Management v hospodářské praxi II

Transkript

1 0

2

3 VYSOKA ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Management v hospodářské praxi II skripta Michal Vaněk, Igor Černý Ostrava

4 Recenzovali: prof. Ing. Anna Zaušková, Ph.D. Ing. Stanislav Vajs, CSc. doc. Ing. Michal Vaněk, Ph.D., Ing. Igor Černý, Ph.D., 2014 ISBN:

5 Obsah Předmluva Organizování podniku Vymezení pojmu corporate governance Orgány obchodní korporace Trestní odpovědnost právnických osob Odpovědnost členů statutárních orgánů Korporátní právo Evropské unie Evropské hospodářské zájmové sdružení Evropská akciová společnost Evropská družstevní společnost Základní modely správy a dokumenty správních orgánů Angloamerický model (Outsider System) Kontinentálně-evropský model (Insider System) Model správy corporate-governace v ČR Dokumenty správních orgánů Případová studie - Corporate Governance OKD Exekutivní a neexekutivní člen správního orgánu, komunikace ve správě společnosti Komunikace ve správě společností Public relation Útvarová a procesní organizace Organizační systém podle Henryho Mintzberga Klasifikace organizačních struktur SDRUŽOVÁNÍ ČINNOSTÍ Funkcionální organizační struktury Výrobkové organizační struktury Ostatní účelové organizační struktury UPLATŇOVÁNÍ ROZHODOVACÍ PRAVOMOCI Liniové organizační struktury Štábní organizační struktury Kombinované organizační struktury Liniově-štábní organizační struktury Cílově-programové struktury

6 Hospodářská střediska v liniově štábních strukturách ORGANIZAČNÍ STRUKTURY DLE MÍRY DELEGACE PRAVOMOCI A ZODPOVĚDNOSTI ORGANIZAČNÍ STRUKTURY PODLE ČLENITOSTI - ROZPĚTÍ ŘÍZENÍ ORGANIZAČNÍ STRUKTURY PODLE ČASOVÉHO TRVÁNÍ Faktory ovlivňující efektivní výběr organizačních struktur Organizační projektování Procesní organizace Koncentrace podnikatelské činnosti Strategie a organizační systém podniku Vymezení pojmů strategického managementu a jeho základních dokumentů Vize Poslání (mise) Strategické cíle Analýza prostředí, podnikatelského portfolia a scénáře vývoje prostředí Strategické alternativy podniku Typologie firemních strategií Procesní strategie (proces strategy) Implementace strategie Metodika Balanced Scorecard (BSC) Proces strategického řízení Strategické plánování Realizace Kontrola Vybrané specifické metody strategického managementu SWOT analýza Metody portfolio analýzy Portfolio matice BCG (Boston Consulting Group) -The Growth Share Matrix Analýza konkurenční výhody Analýza tržních mezer GAP analýza Strategická analýza okolí společnosti Makroprostředí Mikroprostředí Strategická analýza vnitřního prostředí firmy Benchmarking a jeho význam

7 9.1. Definice benchmarkingu Typy benchmarkingu Modely benchmarkingů Fáze a etapy benchmarkingu Iniciační fáze Plánovací fáze Analytická fáze Integrační fáze Realizační fáze Analytická fáze benchmarkingu Metody vyhodnocování dat o výkonnosti podniku a analýza rozdílů ve výkonnosti Stanovení rozdílů ve výkonnosti tabulkovou formou Stanovení rozdílů ve výkonnosti formou grafů Stanovení rozdílů ve výkonnosti s využitím jednoduchých statistických metod P-skóre Využití váhových koeficientů Využití kvantilů Vyhodnocení dat o výkonnosti partnera s využitím tzv. benchmarkingových indexů Analýza příčin existence rozdílů ve výkonnosti Návrh cílových hodnot vlastního zlepšování Použitá literatura

8 Předmluva Vážení studenti, management je nesporně problematika velmi obsáhlá, a proto jej nelze náležitě vyložit v rámci jednoho výukového předmětu. Jelikož se studijní obor Komerční inženýrství v oblasti surovin, v rámci jehož studijního plánu je předmět Management v hospodářské praxi II primárně zařazen, zaměřuje mimo ekonomickou a environmentální oblast právě na management, je manažerské problematice věnován adekvátní prostor. Předmět Základy managementu, který je zařazen v bakalářské úrovni studia, je v navazujícím stupni rozvíjen předměty Management v hospodářské praxi a Management v hospodářské praxi II. Management v hospodářské praxi se tematicky zaměřuje na projektový management, management rizik, management inovací a kaizen. Management v hospodářské praxi II potom pokračuje v představení manažerské problematiky, přičemž těžiště zájmu spočívá ve vrcholovém managementu podniku. Konkrétně se jedná o tyto související oblasti: 1. Corporate governance; 2. Organizování podniku; 3. Strategický management; 4. Benchmarking; Realizuje-li se podnikání prostřednictvím kapitálové obchodní společnosti nebo družstva, představuje corporate governance významnou oblast řízení společnosti, neboť je nezbytné formulovat a implementovat pravidla pro její správu a řízení společnosti. Rovněž je nezbytné upravit vztah k akcionářům, auditorům, věřitelům a investorům. Význam corporate governance stoupá s velikostí korporace, neboť korporace má četné vazby se svými stakeholdery. Důsledky podcenění této problematiky mohou mít až fatální následky. Příkladem uveďme kauzy amerických společností Enron, WorldComu a dalších, jejichž managementy falšovaly účetnictví. Navíc toto falšování bylo posvěceno auditem v té době významné společnosti Arthur Andersen 1. I přestože lze stávající trhy charakterizovat jako dynamické až turbulentní, neměl by vrcholový management podcenit svůj strategický management. Důvod lze spatřovat mimo jiné v tom, že na rozbouřených trzích mohou strategické cíle i strategie samé působit jako maják, který je pevným bodem, ke kterému je možno podnik směřovat. Vztáhneme-li hospodářskou praxi na sféru těžby a 1 6

9 zpracování nerostných surovin, potom absence strategického managementu se nepochybně odrazí na celkové ekonomice těžebního podniku. Uveďme například rozhodování v technologické oblasti, ve které se dobývací komplexy pohybují řádově ve stovkách mil. až mld. Kč. Přijetí správné strategické alternativy je obvykle výsledkem rozsáhlé analytické práce, ve které má benchmarking své nezastupitelné místo. Pomocí této metody lze určit pozici podniku oproti jeho konkurentům. Má-li být podnik dobře řízen, je nezbytné jej dobře organizovat. Organizování podniku je poslední oblastí, které se skripta věnují. Autoři jsou si plně vědomi, že nejcennější pro studenty je vlastní zkušenost, a proto by bylo ideálem, aby si přímo v podmínkách podniku osvojili probíranou problematiku. Jelikož to v rámci stávajících podmínek není možné, je náplň cvičení v rámci akademických podmínek zaměřena prakticky. V rámci cvičení budou studenti pracovat ve studentských týmech, jejichž úkolem bude vypracovat strategickou analýzu vybraného těžebního podniku. Po absolvování předmětu: - student prokazuje znalosti: z oblasti správy společnosti z oblasti strategického managementu z organizování podniku - student umí: rozeznat modely správy společnosti analyzovat vnitřní a vnější okolí podniku klasifikovat organizační struktury podniku - student je schopen: aplikovat benchmarking navrhnout funkční organizační strukturu podniku využít SWOT analýzu Věříme, že Vás předmět zaujme a přinese potřebné znalosti a dovednosti, které upotřebíte v praxi. Teprve ta rozhodne, zda jste úspěšní či nikoliv. Udělejme společně všechno proto, aby se tak stalo. Jeden z kroků jste, vážený studente již učinil, a sice získal jste studijní materiál, který má ambici stát se průvodcem výše uvedených tematických okruhů. 7

10 Nezbývá než začít STUDOVAT! Pokud shledáte, že některým dílčím problémům či otázkám nerozumíte, neváhejte je konzultovat. Ačkoliv je studium v zásadě individuálním sportem, bez týmové podpory lze úspěchu dosáhnout s mnohem větším úsilím. Budete-li připraveni na přednáškách i cvičeních k diskuzím a polemikám, přispějete tak k jejich vyšší kvalitě i k možnosti odnést si více znalostí a dovedností. Na přednášce i cvičeních se těší autoři. 8

11 1. Organizování podniku Organizování a jemu odpovídající organizační struktury patří k základním pilířům znalostí moderního managementu. Tuto skutečnost podtrhuje i Peter F. Drucker, který organizační struktury vnímá jako nejstarší a nejpodrobněji studovanou oblast managementu (Vodáček, 2005). Posláním organizování je vymezit a hospodárně zajistit plánované i jiné nezbytné činnosti lidí (jednotlivců, kolektivů) při plnění cílů a dalších potřeb firmy nebo její části. (Vodáček, 2005) Jinými slovy řečeno, má-li být činnost podniku (instituce) úspěšná a má-li vést k dosažení vytýčených cílů, je nezbytné nalézt takové uspořádání vazeb mezi zdroji chování organizace, které zaručí, aby její postup k vytýčeným strategickým cílům byl účelný a efektivní (Mohelská, 2012). Analogicky vnímá organizování také Vágner, neboť organizování chápe jako cílevědomou činnost, jejímž cílem je uspořádat prvky v organizační jednotce 2, jejich aktivity, koordinaci a kontrolu tak, aby přispěly maximální měrou k dosažení cílů (Vágner, 2000). Hledání těchto vazeb je náplní sekvenční manažerské funkce organizování, kterou chápeme proces činností (Koontz, 1993): 1) Identifikaci a klasifikaci požadovaných činností, 2) seskupování činností potřebných pro dosažení cílů, 3) přiřazení manažera ke skupině činností s pravomocí potřebnou k dozoru nad nimi, 4) zabezpečení horizontální a vertikální koordinace v organizační struktuře. Organizování je tedy takový způsob uspořádání hospodářského systému, aby byly vytvořeny podmínky pro jeho řízení (Novák, 2006). Řízení je vždy prvotní a organizování druhotné (Dědina, 1996). Organizování je spojeno s vytvářením pracovních týmů skupin pracovníků, pověřených plněním určitých plánovaných úkolů. Přitom jsou ve vnitřním prostředí organizace budovány potřebné pracovní a komunikační vazby mezi nositeli jednotlivých pracovních úkolů. Uspořádaná množina těchto vazeb je označována jako organizační struktura (Mohelská, 2012). To znamená, že každá organizační struktura by měla být projektována tak, aby bylo jasné, kdo a jaké úkoly má plnit, kdo je odpovědný za výsledky. Měla by odstraňovat překážky při provádění činností a vytvářet rozhodovací a komunikační sítě na podporu podnikových cílů (Koontz, 1993). 2 Organizační jednotkou se rozumí jakýkoliv organizační útvar na úrovni mikrosféry, jeho činnost musí být řízena. 9

12 Metody organizování se opírají o tři základní principy: dělba práce, pracovní specializace a koordinace (Mohelská, 2012). Dělba práce představuje seskupování činností za účelem vytvoření formální funkční náplně jednotlivých prvků a jejich přiřazení nositelům (Novák, 2006). Dělba práce je nutná z těchto důvodů (Dědina, 1996): 1) Rozsah práce objem práce nemůže být zvládnut jedním pracovníkem; 2) Různorodost práce provedení práce vyžaduje různé vědomosti a dovednosti, kterými nedisponuje jeden člověk; 3) Efektivnost rozdělení nebo seskupení činností tak, aby bylo dosaženo co nejlepšího poměru mezi vstupy a výstupy. Výsledkem dělby práce je, že transformační proces přeměny vstupů do organizace do podoby okolím požadovaných výstupů je účelné rozčlenit do řady dílčích úkolů, které jsou svou povahou homogenní, a proto také snáze proveditelné. Každý dílčí úkol je prováděn některým z transformačních míst, tj. pracovníkem nebo skupinou pracovníků. Přidělení úkolu konkrétnímu nositeli je vymezeno na bázi pracovní specializace, s ní spojené profesní kompetence musí nositel úkolu důvěryhodně prokázat. Nositelem určitého pracovního úkolu tak mohou být pouze jedinci nebo týmy, které byly vycvičeny v odborné specializaci nutné pro realizaci pracovního úkolu. Úspěšná aplikace principu dělby práce a jí podporující uplatnění principu pracovní specializace je podmíněna tím, aby plnění cílů jednotlivých dílčích úkolů přispívalo k plnění cílů transformačního procesu jako celku. To vyžaduje, aby působení jednotlivých transformačních míst bylo účelně koordinováno. Aplikace principu koordinace je vrcholem procesu organizování; jeho projevem je takové působení manažerů na pracovní úsilí jednotlivých transformačních míst, které zajistí kompatibilitu cílů dílčích úkolů s cíli organizace jako celku (Mohelská, 2012). Formou sdružování činností i lidí pro zabezpečení úkolů organizování jsou organizační struktury. Na proces organizování a tomu odpovídající tvorbu struktur jsou kladeny určité požadavky, které lze vyjádřit technikou Ernesta Daleho, označovanou jako OSCAR (Vodáček, 2005). Tato technika vyjadřuje proces organizování v následujících pěti fázích: 1) Objectives (cíle); 2) Specialization (specializace); 3) Coordination (koordinace); 10

13 4) Authority (pravomoc); 5) Responsibility (odpovědnost). Z této techniky je zřejmé, že východiskem organizování, resp. tvorby organizační struktury je manažerská funkce plánování, ve které jsou definovány cíle, jichž má být dosaženo. Specializací se rozumí vymezení činností, které jsou nezbytné k dosažení vytýčených cílů. Je nepochybné, že v této fázi se plně uplatní dělba práce. Tvůrce organizace musí zvážit hloubku dělby práce, a to nejen s ohledem na věcnou stránku vznikajících funkčních míst, ale i s ohledem na efektivnost a hospodárnost vytvářené organizační struktury. Proto se celý proces nemůže obejít bez koordinace prováděných činností v prostoru a času. Nestačí však koordinovat samotné činnosti, nýbrž je nezbytné sladit v prostoru i čase všechny relevantní zdroje (lidské, materiálové, energetické, finanční) nezbytné k transformaci vstupu na výstupy. Koordinací činností a zdrojů se vytváří předpoklady pro formování efektivní organizační struktury. Seskupení jednotlivých činností, jež se děje v rámci koordinační fáze, je vedeno snahou o dosažení jednotného, uceleného a hospodárného řízení, které umožní dosažení stanovených cílů a úkolů. Avšak aby vytvářená organizační struktura mohla plnit účel, kterému je vytvářena, je nezbytné přiřadit seskupeným činnostem (funkčním místům) pravomoc a odpovědnost. Výsledkem organizování je tedy organizace. Organizace je však slovo, které mnoho lidí interpretuje nepřesně. Někteří ho chápou jako pravidla pro veškeré chování všech pracovníků. Jiní ho považují za celkový systém sociálních a kulturních vztahů. Další jím zase označují nějaký podnik (Koontz, 1993). Jisté vodítko v orientaci nám nabízí následující výklad (Dědina, 1996): 1. Podnik je organizace pojetí organizace jako instituce. 2. Podnik má organizaci organizace je míněna jako výsledek organizačního procesu, čímž je organizační struktura. 3. Podnik je organizován provádění organizačního procesu je úkolem managementu, organizace je chápána jako proces strukturalizace. Odborné publikace zaměřující se na manažerskou problematiku se věnují problematice organizování zejména na exekutivní úrovni. Avšak je nezbytné si uvědomit, že nad exekutivní úrovní je ještě úroveň správního managementu. Proto se nejprve budeme dále věnovat z širšího hlediska problematice corporate governance a poté sestoupíme na zpět na exekutivní úroveň řízení. 11

14 12

15 2. Vymezení pojmu corporate governance Pojem corporate governance je v současné odborně mluvě poměrně frekventovaným pojmem. Corporate governance bývá také často zmiňováno v souvislosti s podniky, ve kterých má stát svou majetkovou účast, ať už je jejich právní forma jakákoliv. Pro ilustraci zmiňme několik příkladů: ČEZ, a. s., ČD, a. s., Český aeroholding, a. s., Lesy ČR, s. p., Mero ČR, a. s., ČEPRO, a. s., Budějovický Budvar, n. p. Není bez zajímavosti, že už v roce 2010 si Ministerstvo financí ČR, které je ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro hospodaření s majetkem státu, objednalo audit členů dozorčích rad podniků s majetkovou účastí státu. Audit realizoval Vratislav Kulhánek, jednatel firmy Industrial Advisors a bývalý šéf Škody Auto. Teprve v lednu roku 2014 začalo ministerstvo, resp. ministr financí Jan Fischer konat. Jak uvádí tisková zpráva 3, ministr se rozhodl o změně stanov a složení orgánů pěti společností strategického významu (Český Aeroholding, a.s., ČEPRO, a.s., MERO ČR, a.s., CENTRUM F, a.s., PRISKO, a.s.). Jedná se o pokračování procesu zavádění nové koncepce výkonu akcionářských práv, jež má za cíl úspory a zvýšení efektivity výkonu akcionářských práv státu. Výše uvedené řádky naznačují oblast, kterou se corporate governance zabývá. Podívejme se tedy na dané téma podrobněji. Co to tedy corporate governance je. Jak vidíme, zájmový termín sestává ze dvou slov. K vysvětlení prvního výrazu corporate = korporace můžeme využít zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstev (zákon o obchodních korporacích), který hned v 1 definuje korporaci. V 1 se uvádí: Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti (dále jen společnost ) a družstva. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost (dále jen osobní společnost ), společnost s ručením omezeným a akciová společnost (dále jen kapitálová společnost ) a evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Družstvy jsou družstvo a evropská družstevní společnost. Historie korporací sahá až na přelom 16. a 17. století, kdy v Evropě začínají vznikat velké obchodní společnosti, jejichž cílem je realizovat na širokém základě obchod se zeměmi a koloniemi nacházející se na asijském a americkém kontinentu. Příkladem uveďme Východoindickou společnost, která byla založena a která postupně získala monopol na obchod se zeměmi nacházející se v oblasti Indického a Tichého oceánu (Růčková, 2008)

16 Nahlídneme-li do Oxford Advanced Learner s Dictionary, 8th edition, nalezneme pod heslem governance následující výklad: the activity of governing a country or controlling a company or an organization; the way in which a country is governed or a company or institution is controlled, což můžeme přeložit následovně: Činnost spravování či řízení země, společnosti nebo organizace. Způsob, kterým je země spravována nebo společnost či instituce řízena.. Samotný pojem corporate governance tak můžeme volně přeložit jako korporační vládnutí, kterým se rozumí systém, jimž jsou spravovány a řízeny jednotlivé veřejně obchodovatelné společnosti (Růčková, 2008). Řízením společnosti se potom rozumí proces, v jehož rámci vrcholový management působí na danou korporaci tak, aby zabezpečil její optimální fungování a rozvoj, kdežto správou společnosti je systém umožňující vlastní řízení a kontrolu (Růčková, 2008). Za účelem hodnocení a zlepšení právního, institučního a regulačního rámce v oblasti corporate governace byly formulovány základní principy pro vlády členských i nečlenských zemí organizace OECD. V materiálu s názvem OECD Principles of Corporate Governance nalezneme následující charakteristiku: Corporate govrernance je jen částí širšího ekonomického (prostředí), ve kterém firma působí. To zahrnuje například makroekonomické politiky a míru konkurence na trzích výrobků a služeb. Rámec corporate governance závisí na právním, regulačním a institucionálním prostředí. Kromě výše uvedeného na reputaci a dlouhodobý úspěch společnosti má vliv také obchodní etika a povědomí o společenských a environmentálních zájmech komunity, v níž společnost působí. Corporate govrernance je ovlivněn vztahy mezi účastníky systému podnikového řízení a správy. Jak majoritní akcionáři (jednotlivci nebo rodinné společnosti, korporace, státy a jejich společenství), tak jiné společnosti působící například prostřednictvím holdingu, ovlivňují významným způsobem chování podniků. Instituce investující vlastní kapitál požadují stále větší možnost prosadit se v určitých oblastech corporate governance. Na druhou stranu, individuální investoři nevyhledávají obvykle možnost společnost spravovat, ale především se zajímají o to, aby majoritní akcionáři a management zacházel spravedlivě a zodpovědně s jejich majetkem. Důležitou roli hrají v mnoha systémech řízení také věřitelé, kteří fungují jako externí pozorovatelé monitorující výkonnost podniku. Také zaměstnanci a ostatní zúčastněné strany přispívají 14

17 významným způsobem k dlouhodobému úspěchu a výkonnosti společnosti, výkonný management nastaví celkový institucionální a právní rámec podnikového řízení. K problematice corporate governance můžeme přistupovat z různých hledisek, a sice (Růčková, 2008): 1) Z hlediska důležitosti postavení v podniku; 2) Z hlediska zájmů, které má společnosti sledovat. Budeme-li na corporate governance nahlížet prizmatem prvního hlediska, potom teorie členíme na (Růčková. 2008): a. Akcionářské přístupy vychází z předpokladu, že podnik je majetkem akcionářů; b. Manažerské přístupy nahlíží na podnik jako na byrokratickou hierarchickou organizaci, ve které klíčovou roli zastávají manažeři. V případě, že budeme corporate governace studovat z hlediska zájmů, které správa společnosti sleduje, potom se identifikují dvě teorie, a to (Růčková, 2008): 1) Teorie akcionářská primárním cílem je uspokojit zájmy akcionářů. Uplatňuje se zejména v anglosaských modelech, kde společnosti jsou vlastně skupinou minoritních akcionářů a kde řízení společnosti je v rukou top manažerů. a) Teorie zastoupení hlavním rysem je střet zájmů akcionářů a manažerů. Akcionáři jako zmocnitelé poskytují podniku nezbytné finanční zdroje a na oplátku očekávají, že společnost maximalizuje své zisky, čímž se zvyšuje jejich bohatství. Manažeři poskytují firmě své znalosti a dovednosti a svým způsobem zajišťují maximalizaci zisku. Manažeři se snaží zvyšovat svou moc, odměny a postavení za cenu maximalizace čistého příjmu. Manažeři mají tendenci rozhodovat tak, aby získali mimoplatové výhody (např. drahé kancelářské vybavení, luxusní služební vozidlo). Tyto výhody však obvykle nejsou v zájmu akcionářů. Obecně mají manažeři tendenci zvětšovat velikost své firmy (divize), protože jsou tím důležitější a cennější pro společnost, která jim to na oplátku zohlední v platovém hodnocení. Záleží tedy na corporate governace, zda se podaří sladit zájmy akcionářů a manažerů. Jednou z možností, jak sladit tyto zájmy, je získat zájem manažerů prostřednictvím akciových opcí. Opce by měly manažery motivovat ke zvyšování tržní hodnoty akcií. Další možností je posílit práva akcionářů tak, aby mohli kontrolovat a ovlivňovat činnost managementu společnosti. b) Teorie správcovství teorie považuje zájmy akcionářů a manažerů za shodné. Tato teorie nevidí manažera jako jedince, který maximalizuje pouze svůj užitek na úkor ostatních. 15

18 2) Teorie zájmových skupin vznikla z kritiky akcionářské teorie, neboť v podstatě nevěnuje pozornost stakeholderům (např. zaměstnancům, dodavatelům, zákazníkům, finančním institucím, municipalitě). Podle této teorie každá zájmová skupina tím, že něco společnosti poskytuje, také od ní něco očekává. Jelikož každý člen zájmové skupiny má jiná práva, rozčleňujeme je do primární a sekundární skupiny. Primární skupinu tvoří zaměstnanci, finanční instituce, dodavatelé, zákazníci, sekundární např. sousedící společnosti nebo místní obyvatelé Orgány obchodní korporace Orgány obchodní korporace upravuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích v ustanoveních Z těchto ustanovení dále vybíráme to podstatné. Nejvyšším orgánem v osobní společnosti jsou všichni její společníci, v kapitálové společnosti valná hromada a v družstvu členská schůze. Kontrolním orgánem obchodní korporace se pro potřeby tohoto zákona rozumí dozorčí rada, kontrolní komise nebo jiný obdobný orgán. Kolektivní orgán zvolí předsedu, jehož hlas je v případě rovnosti hlasů rozhodující, ledaže společenská smlouva pro tento případ určí jinak; to neplatí pro osobní společnosti. Statutárním orgánem osobní společnosti je každý její společník. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je každý jednatel, ledaže společenská smlouva určí, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán. Rozhodnutí orgánu obchodní korporace působí vůči obchodní korporaci okamžikem přijetí. Rozhodnutí jediného společníka v působnosti orgánu obchodní korporace je vůči ní účinné, jakmile k němu dojde. Vůči třetím osobám působí rozhodnutí orgánu obchodní korporace od okamžiku, kdy se o něm dozvěděly nebo dozvědět mohly. Členem orgánu obchodní korporace nemůže být také ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti. Kdo se má stát členem orgánu obchodní korporace, předem zakladatele nebo obchodní korporaci informuje, zda ohledně jeho majetku nebo majetku obchodní korporace, v níž působí nebo působil v posledních 3 letech jako člen orgánu, bylo vedeno insolvenční řízení podle jiného právního předpisu nebo řízení podle 63 až 65 tohoto zákona, anebo zda u něho není dána jiná překážka funkce. 16

19 Zástupce právnické osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, musí splňovat požadavky a předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem pro samotného člena orgánu a újmu jím způsobenou obchodní korporaci nahradí společně a nerozdílně s právnickou osobou, kterou zastupuje; ustanovení občanského zákoníku o důsledcích nezpůsobilosti pro výkon funkce a její ztráty se použijí na zástupce obdobně. uvádí: Členové orgánu obchodní korporace jednají tak, aby platilo ustanovení 51, ve kterém se (1) Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. (2) Člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení; tím není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Osoba, která porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, vydá obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho povinná osoba obchodní korporaci v penězích. Vznikla-li porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může ji obchodní korporace vypořádat podle smlouvy uzavřené s povinnou osobou; pro účinnost smlouvy se vyžaduje souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace přijatý alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků. Členové orgánu společnosti jednají mimo jiné v souladu s přijatými pravidly o střetu zájmů. Dozví-li se člen orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných. Člen orgánu splní povinnosti i tím, že informuje nejvyšší orgán, ledaže sám jako jediný společník vykonává jeho působnost. Příslušným ustanovením není dotčena povinnost člena orgánu obchodní korporace jednat v zájmu obchodní korporace. Kontrolní nebo nejvyšší orgán může na vymezenou dobu pozastavit členu orgánu, který oznámí střet zájmu, výkon jeho funkce. Hodlá-li člen orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. To platí obdobně pro smlouvy mezi 17

20 obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými. Práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného. Ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku se nepoužijí. Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejich změn, nejvyšší orgán společnosti. Není-li odměňování ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno v souladu s tímto zákonem, platí, že výkon funkce je bezplatný. Budou-li sjednaná smlouva o výkonu funkce nebo v ní obsažené ujednání o odměně neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo nebude-li smlouva o výkonu funkce z důvodu překážek na straně obchodní korporace uzavřena nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu obchodní korporace, odstavec 3 se nepoužije a odměna se určuje jako odměna obvyklá v době uzavření smlouvy nebo, nebyla-li smlouva uzavřena, obvyklá v době vzniku funkce za činnost obdobné činnosti, kterou člen orgánu vykonával. Člen orgánu obchodní korporace může ze své funkce odstoupit. Nesmí tak však učinit v době, která je pro obchodní korporaci nevhodná. Neurčuje-li společenská smlouva nebo smlouva o výkonu funkce jinak, oznámí odstupující člen své odstoupení orgánu, který jej zvolil, a jeho funkce končí uplynutím jednoho měsíce od doručení tohoto oznámení, neschválí-li příslušný orgán obchodní korporace na žádost odstupujícího jiný okamžik zániku funkce. Je-li tímto orgánem jediný společník, skončí funkce uplynutím jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o odstoupení z funkce jedinému společníkovi, neujednají-li jiný okamžik zániku funkce. Smlouva o výkonu funkce v kapitálové společnosti obsahuje vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění. Dále se určí výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby a pravidla pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány. V neposlední řadě se ve smlouvě stanovují údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě. Bylo-li v insolvenčním řízení zahájeném na návrh jiné osoby než dlužníka podle jiného právního předpisu soudem rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, vydají členové jejích orgánů, vyzveli je k tomu insolvenční správce, prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný 18

21 prospěch, který od obchodní korporace obdrželi, a to za období 2 let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné. Není-li vydání podle odstavce 1 možné, nahradí členové orgánů získaný prospěch v penězích. V průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle 64 zákona č. 90/20012 Sb. člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen "vyloučení"). To platí obdobně o tom, kdo v době vydání rozhodnutí o úpadku členem statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobou v obdobném postavení již nebyl, ale jehož dosavadní jednání k úpadku obchodní korporace zřejmě přispělo. Návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem. Důvodem rozhodnutí insolvenčního soudu o vyloučení je výkon funkce osobou, která s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vedla obchodní korporaci k úpadku. K rozhodnutí o vyloučení dojde i u toho, kdo se stal členem statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace po zahájení insolvenčního řízení, přispěl-li zřejmě svým jednáním ke snížení majetkové podstaty a k poškození věřitelů. Insolvenční soud nerozhodne o vyloučení toho, kdo prokáže, že při svém jednání vynaložil takovou péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba v obdobném postavení. Soud i bez návrhu může rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce. Soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, a člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného 19

22 právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné. Příslušné ustavení o ručení člena orgánu společnosti se nepoužije na člena nebo bývalého člena statutárního orgánu obchodní korporace, kteří byli do funkce prokazatelně ustaveni za účelem odvrácení úpadku nebo jiné nepříznivé hospodářské situace obchodní korporace a svou funkci vykonávali s péčí řádného hospodáře. Je-li statutárním orgánem obchodní korporace právnická osoba, použijí se ustanovení o vyloučení z výkonu funkce člena orgánu obchodní korporace i na fyzickou osobu, která byla touto právnickou osobou určena k tomu, aby funkci statutárního orgánu za ni vykonávala Trestní odpovědnost právnických osob Význam corporate governance stoupl i v souvislosti s přijetím zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zákon upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, a postup v řízení proti právnickým osobám. Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného na území České republiky právnickou osobou, která má sídlo v České republice nebo má na území České republiky umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň vykonává svoji činnost nebo zde má svůj majetek. Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu padělání a pozměnění peněz ( 233 trestního zákoníku), udávání padělaných a pozměněných peněz ( 235 trestního zákoníku), výroby a držení padělatelského náčiní ( 236 trestního zákoníku), neoprávněné výroby peněz ( 237 trestního zákoníku), teroristického útoku ( 311 trestního zákoníku) i tehdy, spáchala-li takový trestný čin v cizině právnická osoba, která nemá sídlo v České republice. Trestnými činy se pro účely tohoto zákona rozumí zločiny nebo přečiny uvedené v trestním zákoníku, a to obchodování s lidmi ( 168 trestního zákoníku), svěření dítěte do moci jiného ( 169 trestního zákoníku), vydírání ( 175 trestního zákoníku), porušení tajemství dopravovaných zpráv ( 182 trestního zákoníku), sexuální nátlak ( 186 trestního zákoníku), pohlavní zneužití ( 187 trestního zákoníku), kuplířství ( 189 trestního zákoníku), výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií ( 192 trestního zákoníku), zneužití dítěte k výrobě pornografie ( 193 trestního zákoníku), ohrožování výchovy dítěte ( 201 trestního zákoníku), svádění k pohlavnímu styku ( 202 trestního zákoníku), podvod ( 209 trestního zákoníku), pojistný podvod ( 210 trestního zákoníku), úvěrový podvod (

23 trestního zákoníku), dotační podvod ( 212 trestního zákoníku), provozování nepoctivých her a sázek ( 213 trestního zákoníku), podílnictví ( 214 trestního zákoníku), podílnictví z nedbalosti ( 215 trestního zákoníku), legalizace výnosů z trestné činnosti ( 216 trestního zákoníku), legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti ( 217 trestního zákoníku), neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací ( 230 trestního zákoníku), opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat ( 231 trestního zákoníku), poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti ( 232 trestního zákoníku), padělání a pozměnění peněz ( 233 trestního zákoníku i za podmínek 238 trestního zákoníku), neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ( 234 trestního zákoníku i za podmínek 238 trestního zákoníku), udávání padělaných a pozměněných peněz ( 235 trestního zákoníku i za podmínek 238 trestního zákoníku), výroba a držení padělatelského náčiní ( 236 trestního zákoníku i za podmínek 238 trestního zákoníku), neoprávněná výroba peněz ( 237 trestního zákoníku i za podmínek 238 trestního zákoníku), zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ( 240 trestního zákoníku), neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby ( 241 trestního zákoníku), nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení ( 243 trestního zákoníku), porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží ( 244 trestního zákoníku), padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti ( 245 trestního zákoníku), zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění ( 254 trestního zákoníku), sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ( 256 trestního zákoníku), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži ( 257 trestního zákoníku), pletichy při veřejné dražbě ( 258 trestního zákoníku), vystavení nepravdivého potvrzení a zprávy ( 259 trestního zákoníku), poškozování finančních zájmů Evropské unie ( 260 trestního zákoníku), porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi ( 270 trestního zákoníku), nedovolené ozbrojování ( 279 trestního zákoníku), vývoj, výroba a držení zakázaných bojových prostředků ( 280 trestního zákoníku), nedovolená výroba a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky ( 281 trestního zákoníku), nedovolená výroba a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu ( 282 trestního zákoníku), nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ( 283 trestního zákoníku), přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu ( 284 trestního zákoníku), nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku ( 285 trestního zákoníku), poškození a ohrožení životního prostředí ( 293 trestního zákoníku), poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti ( 294 trestního zákoníku), poškození vodního zdroje ( 294a trestního zákoníku), poškození lesa ( 295 trestního zákoníku), neoprávněné vypuštění znečišťujících látek ( 297 trestního zákoníku), neoprávněné nakládání s odpady ( 298 trestního zákoníku), neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu ( 298a trestního zákoníku), neoprávněné nakládání s 21

24 chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami ( 299 trestního zákoníku), neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti ( 300 trestního zákoníku), poškození chráněných částí přírody ( 301 trestního zákoníku), teroristický útok ( 311 trestního zákoníku), vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci ( 324 trestního zákoníku), vyhrožování s cílem působit na úřední osobu ( 326 trestního zákoníku), přijetí úplatku ( 331 trestního zákoníku), podplacení ( 332 trestního zákoníku), nepřímé úplatkářství ( 333 trestního zákoníku), zasahování do nezávislosti soudu ( 335 trestního zákoníku), maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ( 337 trestního zákoníku), organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice ( 340 trestního zákoníku), napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky ( 341 trestního zákoníku), neoprávněné zaměstnávání cizinců ( 342 trestního zákoníku), křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek ( 346 trestního zákoníku), padělání a pozměnění veřejné listiny ( 348 trestního zákoníku), nedovolená výroba a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka ( 349 trestního zákoníku), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci ( 352 trestního zákoníku), hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob ( 355 trestního zákoníku), podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod ( 356 trestního zákoníku), účast na organizované zločinecké skupině ( 361 trestního zákoníku), podněcování k trestnému činu ( 364 trestního zákoníku), nadržování ( 366 trestního zákoníku), projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka ( 404 trestního zákoníku) a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia ( 405 trestního zákoníku). trestu: Pokud soud shledá právnickou osobu vinnou z výše uvedených skutků, může uložit tyto druhy Zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí Odpovědnost členů statutárních orgánů Členové statutárních orgánů, ale i manažeři jsou odpovědni vlastníkům podniku, a to nejen v morální rovině. Nahlídneme-li do zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník pak se v 220 Porušení povinnosti při správě cizího majetku, můžeme se dočíst, že: 22

25 (1) Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. potrestán, (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. V 221 trestního zákoníku se řeší porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. V odst. 1 se uvádí: (1) Kdo z hrubé nedbalosti poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, a tím jinému způsobí značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Dalším významným paragrafem je ustanovení vztahující se k poškozování věřitele ( 222), ve kterém se píše: (1) Kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku, b) postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného, c) zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme, d) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, e) předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti, f) předstírá splnění závazku, nebo g) předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že 23

26 a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) způsobí-li takovým činem jinému úpadek. Trestní odpovědnosti se vystavuje také ten, kdo zvýhodní věřitele způsobem uvedeným v 223, neboť kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného věřitele, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo způsobí-li takovým činem jinému úpadek. Trestu se vystavuje také osoba, která způsobí úpadek, avšak musí být naplněny skutky popsány v 224, kde se uvádí: (1) Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům, b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru, c) užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem, d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, nebo e) učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. 24

27 (2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů. (3) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu. (4) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. Kromě výše uvedených skutků se vztahují na členy správních orgánů i další skutky uvedených v trestním zákoně. Jedná se o: 225 Porušení povinnosti v insolvenčním řízení, 226 Pletichy v insolvenčním řízení, 227 Porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku, 228 Poškození cizí věci Korporátní právo Evropské unie Evropské korporátní právo je tvořeno Evropským hospodářským zájmovým sdružením, Evropskou akciovou společností a Evropskou družstevní společností Evropské hospodářské zájmové sdružení Nejstarší nadnárodní právní formou je evropské hospodářské zájmové sdružení (dále jen EHZS nebo sdružení ). Základem právní úpravy sdružení je nařízení Rady EHS č. 2137/1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení (dále jen nařízení o EHZS ), na které navazuje zákon č. 360/2004 Sb., o evropském hospodářském zájmovém sdružení a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o EHZS ). Nařízení o EHZS vstoupilo v účinnost již 1. července 1989, na území České republiky je však účinné ode dne vstupu ČR do Evropské unie, tedy od 1. května Hlavním cílem této nadnárodní formy je umožnit podnikatelům (právnickým i fyzickým osobám) přeshraniční partnerství, které je z větší části upraveno normami evropského práva a ve zbytku podléhá úpravě národní. Účelem sdružení je usnadňovat nebo rozvíjet hospodářskou činnost jeho členů nebo zvýšit hospodářské výsledky této činnosti. Naproti tomu však jeho účelem není dosahování zisku pro vlastní potřebu. EHZS tak svým členům umožňuje propojit jejich podnikatelské aktivity při zachování vlastní právní subjektivity. 25

28 Evropské hospodářské zájmové sdružení se zakládá smlouvou o sdružení a vzniká dnem zápisu do příslušného rejstříku ve státě, kde má sídlo. Členy EHZS se mohou stát pouze společnosti ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy o založení Evropských společenství (SES) a další právní subjekty veřejného nebo soukromého práva vytvořené v souladu s právem členského státu, které mají statutární nebo zákonné sídlo nebo ústředí ve Společenství nebo fyzické osoby, které vykonávají průmyslovou, obchodní, řemeslnou, zemědělskou činnost nebo svobodné povolání nebo poskytují jiné služby ve Společenství. Dle článku 16 nařízení o EHZS jsou základními orgány EHZS členové a jednatel nebo více jednatelů. Smlouva o sdružení však může stanovit i další orgány, kterým mohou být svěřeny pravomoci, jejichž výkon nařízení o EHZS obligatorně neukládá členům či jednateli Evropská akciová společnost Evropská akciová společnost (Societas Europaea dále jen SE ) je v pořadí druhou z nadnárodních forem, upravených normami komunitárního práva, přímo aplikovatelnými na území jednotlivých členských států Evropské unie. Cílem přijetí statutu evropské společnosti bylo nejen odstranění překážek obchodu, ale také přizpůsobení struktur podnikání rozměrům Společenství. Evropská akciová společnost má společnostem, jejichž činnost není omezena pouze na uspokojování čistě místních potřeb, umožnit plánování a reorganizaci svého podnikání v měřítku Společenství. Základní kapitál SE je rozvržen do akcií a výše upsaného základního kapitálu musí činit nejméně eur. Členské státy, které dosud nevstoupily do třetí fáze evropské hospodářské a měnové unie, tj. nepřijaly jednotnou měnu euro, mohou umožnit vyjádření základního kapitálu a zpracování a zveřejňování účetní závěrky v národní měně. Postavení evropské společnosti v národních právních řádech je výslovně upraveno v čl. 10 nařízení o SE, dle kterého se k evropské společnosti v každém členském státě přistupuje tak, jako by se jednalo o akciovou společnost založenou podle práva členského státu, ve kterém má sídlo (zákaz diskriminace). V mnoha ohledech tak bude SE v jednotlivých členských státech považována za běžnou akciovou společnost. Bude na příklad oprávněna podnikat ve všech oblastech dostupných běžné akciové společnosti či za stejných podmínek obchodovat své cenné papíry. Evropská společnost je konstruována jako společnost nadnárodní. Předpokladem založení evropské společnosti je vždy stávající podnikatelská struktura přesahující hranice jednoho členského 26