Vysoká škola ekonomická v Praze

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Sociálně-ekonomická demografie Autor bakalářské práce: Jan Říha Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Tomáš Fiala, CSc. VÝVOJ ÚMRTNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE školní rok 2010/2011

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité prameny a literaturu, ze které jsem čerpal. V Praze dne podpis

3 Rád bych chtěl poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce RNDr. Tomáši Fialovi, CSc. za ochotu vést moji bakalářskou práci a vstřícnost při jejím konzultování. Zároveň bych chtěl poděkovat všem, kteří mě při mém studiu podporovali.

4 Abstrakt Cílem této bakalářské práce je poskytnout analýzu vývoje úmrtnosti v České republice od roku 1920 do roku Práce vypočítává jednotlivé úmrtnostní charakteristiky a některé porovnává s jinými státy. Práce je rozdělena na výpočet obecných měr úmrtnosti, kojenecké a novorozenecké míry úmrtnosti, specifických měr úmrtnosti za pětileté intervaly (rozdělených do biologických generací), výpočtů kompletních úmrtnostních tabulek (výpočet střední délky života) a nepřímé standardizace. Většina měr bude vypočtena za muže a ženy zvlášť. Abstract This Bachelor thesis is aimed on analysis of mortality in Czech Republic between years 1920 and Thesis is calculated mortality characteristics and done their comparison with some other countries. Thesis is divided into calculation of crude death rates, infant mortality rates, neonatal mortality rates, specific mortality rates in 5 years interval (divided into biological generations), complete life tables (life expectancy) and indirect standardization. Mostly rates are computed different for men and women.

5 Obsah Abstrakt... 4 Abstract... 4 Úvod Vývoj obecné míry úmrtnosti Metodika výpočtu obecné míry úmrtnosti Obecná míra úmrtnosti Vývoj kojenecké a novorozenecké úmrtnosti Metodika Novorozenecká úmrtnost Kojenecká úmrtnost Vývoj specifické úmrtnosti za pětileté intervaly Metodika Dětská generace Rodičovská generace Prarodičovská generace Vývoj střední délky života Metodika Střední délka života mužů Střední délka života žen Tabulkové počty zemřelých Nepřímá standardizace úmrtnosti Metodika Srovnání vývoje úmrtnosti mužů nepřímou standardizací Srovnání úmrtnosti žen nepřímou standardizací Závěr Literatura Seznam grafů Seznam příloh... 43

6 Úvod Tato práce je zaměřena na analýzu vývoje úmrtnosti v České republice od roku 1920 do roku Jejím úkolem je prozkoumat jednotlivé faktory, které ji ovlivňují a okomentovat je. V částech, kde to bude možné a vhodné též provést stručné porovnání s jinými zeměmi. Zároveň si klade za cíl na základě prostých čísel vyvrátit celospolečenský mýtus o tom, jak se dříve žilo lépe a zdravěji. K tomuto úkolu jsou v práci použity různé pohledy na úmrtnost. Nejprve výpočty samotné obecné míry úmrtnosti, dále zkoumání novorozenecké a kojenecké míry úmrtnosti. Vypočteny jsou rovněž specifické míry úmrtnosti za pětileté intervaly rozdělené do biologických generací. V neposlední řadě jsou provedeny výpočty úplných úmrtnostních tabulek a z nich dále zanalyzovány data o vývoji střední délky života, střední délky života v čase a prozkoumání odlišností v hypotetických počtech zemřelých na začátku a konci sledovaného období. Poslední kapitola je zaměřena na nepřímou standardizaci úmrtnosti, kdy za standard je zvolen rok Z ní je provedena analýza srovnávacích indexů úmrtnosti a k nim náležící standardizované míry úmrtnosti. Téměř všechny tyto faktory jsou pro lepší přehlednost a porovnání rozděleny na muže a ženy. Cílem této práce pak je hlubší náhled na analyzovaná data a prozkoumání důvodů jednotlivých výchylek od normálu. Zároveň dobře poslouží k hlubšímu pochopení vývoje úmrtnosti v České republice, která do jisté míry koreluje s vývojem samotné společnosti a jevů v ní. Tedy i člověk nepříliš se zabývající demografií by měl této práci porozumět a pochopit jednotlivé jevy vyskytující se v úmrtnosti ve sledovaném období. Uvědomit si, že úmrtnost v celé populaci není jen pouhé číslo s názvem kolonky počet zemřelých, ale směr, kam se ubírá celá populace, úzce týkající se i jeho samotného. Všechna data použitá ve výpočtech jsou poskytnuta Českým statistickým úřadem. Výpočty a grafy byly vytvořeny pomocí programu MS Excel Přiloženo je i médium s jejich souborem.

7 1 Vývoj obecné míry úmrtnosti Tato část práce je zaměřena na vývoj obecné míry úmrtnosti a její srovnání v čase. Zkoumaná nebude pouze pro obě pohlaví dohromady, ale i pro muže a ženy zvlášť. Její porovnání pak bude provedeno na základě indexní analýzy, pomocí bazických indexů. 1.1 Metodika výpočtu obecné míry úmrtnosti Obecná míra úmrtnosti je definována, jako počet zemřelých na střední stav obyvatel v daném roce t. Výsledek je udáván v promile, lze jej pak interpretovat jako počet zemřelých na tisíc obyvatel. Příslušný vzorec je pak: Dále bude provedena analýza vývoje úmrtnosti v čase na základě bazických indexů. Jako základ (100 %), byl zvolen rok 1920, vzorec pro výpočet pak vypadá následovně: Výsledek je uváděn v procentech a udává (po odečtení 100 %), o kolik procent je sledovaná veličina v roce t vyšší (resp. nižší) než ve výchozím roce. Za období Protektorátu, tedy období vymezené roky , byly střední stavy osob pouze odhadnuty, nastává tedy problém s eventuální nepřesností dat. Proto hodnoty za tyto roky budou v grafech vyznačeny přerušovanou čarou. 1.2 Obecná míra úmrtnosti Vývoj obecné míry úmrtnosti (viz Graf 1) ukazuje vysoký pokles úmrtnosti v populaci za sledované období od roku 1920 do roku Zatímco v roce 1920 byla obecná míra úmrtnosti 17,7 (pro muže 18,2, pro ženy 17,2 ), na konci sledovaného období v roce 2009 činila 10,2 (pro muže 10,5, pro ženy 10 ).

8 Obecná míra úmrtnosti (v ) Při podrobnějším pohledu na vývoj obecné míry úmrtnosti je patrný vysoký pokles úmrtnosti od roku 1920 do roku 1923, kdy v roce 1923 byla obecná míra úmrtnosti celkově 14. Tento znatelný pokles je způsoben pravděpodobně mimo jiné odezníváním vlivů první světové války (infekční choroby atd.). Další pokles, ovšem méně strmý, je do začátku vzniku Protektorátu, kdy se obecná míra úmrtnosti snížila na 11,8 (pro muže 12,6, pro ženy 11,1 ) v roce Graf 1 Vývoj obecné míry úmrtnost v letech 1920 až muži ženy celkem Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Na konci druhé světové války je vidět nárůst obecné míry úmrtnosti na 15,8 (pro muže 17,7, pro ženy 13,9 ), který ovšem vzápětí klesá a to až do roku 1960, kdy obecná míra úmrtnosti klesla až na 9,7. Tento pokles bude pravděpodobně způsoben předchozí válečnou zvýšenou úmrtností a velkým pokrokem v rozvoji zdravotnictví v těchto letech. Podrobnější analýza vývoje v tomto období je provedena až v dalších kapitolách této práce. Po roce 1960 lze vidět růst obecné míry úmrtnosti a to až do roku 1980, kdy činila obecná míra úmrtnosti celkem 13,1. Od tohoto roku ovšem opět obecná míra úmrtnosti klesá, v roce 1990 byla 12,5 (pro muže 13,2 a pro ženy 11,8 ), v roce 2000 pak 10,6 (pro muže 11 a pro ženy 10,3 ). Na konci období pak činila obecná míra úmrtnosti celkově 10,2.

9 Index obecné míry úmrtnosti (rok 1920 = 100 %) Z indexní analýzy obecné míry úmrtnosti metodou bazických indexů o základu v roce 1920 je patrné (viz Graf 2), že obecná míra úmrtnosti je v roce 2009 na úrovni 58 % roku Pokud se podíváme na celkový vývoj indexů pro muže a ženy, je patrné, že na začátku sledovaného období byly změny v indexech stejné, po roce 1945 se začínají různit, nárůst pro muže jsou vyšší. Je patrné, že úmrtnost po roce 1960 rostla strměji u mužů, než u žen. Vyrovnávat se opět začínají až v roce Graf 2 Vývoj bazických indexů obecné míry úmrtnosti v letech 1920 až % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% muži ženy celkem 0% Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Z vývoje indexů je patrné, že do roku 1938 došlo k poklesu úmrtnosti na 67 %, po druhé světové válce byl nárůst v roce 1945 na 89 %, poté začíná úmrtnost strmě klesat až do roku 1961, kdy dosahuje 55 % roku V dalším období je patrný růst až do roku 1983 na 74 %, po tomto roce opět začíná klesat, v roce 1990 je to 70 % a v roce 2000 je to již 60 % úmrtnosti roku 1920.

10 2 Vývoj kojenecké a novorozenecké úmrtnosti Míra kojenecké a novorozenecké úmrtnosti je významný demografický ukazatel v dané populaci, podle kterého lze posoudit její rozvinutost. Konkrétně úroveň vyspělost zdravotnictví, a to převážně neonatologické péče. 2.1 Metodika Míra novorozenecké úmrtnosti udává počet zemřelých do dvaceti osmi dnů věku na počet živě narozených, výsledek je zpravidla uváděn v promile a můžeme jej interpretovat jako počet zemřelých do 28 dnů na tisíc živě narozených. Výpočet novorozenecké úmrtnosti se provádí podle vzorce: ( ) ( ) Ze vzorce je patrné, že zanedbáváme skutečnost, že dítě narozené v roce t-1, může zemřít v roce t. V případě novorozenecké úmrtnosti je tato chyba natolik zanedbatelná, že ji ve své práci nezohledním. Tento problém bude mít vyšší významnost až u kojenecké úmrtnosti, kde je již problematika řešena (viz. níže). Dalším problémem na jaký lze při výpočtu narazit jsou protektorátní data, která nejsou přesná a pro potřeby této práce jsou získaná data zpětně přepočtená. Data za tyto roky, tedy 1938 až 1945 jsou v grafu vyznačeny čárkovaně. Míra kojenecké úmrtnosti se vypočítá jako počet zemřelých do jednoho roku na počet živě narozených v daném roce. Vyjadřuje se stejným způsobem jako novorozenecká úmrtnost v promile (interpretovat hodnotu tedy můžeme jako počet zemřelých do jednoho roku na tisíc živě narozených). Opět protektorátní data budou vyznačena přerušovaně. Abychom zohlednili fakt, že narození v roce t-1 zemřou v roce t, musíme použít data, kde je úmrtnost tříděná dle stáří a roku narození, tím vypočítáme tzv. generační kojeneckou úmrtnost. [1] Vzorec pro výpočet má tvar: ( ) ( ) ( ) ( )

11 Míra novorozenecké úmrtnosti (v ) 2.2 Novorozenecká úmrtnost Novorozenecká úmrtnost od roku 1920 do roku 2009 velmi rychle klesá (ze 76,21 na pouhých 1,64 ), pouze v období Protektorátu dochází k nárůstu, v roce 1938 byla 40,5, zatímco v roce 1945 byla její hodnota 47,31. Toto mohlo být způsobeno zejména zhoršením zdravotního stavu během druhé světové války. Další mírný nárůst novorozenecká úmrtnost pozorujeme v roce 1965, kdy vzrostla (z 12,71 v roce 1964) na 17,29, v tomto případě byla příčinou změna definice živě narozeného dítěte. Po tomto roce novorozenecká úmrtnost dále klesá. V roce 1980 je její hodnota již pouze11,28, v roce 1990 pouze 7,68 a v roce 2000 dokonce jen 2,54. Graf 3 Vývoj novorozenecké úmrtnosti v ČR od roku 1920 do roku Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. V případě srovnání novorozenecké úmrtnosti v roce 2008 s vybranými zeměmi EU, uvidíme, že ČR patří k zemím s jednou z nejnižších úmrtností. V České republice byla v roce 2008 novorozenecká úmrtnost 1,81, zatímco například v Německu 2,4 a ve Spojeném Království dokonce 3,2. To je známkou kvalitní poporodní péče v České republice. [2]

12 Míra kojenecké úmrtnosti (v ) 2.3 Kojenecká úmrtnost Při použití výpočtu generační kojenecké úmrtnosti, lze provést výpočet pouze do roku 2008, jelikož v době psaní práce nejsou zatím dostupné údaje o úmrtnosti podle ročníku narození za rok 2010 (nutné pro výpočet roku 2009). Z výpočtů vyplynulo, že během sledovaného období došlo k rapidnímu poklesu kojenecké úmrtnosti, a to ze 167,53 v roce 1920 na pouhých 2,91 v roce V roce 1921 je ještě patrný nárůst o 2,62 proti roku 1920, který byl způsoben nárůstem výskytu infekčních chorob na přelomu desátých a dvacátých let. Jistý nárůst je vidět, podobně jako u novorozenecké úmrtnosti, na konci druhé světové války, kdy činila kojenecká úmrtnost 93,25, dále nastává pokles (v roce 1950 byla kojenecká úmrtnost 63,72. Klesání trvá až do začátku šedesátých let (kojenecká úmrtnost v roce 1960 je 20,29 ), v roce 1965 je patrný mírný nárůst na 23,51 (opět v důsledku změny definice živě narozeného dítěte analogicky s novorozeneckou úmrtností). Od té doby zaznamenáváme pokles, kdy v roce 1980 činila kojenecká úmrtnost 16,5, v roce 1990 již 10,91 a konečně v roce 2000 byla 4,29. Graf 4 Vývoj kojenecké úmrtnosti v ČR od roku 1920 do roku Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty.

13 Pro porovnání v roce 1920 činila kojenecká úmrtnost v Německu přibližně 132, dále pak ve Spojeném Království činila přibližně 80. Oproti Německu byla kojenecká úmrtnost v ČR vyšší o 21 %, oproti Spojenému Království byla dokonce o 52 % vyšší. [3] V Německu byla v roce 2007 kojenecká úmrtnost 3,9 ve Spojeném Království 4,7 a v ČR 3,13. To je naopak oproti České republice více o 25 % v Německu a o 52 % v Anglii. Podle těchto údajů je patrné, že v ČR došlo k daleko vyššímu poklesu kojenecké úmrtnosti, než v těchto zemích. To může být způsobeno opět především lepší poporodní péčí v České republice. [4]

14 3 Vývoj specifické úmrtnosti za pětileté intervaly Tato kapitola bakalářské práce je zaměřena na výpočty specifických měr úmrtností v jednotlivých biologických generacích, tedy v dětském, rodičovském a prarodičovském věku. V rámci generací jsou míry úmrtnosti vypočteny pro pětileté intervaly. 3.1 Metodika Specifická míra úmrtnosti se udává jako podíl zemřelých v daném věku x na střední stav obyvatelstva v populaci v témže věku x. Výsledné hodnoty jsou udávané v promile, lze je tedy interpretovat jako počet zemřelých v daném věku na tisíc obyvatel [5] Pro pětileté intervaly pak má vzorec následující tvar: Porovnání vývoje specifických měr úmrtnosti v čase bylo (stejně jako porovnání vývoje obecné míry úmrtnosti) provedeno pomocí bazických indexů vztažených opět k roku Vzorec pro výpočet je analogický jako v případě kojenecké úmrtnosti Rozdělení populace do jednotlivých ekonomických generací je poněkud problematické, vzhledem k dlouhému časovému intervalu. Zatímco v současnosti do předproduktivní generace zahrnujeme osoby až do 20 let věku, na začátku sledovaného období by bylo realističtější považovat za členy této generace pouze osoby do 15 let. Podobný problém nastává i u poproduktivní generace, vzhledem ke zvyšování věku odchodu do důchodu. Pro potřeby analýzy vývoje úmrtnosti jsem proto použil rozdělení na biologické generace, které je definováno jednoznačně: dětská generace 0 až 14 let, rodičovská 15 až 49 let a prarodičovská 50 let a starší. 3.2 Dětská generace Tato generace je vymezena věkem 0 až 14 dokončených let. Protože v této generaci jsou i děti do jednoho roku věku, jejichž úmrtnost jsme již analyzovali v předchozí kapitole, bude tato věková skupina v analýze vynechána. Dalším důvodem je i skutečnost, že by zahrnutí nulaletých výrazně zkreslovalo analýzu, neboť kojenecká úmrtnost je výrazně vyšší než úmrtnost v dalších letech dětského věku. Proto bude při analýze první interval zkrácen pouze na 4 roky (1 4 letí).

15 Míra specifické úmrtnosti (v ) Graf 5 Vývoj úmrtnosti v dětské generaci od roku 1920 do roku let 5 9 let let Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Na základě výpočtů můžeme vidět (viz Graf 5), že došlo k prvnímu výraznému poklesu úmrtnosti dětí (téměř na polovinu) došlo již od roku 1920 do roku 1925, kdy na začátku tohoto období byla příčinou vysoké úmrtnosti předcházející válka a následná vlna infekčních chorob po ní (převážně tzv. španělská chřipka). I v dalších letech úmrtnosti většinou klesají až do začátku druhé světové války. Výjimku tvoří pouze interval 5 9letých, kde došlo k mírnému nárůstu úmrtnosti. V roce 1945 ihned po skončení druhé světové války je patrný rovněž pokles, kdy ostatní ukazatele mají patrný spíše nárůst. Na začátku sledovaného období v roce 1920 činily specifické míry úmrtnosti: věk 1 4 roky 13,7, 5 9 let 3,7 a ve věku let 2,8. V roce 1945 jsou specifické míry úmrtnosti již 5,3 pro věk 1 4 let, 2,6 pro věk 5 9 let a 2,5 pro věk let. Už v tomto období je patrné vyrovnávání úmrtností v generaci, které byly na začátku období značně rozdílné

16 Index specifické úmrtnosti (rok 1920 = 100 %) Po druhé světové válce dochází opět k dalšímu poklesu úmrtností v dané generaci. Za celý sledovaný interval došlo k poklesu úmrtnosti z 13,66 na 0,18 ve věku 1 4 let, z 3,75 na 0,11 ve věku 5 9 let a z 2,8 na 0,16 ve věku let. Na rozdíl od ostatních generací není patrná stagnace v šedesátých letech. Na začátku devadesátých let je pak patrné vyrovnávání specifických měr úmrtnosti v celém spektru dětské generace. O vývoji úmrtnosti v dětské generaci mnoho řekne i vývoj bazického indexu se základem v roce 1920 (tento rok je tedy roven 100 %). Zde je patrný nejvyšší pokles ve věkovém intervalu 1 4 let, kde bazický index činí v roce 2009 pouze 1,28 %, naopak nejmenší pokles v této generaci má populace ve věku let, kdy index v roce 2009 je 5,5 %. Ve věkovém intervalu 5 9 let je v roce 2009 index specifické míry úmrtnosti 2,9 % Graf 6 Vývoj úmrtnosti v dětské generaci vyjádřený bazickými indexy 100% 90% 80% 70% 1 4 let 5 9 let let 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Nejstrmější pokles je však z indexní analýzy patrný do padesátých let, v roce 1955 pak jsou indexy: 9,1 % pro věk 1 4 let, 14,2 % pro věk 5 9 let a 17,8 % pro věk let. Po té už je pokles relativně pomalý, kdy v roce 1990 je bazický index specifické míry úmrtnosti pro věk 1 4 let 3 %, pro věk 5 9 let 6,7 % a pro věk let 7,5 %.

17 Celkově na základě indexní analýzy i zkoumání vývoje úmrtnosti můžeme prohlásit, že došlo v dětské generaci ke značnému poklesu úmrtnosti, vyjma druhé světové války byl tento pokles vytrvale stálý. Nicméně v současnosti je pokles mírnější, až konstantní, to je dáno již velice nízkou mírou úmrtnosti, přesto v budoucnu je možné očekávat další mírný pokles. 3.3 Rodičovská generace Jak již bylo výše uvedeno rodičovská generace je vymezená věkovým intervalem od 15 do 49 let. Zde je opět vidět (viz. Graf 7) trvalé klesání úmrtnosti vlivem zlepšující se péče obyvatel o zdraví a pokroku ve zdravotnictví. Nicméně ve všech věkových skupinách v generaci, především však ve věku let a let je vidět nárůst úmrtnosti v šedesátých letech. Tento fakt je způsoben zhoršením zdravotního stavu obyvatelstva v 60. až 70. letech, kdy došlo k nárůstu úmrtnosti zejména u mužů. Nárůst byl způsoben především vlivem úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy, v celkové úmrtnosti se v tomto období přibližně zvýšil podíl úmrtnosti na ni o 13,3 %. [6] V období socialismu byl tento jev způsoben paternalistickým chováním státu, který člověka do určité míry řídil. Obyvatelstvo nabylo chybného dojmu, že se o své zdraví nemusí jedinec starat, protože to je úkol státu, tedy státního zdravotnictví. [7] Dále pak od šedesátých let úmrtnost ve všech generacích víceméně stagnuje a k dalšímu poklesu dochází až v devadesátých letech a tento trend pak stále pokračuje. V intervalech do 34 let je patrné sblížení specifických měr úmrtnosti. Na začátku sledovaného období v roce 1920 byly jednotlivé specifické míry 5,5 pro věk let, 7,1 pro věk let, 7,3 pro věk let, 7,8 pro věk let, 8,1 pro věk let, 9,4 pro věk 40 44let a 11,5 pro věk let. Pro rok 2009 jednotlivé specifické míry jsou ve věku let 0,3, let 0,6, let 0,5, let 0,7, let 1, let 1,8 a let 3.

18 Míra specifické úmrtnosti (v ) Graf 7 Vývoj úmrtnosti v rodičovské generaci od roku 1920 do roku let let let let let let let Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Z pohledu indexní analýzy na rodičovskou generaci je patrné, že nejvíce poklesla úmrtnost ve věku let na 6 % roku 1920 v roce Naopak nejméně poklesla úmrtnost na základě indexní analýzy ve věku 45 49, kde klesla pouze na 25,8 % roku 1920 v roce Pro ostatní věky je v roce 2009 index specifické úmrtnosti: 7,8 % pro věk let, 7,2 % pro věk let, 9,4 % pro věk let, 13 % pro věk let, 18,6 % pro věk let a 25,8 % pro věk let. Přesto ovšem lze říci, že úmrtnost v rodičovské generaci výrazně poklesla. Pro indexní analýzu rodičovské generace ve sledovaném období je patrný výrazný pokles do začátku druhé světové války, v roce 1945 nárůst. Od konce války pak další pokles, který končí v šedesátých letech, kdy ve věkových intervalech do 39 let je patrná stagnace a ve starších dokonce mírný nárůst. Tento trend se pak mění až na začátku devadesátých let, kdy je patrný opětovný pokles, ten je naopak výraznější ve věkových intervalech na 35 let.

19 Index specifické úmrtnosti (rok 1920 = 100 %) Graf 8 Vývoj úmrtnosti v rodičovské generaci vyjádřený bazickými indexy 100% 90% 80% 70% 60% 50% let let let let let let let 40% 30% 20% 10% 0% Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. 3.4 Prarodičovská generace V nejvyšších věkových intervalech je zastoupení obyvatelstva malé, takže by porovnávání specifických měr bylo do jisté míry nereprezentativní. Aby se tento fakt zohlednil, budeme pro potřeby porovnávání uvažovat prarodičovskou generaci pouze do věkového intervalu let. Specifické míry úmrtnosti jsou podle očekávání v této generaci poměrně vysoké. Přitom ve sledovaném období není pokles úmrtnosti příliš výrazný, v některých letech dokonce dochází ke stagnaci vývoje úmrtnosti. Výkyvy pozorované u předchozích generací pokles úmrtnosti po světových válkách, nárůst v šedesátých letech nejsou v tomto případě příliš znatelné. Teprve od devadesátých let lze pozorovat výrazněji klesající tendence hodnot měr úmrtnosti. Zvláštnost vývoje je, že v prarodičovské generaci nejsou patrné žádné přílišné tendence ke sjednocení měr pro různé věkové intervaly. V roce 1920 byly specifické míry úmrtnosti 15,4 ve věku let, dále 22 ve věku let, 32,2 ve věku let, 45,2 ve věku let, 77,4 ve věku let, 121,6 ve věku let a 169,7 ve věku let.

20 Míra specifické úmrtnosti (v ) Na konci sledovaného období pak byly specifické míry úmrtnosti: 5,1 pro věk let, 8,3 pro věk let, 13 pro věk let, 19,5 pro věk let, 29,1 pro věk let, 49,5 pro věk let a 87 pro věk let. Graf 9 Vývoj úmrtnosti v prarodičovské generaci od roku 1920 do roku let let let let let let let Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Na základě výpočtů bazických indexů (viz Graf 10) můžeme vidět velice podobné tendence poklesu úmrtnosti v celé generaci. Pozvolný pokles (někdy nepatrný až žádný) do konce druhé světové války. V roce 1945 patrný nárůst, dále po druhé světové válce do šedesátých let pokles, poté stagnace a převážně v nižší věkové části generace do 60 let mírný růst v sedmdesátých letech. Po té následuje opět stagnace trvající až do devadesátých let, od roku 1990 je patrný pokles ve všech věkových kategoriích prarodičovské generace. V grafu jsou patrné vysoké roční výchylky, které jsou dané nízkým zastoupením obyvatel ve věkových skupinách. Při pohledu na rok 2009 v indexech specifické úmrtnosti prarodičovské generace, je vidět největší pokles ve věku let 33,3 %, dále následuje věk let s 37,8 %, věk let s 40,3 %, věk let s 38,4 %, věk let s 37,6 %, věk let s 40,7 % a věk let s 51,2 %. V celé generaci je patrná téměř identická shoda poklesu.

21 Index specifické úmrtnosti (rok 1920 = 100 %) Graf 10 Vývoj úmrtnosti v prarodičovské generaci vyjádřený bazickými indexy 120% 110% 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% let 30% let let 20% let let 10% let let 0% Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty.

22 4 Vývoj střední délky života Předmětem zkoumání této kapitoly je analýza vývoje střední délky života, která je jedním z důležitých parametrů porovnávání vývoje úmrtnosti v čase a prostoru. 4.1 Metodika Střední délka udává, kolik let by ještě průměrně žil jedinec v přesném věku x při neměnné úmrtnosti po celý jeho zbývající život (struktura úmrtnosti daného roku). Pro výpočet střední délky života jsou v této práci využity úplné úmrtnostní tabulky vypočtené pro každý rok ve sledovaném období, tedy rok 1920 až rok Nejčastěji se uvádí střední délka života novorozence, která udává, kolika let by se dožila osoba právě narozená. Poskytnutá zdrojová data v období protektorátu (v letech 1938 až 1945) odhadnuta, proto jejich přesnost není úplná. Na základě tohoto faktu budou všechny grafy v těchto letech vyznačeny přerušovanou čárou. Úplné úmrtnostní tabulky se vypočítávají pro jednoleté věkové intervaly. V tomto případě jsou vypočítávané až do věku 94 let, poté následuje poslední souhrnný interval 95+ let. Pro výpočet tabulek je potřebné nejprve zjistit specifické míry úmrtnosti pro jednotlivé věky, ten je dán podílem počtu zemřelých ve věku x a středním stavem obyvatel v témže věku x, vzorec má tvar: Dále je potřebné vypočítat pravděpodobnosti úmrtí pro jednotlivé věky, kdy pro věky v intervalu 0 let<x< 85 let je pravděpodobnost úmrtnosti dána vzorcem: Pro kojenecký věk se pak jako pravděpodobnost úmrtí využívá generační kojenecká úmrtnost, daná vzorcem v kapitole 1.1, nicméně je potřebné ji rozdělit na muže a ženy zvlášť. Samotný počet zemřelých do jednoho roku je rozdělený na muže a ženy již ve zdrojových datech. Pokud jsou k dispozici pouze celkové počty živě narozených, musíme rozdělit celkový počet živě narozených na chlapce a děvčata podle poměru pohlaví při narození, v tomto případě bude mít vzorec tvar:

23 Opět nastává problém pro rok 2009, pro který ještě v současnosti nejsou dostupná data pro výpočet generační kojenecké úmrtnosti, proto je potřebné využití modifikované Rathsovy formule: [5] ( ) Vzhledem k tomu, že hodnota tabulkových funkcí ve věku nad 85 let již jen velmi málo ovlivňuje celkové charakteristiky řádu vymírání, pro přibližné určení pravděpodobností úmrtí nad 85 let postačí někdy vyjít z hrubého předpokladu, že každý další rok se tato pravděpodobnost zvyšuje o 10 %. 1 Na základě uvedené skutečnosti může být vzorec pro výpočet pravděpodobnosti úmrtí ve věku nad 85 let modifikován a zjednodušen takto: Pokud hodnota pravděpodobnosti úmrtí vypočítaná podle výše uvedeného vzorce překročí určitý věk x hodnotu 1, položíme její hodnotu pro tento a jakýkoliv vyšší věk rovnu 1. Další údaj potřebný pro výpočet úmrtnostních tabulek je pravděpodobnost dožití, která je prostým jednotkovým doplňkem pravděpodobnosti úmrtí, daná vzorcem. Dalším krokem k vypracování úplných úmrtnostních tabulek je výpočet tabulkového počtu dožívajících ve věku x let. Pro věk 0 (novorozenci) se zvolí základ (kořen tabulky) vhodná mocnina 10, zpravidla Pro každý další věk x se tabulkový počet dožívajících rovná násobku pravděpodobnosti přežití věku x-1 a tabulkového počtu dožívajících věku x-1: [5] Dále navazuje výpočet tabulkového počtu zemřelých ve věku x let, který je dán rozdílem tabulkového počtu dožívajících v daném věku x let a ve věku x+1 let: Poté následuje výpočet tabulkového počtu žijících a je dán jako průměr tabulkového počtu dožívajících ve věku x let a věku x+1. 1 PAVLÍK, Zdeněk; RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka; ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. Vydání 1. Praha : Academia, s.

24 Střední délka života v letech Pro novorozence je ovšem výpočet rozdílný, je dán vzorcem: [5] ( ) Posledním mezikrokem k získání střední délky života je již výpočet počtu let života, který uvádí teoretický počet let zbývajících tabulkově žijícím ve věku x let k prožití. Vypočítává se jako součet počtu žijících od daného věku x po nejnižší uvažovaný věk, snazší je použít rekurentní vzorec: [5] Následně už lze vypočítat střední délka života pro jednotlivé věky, jako poměr počtu let k prožití a tabulkového počtu dožívajících v daném věku: 4.2 Střední délka života mužů V období od roku 1920 do roku 2009 je patrný nárůst střední délky života mužů (viz Graf 11), kdy v roce 1920 činila 46,2 let, v roce 2009 již byla 74,4 let, ve sledovaném období došlo tedy k prodloužení střední délky života o úctyhodných 61 %. Graf 11 Vývoj střední délky života novorozených mužů v letech let 70 let 60 let 50 let 40 let 30 let 20 let 10 let 0 let Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty.

25 Při podrobnější analýze vývoje střední délky života mužů je vidět růst do začátku Protektorátu na 59,4 let, na konci druhé světové války je ale v roce 1945 střední délka života nižší, poklesla na 51,8 let. Dále je patrný růst až do 60. let, kolem roku 1960 dosahuje střední délka života mužů 67,8 let. Poté pozvolna klesá až na 66 let v roce Po tomto poklesu se objevuje znovu mírný růst, v roce 1990 je již střední délka života 67,6 let. Prudký růst následuje v devadesátých letech. V roce 2000 je střední délka života mužů již 71,6 let, v roce 2009 již 74,4 let. Při porovnání střední délky života mužů v jednotlivých evropských zemích, jsou patrné důsledky stagnace střední délky života mužů v ČR v 60. až 80. letech. Ještě v roce 1960 činila střední délka života mužů v ČR 67,8 let, zatímco například v Německu 66,5 roku a v Belgii 66,8 let. Naopak v roce 2009 je střední délka života mužů v ČR pouze 74,4 let, přitom v Německu 77,8 let a v Belgii 77,3 let. [8] Na základě vývoje v posledních letech lze předpokládat, že střední délka života mužů dále poroste. Mohla by se v budoucnu potenciálně dostat na úroveň ostatních zemí západní Evropy. Pravděpodobně to však není otázka několika let, ale spíše desetiletí, než k tomu dojde, především z toho důvodu, že i v jiných zemích Evropy střední délka života stále roste. Určitou negativní roli však může hrát i faktor geografický. Česká republika má vyšší přirozenou radioaktivitu než například Švédsko tím je dán i vyšší podíl úmrtnosti na zhoubné novotvary. Je tak pravděpodobné, že na úroveň některých zemí západní Evropy se střední délka života mužů v ČR nemůže nikdy dostat. [7] Pokud se podíváme na vývoj střední délky života mužů pro jiné hodnoty věku (viz Graf 12) ve vybraných letech sledovaného období, můžeme vidět, že střední délka života navorozenců je až do roku 1985 nižší, nežli střední délka života jednoletých, tento fakt je dán vysokou mírou kojenecké úmrtnosti, která střední délku života novorozence snižuje. Společně se zlepšující se neonatální péčí se tento tzv. paradox střední délky života eliminoval. Mimojiné tento úkaz je jedním z faktorů při porovnávání vyspělosti daného obyvatelstva. Z porovnání střední délky života v jednotlivých věcích za různé roky je patrný růst do šedesátých let především ve věcích do 40 let. Ve starším věku je růst nízký nebo žádný. Po tomto období až do devadesátých let zažívá střední délka života u mužů ve všech věkových kategoriích stagnaci a její nárůst lze vidět až od 90. let do současnosti, kdy se střední délka života prodlužuje ve všech věkových kategoriích.

26 Střední délka života Například střední délka života jednoletého muže vzrostla z 55,5 let v roce 1920 na 63 let v roce 1938, po druhé světové válce v roce 1945 klesá na 56,7 let. Dále roste do šedesátých let (v roce 1960 je to 68,4 let). Poté je opět pokles a mírná stagnace, které přetrvávají až do začátku devadesátých let, v roce 1990 je střední délka života jednoletého muže 67,4 let, je tedy dokonce nižší než v roce Po roce 1990 je ovšem vidět opětovný růst, v roce 2000 je to 70,9 let a v roce 2009 dokonce 73,4 let. Při pohledu na vývoj střední délky života 50 letého muže, vidíme nárůst z 20,43 let v roce 1920 na 26,5 let v roce Do roku 1938 rostla až na 21,6 let, následoval nepatrný pokles na 20,63 let v roce 1945 po konci druhé světové války. Opětovný růst střední délky života padesátiletého muže je patrný až do roku 1960, kdy je 23 let, následuje typický pokles a stagnace do devadesátých let (rok ,7 let), poté je znatelný růst, v roce 2000 je střední délka života 24,6 let a v roce 2009 jž zmíněných 26,5 let Graf 12 Střední délka života mužů v ČR ve vybraných letech 80 let 70 let 60 let 50 let let 30 let 20 let 10 let 0 let Věkový interval Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty.

27 Střední délka života v letech 4.3 Střední délka života žen Vývoj střední délky života žen je analogický, jako vývoj střední délky života mužů. Tedy růst do šedesátých let, poté následuje mírná stagnace, která ovšem v tomto případě končí již v polovině osmdesátých let a pak pokračuje prodlužování střední délky života. Za celé období se střední délka života žen prodloužila ze 49 let v roce 1920 na 80,5 let v roce 2009, to je procentuální nárůst o celých 64 %, došlo tedy k vyššímu růstu než v případě mužů. V roce 1920 byla střední délka života žen vyšší než střední délka života mužů o 2,8 roku, v současnosti je to 6,1 roku. Tento rozdíl se začal prohlubovat od šedesátých let, od devadesátých let jsou patrné tendence k jeho snížení. Graf 13 Vývoj střední délky života novorozených žen v letech let 80 let 70 let 60 let 50 let 40 let 30 let 20 let 10 let 0 let Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty.

28 Od roku 1920 došlo k nárůstu střední délky života novorozených žen ze 49 let na 63.6 let v roce 1938, období druhé světové války se vyznačuje poklesem, a to na 59,8 let v roce Následuje opětovný růst, v roce 1947 se střední délka života žen dostává na úroveň roku 1938 (65,3 let). Následující období se vyznačuje růstem střední délky až na 73,7 let v roce 1964 poté následují mírný pokles a stagnace, ovšem ne tak znatelné, jako v případě mužů. Další růst nastává již v polovině osmdesátých let, kdy střední délka života žen v roce 1985 je 74,8 let (v roce 1990 je 75,4 let). Po roce 1990 již růst akceleruje a v roce 2000 dosahuje hodnoty 78,4 let a vroce 2009 dokonce 80,5 let. Proveďme, stejně jako u mužů, mezinárodní srovnání střední délky života žen. V roce 1960 byla střední délka života žen v ČR 73,3 let, v Německu 71,7 let a v Belgii 72,8 let. V roce 2009 to je 80,5 let v ČR, 82,8 let v Německu a 82,8 let v Belgii. Zde můžeme vidět že rozdíl mezi střední délkou života v ČR a jiných evropských zemí je u žen mírně nižší než u mužů. Opět je ale patrné zpoždění oproti těmto zemím, které v 60. letech měly nižší střední délku života než ČR. [7] Lze předpokládat, že střední délka života žen v ČR má potenciál dále růst, stejně jako u mužů. Ovšem další vývoj závisí na mnoha faktorech, například i geografických, jak již bylo uvedeno v kapitole o střední délce života mužů. I v případě střední délky života žen bude vyrovnání se západoevropským zemím trvat patrně desetiletí. Při analýze paradoxu(viz. Graf 14), kdy střední délka života novorozence je nižší než jednoleté osoby, je patrný jeho konec již v roce Skončil tedy o 4 roky dříve, jak u mužů. Je tedy patrný lepší vývoj úmrtnosti v případě žen, než mužů, který je způsoben, jak již bylo uvedeno, zejména zvýšením úmrtnosti mužů Podobný jako u mužů je i vývoj střední délky života v jednotlivích věcích v letech, kdy je opět patrný růst do šedesátých let a to hlavně ve věku do 65 let, u vyššího věku je růst střední délky života nepatrný. Od šedesátých do konce devadesátých let lze sledovat jistou stagnaci, pouze mladší věkové kategorie (přibližně do 40 let) vykazují velice mírné prodloužení. Od devadesátých let do konce vymezeného období je patrný významný růst, stejně jako u mužů, ve všech věkových intervalech.

29 Střední déla života Graf 14 Střední délka života žen v ČR ve vybraných letech 90 let 80 let 70 let 60 let 50 let let 30 let 20 let 10 let 0 let Věkový interval Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Pokud se podíváme na vývoj střední délky života jednoleté ženy, v roce 1920 byla 56,8 let, pozé následuje růst do roku 1938 až na 66,6 let. Po druhé světové válce je patrné menší snížení na 64,2 let (v roce 1945). Po ní následuje ovšem další výzmaný růst až do roku 1966 na 74,1 let, od tohoto roku je vidět velice pozvolný růst, až stagnace do poloviny osmdesátých let ( ,6 let), poté začíná opět střední délka života jednoleté ženy růst. V roce 1990 to je 75,1 let, v roce 2009 je 79,5 let. V případě pohledu na vývoj střední délky života padesátileté ženy, byla v roce 1920 střední délka života 21,16 let, po té následuje až do roku 1938 růst na 24,1 let, po druhé světové válce je patrný minimmální pokles, v roce 1945 činila 23,5.let, následuje další růst a to až do roku 1967 na 27,1 let. Po tomto datu je již patrná stagnace až do roku 1987 od kterého můžeme pozorovat opětovný růst ( ,5 let). V roce 2000 je již střední délka života padesátileté ženy 30,1 let a v roce 2009 dokonce 31,7 let. Z tohoto vývoje lze usuzovat ještě na další růst střední délky života padesátiletých žen.

30 Tabulkové počty zemřelých 4.4 Tabulkové počty zemřelých Tato krátká podkapitola je zaměřena na porovnání tabulkového (hypotetického) počtu zemřelých, které se získaly při výpočtech střední délky života z úmrtnostních tabulek. Zaměřená je spíše na porovnání, jak se liší hustota počtu zemřelých mezi muži a ženami na začátku a konci sledovaného období, než samotné rozdíly, protože ty mohou být zatížené vlivem náhodné chyby. Graf 15 Tabulkové počty zemřelých ve věku 1 94 let muži 1920 ženy 2009 muži 2009 ženy Věkový interval Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Na základě tabulkového počtu zemřelých (viz Graf 15) lze vidět, že na počátku sledovaného období jsou patrné pouze nepatrné rozdíly mezi počtem zemřelých mužů a žen, které se téměř kopírují, pouze v období od 15 do 21 let a kolem 50 let je pozorovatelná vyšší úmrtnost u mužů, než žen, která se později kompenzuje od 70 let vyšší hypotetickou úmrtností žen. Nejvyšší počet tabulkově zemřelých mužů, tedy modus je 74 let s 2117 tabulkově zemřelými a u žen 73 let s 2381 zemřelými.

31 Na konci sledovaného období v roce 2009 jsou odchylky výraznější, kdy od 14 let je více zemřelých mužů, než žen a tento fakt je znatelný až do 78 let. Navíc se v tomto období tento rozdíl dále zvyšuje, kdy nejvyšší rozdíl v počtu zemřelých je kolem 60 let. Modus pro muže, tedy věk s největším počtem zemřelých nastává v 80 letech, s hypotetickým počtem 3426 zemřelých, pro ženy to je 84 let s 4410 hypotetickými zemřelými. Pokud porovnáváme hypotetické počty zemřelých mezi roky 1920 až 2009 je patrná výrazně vyšší kojenecká úmrtnost v roce 1920 a také celkově vyšší počty zemřelých v nižším věku na rozdíl od roku Zároveň můžeme pozorovat celkově vyrovnanější úmrtnost na začátku sledovaného období. Na základě tohoto vývoje lze usuzovat zlepšující se preventivní a zdravotní péči o obyvatelstvo, především o děti. Též je zde patrné stárnutí obyvatelstva, kdy v současnosti se obyvatelstvo dožívá vyššího věku (je nižší hypotetická úmrtnost), než v roce Zajímavé je i to, že se úmrtnost žen prodloužila do pozdějšího věku více, než úmrtnost mužů. Zde ze strany mužské úmrtnosti je ještě možný posun k lepší situaci, přestože se úmrtnost žen celkově zlepšuje od devadesátých let lépe, než úmrtnost mužů.

32 5 Nepřímá standardizace úmrtnosti Tato část práce je zaměřena na analýzu úmrtnosti metodou nepřímé standardizace, kdy se aplikuje struktura úmrtnosti standardní populace na věkové struktury srovnávaných populací. V našem případě byla za standard zvolena struktura úmrtnosti v roce 2009 a byla aplikovaná na porovnání úmrtnosti ve sledovaném období, tedy v letech 1920 až Výsledkem standardizace budou dva ukazatele, srovnávací index úmrtnosti a standardizovaná míra úmrtnosti. 5.1 Metodika Za standardní populaci je v této práci zvolena populace České republiky v roce 2009, samotným předmětem zkoumání jsou tedy roky 1920 až Pro nepřímou standardizaci byly zvoleny jednoleté věkové intervaly končící věkem 100+ let. Výpočty se provádí zvlášť pro muže a ženy. Postup výpočtu je následný Nejprve se vypočítají specifické míry úmrtnosti za jednotlivé věkové intervaly standardní populace, tedy roku 2009, vzorcem: Následně se provedou výpočty hypotetického počtu zemřelých v každém věku pro jednotlivé roky, jako násobek specifických měr úmrtnosti standardní populace a středního stavu obyvatel vždy v daném věku x, dle vzorce: ( ) a celkový hypotetický počet zemřelých jako součet hypotetických počtů zemřelých pro všechny jednotky věku: ( ) ( ) Poté se vypočítá obecná míra úmrtnosti pro standardní populaci, tj. pro rok 2009, daná podílem celkového počtu zemřelých a středním stavem obyvatelstva v roce 2009:

33 Spočítáme pro každý rok srovnávací index úmrtnosti, který porovnává skutečný počet zemřelých a hypotetický celkový počet zemřelých při dané struktuře obyvatelstva a standardní úmrtnosti v jednotlivých letech. Index vypočteme vždy jako podíl celkového skutečného počtu zemřelých a celkového hypotetického počtu zemřelých v daném roce pomocí vzorce: [5] ( ) Nakonec již lze vypočítat standardizovanou míru úmrtnosti, která udává, jaká by byla míra úmrtnosti v daném roce po eliminaci vlivu změn věkové struktury v čase. Jedná se o násobek srovnávacího indexu úmrtnosti a obecné míry úmrtnosti standardní populace, výsledek se (stejně jako obecná míra úmrtnosti ve standardní populaci) zpravidla v promile. ( ) 5.2 Srovnání vývoje úmrtnosti mužů nepřímou standardizací Při pohledu na vývoj srovnávacího indexu úmrtnosti (viz Graf 16 je na první pohled patrné, že na počátku sledovaného období byla skutečná úmrtnost daleko vyšší než hypotetická a to o mimořádných 274 % (skutečný počet zemřelých činil , hypotetický standardizovaný ). Z bližšího pohledu je patrné, že vyšší úmrtnost byla ve všech věcích. To je dáno zejména několika faktory: Vyšší úmrtnost na následky první světové války (zejména infekčních chorob), horší zdravotní péče a vysoká kojenecká úmrtnost. Od roku 1920 následuje pokles až do roku 1938, po které je patrný opětovný růst úmrtnosti. Před druhou světovou válkou činil SIM 226 % (rok 1938), po ní 298 % (rok 1945). Od konce války však srovnávací index úmrtnosti opět klesá až do šedesátých let (rok 1960 SIM činí 146 %), avšak v průběhu šedesátých let roste a do začátku devadesátých let se pohybuje kolem 172 %. V roce 1990 již srovnávací index úmrtnosti činí 168 %, dále pak pokračuje jeho pokles, kdy v roce 2000 byl již 122 % Při porovnání obecné míry úmrtnosti se standardizovanou (viz. Graf 17), je patrný významný rozdíl těchto měr, hlavně na začátku sledovaného období v roce 1920, kdy obecná míra činí 18,2 a standardizovaná 39,3, tento fakt se dá přisoudit poměrně vysoké specifické úmrtnosti ve starším věku v tomto období. Nicméně tento rozdíl se v průběhu vývoje snižuje, kdy v devadesátých letech je již minimální.

34 Srovnávací index úmrtnosti (standard rok 2009) Graf 16 vývoj SIM v letech pro muže 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0, Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Pokud sledujeme vývoj standardizované míry úmrtnosti mužů, tak od roku 1920, kdy byla 37, klesla do roku 1938 na 23,7, ovšem po druhé světové válce krátce vzrostla na celých 31,3. Poté standardizovaná míra úmrtnosti opět klesá a to až do roku 1960, kdy činila 15,3. Dále následuje růst, který končí až v roce 1971, kdy má standardizovaná míra úmrtnosti muřů 18,9, od tohoto roku následuje již období stagnace, které trvá až do poloviny osmdesátých let, kdy začíná standardizovaná míra úmrtnosti klesat, v roce 1985 byla 18,1 a v roce 1990 již byla 17,6. Pak je již patrný značný pokles, kdy v roce 2000 činila hodnota standardizované míry úmrtnosti 12,8 a v roce 2008 již byla 10,6.

35 Míra úmrtnosti (v ) Graf 17 Vývoj obecné a standardizované míry úmrtnosti mužů v letech Standardizovaná míra úmrtnosti Obecná míra úmrtnosti Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. 5.3 Srovnání úmrtnosti žen nepřímou standardizací Vývoj srovnávacího indexu úmrtnosti je obdobný jako v případě mužů, ovšem na začátku sledovaného období činí 572 % v roce 1920, připomeňme SIM mužů v témže roce, který činí 374 %. Je tedy vidět patrná vyšší úmrtnost žen, než ve standardní populaci. Tento rozdíl je patrný až do 70. let, kdy se začínají srovnávací indexy žen a mužů vyrovnávat a postupně SIM žen začíná být nižší než mužů. Jak je již uvedeno, je obdobný vývoj jako u mužů, do začátku druhé světové války pokles z 572 % (standardizovaný počet zemřelých byl , skutečný počet zemřelých pak ) v roce 1920 na 308 % v roce 1938, poté následuje nárůst srovnávacího indexu úmrtnosti v protektorátních letech, po druhé světové válce v roce 1945 je SIM 350 %. Dále následuje období poklesu do šedesátých let (181 % v roce 1961). Po té následuje období stagnace, která má mírný rostoucí charakter, kdy v roce 1970 byl srovnávací index úmrtnosti 187,4 %, v roce 1980 byl již 181 %. Je tedy od sedmdesátých let patrný mírný pokles, který začíná gradovat již v polovině osmdesátých let (169,3 v roce 1985) a dále pokračuje v devadesátých letech (155 % v roce 1990), v roce 2000 pak je již 118,3 %.

36 Srovnávací index úmrtnosti (standard rok 2009) Graf 18 vývoj SIM v letech pro ženy Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty. Standardizovaná míra úmrtnosti je po celé sledované období vysoká, výrazně vyšší než obecná míra úmrtnosti, standardizovaná má přesto výrazný pokles. Pro rok 1920 standardizovaná míra úmrtnosti činí 57, obecná pak 17. V roce 1960 již je standardizovaná 18. Graf 19 Vývoj obecné a standardizované míry úmrtnosti žen v letech Standardizovaná míra úmrtnosti Obecná míra úmrtnosti Zdroj: Data ČSÚ. Vlastní výpočty.

37 Vývoj standardizované míry úmrtnosti zažívá prudký pokles v předválečném období, kdy z 57,2 v roce 1920 klesla na 30,7 v roce Po druhé světové válce v roce 1945 je znatelný mírný nárůst na 35. Dále pak standardizovaná míra úmrtnosti klesá až do roku 1966, kdy činila 17,4. Následuje období stagnace, které trvá až do roku 1983 (17,6 ) a od tohoto roku je patrný další pokles, kdy v roce 1990 byla již standardizovaná míra úmrtnosti 15,5. Dále ovšem klesá a v roce 2000 je 11,8 a v roce 2008 pak 10.

38 Závěr Na základě analýzy vývoje úmrtnosti v letech 1920 až 2009 byl zjištěn příznivý vývoj ve všech sledovaných faktorech, výjimky tvoří pouze období druhé světové války a období vymezené přibližně léty 1960 až 1985, kdy došlo ke zhoršení situace. Samotný začátek sledovaného období tvoří velice silný pokles všech úmrtnostních faktorů, díky konci první světové války a jejích následků v podobě oslabení zdraví obyvatelstva a přechodem infekčních chorob, zejména tzv. španělské chřipky. Po druhé světové válce jsou opětovné tendence ke snižování úmrtnostních ukazatelů, které trvá do šedesátých let, kdy nastává již zmíněný krátkodobý nárůst, od devadesátých let dochází k dalšímu významnému snižování. Z analýzy obecné míry úmrtnosti byl zjištěn celkový pokles úmrtnosti ze 17,7 v roce 1920 na 10,2 v roce 2009, což je pokles o celých 58 %. Z vývoje lze vypozorovat růst úmrtnosti v šedesátých letech způsobený zhoršením zdravotní péče obyvatelstva o sebe sama, respektive paternalistické chování státu, které vyvolalo dojem v jedinci, že se o své zdraví nemusí příliš starat, jelikož to je úkol státu, tedy státního zdravotnictví. V části o analýze novorozenecké a kojenecké úmrtnosti bylo zjištěno vysoké zlepšení těchto ukazatelů ve sledovaném období, které bylo způsobeno zkvalitněním poporodní péče v tomto období. Samotná novorozenecká úmrtnost poklesla ze 76,2 na pouhých 1,6, tento pokles byl téměř vyrovnaný za celé období. Při výpočtech kojenecké úmrtnosti se naskytl problém s poskytnutými daty, kdy v současné době nejsou dostupná úmrtnostní data podle věku a roku narození pro rok 2009, proto tedy byla analýza kojenecké úmrtnosti provedena pouze do roku Z její analýzy byl zjištěn, stejně jako u novorozenecké úmrtnosti, její značný pokles ze 127,2 v roce 1920 na pouhých 2,9 v roce V mezinárodním srovnání kojenecké úmrtnosti s Německem a Spojeným Královstvím si Česká republika držela v roce 1920 nelichotivé poslední místo, kojenecká úmrtnost oproti Spojenému království byla o 52 % vyšší. Naopak při porovnání v roce 2008 byla kojenecká úmrtnost v ČR oproti těmto zemím na prvním místě s nejnižší kojeneckou úmrtností, Spojené království mělo naopak kojeneckou úmrtnost o 52 % vyšší. Je patrné, že v péči o děti do jednoho roku věku se můžeme rovnat se západoevropskými zeměmi.

39 Dalším zkoumaným faktorem byl vývoj specifické míry úmrtnosti za pětileté věkové intervaly rozdělené do generací dětské (věk 1 14), rodičovské (věk let) a prarodičovské (věk 50+). V dětském věku byly úmyslně vyjmuty děti do jednoho roku věku, jelikož se jimi zabývala předchozí kapitola a příliš by zkreslovaly analýzu dětské generace. Zároveň bylo provedeno porovnání vývoje specifických měr úmrtnosti pomocí indexní analýzy, metodou bazických indexů o základu v roce Z pohledu generací nejvíce poklesla úmrtnost v dětské, dále pak v rodičovské a nejmenší pokles úmrtnosti byl zaznamenán v prarodičovské generaci. Přesto i ve věkovém intervalu s nejmenším poklesem se snížila úmrtnost na 51,3 % roku 1920, bylo to v nejstarším věkovém intervalu let. Lze tedy usoudit, že specifické míry úmrtnosti výrazně poklesly. V dětské generaci ve sledovaném období prudce poklesly specifické míry úmrtnosti. Ovšem největší pokles v letech 1920 až 2009 měl věkový interval 1 4 let, kde došlo k poklesu úmrtnosti na 1,28 % roku 1920, vyjádřeno v číslech, poklesla z 13,7 v již zmíněném roce 1920 na 0,2 v roce Dále pak v intervalu 5 9 let se bazický index snížil na 2,86 % roku 1920, v roce 2009 (pokles z 3,7 v roce 1920 na 0,1 v roce 2009), ve věkovém intervalu let je index v roce ,5 % (v roce 1920 byla specifická míra úmrtnosti 2,8 a na konci sledovaného období 0,2 ). Samotný vývoj měr zažívá za celé sledované období vytrvalý pokles bez znatelnějších výkyvů a to i z pohledu vývoje indexů. Na začátku v roce 1920 byly specifické míry znatelně odlišné a v průběhu sledovaných let došlo k jejich sblížení. Rodičovská generace se vyznačuje poklesem specifických měr úmrtnosti do šedesátých let, s výjimkou druhé světové války, od té doby je patrná stagnace měr až do devadesátých let, od kdy je patrný opětovný pokles do roku Výjimku tvoří ovšem věk let a let, ve kterých je patrný dokonce i nárůst úmrtnosti. Ten byl způsobený převážně ze strany mužů, u nich došlo k nárůstu podílu úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy přibližně o 13 %. Nárůst je dále patrný v prarodičovské generaci. Celkově ovšem došlo k významnému poklesu úmrtnosti, pokud vezmeme nejnižší a nejvyšší úmrtnost v generaci, která nám bude vytvářet jakési minimum a maximum, tak ve věku došlo k poklesu z 5,5 v roce 1920 na 0,3 v roce 2009 (pokles indexu na 6,1 %), ve věku let byla specifická míra úmrtnosti 11,5 v roce 1920 a 3 v roce 2009 (vyjádřeno bazickým indexem 25,8 %).