MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie Příklady pokojových rostlin nevhodných pro pěstování v podmínkách školy se zaměřením na toxicitu a morfologii Bakalářská práce Brno 2010 Vedoucí práce: Ing. Helena Jedličková, Ph.D. Autor práce: Linda Minaříková

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím s tím, aby moje práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Linda Minaříková 2

3 A) TEORETICKÁ ČÁST ÚVOD VZDĚLÁVÁNÍ PRO 21. STOLETÍ Pokojové rostliny v celoživotním vzdělávání Pokojové rostliny ve vzdělávání v ČR Profese učitele základní školy POKOJOVÉ ROSTLINY NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE Vymezení pojmu pokojová rostlina Vymezení pojmu nebezpečná rostlina Vymezení pojmu jedovatá rostlina, alergie, otrava LÁTKY OBSAŢENÉ V POKOJOVÝCH ROSTLINÁCH A JEJICH ÚČINKY NA ČLOVĚKA Intoxikace Dělení intoxikací Vstupní cesty intoxikace do organismu Faktory ovlivňující závažnost intoxikace Chemická povaha a účinky nebezpečných látek Alkaloidy Silice, pryskyřice Glykosidy Saponiny Třísloviny APLIKACE ZNALOSTÍ O NEBEZPEČNÝCH POKOJOVÝCH ROSTLINÁCH PRO PEDAGOGICKOU PRAXI Základní druhy nebezpečných pokojových rostlin Agaveceae agávovité Amaryllidaceae amarylkovité Apocynaceae toješťovité Araceae áronovité Araliaceae aralkovité Euphorbiaceae pryšcovité Geraniaceae kakostovité Moraceae morušovníkovité Primulaceae prvosenkovité Informační zdroje a rozdílný pohled na nebezpečné pokojové rostliny Nejčastěji diskutované pokojové rostliny Nebezpečné rostliny ve studijních materiálech na PdF MÚ Brno

4 4.3 Prevence a první pomoc CÍLE PRÁCE METODIKA Průzkum názorů budoucích učitelů na úroveň znalosti pokojových rostlin pro vzdělávání na základní škole Metodika průzkumu Metodika zpracování dat Metodika zpracování výukového CD k prezentaci pokojových rostlin VÝSLEDKY Výsledné zpracování odpovědí z průzkumu Tabulka základních nebezpečných pokojových rostlin Studijní podpora pro výuku o pokojových rostlinách pro pedagogickou praxi DISKUZE ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM LITERATURY ELEKTRONICKÉ ZDROJE SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A FOTOGRAFIÍ Seznam fotografií Seznam tabulek Seznam obrázků SEZNAM PŘÍLOH

5 Úvod Pokojové rostliny nás obklopují na každém kroku. Ve škole, v domácnosti, u lékaře i na úřadech. Pocházejí většinou z pásu subtropického a tropického. Jelikož v zimním období by nevydržely teploty mírného pásu, jsou proto pěstovány ve vnitřních prostorách budov (bytech, kancelářích, školách a jejich učebnách, chodbách apod.). Při umístění ve školních zařízeních většinou dodržujeme teplotní limity, ale v prostorách, kde předpokládáme vyšší kumulaci dětí, by měla být zohledněna především jejich toxicita a morfologie (trny, ostny, ostré okraje listů). Nebezpečné pokojové rostliny obsahují látky, které mohou vyvolávat různě závažné poruchy organismu, a to při kontaktu přímém i nepřímém. Reakce alergického typu (podráždění sliznice, otok, zarudnutí) mohou vyúsťovat v krajním případě v anafylaktický šok ohrožující základní životní funkce nebo jiné reverzibilní či ireverzibilní poškození organismu. Reakce závisí na množství požité toxické látky nebo alergenu, citlivosti daného jedince, fázi ve které se rostlina v daném okamžiku nachází, na části rostliny, která intoxikaci nebo zvýšenou přecitlivělost způsobila. Domníváme se, že doposud chybí přehledná odborná publikace. Jelikož výzkumy, s ohledem na látky obsažené v pokojových rostlinách, v návaznosti na zdraví člověka probíhají teprve několik desítek let. Tato problematika byla zpracována v různě zaměřených publikacích pouze částečně, tedy nedostatečně, je naší snahou zjištěné poznatky o úskalí života s nebezpečnými pokojovými rostlinami sjednotit v teoretické části bakalářské práce. Cílem práce rozhodně nemá být nabádání k úplnému odstranění rizikových pokojových rostlin z prostor školy, ale naopak jejich využití při výuce. Protože se žáci s nebezpečnými pokojovými rostlinami budou v životě setkávat, je povinností pedagogů v základním vzdělávání předávat dostatečné znalosti o toxicitě rostlin žákům, poučit je i o případné první pomoci při požití jedovaté látky. Jelikož učitel bude nositelem této gramotnosti, zajímají nás názory na potřebné znalosti o pokojových rostlinách u studentů 1. ročníků studia pedagogického asistentství. V počátku práce bude proveden průzkum u studentů biologických disciplín na pedagogické fakultě, který napoví, jaké znalosti o preferují a znají. Cílem je, 5

6 aby vznikl sumář rostlin vhodných pro zařazení do výuky. Na vytvořený vzorek rostlin budou aplikovány teoretické znalosti z oblasti toxikologie a morfologie s použitím odborné literatury. V praktické části bude z fotodokumentace pokojových rostlin na pracovišti Kejbaly vytvořena studijní podpora, která by měla umožnit studentům sebereflexí učení. Přehledné zpracování toxických látek umožní vytvořit abecední seznam pokojových rostlin, v němž budou seřazeny dle závažnosti negativního vlivu na lidský organismus. Charakter bakalářské práce tedy vede přes teoretické bádání v oblasti toxikologie pokojových rostlin, k praktickému výzkumu na pedagogické fakultě MU a k vytvoření studijní opory. Zajímá nás, které rostliny jsou z hlediska výše popsaných rizik nevhodné k aranžmá školních prostor či názornému užití ve výuce. Toxikologicky nebezpečné pokojové rostliny budou dále komentovány, bude popsána jejich toxicita, případně obsahové látky, specifické umístění jedovatých látek v rostlině a první pomoc při intoxikaci. Cílem bakalářské práce není nabádání k úplnému odstranění nebezpečných pokojových rostlin z prostředí s vyšším výskytem dětí, ale podat informace o jejich nebezpečí a případné první pomoci při intoxikaci. Cíle bakalářské práce v bodech: Vytvořit přehled základních znalostí o toxicitě a morfologii pokojových rostlin Výzkum názorů studentů na nebezpečné pokojové rostliny ve škole Vytvoření tabulky s příklady nebezpečných pokojových rostlin z pohledu toxikologie Přehled zásad první pomoci při intoxikaci Vytvoření CD s prezentací pokojových rostlin sloužící jako studijní podpora pro výuku na katedře biologie PdF MU 6

7 1. Vzdělávání pro 21. století Vzdělávání je neustálý proces formování osobnosti a budování partnerských vztahů mezi jedinci, skupinami a národy. Je důležité, aby vzdělávání pomohlo hledat a rozvíjet individuality každého žáka bez rozdílů, jedině pak může pomoct rozvoji celé společnosti. Je důležité naučit žáky chápat souvislosti, získávat znalosti a dovednosti, tvořit postoje. Během vzdělávání je snaha žáka připravit k výběru vlastního povolání, následně k jeho studiu a uskutečnění. Přání poznávat pomáhá vytvářet vlastní názor nebo si ověřovat učené téma. Základní vzdělávání je v současné době jedinou částí vzdělání, která je povinná pro všechny děti v naší republice. Je tedy důležité pro další rozvoj společnosti i následné celoživotní vzdělávání jedince. Je důležitým prostředkem pro správné pochopení interakcí mezi jednotlivými obory vzdělávání a životem. Důraz by měl být kladen především na motivaci k učení, osvojování si základních principů, rozvíjení každého žáka, respektu a tolerance k druhým, citu a vnímaní vztahu k přírodě. Ve 21. stoleté se mění postavení učitele ve vzdělávání. Stává se rádcem, který provádí studenta celoživotním vzděláváním. V základním vzdělávání pro 21. století by měl učitel u žáků rozvíjet kompetence prostřednictvím učiva, které je důležité pro život a zdraví jedince i společnosti. Témata, která propojují teorii a praxi. Témata, která pomáhají občanům učit se a motivovat žáky k celoživotnímu zájmu o vzdělávání. Jestliže vnímáme rostliny jako živé organismy, pak pro pochopení principů života na Zemi jsou pokojové rostliny důležitým prostředkem. Významné místo v učení zaujímá zážitková pedagogika. Klade důraz na vlastní aktivitu žáka. Samotný zážitek však k učení nestačí, ale pomáhá žákům zapojit vlastní kritické myšlení, spolupracovat a rozvíjet odpovědnost za své učení. 7

8 1.1 Pokojové rostliny v celoživotním vzdělávání Jak uvádí mnohé informační zdroje, zdravotní stav dnešní populace je v mnohých směrech velmi alarmující. Je míněno, že fyzický stav je spjatý s psychickým stavem. Obě tyto roviny mohou být ovlivněny přítomností pokojových rostlin. Pokojové rostliny nás obklopují na různých místech. Nachází se nejen v našich domovech, ale i ve společných prostorách, ve škole nebo v zaměstnání. Pokojové rostliny mohou zdravotní stav jedince ovlivňovat pozitivně i negativně. Ukazuje se, že právě toto téma často přivádí děti a později i dospělého občana k potřebě celoživotního vzdělávání. V současné době využívání internetu umožňuje se setkávat s obrovským rozvojem informačních zdrojů. Je životu nutné naučit žáky v základním vzdělávání rozlišovat informace podstatné od nepodstatných, klamné od odborných. Pro celoživotní vzdělávání jsou tedy důležité fundamentální znalosti a dovednosti získané během základního vzdělávání. Na ně se nabaluje vlastní poznávání a utváření si názorů. Pokojové rostliny jsou vhodným a modelovým tématem ze života, které může vést k potřebě celoživotního vzdělávání. Informace vyskytující se v neodborných publikacích jsou mnohdy zavádějící a nepřesné. O některých účincích a pokojových rostlinách kolují mýty, které se mnohdy přenáší z generace na generaci. 1.2 Pokojové rostliny ve vzdělávání v ČR Tématu pokojové rostliny by se mělo v základního vzdělávání věnovat větší pozornost. Obsah učiva by měl vycházet především z toho, co člověk k životu potřebuje. Dle RVP v základním vzdělání není důležitý samotný obsah ale klíčové kompetence žáka. Novým smyslem vzdělávání je rozvíjení dovedností a celoživotních postojů žáka. Téma pokojové rostliny je modelovým příkladem, protože umožňuje propojovat různé oblasti. Můžeme je využívat v těchto oblastech: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce i v průřezových tématech. 8

9 1.3 Profese učitele základní školy Jak uvádí memorandum pro celoživotní vzdělávání učitel je jedním z nejdůležitějších článků vzdělávacího systému. Podle nových RVP a klíčových kompetencí by měl být učitel průvodcem v celoživotním vzdělávání. Nemá být jen hlavním zdrojem informací, ale musí dokázat žáky nasměrovat k samostatnému učení, vyhledávání informací, komunikaci s ostatními a orientaci v jednotlivých tématech. Aby mohl být učitel dobrým průvodcem dané problematiky (např. modelového tématu pokojových rostlin), musí být dostatečně vzdělán. Obsah bakalářské práce je orientován nejen na utřídění informací pro studenty učitelství k dané problematice, ale také na zjišťování názorů studentů na znalosti potřebné pro život, k tématu pokojové rostliny. Významnou součástí je i vytvoření studijní opory, která daným tématem slouží i studentům v celoživotním vzdělávání. 9

10 2. Pokojové rostliny na základní škole Na základních školách se dle mých zkušeností vyskytují i nebezpečné pokojové rostliny. Domnívám se, že učitelé by měli být připraveni na potencionální nebezpečí hrozící při kontaktu (přímém nebo nepřímém) s těmito rostlinami. Původem poškození zdraví dětí může být nešťastná náhoda, neznalost nebo lehkovážné jednání. Proto při výběru pokojových rostlin pro školu by měl být brán zřetel nejen na estetiku a ekologickou náročnost rostlin ale především na zdravotní hledisko, zda zrovna vybraný druh rostliny nepatří do početné skupiny jedovatých či jinak nebezpečných rostlin. Rostliny a to nejen pokojové jsou ve školách pro výuku velmi důležité. Proto se domnívám, že negativní vliv na zdraví by neměl být důvodem k výběru jiného nezávadného druhu, ale k zvýšené opatrnosti při volbě vhodného umístění ve škole. Velmi důležité je především získání dostatečných znalostí, aby učitelé mohli čelit reálnému nebo hrozícímu nebezpečí. Snahou bakalářské práce je upozornit na rostliny, které mohou při nesprávné manipulaci zapříčinit poškození zdraví. Myslíme si, vzhledem k návaznosti na praktický život a výskyt nebezpečných pokojových rostlin v okolí člověka, že děti by se s nimi měly seznamovat. Nebezpečné pokojové rostliny by měly být zahrnuty jako názorná ukázka například v hodinách přírodopisu nebo pěstitelství (výchově ke zdraví). Například v hodinách pěstitelství se žáci učí přesazování pokojových rostlin. Při takovýchto praktických činnostech by měl být učitel dostatečně informovaný o možném nebezpečí, týkající se například alergických reakcí, vyvolaných při kontaktu se specifickou rostlinou. Pro účel bakalářské práce jsou v následujících kapitolách vymezeny základní pojmy, mezi které patří pokojová rostlina, nebezpečná rostlina, jedovatá rostlina, alergie a otrava. 10

11 2.1 Vymezení pojmu pokojová rostlina Pod uživatelským pojmem pokojová rostlina ve většině případů rozumíme rostliny, které nejsou přizpůsobené životu v našich klimatických podmínkách (zvláště v zimě). Pokojové rostliny původem pocházejí většinou z pásu subtropického a tropického, nebo se může jednat o šlechtěné kultivary. V bakalářské práci je pokojovou rostlinou myšlena rostlina, která je záměrně pěstovaná v prostorách školy a to k účelu aranžování prostor a v neposlední řadě k didaktickému využití při výuce (v hodinách přírodopisu, pěstitelství aj.). Ve školách se mohou vyskytovat i rostliny, které jsou většinou pěstované jako balkónové či venkovní. 2.2 Vymezení pojmu nebezpečná rostlina V této práce je jako nebezpečná rostlina označena i ta rostlina, která může mít u většiny populace v ČR negativní vliv na zdraví. Nebezpečná rostlina není jen taková, která obsahuje jedovaté látky způsobující otravy, ale také látky nazývané alergeny, či rostliny nebezpečná svojí stavbou (trny, ostny,..). Taková zranění nebývají většinou život ohrožující, ale mohou být spojená s dalšími komplikacemi doprovázející možnost vzniku alergické reakce. 2.3 Vymezení pojmu jedovatá rostlina, alergie, otrava Jak uvádí NOVÁK (2004), jedovaté rostliny většinou nemají uložené toxické látky v celé rostlině stejně, ale v některých jejich částech se mohou vyskytovat v koncentrovanější formě nebo mohou zcela chybět. Nahromaděné jedovaté látky se vyskytují především v hlízách, cibulích, kořenech nebo plodech, kůře, stoncích či listech. Vzácností je nahromadění jedů v květech. Vymezené pojmu mezi jedovatou a léčivou rostlinou bývá někdy nepřesné, závisí na množství požité látky a kondici jedince. Proto jsou kritické koncentrace látek normovány. Výsledkem kontaktu s nebezpečnou rostlinou může být alergická reakce, projevující se například jako kožní 11

12 alergie, či podráždění horních cest dýchacích. Může dojít i k závažnějším poruchám organismu či orgánových soustav. Například některé látky působí na srdce, nervovou soustavu, trávící soustavu nebo mohou ovlivňovat dýchací ústrojí apod. Alergie (SALAŠ, USTOHALOVÁ, 1982) je stav změněné aktivity organismu na podněty z vnějšího i vnitřního prostředí. Ke vzniku alergického stavu dochází stykem organismu s určitým antigenem alergenem. Antigen je látka vyvolávající specifickou imunitní reakci, např. tvorbu protilátek. K nastartování alergické reakce může dojít nejen po vnitřním užití, ale velmi často i stykem pokožky s alergenem. Reakce může být okamžitá nebo pozdní. Otrava (NOVÁK, 2004) je nemoc, která má konkrétního původce, inkubační dobu, příznaky, průběh, někdy také pozdější následky, a to jako projev vzájemného působení (interakce) organismu a jedovaté látky. Toxikologie (SALAŠ, USTOHALOVÁ, 1982) je věda o nežádoucích účincích látek (věda o jedech), pomáhá při prevenci a léčbě otrav. 12

13 3. Látky obsaţené v pokojových rostlinách a jejich účinky na člověka Dle odborné literatury látky obsažené v rostlinách specificky působí na zdraví člověka, vznikají převážně jako produkty sekundárního metabolismu. Každá takováto látka má typické chemické složení. Různé druhy rostlin však mohou obsahovat látky stejné i odlišné (např. látka tujin je obsažená v tuji i v jalovci). Tyto látky se mohou vyskytovat v kterékoliv části rostliny, obvykle jsou však v některých částech ve vyšších koncentracích (často např. v oddenku, kořenu či plodu). Jak uvádí NOVÁK (2007) sekundární metabolismus je svými procesy úzce spjat s primárním metabolismem. Jako produkty (sekundární metabolity) obvykle nejsou pro rostliny životně nepostradatelné. Pro člověka jde však často o zajímavé a užitečné rostlinné produkty, využívané zvláště ve farmacii a medicíně. Funkce mnohých obsažených látek je pro rostlinu dosud neujasněná. Jak již bylo řečeno, látky příznačné pro určitý druh se mohou vyskytnout u více druhů, někdy u celého rodu případně čeledi. Sloučeniny, které mají výrazné účinky na lidský organismus se označují se jako účinné látky. Mezi účinné látky nejčastěji obsažené v rostlinách, které budou dále popsány, patří alkaloidy, glykosidy, saponiny, silice a další. 3.1 Intoxikace Podle SALAŠ, USTOHALOVÁ (1982) intoxikací neboli otravou rozumíme škodlivé působení chemických, živočišných (zvířecích), rostlinných nebo bakteriálních nebo jiných jedů na organizmus člověka. Tato otrava je vyvolána zevními (exogenními) vlivy. K otravám vyvolaným vnitřními příčinami (endogenní intoxikace) počítáme stavy změněné látkové přeměny při různých onemocněních, které způsobují podobné příznaky. 13

14 3.1.1 Dělení intoxikací Dle informačních zdrojů (NOVÁK, 2007) jsou nejčastějšími důvody otrav nešťastné náhody nebo otravy způsobené neznalostí rostliny, záměnou druhu nebo nerozumným jednáním. U dětí bývají následkem zvědavosti, lehkomyslnosti, vychloubání. Zpravidla se jedná o požití jedovatých semen, sladkých částí rostlin nebo požitím šťávy z květů. Děti jsou ochotné sníst ledacos, známé jsou například požití semen blínu, durmanu nebo rulíku. Intoxikace můžeme dělíme například podle důvodu otravy na: Náhodná Kriminální Nenáhodná Vstupní cesty intoxikace do organismu Dle odborné literatury jedovaté látky přítomné v rostlinách vnikají do organismu nejčastěji ústy požitím rostlin nebo jejich částí. Kromě toho mohou nebezpečné látky vniknout do organismu dýchacími cestami, sliznicí, při vdechování i plícemi, některé mají dráždivé účinky zevně na kůži. Podle vstupní cesty nebezpečné látky do organismu dělíme intoxikace z farmakologického hlediska (SALAŠ, USTOHALOVÁ, 1982) na: Perorální Kontaktní Inhalační 14

15 3.1.3 Faktory ovlivňující závaţnost intoxikace Jedním z rozhodujících činitelů je průběh vstřebávání nebezpečné látky v lidském organismu. Rychlost a intenzita působení nebezpečné látky závisí na řadě faktorů. Důležité jsou i vlastnosti účinné látky, např. rozpustnost ve vodě, vstřebatelnost, prchavost aj. Obvyklým způsobem vstupu rostlinných jedů do organismu je požití celých rostlin nebo častěji jejich částí (především jedovatých plodů). Vstřebávají se zejména v tenkém střevě. Některé jedovaté látky však vnikají do těla i kůží, sliznicemi či vdechováním výparů. Rozdílné příznaky otravy způsobuje odlišná fyzikální a chemická povaha látek. Záleží také na cestě, kterou škodlivá látka do těla vnikne, a na míře a kvalitě odpovědi eliminačních mechanismů, které proti přítomnosti jedu v těle bojují. Rostliny téhož druhu nemusí být vždy stejně jedovaté. Stupeň jejich jedovatosti může být ovlivněn podmínkami stanoviště, na kterém se rostlina nachází (jeho vlhkostí, obsahem minerálních látek, slunečním zářením, složením půdy aj.), ročním obdobím, vegetačním stádiem a stářím rostliny. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, u některých se jedovatost snižuje v důsledku rozpadu látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jednu jedovatou látku nebo celou řadu různě složitých jedů, či kombinaci jedu a jinak nebezpečné látky (například z pohledu alergických reakcí). V takovém případě záleží v nejvyšší míře na citlivosti organismu jedince. Co je pro jednoho člověka velkým alergickým podnětem je pro jiného člověka nealergenní. 15

16 3.2 Chemická povaha a účinky nebezpečných látek Účinné látky obsažené v rostlinách vznikají jako produkty sekundárního metabolismu. Je pro ně typické určité složení. Mohou se vyskytovat v kterékoliv části rostliny, obvykle se však v některých orgánech nacházejí ve vyšších koncentracích (kořenu, oddenku, plodu). V následujících podkapitolách jsou zmíněné nejobvyklejší obsahové látky. Kapitola uvádí pouze nejdůležitější příklady obsahových látek. Čerpaná byla především z publikací: KUČERA, M., MINAŘÍK, J. Přírodní léčiva : Farmakognosie. 1. vydání. Praha : Avicenum, s.; MINAŘÍK, J. Farmakognosie. 1. vydání. Praha : Avicenum, s. Vzorce zobrazené u některých skupin obsahových látek jsou tvořené pomocí programu ChemSketch. 16

17 3.2.1 Alkaloidy Jedná se o organické látky jejichž znakem je heterocyklicky vázaný dusík, vnikají při metabolismu aminokyselin. Dosud bylo izolováno kolem 7000 alkaloidů přítomných v % vyšších rostlin (NOVÁK, 2007). Jejich reakce jsou zásadité povahy. Většinou mají velmi silný fyziologický účinek. Některé jednoduché alkaloidy jsou obsaženy v mnoha rostlinách různých čeledí, složitější alkaloidy se nacházejí jen v určitém rodu. Nejčastěji se v rostlině nenachází pouze jediný alkaloid ale celá skupina příbuzných sloučenin. Alkaloid vyskytující se v největším množství, je označován jako jeho hlavní složka. Zastoupení a obsah jednotlivých skupin alkaloidů v rostlině je předurčen geneticky. Jejich množství není většinou v celé rostlině stejné, ale některé části mají obsah dané látky vyšší. Vyskytují se ve dvou formách a to buď vázané na organickou kyselinu nebo ve formě soli, zřídka jsou v rostlině vázány na cukernou složku tedy ve formě glykosidů. Většina alkaloidů jsou krystalické látky, bez barvy a zápachu, ale silně hořké chuti. Názvy mohou být odvozené od matečné rostliny, účinků nebo optické aktivity. Alkaloidy jsou látky se silnými fyziologickými účinky (výrazný účinek na nervovou soustavu podmíněný inhibicí tedy blokací důležitého enzymu). Na organismus působí v již velmi nepatrných dávkách. Podle molekulové struktury alkaloidů (zejména typu dusíkatého heterocyklu) je rozlišujeme do několika skupin: fenylalkylaminy (dusík je v postranním řetězci), alkaloidy izochinolinové, indolové, chinolinové, imidazolové, pyridinové a piperidinové, tropanové, purinové, steroidní a terpenické. Vyskytují se především v rostlinách čeledí mákovité, liliovité, lilkovité nebo pryskyřníkovité. Vybrané dusíkaté heterocykly základy alkaloidů H N N H N N Pyrolidin piperidin pyridin chinolin izochinolin N 17

18 3.2.2 Silice, pryskyřice Silice tvoří velmi rozsáhlou skupinu. Jedná se o tekuté odpadní produkty sekundárního metabolismu rostlin, které jsou z chemického hlediska jen velmi těžko definovatelné. Nejsou tvořeny pouze jedinou látkou ale rozmanitými směsmi látek. Vlastností je lipofilní povaha a nízká hustota, charakteristický zápach, jsou opticky aktivní. Ve vodě nerozpustné, dobře rozpustné v organických rozpouštědlech, éteru, chloroformu, olejích. Pro všechny rostliny jsou významné jako ochrana před škůdci nebo jako lákadlo pro opylovače. Hromadí se ve speciálních buňkách, mezibuněčných prostorech, schizogenních kanálcích, siličných nádržkách nebo pod kutikulou trachomů nebo papil. V jejich přítomnosti se často vyskytují pryskyřice a společně vytvářejí balzámy. Získávání silic se provádí destilací s vodními párami. Složky silic jsou dvojího typu, a to převážně terpeny nebo deriváty fenylpropanu. Jednotlivé látky jsou buď bezkyslíkaté nebo kyslíkaté. V každé silici některá látky nebo typ převládá. Jedovaté pryskyřice jsou křehké a bezbarvé. Vylučují je pryskyřičnými kanálky. Uplatnění nacházejí často ve farmacii jako diuretika (protože dráždí ledviny), dezinfekce, dráždí sliznice a kůži, dále ve voňavkářství a v potravinářství. Vybrané typy siličných látek: geraniol citronelol mentol 18

19 3.2.3 Glykosidy Skládají se z části cukerné a necukerné. Jejich účinek je podmínění aglykonem (cukerná složka), avšak často účinkuje celý glykosid, aglykon účinkuje málo nebo vůbec. Cukerná složka je tvořená jednoduchým cukrem (např. glukózou). Tato cukerná složka ovlivňuje rozpustnost glykosidu a vstřebávání. Obsah glykosidů v rostlinách je nestálý a velmi kolísá. Syntéza a odbourávání jsou podmíněny specifickými enzymy. Glykosidy dělíme podle charakteru aglykonu do několika skupin: fenolické kumarinové flavonové antrachinonové kardiotonické (ovlivňují kontraktilitu srdeční svaloviny) thioglykosidy (jedná se o fytoncidy, fyziologicky účinné látky, toxické pro bakterie, prvoky, houby) kyanogenní glykosidy (charakteristická vůně a chuť po hořkých mandlí) atd. 19

20 3.2.4 Saponiny Saponiny jsou látky glykosidního charakteru. Typická je pro ně vlastnost snižovat povrchové napětí vody, ve které jsou rozpuštěny. Proto jsou schopné tvořit silnou pěnu podobnou pěně mýdla. Byly prokázány u více než 500 rostlinných druhů. Saponiny obsahují terpenický aglykon (který má lipofilní charakter) a cukernou složku (hydrofilní charakter). Struktura aglykonů nám umožňuje saponiny rozdělit do dvou skupin: saponiny triterpenoidní (aglykon je pentacyklický triterpén) steroidní (aglykon má steroidní povahu) Na aglykonu některých saponinů bývá navázáno až několik cukerných zbytků. Saponiny s jedním cukerným zbytkem nazýváme monodesmosidy, se dvěma cukernými zbytky bidesmosidy. Triterpenické saponiny, které mají navázanou karboxylovou kyselinu (na C 17 ), nazýváme také kyselé. Nejdůležitější jsou aglykony oleanolového typu (oleanolová kyselina, gypsosid, atd.) nebo také nebo také saponiny ursanové (escinigenin) a lupanolové (kyselina botulinová). Charakteristickým účinkem saponinů je hemolytický účinek (uvolňování hemoglobinů z erytrocytů hemolýza červených krvinek), způsobený právě schopností snižovat povrchovou aktivitu a vazností na steriny a proteiny. Mezi účinky saponinů řadíme dráždění sliznic, vyvolávají zvracení (emetický účinek) a kýchání, projímavý účinek nebo dráždění ledvin, zvýšení peristaltiky a sekrece žláz střeva. Nalézt je můžeme např. v bramboříku nebo v břečťanu. Příklad saponinu: kyselina glycyrrhetinová O H 3 C O H O C H 3 C H 3 C H 3 H O H 3 C C H 3 20

21 3.2.5 Třísloviny Třísloviny jsou chemicky nejednotné látky, nerozpustné ve vodě, částečně rozpustné v lihu. Jsou uložené buď v pletivech nebo jen v některých jejich orgánech (kůře). Jejich název je odvozen od jejich schopnosti tříslit neboli srážet bílkoviny. Tříslení závisí na propojení polypeptidových řetězců bílkovinných molekul a vzniku nerozpustných komplexů. Přírodní třísloviny jsou vysokomolekulární polyfenolické látky, které podle jejich struktury dělíme na: hydrolyzovatelné neboli galové (galotaniny); nehydrolyzovatelné neboli katechinové (kondenzované). Galové třísloviny jsou estery cukrů s kyselinou galovou nebo jejími depsidy (u vyšších rostlin kyselina digalová a dlahová) či kondenzačními produkty taniny. Mezi katechinové třísloviny patří katechiny a leukoantokyanidiny. Tříslit dokáží pouze přechodem ve vysokomolekulární, ve vodě rozpustné třísloviny a to účinkem vzdušného kyslíku a činností polyfenoloxidáz. Postupnou kondenzací tvoří ve vodě nerozpustné flobafény (tříslovinné červeně). Třísloviny mají výrazný adstringentní účinek (stahující). Ve vyšších koncentracích pronikají hluboko do tkání a mohou dráždit, vyvolávat dávení nebo dokonce poškodit játra. Příklad základní látky tříslovin (hydrolyzovatelných): kyselina galová O H H O O H H O O 21

22 4. Aplikace znalostí o nebezpečných pokojových rostlinách pro pedagogickou praxi Jedním z rizikových faktorů při výuce a vzdělávání dětí na škole mohou být i pokojové rostliny vyskytující se v jejich bezprostřední blízkosti. S narůstajícím počtem žáků léčících se na alergické reakce, se stala předmětem výzkumu i otázka vlivu pokojových rostlin na zdraví žáka. Pozitivní vliv pokojových rostlin na psychiku, čistotu a vlhkost ovzduší ve třídě je dokázán, avšak toxické působení pokojových rostlin je zkoumáno intenzivně především v poslední době. Ve třídách je nutné se s nebezpečnými rostlina seznámit a při kontaktu dětí (i dospělých), mít znalosti o jejich nebezpečnosti, aby učitel mohl předcházet a zabránit možnému nebezpečí. V méně komplikovaném případě se může jednat o mechanická zranění o ostré okraje listů (trny, ostny,..). Významnější jsou alergické reakce a v krajním případě i otravy. Domníváme se tedy, že je nutné, aby pedagog znal nejen základní nebezpečné pokojové rostliny, ale také základy první pomoci při nežádoucích změnách organismu při kontaktu s rizikovými pokojovými rostlinami. 4.1 Základní druhy nebezpečných pokojových rostlin Kapitola obsahuje základní druhy nebezpečných pokojových rostlin, které byly vybrány na základě výsledků zkoumaných prostřednictvím dotazníku. Pokojové rostliny jsou uspořádány abecedně dle čeledí. Pokud čeleď obsahuje více zástupců, tak pro lepší přehlednost jsou rostliny uspořádány taktéž dle abecedního pořadí. Mezi základní pokojové rostliny diskutované v této práci patří 15 druhů. K zařazení jednotlivých druhů rostlin do čeledí a k základní charakteristice byl použit jako hlavní zdroj HIEKE (2003). 22

23 4.1.1 Agaveceae agávovité Rostliny z čeledi Agavaceae patří mezi jednoděložné rostliny. Zástupci se vyskytují na celém světě: v Evropě, Asii, Africe, v Severní a Jižní Americe a v severní Austrálii. Obvykle se jedná o vytrvalé rostliny, které mohou být jak jednodomé tak dvoudomé. Mezi zástupci této čeledi najdeme i epifyty a rostliny stromkovitého charakteru. Jak charakteristiku uvádí JAHODÁŘ (2006, s. 180), cit.: Listy jsou protáhlé, tlustě masité, často s pichlavou špičkou a ostny na okraji. Mohutná květenství se tvoří obvykle jednou za život, po dozrání plodů rostlina odumírá. Celoživotní růste se děje meristematickým pletivem uloženým při obvodu stonku mezi kůrou a souborem uzavřených cévních svazků (Agave, Yucca). Tento meristém vytváří nové základní parenchymatické pletivo a nové cévní svazky. Plodem jsou tobolky. Metabolismus rostlin produkuje steroidní saponiny, některé rostliny jsou technicky použitelné. Mezi dětem nebezpečné zástupce této čeledi patří agáve (Agave) a tenura ( tchýnin jazyk, Sanseviera). 23

24 Agáve - Agave L Foto 1: Agave ( Kejbaly 2005) Polopouštní rostlina, přirozeně se vyskytující v Mexiku a zdomácněla ve Středomoří. Je známo asi 300 druhů. Typické jsou dužnaté kožovité, často trnité listy, které vyrůstají z přízemní růžice. U starších exemplářů vykvétají ze středu na dlouhé čepeli zvonkovité květy. Rostlina kvete za svůj život pouze jedenkrát, po odkvětu pokračují v růstu dceřiné rostliny. Ostny na koncích listů mohou způsobit zranění, proto je tento rod řazen mezi nebezpečné rostliny pro žáky základních škol. 24

25 Tenura (nesprávně tchýnin jazyk ) - Sansevieria Thunb Foto 2: Tenura ( Kejbaly 2005) Původní oblastí výskytu je tropická a jižní Afrika. U nás je velmi oblíbenou pokojovou rostlinou. Je známo asi 60 druhů. Ze silného podzemního oddenku vyrůstají trsy kopinatých listů. V jejich úžlabí se mohou vytvářet hroznovitá květenství, která jsou složená z vonných květů ronících medovici (hustá lepkavá látka bohatá na cukry). Plodem je bobule. Osahuje saponiny, které vyvolávají silné zvracení, bolesti hlavy a poruchy trávícího ústrojí. 25

26 4.1.2 Amaryllidaceae amarylkovité Rostliny z čeledi amaryllidaceae patří mezi jednoděložné rostliny. Zástupci se vyskytují po celém světě. Jedná se převážně o vytrvalé byliny s cibulemi, méně často s oddenky. Mají úzké přízemní listy, květy trojčetné (spodní semeník) vytvářející hroznovitá květenství. Plodem se bobule nebo tobolka. Všechny rostliny čeledi amarylkovité jsou jedovaté. Obsahují velké množství alkaloidů, které způsobují otravu. Jedovatá je celá rostlina, ale zvýšená koncentrace alkaloidů je v cibuli. PATOČKA (2008) uvádí: cit. Důležitou skupinou jedů amarylkovitých jsou lycorinové alkaloidy, jejichž nejvýznamnějším reprezentantem je samotný lycorin (též lykorin). Po chemické stránce se jedná o derivát pyrrolofenantridinu a látka je dostupná i synteticky). Po stránce biologické se jedná o látku zajímavých farmakologických vlastností. Lycorin je silným inhibitorem biosyntézy kyseliny askorbové v rostlinách a do její syntézy zasahuje tak, že inhibuje galaktondehydrogenázu, enzym který mění L-galaktono-γ-lakton na askorbát. Lycorin působí cytotoxicky a inhibuje buněčné dělení a diferenciaci u eukaryont a působí jako inhibitor terminace proteosyntézy (Vrijsen et al. 1986). Mezi dětem nebezpečné vybrané zástupce této čeledi patří hvězdník (Hippeastrum, zornice) a řemenatka (Clivia, klívie). 26

27 Hvězdník, zornice (nesprávně Amarylis Hippeastrum Herb. Foto 3a: Hvězdník květ ( Kejbaly 2005) Foto 3b: Hvězdník cibule a list ( Kejbaly 2005) Známých je asi 70 druhů. Velmi často se hvězdník nesprávně nazývá amarylis. Pochází z tropické Ameriky, především z Brazílie a Peru. Hvězdník vyžaduje hodně světla, vyšší vzdušnou vlhkost. Jedná se o rostlinu patřící mezi cibuloviny, má dlouhé mečovité listy a typický nálevkovitě zvonkovitý květ. Plodem je tobolka. Jak již bylo zmíněno v obecné charakteristice čeledi, rostliny hvězdníku obsahují alkaloidy, které jsou koncentrovanější v cibuli. Toxiny způsobují malátnost, zvracení a bolesti břicha (NOVÁK, 2004). 27

28 Řemenatka, klívie Clivia Lindl. Foto 4: Řemenatka vegetativní fáze ( Kejbaly 2005) Známé jsou 3 druhy, pochází z jihovýchodní Afriky,. Podle HIEKE (2003): cit. Jedná se o rostliny s dužnatými kořeny, tuhé a temně zelené, řemenité listy. Okolíky žlutě oranžových až červených květů. Při správném pěstování je dlouhověkou pokojovou rostlinou. NOVÁK, 2007 uvádí: cit. Celá rostlina je jedovatá, neboť obsahuje specifické alkaloidy lykorin, klivimin a klivatin. Při intoxikaci se dostavuje slinění, zvracení a průjem, větší dávky mohou způsobit ochrnutí až kolaps.. 28

29 4.1.3 Apocynaceae toješťovité Rostliny z čeledi apocynaceae patří mezi dvouděložné rostliny. Vyskytují se po celém světě. Mezi zástupci můžeme nacházet byliny, polokeře i dřeviny. Listy jsou jednoduché, kožovité. Květy vyrůstají buď ve vrcholových květenstvích nebo z úžlabí listů a jsou pětičetné. Mezi zástupce patří například zmíněný oleandr. Obsahuje alkaloidy a kardiotonické glykosidy (NOVÁK, 2007). 29

30 Oleandr, bobkovnice Nerium L. Foto 5: Oleandr ( Kejbaly 2005) Známé jsou 3 druhy. Pochází z oblasti Středozemního moře. Rostlina velmi náročná na sluneční záření. Stálezelená dřevina s jednoduchými kožovitými úzce kopinatými listy, vyrůstajícími v přeslenu po třech. Květenství bývá červené, růžové, bílé, zřídka žluté. Květy jsou pětičetné. Plodem je dvojitý měchýřek. Obsahuje srdeční glykosidy: oleandrin, neriin, neriantin aj. Tyto jedovaté látky se nacházejí v květech, listech, ale i ve dřevě a kůře. Účinky toxických látek mohou vést od poruch srdeční činnosti až ke smrti. Na kůži způsobují alergickou reakci. U dětí lze pozorovat i přecitlivělost na vůni oleandru. 30

31 4.1.4 Araceae áronovité Rostliny z čeledi araceae patří mezi oblíbené pokojové rostliny. Jedná se o vytrvalé byliny. Listy jsou řapíkaté, květy drobné, trojčetné, tvořící květenství palice, který je obklopen různě zbarveným listenem (toulcem). Plodem je bobule. Rostliny obsahují šťavelan vápenatý, rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou, alkaloidy, saponiny, silice a další látky (NOVÁK, 2007). Mezi dětem nebezpečné na školách se vyskytující zástupce patří aglaonema (Aglaonema), diefenbachie (Dieffenbachie), monstera (Monstera), šplhavice (Scindapsus) a toulitka (Anthurium). 31

32 Aglaonema Aglaonema Schott Foto 6: Aglaonema ( Kejbaly 2005) Známých je asi 40 druhů. Původním místem výskytu je východní Indie, Malajský poloostrov, Borneo, Filipíny a Celebes. Rostliny mají tlustý dřevnatý stonek a podlouhlé skvrnité listy. Květ tvoří květenství - palice, která je chráněna listenem (toulcem). Plodem je červená bobule. Některé druhy vytvářejí malé kmínky. Pro člověka je jedovatá. 32

33 Mramornatka, Diefenbachie Dieffenbachie Schott Foto 7: Mramornatka ( Kejbaly 2005) Existuje asi 27 druhů. Původním místem výskytu je tropická Amerika. Diefenbachie je rostlina s tlustým stonkem, který postupně dřevnatí. Lesklé listy jsou vejčité, řapíkaté, světle skvrnité, mramorované nebo pruhované. V podmínkách v ČR rostlina kvete jen výjimečně palicí žlutých drobných květů. Plodem je červená bobule. Je známo velké množství zahradnických kultivarů. NOVÁK, 2007 uvádí, že obsahuje saponiny, glykosidy, jedovaté bílkoviny a alkaloidy. Ve stonku obsažené saponiny, glykosidy, jedovaté bílkoviny a alkaloidy způsobují její jedovatost (rafidy šťavelanu vápenatého) a alergické reakce v podobě poškození sliznice, kůže atd. 33

34 Monstera, nesprávně filodendron Monstera Adans Foto 8: Monstera ( Kejbaly 2005) Známých je asi 30 druhů, původním místem výskytu je tropická Amerika. Pnoucí rostlina s dlouze řapíkatými srdčitými listy, vyrůstajícími ve dvou řadách,. Mladé jsou celokrajné, později starší listy jsou hluboce vykrojené. Květenstvím je palice drobných květů, chráněných toulcem bílé barvy. V pokojových podmínkách kvete vzácně. Plodem je bobule. Ve stoncích a listových řapících jsou rafidy šťavelanu vápenatého, šťavelany, kyselina šťavelová a další látky. Způsobují podráždění pokožky, sliznice, otoky. V souvislosti s dalšími vlastnostmi je však často tato rostlina zařazována také mezi rostliny s ozdravnými účinky. 34

35 Šplhavice, Pothos Scindapsus Schott Foto 9: Šplhavice ( Kejbaly 2005) Celkem známe asi 20 druhů, pochází z Malajsie,. Jedná se o liány s celokrajnými, matnými, hladkými listy. V zahradnictví se nejčastěji vyskytují druhy, pro něž jsou a typické jsou pro ně skvrny bílé až stříbrné barvy. Čeleď áronovitých obsahuje krystaly šťavelanu vápenatého, rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou, alkaloidy, saponiny, silice aj. Tyto látky jsou příčinou alergií. 35

36 Toulitka Anthurium Schott Foto 10a: Toulitka - listy ( Kejbaly 2005) Foto 10b: Toulitka - květenství ( Kejbaly 2005) Známých je asi 500 druhů. Pochází většinou z Brazílie a Kolumbie. Vytrvalé byliny s kožovitými listy různých tvarů (foto 10a), nápadné toulcem zbarveným červeně (foto 10b), růžově, bíle nebo zeleně. Květenstvím je palice, plodem bobule. Obsahuje rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou. Jejich obsah není tak velký jako u jiných rostlin téže čeledi. Způsobuje především alergické reakce, jako jsou: otoky, svědění kůže a sliznice. 36

37 4.1.5 Araliaceae aralkovité Rostliny z čeledi araliaceae patří mezi dvouděložné rostliny. Vyskytují se v tropech a subtropech, vzácněji v mírném pásu. V mírném pásu se jedná o stálezelené popínavé nebo plazivé keře. Drobné květy tvoří okolíkovitá květenství v hroznech. Rostliny této čeledi často obsahují šťavelan vápenatý, saponiny, organické látky, silice, pryskyřice aj. Mezi rostliny nebezpečné dětem zařazujeme břečťan (Hegera). Břečťan Hedera Foto 11: Břečťan ( Kejbaly 2005) Existuje asi 7 druhů, původní je v Evropě i Asii,. Plazivý keř s jednoduchými stálezelenými listy, které jsou dlanitě laločnaté (foto 11). Na kvetoucích (fertilních) větévkách jsou listy široce vejčité. Květy jsou žlutozelené tvořící hrozny složené z okolíků. Plodem jsou bobule tmavě fialové až černé barvy. Jak uvádí JAHODÁŘ (2006), břečťan obsahuje saponiny (hederakosidy), seskviterpeny, flavonoidy a stopy alkaloidu (emetinu aj.) 37

38 4.1.6 Euphorbiaceae pryšcovité Rostliny čeledi euphorbiaceae patří mezi dvouděložné vyskytující se převážně v tropech a subtropech. Jedná se o byliny i dřeviny, ze kterých vytéká šťáva zvaná latex. Listy jsou jednoduché, květy drobné a nenápadné. Plodem je tobolka. Čeleď je nebezpečná pro obsah toxikologicky významných látek jako jsou alkaloidy, kyanogenní sloučeniny, jedovaté bílkoviny, pryskyřice, organické kyseliny aj. látky. Ve školách se nejčastěji vyskytují kroton nebo různé druhy pryšců. 38

39 Kroton, obojan Codiaeum A. Juss. Foto 12: Kroton ( Kejbaly 2005) Celkem je známo asi 14 druhů. Malajské souostroví a ostrovy v Tichém oceánu jsou původním místem výskytu této pestré rostliny. Keř nebo strom s dekorativními kožovitými, široce oválnými listy s výraznou pestrou kresbou v žluté, červené či okrové barvě. Květy jsou velmi drobné tvořící hroznovitá květenství. V pokojových podmínkách kvete jen výjimečně. Plodem je tobolka. Obsahuje třísloviny, šťáva způsobuje alergické reakce na pokožce, sliznici, zvracení či nevolnost. 39

40 Pryšec Euphorbia L. Foto 13: Pryšec Trnová koruna ( Kejbaly 2005) Foto 14: Pryšec ( Kejbaly 2005) Celkem existuje asi 1600 druhů. Původním místem výskytu této nenáročné rostliny jsou Mexiko a Madagaskar. Jedná se o byliny, polokeře nebo dřeviny. Listy jsou jednoduché, srdčité, podlouhlé vejčité nebo kopinaté listy. Některé druhy mají trny (foto 13). Prudkost otravy této pokojové rostliny je sporná. Informace z různých zdrojů se velmi liší, některé zdroje uvádí až smrtelné nebezpečí. Vytékající latex vyvolává podráždění pokožky (vznik puchýřků), zvracení a průjem. 40

41 4.1.7 Geraniaceae kakostovité Rostliny z čeledi jsou byliny s žlaznatými trichomy. Listy jsou vstřícné nebo střídavé, spodní listy řapíkaté, horní jsou až přisedlé. Čepel dlanitá nebo peřeně členěná. Květy vyrůstají ve vrcholičnatých květenstvích, jsou pravidelné, oboupohlavné, pětičetné. Zařazení rostlin této čeledi do nebezpečných rostlin je z důvodu přítomnosti žlaznatých trichomů a typického aroma, které mohou způsobovat u citlivých jedinců nepříjemné alergie. 41

42 Muškát, pelargonie muškát - Pelargonium L Hér. Foto 15: Muškát páskatý ( Kejbaly 2005) Celkem existuje asi 240 druhů. Ve školách se nachází převážně hybridní rostliny, většina původních druhů pochází z Jižní Afriky. Jsou to polokeřovité nebo keřovité a tučnolisté rostliny. Listy mají rozmanité tvary, nepravidelné květy tvořící květenství okolík. Některé druhy jsou velmi aromatické, což může způsobovat alergie (např. Pelargonium odoratissimum silně voní po citronech). 42

43 4.1.8 Moraceae morušovníkovité Rostliny čeledi jsou stromy, keře, liány nebo vzácně byliny, dvoudomé nebo jednodomé někdy jsou trnité,. Listy mají střídavé, vzácně vstřícné, jednoduché, palisty jsou obvykle opadavé a vytvářející výrazné jizvy. Plody jsou nažky, oříšky nebo peckovice. Květenství je uspořádané v úboru. Některé druhy se pěstují pro jedlé plody, jiné pro výrobu nábytku. Nebezpečný pro zdraví dětí a dospělých je vytékající latex, obvykle mléčný nebo bezbarvý, který je u citlivějších jedinců důvodem vzniku alergií. Ve školách se nejčastěji vyskytují rostliny z rodu fíkus (Ficus). 43

44 Fíkus, smokvoň, gumovník Ficus Foto 16: Fikus ( Kejbaly 2005) Existuje přes 2000 druhů. Původním místem této rostliny jsou tropy a subtropy (zejména Indie). Jsou to stromy, keře, liány i epifyty. Tvar i postavení listů jsou velmi rozmanité. Nejpěstovanějším druhem fikusů je drobnolistá forma Ficus benjamina, jehož větvě jsou svěšeny. Listy celokrajné, ostře zašpičatělé s bílou kresbou na jejich okraji. Často pěstovaný jako bonsai. V kůře a lýku se nachází mléčné kanálky ze kterých při poranění vytéká mléčný latex, ten může být příčinou vzniku alergií (u citlivějších jedinců). 44

45 4.1.9 Primulaceae prvosenkovité Rostliny čeledi primulaceae patří mezi dvouděložné rostliny. Vyskytují se po celém světě, především v mírném pásu. Jejich zástupci jsou většinou menší byliny s jednoduchými listy, pětičetnými květy, které vyrůstají buď samostatně nebo vytváří květenství. Rizikovým faktorem je přítomnost saponinů, glykosidů a tříslovin. Brambořík Cyclamen L. Foto 17: Brambořík ( Kejbaly 2005) Známých je asi 14 druhů. Původním místem výskytu je východní část Středomoří. Jako pokojová rostlina se pěstuje C.persicum Mill. Typická je ploše kulovitá hlíza, ze které vyrůstají srdčité listy s rozmanitou kresbou. Pestré různě barevné květy jsou na dlouhých řapících. Pětičetné květy s korunní trubkou vyrůstající jednotlivě, mají nazpět ohnuté korunní cípy. Jedovatou částí rostliny je hlíza obsahující jedovatý saponin cyklamin, který má hemolytický účinek a u citlivějších jedinců může při kontaktu s kůží způsobit podráždění. 45

46 4.2 Informační zdroje a rozdílný pohled na nebezpečné pokojové rostliny V současné literatuře se pokojové rostliny staly oblíbeným tématem k mnoha diskuzím. Pohled na jejich vliv na zdraví a výskyt v naší bezprostřední blízkosti se liší. Dnes jsou součástí škol a jejich prostorů i domácností. Proto považuji za důležité jejich znalost a to nejen týkající se morfologie ale především jejich účinků, popř. obsahových látek. Diskutovaným tématem jsou tzv. kladné vlastnosti některých nebezpečných pokojových rostlin. Opomeneme-li běžné vlastnosti, které jsou typické pro každou rostlinu (produkce kyslíku, ovlivňování vlhkosti a teploty vzduchu, estetické hledisko aj.) traduje se, že mnohé z nich fungují jako detoxikační jednotka a dokáží ze svého okolí odstranit jiné nebezpečné látky např. ze vzduchu (jako je např. cigaretový kouř). Jak uvádí HROMÁDKOVÁ (2010) schopnost rostlin fungovat jako rostlinné filtry ovlivňuje množství světla v místnosti. Některé rostliny vyžadují více světla jiné polostín Nejčastěji diskutované pokojové rostliny HROMÁDKOVÁ (2010) uvádí, že rostliny tropického a subtropického původu čistí vzduch hlavně pomocí kořenů. Mezi tyto rostliny patří například břečťan, který je dobrým pomocníkem při odstraňování formaldehydu a benzenu z ovzduší, dále některé druhy dracén a oblíbená pokojová rostlina fíkus benjamina. Jak uvádí zdroje tak neméně významnou rostlinou schopnou odstraňovat z prostředí toxické látky je lopatkovec. Uvádí se, že nejlépe si dokáže poradit s benzenem, výzkumem podložený pokus prokázal, že za 24 hodin je schopen pohltit ze vzduchu až 80 % benzenu. HROMÁDKOVÁ (2010) uvádí jako další čističe vzduchu tenuru, zelenec nebo monsteru. Aby tyto poklady mezi pokojovými rostlinami měly pozitivní účinky na naše prostředí, měly by na 30 m 2 být alespoň 2 rostliny. 46

47 4.2.2 Nebezpečné rostliny ve studijních materiálech na PdF MÚ Brno Protože jsou vědomosti nejčastěji se vyskytujících pokojových rostlin pro povolání učitelů v základních vzdělávání požadovány minimálně do úrovně aplikace, byly pro studenty PdF MU vypracovány e-learningové texty. V informačním systému MU jsou dostupné nejen všem studentům ale také pedagogům z praxe. Uvedené stujiní materiály jsou dnes využívány i na PřF UK v Praze. Již několik let prokazuje v průzkumu znalostí pokojových rostlin u studentů nastupujících do prvních ročníků biologie, přírodopisu a učitelství pro 1. stupeň takřka negramotnost pokud se týká nebezpečnosti pokojových rostlin, byly na pracovišti Kejbaly PdF MU vytvořeny přehledy základních pokojových rostlin a studijní texty a také sbírka základních pokojových rostlin určená studentům pro sebereflexní učení. Základní pokojové rostliny byly na pracovišti Kejbaly nafoceny a jsou součástí této bakalářské práce. Jedním z úkolů práce pak bylo vytvoření studijní opory, která by umožňovala prostřednictvím IS MU sebereflexí učení i mimo pracoviště Kejbaly. Fotografie a rozšiřující texty k základním pokojových rostlinám jsou součástí výsledku této práce na CD nosiči. 47

48 4.3 Prevence a první pomoc Nebezpečné rostliny (obsahující alergeny nebo toxické látky) by se neměly v našem okolí, především v okolí dětí, vyskytovat v bezprostřední blízkosti. Za nejlepší považuji jejich znalost, která by měla být součástí základního vzdělání. Nositeli této vzdělanosti by měli být rodiče, když škola by se na přínosu informací měla určitě podílet také. V souvislosti s nebezpečím je potřeba děti nejen hlídat a upozorňovat, ale i je s nimi aktivně seznamovat. Důležité je upozorňovat, aby si s nebezpečnými rostlinami nehrály a ani je nejedly. Proto se je preventivně snažíme dát na stanoviště, které je bezpečné. Ve školách by se však pokojové rostliny vyvolávající alergické stavy neměly nechávat ve třídách. Mohou být součástí sbírky ve specializovaném koutku živé přírody, kam děti bez pedagogů nemají přístup. Ač jsou některé druhy rostlin zdraví ohrožující, tak to neznamená, že bychom se je měli vždy snažit odstranit z našeho okolí. Měla by být snaha rostliny poznat a předcházet otravám. Jak uvádí NOVÁK (2007) děti ve věku asi od čtyř let můžeme informovat o nebezpečí otravy, ale nelze nespoléhat na jejich uvědomění. I přes poučení je nutné je kontrolovat. Starší děti (ve věku přibližně deseti let) je možné již seznámit se základními botanickými poznatky, učit je determinovat jednotlivé druhy, vysvětlit nebezpečí skrývající se v některých rostlinách (a to nejen pokojových) a nabádat je ke zvýšené opatrnosti. Pokud by k otravě došlo, tak bychom měli být schopni podat zasaženému první pomoc. U dospělých nebo i u dětí hrozí nebezpečí záměny rostliny. Proto pokud si nejsme zcela jisti druhem rostliny, tak s ní zacházíme jako by byla pro nás nebezpečná. K zjištění otravy dochází většinou až po užití, kdy se začnou zřetelně projevovat první příznaky. Někdy je těžké zjistit, co přesně otravu způsobilo, protože děti většinou nejsou schopné zpětně popsat co snědly nebo s jakou rostlinou si hrály. Pokud zachytíme dítě přímo při konzumaci nebezpečného plodu nebo jiné části rostliny, je třeba danou rostlinu zajistit a odstranit z dosahu a co nejrychleji poskytnout první pomoc. 48

49 Zvracení a průjem u dětí jsou velmi rizikovým faktorem. Dochází k dehydrataci organismu a vystavení dítěte nebezpečí. Proto se doporučuje vyhledat lékaře, který zahájí potřebnou léčbu. Nezbytné je zajištění zvratků a rostliny, která intoxikaci způsobila. Je důležité pro identifikaci otravy, aby byl lékař schopný podat správné léky (antidota). Pro správné určení antidota musí lékař znát látku, která otravu způsobila. Jak uvádí SALAŠ, USTOHALOVÁ (1982), antidota neboli protijedy jsou antagonisté, které mají opačný účinek než jed (takových látek však není mnoho). Dalším způsobem pro odstranění jedu z těla je výplach žaludku. Při intoxikaci nikdy nepodáváme mléko ani oleje, které mohou urychlit vstřebávání jedů rozpustných v tucích. 49