POVINNOST ZAMĚSTNAVATELŮ ZAMĚSTNÁVAT ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ OSOBY (POVINNÉ KVOTY)

Transkript

1 POVINNOST ZAMĚSTNAVATELŮ ZAMĚSTNÁVAT ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ OSOBY (POVINNÉ KVOTY) Mgr. Vladimíra Pejchalová Grünwaldová Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut Srovnávací studie č únor 2007

2 PI Obsah: I. BELGIE... 2 II. DÁNSKO... 3 III. FRANCIE... 3 IV. ITÁLIE... 3 V. NĚMECKO... 4 VI. POLSKO... 4 VII. RAKOUSKO... 4 VIII. ŠVÉDSKO... 5 IX. VELKÁ BRITÁNIE... 5 X. ZÁVĚR... 5 PRAMENY:... 6 I. Belgie V Belgii jsou, v souladu se zákonem z o institucionálních reformách, za politiku týkající se zdravotně postižených osob odpovědné jednotlivé belgické komunity (francouzská, vlámská a německá). Neexistuje tedy jednotný zákon o zdravotně postižených osobách na federální úrovni. Regiony (Flandry, Walonsko a Brusel) jsou zase odpovědné za politiku zaměstnanosti. Federální legislativa je kompetentní pro přijímání obecných právních předpisů týkající se pracovněprávních vztahů. V Belgii je pro zaměstnávání zdravotně postižených osob zaveden systém kvot pouze pro veřejný sektor. V soukromém sektoru systém kvot zaveden nebyl. Na federální úrovni byl dne přijat zákon o sociální reintegraci zdravotně postižených osob, který v čl. 21 stanovil povinnost pro určité zaměstnavatele ve veřejném, a také v soukromém sektoru, zaměstnat určitý počet osob se zdravotním postižením (pro soukromé podniky s alespoň 20 zaměstnanci). Pro každé odvětví federální vláda stanovila, po dohodě se sociálními partnery, určitou kvotu. Ve vztahu k soukromému sektoru nebyl tento zákon nikdy aplikován, jelikož nikdy nebyla přijata požadovaná implementační opatření. V roce 1999 byl čl. 21 zákona z roku 1963 zrušen zákonem o různých opatřeních ve vztahu k veřejné správě, který upravuje přijímání osob se zdravotním postižením do zaměstnání federálními orgány státní správy a některými veřejnoprávními institucemi. Prováděcí královský dekret k tomuto zákonu stanoví, že ve federální administrativě má být do budoucna rezervováno 2,5% míst pro osoby zdravotně postižené.

3 PI Walonský region přijal v dubnu 1995 dekret o integraci osob se zdravotním postižením, který stanoví kvoty pro zaměstnavatele pouze ve veřejném sektoru, a to v závislosti na druhu a důležitosti sektoru. Bruselský region přijal ve stejném roce dekret, který stanoví, že exekutiva stanoví minimální počet osob zdravotně postižených, které mají být zaměstnány ve veřejném sektoru. Vlámský region stanovil v roce 1993 pro vlámskou veřejnou správu cílovou kvotu 2%. Na federální úrovni byl v roce 2003 byl přijat zákon o obecném zákazu diskriminace (přímé i nepřímé) a kolektivní smlouva č. 38 o přijímání a výběru pracovníků, které zakazují všechny druhy diskriminace ze strany zaměstnavatele. II. Dánsko Neexistují obecné kvoty pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, ale legislativa upravuje preferenční přístup k určitým druhům zaměstnání. Zdravotně postižené osoby mají také přednostní právo pro získání licence (živnostenského listu) k provozování určitých obchodních aktivit. Zákon č. 459 upravuje obecný zákaz diskriminace na trhu práce. III. Francie Zákon č o zaměstnávání osob se zdravotním postižením stanovil systém povinných kvot. V souladu s čl. L zákoníku práce zaměstnavatelé s více než 20 zaměstnanci mají (od roku 1987) povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v poměru nejméně 6% k celkovému počtu zaměstnanců. K této povinnosti jsou stanoveny zákonné alternativy: 1) uzavírání dílčích smluv se specializovanými organizacemi (chráněné dílny), které zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, 2) aplikace státem uznané kolektivní smlouvy upravující akční program ve prospěch osob se zdravotním postižením, 3) platba příspěvků do rozvojového fondu. IV. Itálie V souladu se zákonem o zdravotně postižených č. 104/92 a zákonem o právu na zaměstnání osob zdravotně postižených č. 68/99 má soukromý a veřejný sektor povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. Zaměstnavatelé mají povinnost zaměstnávat alespoň 7% zdravotně postižených osob, pokud mají více než 50 zaměstnanců, dvě zdravotně postižené osoby, pokud mají mezi 36 a 50 zaměstnanci, a jednu zdravotně postiženou osobu, pokud mají od 15 do 36 zaměstnanců (viz. zákon č. 68/99).

4 PI V. Německo V souladu s ustanovením Knihy sociálního zákoníku (SGB IX) zaměstnavatelé (veřejného i soukromého sektoru), kteří mají 20 a více zaměstnanců, mají povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením (5% z celkového počtu zaměstnanců). Zaměstnavatel může zaměstnat osobu zdravotně postiženou na celý nebo na částečný úvazek. Za každé pracovní místo v rámci 5% povinné kvoty, které nebylo obsazeno osobu zdravotně postiženou, zaměstnavatel vyplácí měsíčně kompenzační daň příslušné Ústřední agentuře pro zdravotně postižené (v roce 2004 činila daň 105 euro za méně než 5% do 3%, 180 euro za 3% až 2% a 260 euro do 2%). Platba kompenzační daně není alternativou k povinnosti zaměstnávat osoby zdravotně postižené, zaměstnavatel nemá na výběr. Účelem kompenzační daně je vyrovnání finančních nákladů zaměstnavatelů, kteří plní 5% kvotu a těch, kteří ji neplní. Kompenzační daň plní také disciplinární funkci v tom, že má přesvědčit zaměstnavatele, aby dostáli své povinnosti zaměstnávat 5% zaměstnanců se zdravotním postižením. VI. Polsko V Polsku by zákonem z května 1991 o zaměstnávání a profesní rehabilitaci zdravotně postižených osob převzat německý a francouzský model kvot. Tento zákon byl v roce 1997 nahrazen novým zákonem o profesní a sociální rehabilitaci a zaměstnávání zdravotně postižených osob. Každý zaměstnavatel má povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením v poměru alespoň 6% z celkového počtu zaměstnanců. V opačném případě zaměstnavatel platí poplatky Státnímu fondu pro rehabilitace zdravotně postižených osob, a to s ohledem na vztah mezi stanoveným a skutečným poměrem zaměstnaných osob se zdravotním postižením. V případě, že zaměstnavatel nesplní 6% kvotu může snížit výši poplatků dvěmi způsoby. Může zaměstnat zvláště těžce postižené osoby, tj. osoby s více dysfunkcemi, anebo nakupovat výrobky a služby z chráněných dílen. V případě, že zaměstnavatel zaměstnává více než 6% osob se zdravotním postižením, poměrně se mu krátí daňová povinnost. V případě, že zaměstnává více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením, je vyňat z povinnosti platit daň příjmu. VII. Rakousko Zákon Behinderteneinstellung (BEinstG) z roku 1969 ukládá zaměstnavatelům ve veřejném a soukromém sektoru povinnost zaměstnávat určitý počet zdravotně postižených osob (s alespoň 50% postižením). (Zákon neobsahuje ustanovení o zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postižení.) Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci mají povinnost zaměstnat alespoň jednu osobu se

5 PI zdravotním postižením na 25 zaměstnanců. V případě nesplnění této povinnosti mají zaměstnavatelé povinnost platit za každou osobu se zdravotním postižením, kterou měli zaměstnat, měsíční kompenzační poplatky (200 euro za každé neobsazené místo osobou zdravotně postiženou) do Vyrovnávacího fondu (Ausgleichstaxfonds), ze kterého jsou hrazeny náklady spojené se sociální a pracovní integrací zdravotně postižených osob. VIII. Švédsko Systém kvot není stanoven. V souladu se zákonem o určitých opatřeních na podporu zaměstnanosti mají zaměstnavatelé povinnost konzultovat s obvodním úřadem práce: 1) opatření ke zlepšení pracovních podmínek pracovníků se sníženou pracovní schopností, 2) opatření k udržení zaměstnání pracovníků se sníženou pracovní schopností, 3) opatření na podporu přijímání pracovníků se sníženou pracovní schopností. Obvodní úřad práce může ukládat zaměstnavatelům instrukce v souvislosti s přijímanými opatřeními na podporu zlepšení příležitostí zaměstnání pro osoby se sníženou pracovní schopností. Obvodní úřad práce může na zaměstnavatelích požadovat, aby zaměstnali vyšší počet těchto osob. V případě, že zaměstnavatel nesplní požadavky úřadu, tento může zaměstnavateli nařídit, aby nepřjímal jiné pracovníky než ty, se kterými bude úřad seznámen. Zákon o zákazu diskriminace v pracovním životě osob se zdravotním postižením z roku 1999 zakazuje přímou a nepřímou diskriminaci osob se zdravotním postižením na pracovním trhu z důvodu jejich zdravotního postižení, a to jak v přístupu k zaměstnání tak přímo v zaměstnání. IX. Velká Británie Ve Velké Británii, s účinností od 2.prosince 1996, neexistuje systém kvot u zaměstnávání zdravotně postižených osob. Systém kvot (zaměstnavatelé s minimálně 20 zaměstnanci měli povinnost zaměstnat 3% osob zdravotně postižených) původně upravoval zákon o zaměstnávání zdravotně postižených z roku 1994, který by zrušen zákonem o zákazu diskriminace zdravotně postižených z roku Zákon z roku 1995 poskytuje ochranu osobám zdravotně postiženým před diskriminací v přístupu k zaměstnání a v zaměstnání. Zákon zakazuje pouze diskriminaci přímou a nevztahuje se na organizace zaměstnávající méně než 20 osob, jakož i specifická zaměstnání (např. ozbrojené složky, hasiči). X. Závěr Ve většině členských států Evropské unie je právní úprava zaměstnávání zdravotně postižených osob založena na systému kvot. V souladu s touto právní úpravou mají zaměstnavatelé povinnost rezervovat určitý počet pracovních míst pro zdravotně postižené osoby. V případě, že zaměstnavatel nesplní tuto povinnost, zpravidla mu vzniká povinnost platby poplatků do zvláštního státního fondu. Do této skupiny náleží ze států shora uvedených Belgie, Francie, Německo, Rakousko, Polsko a Itálie.

6 PI Jiné členské státy zvolily cestu antidiskriminačních zákonů nebo zákonů o rovnosti při zaměstnávání, které zakazují zaměstnavatelům diskriminaci na základě zdravotního postižení při vstupu do zaměstnání, pracovním postupu, propouštění ze zaměstnání a v jiných aspektech souvisejících se zaměstnáním. Do této skupiny náleží ze států shora uvedených Dánsko, Švédsko a Velká Británie. Z uvedeného vyplývá, že alternativní formy plnění povinnosti zaměstnávat určitý počet osob se zdravotním postižením mohou být právně upraveny pouze v některých členských státech - ve státech, které mají zavedeny povinné kvoty. Ze zkoumaných členských států alternativní plnění je právně upraveno pouze ve Francii. Prameny: - Multilaw, How to Hire and Fire in 76 Jurisdictions, Kluwer Law International 2005, - Vocational rehabilitation and employment of people with disabilities, Report of a European Conference, Warsaw, 2003, - Employment Quotas, Levies and National Rehabilitation Funds for Persons with Disabilities: Pointers for Policy and Practice, International Labour Office, 1998, - European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions ( - Benchmarking employment policies for people with disabilities, European Commission, Directorate-General for Employment and Social Affairs.