Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Transkript

1 Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A

2 Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou pouze jednobuněčné (např. bakterie), jiné organismy, tak jako třeba člověk, jsou mnohobuněčné a jejich těla se skládají z obrovského počtu velmi specializovaných buněk. V devatenáctém století se vytvořila samostatná věda o buňce cytologie (z řeckého kytos =dutina, buňka. Podle Buněčné teorie, kterou v roce 1838 zavedli botanik Matthias Jakob Schleiden a fyziolog Theodor Schwann a která je dodnes základním nosným pilířem cytologie (buněčná biologie) a vlastně moderní biologie vůbec, je každý organismus z buněk přímo složen nebo na jiných buňkách existenčně závislý (viry), žádná buňka nemůže vzniknout jinak než zase z buňky a mateřská buňka předává dceřiné buňce potřebnou děděnou informaci k rozmnožování sebe sama i ke své funkci. Rozlišujeme dva základní typy buněk prokaryotické (jednoduché) a eukaryotické (složité) buňky.

3 Jednoduché buňky Prokaryota, z řeckého pro (před) a karyon (jádro), je označení pro vývojově velmi staré organismy, možná nejstarší buněčné organismy vůbec. Do prokaryot jsou řazeny bakterie. Jsou jednobuněčné, ale mohou tvořit kolonie. Jednoduchá buňka je podstatně jednodušší a menší než buňka složitá. nevytváří mnohobuněčné organismy, nanejvýše kolonie

4 Porovnání

5 Složité buňky Eukaryotickou (složitou) buňku mají veškeré organismy náležející do nadříše Eukaryota, tedy veškeří prvoci, živočichové, rostliny a houby. Nicméně, jejich buňky se mezi sebou navzájem ještě dále liší. Eukaryotické (složité) buňky jsou oproti prokaryotickým (jednoduchým) buňkám vývojově vyspělejší, jejich složitější vnitřní složení jim umožňuje stavbu a výživu výrazně větších buněk a je také předpokladem pro mezibuněčnou spolupráci potřebnou u mnohobuněčných organizmů.

6 Srovnání rostlinné a živočišné buňky Rostliny i živočichové mají eukaryotickou buňku, ale mezi buňkou rostlinnou a živočišnou existují značné rozdíly. Živočišným buňkám chybí celulózní buněčná stěna a během diferenciace se nezvětšují. Živočišné buňky bývají zpravidla velmi malé. Mívají zpravidla jen jedno jádro, ale jsou i výjimky např. buňky v játrech, v chrupavkách. Buňky,které odbourávají kostní tkáň (takzvané osteoklasty) mají až 100 jader. V živočišných tkáních známe i mnohojaderné útvary, které vznikají buď dělením jádra, přičemž se nedělí cytoplazma (plasmodium) nebo splynutím více buněk v jediný útvar (syncytium, např. srdeční tkáň). Na druhou stranu Červené krvinky člověka jsou bezjaderné. Jádro je většinou uloženo v centru buňky. Výjimky tvoří pouze buňky v nichž se hromadí rezervní látky.

7 Organely Rostlinná buňka Plazmatická membrána Mitochondrie Cytoplazma Ribozomy Jádro Vakuola Chloroplast Buněčná stěna Živočišná buňka Plazmatická membrána Mitochondrie Lysozom Cytoplazma Ribozomy Jádro

8 Jádro Jádro (nucleus). Je organela eukaryotických buněk. Jde o největší organelu. Řídí průběh dějů v buňce. Zajišťuje dělení buňky a přenášení dědičných vlastností. Jádro eukaryotní buňky obsahuje DNA.

9 Cytoplazma je neutrální vodní roztok. Obsahuje anorganické a organické látky. Vyplňuje prostor mezi organelami všech buněk. Probíhají v ní některé přeměny látek. Cytoplazma převádí látky na různá místa buňky a k jiným organelám. Cytoplazma

10 Plazmatická membrána Je souvislá tenká vrstvička která obklopuje celou buňku. Je polopropustná (zajišťuje převod vody a v ní rozpuštěné látky dovnitř buňky). Umožňuje i výběr látek s okolí. schématický trojrozměrný řez buněčnou membránou 1. glykolipid 2. alfa-helix protein 3. oligosacharidový boční řetězec 4. fosfolipid 5. globulární protein 6. hydrofobní část alfa-helix proteinu 7. cholesterol

11 Buněčná stěna Tvoří povrch buněk rostlin, hub a bakterií. Určuje její tvar. Dobře propustná pro vodu a minerální látky v ní rozpuštěné. Na tomto obrázku rostlinné buňky je buněčná stěna znázorněna zeleně.

12 Vakuola Nachází se v rostlinné buňce. Je zásobárnou vody. Je zásobárnou anorganických a organických látek. Je místem kde se shromažďují odpadní látky organismů. Obarvené vakuoly v pletivu podeňky různobarvé

13 Ribozómy Nemají na povrchu plazmatickou membránu. Probíhá v nich vytváření bílkovin specifických pro daný druh organismů.

14 Lysozómy Vyskytují se ve větším množství v živočišných buňkách Umožňují výživu (příjímání organických látek) lyzozom

15 Semiautonomní organely (mají vlastní cdna) Mitochondrie Kulovité nebo oválné organely s vnitřně zřasenou vnitřní membránou. Funkcí je buněčné dýchání (uvolňování energie z organických látek na přítomnosti kyslíku). Chloroplasty Jsou pouze v rostlinných buňkách. Obsahují zelené barvivo (chlorofyl). Probíhá v ní fotosyntéza, při níž vznikají organické látky.