je zde vázán na jednostranné písemné prohlášení ručitele, takže se nevyžaduje ani souhlas věřitele, ani dlužníka (rozdíl od občanského práva). 304 ObchZ uvádí, že ručením lze zajistit jen platný závazek dlužníka nebo jeho část, ale i závazek, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky. Vzniku ručení však nebrání, pokud je závazek dlužníka neplatný jen pro nedostatek způsobilosti dlužníka brát na sebe závazky, o němž ručitel v době svého prohlášení o ručení věděl. I zde musí být při uplatnění plnění dlužník nejdřív písemně vyzván věřitelem. Tohoto vyzvání ovšem není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit, nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní na rozdíl od úpravy v občanském zákoníku, je zde umožněno věřiteli od vymáhání své pohledávky vůči dlužníkovi v některých případech upustit a domáhat se plnění přímo na ručiteli. Vše, co již bylo řečeno o dlužníkových námitkách, platí i zde. Ručitel tedy může proti věřiteli uplatnit veškeré námitky, které má k dispozici dlužník a rovněž své vlastní námitky. Je nepochybně v dlužníkově zájmu, aby ručiteli sdělil všechny potřebné podrobnosti o zajištěném závazku, a tedy i o případných možných námitkách. Podle 306 ObchZ platí, že pokud ručitel uplatní vůči věřiteli neúspěšné námitky, které mu sdělil dlužník, vzniká dlužníkovi povinnost nahradit ručiteli náklady, které mu tím vznikly. Je možné, aby se za tentýž závazek zaručilo více osob, pak zde ručí všichni za celý závazek. To neplatí, pokud v ručitelském prohlášení jeden ze spoluručitelů omezil své ručení jen na část závazku. Ručitel, který splatil celý dluh, nebo větší část než odpovídá jeho podílu, je oprávněn požadovat na ostatních ručitelích náhradu podle výše jejich podílu. Přitom, pokud není dohodnuto něco jiného, platí, že podíly ručitelů na zajištění pohledávky jsou pro účely jejich vzájemného vypořádání stejné. Jestliže ručitel splní závazek, za který ručí, vstupuje dle 308 ObchZ do pozice věřitele a má právo požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a které jsou potřebné k uplatňování jeho nároku. Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí 14

10 dlužníka, vzniká pak dlužníkovi právo vůči ručiteli uplatnit všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu po doručení zprávy, že věřitel uplatnil nároky z ručení.,,ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje. Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Ručení však nezaniká, jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem, nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů je jeden z institutů, který je zcela upraven jen v občanském zákoníku a sice podle 551 ObčZ s tím, že úprava se vztahuje i na obchodní vztahy. 551 ObčZ uvádí, že uspokojení pohledávky výživného podle zákona o rodině, a jiné pohledávky, o níž tak stanoví zákon, lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitele a dlužníkem o srážkách ze mzdy. Plátce mzdy ovšem není účastníkem dohody. Při provádění srážek se postupuje např. podle zákoníku práce a občanského soudního řádu. Tento institut sice slouží především k zajištění závazku, ale také k postupnému uspokojení pohledávky. Protože zákon hovoří jen o dohodě mezi věřitelem a dlužníkem, nemůže nikdo jiný kromě dlužníka toto zajištění poskytnout, přičemž dlužníkem může být jen fyzická osoba. Dohodou může být zajištěna pouze peněžitá pohledávka, a to buď splatná, anebo pohledávka na opětující se plnění splatné teprve v budoucnu (např. výživné). Zajištění nepeněžité pohledávky nepřichází v úvahu. 3 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

11 Přípustná výše srážek se stanoví z čisté mzdy, tzn. po odpočtu: 4 zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků; pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Od takto zjištěné čisté mzdy se pak ještě odečte základní nepostižitelná částka a zhruba jedna třetina zbytku odpovídá maximálně přípustné výši srážek. Přesný způsob výpočtu přípustné výše srážek ze mzdy je stanoven v nařízení vlády č. 595/2006 Sb. Zároveň mohou být prováděny srážky na základě nařízeného výkonu rozhodnutí a srážky podle dohody. Podle 551, odst. 2 ObčZ platí, že v okamžiku, kdy věřitel předloží plátci tuto dohodu, nabývá právo na výplatu srážek. To platí i pro jiné příjmy, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou, např. pracovní odměny členů družstev, důchody ze sociálního zabezpečení, náhrada za ztrátu na výdělku, náhrada nákladů na výživu pozůstalých, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, atd. Plátce je povinen od té doby vykonávat srážky podle dohody a vyplácet je věřiteli až do úplného uspokojení pohledávky. Musí přitom dbát, aby srážky nečinily víc, než stanoví zákon a při případném poklesu mzdy dlužníka je v odpovídajícím rozsahu snížit. Při změně zaměstnavatele vzniká novému plátci mzdy povinnost ze zákona provádět srážky, jakmile se o dohodě o srážkách ze mzdy dozví od svého zaměstnance, popř. od jeho předchozího plátce mzdy. I věřitel je oprávněn novému plátci předložit dohodu, dokud nebude pohledávka uspokojena. Jednostranný příkaz dlužníka svému zaměstnavateli, aby za něj zprostředkoval platbu věřiteli, nenahrazuje tuto dohodu o srážkách ze mzdy. Dohoda o srážkách ze mzdy zaniká, jakmile je pohledávka věřitele splněna nebo když dlužník přestal pobírat mzdu. Před uspokojením pohledávky se účastníci mohou dohodnout, že zruší dohody o srážkách, aniž by to mělo vliv na existenci pohledávky samé. 4 FALDYNA, F., HUŠEK, J. Zajištění a zánik obchodních závazků. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., s. ISBN: s

12 4.4 Zajištění závazku převodem práva Úprava zajišťovacího převodu práva podle 553 ObčZ platí v celém rozsahu i na obchodní závazkové vztahy, protože v obchodním zákoníku není tento zajišťovací prostředek upraven. Dle 553, odst. 1 ObčZ může být splnění závazku zajištěno také převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele. Dlužník postupuje věřiteli své právo, které má proti jinému. Předmětem může tedy být jen (na rozdíl od práva zástavního) právo dlužníka, nikoliv osoby třetí, a to právo v době převodu existující. Není blíže vymezeno, jaké právo může být převedeno, samozřejmě to musí být právo převoditelné. Zpravidla jde o postoupení pohledávky, kterou má dlužník proti třetí osobě, ale může jít o právo věcné, včetně vlastnického.,,důležité je, že převáděné právo může mít pouze občanskoprávní a jen majetkový charakter (nemůže jít o výsady, koncese, atd.), vyloučeny jsou nepřevoditelné pohledávky, nelze takto ani zajistit závazek, který má teprve v budoucnu vzniknout. 5 Ze smlouvy nebo ze zákona může vyplývat zákaz převodu. Tuto smlouvu uzavírá s věřitelem dlužník, nemůže ji uzavírat osoba třetí. Z vedlejší povahy zajištění vyplývá, že zde musí existovat platný závazek hlavní, z něhož je povinen dlužník plnit. Převodem práva dochází podmíněně ke změně subjektu práva, tedy ke změně věřitele. Pohledávka, popř. právo, je postoupena s rozvazovací podmínkou (jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou), že zajištěný závazek bude splněn. Při uspokojení zajištěné pohledávky se pak uplatní rozvazovací podmínka - právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, ztrácejí účinnost a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka. Ze zákona pak převod práva zaniká. Namísto rozvazovací podmínky si však účastníci mohou další smlouvou dohodnout zpětný převod práva po splnění závazku dlužníkem. Občanský zákoník neupravuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Rozhodující úlohu zde tedy hraje jimi uzavřený obsah smlouvy. V ní musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět, 5 GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

13 popř. způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného dlužníkova práva. Jakákoliv omezení převodu práva sjednaná mezi věřitelem a dlužníkem, mají význam jen ve vztahu mezi nimi, vůči třetím osobám, jsou bez právních účinků. Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se nejedná o převod trvalý. Podle 553, odst. 2 ObčZ musí být smlouva uzavřena písemně, jinak je smlouva neplatná. 4.5 Uznání dluhu Uznání dluhu je upraveno podle 558 ObčZ. Obchodní zákoník tentýž institut upravuje pod názvem uznání závazku, o kterém bude pojednáno dále. Ustanovení o uznání dluhu proto nelze použít na obchodně právní vztahy.,,uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval, čímž zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání, čímž se projevuje jeho zajišťovací funkce. 6 Jiné je to však u promlčeného dluhu, tady má uznání tento právní následek (právní domněnku existenci dluhu v době uznání) jen, věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení, jak uvádí 558 ObčZ. Jedná se o jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. K uznání dochází většinou poté, co nastala splatnost dluhu. Lze uznat i dluh, který v době uznání nebyl ještě splatný. Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, stačí, když z uznávacího projevu je zřejmé, že si je své povinnosti k plnění vědom. Výše uznaného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Nestačí, ví-li dlužník i věřitel, o jaký dluh a v jaké výši se jedná, nýbrž vzhledem k obligatorní formě úkonu musí být tyto údaje obsaženy v písemném projevu, nebo alespoň z něj musí bez pochybností vyplývat. Předmětem uznání mohou být dluhy peněžité i nepeněžité. Doba, kdy bude dluh splněn, nemusí být v písemném projevu vůbec uvedena. Není povinností dlužníka uznat svůj dluh vůči věřiteli. Uznáním nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, pouze se usnadňuje procesní situace věřitele v případě sporu, protože věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník, pokud by namítal, že dluh nevznikl, že byl splněn 6 GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

14 nebo jinak zanikl, musel by to prokázat uznáním tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. Co se týče promlčení, zakládá uznání dluhu běh nové promlčecí doby v důsledku jejího přerušení, takže namísto doposud uběhlé promlčecí doby počíná běžet nová promlčecí doba ode dne, kdy k uznání došlo. Rozdílná situace ovšem nastává, pokud dlužník uzná právo věřitele co do důvodu, avšak jen do určité výše, pak nastanou účinky uznání jen ohledně uznané výše a původní promlčecí doba pokračuje dál ohledně zbytku dluhu. Pokud je platně uznán promlčený dluh, nemůže se již dlužník bránit námitkou promlčení. Pro vznik domněnky trvání dluhu se však vyžaduje, aby ten, kdo uznal promlčený dluh, o promlčení věděl. Pohledávku lze uznat opětovně i několikrát za sebou. Dokonce i právo přiznané soudním rozhodnutím může být uznáno dlužníkem co do důvodu a výše (zde by nová promlčecí doba běžela ode dne, kdy k uznání došlo). U společně zavázaných dlužníků, bez ohledu na to, zda jde o závazek dělený mezi dlužníky, nebo o závazek společný a nerozdílný solidární, se účinky uznání dluhu jen některým z nich, vztahují pouze na tohoto dlužníka. Solidárně zavázaný dlužník může uznat celý dluh co do důvodu a výše.uznání dluhu jen jedním z manželů může zavazovat oba manžele, jde-li o jejich společný dluh, a lze-li zejména s ohledem na výši dluhu, takový úkon považovat za běžnou záležitost. Jestliže ručitel vysloví souhlas s uznáním dluhu dlužníkem, pak je účinné i vůči němu narozdíl od obchodního zákoníku, kde souhlas ručitele není vůbec třeba. Pro praxi velmi vhodné je uznání dluhu formou notářského zápisu (nebo exekutorského zápisu) s doložkou přímé vykonatelnosti. Tato listina totiž má účinky vykonatelného exekučního titulu a na jejím základě lze přímo podat návrh na exekuci. Věřitel v takovém případě nemusí absolvovat často zdlouhavé soudní řízení. 4.6 Uznání závazku Uznání závazku je obchodně právní institut, který obsahově do značné míry odpovídá uznání dluhu dle občanského zákoníku. Přesto jsou zde některé odlišnosti, na které bude dále upozorněno podle 323 ObchZ. 19

15 Podle 323, odst. 1 ObchZ platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.,,podmínkou je, že musí jít o závazek určitý, tj. že závazek musí být jednoznačně identifikován, přičemž způsob této identifikace zákon neurčuje, lze ji tedy provést jakýmkoli jednoznačným způsobem. 7 Obchodní zákoník narozdíl od zákoníku občanského výslovně nevyžaduje, aby byl závazek určen svým důvodem a výší. Někdy se ale dovozuje, že by měl být uznán co do výše. Avšak není-li rozsah nijak omezen, lze dovodit, že byl uznán v celém rozsahu i bez toho, že by byla uvedena jeho výše. Jedná se o jednostranný právní úkon, pro který se vyžaduje písemná forma. Uznat lze závazek peněžitý i nepeněžitý. Písemným uznáním závazku běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. I placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně částky, z níž se úroky platí. I v případě, kdy dlužník plní svůj závazek částečně, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. 323, odst. 3 ObchZ uvádí, že uznání závazku má účinky i vůči ručiteli. 4.7 Zajištění postoupením pohledávky Tato úprava platí pro zajištění obchodních závazků podle 524 až 530 ObčZ z důvodu absence této úpravy v obchodním zákoníku. Podle 524 ObčZ může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Jedná se o postoupení pohledávky, nikoliv však za účelem trvalé změny věřitele, nýbrž za účelem zajištění pohledávky jiné. Musí jít o pohledávku převoditelnou; postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele, anebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. V písemné smlouvě je 7 GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

16 třeba sjednat závazek věřitele ke zpětnému postoupení pohledávky, jestliže zajištěný závazek bude splněn. Jde o obdobný institut jako je zajišťovací převod práva. Pohledávka se převádí smlouvou se závazkem věřitele převést ji zpět. I zde si strany můžou namísto zpětného převodu práva sjednat rozvazovací podmínku vázanou na uspokojení věřitelovy pohledávky. Zde ale může být použita nejen pohledávka dlužníka, ale i pohledávka třetí osoby, která je ochotna závazek dlužníka zajistit to je hlavní rozdíl oproti zajišťovacímu převodu práva zmíněnému výše. Pokud dlužník nesplní závazek, který je zajištěn postoupením pohledávky, může pak věřitel vymoci tuto převedenou dlužníkovu pohledávku proti třetí osobě. Na druhou stranu, jestliže věřitel nesplní smluvní závazek převést pohledávku zpět na dlužníka po splnění zajištěného závazku, může se na něm převodce tohoto domáhat, případně vyžadovat vydání plnění, které v mezidobí z převedené pohledávky přijal, jak uvádí 530 ObčZ. Pohledávku už ale nelze převést zpět, zanikla-li v mezidobí splněním. 4.8 Některé další případy změn v osobě dlužníka V průběhu existence závazku může dojít k různým změnám na obou stranách závazkového právního vztahu. Některé změny na straně dlužníka mohou současně vést ke zvýšení jistoty věřitele, že dluh bude splněn řádně a včas, případně, že dlužné plnění bude možno vymoci. Takové změny potom plní též zajišťovací funkci Nahrazení původního dlužníka dlužníkem jiným Tento vztah je upraven podle 531 a 532 ObčZ. Podle této úpravy platí, že pokud se nový dlužník dohodne s původním dlužníkem, že převezme jeho dlužnický závazek vůči věřiteli a věřitel s tím projeví souhlas, nastoupí nový dlužník na místo původního dlužníka. Původní dlužník v takovém případě vystupuje ze závazkového vztahu a nadále již dlužníkem není. Souhlas věřitele lze dát jak původnímu dlužníku, tak i dlužníku novému. Pro věřitele může mít nahrazení původního dlužníka dlužníkem novým význam tehdy, když nový dlužník je zřejmě solventnější než dlužník původní. Souhlas věřitele se vyžaduje právě z toho důvodu, že v případě, že by nový dlužník byl nesolventní, došlo by k ohrožení splnění dlužnického závazku. 21

17 4.8.2 Přistoupení nového dlužníka k dlužníku původnímu Právní úprava tohoto institutu je vymezena v 533 ObčZ. Pokud někdo bez dohody s původním dlužníkem uzavře s věřitelem písemnou smlouvu, že přebírá dluh původního dlužníka, stane se dlužníkem věřitele vedle původního dlužníka. Původní dlužník tedy nemůže být zbaven svého závazku splnit dluh proti své vůli. Jde vždy o závazek k peněžitému plnění. Třetí osoba se může i bez souhlasu původního dlužníka písemně dohodnout s věřitelem, že tento peněžitý závazek splní. V takovém případě jsou oba dlužníci zavázáni splnit závazek společně a nerozdílně věřitel se může domáhat zaplacení celé dlužné částky od kteréhokoliv z dlužníků. Splněním jednoho dlužníky zaniká závazek dlužníka druhého Dohoda s dlužníkem Rovněž může nastat situace, kdy se nový dlužník dohodne s původním dlužníkem, že splní jeho závazek vůči věřiteli, avšak věřitel o této dohodě neví, nebo s ní neprojevil souhlas. V takovém případě je nový dlužník zavázán splnit dluh původního dlužníka vůči věřiteli; věřitel je však oprávněn vymáhat splnění dluhu pouze od svého původního dlužníka, protože k novému dlužníku nemá žádný právní vztah. Nový dlužník má právní vztah pouze s původním dlužníkem. 4.9 Bankovní záruka Bankovní záruka je samostatným zajišťovacím institutem vycházejícím z úpravy podle 313 až 322 ObchZ.,,Bankovní záruka je rozdílná od ručení, i když je zpravidla považována za zvláštní druh ručení. Základní rozdíl je v tom, že u bankovní záruky musí být ručitelem vždy jen banka, která je navíc povinna po výzvě věřitele plnit, aniž by ten nejdřív vyzval k plnění dlužníka, pokud není opak stanoven v záruční listině. 8 Bankovní záruka je zásadně úplatná. Před vydáním záruční listiny uzavírá banka s dlužníkem smlouvu o převzetí záruky, která je smlouvou obstaravatelského typu. 8 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

18 Podle 313 ObchZ, vzniká bankovní záruka vždy písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba, tedy dlužník, nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Využívá se zejména v zahraničním obchodě, jako záruka jak za peněžité, tak za nepeněžité plnění. Zajišťovaným nepeněžitým plněním může být třeba dodání zboží, řádné poskytování garančních oprav, atd. Banka však v žádném případě nebude povinna provést nepeněžité plnění, bude povinna pouze zaplatit částku, na kterou by měl věřitel nárok vůči dlužníkovi v případě, že by dlužník porušil svůj závazek zajištěný bankovní zárukou. Dle 315 ObchZ může být bankovní záruka potvrzena jinou bankou. Věřitel pak uplatní nároky z bankovní záruky vůči kterékoliv z těchto bank. Ty se stávají solidárními ručiteli. V praxi se často stává, že jedním z ručících subjektů bývá zpravidla česká banka a druhým subjektem banka působící ve státě druhé smluvní strany. Banka ručí za splnění zajištěného závazku jen do výše částky a za podmínek stanovených v záruční listině. Banka může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští. Podle 319 ObchZ musí být k plnění banka písemně vyzvána věřitelem. Plnění banky z bankovní záruky může být podmíněno předložením určitých dokumentů, pak musí být tyto dokumenty předloženy při této výzvě. Je-li doba platnosti v záruční listině omezena, pak dle 321 ObchZ bankovní záruka zanikne, pokud se věřitel v této době, tzn. během její platnosti, nepřihlásí a neoznámí bance písemně své nároky. Plnila-li banka své povinnosti ze záruční listiny, má vůči dlužníkovi regresní nárok na zaplacení příslušné částky. Podle 322 ObchZ se ustanovení o ručení na bankovní záruku užijí přiměřeně Akreditiv Akreditiv, upraven podle 682 až 691 ObchZ představuje jeden z nejstarších bankovních nástrojů používaný zejména v mezinárodním obchodě. Představuje závazek banky, že na základě žádosti klienta (příkazce) na jeho účet poskytne oprávněné osobě - beneficientovi určité plnění. Akreditiv vzniká uzavřením smlouvy o otevření akreditivu, která je upravena v současném obchodním zákoníku. Stranami smlouvy jsou příkazce a banka. Podle 682 ObchZ se banka ve smlouvě 23

19 zavazuje, že poskytne osobě příkazcem ve smlouvě určené, oprávněnému (beneficientovi) na účet příkazce určité plnění za příkazcem stanovených podmínek. Příkazce se zavazuje k úplatě ve prospěch banky. Podstatnými náležitostmi jsou dle 683 téhož zákona především určení plnění, určení beneficienta, podmínek a doby; vyjádření vůle zaplatit úplatu a písemná forma.,,akreditiv může být odvolatelný, či neodvolatelný. Má-li být akreditiv odvolatelný, musí to akreditivní listina výslovně uvést, jinak se jedná o akreditiv neodvolatelný, který může banka změnit nebo zrušit jen se souhlasem příkazce i oprávněného. Rozhodnou-li se tedy strany pro akreditiv, potom by měly volit akreditiv neodvolatelný, neboť jen ten zajišťuje nároky obou smluvních stran. 9 Závazek vůči oprávněnému vzniká doručením akreditivní listiny, která obsahuje všechny náležitosti určení plnění a jde o písemné sdělení vůči oprávněnému, že se v jeho prospěch otvírá akreditiv Směnka Při splnění určitých podmínek se dá pohledávka zajistit i pomocí směnky. Tento institut je upraven podle zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů a obvykle se používá tehdy, kdy dlužník nemůže pohledávku uspokojit okamžitě a vystavením směnky oddaluje termín pro zaplacení pohledávky. Smluvní strany tedy přijmou ujednání, že směnka bude ve vztahu k jiné povinnosti plnit mezi nimi funkci zajišťovací. Zajišťovací funkce směnky je tedy jevem obecně závazkovým, smluvním. Směnka není žádným zvláštním cenným papírem, jde o klasickou směnku, buďto vlastní (výstavce sám se zaváže k jejímu uhrazení, výjimečně), nebo cizí. Zajišťovací vztah pak není vlastností směnky. Směnka cizí je založena na principu poukázky. Věřitel přikáže dlužníkovi, aby platil třetí osobě. V době splatnosti směnky tak vzniká dlužníkovi povinnost plnit třetí osobě (remitentovi) sumu ve směnce uvedenou. Směnečník směnku proplácí v okamžiku přijetí. K přijetí (akceptaci) směnky musí dojít písemně a to na líci originálu směnky; jméno pak musí být uvedeno 9 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s

20 napříč nad levým dolním okrajem. Výslovná vyjádření, např.,přijímám nejsou požadována. Přijetím směnky se směnečník stane hlavním dlužníkem směnečného závazku. 10 Směnka se převádí na základě indosamentu a to tak, že majitel směnky indosant, jako převádějící, převede práva plynoucí ze směnky na indosatáře a připojí podpis. Všichni indosanti ručí každému majiteli směnky společně a nerozdílně. K zajištění závazku spolužít zejména tzv. depozitní směnky. Banka je přijímá od klienta, na jejich základě mu poskytne úvěr a vyplatí mu peníze. V případě nesplnění povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru uplatní banka svůj nárok ze směnky Výhrada vlastnictví Výhrada vlastnictví je jedním z tzv. vedlejších ujednání, která mohou být sjednána při uzavření kupní smlouvy. Úpravu výhrady vlastnictví obsahuje jak obchodní zákoník pod 445 ObchZ, tak i zákoník občanský pod 601 ObčZ. Výhrada vlastnictví umožňuje smluvit okamžik nabytí vlastnického práva ke koupené movité věci (u nemovitosti tedy výhradu vlastnictví sjednat nelze) odchylně.,,jde o dohodu mezi kupujícím a prodávajícím, podle které přechází vlastnické právo k movité věci bez ohledu na dobu odevzdání věci až po zaplacení celé kupní ceny. Tímto je kupující výrazně motivován k tomu, aby zaplatil celou kupní cenu řádně a včas (zejména bylo-li plnění dohodnuto ve splátkách). 11 V tomto smyslu plní výhrada vlastnictví též zajišťovací funkci. Podle 601 ObčZ dále platí, že nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího odevzdáním věci.dohodu lze sjednat před odevzdáním koupené věci kupujícímu. S ohledem na význam výhrady vlastnictví a k zamezení pochybností o její existenci, je stanovena pro její platnost písemná forma. Kupující, i když má věc v držení, není oprávněn s ní volně nakládat, zejména prodat ji jinému, protože prodávající je až do zaplacení ceny stále vlastníkem věci. Pokud by tak učinil, šlo by 10 GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s FALDYNA, F., HUŠEK, J. Zajištění a zánik obchodních závazků. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., s. ISBN: s

21 o neplatný právní úkon, protože nelze nabýt vlastnictví od nevlastníka. Zde je namístě upozornit, že obchodní zákoník obsahuje odlišnou úpravu. V obchodních vztazích si strany také mohou smluvit, že kupující nabude vlastnické právo ke zboží později než jeho předáním a nevyplývá-li z obsahu této výhrady nic jiného, že kupující má nabýt vlastnické právo teprve úplným zaplacením ceny. Rozdíl od občanského zákoníku spočívá ale v tom, že podle 446 ObchZ kupující nabude vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem zboží, pokud ovšem kupující byl v dobré víře o tom, že prodávající je vlastníkem zboží nebo je oprávněn jej prodat. Sjednání výhrady vlastnictví lze dosáhnout při prodeji nemovitosti do určité míry tím, že se ve smlouvě sjedná, aby kupující podal návrh na zápis vkladu svého vlastnického práva do katastru nemovitosti teprve po zaplacení kupní ceny Smluvní záloha Žádný právní předpis nestanoví povinnost poskytnout smluvní zálohu. Jedná se vlastně o dohodnutou částečnou platbu předem, která vznikla na základě ujednání mezi účastníky. Není ovšem vyloučeno, aby došlo k platbě i celé částky předem. Kupující je povinen zaplatit zálohu ještě před splněním závazku, jedná se o platební podmínku konkrétní smlouvy. Je zřejmé, že zaplacení zálohy ještě před plněním z vlastní smlouvy posiluje postavení smluvní strany, která zálohu obdržela. Na druhou stranu zaplacení zálohy bývá často nutnou podmínkou pro uzavření smlouvy v těch případech, kdy jedna smluvní strana ještě před splněním své povinnosti musí např. nakoupit materiál, což může být značně finančně náročné. Zaplacení určité části ceny (např. za dílo) je proto zejména u menších podnikatelů zcela běžným jevem Zadržovací právo Zadržovací právo je upraveno jen podle 175 až 180 ObčZ.,,Podstatou tohoto zajišťovacího institutu je skutečnost, že kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat. 12 Věc může být zadržena i k zajištění dosud 12 JANKŮ, M. a kol.: Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 1. vydání, Praha, C.H. Beck s.isbn Kapitola III, Základy občanskoprávních vztahů, s

22 nesplatné pohledávky za podmínky, že proti dlužníku bylo zahájeno insolvenční řízení. Zadržovací právo nemůže vzniknout podle 176 ObčZ osobě, která má věc u sebe jen díky tomu, že se jí zmocnila svémocně nebo lstí. Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž bylo při předání věci uloženo, aby s ní naložil způsobem, který je zadržovacího práva neslučitelný. Půjde například o věc předanou s výkonem do úschovy s tím, že po splnění určité podmínky má být tato věc vydána třetí osobě; výjimkou je opět situace, kdyby proti dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení. Podle 177 ObčZ vzniká zadržovací právo jednostranným úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc; tato osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení věci a důvodech zadržení. Pokud smlouva, na jejímž základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné. Zadržovací právo podle 180 ObčZ zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníkovi. Zadržovací právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné osobě s jejím souhlasem jinou jistotu Zástavní právo Zástavní právo, upravené podle 152 až 172 ObčZ tvoří jeden z nejspolehlivějších nástrojů zajištění závazků. Majetek např. ručitele může v průběhu ručení doznat výrazných změn a zajištění závazku tak může být oslabeno. Naproti tomu cena nemovitých věcí, které bývají často předmětem zástavy, obvykle výrazných změn nedoznává.,,podstata zástavní právo upraveného jen v občanském zákoníku spočívá v tom, že v případě nesplnění povinnosti dlužníka je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zastavěné věci. 13 V tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. 13 JANKŮ, M. a kol.: Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 1. vydání, Praha, C.H. Beck s.isbn Kapitola III, Základy občanskoprávních vztahů, s

23 Důležité znaky zástavního práva lze abstrahovat do několika zásad: zásada akcesority znamená, že zástavní právo existuje pouze tehdy, je-li dána existence či předpoklad existence hlavního závazku; zásada subsidiarity vyjadřuje skutečnost, že zástavní právo může být realizováno až poté, kdy dluh nebyl řádně a včas plněn; zásada individualizace zástavy zahrnuje fakt, že zástavní právo může vzniknout jen k individuálně určeným věcem; zásada práva k věci cizí zástavní právo může vzniknout a existovat jen k věci náležející osobě odlišné od zástavního věřitele; zásada nedělitelnosti celá zástava zajišťuje celou pohledávku. Zástavní právo může zřídit sám dlužník k věci, jejímž je vlastníkem, ale zástavcem může být i třetí osoba, která zatížením své věci posiluje postavení věřitele vůči dlužníkovi. Podle 153 ObčZ může být zástavou věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Má-li být předmětem zástavy věc movitá, musí jít o jednotlivou samostatnou věc, která je volně zcizitelná a má hospodářskou hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Zástavou tedy nemůže být věc, která je součástí věci hlavní a sdílí tak její režim. Pokud jde o nemovitosti, je třeba si uvědomit, že budova a pozemek, na němž budova stojí, jsou odlišné věci, které mohou mít zcela různé právní režimy. Zástavou může být i budova rozestavěná, tj. budova alespoň v takovém stupni rozestavěnosti, že již je patrné stavebně-technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Podle 155 ObčZ může být zástavním právem zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Dominantní postavení mezi zajišťovanými pohledávkami mají bezpochyby pohledávky na peněžitá plnění. Pohledávka musí být převoditelná a způsobilá být předmětem postoupení. V případě cenných papírů jako zástav jde v podstatě rovněž o pohledávky. Jejich výlučnost spočívá v tom, že jsou vtěleny do listiny, která je nositelem oprávnění z ní vyplývajícího. 28

24 Ustanovení občanského zákoníku se použijí pro zástavní právo k obchodnímu podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list), nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco jiného. Tyto zákony jsou tudíž zvláštními zákony, ale pokud nepostihují uplatnění zástavních práv v potřebné šíři, použijí se ustanovení o zástavním právu v občanském zákoníku. Co se týče např. zástavního práva k obchodnímu podílu, dochází zde plně k aplikaci obchodního zákoníku i zde je požadavek písemnosti, navíc je ale vyžadováno, aby pravost podpisů účastníků zástavní smlouvy byla úředně ověřená. Zástavním právem může být zajištěna: 14 peněžitá i nepeněžitá pohledávka. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky, tzn. úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva; pohledávka, která má v budoucnu vzniknout; pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky; pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době; zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného. Podle 153 ObčZ může být pohledávka zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (tzv. vespolné zástavní právo). Nemusí přitom jít ani o zástavy téhož druhu. Věřitel tak může dosáhnout uspokojení celé své pohledávky z jedné ze zástav a tím zbavit ostatní zastavené objekty jejich zatížení, anebo vyvolat zpeněžení jen některých nebo všech zástav. 14 GEISE, E., DUŠEK, P., KOUBOVÁ, J., DIETSCHOVÁ, L. Zajištění závazků v České republice. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN: s