FINANČNÍ ANALÝZA VYBRANÉHO PODNIKU

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV PODNIKOVÉ EKONOMIKY DIPLOMOVÁ PRÁCE FINANČNÍ ANALÝZA VYBRANÉHO PODNIKU Vypracovala: Alena Křížová Vedoucí diplomové práce: Ing. Radka Redlichová Brno 2007

2 PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Finanční analýza vybraného podniku vypracovala samostatně pod vedením vedoucí diplomové práce a za použití literatury, kterou uvádím v seznamu literatury. V Brně, dne 20. května podpis

3 PODĚKOVÁNÍ: Chtěla bych tímto poděkovat zejména vedoucí mé diplomové práce Ing. Radce Redlichové a managementu analyzované společnosti za ochotu a odbornou pomoc, kterou mi poskytli při řešení této diplomové práce.

4 ABSTRAKT Křížová, A. Finanční analýza vybraného podniku. Diplomová práce. Brno, 2007 Cílem diplomové práce bylo na základě rozboru účetních výkazů provést analýzu finanční situace vybrané společnosti za sledované období 2001 až 2005 a na základě jejích výsledků identifikovat hlavní faktory, které vývoj finanční situace podniku ve sledovaném období ovlivnily. Z mnoha potenciálních metod a modelů byla použita horizontální a vertikální analýza rozvahy a výkazu zisků a ztrát, analýza poměrových ukazatelů, analýza pomocí pyramidového rozkladu soustavy ukazatelů a modely predikce finanční tísně. Na závěr bylo provedeno celkové zhodnocení společnosti a byla formulována doporučení, která by měla vést ke zlepšení finanční situace podniku. Klíčová slova: Finanční analýza, zadluženost, likvidita, aktivita, rentabilita, modely predikce finanční tísně. ABSTRACT Křížová, A. Financial Situation Analysis. Diploma thesis. Brno, 2007 The aim of presented diploma thesis is, on the basis of the analysis of financial statements, to carry out an analysis of financial situation of the company during the time period from 2001 to 2005, and, based on the results of the analysis, to identify several crucial factors influencing the financial situation of the company. From a lot of potential methods and models a detailed horizontal and vertical analysis of the balance sheet and profit and loss account were used, the attention was especially paid to the index/ratio analysis and pyramidal breakdown and stringency prediction models. Finally, the overall assessment of the financial situation was made and several conclusions regarding the improvement of the financial situation of the firm were formulated. Key words: Financial analysis, insolvency, liquidity, activity, profitability, stringency prediction models.

5 OBSAH: 1 ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE Obecná charakteristika finanční analýzy Úkoly a cíle finanční analýzy Zdroje vstupních dat pro finanční analýzu Uživatelé finanční analýzy Postup finanční analýzy Základní metodické nástroje a metody finanční analýzy CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ Horizontální analýza (analýza trendů) Vertikální (procentní) analýza Analýza poměrových ukazatelů Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity (ukazatele platební schopnosti) Ukazatele aktivity Ukazatele rentability Analýza pyramidových soustav ukazatelů Modely finanční tísně podniku CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI VLASTNÍ PRÁCE Horizontální analýza Vertikální analýza Analýza zadluženosti Analýza likvidity (platební schopnosti) Analýza aktivity Analýza rentability Analýza pyramidových soustav ukazatelů Modely predikce finanční tísně podniku ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZÁVĚR A DOPORUČENÍ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM GRAFŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH...76

6 ÚVOD 6 1 ÚVOD Názory na vymezení cílů podnikání jsou ekonomy neustále diskutovány a prochází určitým vývojem. V dřívější době bylo hlavním cílem podniku dosáhnout co nejvyšší úrovně zisku. V současnosti je za základní cíl firem považována schopnost podniku udržet se na trhu, stabilizovat své postavení, dosáhnout prosperity a tak postupně zvyšovat tržní hodnotu firmy v delším časovém období. Finanční situace podniku není předurčována pouze působením tržních sil nebo stavem světa v nejširším slova smyslu, nýbrž je také výsledkem péče, kterou podnikové vedení věnuje za daných podmínek finančním aspektům řízení. Finanční zdraví je vizitkou managementu, jeho předvídavosti, obratnosti při slaďování finančních zdrojů a potřeb, přiměřené opatrnosti při hledání kompromisu mezi ziskem a rizikem, pozornosti k hlediskům podle kterých je podnik vnímán finančním trhem. Majetková a kapitálová struktura je dána odvětvím, v němž se podnik nachází, typem podniku, finanční politikou, kterou podnik uplatňuje a mnoha dalšími faktory. Finanční analýza je součástí podnikového řízení. Je úzce spojena s finančním účetnictvím a finančním řízením podniku. Účetnictví představuje hlavní zdroj vstupních dat a informací prostřednictvím základních finančních výkazů (rozvaha, výkaz zisků a ztrát a výkaz peněžních toků). V účetních výkazech jsou uváděny stavové veličiny za určité období, které finanční analýza poměřuje navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost. Dále umožňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku, podle nichž by bylo možné přijmout různá rozhodnutí. Je však třeba vzít v úvahu, že finanční analýza je pouze prostředkem k poznání stavu podniku, ale není prostředkem ke změně tohoto stavu. Finanční analýza poskytuje podklad pro reakci managementu společnosti, na němž závisí konečná rozhodnutí. Ten musí být velmi opatrný při interpretaci závěrů z provedené finanční analýzy a musí brát v úvahu veškeré vztahy a závislosti mezi jednotlivými veličinami. Bez kvalifikovaného a komplexního ekonomického posouzení a správné interpretace jsou výsledky finanční analýzy bezcenné, dokonce lze na základě jejich chybné interpretace přijmout chybná rozhodnutí a tím prohloubit finanční problémy.

7 ÚVOD 7 Pokud je finanční analýza prováděna kvalifikovaně a pravidelně, dokáže odhalit řadu nedostatků a poruch finančního zdraví podniku, a to s předstihem v době, kdy lze tyto nedostatky a poruchy napravit. Díky tomu je možné předejít pozdější celkové krizi podnikatelské jednotky.

8 LITERÁRNÍ REŠERŠE 8 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Obecná charakteristika finanční analýzy Finanční analýza, označovaná také jako finanční rozbor, je nedílnou součástí finančního řízení, protože působí jako zpětná informace o tom, kam podnik v jednotlivých oblastech došel, v čem se mu jeho předpoklady podařilo splnit a kde naopak došlo k situaci, které chtěl předejít nebo kterou nečekal. [12] Další zdroj [1] uvádí, že finanční analýza představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření firmy. Jejím cílem je poznat finanční zdraví firmy, identifikovat slabiny, které by mohly v budoucnu vést k problémům a determinovat silné stránky, na kterých by firma mohla stavět. Dle Grünwalda, Holečkové je finanční analýza formalizovanou metodou, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost, umožňuje dospět k určitých závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku, podle nichž by bylo možné přijmout různá rozhodnutí. [3] Autor Mrkvička zdůrazňuje, že finanční analýzu lze chápat jako rozbor finanční situace podniku, popřípadě celého odvětví nebo i celého státu. Při tomto rozboru jsou využívány účetní a statistické informace ze vzdálenější než bezprostřední minulosti, na druhé straně pracuje i se současnými tendencemi a v některých případech i s predikcemi. Na úrovni podniku finanční analýza interpretuje finanční informace při posouzení výkonnosti a perspektivy firmy. [9] Finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat obsažených zejména v účetních výkazech, rozbor jednotlivých jejich položek, rozbor agregovaných dat a rozbor vztahů a vývojových tendencí. Finanční analýza určitého objektu je metoda získávání souhrnných, ucelených informací o stavu a vývoji objektu, analýzy v minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti, metoda identifikace problémů, silných a slabých stránek objektu, metoda získání doporučení pro rozhodnutí o dalším postupu. [15]

9 LITERÁRNÍ REŠERŠE Úkoly a cíle finanční analýzy Hlavním úkolem finanční analýzy je komplexně posoudit úroveň současné finanční situace podniku (finanční zdraví podniku), posoudit vyhlídky na finanční situaci podniku v budoucnosti a připravit podklady ke zlepšení ekonomické situace podniku, k zajištění další prosperity podniku, k přípravě a zkvalitnění rozhodovacích procesů. [4] Další zdroj [18] uvádí, že účelem a smyslem finanční analýzy je provést, s pomocí speciálních metodických prostředků, diagnózu finančního hospodaření podniku, podchytit všechny jeho složky, případně při podrobnější analýze zhodnotit blíže některou ze složek finančního hospodaření. Jedná se například o analýzu rentability, analýzu zadluženosti, analýzu likvidity apod. Obecně lze říci, že cílem finanční analýzy je provést za pomoci specifických metodických postupů diagnózu finančního hospodaření firmy, odhalit případné poruchy v době, kdy je možno je ještě bez větších dopadů napravit a ukázat i na silné stránky, kterých může podnik naopak využít. [19] Hlavní úkoly finanční analýzy můžeme shrnout do následujících oblastí [19]: 1. Verifikace dosažených výsledků, kvantifikace příčin, které výsledky ovlivnily a systematické hodnocení vzájemných souvislostí za účelem odhalení reálného finančního postavení podniku, sloužícího pro konkrétní rozhodování jak v oblasti podnikových financí, tak v oblastech věcného rozhodování. 2. Hledání rezerv v provozní i investiční činnosti podniku, možnost hlubší analýzy situace podniku v oblasti pohybu peněžních prostředků, výnosů, nákladů, využití majetku podniku i jeho finančních zdrojů. 3. Východisko pro sestavení kvalitních reálných krátkodobých i dlouhodobých finančních plánů, které jsou podkladem pro rozhodování v budoucnu. 4. Nástroj kontroly, neboť umožňuje zjišťovat, do jaké míry jsou opatření realizovaná v podniku úspěšná a zda se projevují ve zlepšování či zhoršování finanční situace podniku a jeho výkonnosti. Důležitým předpokladem správného fungování finanční analýzy je kromě kvalifikovaného zpracovávání i pravidelnost jejího provádění. Jen při respektování těchto zásad je možné odhalit projevující se choroby podnikového hospodářství. [12]

10 LITERÁRNÍ REŠERŠE Zdroje vstupních dat pro finanční analýzu Pro provedení finanční analýzy jsou nezbytné informace o podniku, a to informace dostatečně kvalitní, které poskytnou nezkreslený obraz o finanční situaci podniku. [19] Ke komplexnímu hodnocení je nutné poznat i situaci ekonomického okolí. Znamená to, že jsou potřeba nejen informace z účetnictví a účetních výkazů, ale také celá řada dalších údajů. Informace nebo data pro finanční analýzu pocházejí z různých zdrojů, které lze rozdělit následujícím způsobem [6]: Finanční informace, které zahrnují především: - účetní výkazy finančního účetnictví a výroční zprávy, - vnitropodnikové účetní výkazy, - předpovědi finančních analytiků a vrcholového vedení podniku, - burzovní zpravodajství, - zprávy o vývoji měnových relací a úrokových měr, - hospodářské zprávy informačních medií. Kvantifikovatelné nefinanční informace, ke kterým patří: - firemní statistika produkce, poptávky, zaměstnanosti, odbytu aj., - prospekty, interní směrnice, - oficiální ekonomická statistika. Nekvantifikovatelné informace, kam řadíme: - zprávy vedoucích pracovníků jednotlivých útvarů firmy, ředitelů a auditorů, - komentáře manažerů, - komentáře odborného tisku, - osobní kontakty, - nezávislá hodnocení a prognózy. Odhady analytiků různých institucí. Naprosto převažující podíl informačních zdrojů, z nichž vychází finanční analýza, představují účetní výkazy finančního účetnictví, ve kterých je uložen ohromný informační potenciál a jehož úspěšné využití umožňuje rozmnožovat bohatství

11 LITERÁRNÍ REŠERŠE 11 firmy. [6] Kvalitně zpracované účetnictví poskytuje ve výkazech pravdivé informace o stavu majetku firmy, o zdrojích, ze kterých byl majetek pořízen a o finanční situaci firmy. Tyto informace jsou v peněžním vyjádření obsaženy v těchto výkazech: - rozvaha - výkaz zisků a ztrát - výkaz cash flow. Rozvaha Bilance, nebo-li rozvaha poskytuje statický pohled na majetek podniku a jeho strukturu. Její základní funkcí je poskytnout k určitému datu přehled o majetku podniku, jeho struktuře a finančním krytí. Zachycuje tedy staticky přehled o finanční situaci podniku. [2] Majetek účetní jednotky lze sledovat ze dvou různých pohledů, a sice buď se zjišťuje jeho složení nebo se zjišťuje, z jakých zdrojů byl tento majetek pořízen. Majetek uspořádaný podle složení se souborně nazývá aktiva a celková částka majetku uspořádána podle zdrojů financování se souborně nazývá pasiva. Rozvaha je tedy utříděný přehled aktiv a pasiv v určitém ocenění k určitému okamžiku. Součet aktiv se musí rovnat součtu pasiv. AKTIVA = PASIVA Tato rovnice tvoří základ rozvahy a je proto nazývána bilanční rovnicí, proto bývá rozvaha nazývána také bilance. [8] Podle časového okamžiku, k němuž se rozvaha sestavuje, rozeznáváme zahajovací rozvahu sestavuje se při založení podniku, počáteční rozvahu sestavuje se k počátku účetního období a konečnou rozvahu. Konečná rozvaha se sestavuje nejen ke konci každého účetního období, ale také při ukončení činnosti podniku. [5] Autorka Živělová [19] uvádí následující slabé stránky rozvahy: Rozvaha nevyjadřuje přesně současnou hodnotu majetku podniku. Bere jako základ pro ocenění aktiv původní pořizovací cenu, která, i když je upravována odpisy, neodráží současnou hodnotu majetku podniku. Odpisy jsou nepřesným vyjádřením skutečného procesu stárnutí. Rozdílných zůstatkových cen může být dosaženo volbou různých metod odepisování dlouhodobého majetku, i když původní pořizovací cena mohla být stejná.

12 LITERÁRNÍ REŠERŠE 12 Téměř nikdy není zohledněno, že dlouhodobý majetek nesnižuje, ale zachovává nebo naopak zvyšuje svou hodnotu v čase. Příkladem je orná půda, lesy, ale i umělecká díla a sbírky. Zásoby jako součást oběžného majetku podniku rovněž nejsou oceněny aktuálními cenami, ale původními pořizovacími cenami, což zkresluje údaje o jejich prodejnosti a tím i celkové aktuální hodnotě majetku podniku. Majetek podniku nezahrnuje taková aktiva, která mají podstatný vliv na efektivní fungování podniku. Jsou to především pracovníci podniku, jejich kvalifikace, znalosti a zkušenosti. Výkaz zisků a ztrát Tento výkaz poskytuje uživatelům účetních informací písemný přehled o nákladech, výnosech a hospodářském výsledku společnosti za určité období. Podnikatelské subjekty účtující v podvojném účetnictví sestavují výkaz povinně jedenkrát za rok, pro vlastní finanční řízení podniku však zpravidla v měsíčních intervalech. Výnosy, náklady a hospodářský výsledek jsou sledovány odděleně podle jednotlivých činností, a to za činnost provozní, finanční a mimořádnou. [19] Informace obsažené ve výkazu zisků a ztrát umožňují podniku hodnotit jeho činnost především v oblasti rentability vložených prostředků, sledování tvorby hospodářského výsledku z hlediska jednotlivých činností podniku a formování daňové finanční politiky podniku. [19] Výnosy podniku jsou peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě. [4] Slabé stránky výkazu zisků a ztrát dle [1]: Výkaz zisků a ztrát je sestaven na akruální (kumulativní) bázi a ne na bázi hotovostní. Nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné hotovostní toky (příjmy a výdaje), a proto ani výsledný čistý zisk není roven čisté hotovosti vytvořené firmou za dané účetní období a nevyčísluje skutečný hotovostní příjem. Náklady daného období představují všechny výdaje, učiněné po celou dobu procesu vytváření výnosů daného období. Mzdy, platy, režie a další náklady nemusejí být vždy skutečně zaplaceny ve stejném období, kdy se objeví ve výkazu zisků a ztrát. Některé

13 LITERÁRNÍ REŠERŠE 13 nákladové položky výsledovky nejsou vůbec hotovostním výdajem, např. odpisy, amortizace patentových práv, diskont při prodeji obligací. Výkaz cash flow Výkaz cash flow, označovaný také jako přehled o peněžních tocích podniku, umožňuje sledovat pohyb peněžních prostředků (přírůstek a úbytek) podniku za určité období. Cash flow tedy nezachycuje stav peněžních prostředků k určitému okamžiku, ale charakterizuje změnu peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů za určité období a příčiny těchto změn. Základním smyslem výkazu je zjistit konkrétní zdroje tvorby peněžních prostředků a směry jejich využití v jednotlivých oblastech činnosti podniku. Sledování peněžních toků samostatně za provozní, investiční a finanční činnost umožňuje posoudit podíl jednotlivých činností na celkové finanční situaci podniku. Údaje získané z výkazu cash flow jsou velmi důležitým podkladem pro hodnocení platební schopnosti firmy a řízení její likvidity, pro sestavování krátkodobých a dlouhodobých finančních plánů podniku, posuzování finanční situace podniku prostřednictvím finanční analýzy, hodnocení efektivnosti a realizovatelnosti zamýšlených investičních záměrů podniku a zjišťování tržní hodnoty. [19] Výkaz lze sestavit přímou nebo nepřímou metodou. Přímá metoda je založena na sledování příjmů a výdajů podniku za dané období. Nepřímá metoda upravuje hospodářský výsledek podniku o změny aktiv a pasiv, o nepeněžní transakce a další operace. 2.4 Uživatelé finanční analýzy Informace, které se týkají finančního stavu podniku, jsou důležité pro mnoho subjektů, které přicházejí do kontaktu s daným podnikem. Patří mezi ně především [10]: Investoři využívají finanční informace o podniku pro rozhodování o budoucích investicích. Hlavní zájem se soustředí na míru rizika a míru výnosnosti jimi vloženého kapitálu. Zajímají se o stabilitu a likviditu podniku, o disponibilní zisk, na němž závisí výše dividend a o to, zda podnikatelské záměry manažerů zajišťují trvání a rozvoj podniku.

14 LITERÁRNÍ REŠERŠE 14 Manažeři využívají informace pro dlouhodobé i operativní řízení podniku. Znalost finanční situace jim umožňuje rozhodovat správně o získávání finančních zdrojů, při alokaci volných peněžních prostředků, při rozdělování disponibilního zisku. Manažeři čerpají i z informací, které se týkají finanční pozice konkurence, dodavatelů nebo odběratelů. Zákazníci zajímají se o finanční situaci při dlouhodobém finančním vztahu, aby měli jistotu, že dodavatelský podnik bude schopen dostát svým závazkům, že nebudou mít potíže s vlastním zajištěním výroby. Dodavatelé zajímají se především o to, zda podnik bude schopen hradit splatné závazky, jde jim o jeho solventnost a likviditu. Zaměstnanci mají zájem na prosperitě a hospodářské stabilitě svého podniku, protože bývají motivováni hospodářskými výsledky, zajímají se o jistotu zaměstnání a mzdovou a sociální perspektivu. Věřitelé potřebují mnoho informací o finančním stavu budoucího dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, za jakých podmínek a v jaké výši. Z výše uvedeného výčtu je patrné, že jednotlivé skupiny se liší především tím, jaké informace se snaží prostřednictvím finanční analýzy získat. Dalším rozdílem mezi těmito uživateli je i to, jaké informace mají k dispozici. Zda používají při svých analýzách pouze zveřejňované a jinak veřejně dostupné informace, nebo zda mají k dispozici i podrobné údaje z interního informačního systému podniku. Z hlediska dostupnosti podkladů pro vypracování finanční analýzy rozdělujeme finanční analýzu do dvou oblastí [17]: 1. Externí finanční analýza využívá dat, která jsou běžně dostupná veřejnosti. Obvykle se jedná o rozvahu, výkaz zisků a ztrát, výkaz cash flow a ostatní data, která podnik o sobě zveřejňuje např. ve výroční zprávě. 2. Interní finanční analýza využívá dat, která nejsou veřejnosti přístupná. Jedná se o informace, které jsou známé jen zaměstnancům a vedení společnosti, např. informace z podnikových kalkulací, plánů a firemních statistik.

15 LITERÁRNÍ REŠERŠE Postup finanční analýzy Postup při provádění finanční analýzy lze podle Synka [17] rozdělit do následujících kroků: 1) výpočet poměrových ukazatelů za sledovaný podnik, 2) srovnání poměrových ukazatelů s odvětvovými průměry (komparativní analýza, též sektorová analýza), 3) hodnocení poměrových ukazatelů v čase (trendová analýza), 4) hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli pomocí pyramidové soustavy ukazatelů, 5) hodnocení dalších ukazatelů, 6) návrh na opatření (analýza odhaluje slabá a silná místa ekonomiky podniku a slouží tak jako podklad pro finanční řízení, plánování a prognózování). 2.6 Základní metodické nástroje a metody finanční analýzy Základním metodickým nástrojem využívaným při finanční analýze jsou ukazatele, což jsou buď přímo položky účetních výkazů, nebo čísla z nich odvozená. Počet možných ukazatelů je značný a proto je důležité si je uspořádat podle různých hledisek. Základním rozdělením ukazatelů je jejich rozlišení na ukazatele extenzivní a intenzivní. Extenzivní ukazatele vypovídají o velikosti (objemu) veličiny. Představují kvantitu v jejích přirozených jednotkách (u položek účetních výkazů jsou to peněžní jednotky). Intenzivní ukazatele charakterizují míru, v jaké jsou extenzivní ukazatele podnikem využívány a jakým způsobem se mění. [7] Členění ukazatelů využívaných ve finanční analýze [11]: 1) Ukazatele extenzivní Ukazatele absolutní, označované též jako ukazatele stavové, jsou vyjádřením objemu položek účetních výkazů. Znamená to, že přinášejí informaci o rozsahu podnikových aktiv a pasiv, nákladů a výnosů, přičemž měrnou jednotkou jsou peníze.

16 LITERÁRNÍ REŠERŠE 16 Ukazatele rozdílové, označované i jako fondy finančních prostředků, vyjadřují rozdíl dvou ukazatelů absolutních. 2) Ukazatele intenzivní Ukazatele poměrové vyjadřují poměr dvou ukazatelů absolutních. Jsou nejpoužívanějším typem ukazatelů ve finanční analýze, protože redukují absolutní údaje lišící se podle velikosti firem na společnou a tudíž komparativní bázi. Ukazatele pružnosti, označované i jako ukazatele elasticity, jsou poměrem relativních přírůstků. Vyjadřují, o kolik se změní závislá veličina, jestliže se nezávislá veličina změní o jednotku. Metody finanční analýzy Metody finanční analýzy lze rozdělit z různých pohledů. Základním členěním je členění na finanční analýzu fundamentální a technickou. 1. Finanční analýza fundamentální se soustřeďuje na vyhodnocování spíše kvalitativních údajů o podniku, přičemž základní metodou analýzy je odborný odhad založený na hlubokých empirických a teoretických znalostech a zkušenostech analytika. [19] 2. Finanční analýza technická opírá se o použití algoritmizovaných (např. matematických, matematicko-statistických, ekonometrických aj.) metod ke kvantitativnímu zpracování dat s následným kvalitativním posouzením výsledků. [16] Ve finančních analýzách podniků jsou využívány zejména metody a nástroje technické finanční analýzy, které jsou dále členěny z různých hledisek. a) Členění podle způsobů srovnání hodnot ukazatelů [19] Prostorová analýza je založena na srovnání vypočtených hodnot ukazatelů s hodnotami stejných ukazatelů v jiných, konkurenčních podnicích. Umožňuje tedy mezipodnikové srovnání. Základní podmínkou srovnávání podniků za účelem posouzení vlastní finanční situace je obdobný charakter činnosti

17 LITERÁRNÍ REŠERŠE 17 s podnikem, který je použit jako základ pro srovnání. Současně je důležité, aby i ostatní parametry charakterizující podnik byly podobné, zejména velikost a právní forma podnikání. Trendová analýza vychází ze srovnání hodnot ukazatelů v čase. Jedná se o nejčastější způsob hodnocení ukazatelů. Základní výhodou časového srovnání je možnost zachycení kladných a záporných vývojových tendencí uvnitř podniku a na základě jejich poznání vytvářet, případně korigovat již přijatá řídící rozhodnutí. Srovnání s plánem je založeno na porovnání skutečně dosažených hodnot ukazatelů s hodnotami vypočtenými na základě plánovaných vstupních údajů. Srovnání s odhadem experta vychází z odhadu zkušeného analytika a jeho subjektivních představ o tom, jaké by měly být optimální hodnoty ukazatelů v daném podniku. Členění podle používaných matematických postupů [7] Elementární metody využívají elementárních matematických postupů, jejichž jednoduchost umožňuje využití širokým okruhem uživatelů. Vyšší metody finanční analýzy lze rozlišit na metody matematické statistiky a metody, které využívají matematickou statistiku pouze částečně nebo jsou založené na odlišných přístupech. b) Členění podle používaných ukazatelů a způsobů jejich interpretace [14] Horizontální analýza Vertikální analýza Analýza poměrových ukazatelů Analýza pyramidových soustav ukazatelů Modely predikce finanční tísně podniku

18 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 18 3 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ Hlavním cílem diplomové práce je zhodnocení finanční situace vybraného podniku a návrh opatření pro zlepšení. Na základě účetních výkazů a dalších poskytnutých informací bude vypracována podrobná finanční analýza pro roky 2001 až 2005 a budou posouzeny faktory, které vývoj finanční situace podniku ve sledovaném období ovlivnily. Ze zjištěných výsledků budou určeny silné a slabé stránky podniku a formulován návrh opatření pro stabilizaci vývoje finanční situace v dalším období. Analyzovaná společnost se zabývá výrobou nábytku. Vzhledem k tomu, že si společnost nepřeje být v práci jmenována, bude používán fiktivní název ALFA, a. s. V návaznosti na hlavní cíl práce jsou formulovány dílčí cíle, které se vztahují k jednotlivým metodám finanční analýzy a jsou uvedeny v následujícím přehledu. Dílčí cíl Analyzovat změny položek rozvahy a výkazu zisků a ztrát v časové posloupnosti Analyzovat a posoudit strukturu aktiv a pasiv Zhodnotit finanční strukturu a rentabilitu podniku Zhodnotit poměr vlastních a cizích zdrojů financování podniku Zhodnotit platební schopnost podniku Zhodnotit efektivnost hospodaření podniku s vlastním majetkem Zhodnotit schopnost podniku vytvářet nové zdroje a dosahovat zisku Vyjádřit vliv dílčích ukazatelů na změnu ukazatele vrcholového Předpověď budoucího vývoje podniku z hlediska jeho možného úpadku Metoda finanční analýzy Horizontální analýza Vertikální analýza Analýza pomocí poměrových ukazatelů a) ukazatele zadluženosti b) ukazatele likvidity c) ukazatele aktivity d) ukazatele rentability analýza prostřednictvím pyramidových soustav ukazatelů analýza prostřednictvím modelů predikce finanční tísně podniku

19 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 19 Jako podkladové materiály jsou použity účetní výkazy podniku rozvaha, výkaz zisků a ztrát a výkaz cash flow. Další důležité informace jsou čerpány z výročních zpráv společnosti a z příloh k účetní závěrce. Finanční analýza je provedena za období pěti let. Období začíná rokem 2001 a končí Údaje vychází z účetních výkazů sestavených k příslušného roku. Položky v účetních výkazech jsou uvedeny v tis. Kč. Pro vypracování praktické části byly zvoleny metody technické analýzy, které jsou podrobně popsány v následující kapitole. Je zde uvedena řada ukazatelů, včetně způsobu jejich výpočtu. Většina z nich je použita pro zhodnocení finanční situace podniku. Ukazatele tržní hodnoty firmy nejsou v práci počítány, protože akcie vybrané společnosti nejsou obchodovatelné. Hodnoty poměrových ukazatelů jsou porovnávány s oborovými průměry, které byly zjištěny z internetových stránek Ministerstva průmyslu a obchodu. Porovnávány jsou pouze vybrané ukazatele, pro které byly zjištěny potřebné údaje. Vybraná společnost ALFA, a. s. podle odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) patří do skupiny DM 36 což je výroba nábytku, ostatní průmysl. Samotná finanční analýza je provedena v tomto pořadí: 1. horizontální analýza 2. vertikální analýza 3. analýza poměrových ukazatelů analýza zadluženosti, likvidity, aktivity, rentability 4. analýza pyramidových soustav ukazatelů rozklad rentability celkového vloženého kapitálu a rentability vlastního kapitálu 5. modely predikce finanční tísně podniku Altmanův Z score model, Index důvěryhodnosti českého podniku

20 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ Horizontální analýza (analýza trendů) Při horizontální analýze absolutních ukazatelů zjišťujeme, jak se určitá položka v účetním výkazu změnila oproti předchozímu roku, a to jak v absolutní výši, tak i v relativní (procentuální) výši. Porovnávání položek účetních výkazů mezi jednotlivými roky se provádí po řádcích, horizontálně proto se hovoří o horizontální analýze. [16] Ze změn lze odvozovat i pravděpodobný vývoj příslušných ukazatelů v budoucnosti. Je však třeba mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu a v časové řadě zajistit srovnatelnost údajů. [19] Absolutnízměna = ukazatel t ukazatel t 1 kde t = příslušný rok Procentní změna je relativním vyjádřením změn absolutních: ukazatel t ukazatel t 1 Procentní změna = *100 [%] kde t = příslušný rok ukazatel t Vertikální (procentní) analýza Je označována také jako strukturální analýza. Vyjadřuje procentní podíl dané položky účetního výkazu ze stanoveného základu. Užívá se pro vyjádření struktury aktiv a pasiv a pro rozbor výkazu zisků a ztrát. Je vhodná pro srovnání údajů v delším časovém horizontu, pro srovnání podniku s jinými podniky v daném oboru či pro srovnání s odvětvovými průměry. Nevýhodou této metody je změna absolutní základny pro výpočet procentních podílů v jednotlivých letech i to, že neodhaluje příčiny změn, ale pouze vede ke konstatování změn. [19] 3.3 Analýza poměrových ukazatelů Poměrové ukazatele jsou nejoblíbenější a také nejrozšířenější metodou finanční analýzy, neboť umožňují získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách firmy. Umožňují provádět analýzu časového vývoje finanční situace

21 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 21 dané firmy (tzv. trendovou analýzu) a jsou vhodným nástrojem prostorové (průřezové) analýzy, tj. porovnávání více podobných firem navzájem (komparativní analýza). Dále mohou být využívány jako vstupní údaje matematických modelů umožňujících popsat závislost mezi jevy, klasifikovat stavy, hodnotit rizika a předvídat budoucí vývoj. Nevýhodou je nízká schopnost vysvětlovat jevy. [14] Lze je sestavovat jako podílové, kdy dávají do poměru část celku a celek (např. podíl vlastního kapitálu k celkovému kapitálu), nebo jako vztahové, kdy dávají do poměru samostatné veličiny (např. poměr zisku k celkovým aktivům). [11] Poměrových ukazatelů je velké množství a proto se klasifikují do určitých skupin podle jednotlivých oblastí finanční analýzy Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti, měří rozsah v jakém je firma financována cizími zdroji. Hodnotí v podstatě finanční strukturu podniku. Finanční struktura podniku je poměrem vlastních a cizích zdrojů na financování činnosti podniku. Naproti tomu pojem kapitálová struktura označuje kapitál, z něhož se financují stálá aktiva podniku a trvalá část jeho oběžných aktiv. Představuje tedy strukturu dlouhodobého kapitálu podniku. [19] Celková zadluženost, označovaná také jako ukazatel věřitelského rizika vyjadřuje poměr celkových závazků k celkovým aktivům. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku a tím vyšší je i finanční riziko. [10] Věřitelé mají zájem na nízké míře zadluženosti, protože ta poskytuje větší jistotu, že v případě likvidace podniku budou jejich pohledávky uspokojeny. Vlastníci mají zájem na vyšší zadluženosti, protože tím se zvyšuje výnosnost jejich kapitálu. Hodnota tohoto ukazatele by se měla pohybovat okolo 0,4; tzn. že podnik by neměl krýt více než 40 % majetku z cizích zdrojů. [10] Celková zadluženost Celkové závazky 100 Celková aktiva = [%] Analytickými ukazateli celkové zadluženosti jsou dlouhodobá a krátkodobá zadluženost.

22 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 22 Dlouhodobá zadluženost vyjadřuje, jaká část aktiv firmy je financována dlouhodobými dluhy. Pomáhá nalézt optimální poměr dlouhodobých a krátkodobých cizích zdrojů. Do dlouhodobých cizích zdrojů se zahrnují dlouhodobé obchodní závazky, úvěry a rezervy. [14] Dlouhodobé závazky Dlouhodobá zadluženost = *100 [%] Celková aktiva Krátkodobá zadluženost poměřuje krátkodobý cizí kapitál s celkovými aktivy. Čitatel zahrnuje krátkodobé závazky, běžné bankovní úvěry, pasivní přechodné a dohadné položky. [14] Krátkodobé závazky Krátkodobá zadluženost = *100 [%] Celková aktiva Ukazatel míra samofinancování charakterizuje dlouhodobou finanční stabilitu a udává, do jaké míry je podnik schopen pokrýt své prostředky vlastními zdroji. Zvyšování ukazatele znamená upevňování finanční stability, ale neúměrně vysoký ukazatel může vést k poklesu výnosnosti vložených prostředků. Vzhledem k tomu, že majetek podniku je financován vlastními i cizími finančními zdroji, je součet hodnot ukazatelů zadluženosti a míry samofinancování roven 100 %. [10] Míra samofinancování = Vlastní kapitál *100 Celková aktiva Převrácená hodnota ukazatele míry samofinancování odráží vliv změn zadluženosti podniku ve změnách rentability vloženého kapitálu a je označován jako finanční páka. [19] Finanční páka = Aktiva celkem Vlastní kapitál Ukazatel dluh na vlastním kapitálu má obdobnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluženosti a míry samofinancování. Roste s růstem podílu závazků ve finanční struktuře podniku. [1] Celkové závazky Dluh na vlastním kapitálu = Vlastní kapitál

23 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 23 Ukazatel úrokové krytí vyjadřuje, kolikrát vytvořený zisk před odpočtem úroků a daní, převyšuje nákladové úroky. Čím je hodnota ukazatele vyšší, tím větší je schopnost podniku splácet úvěry, resp. možnost čerpat nový úvěr. Optimální hodnota je uváděna okolo 8. [16] Úrokové krytí = Zisk před zdaněním a úroky Nákladové úroky Vysoký podíl vlastního kapitálu může vyjadřovat překapitalizování podniku, což znamená, že firma nedostatečně využívá cizích finančních zdrojů. Opakem překapitalizování je podkapitalizování podniku, které je pro podnik nebezpečnější, neboť nastává tehdy, je-li firma příliš zadlužena a výše vlastního kapitálu je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti podniku. Hodnota ukazatele by měla být větší než 1. Tento vztah bývá označován jako zlaté bilanční pravidlo. [19] Ukazatel podkapitalizování = ( Dlouhodobé závazky + Vlastní kapitál) Stálá aktiva Ukazatele likvidity (ukazatele platební schopnosti) Ukazatele platební schopnosti měří schopnost podniku dostát včas svým finančním povinnostem, neboť tato schopnost je jednou ze základních podmínek existence podniku v tržním prostředí. [1] Mezi základní pojmy, se kterými se setkáváme v souvislosti s hodnocením platební schopnosti podniku, patří solventnost, což je obecná schopnost podniku získat prostředky na úhradu svých závazků. Dále likvidita, která je chápána jako momentální schopnost podniku uhradit splatné závazky. A jako poslední je likvidnost, která označuje míru obtížnosti transformovat majetek do hotovostní formy, nebo-li jak rychle je možná přeměna majetku v hotové peníze. [18] Ukazatel běžné likvidity vyjadřuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku, nebo kolika korunami oběžných aktiv je kryta jedna koruna krátkodobých závazků. To znamená, kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil všechna svá oběžná aktiva v daném okamžiku na hotovost. Čím vyšší

24 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 24 je hodnota tohoto ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Optimální hodnota tohoto ukazatele činí 2. [18] Běžná likvidita= Oběžná aktiva Krátkodobé závazky Pohotová likvidita je nejpoužívanější ukazatel, je měřítkem okamžité solventnosti. Měří platební schopnost podniku po odečtení zásob z oběžných aktiv. Zásoby jsou totiž obvykle méně likvidní než ostatní oběžná aktiva a jejich případný prodej je obvykle ztrátový. [17] V analýze je užitečné porovnávat hodnoty ukazatelů běžné a pohotové likvidity. Podstatně nižší hodnota pohotové likvidity než likvidity běžné ukazuje na nadměrnou váhu zásob ve struktuře oběžného majetku. S velkým rozdílem těchto ukazatelů se můžeme setkat u obchodních firem, kde se předpokládá, že se zásoby rychle obměňují a jsou dostatečně likvidní. [19] Vyšší hodnota pohotové likvidity je příznivější z pohledu věřitelů, méně však z pohledu vlastníků. Neboť to znamená, že značný objem oběžných aktiv je vázán ve formě pohotových prostředků, které přináší jen malý nebo žádný úrok. Optimální hodnota tohoto ukazatele činí 1 1,5. [18] Pohotová likvidita = ( Oběžná aktiva Zásoby) Krátkodobé závazky Hotovostní likvidita vystihuje nejlépe platební schopnost podniku k určitému datu. Poměřuje finanční majetek krátkodobé povahy s krátkodobými závazky. Finanční majetek krátkodobé povahy je tvořen peněžními prostředky v hotovosti a na běžných účtech u bank a krátkodobým finančním majetkem. Doporučená hodnota ukazatele činí 0,2 0,5. [10] Hotovostn í likvidita = Finanční majetek krátkodobé Krátkodobé závazky povahy Cash flow likvidita vyjadřuje schopnost podniku hradit krátkodobé závazky z peněžních toků ve sledovaném období, tzn. schopnost produkovat peněžní prostředky k úhradě krátkodobých závazků. [19] Cash Flow likvidita = CF z provozníčinnosti Krátkodobé závazky

25 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity, označované též jako ukazatele obratovosti nebo vázanosti kapitálu, měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Má-li jich více než je účelné, vznikají zbytečné náklady a tím i nízký zisk. Má-li jich nedostatek, musí se vzdát mnoha potenciálně výhodných podnikatelských příležitostí a přichází o tržby, které by mohl získat. [14] Obrat celkových aktiv měří efektivnost využití veškerých aktiv v podniku. Ukazuje, jak se zhodnocují stálá i oběžná aktiva ve výrobní činnosti podniku bez ohledu na zdroje krytí těchto aktiv. Tento ukazatel bývá označován též jako produktivnost vloženého kapitálu. [19] Obrat CA = Tržby Aktiva celkem Obrat dlouhodobého hmotného majetku měří jak efektivně podnik využívá budov, strojů, zařízení a dalšího dlouhodobého hmotného majetku. Jeho hodnota se srovnává s odvětvovými průměry a pokud je nižší, svědčí to o nízkém využívání výrobní kapacity. Za standardní se považuje hodnota ukazatele 5,1. [17] Obrat dlouhodobého hmotného majetku = Tržby DHM v ZC Obrat zásob informuje o tom, kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku až po opětovný nákup zásob. Čím je hodnota nižší, tím více má podnik přebytečných zásob. [10] Obrat zásob = Tržby Zásoby Doba obratu zásob udává průměrný počet dnů, po které jsou zásoby vázány v podnikání do doby jejich spotřeby, nebo do doby jejich prodeje. Ukazuje tedy intenzitu využití zásob. Obecně platí, čím vyšší obratovost zásob a čím kratší doba obratu zásob, tím pro podnik lépe. [14] 365 Doba obratu zásob = Obrat zásob

26 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 26 Obrat pohledávek udává počet obrátek, tedy transformace pohledávek v hotové peníze. Čím rychlejší je obrat pohledávek, tím rychleji podnik inkasuje své pohledávky a získané peníze může použít na další potřeby podniku. Tržby by neměly zahrnovat prodej za hotové, neboť v tomto případě pohledávka nevzniká. [19] Obrat pohledávek = Tržby Průměrný stav pohledávek Doba obratu pohledávek představuje průměrné časové období, po které musí firma v průměru čekat než obdrží platby od svých odběratelů. Je-li tato doba ve srovnání s běžnými platebními podmínkami delší, znamená to, že obchodní partneři neplatí své účty včas. V případě, že se tento trend udržuje déle, měla by firma uvažovat o opatřeních na urychlení inkasa svých pohledávek. [1] Doba obratu pohledávek = Obrat 365 pohledávek Doba obratu závazků (průměrná doba odkladu plateb, doba provozního úvěru) udává, jak dlouho firma odkládá platbu faktur svým dodavatelům, určuje jaká je platební morálka firmy. [14] Závazky vůči dodavatelům Doba obratu závazků = Denní tržby Ukazatele rentability Ukazatele rentability, označované též jako ukazatele výnosnosti, vycházejí z různých forem míry zisku, který je všeobecně akceptován jako vrcholový ukazatel efektivnosti podniku. Rentabilita je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Čím jsou hodnoty vyšší, tím lépe podnik zhodnocuje své zdroje. [10] Tyto ukazatele patří do kategorie tzv. mezivýkazových poměrových ukazatelů, protože využívají údajů ze dvou účetních výkazů, objem kapitálu z rozvahy a velikost zisku z výkazu zisků a ztrát. [18] Obecně je rentabilita vyjadřována jako poměr zisku dosaženého podnikáním k částce vloženého kapitálu. Termín vložený kapitál se přitom používá zpravidla

27 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 27 ve třech různých významech. Podle toho, jaký význam je v konkrétním případě tomuto pojmu přiřazen, se rozlišují tři základní ukazatele rentability: rentabilita celkového kapitálu, rentabilita vlastního kapitálu a rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu. [18] Rentabilita celkového vloženého kapitálu ROA vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání. Efektem zhodnocení vloženého kapitálu je součet zisku po zdanění a zdaněných úroků placených za použití kapitálu cizího. Efektem zhodnocení je tedy nejen odměna vlastníkům podniku, ale i jeho věřitelům za půjčení kapitálu. První vzorec představuje zdaněnou verzi ROA, druhý nezdaněnou. [19] Zdaněná verze: ROA = [ Z + U * ( 1 DS) ] Celková aktiva * 100 [%] kde: Z hospodářský výsledek po zdanění U... nákladové úroky DS. sazba daně z příjmu Nezdaněná verze: ROA = ZUD * 100 Celková aktiva [%] kde: ZUD... zisk před zdaněním a úroky = HV před zdaněním + nákladové úroky Rentabilita vlastního kapitálu ROE měří výnosnost kapitálu vloženého vlastníky podniku. Pro ně je tento ukazatel klíčovým měřítkem toho, jak byly prostředky, které do podniku vložili zhodnoceny. [19] Pokud je hodnota ukazatele nižší nebo stejná jako výnosnost cenných papírů garantovaných státem (např. státní obligace, pokladniční poukázky), potom je tato investice nevýhodná, protože investor požaduje od rizikovější investice vyšší míru zhodnocení. [10] Zisk po zdanění ROE = * 100 Vlastní kapitál [%]

28 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 28 Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu ROCE umožňuje posoudit výnosnost dlouhodobě investovaného kapitálu a bývá také využívána především k mezipodnikovému srovnání. [19] kde: ROCE Z hospodářský výsledek po zdanění U... DS. nákladové úroky sazba daně z příjmu DZ. dlouhodobé cizí zdroje VK vlastní kapitál = [ Z + U * ( 1 DS) ] ( DZ + VK) * 100 [%] Finanční rentabilita vloženého kapitálu vyjadřuje, kolik peněžních prostředků je podnik schopen vytvořit na jednotku vloženého kapitálu. [19] Finanční rentabilita vloženého kapitálu = CF z provozníčinnosti * 100 Celkový vložený kapitál [%] Ukazatel finanční rentabilita vlastního kapitálu vypovídá o schopnosti podniku vytvořit z vlastní činnosti prostředky potřebné k vyplácení dividend či podílů na hospodářském výsledku. [19] Finanční rentabilita vlastního kapitálu = CF zprovozníčinnosti *100 Vlastní kapitál [%] 3.4 Analýza pyramidových soustav ukazatelů Jednotlivé ukazatele finanční analýzy mají jen omezenou vypovídací schopnost. Činnost podniku je však velmi složitý proces a je třeba ho posuzovat v potřebných souvislostech. [4] Tomu napomáhá uspořádání ukazatelů do pyramidových soustav, které jsou založeny na postupném rozkladu ukazatele na vrcholu pyramidy do dalších dílčích ukazatelů pomocí multiplikativních (násobení nebo dělení) nebo aditivních (sčítání nebo odčítání) vazeb. [13] Zpravidla je na vrcholu hierarchie ukazatelů ziskovost. Vrcholový ukazatel se postupně větví a rozšiřuje směrem dolů, má tvar stromu nebo pyramidy. [4]

29 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 29 Analýza pomocí pyramidových soustav ukazatelů je zpravidla prováděna u dvou ukazatelů rentability. Jde o rozklad rentability celkového vloženého kapitálu ROA a rozklad rentability vlastního kapitálu ROE. Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu ROA Rentabilita celkového vloženého kapitálu je vyjádřena jako funkce dvou základních faktorů, a to ziskovosti tržeb a obratu celkových aktiv. Tento rozklad se označuje jako Du Pontova rovnice. [1] kde: ZUD.. zisk před zdaněním a úroky T tržby CA. celková aktiva ZUD = CA ZUD T * T CA Ziskovost tržeb (ZUD/T) udává, jak úspěšně uplatnila firma své produkty na trhu, resp. je odrazem hospodárného vynakládání vstupů. Nízká úroveň ukazatele poukazuje na nedostatky ve vedení firmy. Vysoká úroveň ukazatele ve srovnání s jinými podniky v odvětví může signalizovat do budoucna problémy s konkurenčními firmami, které se budou snažit vytlačit firmu z trhu dočasným snížením své ziskové marže. [19] Druhým ze základních faktorů ovlivňujících ROA je obrat celkových aktiv (T/CA), jehož převrácenou hodnotou jsou ukazatele doby obratu. V pyramidových soustavách ukazatelů je vhodnější využít této převrácené hodnoty, neboť doba obratu odráží dobu obratu jak stálých tak oběžných aktiv a umožňuje v dalším rozkladu posoudit vliv jednotlivých složek majetku na dobu obratu celkových aktiv. [19] Pyramidový rozklad rentability vlastního kapitálu ROE Rozklad rentability vlastního kapitálu ROE vychází z působení tří faktorů čisté ziskovosti tržeb, obratu celkových aktiv a poměru celkových aktiv k vlastnímu kapitálu, který bývá často nazýván finanční pákou. [19] kde: Z zisk po zdanění CA. celková aktiva Z = VK Z T * T CA * CA VK VK.. vlastní kapitál T tržby

30 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 30 Čistá ziskovost tržeb (Z/T) má obdobnou vypovídací schopnost jako ziskovost tržeb při rozkladu ROA. Zisk po zdanění je použit z toho důvodu, aby bylo možné v dalším kroku vyjádřit i vliv míry zdanění podnikových příjmů na rentabilitu vloženého kapitálu. Obrat celkových aktiv (T/CA) se analyzuje stejným způsobem jako v případě rozkladu ROA. Poměr celkových aktiv k vlastnímu kapitálu (CA/VK) bývá v literatuře označován jako finanční páka. Finanční pákou bývá nazýván proto, že zvýšením zadluženosti podniku je možné zvýšit rentabilitu vlastního kapitálu. Zvýšení zadluženosti však přináší nutnost platit vyšší úroky, což zvyšuje celkové náklady a snižuje zisk po zdanění a ziskové rozpětí. Zvýšení zadluženosti je tedy nutno posuzovat v širších souvislostech. Zvyšování zadluženosti je žádoucí pouze v případě, že úrok placený za použití cizích zdrojů je nižší, než rentabilita celkového kapitálu. Společný vliv obou faktorů vyjadřuje ziskový účinek finanční páky, který se vypočítá podle následujícího vztahu [19]: kde: ZD. zisk před zdaněním ZUD zisk před zdaněním a úroky CA. celková aktiva VK.. vlastní kapitál Ziskový účinek finanční páky = ZD ZUD * CA VK 3.5 Modely finanční tísně podniku Rozhodování v oblasti dluhové politiky podniku souvisí i s možnými budoucími finančními problémy podniku, které se v míře zadluženosti odrážejí. Proto je pro bezporuchový chod podniku neustále třeba finanční situaci sledovat a vyhodnocovat a ze zjištěných výsledků iniciovat následná opatření. Tento způsob hodnocení finanční situace podniku využívá matematických modelů, které jsou zpravidla konstruovány na bázi několika vybraných poměrových ukazatelů, kterým jsou přiřazeny určité váhy. Výsledek je sumarizován do jednoho čísla, podle jehož výše je odhadována budoucí finanční situace podniku. [19]

31 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 31 Ve vlastní práci je analyzován pouze Altmanův Z score model a Index důvěryhodnosti českého podniku, ostatní modely jsou uvedeny pouze pro úplnost. Nejpoužívanější modely je možno rozdělit do dvou základních skupin, a to: Bonitní modely Bankrotní modely Bonitní modely vycházejí z normativních hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy, na jejichž základě jsou podniky zařazovány do různých bonitních tříd. K této skupině modelů patří např. Kralickův quicktest, Tamariho model, Argentiho model. [19] Kralickův quicktest Kralickův quicktest je založen na rychlém posouzení základních oblastí finanční analýzy, tzn. finanční stability a výnosové situace podniku, pomocí čtyř ukazatelů. Pro vyjádření finanční stability jsou využívány ukazatele míra samofinancování a cash flow v % z výnosů. Výnosová situace se posuzuje pomocí ukazatele rentability celkového kapitálu a doby splácení dluhu v letech. Na základě výsledků je možno každý podnik přiřadit k jednomu ze čtyř polí hodnotící matice [19]: finanční stabilita + výnosová situace + finanční stabilita - výnosová situace + finanční stabilita + výnosová situace - finanční stabilita - výnosová situace - + = dobrá - = špatná Ukazatel velmi dobrý (1) Stupnice hodnocení ukazatele dobrý střední špatný (2) (3) (4) podnik ohrožen (5) Míra samofinancování > 30 % > 20 % > 10 % < 10 % negativní Cash flow v % z výnosů > 10 % > 8 % > 5 % < 5 % negativní Rentabilita celkového vloženého kapitálu > 15 % > 12 % > 8 % < 8 % negativní Doba splácení dluhu v letech < 3 roky < 5 let < 12 let > 12 let > 30 let

32 CÍL PRÁCE A METODICKÝ POSTUP ŘEŠENÍ 32 Celkové hodnocení podniku je průměrnou známkou, vypočítanou jako prostý aritmetický průměr známek jednotlivých ukazatelů. Velmi dobrý podnik by měl získat celkovou známku nižší než 3, průměrná známka větší než 3 svědčí o vážných finančních problémech podniku. Podniky s průměrným hodnocením okolo 3 jsou podniky s nevyhraněnou finanční situací, u kterých je třeba průběžně finanční situaci sledovat. Pro správnou interpretaci získaných výsledků je třeba i odděleně vypočítat průměrnou známku za finanční stabilitu i za výnosovou situaci podniku. [19] Tamariho model Tamariho model využívá bodové hodnocení úrovně jednotlivých ukazatelů a bonitu podniku stanovuje na základě celkového součtu bodů. Tento model hodnotí mimo jiné i postavení podniku v rámci příslušného oboru podnikání. Celkové hodnocení podniku vychází z celkového součtu všech bodů. Při celkovém počtu bodů vyšším než 60 se jedná o podnik, u kterého je malá pravděpodobnost bankrotu. Při součtu bodů nižším než 30 je pravděpodobnost bankrotu vysoká. Podniky mezi těmito hranicemi jsou ty, u kterých je finanční situace nevyhraněná. [19] Argentiho model Opírá se pouze z části o kvantifikovatelné údaje a přesné statistické definice. Celkový počet bodů přidělených v tomto modelu podniku závisí na subjektivním hodnocení. Hodnocena je např. práce managementu podniku, nedostatky spojené s vedením účetnictví, se sestavováním finančních plánů včetně následné kontroly, investiční záměry, kvalita výrobků a jejich odbyt, nebo podíl podniku na příslušném trhu. Celkový maximální počet bodů je 100, přičemž odděleně je hodnocena oblast managementu a účetnictví, oblast chyb ve finančním hospodaření podniku a oblast související s trhem a chováním obchodních partnerů. Body vyjadřují negativní hodnocení podniku, protože jsou vyjádřením nedostatků a chyb. Pokud dosáhne podnik méně než 25 bodů, nehrozí mu nebezpečí úpadku. Pokud je dosažený počet bodů vyšší než 25, může být podnik do pěti let ohrožen bankrotem. Čím vyšší počet bodů, tím je riziko vyšší. [19]