Papír v rozmanitých formách jako prostředek a materiál ve výtvarné výchově

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVARZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY Celoživotní vzdělávání Papír v rozmanitých formách jako prostředek a materiál ve výtvarné výchově Závěrečná práce Brno 2007 Vypracovala: Mgr. Magdalena Patrovská Vedoucí závěrečné práce: doc.akad.mal.blanka Růžičková

2 Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovávala samostatně a v textu použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.. 2

3 OBSAH I. Historie papíru..4 II. Výroba papíru...6 III. Druhy a formáty papíru...8 IV. Ruční papír.. 10 V. Papír jako podklad a materiál ve výtvarné výchově 11 VI. Příklady prostorových výrobků z papíru vyrobené žáky ZŠ...12 VII. Vlastní tvorba s papírem..13 3

4 I. Historie papíru Papír je jeden z nejdůležitějších vynálezů. Má bohatou historii v různých kulturách. Dalo by se začít Egyptem, kde byl před lety objeven papyrus a název papír se z něj odvodil. Papyrus staří Egypťané používali jako psací materiál a vyráběli ho ze stébel šáchoru papírodárného, který tam rostl až do výšky 4 m. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu a inkoustem, který se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Staré svitky se nevyhazovaly, písmo se z nich jednoduše oškrábalo a mohlo se psát znovu. Samotné slovo papyrus pochází z koptštiny (pozdní fáze vývoje staroegyptštiny), v níž slovo papuro znamená patřící králi. Nejstarší papyry popsané hieroglyfy jsou doloženy z konce 4. a z 5. dynastie. Papyrus se používal až přibližně do roku 1100 po Kr., kdy změna egyptského klimatu způsobila vymizení příslušné rostliny. Papyrus začal být v Egyptě nahrazován novým psacím materiálem, a to pergamenem, který ze vyráběl ze zvířecí kůže. Papír tak, jak ho známe dnes, byl vynalezen v Číně asi roku 105 n. l. Otec tradičního papíru - T sai Lun - experimentoval s širokou škálou materiálů a objevil způsob macerace vláken, která vedla k jejich oddělení. Stal se tak praotcem papírníků. Papír se vyráběl z rostlinných vláken, která se rozdrtila a povařila na kaši. Poté se rozmíchala ve vodě a nabírala na rámeček z bambusových štěpin a proutků. Přebytečná voda odkapala a vlhký list se sušil na slunci. V Číně se k výrobě papíru používalo například konopí, ramie, bambus, odpad vzniklý při výrobě hedvábí, staré hadry, dřeň z kmene arálie papírodárné a mnoho dalších surovin. Přes Vietnam, Tibet a Koreu se tajemství výroby papíru dostalo do Japonska. Tam se během 8. století za panování Císařovny Šotuky v masivní míře tiskly milióny modliteb - dharani - na individuálních listech papíru. Výroba tradičního japonského ručního papíru washi se na mnoha místech Japonska dochovala dodnes. Na výrobu se používala rýžová sláma, bambusová stébla, dřeviny Wikstroemia canescens - gampi papír a vlákna malých, lýkovcům příbuzných keřů Edgeworthia papyrifera. Znalost výroby papíru se rozšířila do Evropy díky Arabům, kteří vyzvěděli výrobní tajemství. Nejprve to bylo španělské Toledo, kde se papír začal vyrábět roku Ve 13. století byly další papírny v provincii katalánské a barcelonské, a to ještě ve větším množství, neboť v tomto století (1238) bylo již zavedeno clo na papír (caxa de paper); později (1273) uložena židovským výrobcům v Jativě dávka z rysu papíru Jakubem I. Výroba papíru se dostala dále do italského Fabriana přímými kontakty s Araby. Jadranský přístav Ancona hrál důležitou úlohu v křižáckých výpravách. Velký a rychlý rozvoj 4

5 papírnictví v Itálii svědčí o dychtivosti a horlivosti, s jakou je převzala evropská kultura. Do té doby se používal pergamen vyrobený ze zvířecích kůží. Byl ovšem velmi drahý - na výrobu jedné bible se spotřebovalo 300 ovčích kůží. V této zemi, jež dodávala dosud Evropě papír z Orientu, se záhy vyvinula veliká výroba, o níž se tvrdilo, že vynalezla stoupy a klížení papíru zvířecím klihem proti dřívějšímu klížení škrobem. Ve 14.století jsou papírny po celé Itálii. Vzrůst se nezastavuje ani ve století 15., celá Evropa za Alpami a i země balkánské byly velikým odběratelem, ba i turecké listiny 15. století jsou psány na italském papíru. Domácí potřeba i vývoz k severu ovlivnily veliký rozvoj papírnictví francouzského. Například území Champagne a Troyes, kde se z místních trhů hojně vyváží papír do západního a severního Německa. Taktéž Švýcarsko, země bohatá na čistou horskou vodu a její osvěžující silou, nezůstalo pozadu za svými sousedy a hned na počátku 15. století je známo několik papíren. Nejstarší zmínka je o papírně Praromano a Marly z r Ač byly Švýcaři hojně zásobovány papírem italským a francouzským, nezastavili se ve snahách v 16. století a rozmnožily podniky, např. papírnou v Grandson. V Anglii už v r žil slavný tiskař William Caxton a tiskl své knihy. Johan Tate zřídil kolem roku 1490 papírnu ve Stevenrage v Hertfordshire. Na jeho papíru se značkou osmicípé hvězdy bylo tištěno r.1495 dílo Wynkyna de Worde, společníka a nástupce prvního anglického tiskaře Williama Caxtona. Tateův podnik byl vzácností, v r.1498 jej dokonce navštívil král Jindřich VIII. Ale dílna záhy zanikla, a teprve po padesáti letech se dovídáme o druhé papírně, kterou založil biskup Thomas Thirlby, vyslanec na španělském dvoře, když přivedl ze Španělska r do své diecéze papírníka. Ani tato papírna však neměla dlouhé trvání, a teprve r.1565 se zřizuje papírna na statku Osterby. Výroba v Anglii se pevně ujímá a třicetiletý německý papírník Johan Spielmann z Lindavy na bodamském jezeře přestavuje jeden z mlýnů na papírnu. Spielmann byl původně dvorní klenotník královny Alžběty. Dostal však privilegium na monopolní sběr hadrů pro výrobu papíru a ještě povolal k výrobě další odborníky. Byl povýšen do rytířského stavu králem Jakubem I., jenž navštívil papírnu r.1605, což připomíná čínské a japonské pocty pro zakladatele výroby, ale také výrobku samému. Spielmannova papírna zanikla až ke konci 19.stol. Vodní papírny se dále vyvíjely a největší rozkvět měly v zemích Holandska, Finska a Dánska. O začátku výroby papíru v Německu je mnoho nejasností. V literatuře se vyskytly zprávy, že v Německu byly papírny již na počátku 14. století, např. v Kolíně nad Rýnem a v Mohuči. Jiní mluví o papírně Hanse a Friecka Holbeina v Ravensburgu z r V té době 5

6 bylo papíren málo, neboť ještě v letech kupuje Zhořelec italský papír pro městský úřad. Největším dokladem obchodu s italským papírem v Německu ve 14. a 15. století jsou celní tarify z Kostnice, Bernu, Basileje, Wormsu a Strassburgu. První historicky doloženou papírnou v Německu je papírna Ulmana Stromera v Norimberku. A nakonec historie výroby papíru v Čechách. V české i cizí literatuře se najdou zmínky, že nejstarší papírnu zřídil císař a král Karel IV. roku Založení papírny se vysvětluje potřebou papíru na hojně navštěvované pražské univerzitě. Masivní rozšíření výroby a spotřeby papíru je spojeno až s rokem 1456, kdy Johann Gutenberg vytisknul první bibli. První písemná zpráva, která má vztah k výrobě papíru v Čechách se nalézá v registru královské kanceláře z doby krále Vladislava II. z let 1498 až V 16. století je v Čechách již 22 papíren (Zbraslav, Turnov, Frýdlant, Staré Město pražské, ). Papír byl sice méně kvalitní než pergamen, nicméně byl mnohem levnější. Proto začal pergamen vytlačovat, až nakonec v 16. století papír převládl a na pergamen byly psány jen významné listiny. II. Výroba papíru Ruční výroba papíru v Evropě trvala přes 700 let. Surovinou pro výrobu papíru ve středověkých papírnách byly staré hadry, tedy lněný nebo bavlněný odpad. Vytříděné a někdy také vyprané látky se pěchovaly do vykopaných jam. V nich se nechaly po nějakou dobu zahnívat. Potom se snadno rozvláknily ve stoupách, což jsou kladiva poháněna vodními či větrnými koly. Kladiva dopadala do žlabů a hadry rozmělňovaly až do jemné suspenze. Ta se nalévala do mírně vyhřívaných kádí, ze kterých se nabírala na síto. Listy papíru se ze síta vyklápěly, prokládaly vlněným suknem nebo plstí. Na ručním lisu se z nich odstranila přebytečná voda a pak se papír sušil, obvykle volným vysoušením na půdě papírny. Vysušené listy se dále klížily, aby se na nich nerozpíjel inkoust. Klih si většinou vařil každý papírník sám. Zaklížený papír se opět sušil a hladil. Každý list prošel rukama papírníka až 33krát. První použití dřeva na výrobu papíru bylo zaznamenáno v roce 1769, ale teprve v polovině 19. století se výroba papíru z dřevité kaše rozšiřuje. Dnes výroba papíru probíhá strojově a hlavní surovinou se stala celulóza. První papírenský stroj byl vynalezen roku 1798 N. L. Robertem a začal být vyráběn o pět let později 6

7 bratry Foordrinierovými, tzv. Foordrinierův stroj (obr.1.), který se používá dodnes. Využíval souvislého pásu drátěného síta místo pracného nabírání jednotlivých listů na síto napnuté v rámu. První fází je výroba vláken, kdy dochází k rozrušení vazby ligninu k celulóze na monomery či oligomery. Jednotlivá vlákna se pak oddělují, propírají, filtrují, aby se očistila, a posléze se suší. Vzniklá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru. Mechanicky mletím, dále chemicky přidáním škrobu, klížidla, kaolínu nebo uhličitanu vápenatého. Další částí je tzv.mokrá část, kdy vláknitá suspenze natéká na podélné síto a dochází k odvodnění, případně i odsátím. Papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části, kde se lisováním odstraní další množství vody. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části může být umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru. Na konci papírenského stroje může být kalandr, což je další lis, kde se papír povrchově uhlazuje. Pak následuje navíječ, který papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty. Podobným způsobem se zpracovává i sběrový papír, v podstatě dochází k recyklaci. Sběrový papír se vloží do rozvlákňovače spolu s vodou a je rozvlákňován mechanickým promícháváním, jehož výsledkem je rozplavení na vlákna. Po rozvláknění nadchází operace třídění, zahušťování, mletí, a přidávání různých klížidel a barviv a vše se vede opět na papírenský stroj. Netradičními surovinami může být konopí, sláma, bavlna, kukuřice atd. Obr.1. Foordrinierův stroj na výrobu papíru (obrázek a schéma). 7

8 III. Druhy a formáty papíru Existuje mnoho standardních formátů papíru. Některé jsou standardizovány nějakou mezinárodní organizací, jiné jsou jen standardem de facto. Nejběžnější formáty papíru v Česku i jinde ve světě, s výjimkou USA, Kanady, Mexika, splňují mezinárodní standard ISO 216. Československo přijalo tento standard v roce Dnes platí v Česku norma ČSN EN ISO 216, která tyto formáty přejímá. Označení formátu sestává z písmene následovaného číslem, např. A4. Standardy definují tři nejdůležitější řady formátů: A, B, C. Z nich je řada A základní (obr.2.); řada B je rozšiřující, pro případy, kdy formáty řady A nevyhovují; řada C je navržena pro obálky. Řada A je definována tak, že papír má velikosti stran v poměru 1: 2 (tj. přibližně 1:1,4142), zaokrouhlené na milimetry. Základním formátem je A0, který je definován svou plochou, která je přesně 1 m² (před uvedeným zaokrouhlením). Další formáty této řady (A1, A2, A3, ) vznikají postupným půlením podél delší strany. Nejčastěji používaný formát A4 má rozměry mm. Formáty řady B mají rozměry dané geometrickým průměrem rozměrů stejného a nejbližšího většího formátu řady A (např. formát B2 je průměrem formátů A2 a A1). V Japonsku definuje místní norma JIS P nestandardní řadu B, ve světě označovanou jako JIS B nebo JB, u které jsou rozměry dány aritmetickým průměrem místo geometrického. Obdobně jsou formáty řady C dány geometrickým průměrem rozměrů příslušných formátů řad A a B (např. formát C4 je průměrem formátů A4 a B4). Formáty řady C se používají hlavně pro obálky, neboť jsou vždy o něco málo větší než odpovídající formát řady A (např. papír formátu A4 se vejde do obálky formátu C4). Ve standardu ISO 216 má největší formát řady číslo 0, větší formáty nejsou definovány. V normě DIN 476 však existují také větší formáty, označené násobnou číslicí na začátku, např. 2A0 je dvojnásobek formátu A0 apod. Původní německá norma DIN 476 definovala také řadu D, jejíž formáty mají rozměry dané geometrickým průměrem rozměrů dvou po sobě jdoucích formátů řady C (např. formát D3 je průměrem formátů C3 a C4). Nejen formátů existuje mnoho, ale vyskytují se i různé druhy papírů o různých gramážích. Z druhů jsou to například akvarelový, hedvábný, křídový, krepový, balící, kancelářský, fotografický, samolepící, ofsetový, průklepový, pauzovací atd (viz V.). 8

9 Obr.2. Formáty papíru řady A. 9

10 IV. Ruční papír Tak jak se na začátku vyráběl papír ručně (obr.3.), tak i my dnes si takovýto ruční papír můžeme zkusit vyrobit a v obchodech je dokonce mnohem dražší než papír obyčejný. Výroba ručního papíru je z hlediska ekologie mnohem lepší, protože se používá papír starý. Zpracovat se můžou noviny, plata od vajíček, lepenkové krabice, použité čtvrtky atd. Postup je velmi jednoduchý, který zvládnou i děti. Avšak i umělci si tento prostředek k tvorbě oblíbili a pomocí něj vytváří vskutku umělecká díla a autorské knihy (obr.4.). Při výrobě ručního papíru se nejdříve shromáždí použitý, starší papír a roztrhá na kousky, které se nechají nejlépe přes noc namáčet ve vodě. Po hrstech se pak hmota vkládá do mixéru s vodou a dále rozmělňuje na kaši. Nemělo by se mixovat moc dlouho, aby se vlákna zcela neporušila. Délka mixování záleží i na tom, jak jemný či hrubý papír chceme vyrobit. Další práce s hmotou už závisí na tom, jak si výsledek představujeme. Můžeme vzniklou hmotu dobarvovat (kousky barevného papíru či potravinářským barvivem) nebo přidávat různé kousky rostlin, koření apod. Nabírání hmoty a tvarování může probíhat též různými způsoby. Jeden způsob je ponořování síta do vaničky s vodou. Síto může mít různý tvar a velikost, opět podle potřeby tvůrce. Sítem by se mělo jemně pohybovat, aby se hmota po ploše rozložila rovnoměrně. Dalším způsobem je nabírání naběračkou, ten použijeme například při vytvářen prostorového díla či pokud budeme chtít střídat barvy. Při výrobě listů ručního papíru se z nánosu hmoty odsaje např.houbičkou voda a mezi savými materiály se list vylisuje a nechá se pořádně vysušit. Může se dosušit i žehličkou. Na výrobu papíru klíženého, na který se dá dobře psát, přidáme do směsi škrob. Nebo konečný výrobek vykoupeme ve škrobence. Obr.3. Papírna Obr.4. O. Vaněk 1989 polousňová vazba, autorský ruční papír, slepotisk. 10

11 V. Papír jako podklad a materiál ve výtvarné výchově V hodinách výtvarné výchovy se papír hojně využívá ve všech podobách. Od papírového podkladu, na který se kreslí či maluje až k odpadovému materiálu jako jsou různé kartony, noviny, časopisy, krabičky pro výrobu prostorových věcí. Stal se i běžnou součástí našeho světa a jakousi samozřejmostí. Pro děti je papír základní pracovní pomůckou v hodinách ve škole. Jako podklad se dobře hodí pro psaní poznámek a výpisků, načrtávání, zaznamenávání tajných psaníček. Učí se na něj napsat první písmena, nakreslit první obrázek, vyzkoušet na něm práci s nůžkami. Ve výtvarné výchově se v tomto všem rozvíjí a prozkoumává další možnosti práce s papírem nejen jako podkladem. Nejčastější papír, který se používá k vytvoření plošných děl ve výtvarné výchově, se jmenuje čtvrtka a může mít různou gramáž, strukturu a barevnost (obr.5.). Slouží jako podklad pro kresbu tužkou, uhlem, tuší či jako podklad pro malbu například temperovými barvami. Pro práci s vodovými barvami se používá papír akvarelový, na který se dá kreslit jak z rubové tak z lícové strany. Tento papír obsahuje vysoký podíl hadroviny a drahé kvalitní akvarelové papíry jsou na okraji označeny značkou výrobce nebo jménem. Znak bývá vytištěn plasticky nebo vodotiskem viditelným proti světlu. Dalším druhem papíru, který je dětmi velice oblíben, jsou barevné papíry. V sadě barevných papírů je většinou 10 listů o různých barvách, které jsou měkké a dají se dobře ohýbat a stříhat. Podobné vlastnosti má i papír krepový (obr.6.) a hedvábný. Existuje bohatá barevnost i gramáž a nejlépe se hodí na výrobu prostorových ozdob, např.kytiček; samotná struktura papíru vytváří zajímavost díla. Na prostorová díla se nejlépe využije papír lepenkový (obr.7.), staré noviny či krabice. Při výrobě objemových věcí děti rády používají techniku kašírování, kdy se využijí staré noviny a časopisy a pomocí tapetového lepidla či škrobu se tvarují různé náměty (zvířata, zátiší, ). Vymodelované tvary se mohou dozdobit barevnými papíry, šňůrkami, korálky či dobarvit. Z kartonu a lepenky si mohou vyrobit například krabičky k různým příležitostem. Při výtvarné výchově se dětem meze nekladou a můžou využít zcela svoji fantazii, a tak vznikají originální dílka, která udělají velkou radost. Obr.5. Obr.6 Obr.7. 11

12 VI. Příklady prostorových výrobků z papíru vyrobené žáky ZŠ Stříhání, skládání a lepení: Výroba dekorací pro různé účely: Kašírování: 12

13 VII. Vlastní tvorba Můj úkol ke zkoušce z ateliéru zněl: zpracovat jakékoliv téma do materiálu (např.papíru) pomocí propichování, vrtání a prostřihávání. Ze začátku jsem se držela námětu: portrét z prvního úkolu k zápočtu. Jako materiál jsem si vybrala kov a to plechové destičky a zkoušela je různě proděrovávat do určitého tvaru. Plech se prorážel obtížně, použila jsem tedy vrtačku a díry provrtávala. Pokusy o zachycení portrétu a zvýraznění jeho částí neskončily zrovna nejlépe, jak pro vrtáky, tak i pro výsledné dílo (obr.9). Myslím ale, že na vyzkoušení to postačilo a prosvícený plech vypadal alespoň trochu zajímavě. Vrátila jsem se tedy k materiálu, se kterým se snadněji pracuje, který se snadněji prořezává, prostřihává a proděravuje, a o kterém jsem celou tuto práci sepsala, a to papíru. Na další variaci portrétů jsem použila bílou čtvrtku. Linie hlav inspirovaných obdobím řeckých soch jsem proděravěla šicím strojem a některé části zvýraznila prořezáváním (obr.10.). Aby byl výsledek vidět zřetelněji, prosvítila jsem je denním světlem. V této oblasti prosvětlování a hraní se světlem jsem se nechala inspirovat umělcem Svatoplukem Klimešem, který tvoří hlavně s přírodními materiály a ohněm. Svatopluk Klimeš pracuje s papírem v nejrozmanitějších podobách, tedy i v té tradiční, v podobě dvourozměrné plochy vyzívající k obrazu. Oheň utváří, formuje, perforuje, maluje a kreslí jeho obrazy, kresby, práce na papíře a s papírem, plane a září v jeho instalacích. Trocha podobnosti z mého výtvoru by se dala nalézt v jeho díle nazvaném Lvice hlídající ctnosti (obr.8.). Základní tvarové linie jsou též proděravěny a celkový dojem díla vytváří procházející světlo. Obr.10. S.Klimeš. Lvice hlídající ctnosti, propalovaná celulóza, světlo

14 Obr.9. Obr

15 Po konzultaci jsem ve svém úkole mohla udělat pár změn a to přestat se držet portrétu a zvolit si téma jiné, ale se stejným technickým provedením. Nové téma krajina jsem ztvárnila na vyříznutých částech z kartónových krabic. Jednoduše stylizované pohledy na krajinu jsem načrtla na desku a nožíkem prořezala základní linie a vrchní vrstvu lepenkového papíru jsem odstranila. Vznikla tím jakoby grafická deska, se kterou by se dalo dál variovat a pracovat. Mohla by sloužit i jako matrice pro tisk z koláže. Po čase jsem objevila krabici, která byla slepená z více vrstev. Jednotlivé vrstvy jsem prořezávala a odstraňovala, každá měla jinou strukturu a vytvářela efekty stínu. Tentokrát jsem krajinu zvolila od známých umělců a překopírovala touto jinou technikou. Jednotlivé prořezané prvky a linie vytvořily nový pohled na známé umělecké dílo. 15

16 16

17 17

18 18

19 19

20 Použitá literatura: Baleka, Jan: Výtvarné umění- Výkladový slovník. 1.vyd. Praha: Academia s. ISBN Smith, Ray: Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. 1.vyd. Praha: Slovart s. ISBN IV. Mezinárodní sympozium Papír Katalog k výstavě. TT Klub Brno. 5. Mezinárodní sympozium Papír Katalog k výstavě. TT Klub Brno. Internetové odkazy: České muzeum výtvarných umění v Praze. Dostupný z WWW: Botanická zahrada Praha. Design (c) 2004 M.M.agentura Praha a Tomáš Brousil. Rostliny na výrobu papíru Věra Bidlová Dostupný z WWW: 88e48e5aeb175c8d Zeman František: Papír. Historie řemesla a výrobní techniky. Praha Papír a celulóza. Dostupný z WWW: Wikipedie- Otevřená encyklopedie. Formát papíru. Dostupný z WWW: Základní škola Větrný Jeníkov. Dostupný z WWW: Sdružení Arnika. Dostupný z WWW: Svět tisku. Oldřich Vaněk. Knižní vazba - řemeslo a umění Dostupný z WWW: 242c251e5b079d7065cc