Nektar oddanosti. úplná věda bhakti-jógy. souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu Šríly Rúpy Gósvámího

Transkript

1 Nektar oddanosti úplná věda bhakti-jógy souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu Šríly Rúpy Gósvámího Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST NEKTAR ODDANOSTI je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu neboli,,nektaru získaného z oceánu oddanosti (bhakti)``, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa Gósvámí. Důkladně vysvětluje vědu oddané sluţby Nejvyššímu, bhakti-jógu, která je vznešenou a jednoduchou cestou k dosaţení Nejvyšší Osobnosti Boţství pro všechny lidi tohoto věku. Věnováno šesti Gósvámím z Vrndávany,,Hluboce se klaním šesti Gósvámím - Šrí Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Rúpovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu, Šrí Dţívovi Gósvámímu a Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu, kteří velice důkladně studovali všechny zjevené spisy, aby předloţili věčné náboţenské zásady ku prospěchu všech lidských bytostí. Jsou ctěni ve všech třech světech a hodni toho, abychom se jim odevzdali, protoţe jsou ponořeni v náladě gópí a zaměstnáni v transcendentální láskyplné sluţbě Rádě a Kršnovi.``,,Vlny`` Nektaru oddanosti Bhakti-rasámrta-sindhu se jako oceán vody nejprve rozděluje na čtyři části - východní, jiţní, západní a severní. Kaţdá část má různé oblasti, kterým se říká,,vlny``. Následující soupis ukazuje, jak kapitoly Nektaru oddanosti odpovídají původnímu rozdělení Bhakti-rasámrta-sindhu. Východní strana - První vlna - Druhá vlna - Třetí vlna - Čtvrtá vlna - Jiţní strana - nálady) První vlna - Druhá vlna - (Oddaná sluţba všeobecně) (Oddaná sluţba v praxi) (Extatická oddaná sluţba) (Zvláštní extáze) (Druhy oddané sluţby) (Oddaná sluţba s láskou k Bohu) (Tělesné příznaky extáze) (Obecné příznaky transcendentální

2 Třetí vlna - Čtvrtá vlna - Pátá vlna - Západní strana - První vlna - Druhá vlna - Třetí vlna - Čtvrtá vlna - Pátá vlna - Severní strana - První vlna - Druhá vlna - Třetí vlna - Čtvrtá vlna - Pátá vlna - Šestá vlna - Sedmá vlna - Osmá vlna - Devátá vlna - (Existenciální extáze) (Zaplavující extáze) (Nepřetrţitá extáze) (Základní láskyplné vztahy) (Neutrální láska k Bohu) (Transcendentální náklonnost - sluţebnictví) (Přátelská oddanost) (Rodičovství) (Oddaná sluţba v milostné lásce) (Nepřímé láskyplné vztahy) (Extáze smíchu) (Údiv) (Rytířství) (Soucit) (Hněv) (Obavy) (Hrůza) (Slučitelné a neslučitelné směšování nálad) (Zvrácené výrazy nálad) Předmluva Nektar oddanosti je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda. Byl vůdcem šesti Gósvámích, kteří byli přímými ţáky Šrí Čaitanji Maháprabhua. Kdyţ se Šríla Rúpa Gósvámí poprvé setkal se Šrí Čaitanjou, pracoval jako ministr mohamedánské vlády v Bengálsku. Jmenoval se Dabira Khása a jeho bratr Sanátana se jmenoval Sákara Mallika a zastávali odpovědná místa jako ministři Nawaba Hussaina Šáha. V době před pěti sty lety byla hindská společnost velice nesmlouvavá a kdyţ člen bráhmanské kasty přijal sluţbu u mohamedánského vládce, bráhmanská společnost ho okamţitě odmítla. Takové bylo postavení obou bratrů, Dabira Kháse a Sákara Mallika. Náleţeli do vysoce postavené sárasvata-bráhmanské společnosti, která je však odmítla, protoţe přijali ministerská místa ve vládě Hussaina Šáha. Je to milost Šrí Čaitanji, ţe přijal tyto dvě vznešené osobnosti za své ţáky a povýšil je do postavení gósvámích, coţ je nejvyšší úroveň v bráhmanské kultuře. Šrí Čaitanja podobně přijal za svého ţáka Haridásu Thákuru, ačkoliv se narodil v mohamedánské rodině, a později ho jmenoval áčárjou zpívání (Zpíváním se v této knize obvykle rozumí také zpěvné přednášení, odříkávání a rychlé opakování, viz anglické chant, pozn. překl.) svatého jména Pána:. Zásada Šrí Čaitanji platí všeobecně. Kaţdý, kdo zná vědu o Kršnovi a slouţí Pánu, stojí výše neţ člověk narozený v rodině bráhmana. To je původní zásada přijatá ve všech védských spisech, zvláště v Bhagavad-gítě a ve Šrímad Bhágavatamu. Hnutí Šrí Čaitanji se řídí podle zásady vzdělávat všechny a povýšit je aţ do postavení gósvámího, a tuto zásadu učí i Nektar oddanosti. Šrí Čaitanja se setkal s oběma bratry, Dabirem Khásem a Sákarem Mallikem, ve vesnici známé jako Rámakéli v maldahské oblasti. Po setkání se oba rozhodli zanechat sluţby ve vládě a připojit se k Šrí Čaitanjovi. Dabira Khása, který se později stal Rúpou Gósvámím, odešel ze svého místa a shromáţdil všechny peníze, které během své sluţby nahromadil. V Čaitanja-čaritámrtě se píše, ţe jeho

3 nashromáţděné úspory zlatých mincí měly hodnotu miliónů dolarů a naplnily velkou loď. Rozdělil své peníze zcela příkladným způsobem, který by měli následovat především oddaní a také lidé všeobecně. Padesát procent nashromáţděného bohatství rozdal Kršny si vědomým lidem, totiţ bráhmanům a vaišnavům, dvacet pět procent rozdal svým příbuzným a dvacet pět procent uloţil pro nepředvídané výdaje a osobní potíţe. Kdyţ se později také Sákara Mallika rozhodl odejít ze své sluţby, Nawaba to velice nahněvalo a vsadil ho do vězení. Sákara Mallika, ze kterého se později stal Šríla Sanátana Gósvámí, však vyuţil bratrových osobních peněz uloţených u vesnického bankéře a z vězení Hussaina Šáha utekl. Takto se oba bratři připojili k Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi. Rúpa Gósvámí poprvé potkal Šrí Čaitanju v Prajágu (v Allahabadu, v Indii), a Pán ho po deset dní učil na ghátu Dašášvamédha v tomto posvátném městě. Poučoval Rúpu Gósvámího zvláště o vědě uvědomování si Kršny. Učení Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády Šrí Čaitanjou jsme vylíčili v knize Zlatý avatár. Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda Jeho učení později rozvedl s hlubokým poznáním zjevených písem a autoritativními odkazy na různé védské spisy. Šríla Šrinivása Áčárja říká ve svých modlitbách k šesti Gósvámím, ţe všichni byli nesmírně vzdělanými učenci, a to nejen v sanskrtu, ale také v cizích jazycích jako je perština a arabština. Velice důkladně studovali všechna védská písma, aby postavili kult Čaitanji Maháprabhua na autorizovaných zásadách védského poznání. Současné hnutí pro vědomí Kršny se také zakládá na autoritě Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Proto jsme známí jako rúpánugové neboli následovníci Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Šríla Rúpa Gósvámí připravil knihu Bhakti-rasámrtasindhu - kterou nyní předkládáme v podobě Nektaru oddanosti - jenom proto, aby nás vedl. Lidé zapojení v hnutí pro vědomí Kršny mohou vyuţít této jedinečné literatury a získat vědomí Kršny, které bude velice stálé. znamená,,oddaná sluţba``. Na kaţdé sluţbě je něco přitaţlivého, co sluţebníka pohání, aby v ní pokračoval dále. Kaţdý z nás se v tomto světě neustále věnuje nějakému druhu sluţby a podnětem k ní je radost, kterou z ní získáváme. Ţenatý člověk pracuje dnem i nocí poháněn náklonností ke své ţeně a dětem. Lidumil pracuje stejným způsobem z lásky k větší rodině a nacionalista v zájmu své vlasti a krajanů. Síla, která lidumila, hospodáře a nacionalistu pohání, se nazývá neboli druh nálady (vztahu), jejíţ chuť je velice sladká. je nálada odlišná od obyčejné rasy, které uţívají světští pracovníci. Světští lidé pracují velice tvrdě dnem i nocí, aby ochutnali určitý druh rasy, které říkáme smyslový poţitek. Vychutnávání světské rasy nemá dlouhého trvání a materialisté mají sklon neustále měnit své působiště. Obchodníka neuspokojí celotýdenní práce, a proto chce přes víkend změnu a odjede někam, kde se snaţí na své obchody zapomenout. Kdyţ strávil víkend v zapomnění, přijede zpět a znovu začne se svým obchodováním. Hmotné zaměstnání znamená přijmout na nějakou dobu určité postavení a pak ho změnit. Neustálým změnám a návratům se odborně říká coţ znamená střídavý smyslový poţitek a odříkání. Ţivá bytost nemůţe zůstat nastálo ani u smyslového poţitku, ani u odříkání. Ke změnám dochází neustále, a jelikoţ to není naše věčné přirozené postavení, nemůţeme být v ţádném z těchto stavů šťastni. Smyslový poţitek netrvá dlouho, a proto se nazývá neboli pomíjivé štěstí. Obyčejný člověk například ve dne v noci velice tvrdě pracuje, úspěšně poskytuje pohodlí členům své rodiny a tím vychutnává určitý druh nálady, ale celé jeho hmotné štěstí okamţitě končí spolu s jeho tělem, jakmile se jeho ţivot naplní. Smrt je tedy představitelem Boha pro ateistickou třídu lidí. Oddaný pozná přítomnost Boha oddanou sluţbou, zatímco ateista přítomnost Boha pozná v podobě smrti. Smrt vše ukončí a člověk musí začít novou ţivotní kapitolu v nové situaci, moţná vyšší, nebo moţná niţší neţ byla ta předchozí. Ať uţ jednáme na jakékoliv úrovni - politické, společenské, národní nebo mezinárodní - výsledek našich činů končí s koncem našeho ţivota. To je jisté. nálada zakoušená v transcendentální sluţbě Pánu, však s koncem ţivota nekončí. Pokračuje neustále dál, a proto se jí říká - neumírající a existující věčně. To potvrzují všechna védská písma. Bhagavad-gítá říká, ţe malý pokrok v bhakti-rase můţe oddaného zachránit před tím největším nebezpečím - ţe nevyuţije příleţitosti, kterou nabízí lidský ţivot. Rasy získávané z našich pocitů ve společenském nebo rodinném ţivotě či ve větším rodinném ţivotě altruismu, filantropie, nacionalismu, socialismu, komunismu atd. nezaručují, ţe se příště narodíme jako lidé. Příští ţivot si připravujeme svými činy v současném ţivotě. Ţivá bytost dostane určitý druh těla jako výsledek činů v nynějším těle. Naše činnosti bere v úvahu vyšší autorita známá jako neboli autorita Boha. je v Bhagavad-gítě popsána jako původní příčina všeho a také ve Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe člověk obdrţí další tělo pod dohledem autority Nejvyššího ( ). Běţný význam slova je,,osud``. Pod dohledem autority dostaneme tělo vybrané z druhů. Výběr nezávisí na naší volbě; tělo je nám uděleno podle našeho osudu. Je-li naše tělo v současnosti

4 zaměstnáno v činnostech ve vědomí Kršny, je zaručeno, ţe v příštím ţivotě dostaneme alespoň lidské tělo. Lidská bytost zaměstnaná uvědomováním si Kršny, i kdyţ není schopna dojít k cíli bhakti-jógy, se narodí ve vyšších kruzích lidské společnosti, aby mohla ve vědomí Kršny udělat další pokroky. Všechny pravé činnosti ve vědomí Kršny jsou proto neboli stálé. To je námětem Nektaru oddanosti. Upřímný student můţe po prostudování Nektaru oddanosti pochopit, co je to věčné zaměstnání v bhakti-rase. Kdyţ člověk přijme bhakti-rasu neboli vědomí Kršny, okamţitě mu to přinese příznivý ţivot bez úzkosti a bude poţehnán transcendentálním bytím, čímţ osvobození ztratí na ceně. postačí sama o sobě k vytvoření pocitu osvobození, neboť přitahuje pozornost Nejvyššího Pána, Kršny. Začínající oddaní většinou chtějí Kršnu, Boha, spatřit, ale Boha není moţné spatřit či poznat našimi hmotně otupělými smysly. Oddaná sluţba, jak ji doporučuje Nektar oddanosti, nás postupně povýší z hmotného podmínění na duchovní úroveň, kde je oddaný očištěn od všech označení. Smysly se mohou neustálým stykem s bhakti-rasou očistit. Kdyţ jsou očištěné smysly zaměstnané ve sluţbě Pánu, člověk se ustálí v ţivotě bhakti-rasy a jakýkoliv čin vykonaný pro uspokojení Kršny v tomto transcendentálním ţivotním stavu bhakti-rasa můţe být vychutnáván neustále. Je-li člověk zaměstnán v oddané sluţbě, všechny druhy ras neboli nálad budou věčné. Na začátku se člověk cvičí podle usměrňujících zásad pod vedením áčárji, duchovního mistra, a kdyţ se postupně povýší, oddaná sluţba se změní v samočinnou a spontánní touhu slouţit Kršnovi. Existuje dvanáct druhů ras, coţ bude v této knize vysvětleno, a kdyţ opět obnovíme náš vztah s Kršnou v pěti základních rasách, budeme moci ţít věčně v plném poznání a blaţenosti. Základním principem ţivota je všeobecný sklon někoho milovat. Nikdo nemůţe ţít aniţ někoho miluje. Tento sklon mají všechny ţivé bytosti. Má ho dokonce i zvíře jako je tygr, alespoň v dřímajícím stavu, a jistě ho mají lidské bytosti. Nevíme však, kam nasměrovat naši lásku, aby byli všichni šťastni. V současnosti nás lidská společnost učí milovat svoji zemi nebo rodinu či sebe samotné, ale nedává ţádnou informaci o tom, kam nasměrovat náš sklon milovat, aby mohli být šťastni všichni. Tímto cílem a ústředním bodem je Kršna. Nektar oddanosti nás učí, jak probudit svou původní lásku ke Kršnovi a jak se dostat do stavu, kdy můţeme uţívat blaţeného ţivota. Dítě v raném věku miluje své rodiče, pak své bratry a sestry, a jak den za dnem vyrůstá, začíná milovat svou rodinu, kolektiv, společnost, vlast, národ nebo dokonce celou lidskou společnost. Sklon někoho milovat však nebude uspokojen ani tehdy, kdyţ budeme milovat celou lidskou společnost. Zůstane nenaplněn, dokud nepoznáme, kdo je nejvyšší milovaný. Naše láska můţe být zcela uspokojena jen tehdy, je-li nasměrována na Kršnu. Tento námět je podstatou Nektaru oddanosti, který nás učí, jak milovat Kršnu v pěti různých transcendentálních náladách. Náš sklon někoho milovat se šíří stejně jako se šíří světelné vlny nebo vzduch, nevíme však, kde končí. Nektar oddanosti nás učí umění dokonale milovat všechny ţivé bytosti jednoduchým způsobem - tím, ţe budeme milovat Kršnu. Mír a harmonii v lidské společnosti se nám nepodařilo vytvořit ani za pomoci Organizace spojených národů, protoţe neznáme správný způsob. Je velice jednoduchý, ale musíme mu porozumět s chladnou hlavou. Nektar oddanosti učí všechny lidi, jak jednoduchým a přirozeným způsobem milovat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství. Naučíme-li se milovat Kršnu, pak bude okamţitě velice snadné, abychom současně milovali kaţdou ţivou bytost. Je to jako zalévat kořen stromu nebo jako dodávat jídlo ţaludku. Zalévat kořen stromu nebo dodávat jídlo ţaludku je vědecké a praktické, jak se o tom kaţdý z nás přesvědčil. Kaţdý dobře ví, ţe kdyţ jíme, čili kdyţ dodáme jídlo ţaludku, vytvořená energie se okamţitě rozšíří po celém těle. Podobně kdyţ zalijeme kořen stromu, vytvořená energie se rozšíří po celém stromě. Není moţné zalévat strom část po části, není moţné dávat jíst různým částem těla zvlášť. Nektar oddanosti nás naučí, jak stisknout vypínač, který okamţitě vše osvětlí. Kdo nezná tuto metodu, ten postrádá smysl ţivota. Co se týče hmotných potřeb a pohodlného ţivota je lidská společnost v současnosti velice pokročilá, ale přesto nejsme šťastni, protoţe postrádáme smysl. Hmotné ţivotní pohodlí a štěstí nestačí. Jasným příkladem je Amerika: nejbohatší národ světa se všemi moţnostmi a hmotným pohodlím vytváří třídu lidí, kteří jsou zcela zmatení a zklamaní v ţivotě. Obracím se zde na takto zmatené lidi, aby se podle Nektaru oddanosti naučili umění oddané sluţby, a jsem si jist, ţe oheň hmotného bytí planoucí v jejich srdcích okamţitě uhasne. Příčinou naší nespokojenosti je, ţe i přes velký pokrok materialistického způsobu ţivota není naplněn náš dřímající sklon milovat. Nektar oddanosti nám dává praktické rady, jak můţeme ţít v hmotném světě dokonale zaměstnáni v oddané sluţbě a tak naplnit všechny své touhy v tomto i v příštím ţivotě. Nektar oddanosti nepředkládáme proto, abychom zavrhli materialistický ţivot, ale pokoušíme se zboţným lidem, filozofům a lidem všeobecně poskytnout informaci o tom, jak

5 mohou milovat Kršnu. Člověk můţe ţít i pohodlně, ale současně by se měl naučit umění milovat Kršnu. V současnosti si vymýšlíme mnoho způsobů, jak vyuţít našeho sklonu milovat, ale rozhodující je, ţe postrádáme skutečný ústřední bod: Kršnu. Zaléváme všechny části stromu, ale opomíjíme jeho kořen. Všemi způsoby se snaţíme udrţet své tělo zdravé, ale opomíjíme dávat jídlo ţaludku. Opomíjet Kršnu také znamená opomíjet své vlastní já. Skutečná seberealizace a realizace Kršny jdou spolu ruku v ruce. Kdyţ například ráno vidíme sami sebe, znamená to, ţe vidíme také sluneční světlo. Nemůţeme vidět sebe aniţ vidíme sluneční světlo. Dokud jsme nerealizovali Kršnu, nemůţe být ani řeči o seberealizaci. Nektar oddanosti předkládáme zvláště pro lidi, kteří jsou nyní zapojeni v hnutí pro vědomí Kršny. Rád bych upřímně poděkoval všem přátelům a ţákům, kteří mi pomáhají rozvíjet hnutí pro vědomí Kršny v západních zemích, a rád bych s úctou poděkoval za příspěvek milovanému ţáku Šrímanovi Dţajánandovi brahmačárímu. Mé díky patří také vedoucím tiskárny Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, kteří věnovali vydání této význačné knihy velikou péči. Haré Kršna. A. Č. Bhaktivédanta Swami 13. dubna 1970 středisko ISKCON 3764 Watseka Ave. Los Angeles, Kalifornie Úvod Vzývání přízně: Pán Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, příčina všech příčin, zdroj všech ras neboli vztahů - neutrality (pasivního uctívání), sluţebnictví, přátelství, rodičovství, milostné lásky, komičnosti, soucitnosti, strachu, rytířství, hrůzy, údivu a zničení. Je nejpřitaţlivější osobou, a svými transcendentálními přitaţlivými rysy okouzlil všechny gópí v čele s Tárakou, Pálikou, Šjámou, Lalitou a především Šrímatí Rádhárání. Prosíme o Jeho milost, aby nic nebránilo v plnění této povinnosti - napsat Nektar oddanosti na podnět Jeho Boţské Milosti Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Prabhupády. Klaním se v hluboké úctě lotosovým nohám Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády a Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Prabhupády. Jimi inspirován, píši nyní souhrnnou studii Bhakti-rasámrta-sindhu. Je to vznešená věda oddané sluţby, jak ji předloţil Šrí Čaitanja Maháprabhu, který se zjevil před pěti sty lety v západním Bengálsku v Indii, aby rozšiřoval hnutí pro vědomí Kršny. Šríla Rúpa Gósvámí začíná svou velkou knihu tím, ţe se uctivě klaní Šrí Sanátanovi Gósvámímu, svému staršímu bratru a duchovnímu mistrovi, a modlí se, aby ho Bhakti-rasámrta-sindhu potěšil. Dále se modlí, aby setrval v tomto oceánu nektaru a mohl neustále cítit transcendentální radost ve sluţbě Rádě a Kršnovi. Hluboce se pokloňme všem velkým oddaným a áčárjům (svatým učitelům), kteří jsou přirovnáváni ke ţralokům ve velkém oceánu nektaru a kteří se nestarají o různé řeky osvobození. Impersonalisté velice touţí splynout s Nejvyšším jako řeky, které přitékají a vlévají se do oceánu. Oceán lze přirovnat k osvobození a řeky ke všem různým cestám osvobození. Impersonalisté prodlévají v říční vodě, která přitéká a mísí se s oceánem. Nemají však ponětí o tom, ţe v oceánu je stejně jako v řece nespočetné mnoţství vodních ţivočichů. Ţraloci v oceánu se nezajímají o řeky, které do něj přitékají. Oddaní věčně ţijí v oceánu oddané sluţby a o řeky se nestarají. Jinak řečeno čistí oddaní vţdy zůstávají v oceánu transcendentální láskyplné sluţby Pánu a nemají co do činění s ostatními procesy, které jsou přirovnávány k řekám, jen postupně do oceánu přitékajícím. Šríla Rúpa Gósvámí se modlí ke svému duchovnímu mistrovi, Šrílovi Sanátanovi Gósvámímu, aby ochránil Bhakti-rasámrta-sindhu -,,Oceán čistého nektaru oddané sluţby`` - před argumentujícími logiky, kteří se do nauky o sluţbě Pánu zbytečně pletou. Přirovnává jejich argumenty a logiku k sopečným výbuchům uprostřed oceánu. Uprostřed oceánu mohou sopečné výbuchy způsobit jen

6 velmi málo škody, a podobně ti, kteří zavrhují oddanou sluţbu Pánu a kteří předkládají mnoho filozofických tezí o konečné transcendentální realizaci, nemohou rušit velký oceán oddané sluţby. Autor Bhakti-rasámrta-sindhu, Šríla Rúpa Gósvámí, velice skromně přiznává, ţe se pouze snaţí rozšířit vědomí Kršny po celém světě, ačkoliv si o sobě pokorně myslí, ţe není této práce hoden. Takový by měl být přístup všech kazatelů hnutí pro vědomí Kršny, následujících šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího. Nikdy bychom si neměli myslet, ţe jsme velcí kazatelé, ale vţdy bychom měli mít na paměti, ţe jsme pouze nástroji předcházejících áčárjů, a jednoduše tím, ţe půjdeme v jejich stopách, můţeme být schopni vykonat něco ve prospěch trpícího lidstva. Bhakti-rasámrta-sindhu se dělí na čtyři části, právě tak, jako se dělí oceán. V kaţdé části pak rozlišujeme různé oblasti. V Bhakti-rasámrta-sindhu se oceán zprvu dělí na východní, jiţní, západní a severní, přičemţ oblasti v těchto odlišných částech se nazývají vlny. Stejně jako v oceánu jsou neustále různé vlny, ať uţ na straně východní, jiţní, západní nebo jiţní, tak má různé vlny i Bhaktirasámrta-sindhu. V první části jsou čtyři vlny, přičemţ první je všeobecný popis oddané sluţby. Druhá se týká usměrňujících zásad pro vykonávání oddané sluţby a třetí vlna popisuje oddanou sluţbu v extázi. Ve čtvrté je konečný cíl, láska k Bohu. Všechny budou jasně popsány spolu s jejich různými příznaky. Autorizované popisy neboli oddané sluţby, které následují šlépěje předchozích áčárjů, shrnuje následující výrok Šríly Rúpy Gósvámího:,,Prvotřídní oddaná sluţba se vyznačuje sklonem být zcela zaměstnán ve vědomí Kršny, příznivou sluţbou Pánu.`` Znamená to, ţe je moţné si být vědom Kršny také nepříznivě, coţ však nelze povaţovat za čistou oddanou sluţbu. Čistá oddaná sluţba by měla být zbavená veškeré touhy po hmotném zisku nebo po smyslovém poţitku. Tyto touhy se rozvíjejí prostřednictvím plodonosných činností a filozofické spekulace. Lidé se obvykle věnují různým činnostem, aby obdrţeli nějaký hmotný zisk, a většina filozofů předkládá různé návrhy transcendentální realizace v knihách plných slovního kejklířství a spekulace. Čistá oddaná sluţba nesmí být znečištěna plodonosnými činnostmi a filozofickou spekulací. Člověk se musí naučit uvědomování si Kršny neboli čisté oddané sluţbě od autorit prostřednictvím spontánní láskyplné sluţby. Oddaná sluţba je druhem zušlechťování, rozvíjení. Není to pouhá nečinnost pro lidi, kteří jsou rádi nečinní nebo kteří věnují svůj čas tiché meditaci. Pro ně existuje mnoho různých metod, ale rozvíjení vědomí Kršny je něco jiného. Přesné slovo, které v této souvislosti pouţil Šríla Rúpa Gósvámí, je neboli rozvíjení následováním předcházejících učitelů (áčárjů). Jakmile říkáme,,rozvíjení,`` poukazujeme na činnost. Samotné vědomí nám bez činnosti nemůţe pomoci. Všechny činnosti mohou být rozděleny do dvou skupin: do první patří činnosti, jimiţ se člověk snaţí dosáhnout určitého cíle, a do druhé ty, jimiţ se snaţí vyhnout nepříznivým podmínkám. V sanskrtu se nazývají a - kladný a záporný čin. Existuje mnoho příkladů záporného jednání. Nemocný člověk například musí být opatrný a uţívat léky, aby se zbavil nějaké nepříjemné nemoci. Ti, kteří rozvíjejí duchovní ţivot a provádějí oddanou sluţbu, jsou neustále zaměstnáni různými činnostmi. Mohou je vykonávat tělem nebo myslí. Myšlení, cítění a chtění jsou činnosti mysli, a kdyţ chceme něco udělat, činnost se projeví pomocí hrubých tělesných smyslů. Ve svých mentálních činnostech bychom se měli neustále snaţit myslet na Kršnu a plánovat, jak Ho potěšit, a tím jít ve stopách velkých áčárjů a svého duchovního mistra. Existují činnosti těla, činnosti mysli a činnosti řeči. Člověk vědomý si Kršny pouţívá svá slova ke kázání slávy Pána. Tomu se říká Kršny si vědomý člověk svou mysl neustále zaměstnává myšlenkami na činnosti Pána - jak mluví na Kuruovském bitevním poli nebo jak se oddává rozličným zábavám se svými oddanými ve Vrndávaně. Tímto způsobem můţe neustále myslet na činnosti a zábavy Pána. To je mentální rozvíjení vědomí Kršny. Podobně můţeme prokázat mnohé sluţby svými tělesným činnostmi. Avšak všechny takové činnosti musí být ve vztahu ke Kršnovi. Tento vztah naváţeme, kdyţ se spojíme s pravým duchovním mistrem, který je přímým představitelem Kršny v učednické posloupnosti. Provádění činností ve vědomí Kršny tělem by měl řídit duchovní mistr, a my bychom je měli s vírou vykonávat. Spojení s duchovním mistrem se nazývá zasvěcení. Ode dne zasvěcení duchovním mistrem je mezi Kršnou a osobou, která se snaţí pokročit ve vědomí Kršny, navázáno spojení. Bez zasvěcení od pravého duchovního mistra ke skutečnému spojení s uvědomováním si Kršny nikdy nedojde. Uvědomování si Kršny není hmotné. Pán má tři hlavní energie - totiţ vnější energii, vnitřní energii a okrajovou energii. Ţivým bytostem se říká okrajová energie a hmotný vesmírný projev je projevem vnější neboli hmotné energie. Pak existuje duchovní svět, který je projevem vnitřní energie. Kdyţ ţivé

7 bytosti, které se nazývají okrajová energie jednají pod niţší, vnější energií, provádějí hmotné činnosti, a kdyţ se zaměstnají v činnostech pod vnitřní, duchovní energií, jejich činnosti jsou označovány jako činnosti ve vědomí Kršny. To znamená, ţe velké duše neboli velcí oddaní nejednají pod vlivem hmotné energie, ale pod ochranou duchovní energie. Oddaná sluţba, tedy činnosti ve vědomí Kršny jsou přímo pod nadvládou duchovní energie. Jinými slovy energie je druh síly, která můţe být zduchovněna milostí pravého duchovního mistra a Kršny. V Čaitanja-čaritámrtě od Kršnadásy Kavirádţi Gósvámího Šrí Čaitanja uvádí, ţe člověku, který Kršnovou milostí přijde do styku s pravým duchovním mistrem, se dostalo velkého štěstí. Ten, kdo má váţný zájem o duchovní ţivot, dostane od Kršny inteligenci, jejímţ prostřednictvím přijde do styku s pravým duchovním mistrem a jeho milostí pak pokročí ve vědomí Kršny. Vše, co se týká vědomí Kršny, spadá přímo pod duchovní energii - pod Kršnu a duchovního mistra. S hmotným světem to nemá nic společného. Kdyţ mluvíme o,,kršnovi``, míníme tím Nejvyšší Osobnost Boţství, Nejvyššího Pána spolu s Jeho mnoha expanzemi. Expanduje se prostřednictvím svých úplných částí, svých odlišných částí a svých různých energií.,,kršna`` jinými slovy znamená vše a zahrnuje vše. Všeobecně bychom však měli chápat, ţe,,kršna`` znamená Kršna a Jeho osobní expanze. Kršna se expanduje jako Baladéva, Sankaršana, Vásudéva, Aniruddha, Pradjumna, Ráma, Nrsinha a Varáha a také jako mnoho jiných inkarnací a nespočetných Višnuových expanzí. Ve Šrímad Bhágavatamu je napsáno, ţe jich je tolik, kolik je nespočetných vln. Kršna zahrnuje všechny expanze a také své čisté oddané. V Brahmasanhitě stojí, ţe všechny Kršnovy expanze jsou plné věčnosti, blaţenosti a vědomosti. Oddaně slouţit znamená vykonávat činnosti ve vědomí Kršny, činnosti, které jsou příznivé a přinášejí transcendentální radost Nejvyššímu Pánu, Kršnovi. Jakékoliv činnosti, které jsou nepříznivé transcendentálnímu zájmu Pána, nemohou být povaţovány za oddanou sluţbu. Velcí démoni jako Rávana, Kansa a Hiranjakašipu například neustále mysleli na Kršnu, ale mysleli na Něho jako na svého nepřítele. Takové myšlení nemůţeme povaţovat za bhakti neboli za vědomí Kršny. Impersonalisté někdy mylně chápou oddanou sluţbu a oddělují Kršnu od Jeho příslušenství a zábav. Bhagavad-gítá byla například přednesena na Kuruovském bitevním poli a impersonalisté říkají, ţe Kršna je důleţitý, ale Kuruovské bitevní pole je nepodstatné. Oddaní také vědí, ţe s Kuruovským bitevním polem jako takovým nemají co do činění, ale zároveň vědí, ţe,,kršna`` neznamená jen Kršna samotný. Kršna je vţdy doprovázený svými společníky a příslušenstvím. Kdyţ například někdo řekne:,,dej něco k jídlu tomu člověku se zbraněmi``, jíst bude ten člověk a ne zbraně. Oddaný se můţe podobně zajímat o příslušenství a místa - jako je Kuruovské bitevní pole - která mají spojitost s Kršnou, ale jiná bojiště pro něho nemají význam. Zajímá se o Kršnu - o Jeho řeč, Jeho pokyny atd. Toto bitevní pole je důleţité díky Kršnovi. Tím jsme souhrnně vysvětlili, co to vlastně vědomí Kršny je. Bez tohoto chápání si člověk jistě mylně vyloţí, proč se oddaní zajímají o Kuruovské bitevní pole. Ten, kdo má zájem o Kršnu, se začne zajímat i o Jeho různé zábavy a činnosti. Definici čistého oddaného, jak ji podal Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu, lze shrnout takto: jeho sluţba je příznivá a je vţdy ve vztahu ke Kršnovi. Abychom udrţeli čistotu činností ve vědomí Kršny, musíme být zbaveni všech hmotných tuţeb a filozofické spekulace. Jakákoliv jiná touha, neţ touha slouţit Pánu, se nazývá hmotná touha.,,filozofická spekulace`` se týká druhu spekulace, která nakonec dospěje k voidistickému nebo neosobnímu závěru. Takové závěry nemají pro člověka vědomého si Kršny cenu. Pouze zřídka můţe někdo pomocí filozofické spekulace dospět k závěru, ţe by měl uctívat Vásudévu, Kršnu. To je potvrzeno v samotné Bhagavad-gítě. Konečným cílem filozofické spekulace musí být tedy Kršna s pochopením, ţe Kršna je vše, příčina všech příčin, a člověk by se měl Jemu odevzdat. Dospějeme-li k tomuto závěru, pak je filozofický pokrok příznivý, ale je-li závěrem filozofické spekulace voidismus nebo impersonalismus, pak to není bhakti. Karma neboli plodonosné činnosti se někdy chápou jako rituální činnosti. Existuje mnoho lidí, které velice přitahují obřady popsané ve Védách, ale kdyţ člověka začnou přitahovat pouhé obřady bez poznání Kršny, jeho činnosti nejsou pro vědomí Kršny příznivé. Uvědomování si Kršny je ve skutečnosti moţné provádět jednoduše nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním atd. Šrímad Bhágavatam popisuje devět různých způsobů a dělat cokoliv jiného je pro vědomí Kršny nepříznivé. Člověk by měl být tedy neustále ve střehu proti pokleskům. Šríla Rúpa Gósvámí ve své definici bhakti také uvedl slovo (plodonosná práce) jsou činnosti, které nepomáhají člověku dospět k čisté oddané sluţbě. Mnoho podob takzvaného odříkání také není příznivých pro oddanou sluţbu ve vědomí Kršny.

8 Šríla Rúpa Gósvámí téţ citoval následující definici z Nárada-paňčarátry:,,Člověk by měl být prost všech hmotných označení a uvědomováním si Kršny se musí očistit od všeho hmotného znečištění. Měl by se znovu vrátit ke své čisté totoţnosti, ve které své smysly zapojuje ve sluţbě vlastníku smyslů.`` Kdyţ naše smysly slouţí skutečnému vlastníku smyslů, říká se tomu oddaná sluţba. V podmíněném stavu slouţí naše smysly tělesným ţádostem. Jsou-li tytéţ smysly zaměstnány vykonáváním Kršnova příkazu, naše činnosti se nazývají bhakti. Dokud se člověk ztotoţňuje s tím, ţe náleţí k jisté rodině, společnosti nebo jisté osobě, říká se, ţe ho pokrývají označení. Je-li si plně vědom toho, ţe nenáleţí ţádné rodině, společnosti nebo zemi, nýbrţ ţe má věčný vztah s Kršnou, pak pozná, ţe by se jeho energie neměla pouţívat v zájmech takzvané rodiny, společnosti nebo země, ale v zájmech Kršny. To je ušlechtilý cíl a úroveň čisté oddané sluţby ve vědomí Kršny. KAPITOLA PRVNÍ Příznaky čisté oddané sluţby Ve třetím zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 12. a 13. verši Šrímad Bhágavatamu Šríla Kapiladéva poučuje svou matku o následujících příznacích čisté oddané sluţby:,,má drahá matko, mysl Mých čistých oddaných, kteří netouţí po hmotném prospěchu nebo filozofické spekulaci, je tak zaměstnána v Mé sluţbě, ţe Mě nechtějí o nic ţádat - kromě toho, aby Mi mohli slouţit. Neprosí dokonce ani o to, aby se Mnou mohli ţít v Mém sídle.`` Existuje pět druhů osvobození: splynout s Pánem, ţít s Nejvyšším Pánem na stejné planetě, mít stejné rysy jako Pán, uţívat stejného bohatství jako Pán a ţít jako společník Pána. Oddaný nechce ani ţádný z pěti druhů osvobození, o hmotném smyslovém poţitku ani nemluvě. Je spokojený jednoduše tím, ţe s láskou slouţí Pánu. To je příznak čisté oddanosti. Citát Kapiladévy ze Šrímad Bhágavatamu popisuje skutečné postavení čistého oddaného a také definuje základní příznaky čisté oddané sluţby. Rúpa Gósvámí popisuje další příznaky oddané sluţby a dokládá je citáty z různých písem. Uvedl, ţe existuje šest následujících příznaků čisté oddané sluţby: 1) Čistá oddaná sluţba okamţitě odstraňuje všechny druhy hmotného utrpení. 2) Čistá oddaná sluţba je počátkem všeho příznivého. 3) Čistá oddaná sluţba přinese člověku automaticky transcendentální radost. 4) Čistá oddaná sluţba je vzácně dosaţitelná. 5) Ti, kteří čistě oddaně slouţí, se vysmívají dokonce i vysvobození. 6) Čistá oddaná sluţba je jediným způsobem, jak připoutat pozornost Kršny. Kršna je všepřitahující, ale čistá oddaná sluţba přitahuje dokonce i Jeho. To znamená, ţe je transcendentálně silnější neţ samotný Kršna, protoţe je to Kršnova vnitřní síla. Odstranění hmotného utrpení V Bhagavad-gítě Pán říká, ţe člověk by měl zanechat všeho ostatního a odevzdat se Jemu. Také zde slibuje, ţe odevzdanou duši ochrání před reakcemi za všechny hříšné činy. Šríla Rúpa Gósvámí říká, ţe utrpení vyplývající z hříšných činností jsou následkem těchto hříchů a téţ hříchů spáchaných v našich dřívějších ţivotech. Člověk se obvykle dopouští hříšných činností následkem nevědomosti, ale nevědomost neomlouvá a následků za hříšné činnosti nás nezbavuje. Hříšné činnosti jsou dvojího druhu: zralé a nezralé. Hříšné činnosti, za které v současnosti trpíme, se nazývají zralé a hříšné činnosti, které jsou v nás uschovány a za které jsme ještě netrpěli, se povaţují za nezralé. Člověk můţe například spáchat zločin, ale nebýt za něj ještě uvězněn. Jakmile je však vypátrán, okamţitě ho čeká trest. Podobně za některé hříšné činnosti na nás čeká utrpení v budoucnosti a za jiné, které jsou zralé, trpíme v současnosti. Existuje tedy řetěz hříšných činností a je doprovázejícího utrpení. Podmíněné duše trpí za tyto hříchy ţivot za ţivotem. V současném ţivotě trpí následky hříšných činností ze svého minulého ţivota

9 a mezitím si vytváří další utrpení pro svůj budoucí ţivot. Zralé hříšné činnosti se projeví, kdyţ člověk trpí nějakou chronickou nemocí, kdyţ trpí nějakým právním postihem, kdyţ se narodí v nízké a degradované rodině nebo kdyţ je nevzdělaný či velice ošklivý. V současnosti trpíme za mnoho předešlých hříšných činností, a v budoucnosti můţeme trpět za současné, ale všechny reakce hříšných činů lze okamţitě zastavit, zapojíme-li se do uvědomování si Kršny. Důkazem toho je citát Rúpy Gósvámího z jedenáctého zpěvu, čtrnácté kapitoly, 19. verše Šrímad Bhágavatamu. V tomto verši dává Pán Kršna pokyny Uddhavovi:,,Můj drahý Uddhavo, oddaná sluţba je jako ţhnoucí oheň, který můţe spálit na popel neomezené mnoţství paliva, které do něho přiloţíme.`` To znamená, ţe stejně jako planoucí oheň můţe spálit na popel jakékoliv mnoţství paliva, tak oddaná sluţba Pánu můţe spálit veškeré hříšné činnosti. V Gítě si Ardţuna například myslel, ţe bojování je hříšná činnost, ale Kršna ho zaměstnal na bojišti pod svým vedením a bojování se tak stalo oddanou sluţbou. Ardţuna proto nepodléhal ţádné hříšné reakci. Šríla Rúpa Gósvámí cituje další verš ze třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 6. verš třicáté třetí kapitoly, ve kterém Dévahúti oslovuje svého syna Kapiladévu a říká:,,můj drahý Pane, existuje devět různých druhů oddané sluţby, počínaje nasloucháním a opěvováním. Kaţdý, kdo naslouchá Tvým zábavám, opěvuje Tvou slávu, kdo se Ti klaní, kdo na Tebe myslí a tímto způsobem provádí nějaký z devíti druhů oddané sluţby - dokonce i kdyţ je narozen v rodině pojídačů psů (nejniţší třída lidstva) - se okamţitě kvalifikuje pro vykonávání obětí.`` Jak by tedy bylo moţné, aby někdo oddaně slouţil, byl si zcela vědom Kršny a nebyl přitom očištěn? To není moţné. Člověk zaměstnaný v oddané sluţbě je bezpochyby očištěn od všeho znečištění hmotnými hříšnými činnostmi. Oddaná sluţba má skutečně sílu smazat všechny druhy reakcí za hříšné skutky. Oddaný se má nicméně neustále na pozoru, aby se nedopustil nějakých hříšných činností. To je zvláštní kvalifikace oddaného. Šrímad Bhágavatam říká, ţe díky vykonávání oddané sluţby se i člověk, který se narodil v rodině pojídačů psů, můţe zúčastnit provádění obřadů doporučených ve Védách. Předpokládá se, ţe člověk narozený v rodině pojídačů psů většinou není způsobilý k provádění oběti ( ). Kasta kněţí, která se stará o vykonávání obřadů předepsaných ve Védách, se nazývá bráhmanská kasta. Dokud člověk není bráhmanem, nemůţe tyto obřady provádět. Člověk se narodí v bráhmanské rodině nebo v rodině pojídačů psů podle svých předchozích činností. Narodí-li se člověk v rodině pojídačů psů, znamená to, ţe všechny jeho předchozí činnosti byly hříšné. Kdyţ se však dokonce i takový člověk vydá na cestu oddané sluţby a začne zpívat svatá jména Pána - hříšné reakce byly smazány. - je okamţitě způsobilý provádět obřady. Znamená to, ţe jeho V Padma Puráně stojí, ţe existují čtyři druhy následků za hříšné činnosti: (1) následek, který ještě nedozrál, (2) následek v podobě semene, (3) následek, který jiţ dozrál a (4) následek, který je téměř zralý. Je také psáno, ţe všechny čtyři následky jsou u těch, kteří se odevzdají Nejvyšší Osobnosti Boţství, Višnuovi, a s plným vědomím Kršny se zaměstnají v Jeho oddané sluţbě, okamţitě zničeny. Následky označené jako,,téměř zralé`` se vztahují na utrpení, které člověka suţuje v současnosti, a následky,,v podobě semene`` jsou v srdci, kde je jistá zásoba hříšných tuţeb v podobě semen. Sanskrtské slovo znamená, ţe tyto tuţby jsou téměř připraveny vytvořit semeno nebo výsledek semene.,,nezralý následek`` poukazuje na případ, kdy ještě nezačalo klíčení. Z tohoto výroku Padma Purány můţeme chápat, ţe hmotné znečištění je velice jemné. Jeho počátek, dozrávání, výsledky a to, jak je člověk těmito výsledky postiţen v podobě utrpení, jsou částí velkého řetězu. Kdyţ člověk onemocní, je často velice těţké zjistit příčinu nemoci; odkud pochází a jak postupuje. Utrpení z nemoci se však neobjeví znenadání. Vţdy to nějakou dobu trvá. Ve zdravotnictví lékař z opatrnosti preventivně očkuje proti vzrůstajícímu znečištění, a podobně praktickou injekcí na zastavení všech dozrávajících semen našich hříšných činností je jednoduše zapojit se do uvědomování si Kršny. V této souvislosti uvádí Šukadéva Gósvámí v šestém zpěvu, druhé kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu příběh o Adţámilovi, který začal svůj ţivot jako dobrý a svědomitý bráhman, ale v mladistvém věku ho zcela zkazila prostitutka. Na konci zpustlého ţivota ho i navzdory tolika hříchům zachránilo pouhé volání jména,,nárájana`` (Kršna). Šukadéva poukazuje na to, ţe odříkání, dobročinnost a vykonávání obřadů pro zastavení následků hříšných činností se doporučuje, ale to samotné nemůţe odstranit semeno hříšné touhy, jako tomu bylo v případě Adţámily v jeho mládí. Semeno hříšné touhy můţe být odstraněno pouze dosaţením vědomí Kršny, čehoţ lze velice snadno dosáhnout zpíváním mahá-mantry neboli Haré Kršna mantry, jak doporučil Šrí Čaitanja Maháprabhu.

10 Jinými slovy - dokud člověk nepřijme cestu oddané sluţby, nemůţe se zcela zbavit všech následků za hříšné činnosti. Prováděním védských obřadů, rozdáváním peněz na dobročinné účely a odříkáním se člověk můţe dočasně osvobodit od reakcí za hříšné činnosti, ale v příštím okamţiku se musí hříšnými činnostmi opět zaměstnat. Člověk trpící nějakou pohlavní chorobou kvůli přílišnému holdování pohlavnímu ţivotu musí podstoupit velké bolesti při léčbě, a pak je na čas vyléčen. Jelikoţ však nebyl schopen odstranit sexuální touhu ze svého srdce, musí se opět oddávat stejným věcem a stát se obětí stejné nemoci. Léčení můţe poskytnout dočasnou úlevu z utrpení, které tato pohlavní nemoc způsobuje, ale dokud člověk nedostane potřebné vzdělání a nepochopí, ţe pohlavní ţivot je odporný a hodný zavrţení, není moţné, aby se před opakovaným utrpením zachránil. Podobně oběti, dobročinnost a odříkání, které jsou doporučeny ve Védách, mohou u člověka dočasně zastavit hříšné jednání, ale dokud není jeho srdce čisté, bude muset opakovat hříšné činnosti znovu a znovu. Další příklad ze Šrímad Bhágavatamu je o slonu, který přijde k jezeru, velice důkladně se vykoupe a řádně si očistí celé tělo. Jakmile pak vyjde na břeh, znovu vezme prach ze země a rozpráší si ho po čistém těle. Člověk, který nemá rozvinuté vědomí Kršny, nemůţe být zcela zbaven touhy po hříšných činnostech. Ani metody jógy, ani filozofická spekulace a ani plodonosné činnosti nemohou člověka zachránit před semeny hříšných tuţeb. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, kdyţ se člověk zaměstná v oddané sluţbě. Další zmínka je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté druhé kapitole, 39. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Sanatkumára říká:,,můj drahý králi, falešné ego lidské bytosti je tak silné, ţe ji drţí v hmotném bytí jakoby staţenou silným provazem. Pouze oddaní mohou velice snadno přeseknout uzel tohoto silného provazu tím, ţe se zaměstnají ve vědomí Kršny. Ostatní, kteří si nejsou vědomi Kršny, ale kteří se snaţí stát velkými mystiky nebo dělat velké obřady, nemohou dělat pokroky jako oddaní. Je proto povinností všech zaměstnat se v činnostech ve vědomí Kršny a osvobodit se z pevného pouta falešného ega a materialistických činností.`` Pouto falešného ega je způsobeno nevědomostí. Dokud si člověk není vědom své vlastní totoţnosti, bude jistě jednat chybně a zaplete se do hmotného znečištění. Nevědomost o skutečném poznání můţe být odstraněna vědomím Kršny, jak je potvrzeno v Padma Puráně:,,Čistá oddaná sluţba ve vědomí Kršny je nejvyšší osvícení, a přijde-li osvícení, je jako planoucí lesní poţár, který zabíjí všechny nepříznivé hady tuţeb.`` Zde je uveden příklad s lesním poţárem, kdy šířící se ţár okamţitě zabije všechny hady. V lese je na zemi mnoho hadů, a kdyţ dojde k poţáru, spálí se suché listí, coţ hady okamţitě zničí. Zvířata, která mají čtyři nohy, mohou před ohněm utéci nebo se o to alespoň pokusit, ale hady to okamţitě zabije. Podobně ţhnoucí oheň vědomí Kršny je tak silný, ţe okamţitě zabije hady nevědomosti. Vědomí Kršny je příznivé po všech stránkách Šríla Rúpa Gósvámí podal definici, co je vlastně příznivé. Řekl, ţe za skutečně příznivé je moţné povaţovat jen činnosti blahodárné pro všechny lidi na světě. V současné době se různé skupiny lidí zaměstnávají činnostmi pro blaho obce, společnosti nebo národa. Existuje dokonce pokus v podobě Organizace spojených národů, který má pomoci celému světu. Ale národnostní činnosti jsou velice omezené a mají takové nedostatky, ţe všeobecný masový program pro blaho celého světa není prakticky moţný. Hnutí pro vědomí Kršny je však tak pěkné, ţe můţe přinést ten největší prospěch celému lidstvu. Můţe k němu být přitahován kaţdý a kaţdý můţe pocítit výsledek. Rúpa Gósvámí a ostatní vzdělaní učenci jsou zajedno v tom, ţe široká celosvětová propagace hnutí pro vědomí Kršny, které učí oddanou sluţbu, je nejvyšší humanitní činností pro veřejné blaho. To, jak hnutí pro vědomí Kršny můţe připoutat pozornost celého světa a jak kaţdý člověk, který si je vědom Kršny, můţe cítit radost, je uvedeno v Padma Puráně následovně:,,o člověku, který je zaměstnán v oddané sluţbě, plně si vědom Kršny, by se mělo vědět, ţe prokazuje celému světu tu nejlepší sluţbu, a ţe těší kaţdého na světě. Spolu s lidskou společností přináší potěšení dokonce i stromům a zvířatům, protoţe takové hnutí je také začne přitahovat.`` Šrí Čaitanja to prakticky ukázal, kdyţ cestoval přes lesy Dţhárikhanda ve střední Indii a rozšiřoval své sankírtanové hnutí. Tygři, sloni, srnci a všechna ostatní divoká zvířata se k Němu připojili a kaţdý po svém tancoval a zpíval Haré Kršna. Člověk vědomý si Kršny, zapojený do oddané sluţby, navíc můţe vyvinout všechny dobré vlastnosti, které můţeme vidět u polobohů. Šukadéva Gósvámí v pátém zpěvu, osmnácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká:,,můj drahý králi, lidé, kteří mají neochvějnou víru v Kršnu a kteří jsou

11 prosti veškeré dvojakosti, mohou vyvinout všechny dobré vlastnosti polobohů. S oddaným, který má vysoké vědomí Kršny, ţijí rádi i polobozi a z toho můţeme poznat, ţe se v jeho těle vyvinuly jejich vlastnosti.`` Člověk, který si není vědom Kršny, naproti tomu nemá ţádné dobré vlastnosti. Můţe být z akademického hlediska vysoce vzdělaný, ale ve svém skutečném jednání můţe být níţe neţ zvířata. Dokonce i kdyţ je člověk akademicky vysoce vzdělán, nedokáţe-li se dostat nad oblast mentálních činností, je jisté, ţe bude vykonávat pouze materialistické činnosti, a tím pádem zůstane nečistý. V dnešní době existuje mnoho lidí, kteří dostali vysoké vzdělání na materialistických univerzitách, ale ukazuje se, ţe nejsou schopni zapojit se do hnutí pro vědomí Kršny a vyvinout vyšší vlastnosti polobohů. Kršny si vědomý chlapec, i kdyţ podle univerzitní úrovně nemá příliš dobré vzdělání, můţe například okamţitě zanechat veškerého nedovoleného pohlavního ţivota, hazardování, jedení masa a poţívání omamných látek; zatímco ti, kteří si nejsou vědomi Kršny, třebaţe velice vzdělaní, jsou často opilci, pojídači masa, sexuální zhýralci a hazardéři. To jsou praktické důkazy, jak člověk vědomý si Kršny získá lepší vlastnosti, zatímco člověk, který si není vědom Kršny, je nezíská. Vidíme, ţe ani mladíka ve vědomí Kršny nelákají kina, noční podniky, představení nahých tanečnic, restaurace, prodejny s lihovinami atd. Zcela se od nich oprostí. Šetří svůj cenný čas a nepromrhá ho kouřením, pitím, navštěvováním divadel a tancem. Člověk, který si není vědom Kršny, nemůţe obvykle sedět v tichosti ani půl hodiny. Systém jógy učí, ţe kdyţ ztichneš, poznáš, ţe jsi Bůh. Tento systém se můţe zdát dobrý materialistickým lidem, ale jak dlouho vydrţí být ticho? Naoko se mohou posadit k takzvané meditaci, ale ihned po svém jógovém cvičení opět začnou s nedovoleným pohlavním ţivotem, hazardováním, pojídáním masa a ostatními nesmysly. Člověk vědomý si Kršny se však postupně povýší beze snahy o takzvanou tichou meditaci. Jednoduše tím, ţe je zaměstnaný ve vědomí Kršny, okamţitě zanechá celého toho nesmyslu a vyvine vyšší charakter. Člověk vyvine nejvyšší charakter tím, ţe se stane čistým oddaným Kršny. Závěr je tedy takový, ţe nikdo nemůţe mít ţádné dobré vlastnosti, nedostává-li se mu vědomí Kršny. Štěstí ve vědomí Kršny Šríla Rúpa Gósvámí analyzoval různé zdroje štěstí. Rozdělil štěstí na tři skupiny: (1) štěstí získané z hmotného poţitku, (2) štěstí získané ze ztotoţňování se s nejvyšším Brahmanem a (3) štěstí získané z vědomí Kršny. V Tantra-šástře říká Šiva své ţeně Satí:,,Má drahá choti, člověk, který se odevzdal lotosovým nohám Góvindy, a který tak vyvinul čisté vědomí Kršny, můţe velice snadno obdrţet všechny dokonalosti, po kterých touţí impersonalisté, a navíc můţe uţívat štěstí čistých oddaných.`` Štěstí získané z čisté oddané sluţby je ze všeho největší, protoţe je věčné. Štěstí z hmotné dokonalosti nebo z toho, ţe člověk pozná, ţe je Brahman, je niţší, protoţe je pomíjivé. Není moţné zabránit ztrátě hmotného štěstí a je i velká pravděpodobnost, ţe člověk ztratí duchovní štěstí získané ze ztotoţňování se s neosobním Brahmanem. Můţeme vidět, ţe velcí májávádští (neosobní) sannjásíni - vysoce vzdělané a téměř realizované duše - se někdy začínají věnovat politickým nebo společensky prospěšným činnostem. Je to způsobeno tím, ţe neosobní pojetí jim ve skutečnosti nepřináší nejvyšší transcendentální štěstí, a proto musejí sestoupit na hmotnou úroveň a zapojit se do světských činností. Existuje mnoho příkladů, zvláště v Indii, kdy májávádští sannjásíni znovu poklesli na hmotnou úroveň. Člověk, který si je plně vědomý Kršny, se však nikdy na ţádnou z hmotných úrovní nevrátí. Je si vědom toho, ţe ţádné hmotně prospěšné činnosti, ať jsou jakkoli lákavé a přitaţlivé, se nemohou srovnávat s duchovními činnostmi ve vědomí Kršny. Mystických dokonalostí, kterých dosahují úspěšní jógíni, je celkem osm. je síla, pomocí které se člověk můţe tak zmenšit, ţe vstoupí do kamene. Pokrok moderní vědy nám také umoţnil vstoupit do kamene, protoţe nám umoţňuje hloubit mnoho podzemních drah procházejících kopci atd. Mystické dokonalosti - snahy proniknout do kamene ( ) - dosáhla tedy materialistická věda také. Podobně kaţdá neboli dokonalost je hmotné umění. Pomocí jedné se můţe například člověk stát tak lehkým, ţe je schopen vznášet se ve vzduchu nebo ve vodě. Moderní vědci to dělají také. Létají ve vzduchu, plují na vodní hladině a cestují pod vodou.

12 Srovnáme-li všechny mystické jógové dokonalosti ( ) se hmotnými dokonalostmi, zjistíme, ţe materialističtí vědci usilují o stejné věci. Ve skutečnosti tedy není rozdíl mezi mystickou dokonalostí a materialistickou dokonalostí. Jeden německý učenec řekl, ţe takzvaných jógových dokonalostí jiţ moderní vědci dosáhli a proto se jimi nezabýval. Byl natolik inteligentní, ţe se vydal do Indie, aby se naučil, jak porozumět svému věčnému vztahu k Nejvyššímu Pánu pomocí bhakti-jógy, oddané sluţby. V oblasti mystických dokonalostí jsou určité procesy, kterých materialističtí vědci ještě nebyli schopni dosáhnout. Mystický jógí se můţe například dostat na sluneční planetu po slunečních paprscích. Tato dokonalost se nazývá Podobně se jógí můţe dotknout svým prstem Měsíce. Moderní vědci sice létají na Měsíc za pomoci vesmírných lodí, ale mají s tím mnoho potíţí, zatímco lidé s mystickou dokonalostí mohou natáhnout ruku a dotknout se Měsíce prstem. Tato se nazývá neboli přivlastňování. S se můţe dokonalý mystický jógín dotknout nejen Měsíce, ale můţe natáhnout ruku kamkoliv a vzít si cokoliv chce. Můţe sedět na jednom místě, a chce-li, můţe ze zahrady tisíce kilometrů vzdálené utrhnout ovoce. To je. Moderní vědci vytvořili nukleární zbraně, se kterými mohou zničit nepatrnou část této planety, ale pomocí jógové známé jako můţe člověk stvořit a zničit celou planetu pouhým přáním. Další dokonalost se nazývá a s touto dokonalostí můţe člověk přivést kohokoliv pod svou kontrolu. Je to druh hypnózy, které je téměř nemoţné odolat. Někdy shledáme, ţe jógín, který se trochu naučil této mystické síle ( ), vyjde mezi lidi a mluví různé nesmysly, ovládne jejich mysl, zneuţije je, vezme jim peníze a pak odejde. Existuje další mystická dokonalost, která je známá jako (magie). Pomocí síly můţe člověk dosáhnout všeho, čeho se mu zachce. Můţe si například nechat do oka vtéci vodu a pak ji opět nechat vytéci z oka ven. Pouze svým přáním můţe provádět takové úţasné činnosti. Nejvyšší dokonalost mystické síly se nazývá Je to také magie, ale zatímco síla umoţňuje vyvolat úţasné jevy v rámci přírodních zákonů, umoţňuje člověku odporovat přírodě - jinými slovy dělat nemoţné. Dosaţením těchto jógových materialistických dokonalostí můţe člověk získat mnoho pomíjivého štěstí. Lidé pošetile zamilovaní do třpytu moderního materialistického pokroku si myslí, ţe hnutí pro vědomí Kršny je pro méně inteligentní lidi. Myslí si:,,jsem na tom se svým hmotným pohodlím lépe, kdyţ mám hezký byt, rodinu a uţívám pohlavního ţivota.`` Tito lidé nevědí, ţe kaţdým okamţikem mohou o své postavení přijít. Pro svou nevědomost nevědí, ţe skutečný ţivot je věčný. Pomíjivé pohodlí těla není ţivotním cílem. Je to pouze temná nevědomost, ţe se lidé zamilují do lesku hmotného pohodlí. Šríla Bhaktivinóda Thákura proto řekl, ţe rozvoj hmotného poznání udělá z člověka ještě většího hlupáka, neţ byl předtím, protoţe svým třpytem způsobí, ţe člověk zapomene na svou skutečnou totoţnost. Je to naše záhuba, protoţe lidská ţivotní podoba je určena k osvobození z hmotného znečištění. S rozvojem hmotného poznání se lidé stále více a více zaplétají do hmotného bytí. Nemají před touto katastrofou naději na záchranu. V Hari-bhakti-sudhódaji stojí, ţe Prahláda Mahárádţa, velký oddaný Pána, se modlil k Nrsinhadévovi (inkarnace napůl člověk, napůl lev) následovně:,,můj drahý Pane, znovu se modlím k Tvým lotosovým nohám pouze o to, abych mohl být pevnější v oddané sluţbě. Modlím se pouze, aby mé vědomí Kršny mohlo být silnější a stálejší, protoţe štěstí získané z vědomí Kršny a oddané sluţby je tak mocné, ţe zahrnuje všechny ostatní dokonalosti náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a dokonce i osvobození z hmotného bytí.`` Čistý oddaný ve skutečnosti neusiluje o ţádnou z těchto dokonalostí, protoţe štěstí získané z oddané sluţby je tak transcendentální a tak neomezené, ţe se s ním jiné štěstí nedá srovnat. Říká se, ţe kapka štěstí z vědomí Kršny je neporovnatelná s oceánem štěstí získaného z jiných činností. Kaţdý, kdo vykonal byť jen trochu čisté oddané sluţby, můţe všechny ostatní druhy štěstí získané z náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a osvobození velice snadno odvrhnout. Jeden velký oddaný Šrí Čaitanji se jmenoval Khólávéčá Šrídhara. Byl velice chudý. Měl malý obchod - prodával kelímky vyrobené z banánovníkových listů a jeho příjem byl téměř nulový; přesto utrácel padesát procent svého malého příjmu na uctívání Gangy a s druhými padesáti procenty nějakým způsobem ţil. Šrí Čaitanja se jednou svému důvěrnému oddanému Khólávéčovi Šrídharovi zjevil a nabídl mu všechno bohatství, jaké bude chtít. Šrídhara však řekl Pánovi, ţe nechce nic hmotného.

13 S tím, co měl, byl docela šťastný a chtěl získat pouze neochvějnou víru a oddanost lotosovým nohám Šrí Čaitanji. Takový je postoj čistých oddaných. Mohou-li být zaměstnáni dvacet čtyři hodiny denně v oddané sluţbě, nechtějí nic jiného, ani štěstí plynoucí z osvobození nebo splynutí s Nejvyšším. V Nárada-paňčarátře je také řečeno, ţe kaţdý, kdo i jen trochu oddaně slouţí, nedbá ani za mák o ţádný druh štěstí získaný z náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a všech pěti druhů osvobození. Jakýkoliv druh štěstí získaný z náboţenství, hospodářského rozvoje, osvobození a smyslového poţitku se ani neodváţí proniknout čistému oddanému do srdce. Stejně jako osobní druţky a sluţebnice královny ji se vší úctou následují, podobně radosti náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a osvobození následují oddanou sluţbu Pánu. Jinými slovy, čistý oddaný nepostrádá ţádný druh štěstí získaného z nějakého jiného zdroje. Nechce nic jiného neţ sluţbu Kršnovi, ale i kdyby nějakou jinou touhu měl, Pán mu ji vyplní aniţ o to oddaný ţádá. Vzácnost čisté oddané sluţby K přípravnému stádiu duchovního ţivota patří různé druhy odříkání, pokání a podobné procesy pro dosaţení seberealizace. Ovšem i kdyţ jejich vykonavatel nemá ţádnou hmotnou touhu, nemůţe dosáhnout čisté oddané sluţby. Snaţit se dosáhnout oddané sluţby sám není také příliš nadějné, protoţe Kršna neobdaří oddanou sluţbou jen tak někoho. Kršna můţe snadno poskytnout člověku hmotné štěstí nebo dokonce osvobození, ale nijak lacino nesouhlasí s tím, aby někoho zaměstnal ve své oddané sluţbě. Oddané sluţby je moţné dosáhnout pouze milostí čistého oddaného. V Čaitanja-čaritámrtě (Madhja ) se říká:,,milostí duchovního mistra, který je čistým oddaným, a milostí Kršny můţe člověk dosáhnout úrovně oddané sluţby. Ţádný jiný způsob neexistuje.`` Vzácnost oddané sluţby také potvrzuje Tantra-šástra, kde Šiva říká Satí:,,Má drahá Satí, je-li někdo velmi dobrým filozofem a analyzuje různé procesy poznání, můţe dosáhnout osvobození z hmotného zapletení. Prováděním obětí doporučených ve Védách se můţe povýšit na úroveň zboţných činností a tak si uţívat hmotného pohodlí v plné míře. Všechny tyto snahy však mohou těţko přinést oddanou sluţbu Pánu, byť se o ni pomocí takových procesů člověk pokouší po mnoho tisíc zrození.`` Prahláda Mahárádţa také potvrzuje ve Šrímad Bhágavatamu, ţe vlastní snaha nebo pokyny vyšších autorit nemohou přinést oddanou sluţbu. Člověk musí být poţehnán prachem z lotosových nohou čistého oddaného, který nemá ani jedinou hmotnou touhu. V pátém zpěvu, šesté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu říká také Nárada Judhišthirovi:,,Můj drahý králi, Kršna, známý jako Mukunda, je věčným ochráncem Pánduovců a Jaduovců. Je také tvým duchovním mistrem a rádcem v kaţdém ohledu. On je tvým jediným Bohem hodným uctívání. Je velice laskavý a drahý a řídí všechny tvé činnosti; jak osobní, tak rodinné. A nejen to, někdy nosí tvé vzkazy, jako by byl tvůj posel! Můj drahý králi, dostalo se ti velkého štěstí, protoţe všem ostatním se o přízních, kterými tě Nejvyšší Pán obdařil, ani nesní.`` Z tohoto verše vyplývá, ţe Pán snadno poskytne osvobození, ale jen zřídkakdy souhlasí s tím, aby poskytl nějaké duši oddanou sluţbu, protoţe oddanou sluţbou oddaný získává Pána samotného. Štěstí pocházející ze splynutí s Nejvyšším Šríla Rúpa Gósvámí řekl, ţe kdyţ se neboli štěstí ze splynutí s Nejvyšším znásobí trilionkrát, stále se nemůţe srovnat s nepatrným zlomkem štěstí získaného z oceánu oddané sluţby. V Hari-bhakti-sudhódaji říká Prahláda Mahárádţa, kdyţ uspokojuje svými modlitbami Šrí Nrsinhadévu:,,Můj drahý Pane vesmíru, ve Tvé přítomnosti pociťuji transcendentální potěšení a splynul jsem s oceánem štěstí. Ve srovnání s tímto oceánem blaţenosti nyní nepovaţuji štěstí brahmánandy za nic většího, neţ je mnoţství vody v otisku kravského kopyta.`` Podobně je to potvrzeno v Bhávártha-dípice, komentáři Šrídhary Svámího ke Šrímad Bhágavatamu:,,Můj drahý Pane, někteří ze šťastných lidí, kteří plavou v oceánu nektaru oddanosti, a kteří vychutnávají nektar z vyprávění o Tvých zábavách, jistě znají extáze, které okamţitě zmenší hodnotu štěstí získaného z náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a osvobození. Takový transcendentální oddaný nepovaţuje ţádný jiný druh štěstí kromě oddané sluţby za nic lepšího, neţ je stéblo slámy na ulici.`` Oddaná sluţba přitahuje Kršnu Šríla Rúpa Gósvámí řekl, ţe oddaná sluţba přitahuje dokonce i Kršnu. Kršna přitahuje všechny, ale oddaná sluţba přitahuje Kršnu. Symbolem oddané sluţby na nejvyšším stupni je Rádhárání. Kršna se

14 nazývá Madana-móhana, coţ znamená, ţe je přitaţlivější neţ tisíce Amorů, ale Rádhárání je přesto ještě přitaţlivější, protoţe přitahuje i Kršnu. Oddaní Jí proto říkají Madana-móhana-móhiní - ta, která přitahuje toho, jenţ přitahuje Amora. Vykonávat oddanou sluţbu znamená jít ve stopách Rádhárání. Oddaní ve Vrndávaně se utíkají pod ochranu Rádhárání, aby ve své oddané sluţbě dosáhli dokonalosti. Oddaná sluţba není činností hmotného světa; ovládá ji přímo Rádhárání. Bhagavad-gítá potvrzuje, ţe mahátmové neboli velké duše jsou pod ochranou vnitřní energie - Rádhárání. Jelikoţ je oddaná sluţba pod přímou vládou vnitřní energie Kršny, přitahuje dokonce i Kršnu samotného. Kršna tuto skutečnost potvrzuje v jedenáctém zpěvu, čtrnácté kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říká:,,můj drahý Uddhavo, věz, ţe přitaţlivost, kterou cítím k oddané sluţbě svých oddaných, nelze vzbudit ani prováděním mystické jógy, ani filozofickou spekulací, oběťmi, studiem Védánty, prováděním přísného odříkání či rozdáním všeho na dobročinné účely. To jsou zajisté velice pěkné činnosti, ale tolik, jako transcendentální láskyplná sluţba, kterou Mi prokazují Moji oddaní, Mě nepřitahují.`` Jak Kršnu přitahuje oddaná sluţba Jeho oddaných popisuje Nárada v sedmém zpěvu, desáté kapitole, 48. a 49. verši Šrímad Bhágavatamu. Nárada zde oslovuje krále Judhišthiru, který opěvoval charakter Prahlády Mahárádţi. Oddaný vţdy oceňuje činnosti ostatních oddaných. Judhišthira Mahárádţa oceňoval vlastnosti Prahlády, a to je příznak čistého oddaného. Čistý oddaný si o sobě nikdy nemyslí, ţe je velkým oddaným; vţdy si myslí, ţe ostatní oddaní jsou větší neţ on. Král si myslel:,,prahláda Mahárádţa je skutečný oddaný Pána; já nejsem nic``, a kdyţ takto uvaţoval, Nárada mu řekl:,,můj drahý králi Judhišthiro, vy (Pánduovští bratři) jste jediní šťastní lidé v tomto světě. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se zjevil na této planetě a chová se k vám jako obyčejná lidská bytost. Je za všech okolností neustále s vámi. Ţije s vámi a skrývá se před zraky ostatních. Ostatní nemohou pochopit, ţe je Nejvyšší Pán, ale s vámi ţije jako váš bratranec, jako váš přítel a dokonce jako váš posel. Musíš tedy vědět, ţe nikdo v tomto světě není šťastnější neţ vy.`` Kdyţ se Kršna v Bhagavad-gítě zjevil ve své vesmírné podobě, Ardţuna se modlil:,,můj drahý Kršno, povaţoval jsem Tě za svého bratrance a druha, a proto jsem k Tobě byl mnohokrát neuctivý, a nazýval Tě, Kršno` nebo, příteli`. Ty jsi však tak veliký, ţe tomu nemohu porozumět.`` Takové bylo postavení Pánduovců; ačkoliv je Kršna Nejvyšší Osobnost Boţství, největší ze všech velikých, přesto s těmito královskými bratry zůstával. Přitahovala Ho jejich oddanost, přátelství a láska. To dokazuje velikost oddané sluţby. Můţe přitahovat dokonce i Nejvyšší Osobnost Boţství. Bůh je velký, ale oddaná sluţba je větší neţ Bůh, protoţe Ho přitahuje. Lidé, kteří oddaně neslouţí, nemohou nikdy pochopit, jak velkou má prokazování sluţby Pánu cenu. KAPITOLA DRUHÁ Počáteční stupně oddanosti Šríla Rúpa Gósvámí popisuje v Bhakti-rasámrta-sindhu tři kategorie oddané sluţby, a to oddanou sluţbu v praxi, oddanou sluţbu v extázi a oddanou sluţbu s čistou láskou k Bohu. Kaţdá skupina má mnoho pododdělení. Obecně chápeme, ţe v kategorii oddané sluţby v praxi existují dvě různé vlastnosti, oddaná sluţba v extázi má čtyři vlastnosti a oddaná sluţba s čistou láskou k Bohu má šest vlastností. Šríla Rúpa Gósvámí je vysvětlí později. V této souvislosti Šríla Rúpa Gósvámí naznačil, ţe člověk vhodný pro vědomí Kršny neboli pro oddanou sluţbu můţe být klasifikován podle své určité chuti. Řekl, ţe oddaná sluţba je proces, který pokračuje z předcházejícího ţivota. Nikdo se nemůţe zapojit do oddané sluţby aniţ s ní měl nějaký předchozí styk. Řekněme, ţe se v tomto ţivotě věnuji oddané sluţbě do určité míry. Cokoliv udělám však nebude ztraceno, ani kdyţ to není vykonáno na sto procent správně. V příštím ţivotě začnu z téhoţ místa, kde jsem v tomto ţivotě přestal. Tímto způsobem oddaná sluţba neustále pokračuje. Ale dokonce i kdyţ nepokračuje - stačí, ţe se člověk pouhou náhodou začne zajímat o pokyny čistého oddaného, a můţe být přijat a dělat pokroky v oddané sluţbě. Pro lidi, kteří mají přirozenou chuť porozumět knihám jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam, je oddaná sluţba snazší neţ pro ty, kteří přivykli pouze mentální spekulaci a argumentativním procesům.

15 Podporuje to mnoho autoritativních tvrzení vzdělaných učenců dávných časů. Podle jejich názoru můţe být člověk ovládán jistým přesvědčením získaným ze svých vlastních argumentů a rozhodnutí. Další člověk, který můţe být lepší logik, pak můţe jeho závěry vyvrátit a ustanovit nová tvrzení. Cesta argumentů takto nebude nikdy bezpečná či nezvratná. Šrímad Bhágavatam proto doporučuje, aby člověk šel ve stopách autorit. Šríla Rúpa Gósvámí podává v Bhakti-rasámrta-sindhu obecný popis oddané sluţby. Jak jiţ bylo dříve uvedeno, oddaná sluţba můţe být rozdělena do tří kategorií - oddaná sluţba v praxi, oddaná sluţba v extázi a oddaná sluţba s čistou láskou k Bohu. Nyní má Šríla Rúpa Gósvámí v úmyslu popsat oddanou sluţbu v praxi. Praxe znamená zaměstnávat smysly určitým druhem práce. Oddaná sluţba v praxi tedy znamená zaměstnat naše smyslové orgány ve sluţbě Kršnovi. Některé ze smyslů jsou určeny pro získávání poznání a některé jsou určeny pro vykonávání závěrů našeho myšlení, cítění a chtění. Praxe znamená zaměstnání jak mysli, tak smyslů v praktické oddané sluţbě. Tato praxe nemá vyvinout něco umělého. Dítě se například učí chodit. Chodit není nepřirozené. Schopnost chodit je od počátku v dítěti skrytá a pouze s trochou praxe začne chodit velice pěkně. Podobně oddaná sluţba Nejvyššímu Pánu je přirozený instinkt kaţdé ţivé bytosti. Dokonce i necivilizovaní lidé jako je domorodé obyvatelstvo se uctivě klaní nějakému úţasnému úkazu přírodních zákonů a uvědomují si, ţe za tímto úţasným úkazem nebo jevem je něco svrchovaného. Toto vědomí nalezneme v kaţdé ţivé bytosti a u těch, kteří jsou hmotně znečištěni, leţí v dřímajícím stavu. Jakmile se toto vědomí očistí, nazývá se vědomí Kršny. Existují předepsané způsoby, jak zapojit naše smysly a mysl, abychom probudili své dřímající vědomí lásky ke Kršnovi, stejně jako dítě můţe s trochou praxe začít chodit. Ten, kdo nemá k chůzi základní předpoklady, se nemůţe naučit chodit na základě praxe. Vědomí Kršny nemůţe být probuzeno pouhou praxí. Taková praxe neexistuje. Přejeme-li si vyvinout svoji přirozenou schopnost oddaně slouţit, existuje určitý postup, který kdyţ přijmeme a vykonáváme, způsobí, ţe se naše dřímající schopnost probudí. Této praxi se říká Hmotná energie drţí svým vlivem kaţdou ţivou bytost v nepřirozeném šílenství. Ve Šrímad Bhágavatamu se říká:,,obecně se dá říci, ţe podmíněná duše je šílená, protoţe se neustále zaměstnává činnostmi, které zapříčiňují otroctví a utrpení.`` Duše je ve svém původním postavení šťastná, blaţená, věčná a plná poznání. Jen kdyţ se zaplete do hmotných činností, začne být nešťastná, pomíjivá a plná nevědomosti. Způsobuje to jsou,,činy, které se nemají dělat``. Musíme se proto cvičit v, coţ znamená ráno obětovat (uctívat Boţstva), vyhýbat se určitým hmotným činnostem, prokazovat úctu duchovnímu mistrovi a dodrţovat mnoho jiných pravidel a příkazů, které zde budou jeden po druhém probrány. Taková praxe člověku pomůţe vyléčit se z šílenství. Jako pokyny psychiatra vyléčí duševní chorobu člověka, tak vyléčí podmíněnou duši z jejího šílenství způsobeného vlivem máji, hmotné iluze. Nárada Muni se o zmínil v sedmém zpěvu, první kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu. Řekl králi Judhišthirovi:,,Můj drahý králi, člověk musí upoutat svou mysl na Kršnu jakýmkoliv způsobem.`` Tomu se říká vědomí Kršny. Povinností áčárji, duchovního mistra, je nalézt pro svého učedníka způsob, jak upoutat mysl na Kršnu. Tak začíná. Šrí Čaitanja Maháprabhu nám dal za tímto účelem autorizovaný program, v jehoţ středu je zpívání Haré Kršna mantry. Zpívání má takovou moc, ţe okamţitě člověka připoutá ke Kršnovi. Tak začíná. Člověk musí jakýmkoliv způsobem upoutat svou mysl na Kršnu. Velký světec Ambaríša Mahárádţa upoutal svou mysl na Kršnu, i kdyţ byl král a měl velkou zodpovědnost. Podobně kaţdý, kdo se pokouší takto upoutat svou mysl, velice rychle pokročí v úspěšném obnovení svého původního vědomí Kršny. neboli praxe oddané sluţby se dělí na dvě části. První část se nazývá sluţba podle usměrňujících zásad; člověk musí dodrţovat různé usměrňující zásady podle nařízení duchovního mistra nebo na základě autoritativních písem a nepřipadá v úvahu, ţe je odmítne. Této sluţbě se říká neboli usměrněná. Člověk ji musí plnit bez námitek. Následující část se nazývá se vztahuje na úroveň, na které člověk díky dodrţování usměrňujících zásad začne být trochu více poután ke Kršnovi a vykonává oddanou sluţbu z přirozené lásky. Člověk zaměstnaný v oddané sluţbě můţe být například poţádán, aby brzy ráno vstával a dělal coţ je jeden z prvků uctívání Boţstev. Zpočátku vstává brzy ráno a provádí na příkaz duchovního mistra, ale pak vyvine skutečné pouto. Kdyţ dospěje k této připoutanosti, sám od sebe se snaţí zdobit

16 Boţstva a připravit různé druhy šatů a přemýšlí o různých plánech, jak pěkně provádět svou oddanou sluţbu. Takové prokazování láskyplné sluţby spadá do kategorie praxe, je ale spontánní. Praxe oddané sluţby,, tedy můţe být rozdělena na dvě části - usměrněná a spontánní. Rúpa Gósvámí popisuje první část oddané sluţby neboli následovně:,,nemá-li člověk ţádné pouto, neprokazuje-li ţádnou spontánní láskyplnou sluţbu Pánu, je zaměstnán ve sluţbě Pánu pouze z poslušnosti k nařízením duchovního mistra či na základě písem. Taková sluţba z povinnosti se nazývá `` Zásady jsou také popsány ve druhém zpěvu, první kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí poučuje umírajícího Maharádţu Paríkšita, jak by měl jednat. Maharádţa Paríkšit potkal Šukadévu Gósvámího pouhý týden před svou smrtí a král si nebyl jistý tím, co má před svým odchodem vykonat. Přišlo tam také mnoho jiných světců, ale ţádný mu nemohl dát náleţité pokyny. Šukadéva Gósvámí mu však řekl:,,můj drahý králi, chceš-li umírat beze strachu, aţ tě za týden zastihne smrt (neboť ve skutečnosti kaţdý se okamţiku smrti bojí), pak musíš okamţitě začít naslouchat, opěvovat a vzpomínat na Boha.`` Můţe-li člověk zpívat a poslouchat Haré Kršna a neustále vzpomínat na Kršnu, pak se jistě zbaví strachu před smrtí, která můţe přijít kaţdým okamţikem. Šukadéva Gósvámí zde řekl, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství je Kršna. Šukadéva proto doporučil, aby člověk neustále naslouchal o Kršnovi. Nedoporučoval zpívat a naslouchat o polobozích. Májávádí (impersonalisté) říkají, ţe člověk můţe zpívat jakékoliv jméno, ať uţ jméno Kršny nebo jména polobohů, a ţe výsledek bude stejný. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Podle autorizovaného výkladu Šrímad Bhágavatamu musí člověk naslouchat a zpívat pouze o Šrí Višnuovi (Kršnovi). Šukadéva Gósvámí tedy doporučil Maharádţovi Paríkšitovi, ţe chce-li se člověk zbavit strachu před smrtí, musí se všemi moţnými způsoby snaţit naslouchat, opěvovat a vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršnu. Poznamenal také, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství je znamená,,nadduše všech``. Kršna je také označen jako nejvyšší vládce, který sídlí v srdcích všech. Začneme-li být přitahováni ke Kršnovi, ochrání nás před veškerým nebezpečím. V Bhagavad-gítě je řečeno, ţe kaţdý, kdo se stane oddaným Pána, nebude nikdy přemoţen. Ostatní jsou však vţdy přemoţeni.,,přemoţen`` znamená, ţe po obdrţení lidské ţivotní podoby se člověk nedostane ze zapletení rození a smrti, a tak ztratí svou jedinečnou příleţitost. Takový člověk neví, kam ho zákony přírody uvrhnou. Řekněme, ţe člověk nevyvine vědomí Kršny v lidské ţivotní podobě. Bude uvrţen do koloběhu rození a smrti zahrnujícího ţivotních druhů a jeho duchovní totoţnost zůstane ztracena. Neví, zdali z něj bude rostlina nebo šelma nebo pták nebo něco jiného; existuje mnoho ţivotních druhů. Pro obnovení našeho původního vědomí Kršny doporučuje Rúpa Gósvámí velice upřímně upnout svou mysl jakýmkoliv způsobem na Kršnu a tím se také zbavit strachu ze smrti. Svůj další osud po smrti neznáme, neboť jsme zcela pod nadvládou zákonů přírody. Pouze Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je vládce přírodních zákonů. Odevzdáme-li se upřímně Kršnovi, přestaneme se bát, ţe budeme uvrţeni zpět do koloběhu mnoha ţivotních druhů. Upřímný oddaný bude jistě přemístěn do Kršnovy říše, jak potvrzuje Bhagavad-gítá. V Padma Puráně se doporučuje tentýţ proces. Říká se v ní, ţe člověk by měl neustále vzpomínat na Šrí Višnua. Tomu se říká neboli meditace - neustále vzpomínat na Kršnu. Říká se, ţe člověk má meditovat s myslí upřenou na Višnua. Padma Purána doporučuje, abychom meditací neustále upínali svou mysl na podobu Višnua a nezapomínali na Něj ani na okamţik. Tato úroveň vědomí se nazývá neboli tranz. Měli bychom si vţdy uspořádat činnosti svého ţivota tak, abychom neustále vzpomínali na Višnua, na Kršnu. To je vědomí Kršny. Je jedno, zda soustředíme svou mysl na čtyřrukou podobu Višnua nebo na podobu dvojrukého Kršny. Padma Purána doporučuje: jakýmkoliv způsobem neustále mysli na Višnua a za ţádných okolností na Něj nezapomeň. To je vlastně ta nejzákladnější ze všech usměrňujících zásad. Přijde-li od nadřízeného příkaz něco vykonat, současně ho doprovází i zákaz. Zní-li příkaz, abychom neustále vzpomínali na Kršnu, zákaz je, abychom na Něj nikdy nezapomněli. V tomto jednoduchém příkazu a zákazu jsou shrnuty všechny usměrňující zásady. Tato usměrňující zásada platí pro všechny varny a ášramy; kasty i zaměstnání. Existují čtyři varny, totiţ bráhmani (kněţí a intelektuálové), kšatrijové (válečníci a státníci), vaišjové (obchodníci a farmáři) a šúdrové (dělníci a sluhové). A existují také čtyři ášramy, totiţ brahmačarja (studentský ţivot), grhastha (hospodář), vánaprastha (ţivot v ústraní) a sannjása (odříkání). Usměrňující zásady nemají dodrţovat jenom brahmačáríni (studenti v celibátu), ale vztahují se na všechny. Nezáleţí na tom, zda je

17 člověk začátečník - brahmačárí - nebo velice pokročilý - sannjásí. Zásada neustále vzpomínat na Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, a nezapomenout na Něj ani na okamţik je určena pro všechny za všech okolností. Řídíme-li se touto zásadou, všechna ostatní pravidla a nařízení budou automaticky splněna. Všechna ostatní pravidla a příkazy bychom měli chápat jako pomocnice nebo sluţebnice této základní zásady. Předepsaná pravidla a příkazy a jejich reakce jsou uvedeny ve 2. a 3. verši páté kapitoly jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Čamasa Muni, jeden z devíti světců, kteří přišli poučit krále Nimiho, oslovil krále a řekl:,,čtyři společenské třídy, totiţ bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové, pocházejí z různých částí vesmírné podoby Nejvyššího Pána. Bráhmani pocházejí z hlavy, kšatrijové z paţí, vaišjové z pasu a šúdrové z nohou. Podobně sannjásíni pocházejí z hlavy, vanáprasthové z paţí, grhasthové z pasu a brahmačárí z nohou.`` Různé společenské skupiny a stupně duchovního pokroku se posuzují z hlediska kvalifikace. V Bhagavad-gítě je potvrzeno, ţe čtyři společenské řády a čtyři duchovní stavy stvořil Pán sám podle různých individuálních vlastností. Jako různé části těla vykonávají různé druhy činností, stejně tak společenské a duchovní skupiny vykonávají různé činnosti podle kvalifikace a postavení. Středem činností je však vţdy Nejvyšší Osobnost Boţství. Jak potvrzuje Bhagavad-gítá:,,Pán je nejvyšší poţivatel.`` Ať uţ je člověk bráhman nebo šúdra, musí svými činnostmi uspokojit Nejvyššího Pána. Potvrzuje to také Šrímad Bhágavatam; veršem, který zní:,,kaţdý musí konat svou určitou povinnost, avšak dokonalost této práce se má měřit podle toho, jak dalece bude Pán s takovými činnostmi spokojen.`` Je zde nařízeno, ţe člověk musí jednat úměrně svému postavení, a takovými činnostmi musí uspokojit Nejvyšší Osobnost, jinak ze svého postavení poklesne. Zaměstnáním bráhmana, který je zrozen z hlavy Pána, je například kázat transcendentální védské zvukové vibrace neboli Bráhman je hlava, a proto musí rozšiřovat transcendentální zvuk a musí také jíst ve jménu Nejvyššího Pána. Kdyţ bráhman jí, měli bychom v souladu s védskými příkazy chápat, ţe jeho prostřednictvím jí Osobnost Boţství. Neznamená to však ţe bráhman by měl pouze jíst ve jménu Pána a nekázat poselství Bhagavad-gíty světu. Ten, kdo káţe poselství Gíty, je ve skutečnosti Kršnovi velice drahý, jak potvrzuje Gítá samotná. Takový kazatel je skutečný bráhman a nabídneme-li mu jídlo, dáme najíst přímo Nejvyššímu Pánu. Podobně kšatrija musí ochraňovat lidi před nástrahami máji. To je jeho povinnost. Jakmile například Maharádţa Paríkšit uviděl, ţe černý muţ, jehoţ jméno bylo Kali (Nezaměnit s Kálí, polobohyní, která je ničícím rysem hmotné přírody.), se pokouší zabít krávu, vzal svůj meč a chtěl tohoto muţe ihned zabít. To je povinností kšatriji. K poskytnutí ochrany je násilí potřeba. V Bhagavad-gítě Kršna přímo Ardţunovi nařídil, aby se dopustil na Kuruovském bitevním poli násilí, jen aby poskytl ochranu lidstvu. Vaišjové mají pěstovat zemědělské plodiny, obchodovat s nimi a rozdělovat je. Pracující třída neboli šúdrové jsou ti, kteří nemají inteligenci bráhmanů, kšatrijů či vaišjů, a proto mají pomáhat vyšším třídám tělesnou prací. Takto je zajištěna naprostá spolupráce a duchovní pokrok pro všechny různé společenské třídy. Kdyţ členové společnosti nespolupracují, poklesnou. To je situace současné Kalijugy, věku svárů. Nikdo neplní svou povinnost a všichni jsou pouze pyšní a říkají si bráhman (intelektuál) nebo kšatrija (voják či státník). Ve skutečnosti však nemají ţádné postavení. Nemají spojení s Nejvyšší Osobností Boţství, protoţe si nejsou vědomi Kršny. Hnutí pro vědomí Kršny je určeno k tomu, aby uvedlo celou společnost do pořádku, aby kaţdý byl šťastný a získal prospěch z rozvoje vědomí Kršny. Pán Šrí Kršna poučil Uddhavu, ţe dodrţováním příkazů společenských a duchovních tříd lidské společnosti můţe člověk uspokojit Nejvyšší Osobnost Boţství, a stane-li se tak, bude mít celá společnost bez potíţí hojně všech ţivotních potřeb. Je tomu tak proto, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství konec konců udrţuje všechny ţivé bytosti. Bude-li celá společnost plnit své předepsané povinnosti a zůstávat ve vědomí Kršny, není pochyb o tom, ţe všichni její členové budou ţít velice mírumilovně a šťastně. Celý svět se změní ve Vaikunthu, duchovní svět, a nebude nedostatek ţivotních potřeb. A i kdyţ se lidská společnost nepřemístí do království Boha, následováním příkazů Šrímad Bhágavatamu a vykonáváním povinností ve vědomí Kršny bude ve všech ohledech šťastná. Samotný Šrí Kršna řekl něco podobného v jedenáctém zpěvu, dvacáté sedmé kapitole, 49. verši Šrímad Bhágavatamu Uddhavovi:,,Můj drahý Uddhavo, všichni lidé jsou zaměstnáni nějakými činnostmi; buď těmi, které jsou uvedeny ve zjevených písmech, nebo obyčejnými světskými. Jestliţe budou s výsledky kterékoliv z těchto činností uctívat Mě ve vědomí Kršny, pak budou velice šťastní v tomto světě

18 i v příštím. O tom není pochyb.`` Z Jeho slov můţeme dojít k závěru, ţe činnosti ve vědomí Kršny přinesou všem dokonalé naplnění všech tuţeb. Hnutí pro vědomí Kršny je tak pěkné, ţe zde není dokonce ani třeba označovat se jako bráhman, kšatrija, vaišja, šúdra, brahmačárí, grhastha, vánaprastha nebo sannjásí. Kaţdý můţe dělat to zaměstnání, které má nyní. Pouze ať uctívá Pána Kršnu prostřednictvím výsledků svých činností ve vědomí Kršny. To urovná celou situaci a kaţdý na tomto světě dosáhne štěstí a míru. V Náradapaňčarátře jsou usměrňující zásady oddané sluţby vylíčeny následovně:,,všechny činnosti schválené ve zjevených písmech, jejichţ cílem je uspokojit Nejvyšší Osobnost Boţství, přijímají svatí učitelé jako usměrňující zásady oddané sluţby. Kdyţ někdo takto pravidelně slouţí Nejvyšší Osobnosti Boţství pod vedením pravého duchovního mistra, pak se postupně povýší na úroveň sluţby s čistou láskou k Bohu.`` KAPITOLA TŘETÍ Kdo můţe začít s oddanou sluţbou Společnost mahátmů, velkých duší zcela oddaně slouţících Pánu, můţe způsobit, ţe člověk začne být ke Šrí Kršnovi trochu přitahován. Současně však můţe zůstat velice poután k plodonosným činnostem a hmotnému smyslovému poţitku a není připraven podrobit se různým druhům odříkání. Je-li takový člověk ke Kršnovi přitahován neochvějně, stává se vhodným uchazečem o oddanou sluţbu. Tato přitaţlivost k vědomí Kršny ve společnosti čistých oddaných je známkou velkého štěstí. Pán Čaitanja potvrdil, ţe pouze lidé obdaření štěstím získají milostí pravého duchovního mistra a Kršny semínko oddané sluţby. V této souvislosti Kršna říká v jedenáctém zpěvu, dvacáté osmé kapitole, 8. verši Šrímad Bhágavatamu:,,Můj drahý Uddhavo, pouze člověk obdařený výjimečným štěstím začne být ke Mně přitahován. Dokonce i kdyţ není zcela odpoutaný od plodonosných činností nebo není zcela připoután k oddané sluţbě, jeho sluţba bude mít brzy účinky.`` Oddané můţeme rozdělit na tři skupiny. Popis oddaného v první, nejvyšší třídě je následující: Je odborníkem ve studiu zjevených písem a také v předkládání důkazů z těchto písem. S dokonalou rozvahou umí velice pěkně předloţit závěry písem a s rozhodností zváţit moţné způsoby oddané sluţby. Dokonale chápe, ţe konečným ţivotním cílem je dosáhnout transcendentální láskyplné sluţby Kršnovi, a ví, ţe Kršna je jediným cílem uctívání a lásky. Prvotřídní oddaný přísně dodrţuje pravidla a předpisy pod vedením pravého duchovního mistra a upřímně se mu podrobuje v souladu se zjevenými spisy. Díky praxi je plně způsobilý ke kázání a k tomu, aby se sám stal duchovním mistrem; pak se pokládá za oddaného první třídy. Nikdy se neodchýlí od zásad vyšší autority a získá pevnou víru v písma díky poznání s rozumem a argumenty. Mluvíme-li o rozumu a argumentech, máme tím na mysli rozum a argumenty zaloţené na zjevených písmech. Prvotřídní oddaný se nezajímá o suché spekulativní metody, jimiţ se jen ztrácí čas. Člověk, který získal pevné odhodlání k oddané sluţbě, můţe být přijat jako prvotřídní oddaný. Oddaného druhé třídy poznáme podle následujících příznaků: není velkým odborníkem v argumentování na základě zjevených písem, ale pevně věří jejich platnosti. Znamená to, ţe oddaný druhé třídy má pevnou víru v oddanou sluţbu Kršnovi, ale občas se mu nepodaří předloţit oponující straně důkazy a závěry zjevených písem. Současně je však nezlomný ve svém přesvědčení, ţe Kršna je nejvyšší cíl uctívání. Začátečník neboli oddaný třetí třídy nemá pevnou víru a nezná závěry zjevených písem. Předloţí-li někdo pádné argumenty a nebo rozhodne-li jinak, jeho víru to můţe změnit. Není jako oddaný druhé třídy, který sice také nedokáţe předloţit důkazy a citovat z písem, ale má alespoň naprostou víru. Začátečník pevnou víru nemá. Říká se mu proto začínající oddaný. Další rozdělení začínajících oddaných najdeme v Bhagavad-gítě. Je zde uvedeno, ţe oddaně slouţit začnou čtyři druhy lidí - ti, kteří trpí, kteří potřebují peníze, kteří jsou zvídaví a kteří jsou moudří. Obracejí se na Pána s prosbami, aby jim poskytl úlevu a vyplnil jejich osobní tuţby. Chodí na místa, kde se uctívá Bůh, a modlí se k Němu o zmírnění svého hmotného utrpení nebo o nějaký hospodářský rozvoj či za uspokojení své zvídavosti. Moudrý člověk, který jednoduše chápe velikost Boha, je také zahrnut mezi začátečníky. Tito začátečníci mohou být povýšeni na úroveň oddaného druhé nebo první třídy, stýkají-li se s čistými oddanými.

19 Příkladem začátečníka je Mahárádţa Dhruva. Chtěl otcovo království, a proto začal oddaně slouţit Pánu. Kdyţ se nakonec zcela očistil, odmítl přijmout od Pána jakékoliv hmotné poţehnání. Podobně Gadţéndra se stal čistým oddaným poté, co trpěl a modlil se ke Kršnovi o ochranu. Stejně tak Sanaka, Sanátana, Sanandana a Sanat Kumárové patřili do kategorie moudrých zboţných lidí a také je přitahovala oddaná sluţba. Podobná věc se stala na shromáţdění v lese Naimišáranji, kde byli mudrcové v čele se světcem Šaunakou. Byli zvídaví a neustále se dotazovali Súty Gósvámího na Kršnu. Získali společnost čistého oddaného a sami se stali čistými oddanými. To je způsob, jak se povýšit. Člověk můţe být v jakýchkoliv podmínkách, ale kdyţ se mu dostane toho štěstí, ţe se můţe stýkat s čistými oddanými, pak je velice rychle povýšen na úroveň oddaného první nebo druhé třídy. Tyto čtyři druhy oddaných popisuje sedmá kapitola Bhagavad-gíty. Všichni jsou přijati jako zboţní. Nikdo se nemůţe dostat k oddané sluţbě aniţ je zboţný. V Bhagavad-gítě je vysvětleno, ţe pouze ten, kdo neustále vykonává zboţné činnosti a jehoţ hříšné reakce jsou zcela zastaveny, se můţe zapojit do vědomí Kršny. Ostatní nemohou. Začínající oddaní se dělí na čtyři skupiny - trpící, bez peněz, zvídaví a moudří - podle toho, kolik vykonali zboţných činností. Není-li trpící člověk zboţný, stává se agnostikem, komunistou nebo něčím podobným. Jelikoţ nemá pevnou víru v Boha, myslí si, ţe můţe překonat své utrpení tím, ţe v Něho nebude věřit vůbec. Pán Kršna však v Gítě vysvětluje, ţe ze čtyř druhů začátečníků je Mu moudrý člověk velice milý, protoţe je-li takový člověk přitahován ke Kršnovi, nechce za odměnu nic hmotného. Moudrý člověk, kterého začne Kršna přitahovat, od Něj nechce nic na oplátku; ať uţ v podobě úlevy z utrpení nebo v podobě peněz. Znamená to, ţe od samého začátku je základem jeho pouta ke Kršnovi více méně láska. Díky své moudrosti a studiu šáster (písem) můţe navíc pochopit, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství. V Bhagavad-gítě je potvrzeno, ţe po mnoha a mnoha zrozeních, kdyţ člověk skutečně zmoudří, odevzdá se Vásudévovi, dokonale si vědom toho, ţe Kršna (Vásudéva) je původem a příčinou všech příčin. Připoutá se proto k lotosovým nohám Kršny a postupně k Němu vyvine lásku. Moudrý člověk je Kršnovi velice drahý, ale ostatní Kršna také přijímá jako šlechetné, neboť třebaţe trpí nebo potřebují peníze, obrátili se se svými ţádostmi na Něho. Jsou tedy přijímáni jako velkomyslní mahátmové. Nikdo se nemůţe věnovat uctívání Nejvyšší Osobnosti Boţství aniţ se před tím pozvedl do postavení dţňáního neboli moudrého člověka. Méně inteligentní nebo ti, jejichţ inteligenci odnesl vliv máji, jsou přitahováni k různým polobohům, neboť jsou ovlivněni kvalitami přírody. Moudrý člověk je ten, kdo dokonale pochopil, ţe je duše a není pouze tělo. Poznal, ţe on je duše a Kršna je nejvyšší duše, a proto ví, ţe důvěrný vztah by měl mít s Kršnou a nikoli s tímto tělem. Trpící člověk a člověk, který potřebuje peníze, mají hmotné pojetí ţivota, neboť utrpení i potřeba peněz se vztahují k tělu. Ten, kdo je zvídavý, můţe být o něco pokročilejší neţ ti, kteří trpí a potřebují peníze, ale stále je na hmotné úrovni. Moudrý člověk, který hledá Kršnu, dobře ví, ţe on je duše neboli Brahman, a ţe Kršna je nejvyšší duše neboli Parabrahman. Ví, ţe duše je podřízená a omezená, a ţe by se měla spojit s neomezenou a nejvyšší duší, Kršnou. To je vztah moudrého člověka ke Kršnovi. Můţeme dojít k závěru, ţe vhodným uchazečem o čistou oddanou sluţbu je člověk, který je oproštěn od tělesného pojetí ţivota. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, ţe po realizaci Brahmanu, kdyţ je člověk osvobozen od hmotných úzkostí a vidí kaţdou ţivou bytost na stejné úrovni, je hoden se zapojit do oddané sluţby. Dříve jsme uvedli, ţe existují tři druhy štěstí - hmotné, duchovní a z oddanosti. Nikdo nemůţe oddané slouţit a poznat štěstí, které z toho pramení, dokud je hmotně zaujatý. Touţí-li někdo po hmotném poţitku nebo po splynutí s Nejvyšším, to obojí se povaţuje za hmotné. Impersonalisté nemohou ocenit duchovní štěstí ze styku a z výměn lásky s Nejvyšší Osobností Boţství, a proto jejich konečným cílem je splynout s Pánem. Takové pojetí je pouze rozšířeným hmotným pojetím. V hmotném světě se kaţdý snaţí být vůdcem mezi všemi svými bliţními či sousedy. Ať uţ v rámci obce, společnosti nebo národa. V hmotném pojetí ţivota kaţdý soutěţí, aby byl větší neţ všichni ostatní. Můţe se chtít zvětšovat do nekonečna, aţ nakonec splynout s největším ze všech, s Nejvyšším Pánem. To je také hmotné pojetí, i kdyţ moţná poněkud pokročilejší. Dokonalým duchovním pojetím ţivota je však úplné poznání svého přirozeného postavení, ve kterém má člověk dostatek poznání na to, aby se připojil k transcendentální sluţbě Pánu. Člověk si musí být vědom toho, ţe on je omezený a ţe Pán je neomezený. Není proto moţné být totoţný s Pánem, ani kdyby o to člověk usiloval. To jednoduše není moţné. Kaţdý, kdo touţí po nebo usiluje o uspokojení svých smyslů tím, ţe chce být čím dál důleţitější, ať uţ v hmotném nebo v duchovním smyslu, nemůţe

20 doopravdy vychutnat skutečnou sladkou chuť oddané sluţby. Šríla Rúpa Gósvámí proto přirovnal přítomnost tuţeb (hmotných) a (po osvobození) ke stavu pod vlivem černé magie čarodějnice: v obou případech je člověk v nesnázích. znamená hmotný poţitek a znamená osvobození se od hmotné úzkosti a splynutí s Pánem. Člověk posedlý takovými touhami se přirovnává k člověku, kterého se zmocnili duchové a čarodějnice, neboť dokud přetrvává snaha po hmotném poţitku nebo po duchovním splynutí s Nejvyšším, nikdo nemůţe vychutnat skutečnou transcendentální chuť oddané sluţby. Čistý oddaný se nikdy nestará o osvobození. Pán Čaitanja Maháprabhu se modlil ke Kršnovi:,,Můj drahý synu Nandy, nechci ţádné hmotné štěstí v podobě mnoha stoupenců, ani nesmírné bohatství, ani krásnou manţelku, ani nechci zastavit hmotné bytí. Mohu se narodit mnohokrát znovu a znovu, ale modlím se k Tobě, aby má oddanost k Tobě byla vţdy neochvějná.`` Pozornost čistého oddaného je tak připoutána k opěvování Pánových zábav, jména, vlastností, podob atd., ţe se tento oddaný nezajímá ani o. Šrí Bilvamangala Thákura řekl:,,jsem-li zaměstnán v oddané sluţbě Tobě, můj drahý Pane, pak mohu velice snadno všude cítit Tvou přítomnost, a pokud se týká osvobození, myslím, ţe osvobození stojí u mých dveří se sepjatýma rukama a čeká, aby mi mohlo slouţit.`` Pro čistého oddaného nejsou osvobození a duchovní vyrovnání příliš důleţité. Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu v této souvislosti Kapiladéva radí své matce Dévahúti:,,Má drahá matko, Mé čisté oddané okouzlil pohled na Mé různé podoby, na krásu Mého obličeje, na okouzlující postavu Mého těla. Můj smích, Mé zábavy a Můj pohled jim připadá tak krásný, ţe jejich mysli jsou vţdy ponořeny do myšlenek na Mě. Zcela Mi zasvětili své ţivoty. Netouţí po ţádném druhu osvobození ani po ţádném druhu hmotného štěstí, ale Já je přesto přijímám mezi své společníky v nejvyšším sídle.`` Citát ze Šrímad Bhágavatamu ujišťuje čistého oddaného, ţe bude povýšen do společnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství. Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti poznamenal, ţe člověk, který je skutečně přitahován krásou lotosových nohou Šrí Kršny nebo Jeho sluţby a jehoţ srdce je díky této připoutanosti vţdy plno transcendentální blaţenosti, přirozeně nebude usilovat o osvobození, které je tak cenné pro impersonalisty. Ve třetím zpěvu, čtvrté kapitole, 15. verši stejné knihy je podobná pasáţ, kde Uddhava oslovuje Pána Kršnu a říká:,,můj drahý Pane, lidé, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné sluţbě, nemají co získat z náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku nebo osvobození - i kdyţ štěstí z těchto zdrojů mohou velice snadno dosáhnout. Můj drahý Pane, i přes tyto moţnosti netouţím po takových výsledcích. Mou jedinou modlitbou je, abych mohl mít neochvějnou víru a oddanost Tvým lotosovým nohám.`` Podobná pasáţ se objevuje ve 34. verši dvacáté páté kapitoly třetího zpěvu, kde Kapiladéva poučuje svou matku slovy:,,má drahá matko, oddaní, jejichţ srdce je vţdy naplněno sluţbou Mým lotosovým nohám a kteří jsou připraveni vykonat cokoliv pro Mé uspokojení, zvláště ti šťastní oddaní, kteří se shromaţďují, aby společně porozuměli Mým vlastnostem, zábavám a podobě, a tak Mě společně opěvují a získávají z toho transcendentální potěšení, nikdy netouţí se Mnou splynout. Je-li jim nabídnuto postavení podobné Mému v Mém sídle, nebo bohatství podobné Mému, nebo dokonce Má osobní společnost a stejné tělesné rysy, odmítnou je přijmout, protoţe jsou spokojeni pouze s tím, ţe Mi oddaně slouţí.`` Ve čtvrtém zpěvu, deváté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu král Dhruva říká:,,můj drahý Pane, transcendentální potěšení, které při své seberealizaci zaţívají impersonalisté, se nemůţe přiblíţit transcendentálnímu potěšení pramenícímu z meditace o Tvých lotosových nohách, z jakého se těší čistí oddaní. Jak Ti mohou porozumět lidé pracující pro plody své práce, kteří mohou nanejvýš usilovat o povýšení na nebeské planety? Jak by oni mohli zaţít štěstí podobné štěstí oddaných?`` KAPITOLA ČTVRTÁ Oddaná sluţba převyšuje všechna osvobození