Studie využitelnosti evropského seskupení pro územní spolupráci v Euroregionu Neisse- Nisa- Nysa

Transkript

1 Studie využitelnosti evropského seskupení pro územní spolupráci v Euroregionu Neisse- Nisa- Nysa Cesta k založení ESÚS Dr. Pavel Branda

2 Obsah Obsah...2 Úvod Historické souvislosti Přípravná fáze Rozhodovací fáze Implementační fáze Fungování ESÚS Rozpuštění ESÚS Existujících a připravovaná ESÚS v EU...26 Závěr...29 Přílohy...30 Literatura

3 Úvod Euroregion Neisse-Nisa-Nysa (ERN) se již delší dobu připravuje na založení společného právního subjektu a zvažuje pro tento svůj cíl využití právní formy evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). V rámci přípravných kroků již byla zpracována základní analytická studie nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), které bylo přijalo 5. července 2006 (dále jen nařízení o ESÚS). Cílem bylo poskytnout základní charakteristiku tohoto nástroje, analyzovat proces vzniku samotného evropského nařízení, právní aspekty nařízení i jeho následnou implementaci. Největší pozornost byla věnována možnostem využití ESÚS v rámci politiky soudržnosti i mimo ni - především využití ESÚS trvalými strukturami přeshraniční spolupráce (euroregiony). Na základě možného využití byly definovány různé typy ESÚS. Závěrečná část studie se věnovala možnému využití ESÚS v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa a nabídla 3 varianty dalšího postupu. Bylo doporučeno využít pro společný právní subjekt formu ESÚS a založit tento subjekt na zkoušku vedle stávající struktury, která by zůstala zachována. Na ESÚS by pak byly přeneseny jen některé úkoly a minimální rozpočet. Cílem této studie využitelnosti ESÚS v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa je zasadit založení společného právního subjektu v ERN do širších souvislostí a především detailně popsat jednotlivé kroky spojené s přípravou založení ESÚS, s přijetím rozhodnutí jej založit, s jeho implementací, fungováním a následně i s jeho eventuelním ukončením (rozpuštěním). V každém kroku pak studie popisuje otázky, které je potřeba zodpovědět (a navrhuje řešení nejlépe odpovídající situaci ERN). Studie vychází z metodiky zpracované Informačním místem INTERACT (INTERACT Point Managing Transition and External Cooperation) ve Vídni 1. 1 INTERACT (2008) : Interact Handbook on European Grouping of Territorial Cooperation (EGTC) What use for European Territorial Cooperation Programmes and Projects?. Vídeň: INTERACT Point Managing Transition and External Cooperation. 3

4 1 Historické souvislosti K zasazení cíle založit společný právní subjekt do širšího kontextu je potřeba se vrátit na samý začátek existence ERN. Ten vznikl po pádu železné opony a otevření hranic a jeho cílem bylo od samého počátku tyto hranice více otvírat a zintenzívnit kontakt přes hranice. Shrnuto jedním slovem, cílem ERN byla větší integrace (přeshraničního území). Proto byl velkým milníkem v této snaze vstup ČR a Polska do EU (východní rozšíření EU ) 2, kdy došlo k částečnému naplnění primárního cíle ERN. Obr. 1: Založení Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa Zdroj: Archiv ERN Po částečném dosažení svého hlavního cíle si ERN na svém prvním zasedání třístranné rady po rozšíření EU (Lemberk, ) stanovil cíle nové. Kromě společného plánovacího a prázdninového regionu to měl být i společný právní subjekt. Obr. 2: Slavnostní podpis Rámcové dohody Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa, Lemberk, Zdroj: Archiv ERN 2 Největší oslavy vstupu se za účasti premiérů všech tří zemí i evropského komisaře pro rozšíření symbolicky konaly právě na Trojmezí v ERN. 4

5 Klíčovým slovem u všech stanovených cílů je slovo společný. Šlo o významný posun ve filosofii spolupráce, který jsem se pokusil znázornit na tomto diagramu: Obr. 3: Schematické znázornění posunu ve filosofii spolupráce v rámci ERN Zdroj: Archiv ERN Jedná se v podstatě o přechod od spolupráce tří subjektů ke společné práci tedy o kvalitativně vyšší formu spolupráce. 5

6 2 Přípravná fáze Přípravná fáze zahrnuje kroky, které by měly předcházet samotnému rozhodnutí založit ESÚS. Tyto kroky nemusí být nutně prováděny v níže uvedeném pořadí. 2.1 Analýza potřeb a cílů spolupráce V počáteční fázi by měla být analyzována stávající situace a budoucí partneři by si měli stanovit, jaké cíle a úkoly od společného právního subjektu očekávají a jaké by měl mít tento subjekt poslání. Cíle i úkoly jsou podle nařízení o ESÚS povinnou součástí úmluvy (a tím pádem i stanov) 3. Jak již bylo uvedeno v základní analytické studii, cíle Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa jsou uvedeny v rámcové dohodě 4 v 2 Cíle a úkoly: 1) Sdružení usiluje na svém území o vytvoření společného, rozmanitého prostoru pro přeshraniční spolupráci. 2) Sdružení se bude zasazovat o zlepšení výměny informací, přeshraniční komunikace, zpracování a stanovení priorit rozvoje euroregionálního prostoru. Toto vyplyne zejména na základě přeshraničního harmonizovaného plánování, které bude dosaženo v rámci Společného plánovacího prostoru ERN. 3) Významným rozvojovým cílem je ze všech tří národních členských částí vytvoření Společného, integrovaného prázdninového a turistického regionu (TRN). 4) Sdružení bere v rámci svých kompetencí na vědomí euroregionální zájmy při používání a administraci příslušných fondů a podpůrných programů, které se týkají území Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. 5) Sdružení podporuje v rámci svých možností zájmy obcí, měst, okresů a aktivity jednotlivců, pokud odpovídají cílům rozvoje Euroregionu. 6) Sdružení se zasazuje o uzavírání mezivládních dohod, které směřují k závazné přeshraniční spolupráci. 7) Prioritním cílem Sdružení je vytvoření společného právního subjektu. 3 Nařízení (ES) č. 1082/2006 Čl. 8 (2). 4 Viz příloha č. 1. 6

7 První z uvedených cílů spíše vyjadřuje poslání (misi) ERN: vytvořit společný prostor pro přeshraniční spolupráci v mnoha oblastech. Cíle ERN by se daly rozdělit na obecné - zaměřené na podporu přeshraniční spolupráce tím, že pro její rozvoj bude vytvářet vhodné podmínky a konkrétní cíle - v oblastech jako je společné plánování, cestovní ruch či právní rámec pro spolupráci. Dalším cílem je rozvíjení role ERN v podpůrných programech a to jak na úrovni projektů tak v jejich administraci (na úrovni managementu programu). I když je v rámcové dohodě uvedeno založení společného právního subjektu jako samostatný prioritní cíl, jedná se ve své podstatě spíše o prostředek, jak efektivněji dosáhnout ostatních stanovených cílů. Pokud se tedy jedná o typ ESÚS, který připadá v úvahu, jednalo by se o multifunkční ESÚS, který by kombinoval aktivity v rámci strukturálních fondů EU i mimo ně. Bude naplňovat dlouholeté obecné i konkrétní cíle, nicméně k jejich naplnění bude iniciovat, připravovat, předkládat a realizovat projekty (opravdu společné projekty s naplněním všech aspektů přeshraničnosti společná příprava, realizace, rozpočet i personál). V případě, že by se stávající sdružení rozhodly na ESÚS převést i kompetence v administraci programů přeshraniční spolupráce, disponoval by ESÚS i touto (právní) kapacitou. V přípravné fázi se rovněž doporučuje zvážit, zda pro uvažovanou spolupráci není vhodnější využití jiné formy. Na tomto místě je třeba uvést, že v současné době neexistuje žádná jiná právní forma spolupráce, která by byla podobného charakteru, jakou nabízí ESÚS. To je dáno neexistencí mezistátních vládních dohod umožňujících vznik přeshraničních právních subjektů. O přípravě takové dohody, která by v případě ERN musela být třístranná, neexistují žádné zprávy ani signály. ESÚS tedy představuje nejvhodnější právní nástroj pro založení společného právního subjektu. Problematice se věnuje rovněž oddíl 3.1 této studie. 2.2 Definice územního rozsahu ESÚS musí dle nařízení pokrývat (části) území nejméně dvou členských států EU. Co se týče minimální či maximální velikosti, neexistuje žádné omezení. Rovněž se nemusí dotčené území ESÚS shodovat s územím jeho členů. 7

8 Nejvhodnější pro účely ESÚS bude použití stejné definice území jako u současného ERN: Euroregion Neisse - Nisa - Nysa je organizace působící v prostoru Trojzemí, tj. hraniční oblasti mezi Spolkovou republikou Německo, Českou republikou a Polskou republikou. 5 Česká část území je vymezena územím Libereckého kraje (okresy Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily a Česká Lípa), Šluknovským výběžkem v Ústeckém kraji (okres Děčín) a částí Středočeského kraje 6 (okres Mladá Boleslav). Německá část je vymezena okresy (Landkreise) Bautzen a Görlitz. Polská část je vymezena okresy (powiaty) Bolesławiec, Jawor, Jelenia Góra, Kamienna Góra, Lubań, Lwówek Śl., Zgorzelec a Złotoryja. Toto území má rozlohu km² a žije na něm celkem obyvatel (stav ke dni ). Obr. 4: Území Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa s vyznačením administrativních jednotek Zdroj: Český statistický úřad Liberec (2010) : Okresy Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa grafy, kartogramy. Liberec: Euroregion Nisa, regionální sdružení. 5 Rámcová dohoda Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa, preambule. 6 Díky členství obce Bělá pod Bezdězem v ERN. 8

9 2.3 Identifikace kompetencí a dovedností Budoucí partneři by měli mít základní dovednosti nutné pro úspěšnou spolupráci v rámci ESÚS tj. měli by rozumět základní filosofii spolupráce, disponovat administrativním zázemím, jazykovými a vyjednávacími dovednostmi a v neposlední řadě i finanční kapacitou přispívat do rozpočtu ESÚS. Co se kompetencí týče musí být nalezen nejmenší společný jmenovatel. Velkou výhodou ERN je, že se jedná o partnery, kteří již spolupracují od roku 1991 a jejichž hlavním posláním a kompetencí je rozvíjet přeshraniční spolupráci na daném území. Pravidlo nejmenšího společného jmenovatele v kompetencích tudíž není v případě ERN nijak příliš omezující a zahrnuje hlavní poslání všech tří sdružení. Nicméně rozsah činností a aktivit, které jednotlivá sdružení vykonávají se liší. Činnosti jednotlivých sdružení (resp. jejich výkonných složek sekretariátů jednotlivých částí ERN) by se daly rozdělit do následujících kategorií: Činnosti standardní: jedná se o euroregionální činnosti přímo rozvíjející přeshraniční spolupráci. Ty jsou financovány převážně z příspěvků členů jednotlivých sdružení. Sem spadá hlavně činnost sekretáře ERN, příprava materiálů pro zasedání národních i třístranných grémií ERN a koordinace činnosti těchto grémií, vydávání tiskových zpráv, fungování sekretariátu, účast na akcích, webové stránky euroregionu, koordinace pracovních skupin,... K rozvoji spolupráce pak slouží realizace vlastních projektů. Příspěvky členů pak pokrývají vlastní podíl a většina aktivit je podpořena z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF). V této oblasti již existuje rozdíl mezi jednotlivými částmi ERN, kdy je tato možnost nejvíce využívána českou částí ERN, následována polskou částí. Německá část i vzhledem k omezení figurovat jako žadatel v programech přeshraniční spolupráce vyvíjí v tomto ohledu menší aktivitu. Realizace společných projektů skrze společný subjekt (ESÚS) by mohla přispět k harmonizaci těchto aktivit. 9

10 Tab. 1: Počet pracovníků sekretariátů jednotlivých stran podpoření z fondů EU Strana CZ D PL Pracovníci sekretariátu podpoření z fondů EU Z toho: Pracovníci spravující fondy Další pracovníci Zdroj: Zpráva o činnosti ERN prezentace na Radě ERN, Sychrov, (Ing. Jaroslav Zámečník, CSc.) Činnost sekretariátu Fondů malých projektů: ta je financována samostatně mimo členské příspěvky a zahrnuje všechny činnosti spojené s fungováním sekretariátu Fondu malých projektů (konzultace s žadateli, publicita programu, kontrola a monitoring projektů, vedení účetnictví, vyúčtování, příprava zpráv atd.). Tuto činnost vykonávají všechna 3 sdružení. Nejsilnější personální zabezpečení této aktivity je na polské straně (7 pracovníků), následuje strana německá (6 pracovníků) a strana česká (5 vyčleněných pracovníků). Činnosti nadstandardní a mimořádné: ty jsou rozvíjeny na základě vlastní aktivity a generují příjmy, které pokrývají náklady či dokonce generují zisk (činnost ACEP - Asistenčního centra partnerství). Jedná se o iniciaci a přípravu projektů do programů přeshraniční spolupráce, přípravu strategií a koncepcí, zpracování žádostí a studií proveditelnosti apod. Tyto aktivity realizuje pouze česká strana. Otázkou by tedy bylo, zda by se tyto aktivity převedly na ESÚS a tím pádem rozšířily i na polskou a německou stranu či naopak by se jimi ESÚS vůbec nezabýval a musely by být vyděleny pouze na českou stranu (pravděpodobnější varianta nicméně i ESÚS lze vnímat jako nástroj, jak nabídnout tyto služby i subjektům na polské a německé straně). V této fázi je rovněž zapotřebí zvážit, zda všichni partneři mají dostatečnou finanční kapacitu přispívat do společného rozpočtu ESÚS. Ve variantě, která byla předběžně odsouhlasena na zasedání Presidia ERN ve Sklárské Porebě dne se uvažovalo s ročním příspěvkem ve výši EUR každým partnerem ESÚS (tj. každou stranou ERN). Následující tabulka znázorňuje procentní podíl tohoto příspěvku v rámci rozpočtu jednotlivých partnerů: 10

11 Tab. 2: Podíl příspěvku do rozpočtu ESÚS ve výši EUR na celkových příjmech jednotlivých partnerů (%) Strana ERN CZ D PL Roční příjmy (EUR) Podíl příspěvku do rozpočtu ESÚS ve výši EUR na celkových příjmech jednotlivých partnerů (%) 10,15 4,71 8,08 Zdroj: Zpráva o činnosti ERN prezentace na Radě ERN, Sychrov, (Ing. Jaroslav Zámečník, CSc.), vlastní výpočty. Z tabulky č. 2 je patrné, že největší zatížení rozpočtu příspěvkem do ESÚS bude pro českou stranu ERN (příspěvek do rozpočtu ESÚS by představoval 10,15% celkových ročních příjmů). Pro Polskou stranu by se jednalo o 8,08%, zatímco pro německou pouze 4,71%. Závěrem této kapitoly je nutné zdůraznit, že to, jaké úkoly budou ESÚS svěřeny a jakým rozpočtem bude k jejich naplnění disponovat, záleží na dohodě všech tří stran. 2.4 Identifikace partnerů ESÚS mohou založit členské státy, regionální a místní úřady či další veřejnoprávní subjekty, případně asociace složené z výše uvedených subjektů. Podmínkou je, že tyto subjekty musí být nejméně ze dvou členských států Evropské unie 7. V podstatě existují 2 možnosti, jak vyřešit členství v ESÚS v ERN: členy budou jednotliví členové všech částí euroregionu (členové všech 3 sdružení nyní tvořící Euroregion Neisse-Nisa-Nysa), členy budou stávající 3 sdružení (tedy 3 národních částí ERN). Jelikož seznam členů musí být uveden již v úmluvě, která podléhá schválení dotyčnými členskými státy (a rovněž její následná jakákoliv změna), jeví se jako výhodnější, aby zakládajícími členy byla národní sdružení. Druhým argumentem je již zaběhlý současný model dvoustupňového rozhodování, který tak bude kopírován. 7 Účast subjektů z třetích zemí je možná, pokud daná třetí země přijme identickou legislativu ve svém vlastním právním systému či pokud to umožňuje mezinárodní dohoda. 11

12 Tab. 3: Členství v národních částech Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa Strana CZ D PL Kraje (Powiaty/Kreise) Obce (Gminy/Gemeinde) Jiné subjekty Celkem Zdroj: Zpráva o činnosti ERN prezentace na Radě ERN, Sychrov, (Ing. Jaroslav Zámečník, CSc.) Problematika kompatibilní členské základny (viz tab. 3) je doposud řešena tím, že každá strana si upravuje členství ve svém sdružení svými vlastními pravidly a do přeshraničního vztahu vstupují již pouze 3 národní sdružení. Hlavním problémem pro sdružení 8 bude především problematika veřejnoprávní povahy. Pro definici subjektu veřejnoprávního charakteru pro účely ESÚS se používá evropská směrnice o zadávání veřejných zakázek: Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby. Za veřejné zadavatele jsou v souvislosti s touto směrnicí považovány stát, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty, sdružení tvořená jedním či více takovými orgány nebo jedním či více veřejnoprávními subjekty. Veřejnoprávním subjektem se rozumí jakýkoli subjekt, který je založený nebo zřízený za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, který má právní subjektivitu a je financován převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty; nebo je těmito orgány ř ízen; nebo je v jeho správním, řídicím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty. Všechna tři sdružení v ERN splňují výše uvedenou charakteristiku, jelikož byla zřízena za zvláštním účelem rozvoje přeshraniční spolupráce, jsou financovány převážně regionálními a místními orgány, jejichž zástupci jsou zastoupeny více než většinově v řídících strukturách příslušných sdružení. 8 Problematika veřejnoprávního charakteru se týká české a německé strany ERN, jelikož členy národních sdružení nejsou jen místní či regionální samosprávy (Marketing-Gesellschaft Oberlausitz-Niederschlesien mbh je členem německé části ERN, členem české části je Krajská hospodářská komora Liberec a sdružení Český ráj). 12

13 2.5 Národní právní úpravy a právní proveditelnost V současné době jsou k dispozici národní úpravy ve všech zemích ERN. V České republice byl přijat 7. května 2009 zákon č.154/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Nabyl účinnosti 4. června Základní úprava fungování ESÚS (schvalování, registrace,, účast státu,...) je obsažena v zákoně o podpoře regionálního rozvoje. Právní předpis je obsažen v příloze č. 2. V Sasku zvolili minimalistickou verzi právní úpravy formou Společného nařízení Saského státního ministerstva vnitra, Saského státního ministerstva spravedlnosti, Saského státního ministerstva financí, Saského státního ministerstva kultu, Saského státního ministerstva pro vědu a umění, Saského státního ministerstva hospodářství a práce, Saského státního ministerstva životního prostředí a zemědělství, Saského státního ministerstva sociálních věcí, o kompetencích dle Nařízení (ES) č. 1082/2006 Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Společné nařízení ze dne 2. ledna 2008 bylo zveřejněno v Saské sbírce zákonů a dne 4. února 2008 (viz příloha č. 3). Nařízení pouze stanovuje zodpovědný orgány za jednotlivé úkoly vyplývající z nařízení o ESÚS. Tímto orgánem je Vládní prezídium v Drážďanech (Regierungspräsidium Dresden). V Polsku byly prováděcí záležitosti upraveny samostatným zákonem č ze dne 7. listopadu 2008 o evropském seskupení pro územní spolupráci (viz příloha č. 4) Pro založení ESÚS musí být tyto prováděcí předpisy kompatibilní. Vzhledem k tomu, že v nařízení o ESÚS je ponecháván členským státům prostor pro vlastní úpravy a že členské státy nemají povinnost při přijímání těchto předpisů spolupracovat, může mít nekompatibilita těchto předpisů za následek nemožnost založit ESÚS mezi danými zeměmi. Při porovnání českých, saských a polských předpisů byl zjištěn takový potencionální nesoulad v oblasti pravidel pro ručení jednotlivých členů ESÚS i ESÚS jako celku. Nařízení o ESÚS ponechává členským státům možnost v prováděcích předpisech zpřesnit (zúžit) pravidla pro ručení ESÚS a jeho členů. Tato problematika je obsažena ve čl. 12 odstavci 2: ESÚS odpovídá za své dluhy jakékoli povahy. 13

14 Pokud aktiva ESÚS nedostačují na pokrytí jeho závazků, odpovídají jeho členové za dluhy ESÚS jakékoli povahy, přičemž se podíl každého člena stanoví úměrně k jeho příspěvku, pokud vnitrostátní právo, podle něhož je člen zřízen, odpovědnost daného člena nevylučuje nebo neomezuje. Úprava příspěvků musí být obsažena ve stanovách. Pokud je odpovědnost alespoň jednoho člena ESÚS omezena v důsledku vnitrostátního práva, podle něhož je zřízen, mohou ostatní členové ve stanovách rovněž omezit svou odpovědnost. Členové mohou ve stanovách určit, že po ukončení svého členství v daném ESÚS budou odpovídat za závazky vyplývající z jeho činnosti v průběhu svého členství. Název ESÚS, jehož členové mají omezenou odpovědnost, musí obsahovat slovo omezené. Úmluva, stanovy a účetní knihy ESÚS s omezenou odpovědností svých členů musí být zveřejněny přinejmenším ve stejném rozsahu, jako je požadováno pro jiné druhy právních subjektů s omezenou odpovědností svých členů, které jsou zřízeny podle práva členského státu, v němž má dané ESÚS sídlo. Členský stát může na svém území zakázat registraci ESÚS, jehož členové mají omezenou odpovědnost. Z výše uvedeného je patrné, že členský stát může omezit či vyloučit odpovědnost (ručení) za závazky člena ESÚS pocházejícího z tohoto státu. Na druhou stranu má členský stát podle nařízení o ESÚS možnost na svém území zakázat registraci ESÚS, jehož členové mají omezenou odpovědnost. Možnost omezit ručení polských členů ESÚS využilo Polsko. V článku 19. odst. 2. polského prováděcího předpisu se uvádí, že samosprávné územní celky, státní právnické osoby a samosprávné právnické osoby nenesou odpovědnost za závazky seskupení, jehož jsou členem. Naopak druhou možnost zakázat zřizování ESÚS s omezeným ručením využila Č eská republika. V českém prováděcím předpisu, v novelizovaném zákoně o podpoře regionálního rozvoje se v části páté, 18a, odst. 2 uvádí: Podle tohoto zákona nelze zřídit seskupení s účastí člena s omezenou odpovědností podle čl. 12 odst. 2 nařízení o evropském seskupení. Co se právní formy týče, je polská část ERN sdružením podle zákona o sdruženích a nespadá tak do výčtu subjektů, které musí mít omezenou zodpovědnost. Druhou otevřenou 14

15 otázkou, která by byla aktuální v případě, že by se uvažovalo o ESÚS s účastí polského partnera spadajícího do kategorií uvedených polským zákonem (tedy samosprávné územní celky, státní právnické osoby a samosprávné právnické osoby), je interpretace českého prováděcího předpisu, zda se má namysli, pokud se hovoří o ESÚS zřízeném podle českého zákona, pouze ESÚS se sídlem na území Č R. Otevřela by se tak možnost zřídit ESÚS se sídlem v Polsku či Sasku podle tamních prováděcích předpisů. Otázkou zůstává, zda by ČR (příslušné ministerstvo) odsouhlasilo účast českého člena v ESÚS s omezeným ručením. 2.6 Rizika a možná zpoždění Rizika a možná zpoždění při zakládání ESÚS mohou být dvojí povahy: uvnitř ERN: je nutné vzít v potaz, že o založení ESÚS budou rozhodovat politici na základě doporučení výkonných pracovníků ERN a to v každé části zvlášť. Je tedy velmi důležité, aby existovala kvalitní komunikace mezi partnery na všech úrovních (na pracovní úrovni při definování návrhů obsahové náplně, organizační struktury či financování ESÚS, na politické k přijetí společného rozhodnutí). Účast každého partnera bude podléhat vlastnímu internímu schvalovacímu procesu. Bude tedy zapotřebí vzít v úvahu časové nároky těchto procedur. vně ERN především ze strany dotčených států (jejich orgánů): vzhledem k tomu, že se jedná o novou problematiku, neexistují u zodpovědných národních orgánů žádné zkušenosti ani precedentní rozhodnutí, takže je zapotřebí počítat s tím, že využijí celou tříměsíční lhůtu, kterou mají na vydání souhlasu s účastí parterů v zamýšleném ESÚS. Ke zkrácení této lhůty (a nejen za tímto účelem) je zapotřebí úzká komunikace a konzultace již v přípravné fázi (rovněž s ohledem na výše zmíněnou potencionální nekompatibilitu prováděcích předpisů). Aktualizovaný harmonogram (cestovní mapa) k založení ESÚS by mohl dle současného stavu problematiky vypadat následovně: 15

16 Obr. 5: Možný harmonogram přípravných kroků k založení ESÚS v ERN (optimistická varianta) 16

17 3 Rozhodovací fáze Dle metodiky INTERACT by po realizaci kroků z přípravné fáze měli partneři zvážit všechny dostupné možnosti a společně přijmout rozhodnutí využít tu nejvhodnější. 3.1 Využití jiných struktur/forem spolupráce V současné době se stává ESÚS předmětem diskusí velmi často a mnoho subjektů zvažuje jeho založení. Často se však jedná o diskuse, ze kterých je zřejmé, že úvahy založit ESÚS nevycházejí z reálných potřeb spolupráce, ale spíše z naděje, že ESÚS bude v budoucím plánovacím období regionální politiky EU znamenat automatický přístup k fondům EU. Tak, jak je v současné době tento nástroj postaven, však tento nárok nezakládá. I pro přeshraniční spolupráci jako takovou nemusí být vždy ESÚS tím nejlepším řešením. Naopak pro volnější, méně intenzivní spolupráci jsou vhodnější volnější formy (např. kooperační dohody). Pokud je ovšem spolupráce rozvinutá a existuje vůle ji dále prohloubit skrze založení společného právního subjektu, představuje ESÚS právní nástroj, který je aplikovatelný na celém území EU 9 a není závislý na mezistátních dohodách, které existují jen mezi některými státy a které zakládání společných veřejnoprávních subjektů umožňují 10. ERN se rozhodl posunout mnoho let rozvíjenou spolupráci na kvalitativně vyšší úroveň tím, že založí společný právní subjekt. V tomto ohledu představuje ESÚS na daném území jediný právní nástroj, který lez k tomuto účelu využít 11. Neexistuje totiž mezistátní dohoda, která by umožnila vznik subjektu veřejnoprávního charakteru. Rovněž jiná řešení založená na evropském právu jako je evropské hospodářské zájmové sdružení 12 či evropská společnost 13 jsou zaměřena na hospodářskou oblast a nepředstavují pro ERN vhodný nástroj. 9 Již ovšem bylo upozorněno na možná omezení využití ESÚS v důsledku nekompatibilních prováděcích předpisů některých států EU. 10 Například dohoda z Isselburg-Anholt z roku 1991mezi Německem a Nizozemskem umožňuje vznik přeshraničních veřejnoprávních zájmových sdružení. 11 Samozřejmě za předpokladu, že se najde řešení výše zmíněných komplikací s pravděpodobným nesouladem prováděcích předpisů. 12 Na základě Nařízení Rady (EHS) č. 2137/85 ze dne 25. července 1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS). 13 Na základě Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE). 17

18 3.2 Přehled variant Obecná studie o ESÚS se věnovala možnému využití ESÚS v Euroregionu Neisse-Nisa- Nysa a nabídla 3 varianty dalšího postupu. Tyto varianty společně s jejich výhodami a nevýhodami shrnuje následující tabulka: Tab. 4: Varianty využití ESÚS v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa Varianty využití ESÚS Varianta Výhody Nevýhody Zachování stávajícího modelu Nahrazení stávající struktury minimální rizika vyzkoušený model spolupráce větší přeshraničnost stálost silnější právní postavení potenciál pro upevnění pozice v implementaci programů EU konzervace stávajícího stavu omezení dalšího rozvoje v některých oblastech rezignace na jeden z hlavních cílů ERN nevyzkoušenost velké riziko mnoho nevyřešených právních otázek Společný právní subjekt vedle stávající struktury minimalizace rizika částečné využívání výhod společného právního subjektu zdlouhavější proces vzniku plnohodnotného společného právního subjektu Zdroj: Evropské seskupení pro územní spolupráci základní analýza nařízení a jeho potencionálního využití v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa 18

19 4 Implementační fáze V případě, že se partneři rozhodnou pro využití ESÚS jako vhodného právního nástroje pro realizaci vlastních potřeb, vstupují do implementační fáze, ve které přicházejí na ř adu konkrétní, praktické aspekty fungování ESÚS. V první části implementační fáze je třeba vyřešit právě tyto praktické aspekty fungování a promítnout je do zakládajících dokumentů úmluvy a stanov. Druhá část implementační fáze popisuje nutnou schvalovací a oznamovací proceduru. 4.1 Umístění sídla Rozhodnutí o umístění sídla ESÚS určí jaké právo bude aplikováno pro jeho fungování. Rovněž kontrolní procedury jsou v kompetenci státu, ve kterém má ESÚS sídlo. Rozhodnutí lze založit na několika hlediscích. Buď to může být geografická poloha (většinou největší spádové město), symboličnost (na hranici), porovnání právních, fiskálních a sociálních systémů 14,... Nakonec je ale vždy nejdůležitější nalezení shody mezi zakládajícími partnery a rozhodnutí bude vždy do jisté míry politické. V praxi mohou existovat i další řešení, kterými může být například založení poboček ve státech, kde není hlavní sídlo či může být vedle oficiálního sídla zřízeno operační sídlo, kde pracuje personál EGTC. V případě ERN přicházejí nejvíce v úvahu města Liberec (zde je i oficiální sídlo ERN), Zittau či Jelenia Góra Návrh úmluvy ESÚS se řídí úmluvou, která je schvalována jednomyslně všemi členy ESÚS. Podle nařízení o ESÚS musí úmluva obsahovat tyto náležitosti: Název ESÚS a jeho sídlo (které musí být v členském státě, podle jehož práva je zřízen alespoň jeden z členů). 14 Tato analýza je ovšem vzhledem ke svému rozsahu velmi náročná a nákladná. Váha takového porovnání se snižuje, pokud je například řešen personál pouze delegováním stávajících pracovníků jednotlivých partnerů či pokud jsou pracovníci pro práci pro ESÚS pouze vyčleněni v rámci svých domovských organizací (na částečný či plný úvazek). 15 Ze symbolického hlediska by přicházelo teoreticky v úvahu i sídlo poblíž Trojmezí. 19

20 Rozsah území, na němž může ESÚS plnit své úkoly. Konkrétní cíl a úkoly ESÚS. Doba trvání ESÚS. Podmínky, kterými se řídí rozpuštění ESÚS. Seznam členů ESÚS. Rozhodné právo pro výklad a provádění úmluvy. Ujednání o vzájemném uznávání (včetně pro účely finanční kontroly). Postupy pro provádění změn úmluvy, které musí být v souladu s povinnostmi stanovenými v článcích 4 a 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o ESUS. Vhledem k tomu, že změny v úmluvě vyžadují souhlasné stanovisko členských států, doporučuje se, aby úmluva byla pokud možno stručná a obsahovala jen ustanovení vyžadovaná nařízením či národními předpisy (pokud v nich jsou obsaženy dodatečné požadavky). Konkrétnější úpravy fungování ESÚS je vhodné upravit ve statutu (jen jeho podstatné změny podléhají souhlasu členských států) či ještě lépe ve vnitřních předpisech např. v organizačním řádu. 4.3 Návrh stanov Podle nařízení o ESÚS musí stanovy obsahovat všechny náležitosti úmluvy a navíc ještě následující náležitosti: Provozní předpisy orgánů ESÚS a jejich pravomoci, jakož i počet zástupců členů v příslušných orgánech. Rozhodovací postupy ESÚS. Pracovní jazyk nebo jazyky. Ujednání o fungování, zejména pokud jde o personální ř ízení, způsoby náboru zaměstnanců a povahu pracovních smluv. 20