Ekonomika veřejného sektoru

Transkript

1 Ekonomika veřejného sektoru 01 - Veřejný sektor - vymezení, ekonomické zdůvodnění existence veřejného sektoru Cíle: Vysvětlení základních pojmů v oblasti veřejného sektoru Vymezení veřejného sektoru Postavení veřejného sektoru v rámci NH Rozsah veřejného sektoru Struktura veřejného sektoru Zdůvodnění existence VS prostřednictvím uspokojování potřeb Ekonomické zdůvodnění existence VS Funkce veřejného sektoru Časová dotace přímá výuka 3 hodiny samostudium cca 10 hodin Při studiu věnujte pozornost zejména těmto problémům: ekonomickému zdůvodnění existence veřejného sektoru podmínkám efektivního využívání zdrojů v tržní ekonomice o paretovsky optimální alokace zdrojů o MU = MN důvodům zásahu státu do ekonomiky funkcím veřejného sektoru ztrátám z centrálního stanovení úrovně spotřeby veřejných statků Klíčová slova veřejný sektor, tržní selhání, rozsah VS, smíšená ekonomika, extrémní rozdělování příjmů, potřeby a jejich uspokojování, ekonomické a mimoekonomické faktory ovlivňující rozsah VS, rozsah VS Klíčové pojmy a otázky 1. Vyjmenujte alespoň 5 institucí, které tvoří veřejný sektor. 2. Uveďte příčiny tržního selhání, které jsou důvodem zásahu státu do ekonomiky. 3. Vysvětlete Coaseho teorém. 4. Uveďte soukromé možnosti řešení externalit. 5. Vysvětlete, proč je existence externalit důvodem zásahu státu do ekonomiky. 6. V Ústavě máme zakotveno právo na vzdělání. Zdůvodněte, proč musí vzdělání poskytovat stát. Zaměřte se na charakteristiku z důvodu tržních selhání a redistribuce příjmů. 7. Zaměřte se na 4 základní otázky veřejných financí. Které z těchto otázek jsou součástí positivní ekonomie a které jsou součástí normativní ekonomie? 8. Vysvětlete, proč se optimální volba spotřebitele nachází v bodě, kde je rozpočtové omezení tangentou indiferenční křivky

2 9. Charakterizujte příkazový a tržní systém alokace zdrojů. 10. Vysvětlete, proč tržní selhání představuje důvod pro zásahy státu do ekonomiky. 11. Uveďte stručnou charakteristiku veřejného sektoru. 12. Uveďte rozdíl mezi merkantelisty a fyziokraty. 13. Vysvětlete, co znamená Paretovsky optimální alokace zdrojů. 14. Uveďte mikroekonomické příčiny tržních selhání. 15. Vysvětlete, proč existence negativních externalit představuje důvod pro zásahy státu do ekonomiky. 16. Znázorněte graficky vliv negativní externality (EMC) na společenské mezní náklady (SMC). 17. Uveďte alespoň tři možnosti řešení negativních externalit. Další zdroje, z kterých je možno čerpat Bailey, S. J. (2004): Veřejný sektor - Teorie, politika a praxe. Eurolex Bohemia. ISBN Jackson, P. M. a Brown, C. V. (2003): Ekonomie veřejného sektoru. Eurolex Bohemia. ISBN Stighlitz, J. E. (1997): Ekonomie veřejného sektoru. Grada Publishing. ISBN: Funkce veřejného sektoru. Ekonomické základy moderního státu Další zdroje, z kterých je možno čerpat Musgrave, R. A., Musgraveová, P. B. (1994): Veřejné finance v teorii a praxi. Management Press. Šumpíková, M. a kol. (2005): Veřejné výdajové programy a jejich efektivnost. EUROLEX BOHEMIA, Praha. Hrdý, M. (2006): Hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů EU. ASPI, Praha. Zákon o státním rozpočtu na rok Zákon o rozpočtových pravidlech Plnění státního rozpočtu Fiskální data pro ČR Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů Příčiny růstu veřejných výdajů Průhledný státní rozpočet

3 03 - Veřejné statky - základní charakteristika Klíčové pojmy a otázky k zopakování 1. Zvolte správná rozpočtová pravidla: 1. pravidlo návaznosti výdajů na příjmy 2. pravidlo schvalování rozpočtu 3. pravidlo alokace výdajů 4. pravidlo přednosti příjmů před výdaji 5. pravidlo rozpočtového provizória 6. pravidlo hospodárného výběru daní 2. Jaký je rozdíl mezi daní a odvodem? 3. Podle jakých kriterií se posuzuje velikost veřejného dluhu? Inflace snižuje zvyšuje reálnou hodnotu veřejného dluhu. (Nehodící se škrtněte.) 4. Uveďte příčiny vzniku deficitu státního rozpočtu. 5. Mezi rozpočtové zásady nepatří: 1. zásada reálnosti státního rozpočtu 2. zásada každoročního sestavování a schvalování státního rozpočtu 3. zásada kontroly příjmů státního rozpočtu 4. zásada kontroly výdajů státního rozpočtu 5. zásada přednosti kapitálových výdajů před běžnými výdaji 6. zásada tvorby rozpočtové rezervy 7. zásada snižování neproduktivních výdajů 8. zásada průběžného výběru daní 9. zásada průběžného zajišťování příjmů 6. Uveďte a stručně charakterizujte negativní dopady velikosti placených úroků ve vazbě na velikost státního dluhu. 7. Vyjmenujte možné dopady státního dluhu Cíle Charakteristika veřejných statků Dělení veřejných statků Podmínka efektivní nabídky veřejných statků Časová dotace přímá výuka 3 hodiny samostudium cca 4 hodiny Při studiu věnujte pozornost zejména těmto problémům členění veřejných statků vlivu účasti státu na zvyšování užitku spotřebitelů možnosti vyloučení ze spotřeby efektu zpoplatnění užívání částečně veřejného statku - 3 -

4 podstatě neefektivnosti SS při poskytování veřejných statků ztrátě z nadměrné spotřeby veřejně poskytovaných soukromých statků sstanovení efektivní nabídky veřejných statků pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních křivek stanovení poptávkové křivky pomocí rozpočtového omezení a indiferenčních křivek odvození poptávkové křivky po veřejných statcích z poptávkových křivek jednotlivců Klíčová slova veřejné statky, čistě veřejné statky, smíšené statky, nezmenšitelnost, nevylučitelnost, nerivalita, problém černého pasažéra, ztráta z nadměrné spotřeby, ekonomické a administrativní nástroje omezení spotřeby Otázky k zopakování 1. Vyjmenujte instituce, které tvoří veřejný sektor 2. Charakterizujte veřejné statky netržní a polotržní. 3. Vyjmenujte příčiny tržního selhání, které jsou důvodem zásahu státu do ekonomiky. 4. Stručně charakterizujte čistě veřejné a smíšené statky. 5. Odvoďte graficky poptávkovou křivnku po veřejných statcích pomocí křivky rozpočtových omezení a indiferenčních křivek. Graf popište, použité symboly vysvětlete. 6. Odvoďte graficky efektivní nabídku veřejných statků pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních křivek. Křivky označte, podmínku efektivní nabídky vyjádřete slovně. 7. Při spotřebě čistě veřejných statků platí, že mezní užitek (MU) je: a) MU>1 b) MU > 0 c) MU = 1 d) MU = Efektivní nabídka veřejných statků Otázky k zopakování 1. Odvoďte graficky poptávkou křivku po veřejných statcích pomocí křivky rozpočtových omezení a indiferenčních křivek. Graf popište, použité symboly vysvětlete. 2. Charakterizujte veřejné statky netržní a polotržní. 3. Znázorněte graficky efektivní nabídku veřejných statků pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních křivek. Křivky označte, podmínku efektivní nabídky vyjádřete slovně. 4. Stručně charakterizujte čistě veřejné a smíšené statky. 5. Uveďte členění statků podle ekonomických vlastností. Každý typ stručně charakterizujte. 6. Uveďte možnosti vyloučení u následujících typů statků: armáda, plnící pero, volná dálnice, veřejná vysoká škola. 7. Znázorněte graficky efektivní nabídku veřejných statků pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních křivek. Graf popište a vysvětlete. 8. Vysvětlete, co znamená termín "rozpočtové omezení spotřebitele". 9. Graficky odvoďte poptávkovou křivku po veřejných statcích z poptávkové křivky jednotlivů. Graf popište a vysvětlete. 10. Znázorněte graficky neefektivnost soukromého sektoru při zajišťování veřejných statků, nebo-li ztrátu užitku při zavedení poplatků. Graf popište a vysvětlete

5 11. Znázorněte graficky efekt zpoplatnění užívání částečně veřejného statku. Graf popište a vysvětlete. 12. Uveďte nástoje přidělování veřejných statků sloužící k omezení nadměrné spotřeby. 13. Znázorněte graficky vliv zdanění na efektivní nabídku veřejných statků.graf popište a vysvětlete. 14. Vysvětlete, proč dobře fungující vláda představuje nejlepší příklad čistě veřejného statku. 15. Vysvětlete termín "černý pasažer" používaný ve veřejném sektoru. 16. Při spotřebě čistě veřejných statků platí, že mezní užitek (MU) je: a)mu > 1 b) MU > 0 c) MU = 1 d) MU = Veřejné výdaje, výdajový politika Klíčové pojmy a otázky k opakování 1. Znázorněte graficky rozdělení zdrojů při fixním objemu rozpočtu pro případ dělitelného projektu. Vymezte velikost výdajů a velikost užitku. 2. Uveďte kritéria pro rozdělení finančních prostředků při fixním objemu rozpočtu mezi nedělitelné projekty. 3. Čistý užitek projektu veřejných výdajů je chápán jako "spotřebitelský přebytek". Charakterizujte tento pojem. Určete jeho velikost pomocí grafického znázornění. Graf popište, použité symboly vysvětlete. 4. Které z následujících faktorů ovlivňují změny v objemu a struktuře veřejných výdajů: 1. velikost nadměrného daňového břemene 2. velikost veřejného dluhu 3. soutěživost spotřebitelů 4. elasticita nabídky a poptávky soukromého sektoru 5. vládní sociální politika 5. Platí, že: 1. veřejné výdaje klesají s růstem vědeckotechnického pokroku, a to v přímé úměře k růstu HDP 2. veřejné výdaje klesají v období hospodářských krizí 3. veřejné výdaje klesají s růstem důchodu na obyvatele (použití progresivních daňových sazeb) 4. veřejné výdaje rostou v období válek, hospodářských krizí apod. 5. veřejné výdaje rostou stejně rychle jako HDP 6. Uveďte druhy reálných užitků veřejných projektů. Charakterizujte pojem reálný užitek. Otázky k zopakování Znázorněte graficky rozdělení zdrojů při fixním objemu rozpočtu pro případ dělitelného projetku. Vymezte velikost výdajů a velikost užitku. Uveďte kritéria rozdělení finančních prostředků při fixním objemu rozpočtu mezi nedělitelné projekty. Uveďte druhy reálných užitků veřejných projektů. Charakterizujte pojem "reálný užitek". Uveďte alespoń 5 faktorů, které působí na růst státních výdajů. Uveďte základní postupy veřejné volby. Uveďte typy užitků plynoucích z veřejných projektů (výdajů). Uveďte na příkladech

6 07 - Rozpočtová pravidla, soustava a proces Cíle: definovat pojmy veřejný rozpočet, rozpočtová soustava, rozpočtový proces, rozpočtová pravidla uvést funkce rozpočtu a hlavní rozpočtové zásady představit rozpočtovou skladbu a být schopen popsat rozpočtový proces v ČR Časová dotace přímá výuka 3 hodiny samostudium cca 10 hodin Při studiu věnujte pozornost zejména těmto problémům: proč je státní rozpočet klíčovým nástrojem veřejných financí jaké nástroje jsou v rámci rozpočtové politiky využívány způsob tvorby rozpočtu jaká jsou rozpočtová pravidla, jaká existuje klasifikace rozpočtové skladby Klíčová slova veřejný rozpočet, státní rozpočet, rozpočtová pravidla, rozpočtový proces, Otázky k zopakování 1. Maastrichská smlouva stanovila jako kritérium přijetí země do Evropské měnové unie maximální podíl schodku veřejných rozpočtů ve výši Za nedaňový příjem státního rozpočtu se považuje: 1. příjmy z prodeje dálničních známek 2. odvody od příspěvkových organizací 3. dovozní clo 4. splátky vládních úvěrů 5. výnosy ze státních cenných papírů 6. nájemné ze státních budov 7. výnos z prodeje státních majetkových účastí 3. Státní rozpočet plní v ekonomice funkci: 1. akumulační 2. homogenizační 3. redistribuční 4. hmotné zainteresovanosti vlády na rozvoji země 5. stimulační 6. výběru daní a poplatků 7. kontrolní 4. Mezi rozpočtové zásady patří: 1. zásada rovnoměrného růstu státního rozpočtu 2. zásada tvorby rozpočtové rezervy 3. zásada úplnosti státního rozpočtu 4. zásada jednotnosti státního rozpočtu 5. zásada apolitičnosti státního rozpočtu 6. zásada vyrovnanosti státního rozpočtu 7. zásada každoročního sestavování a schvalování státního rozpočtu - 6 -

7 5. Vysvětlete pojem státní závěrečný účet. 6. Vyjmenujte základní modely fiskálního federalismu, resp. modely soustav rozpočtů. 7. Co je příčinou vzniku státního dluhu 1. přechodného 2. dlouhodobého 8. Uveďte daňové příjmy státního rozpočtu. 9. Uveďte členění výdajů státního rozpočtu podle funkcí státu. 10. Stručně charakterizujte pojem "finanční plán" a "ekonomický vztah" týkající se pojmu státní rozpočet. 11. Uveďte dva základní přístupy k otázce vyrovnanosti státního rozpočtu a stručně je vymezte Základy stabilizační politiky státu Příklady k procvičení 1. Zjistěte, k jaké změně reálného produktu dojde v uzavřené ekonomice bez zdanění zvýšením vládních výdajů o Kč, je-li mezní sklon k e spotřebě roven 0,5. 2. Zjistěte, k jaké změně reálného produktu dojde v uzavřené ekonomice bez zdanění zvýšením transferových plateb o Kč, je-li mezní sklon k e spotřebě roven 0,2. 3. Zjistěte, k jaké změně reálného produktu dojde v uzavřené ekonomice zvýšením vládních výdajů o Kč, je-li mezní sklon k e spotřebě roven 0,2 a sazba důchodové daně je 15%. MAKROEKONOMICKÉ CÍLE Makroekonomie se zabývá dále uvedenými okruhy problémů, základními národohospodářskými proměnnými, které lze zároveň považovat za dlouhodobé úkoly a cíle hospodářských politik: Národohospodářským produktem a základními ekonomickými proměnnými, které určují jeho velikost a dynamiku Úrovní zaměstnanosti a nezaměstnanosti Agregátní cenovou úrovní, mírou inflace Platební bilancí, směnnými kursy, zahraničně obchodními vztahy Makroekonomická výkonnost země je obvykle hodnocena podle těchto veličin. Ovlivňování makroekonomické výkonnosti prostřednictvím makroekonomických nástrojů je obsahem konkrétní hospodářské politiky vlád. Základní makroekonomické proměnné (veličiny) Hrubý domácí produkt (HDP) je hodnota finálních statků a služeb vytvořených v ekonomice během určitého časového období (obvykle 1 roku). HDP může být považováno za souhrn všech hodnot přidaných jednotlivými výrobci, jako celkový důchod vlastníků výrobních zdrojů nebo jako souhrn výdajů domácností, firem, vlády a zahraničních zájemců na nové statky. HDP je hlavním měřítkem ekonomické aktivity země

8 V souvislosti s tvorbou HDP rozeznáváme: o o Reálný HDP je celkový výstup za určité období měřený ve stálých cenách neboli v cenách nějakého základního roku. Reální HDP tak vyjadřuje úroveň reálných změn produkce během sledovaných let. Potencionální HDP vyjadřuje úroveň výstupu při plném využití zdrojů a současných technologií (optimální využití zdrojů a výrobních faktorů představovaných prací, půdou a kapitálem). Zaměstnanost, nezaměstnanost Změny reálného HDP jsou vyvolány změnou využití faktorů disponibilního kapitálu a práce. Míra nezaměstnanosti je jedním z ostře sledovaných úkolů makroekonomické politiky. Cenová úroveň, inflace Udržování stabilní cenové hladiny je důležitým úkolem makroekonomické politiky, neboť stabilní ceny jako měřítka ekonomických hodnot jsou základem pravidelného fungování a udržení volných trhů. Změny v ekonomické rovnováze, při nichž dochází k růstu cen, se projevují růstem cenové hladiny, poklesem hodnoty kupní síly peněz, růstem peněžních cen statků inflací. Inflace nevyvolává problémy tím, že hodnota peněz klesá, ale tím, že budoucí hodnotu peněz nelze předvídat. Zahraničně obchodní vztahy, platební bilance Mezinárodní obchodní vztahy jsou podstatnou součástí každého národního hospodářství. Jejich úroveň se odráží ve velikosti platební bilance, v síle národní měny, ve výši směnných kurzů. NÁSTROJE MAKROEKONOMICKÉHO OVLIVŇOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÝMI POLITIKAMI Dosahování positivních výsledků při plnění výše uvedených makroekonomických cílů je trvalou prioritou makroekonomických politik. K tomu používají vlády standardní hospodářsko-politické nástroje, mezi něž počítáme fiskální (rozpočtovou) politiku, monetární (peněžní) politiku, zahraničně obchodní a měnovou politiku a posléze důchodovou politiku. Fiskální politika Stanoví míru zdanění (výši rozpočtových příjmů) a výdajů jako nástrojů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti. Základní formou příjmů státního rozpočtu jsou daně jako odvody subjektů (jednotlivců, firem) do státního rozpočtu. Zdanění odčerpává část důchodů a omezuje soukromé výdaje působí na výši investic a na potenciální produkt. Vládní výdaje ovlivňují relaci mezi veřejnou (kolektivní) spotřebou a soukromou spotřebou. Tyto výdaje mohou mít podobu transferů (především v sociální sféře) a výdajů na nákup statků a služeb. Bezprostředním cílem fiskální politiky je regulace agregátní poptávky trvalým cílem je stabilizace cenové hladiny a udržování určité míry nezaměstnanosti

9 Monetární politika Je dalším z hlavních nástrojů makroekonomické politiky, které jsou zaměřeny na kontrolu a regulaci množství peněz, úrokových sazeb, úvěru a chodu bankovní soustavy. Předpokladem účinnosti monetární politiky je fungování trhu peněz, trhu kapitálu a existence ústřední banky. Monetární politika působí na ekonomiku ovlivňováním úrokové míry a působením na agregátní poptávku. Zvyšování nabídky peněz snižuje úrokovou míru a zvyšuje investiční výdaje a agregátní poptávku. Zvyšování nabídky peněz snižuje úrokovou míru a zvyšuje investiční výdaje a agregátní poptávku, čímž se zvyšuje rovnovážný výstup. Monetární politika je významnou součástí stabilizační politiky především při stabilizaci cenové hladiny a udržení přirozené míry nezaměstnanosti. Agregátní nabídka a poptávka Model agregátní poptávky a agregátní nabídky je základním makroekonomickým modelem, který se zabývá analýzou činitelů, které určují agregátní produkt a cenovou úroveň. Agregátní nabídka (AS) - zahrnuje velikost celkového národního produktu, které firmy v daném období vyrábějí a prodávají. Křivka AS odráží podmínky na trzích faktorů a vyjadřuje vztah mezi velikostí výstupu firem a cenovou hladinou. Agregátní poptávka (AD) můžeme ji vymezit celkovým množstvím výstupu, které spotřebitelé, firmy a vlády v daném období nakoupí. Měří celkové výdaje všech subjektů v hospodářství. AD je závislá na úrovni cen a důchodů a na hospodářsko-politických proměnných - monetární a fiskální politice. Agregátní poptávka je vztah mezi výdaji za statky a služby a cenovou hladinou. Celková rovnováha ekonomiky se vytváří na základě vzájemného působení agregátní poptávky (AD) a agregátní nabídky (AS). Bod v němž se křivka agregátní nabídky a poptávky protínají, nazýváme bodem makroekonomické rovnováhy

10 MAKROEKONOMICKÉ MODELY Jsou vyjádřením rozdílných teoretických přístupů různých ekonomických škol k vysvětlení nejvýznamnějších makroekonomických jevů. Jednotlivé modely vycházejí v zásadě z teoretických vývodů dvou hlavních směrů teoretické makroekonomie klasického a keynesiánského. Keynesiánský model Hlavní roli v keynesinánské teorii má národní důchod a jeho použití při ovlivňování efektivní poptávky a při využití výrobních faktorů. Keynesiánský přístup tvrdí, že reálná spotřeba je ovlivněna vývojem běžného reálného důchodu. Spotřeba je závisle proměnná a důchod nezávisle proměnná. Základním východiskem jednoduchého keynesiánského modelu je tvrzení, že pro rovnovážnou úroveň výstupu musí být výstup roven agregátní poptávce. Podmínka rovnováhy může být vyjádřena jednoduchým vztahem: Y = AD kde: Y.. je celkový výstup neboli HDP AD jsou zamýšlené výdaje za výstup Agregátní poptávku (AD) tvoří tři složky: C spotřeba domácností I zamýšlená investiční poptávka G poptávka vládního sektoru po zboží a službách Y = AD = C + I + G V daném případě se jedná o zjednodušení, kde není uvažován zahraniční obchod jde o uzavřenou ekonomiku. Makroekonomické rovnováhy keynesiánský model dociluje, pokud se celkové agregátní výdaje rovnají národnímu produktu. Různým úrovním celkových výdajů odpovídají různé úrovně národního důchodu. Úroveň národního důchodu a úroveň zaměstnanosti přímo závisí na úrovni celkových plánovaných výdajů. Výdajový model model multiplikátoru Model multiplikátoru je významnou teoretickou konstrukcí keynesiánské ekonomie, podle které agregátní poptávka určuje úroveň produktu a agregátní nabídka je positivní. Spotřeba domácností je podle tohoto modelu funkcí disponibilního důchodu a fixních investic. Investiční výdaje v interakci s vyvolanými spotřebními výdaje určují výši produktu. Změny ve výdajích vedou k posunům křivky agregátní poptávky, která určuje rovnovážnou výši HDP. Rovnovážná úroveň domácího produktu se nalézá v průsečících úsporové a investiční funkce. Úroveň národohospodářského produktu se udržuje na úrovni, kdy domácnosti spoří přesně tolik, kolik jsou firmy ochotny dobrovolně investovat. Investice mají multiplikační účinek na produkt při jejich změně dochází ke shodné prvotní změně domácího produktu

11 Předpoklady analýzy: Předpokládá se ekonomika bez zahraničních vztahů tzv. uzavřená ekonomika Předpokládá se neměnná cenová hladina, cenový deflátor = 1 Neexistují ekonomické aktivity státu, takže vládní výdaje jsou nulové a rovněž daně jsou nulové. Toto zjednodušení umožňuje použít v dalším výkladu obecný pojem národohospodářský produkt označený symbolem Y, který bude totožný s pojmem národní důchod. Model ekonomiky založený na těchto předpokladech je modelem tzv. jednoduché ekonomiky, která je tvořena pouze soukromým sektorem představovaným firmami a domácnostmi. V jednoduché ekonomice existují pouze dvě složky agregátních výdajů. Spotřební výdaje domácností (C) na finální statky a služby Výdaje soukromých firem na investice (I) Agregátní poptávku lze tedy zapsat: AD = C + I Uvažuje agregátní poptávku o 2 složkách: Část, která není závislá na důchodu běžného období (a) zde hrají roli úspory Část, která je závislá na důchodu běžného období S určitým zjednodušením lze říci, že část spotřeby domácností v běžném období závisí na důchodu běžného období a část na něm nezávisí. Matematické vyjádření takovéto spotřební funkce je : C = a + cy, kdy: c... mezní sklon ke spotřebě Mezní sklon ke spotřebě - je ta část dodatečné peněžní jednotky disponibilního důchodu, kterou by rodina či nějaké společenství vynaložilo na dodatečnou spotřebu (přičemž zbytek by se uspořil). Sklon spotřební funkce, který měří změnu spotřeby připadající na změnu důchodu o jeden dolar. Její průběh je znázorněný v následujícím grafu: Analýzu utváření rovnováhy rozšíříme zavedením druhé složky agregátních výdajů investic soukromých firem (I). Budeme je považovat za exogenní veličinu, která je vůči národohospodářskému produktu a tím i důchodu nezávislá autonomní

12 11 - Úvod do daňové politiky Otázky k zopakování V čem spočívá substituční efekt daní? Vysvětlete termín "daňová incidence". Vysvětlete rozdíl mezi přímými a nepřímými daněmi. Graficky znázorněty ztráty z mrtvé váhy při uvalení daně. Uveďte rozdíl mezi selektivní a univerzální nepřímou daní. Uveďte příklad. Znázorněte graficky důchodový efekt daní. Uveďte rozdíl mezi substitučním a důchodovým efektem daně. Uveďte daňové principy. Stručně charakterizujte princip platební schopnosti a princip prospěchu Úvod do sociální politiky Otázky k zopakování 1. V čem spočívá substituční efekt daní? 2. Souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů (za předpokladu fixních investic a spotřeby závislé pouze na důchodu) vyjadřuje vztah: Vysvětlete použité symboly. 3. Stručně charakterizujte modely sociálního zabezpečení 4. Znázorněte graficky vliv vládních výdajů na velikost důchodu při fixní úrovni investic a spotřebě závislé na důchodu. Použité křivky a symboly vysvětlete. 5. Matematicky odvoďte souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů na rovnovážný důchod. 6. Stručně charakterizujte pojem daňové incidence. 7. Stručně charakterizujte koncepce uplatňované při konstrukci invalidního důchodu. 8. Charakterizujte stimulační a preventivní funkce sociální politiky. 9. Vysvětlete pojem trojpilířový systém financování sociálního zabezpečení

13 Postavení veřejného sektoru v národním hospodářství Veřejný sektor zabezpečuje svou produkcí významnou část ekonomických statků především tzv. veřejné statky. Zaměstnává významnou část práceschopného obyvatelstva v produktivním věku, přispívá ke zvyšování zaměstnanosti. Veřejný sektor je ta část národního hospodářství, ve které se ve veřejném zájmu realizují veřejné služby, je financována převážně z veřejných rozpočtů, je řízena a spravována veřejnou správou, rozhoduje se v ní veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole. Veřejný sektoru je ta část národního hospodářství: Která zabezpečuje veřejné statky pro obyvatelstvo na neziskovém principu Která je proto financována z finančních prostředků soustředěných v soustavě veřejných rozpočtu Která je řízena státní správou (a to státní správou a územní samosprávou), která je zároveň z ekonomického hlediska resortem veřejného sektoru, O jejíž produkci, tj. o produkci veřejných statků struktuře, množství a kvalitě, se rozhoduje veřejnou volbou, a to zpravidla nepřímo volenými zástupci, Která podléhá veřejné kontrole ze strany příslušných kontrolních orgánů (např. povinný účetní audit) a občanské kontrole ze strany občanů. Zajišťování různých druhů veřejných služeb, tzn. čistých i smíšených veřejných statků patří mezi důležité činnosti orgánů veřejné správy, která je zároveň ekonomickou teorií považována za čistý veřejný statek. Zajišťuje veřejné statky v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, sociální péče atd., a to na národní, regionální a lokální úrovni, převážně organizacemi ve veřejném sektoru. NH = součástí společnosti jako systému. Pro společnost má rozhodující význam uspokojuje její materiální potřeby a vytváří podmínky pro uspokojování jejích nemateriálních potřeb. Je tvořeno soustavou prvků a vztahů mezi nimi. 1. Členění NH Pro členění národního hospodářství se používají různá kritéria ve vztahu k zadání, pro které má dané členění sloužit. a) Kritérium odvětví Odvětví jsou skupiny ekonomických aktivit vzniklých historicky v procesu dělby práce. Rozlišují se podle charakteru potřeb, kterou jsou produkcí daného odvětví uspokojovány. - odvětví výroby (zemědělství, průmysl, stavebnictví atd..) - odvětví služeb (materiální, nemateriální) Pro veřejný sektor je důležitá zejména oblast nemateriálních služeb veřejná správa, armáda, policie, justice, školství, kultura, tělesná kultura, zdravotnictví, sociální služby, věda a výzkum, tvorba a distribuce informací, doprava, spoje. b) Kritérium sektorů Sektor představuje soubor odvětví, které realizují statky s obdobnou mírou produktivity práce (s obdobnou mírou vlivu na produktivitu práce národního hospodářství; v závislosti na podmínkách růstu produktivity práce a podle vlivu na růst produktivity práce v NH.

14 - primární sektor prvovýroba (těžba nerostů a přírodních zdrojů, zemědělství, rybolov, lesnictví) odvětví produkující statky ve spolupráci s přírodou; - sekundární sektor zpracovatelský průmysl zpracování přírodní suroviny a vyrábí a zpracovává umělé zdroje; - terciární sektor služby, které přemísťují, uchovávají a opravují materiální statky (doprava, obchod, opravárenství); - kvartární sektor služby nemateriálního charakteru, převážně působící ve veřejném sektoru, tedy služby veřejného charakteru (veřejná správa, armáda, policie, justice); - kvintární sektor sektorových služeb, v domcích k ekonomickému růstu, tj. zejména služby rozvíjející lidský faktor (školství, kultura, sport, zdravotnictví, soc. služby, věda, tvorba a šíření informací). Vnitřní zdroje pro růst produktivity práce (PP) má hlavně sekundární sektor, ale zdrojem růstu produktivity práce v NH je zejména kvintární sektor. c) kritérium vlastnictví - soukromý sektor účastníkem je konkrétní fyzická nebo právnická osoba, která rozhoduje o svém vlastnictví na vlastní účet a riziko; vlastník je kompetentní o svém vlastnictví plně rozhodovat - veřejný sektor vlastníkem je některý ze subjektů veřejné správy. - municipiální (samosprávný) obecní a regionální sektor (o nakládání s vlastnictvím rozhoduje sbor volených zástupců občanů veřejnou volbou a občan se podílí na veřejné kontrole) - státní vlastníkem je stát nebo jeho část (o nakládání s vlastnictvím rozhoduje opět sbor volených zástupců poslanců a senátorů parlamentu, který pro tuto činnost ustanovuje výkonnou moc vládu, při uplatnění principů veřejné volby a veřejné kontroly d) kritérium financování provozu a rozvoje - Ziskový (tržní) sektor Zdrojem financování jsou příjmy z prodeje statků na trhu za tržní cenu cena je výsledkem vztahu nabídky a poptávky. Smyslem a podmínkou existence je dosahování zisku. Často za každou cenu. Částečně tomu brání konkurence, monopolní snahy výrobců však tento vliv zeslabují význam regulace trhu nástroji hospodářské politiky státu. Převládá soukromé vlastnictví, existují však i státní a samosprávní podniky majitelem je stát nebo samosprávný subjekt, buď jako vlastník výhradní nebo podílový. V případě státních podniků se jedná o podniky mimořádného významu (obrana, ochrana přírodního bohatství apod.). Podniky ve vlastnictví samospráv růst rozpočtu příjmů, uspokojování potřeb občanů, nemá-li soukromý sektor o danou činnost zájem z ekonomických důvodů. - Neziskový (netržní) sektor Smyslem fungování není zisk, ale přímé dosažení užitku přednosti i problémy. Cena se nevytváří vztahem nabídky a poptávky na trhu, ale na základě veřejného zájmu. Cena < výrobní náklady neobsahuje zisk. - Veřejný neziskový sektor - Soukromý neziskový sektor - Sektor domácností

15 Zdrojem financování jsou: a) veřejné finance, čerpané z veřejných rozpočtů přerozdělováním zdrojů (neziskový) veřejný sektor vlastnictví je státní a samosprávní; b) soukromé finance fyzických a právnických osob, získané pro konkrétní účel, slouží buď jejich potřebě, nebo pro uspokojení potřeb jiných osob neziskový soukromý sektor vlastnictví je soukromé. Národní hospodářství ziskový (tržní) sektor neziskový (tržní) sektor soukromý veřejný soukromý veřejný státní samosprávný státní samosprávný Veřejný sektor je dán v zásadě rozsahem neziskového sektoru ve vlastnictví státu a samospráv. Dále lze zahrnout část ziskového (tržního) sektoru ve vlastnictví státu a samospráv + část soukromého sektoru (ziskového i neziskového), pokud je příjemce dotací, grantů. Kromě toho jsou z veřejných financí placeny služby a zboží ze soukromého sektoru formou státních zakázek a příspěvky občanům na pořízení určitých statků. platby, služby občanů dotace, granty + výrobky, služby Neziskový Ziskový (levnější) Občané SS VS st. zakázky výrobky, služby SS nákup výrobků, služeb Ziskový VS dotace, granty * Neziskový SS služby VS příspěvky občanům * příspěvky, návratné finanční výpomoci, slevy na daních VS = veřejný sektor, SS = soukromý sektor přes peněžní zdroje soukromý sektor částečně rozšiřuje čistě veřejný sektor.

16 Koexistence soukromého (ziskového, tržního) a veřejného (neziskového) sektoru = smíšená ekonomika. Oba sektory se vzájemně doplňují, podporují a vzájemně se potřebují. V některých odvětvích zaujímá 100 % sektor tržní (stavebnictví, zpracovatelský průmysl apod.), v některých sektor veřejný (veřejná správa, armáda, soudnictví, příp. policie). Jinde existují vedle sebe (školství, zdravotnictví, kultura, doprava apod.) 2. Rozsah veřejného sektoru Rozsah veřejného, neboli vládního neziskového sektoru nepřetržitě roste. Neziskové organizace se významně podílejí na tvorbě hrubého domácího produktu. Je v nich zaměstnán významný podíl práceschopného obyvatelstva. Zřizováním neziskových organizací ve veřejném sektoru tedy může stát i územní samospráva řešit nejen zabezpečování veřejných statků, ale i vytvoření dalších pracovních příležitostí, snížení nezaměstnanosti, např. v lokální či regionální ekonomice. Některé činnosti ve veřejném sektoru vytvářejí podmínky pro rozvoj soukromého sektoru, růst výroby, např. budování dopravní infrastruktury, technické infrastruktury, technické infrastruktury v obcích, dopravní obslužnost apod. Velikost veřejného sektoru je předmětem časových i prostorových analýz. Pro srovnání vývoje veřejného sektoru, a to i na mezinárodní srovnání se využívá ukazatel podílu výdajů na veřejný sektor k HDP v %: a) podíl veřejných výdajů na HDP v % kolik % HDP je odvedeno v daních a je určeno k přerozdělování; Tento podíl se v jednotlivých zemích pohybuje od 30 % (USA, Kanada, NZ, Austrálie) do 70 % (Skandinávské země. Najít optimum velikosti veřejného sektoru je velmi obtížné. Významná je i strukturální analýza veřejného sektoru. Umožňuje porovnávat rozvoj jednotlivých resortů veřejného sektoru v čase i v prostoru, např. školství, zdravotnictví, věda. Umožňuje analyzovat podíl veřejných výdajů vynaložených na jednotlivé resorty veřejného sektoru na HDP, a to v čase i v mezinárodních srovnání. Například v rámci určitých ekonomických seskupení. Například v rámci určitých ekonomických seskupení je snaha sbližovat úroveň podílu veřejných výdajů na HDP mezi členskými zeměmi. Pro srovnání dynamiky veřejných výdajů v čase se používá ukazatel pružnosti veřejných výdajů: b) pružnost veřejných výdajů o kolik % se změní veřejné výdaje, změní-li se HDP o 1 %; Vyjadřuje změnu veřejných výdajů ke změně hrubého domácího produktu mezi obdobími. c) struktura veřejných výdajů; d) podíl počtu PS ve veřejném sektoru na celkovém počtu pracovníků v NH; e) podíl počtu pracovníků ve veřejném sektoru na počtu obyvatel; f) podíl příjmů pracovníků ve veřejném sektoru na celkových příjmech ze závislé činnosti pracovníků činných v NH; g) podíl základních fondů ve veřejném sektoru na celkových základních fondech v NH.

17 STÁTNÍ INSTITUCE Kancelář Prezidenta republiky Parlament České republiky Sněmovna Úřad vlády České republiky Sekce předsedy vlády Vedoucí úřadu vlády Legislativní rada vlády Ministerstva: financí zahraničních věcí školství, mládeže a tělovýchovy kultury práce a sociálních věcí zdravotnictví spravedlnosti Ústřední orgány státní správy Český statistický úřad Český úřad zeměměřičský a katastrální Český báňský úřad Úřad průmyslového vlastnictví Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Správa státních hmotných rezerv Ostatní instituce Česká národní banka Nejvyšší kontrolní úřad Bezpečnostní informační služba ČR Akademie věd ČR Státní úřad inspekce práce (dříve Český úřad bezpečnosti práce) Senát Lidská práva a národnostní menšiny Evropské záležitosti vnitra průmyslu a obchodu pro místní rozvoj zemědělství dopravy a spojů obrany životního prostředí Státní úřad pro jadernou bezpečnost Komise pro cenné papíry Národní bezpečnostní úřad Úřad pro ochranu osobních údajů Energetický regulační úřad Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání Grantová agentura Český telekomunikační úřad Kancelář veřejného ochránce práv Soudnictví Ústavní soud Nejvyšší soud ČR Nejvyšší státní zastupitelství ČR Vrchní státní zastupitelství Vrchní soud Praha Nejvyšší správní soud ČR

18

19 Struktura veřejného sektoru Struktura veřejného sektoru je důležitou otázkou, protože jeho jednotlivé části plní různé funkce, jsou ovlivňovány různými faktory co do obsahu i rozsahu. Členit veřejný sektor lze z různých hledisek (dle zakladatele; dle funkcí, které plní; podle charakteru poskytovaných statků apod.). Jako nejvýstižnější se jeví členění podle charakteru uspokojovaných potřeb, protože právě ty jsou doménou veřejného sektoru usnadní pochopit opodstatněnost existence veřejného sektoru. A) SEKTOR SPOLEČENSKÝCH POTŘEB Je to prapůvodní, nejstarší součást veřejného sektoru. O nutnosti její existence a financování z veřejných zdrojů panuje shoda všech názorových proudů. Produkuje čistě veřejné statky. Jedná se o uspokojení potřeby: - organizovaného uspořádání společnosti; - obrany před vnějším nepřítelem; - ochrany před vnitřním nepřítelem (osob, majetku); - spravedlivého jednání. Veřejná správa představuje soustavu institucí a řídících a výkonných činností, které vyplývají z objektivní potřeby uspořádané společnosti, která je geneticky dána potřebou člověka žít ve společenství druhých lidí. Pro výkon a řízení činností ve veřejné správě si každý stát vytváří na svém území historicky daný systém specializovaných institucí, které jsou z pohledu kritéria uspokojování potřeb zařazena do odvětví veřejné správy. Členění ve vztahu k základnímu poslání institucí (nazývané též jako veřejná správa v širším pojetí), které souvisí s uplatňovanými demokratickými principy v řízení státu a jich třemi pilíři: mocí zákonodárnou (parlament), mocí výkonnou (vláda, prezident), mocí soudní (soudy obecné, správní, ústavní) případně mocí kontrolní (nejvyšší kontrolní úřad, národní banka). Členění ve vztahu k principům rozhodování o potřebách občanů a jejich zabezpečení na státní správu a samosprávu je nazýváno jako veřejná správa v užším pojetí. Veřejná správa je také nástrojem státu v procesu realizace veřejných statků a působí tak: na celou společnost, na národní hospodářství, na veřejný sektor. Činnost justice jako realizace zvláštní funkce státu je podstatně rozdílná jak od funkcí zákonodárných, tak od funkcí organizačních, řídících a výkonných. Uplatňování práva ve společnosti je spjato s jeho porušováním nebo ohrožením. Uvedené nebezpeční vyžaduje vytvoření účinného kontrolního systému, který by obnovil právní stav a všeobecně preventivně působil v zájmu udržování právních norem.

20 Vedle institucí vlastní veřejné správy si každý stát vytváří další orgány, které mají výrazně mocensko-ochranný a donucovací charakter. Jejich činnost začíná tam, kde specifické formy veřejné správy jako je koncipování právních norem, rozhodování a řízení na různých stupních státní a samosprávné linie nestačí zajisti zájmy státu a občanů. Vedle vlastní donucovací činnosti mají tyto instituce významnou preventivní roli, neboť potenciálně odrazují od překračování zákonů a norem. Podílejí se tak na realizaci základních funkcí státu, tj. regulaci vztahů mezi lidmi a vztahů v prostředí ve kterém žijí. Mezi mocenské státní orgány se řadí především policie, která je ozbrojeným bezpečnostním sborem ČR a plní funkce ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v rozsahu vymezeném zákony a ostatními právními předpisy. Typickým příkladem veřejného statku je obrana území. Určení celkového objemu výdajů na obranu, které je složitou analyticko-prognostickou a optimalizační úlohou má bezprostřední vztah k realizaci jiných cílů strategií vládní politiky. Rozpočet na obranu je vždy politickým rozhodnutím a pro ozbrojené síly státu je politickým zadáním B) SEKTOR LIDSKÉHO FAKTORU Smyslem jeho existence je zachování, zkvalitňování a celkový rozvoj lidského faktoru. Poskytuje statky částečně veřejné (smíšené). Některé mají charakter statků poručnických, protože stát má prvořadý zájem na rozvoji člověka jako určujícího faktoru rozvoje společnosti. O rozsahu této části veřejného sektoru již taková shoda názorů neexistuje, zejména se jedná o rozsah uspokojování těchto potřeb z veřejných finančních zdrojů. Všechna odvětví rozvoje člověka, kam se řadí i školství, mohou být radikálními či nepromyšlenými změnami ovlivněny, s důsledky sahajícími daleko za hranice odvětví samotného. Jedná se o uspokojení potřeby: - vzdělání; - estetického požitku; - uchování a zkvalitňování zdraví; - péče o člověka v období, kdy je odkázán na pomoc druhých. patří sem: školství, kultura, zdravotnictví, sportovní vyžití, sociální služby. Školství, jako odvětví veřejného sektoru, je řízeno a spravováno veřejnou správou v rozsahu, který odpovídá typu školy. Zásadní změnou ve fungování veřejné správy byla její reforma, která sebou přinesla vznik krajů. Tato reforma do značné míry znamenala i institucionální reformu školského systému, resp. systému regionálního školství. Vzdělávací systém v ČR se dělí na jednotlivé stupně vzdělávací soustavy. Jedná se o vzdělání předškolní, základní školství (jediná vzdělávací etapa, které se ze zákona musí účastnit každé dítě), střední školství, vyšší odborné školy. Státní správu ve školství vykonává ředitel, Česká školní inspekce a v přenesené působnosti obec. Samosprávu v oblasti školství vykonávají obce a svazky obcí, na úrovni školy pak rada školy. Došlo k převedení zřizovatelských pravomocí z úrovně ústředních orgánů státní správy do samostatné působnosti krajů. Rozhodující zřizovateli škol a školských zařízení na úrovni regionálního školství jsou obce (mateřské školy, základní školy a školská zařízení) a kraje (střední školy, vyšší odborné školy

21 a školská zařízení přesahující působnost obce). Výjimečně může být zřizovatelem i MŠMT, resp. jiné ústřední orgány státní správy uvedené v zákoně. Financování škol je založeno na principu vícezdrojového financování. Členění finančních prostředků je následující: přímé náklady na vzdělávání hrazené státy (zejména mzdové prostředky, povinné odvody, učební pomůcky, rozvojové a inovační programy) ostatní (provozní a investiční) výdaje škol hrazené zřizovateli. V případě vysokých škol jde ze zákona o vrcholné vzdělávací, vědecké nebo umělecké instituce. Tyto instituce přitom mají výlučné právo nejen poskytovat vysokoškolské vzdělání, ale i udělovat svým absolventům akademické tituly. Vysoké školy se také vzhledem ke svému vědeckému a pedagogickému potenciálu významně podílejí na celoživotním vzdělávání. K problematice charakteru služeb, které poskytují školské instituce, lze obecně říci, že se v žádném případě nejedná o statky čistě veřejné vyloučení ze spotřeby je možné, naopak neustále vzrůstající počet spotřebitelů znamená tlak na kapacity a nebezpečí přetížení, a tím i snížení kvality pro všechny spotřebitele. Teoreticky není problém kohokoliv ze spotřeby vyloučit a poskytovat vzdělávací služby čistě na tržním principu. Že tomu tak v ČR není pramení z tradice, zvyklostí, postojích a hodnotách, které se odrážejí v procesu veřejné volby. Z důvodů, které mají převážně sociální charakter je velká část vzdělávacích služeb poskytována veřejně, třebaže role soukromých poskytovatelů je nezanedbatelná. I oni však dostávají na svoji činnost příspěvek z veřejných prostředků. Lze říci, že tento fakt odráží veřejný zájem v této oblasti. Určitý segment vzdělávacího systému, konkrétně základní školství, navíc poskytuje tzv. statky pod ochranou, což jsou statky, které nás nutí stát spotřebovávat (chová se paternalisticky). V odvětví kultur a masmédií se vyskytují všechny typy statků: soukromé, čistě veřejné i smíšené. Převažujícím typem veřejných statků jsou smíšené veřejné statky lokálního významu. Diky výskytu veřejných statků v odvětví kultury a masmédií je nutné kolektivně rozhodovat o jejich produkci, zabezpečování a poskytování. Problémem kolektivního rozhodování v podmínkách delegované demokracie je transformace individuálních preferencí do jednoho kolektivního rozhodování. I když kulturní statky a v poslední době i masmédia mají obrovský vnitřní kapitál, je někdy velmi obtížné tento potenciální kapitál zhodnotit. Základem ekonomické hodnoty kulturních statků a produktů je jejich vzácnost a užitná hodnota. Kulturní statky mají v očích veřejnosti totiž často vysokou hodnotu, ale zároveň minimální cenu. Tělesná kultura (sport) je sociální a kulturní činností, která podporuje kontakty mezi lidmi i mezi národy, přispívá ke kultivaci lidského potenciálu, ke zdraví občanů každé společnosti. Některé její části jsou financovány z veřejných rozpočtů (výuka na školách, podpora státní reprezentace, podpora olympioniků). Především z těchto důvodů je tělesná kultura součástí veřejného sektoru. Tělesná kultura je realizován prostřednictvím různých zařízení jako jsou stadiony, hřiště, ale i turistické, cyklistické či lyžařské cesty. Ze spotřeby lze jedince v tomto případě částečně vyloučit, ale při vlastní realizaci spotřeby, když nastane, je většinou nedělitelná. Kvalita je pro všechny účastníky stejná.

22 Z hlediska ekonomického jde o smíšený statek, neboť v procesu realizace tělesné kultury uplatňuje řadu diskriminačních opatření fiskálního charakteru, jako např. subvence, dotace a daňové úlevy. Zdraví je specifickou kategorií, neboť nemá povahu statku, není předmětem koupě či prodeje na trhu. Lze ho velmi obtížně definovat a ještě hůře měřit. Zdraví je významnou složkou lidského potenciálu. Zdraví je zároveň zdrojem i cílem fungování lidské společnosti. Péčí o zdraví se rozumí široce pojatý souhrn sociálních, ekonomických, politických, kulturněvýchovných a zdravotnických prostředků, opatření a aktivit, jejichž smyslem je chránit, upevňovat a navracet lidem zdraví. Zdravotnické služby nejsou čistě veřejným statkem. Jejich spotřeba je individualizovaná, mezní náklady na zvýšení počtu spotřebitelů nejsou nulové, vyloučení ze spotřeby je možné. Daleko blíže mají zdravotnické služby k soukromým statkům. Mají však výrazně pozitivní externí efekty, což ve spojení s tím, že přístup k alespoň základní úrovni zdravotní péče je tradičně pokládán za jedno ze základních lidských práv a měřítek vyspělosti společnosti, způsobuje, že poskytování zdravotnických služeb je prakticky ve všech zemích předmětem mimořádně intenzivních státních zásahů. Tržní mechanismus jako jinak standardní nástroj alokace statků je většinou buď nahrazen netržními způsoby, nebo dosti podstatně regulován a doplňován veřejnými programy zabezpečující zdravotní péči pro široké skupiny obyvatelstva. Důvody těchto státních zásahů jsou tedy v podstatě dvojího druhu: Obavy z následků nerovnosti v příjmech Selhání trhu zdravotní péče. Sociální služby se poskytují v rámci sociální pomoci, i když jsou chápány a v praxi odděleny zcela samostatně. Poskytování sociálních služeb má v Evropě tradici shodnou s evropskou kulturou vůbec. Sociální služby nemocným a starým lidem byly v minulosti poskytovány ve špitálech zřizovaných církevními institucemi. Cílem sociální pomoci, a v tom i sociálních služeb je především usilovat o to, aby občan znovu získal schopnost zabezpečovat své potřeby vlastním přičiněním, popř. mu bylo pomáháno po dobu, po kterou tohoto není schopen sám. C) SEKTOR POZNÁNÍ A INFORMACÍ Smyslem jeho existence je uspokojení potřeby poznání. Jedná se o statky částečně veřejné. Často má ze strany státu není věnována dostatečná pozornost není životně důležitý. patří sem: - věda a výzkum (zejm. tzv. základní) nepřináší bezprostředně zisk soukromý sektor o něj nemá zájem, ale nebylo by pokroku ve společnosti; - uchování a distribuce informací (knihovny, studovny, archivy apod.); - masmedia (tisk, rozhlas, televize). Úloha veřejného sektoru v masmediích je důležitá. Soukromý sektor ve snaze dosáhnout maxima zisku nemusí ovlivňovat poznání a chování člověka žádoucím směrem. Na druhou stranu však existuje nebezpečí, že budou ovládnuta a ve své činnosti jednostranně ovlivňována správou, což by znamenalo ohrožení demokracie je třeba najít co nejvhodnější poměr mezi působením tržního a veřejného sektoru v této oblasti.

23 Věda je zvláštní lidská aktivita, představující v moderní společnosti sociální jev a zaměřující se na produkci poznatků, které umožňují společnosti zvýšit kontrolu nad okolím a nad sebou. Pojmout vědu a výzkum jako specifické odvětví veřejného sektoru znamená určitý průlom do představ, že odvětví tvoří homogenní celek veřejného sektoru jako systému, kdežto věda a výzkum, případně i vývoj je realizován i v tržních podmínkách, především v průmyslových gigantech. Nicméně každá vláda musí mít projednánu a schválenu svoji státní politiku vědy a výzkumu, ve které nemůže absentovat podpora vybraných disciplin tohoto odvětví a nemůže spoléhat jen na úzce zaměřené potřeby ziskového sektoru. Masmédia jedná se prostředky hromadné komunikace, jako jsou noviny, rozhlas, televize, internet, které jsou schopny oslovit velký počet lidí na velké ploše v jednom okamžiku. Masmédia jsou nosiči a funkčními prvky komunikačního procesu a jsou nejdůležitějším prvkem hromadného šíření informací a kultury. Jsou systémem sestávajícím z funkčně podobně orientovaných institucí a pro přehlednost se dělí na subsystémy televize, rozhlasu a tisku. V posledních pěti letech se těmto třem subsystémům řadí i Internet

24 D) SEKTOR TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY Patří sem: - rozvod vody; energií; odpadové hospodářství (kanalizace, čističky, spalovny apod.); - doprava; - spoje. Jedná se o statky, které potřebuje každý, mají charakter statků veřejných. Potřeby, které uspokojují, mohou mít charakter spotřeby výrobní i konečné. Zabezpečení těchto statků je vysoce investičně náročné, s dlouhou dobou vázanosti investičních prostředků pro soukromý sektor není příliš lákavé. Investiční náročnost zároveň zakládá tendence k monopolizaci zakládá podmínky k selhávání trhu nutnost zásahu veřejného sektoru. Infrastruktura je soubor podmínek, které zabezpečují fungování ekonomiky. Infrastruktura se definuje též jako společenský režijní kapitál a zahrnuje i nezbytné investice do odvětví, podmiňující ekonomický rozvoj. Tyto investice jsou z velké části nedělitelné a nelze je bez účasti veřejných prostředků, nebo alespoň pod veřejnou kontrolou účinně realizovat. Infrastruktura zahrnuje oblast technickou (doprava, energetika, telekomunikace, vodní hospodářství ), sociální (zdravotnictví, školství, kultura, bydlení, veřejná správa ) a ekonomickou (peněžní přenosy a je tvořena sítí finančních a bankovních služeb). Vzhledem k tomu, že některé oblasti zasahují jak do oblasti sociální, tak i ekonomické (např. veřejná správa), hovoří se často o sociálně-ekonomické infrastruktuře. Infrastruktura nejen že podporuje ekonomický rozvoj klasických výrobních odvětví, ale její fungování je přímo podmínkou celkového ekonomického růstu. V regionálním měřítku se srovnatelně vyšší úroveň infrastruktury projevuje jako výhoda, působí jako multiplikátor, zvyšuje tedy ekonomický potenciál regionu. Z toho vyplývá, že různým důrazem na rozvoj infrastruktury lze ovlivňovat dynamiku vývoje ekonomiky, a to jak v regionálním tak národním měřítku. Významnou vlastností infrastruktury je obecně nižší mobilita a delší reprodukční cyklus ve srovnání s klasickými produkčními sektory. To platí zejména o technické infrastruktuře, ale i některých částech infrastruktury sociálně-ekonomické. Typickým atributem většiny odvětví technické infrastruktury je přirozený monopol. Úloha přirozeného monopolu je při fungování technické infrastruktury nezanedbatelná. I když jde o monopol přirozený, tzn. takový, jemuž se nelze vyhnout, neboť vyplývá z technické podstaty odvětví, je třeba počítat i s rizikem zneužití monopolu. E) SEKTOR SOUKROMÝCH STATKŮ Jedná se o vyloženě soukromé statky, které: a) jsou pro člověka životně důležité, ale v určité etapě svého života není schopen tuto potřebu uspokojit vlastními silami. b) společnost z různých důvodů považuje za důležité, protože jejich spotřeba může vést ke zkvalitnění života celé společnosti. Patří sem: - bydlení byt je statek soukromý, pro život člověka významný, investičně náročný potřeba intervence veřejného sektoru do zajišťování tohoto statku; - ostatní soukromé statky (dříve novomanželské půjčky, nyní např. akce počítač do každé rodiny, osobní automobily pro tělesně postižené, apod.).