Z českých ghett je třeba vyhnat lichváře a vyděrače, tvrdí Sri Kumar Vishwanathan

Transkript

1 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 2 / Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Z českých ghett je třeba vyhnat lichváře a vyděrače, tvrdí Sri Kumar Vishwanathan strana 6

2 Ovenecká 32, Praha 7 Lipůvka 397, Lipůvka Příčná 2, Havířov Volejte zdarma: vecom@vecom.cz Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

3 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 Editorial Obsah Příklady, které (ne)táhnou O Indovi s nevyslovitelným příjmením, kterému na Ostravsku neřeknou jinak než Kumar, se říká, že je vlastně skvělým velvyslancem. Na rozdíl od médii popisovaných korupčních skandálů či oficiálně prezentované nechuti vůči Evropské unii nebo euru tvoří Kumar v zahraničí obraz Česka, za který se rozhodně nemusíme stydět. Kumar dokáže těžko adaptovatelné vrstvy společnosti zformovat a vyburcovat k aktivitě, kterou by od nich běžný Čech, Moravan či Slezan jen stěží čekal. V rozhovoru na stranách 6 až 9 navíc tvrdí, že romská ghetta je zapotřebí proměnit v kibucy a vyhnat z nich lichváře a vyděrače. Důvod k zamyšlení nejen pro ty, kteří v sousedství Romů zrovna žijí. Když jsme zjišťovali, jak se v okolních zemích dokáží postarat o handicapované a seniory, vyšlo najevo, že například ve Skandinávii proplácejí paraplegikům kromě jiného i účty za psí spřežení. Ale protože jsou nám bližší země sousední, vybrali jsme nakonec pro srovnání je. A píšeme o tom, že například v Maďarsku vznikají načerno zařízení, kde staří lidé nedostávali pořádné jídlo, žijí ve špíně a už se hovoří i o tom, že taková péče byla i příčinou některých úmrtí. Nezbývá než si právě na takových příkladech uvědomit, že jsme vlastně relativně bohatá země a přes někdy nemravné plýtvání či rozhazování zbývá státu ještě tolik, aby se dokázal o naprostou většinu potřebných postarat. Kam nedosáhne sát, může dosáhnout neziskovka. Například Nadace Charty 77 jen za loňský rok poskytla v darech přes 60 milionů korun. Konto Bariéry, což je její největší projekt a zároveň nejstarší veřejná sbírka, se nyní rozhodla (kromě již zavedených příspěvků na invalidní vozíky, chodítka, řečové procesory a další kompenzační pomůcky) investovat do architektonických projektů bez bariér. O první vlaštovce píšeme na str. 18 a 33. I náš časopis se rozhodl kvalitativně jít dál. Proto těm, kteří čtou Můžeš pravidelně, přikládáme dotazník. Připravili jsme jej společně s agenturou Profit Booster, a když jej vyplníte a pošlete zpět (lze tak učinit i na pomůžete nám vytvářet časopis tak, abyste byli zcela spokojeni. Není to zrovna nejlehčí úkol, ale o nic jiného nám nejde. Deset vylosovaných čtenářů, kteří odpovědí, navíc získá mobilní telefon. Chtěl bych blahopřát těm, kteří poslali na web časopisu své fotografie. Stojí za to si je prohlédnout a přidat i ty své. Cestička k nové rubrice, v níž se lze i lecčemu naučit, už je prošlápnuta. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz), Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz) Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Vinohradská 325/8, Praha 2 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN Toto číslo vychází v únoru Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Partneři redakce: Dobré zprávy Mistrovství světa v curlingu hostí Praha Denní stacionář ALKA je na dosah Hradecký kraj investoval do sociální oblasti Lenka Dusilová pro CEREBRUM 4 5 Ghetta ve městech Sri Kumar Vishwanathan: Nenávist začíná nedůvěrou 6 9 Téma: Jak jsou na tom postižení v zahraničí V Maďarsku jsou i nelegální domovy pro seniory V Německu se rodí nové sociální projekty Na Slovensku píší nové zákony Šance pro absolventy Ergotep dává perspektivu zdravotně postiženým 17 Výtvarníci pro Konto Bariéry Rozdavačná Ellen Jilemnická Atletické mistrovství světa Rovnou po hlavě k protinožcům 21 Nové zahraniční technologie Výtah jezdící na vodu a pomocník do domácnosti Příklad pro ostatní Moc nevidí, ale jezdí stovkou Podnikatel na vozíku Za deset let tu jistě budeme a možná větší Názory Integrace či inkluze žáků je správný směr. Ale AUTO-MOTO Berlingo je hvězdou Citroënu Poradna Jak se dostat domů 32 Konto Bariéry, Melantrichova 5, Praha 1 Zajímavá setkání patří k mé každodenní práci 33 Na cestách Kulturní náraz ve stínu pyramid Vaše fotografie Na návštěvě v Dlažkovicích Křížovka Básnířka z ostrova Lesbos 38 Sri Kumar Vishwanathan: Nenávist začíná nedůvěrou str. 6 Moc nevidí, ale jezdí stovkou str. 24 Berlingo je hvězdou Citroënu str. 30 Kulturní náraz ve stínu pyramid str. 34

4 4 Dobré zprávy Mistrovství světa v curlingu hostí Praha Mistrovství světa v curlingu vozíčkářů bude v Praze od 21. února do 1. března Česká republika poprvé přivítá deset nejlepších týmů z celého světa. Vedle paralympijských vítězů z Kanady se představí i reprezentace České republiky, Číny, Jižní Koreje, Německa, Norska, Ruska, Skotska, Švédska a USA. Sluší se dodat, že se do soutěže zapojí i vozíčkářky, protože týmy musí být podle pravidel složeny z mužů i žen. Jediná hala u nás určená výhradně pro tento sport je v městské části Roztyly. Je moderní a bezbariérová, takže poskytuje vyhovující zázemí i sportovcům s postižením. Přijeďte podpořit náš výběr, pro který je start na mistrovství světa premiérou, vstupné je volné! Třeba si curling zamilujete a sami ho jednou začnete hrát. Už teď se můžete stát fanouškem facebookových stránek Czech Wheelchair Curling. (mus) Příbramské Centrum péče o handicapované ALKA dokončilo rekonstrukci prostor. Tím se opět přiblížilo zprovoznění tolik potřebného denního stacionáře pro děti a dospělé od patnácti let. Prostory pro denní stacionář jsou teď téměř připravené, říká ředitelka ALKA Šárka Hájková. Ještě potřebujeme sehnat prostředky na vybavení kuchyně spotřebiči, kuchyňskou linkou a potřebným nádobím, ostatní místnosti vybavit nezbytným nábytkem a stacionář se může začít chystat na své zprovoznění. Doufáme, že nejdéle do to zvládneme, neboť nejméně pět klientů bude v příštím roce denní stacionář potřebovat. Předsedkyně správní rady Helena Holánková k tomu dodává: Rekonstrukce se zdařila hlavně díky Oblastní nemocnici Na mistrovství světa se Češi připravují zodpovědně, absolvovali i turnaj ve Skotsku. Foto: archiv Denní stacionář ALKA je na dosah Příbram, a. s., která s námi uzavřela nájemní smlouvu na 15 let. Díky tomu nám Nadační fond J&T daroval zásadní částku na dokončení rekonstrukce. Zároveň jsme opět byli úspěšní u Fondu hejtmana Středočeského kraje. S Nadačním fondem J&T organizace ALKA, o. p. s., uzavřela v září 2010 dvě smlouvy: na dokončení rekonstrukce prostor pro plánovaný denní stacionář a na výměnu oken za plastová, celkem v hodnotě Kč. Ředitelka Nadačního fondu J&T Marie Oktábcová říká: Jsme rádi, že jsme mohli pomoci s rekonstrukcí prostor pro denní stacionář. Uvědomujeme si důležitost a potřebnost zmíněných služeb. Přejeme organizaci hodně spokojených klientů, rodičů a dárců. (red) Hradecký kraj investoval do sociální oblasti Dostavba Domova důchodců v Albrechticích nad Orlicí, rekonstrukce a přístavba Domova důchodců v Polici nad Metují a modernizace Ústavu sociální péče v Chotělicích. To jsou některé ze staveb, které se podařilo Královéhradeckému kraji vloni dokončit. Z rozpočtu Královéhradeckého kraje šlo na investice v sociální oblasti v letošním roce více než 140 milionů korun, dalších více než 80 milionů se nám podařilo získat ze státního rozpočtu. Kraj se snaží postupně vylepšovat zázemí všech domovů pro seniory a ústavů sociální péče, aby nabízely lidem, kteří potřebují pomoc, co možná nejlepší péči, říká krajský radní Miroslav Uchytil. Na podzim byla dokončena dostavba Domova důchodců Albrechtice nad Orlicí pro čtyřiadvacet klientů s Alzheimerovou nemocí. Jde o tři samostatné objekty, každý pro osm klientů. Najdou zde kvalitní prostředí domácího typu, které napomůže při jejich léčbě. Celková kapacita domova se zvýšila na jedenaosmdesát lůžek. Rovněž na podzim skončila rekonstrukce a přístavba Domova důchodců v Polici nad Metují za téměř 100 milionů korun. Díky stavebním úpravám se zvýší komfort klientů domova a jeho kapacita se rozšíří o dvaadvacet lůžek na celkových šedesát čtyři. Za devět milionů korun byla koncem roku rekonstruována střecha s vestavbou podkroví v Ústavu sociální péče v Chotělicích. Řadu dalších staveb kraj v letošním roce zahájil a počítá s jejich dokončením v roce Jde například o přístavbu nového ubytovacího objektu v areálu Domova důchodců Černožice za více než 60 milionů. Hotova by měla být v průběhu léta 2011 i rekonstrukce Domova pro seniory ve Vrchlabí, jejíž náklady se vyšplhají asi na 34 milionů. Do příští zimy bude hotové i zateplení Ústavu sociální péče v Hajnici, které bude stát kolem deseti milionů. (red) Rozšiřte řady předplatitelů časopisu Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč JMÉNO a příjmení: název organizace: ulice: PSČ: město: číslo popisné: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Vinohradská 325/8, Praha 2 telefon: Předplatné časopisu si můžete dále objednat na: bezplatné infolince České pošty: adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, Praha 9, postabo.prstc@cpost.cz, fax:

5 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5 Z redakční pošty Lenka Dusilová pro CEREBRUM Benefiční koncert pro CEREBRUM Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin se rozhodla v pražském Divadle Archa uspořádat zpěvačka Lenka Dusilová společně s jedinečným uskupením Eternal Seekers. Koncert se uskuteční 23. března 2011 od 20 hodin. Jeho výtěžek přispěje na chod této organizace, jejímž hlavním posláním je přispívat k porozumění problematiky poranění mozku a podporovat občany, kteří toto poranění utrpěli. Prostřednictvím tohoto benefičního koncertu bychom rádi rozšířili povědomí o problematice poškození mozku, a také získali finanční prostředky na některé naše aktivity, mezi něž patří mimo jiné rehabilitační program a informační a poradenský servis pro naše klienty, říká předsedkyně správní rady Mgr. Marcela Janečková. Koncert bude součástí osvětového Týdne osob po poranění mozku, který sdružení CEREBRUM každoročně pořádá a jehož cílem je informovat veřejnost o této problematice. Toto poranění ročně jen v České republice postihne více než 32 tisíc občanů a dalších 46 tisíc postihne cévní mozková příhoda. Vstupenky lze zakoupit nebo objednat v Divadle Archa anebo v síti TicketPro (red) Lenka Dusilová zazpívá se skupinou Eternal Seekers. Foto: archiv Členové prostějovského Sdružení rodičů a přátel zdravotně postižených celiakií a Dermatitis herpetiformis Duhring se scházejí každý druhý pátek v Centru pro zdravotně postižené Olomouckého kraje, Kostelecká ul. č. 17. Tel. č.: Tříletý obor ošetřovatel otvírá od září r Střední odborné učiliště Lázně Bělohrad. Žáci získají během tří let ošetřovatelskou praxi a seznámí se s léčebnou, rehabilitační a diagnostickou péčí. Kontakt: tel. č.: Cestující využívající v zemích EU k přepravě dálkové autobusy budou moci po schválení nových předpisů vymáhat náhradu škod způsobených zpožděním D obrý den, velmi mě opět zaujal váš časopis Můžeš, zejména příspěvek pana doc. Jankovského z DC Arpida. Mám dceru Annu se závažným onemocněním progresivní svalové atrofií a na Arpidu docházíme na fyzioterapii; bohudíky se nám díky CMŠ Lipenská daří velmi dobře integrovat. Mgr. Helena Kočová, koordinátorka Projektu Podpora rodin SMA Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 1/2011 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Dostala jsem se na vozík a zjistila, že bez internetu se neobejdu, říká Jana Hanová strana 10 D ěkuji za krásný rozhovor s panem exprezidentem Havlem, udělal mi radost. Mojmír Bednář, Klatovy D Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 12/2010 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Jedním z převratných činů bylo Konto Míša, říká Václav Havel strana 6 obrý den, čtu časopis Můžeš již od začátku a vážím si práce všech, kteří jej dávají dohromady. Právě proto vám ale musím napsat několik připomínek k článku Nevidím, ale žiju skvělý život, který vyšel v jedenáctém letošním čísle. S nevidomými (a zvláště s malými dětmi) pracuji již třicet let a mrzí mě, když o nich veřejnost dostává nepravdivé informace. Konkrétně v tomto článku je jich několik: 1) Informace o tom, že nevidomost je způsobena tlakem v inkubátoru, je velice povrchní až nesprávná u nedonošených dětí jde o dávkování plynů včetně kyslíku, ale v zásadě je vždy u extrémně nezralého dítěte riziko poškození sítnice a vážnost tohoto poškození závisí nejen na přístroji a metodice, ale i na celkové kondici dítěte. 2) Speciální hra showdown se nehraje s látkovým balonkem, ale naopak s velmi tvrdým chrastícím míčkem. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 11/2010 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Celoživotně postiženému, který potřebuje pomoc, možná stačí spolehlivý člověk, říká Jáchym Topol /strana 6 nebo zrušením svých cest. Asistence pro imobilní musí být v autobusu i po terminálu bezplatná. Organizace i jednotlivci, děti s postižením, dospělí nebo lidé v tíživé situaci, kteří potřebují zakoupit zdravotní pomůcku, mohou získat od Mandre Group, s. r. o., finanční dar. Více informací na tel. č.: , info@mandre.cz. Ocenění v soutěži Národní ceny kvality ČR získaly za poskytování služeb v sociální péči Pečovatelská služba Chvaletice, Domov pro seniory Lanškroun, centrum pro zdravotně postižené Hradec Králové, Ratolest Brno, o. s. Heřmánek za službu Dům na půl cesty. 3) Noty v Braillově písmu samozřejmě existují; je pravda, že nevidomý se musí naučit skladby zpaměti, protože při hře na nástroj už nemá volnou ruku na hmatové čtení, ale předtím má možnost si skladbu načíst... Nejsem notorický kritik, kdyby šlo o článek v bulváru, je mi to jedno. Ale vzhledem k tomu, že jste časopis přímo zaměřený na lidi s postižením, nedá mi to byla bych totiž ráda, kdybych mohla věřit údajům v článcích, které si u vás přečtu o oblastech, o kterých sama nic nevím. S pozdravem Jana Vaculová, Středisko rané péče Praha Dobrý den, vážená paní Vaculová, moc vám děkuji za zaslané připomínky. Je pro mě ctí, že můj článek čtou i lidé tak erudovaní jako vy. Dovolte mi ale připojit několik poznámek: 1) Informaci, proč ten chlapec ztratil zrak, jsem úmyslně nerozepisoval do podrobností právě to by mi připadalo bulvární. Zaměřil jsem se především na to, jak si dnes žije. Vyšel jsem z toho, že časopis Můžeš čtou i méně odborně zdatní čtenáři, než jste vy. Za informací, že dnes by se Jaromíru Tvrdoňovi stejné neštěstí nestalo, si stojím. Jeho případ jsem konzultoval s porodníky zlínské Krajské nemocnice Tomáše Bati a ti mě ujistili, že dnes by k trvalé ztrátě zraku u tohoto novorozence zřejmě dojít nemuselo. Z důvodů, které jsou v článku: lékařské přístroje a metodika se za posledních 15 let extrémně vylepšily. Potvrdili tak tvrzení Jaromírovo i jeho blízkých. 2) Showdown se hraje i látkovým míčkem, a to především v tréninkovém procesu. Látkový míček eliminuje zvukovou agresivitu míčku pevného. S látkovým míčkem se showdown hraje nejen v Brně, ale i třeba ve Zlíně a věřím, že i v dalších městech. 3) Fakt, že noty v Braillově písmu existují, jsem nevěděl. Bohužel to nevěděl ani Jaromír Tvrdoň. Jeho hudební výuka probíhá způsobem popsaným v článku. Máte ale naprostou pravdu, tuto informaci jsem si měl ověřit. Zdeněk Dvořák, autor článku V soutěži Odpovědná firma roku Pardubického kraje uspěla společnost Isolit-Bravo. Již 17 let přispívá nadačnímu fondu, jenž sponzoruje akce pro děti s postižením. firma@isolit-bravo.cz. Vsetínský Klub Auxilium zajišťuje dopravu dětí se zdravotním postižením a vozíčkářů do škol i mimoškolních zařízení. Kontakt: auxilium@auxilium.cz, tel. č.: Jednoletá praktická škola se otevře ve školním roce 2011/12 ZŠ v Moravských Budějovicích. Je určena žákům, kteří by nezvládli střední školu či učiliště. Bude to jediná škola tohoto typu na Třebíčsku. zv.skola@worldonline.cz. (nouz)

6 6 Ghetta ve městech Sri Kumar Vishwanathan Nenávist začíná nedůvěrou V Indii narozený Sri Kumar Vishwanathan u nás není neznámá postava. V roce 1998 obdržel od Nadace Charty 77 Cenu Františka Kriegla. Jeho projekt Vzájemné soužití, který založil v Ostravě, funguje dál. Ale Kumar už je trochu jinde začala ho zajímat romská ghetta v českých městech.

7 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7

8 8 Ghetta ve městech Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Jak se stane, že se indický kluk objeví na severní Moravě? Docela normálně. Je za tím dívka Laďka, kterou jsem potkal v Moskvě. Já studoval fyziku, ona přijela na stáž z Univerzity Palackého v Olomouci. To byl rok Začal jsem za ní jezdit, i když formality byly hrozné. Přišla sametová revoluce, olomoučtí studenti organizovali kdeco a také vydávali jakési noviny, nahoře se psalo a já ve sklepě točil klikou rozmnožovacího stroje V létě roku 1990 jsme už byli spolu. Jenomže pak jste našel cestu do olomouckého britsko-českého gymnázia a pak přišly na Moravu obrovské záplavy. Rok 1997 naprosto změnil život Inda v Čechách Záplavy vyhnaly spoustu lidí z domovů. A najednou jsem poprvé v Česku viděl ohromnou solidaritu, opravdu poprvé. Možná to zní divně, ale pro mne to bylo krásné. Lidi si prostě pomáhali a neptali se, kdo jim zaplatí nebo kdo jim poděkuje. Krásná doba. Pak ale přišly normální dny a někteří se už vrátit domů nemohli. V Ostravě-Hrušově, na místech obrovské záplavové vlny, byla škola. Do ní přestěhovali evakuované Romy a vzniklo strašné etnické napětí. Já už cosi cítil, například v Přerově obviňovali Romy z rabování, ale když se v Ostravě vytvořila tahle situace, bylo mi jasné, že přichází velké nebezpečí. Poradil jsem se s Laďkou i s jejím tátou a jel jsem tam. Desítky opuštěných Romů ve škole, kterým vyčítali, že tam nemají trvalý pobyt, a kvůli tomu jim odmítali pomoci. Dovedete si představit, že měl začít nový školní rok a ještě se povídalo, že Romové školu vykrádají. Našlo se jakési řešení přestěhovat je do čtvrti Liščina. Místní protestovali. Věděl jsem, že se něco musí stát, jinak hrozí výbuch. A také jsem věděl, že řešení se musí najít s těmi Romy, že je musím přesvědčit, aby přijali nějaká pravidla, jinak bude zle. Takže žádný pořádek zvenčí, ale jejich aktivita, jejich práce je mohou dostat do normální situace a oslabit psychózu proti nim. O tom jsem je chtěl přesvědčit, to byl můj plán. A jak to přesvědčování dopadlo? Začali jsme docela obyčejně. Když chcete pochopení od okolí, od úřadů, od veřejnosti, musíte si udělat pořádek mezi sebou. Dát svému životu nějaký řád a dodržovat ho. Vypadalo to, že jsem je šokoval. Mne nemohli podezřívat ani z rasismu, ani z nějakých předsudků. Já byl možná tmavší než většina z nich. Nyní žili v unimobuňkách, pár metrů na osobu, opravdu žádný luxus. Příšerné toalety, příšerné umývárny, samozřejmě nikdo neuklízel. A proč bych uklízel? Já to nezašpinil, říkali všichni. A pak stejně půjdeme pryč! Já se ptal: Kdy? Život přece běží už dnes, vaše děti přece nemohou používat ty hrozné záchody! A šel jsem uklízet. Nejdřív sám, pak se přidaly děti. Ty první pochopily, že musíme pracovat společně! To zapůsobilo i na dospělé. Přišly nové nápady, jak všechno zařídit. Najednou přišli i Neromové, studenti z Ostravy i z Brna. Změnil se i pohled veřejnosti, protože o nás začala konečně pozitivně psát média, naše komunita se proměňovala, přišla odpovědnost, práce a také dříve nevídaná velkorysost. Lidé se už neprali a nehádali o každý kousek humanitární pomoci. Začali věřit sami sobě a světu. Přeskočíme nyní pár let. Mezitím pro tyto lidi, a také díky jejich vlastní aktivní práci, vznikla Vesnička soužití; vaše komunita, nyní už pod správou ostravské Charity, tu bydlí a žije dál. Ale co zůstalo? Především veliká zkušenost. Pozitivní příklad. Včera nepředstavitelné situace se staly skutečností. Když jsme říkám jsme, protože kolem toho bylo tolik aktivních lidí přišli za tehdejším ostravským primátorem Tošenovským, aby nám dal pozemek pro výstavbu domků, říkal: Ale spousta lidí Když o druhém skoro nic nevíte, snadno s vámi někdo třetí může manipulovat.

9 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9 je proti! Ale pozemek dal. Mimochodem, Charita to moc nechápe jako samosprávnou komunitu, ale spíš to řídí podle svého. Také zkušenost. Jak organizujete takové projekty jako inženýrskou operaci, ztratíte otevřenost, dýchání, otevřené oči. Takže co zůstalo? Důkaz, že Češi i Romové mohou spolu docela normálně žít. Všechny nenávisti vznikají a vždycky vznikaly z neznalosti. Když o druhém skoro nic nevíte, snadno s vámi někdo třetí může manipulovat. A obecnější zkušenost? Mladý člověk z Indie musí přijet, aby nám ukázal, jak je možné dát do pořádku vztahy mezi Čechy a Romy. Co to říká o obyvatelích této země? Nevím, co chcete slyšet. Jsme přece všichni stejní. Rom, Ind, Čech, Afričan, Kanaďan jsou jenom lidi a to jenom v sobě má i velkou kvalitu. V Indii zná každý Baťu a v současnosti je tam spousta Čechů v humanitárních projektech. Podívejte se, jak Češi pomáhají v Pákistánu nebo na Haiti. Vlastně zadarmo pracují pro záchranu lidí. Máme všichni společné kořeny a v současnosti společný svět, který můžete za pár dní obletět. Tak je malý. Tak je stísněný, a přece dost prostorný pro sedm miliard lidí. Klasická literatura v češtině nebo v hindštině je pro nás zajímavá ne svým koloritem, ale myšlenkami, humanitou, popisem životních dramat, která jsou všude na světě úplně stejná. Připadá mi, že jste vlastně vylezl na jakousi horu porozumění, na kterou se mnohým z nás nechce namáhavě stoupat. Co nyní z vrcholu vidíte? Vypadá to, že jsem se stal odborníkem na sociální práci. Ale to není nejdůležitější. Dneska se mi zdá, že v mnoha českých a moravských městech vznikají ghetta. Vyloučené komunity žijí v havarijních domech, děti nechodí do školy, okolí nadává Co se stane? Co dobrého se může stát? Nic. Já vidím jinou možnost, pracovně tomu říkám kibuc. Samosprávná komunita žijící dobrovolně, to musíte napsat, dobrovolně podle řádu, komunita, ve které mají lidé povinnosti, mají práci a mají docela důstojný pocit sami ze sebe. Česká ghetta proměnit na kibucy. Vyhnat z nich lichváře a vyděrače. Obecní zastupitelstva moc často trpí slepotou, věří na zázraky, věří, že vyloučené komunity někam odejdou. Ale kam? Na Měsíc? info Kdo je Sri Kumar Vishwanathan Občanský aktivista, pedagog a sociální pracovník. Narozen r v indickém svazovém státě Kérala. Absolvent oboru fyzika-matematika na moskevské Univerzitě Patrice Lumumby. Stáže v USA a Velké Británii učitel na česko-britském gymnáziu v Olomouci, od záplav v roce 1997 streetworker a komunitní pracovník pro romskou menšinu v ČR. Držitel Ceny Františka Kriegla, Ceny Alice Garrigue Masarykové, ceny Ashoka Fellow atd. Žije a pracuje v Ostravě. Hledám cesty k vytváření společenství, která by se starala o bydlení, normální hygienu, péči o děti. Nemohu se nad vaším vyprávěním zbavit přirovnání k velkému Indovi Mahátma Gándhímu. Také byl vlastně bezbranný a také dokázal zdolávat hory neporozumění Tak to je opravdu moc silné přirovnání. U nás doma by se mu lidé i smáli. Ale když jsem říkal, že jsme nakonec všichni stejní, že rasismus a národnostní nenávist jsou úplné blbosti a rozdíly mezi námi jsou menší, než si většina myslí, mám pro Čechy a Moravany ještě jeden důkaz víte, že Gándhí se velice inspiroval Petrem Chelčickým? Na tisíce kilometrů a přes stovky let fungovaly úplně stejné myšlenky. Protože jsme stejní. Vyloučené komunity žijí v havarijních domech, děti nechodí do školy, okolí nadává.

10 10 Téma: Jak jsou na tom postižení v zahraničí V Maďarsku jsou i nelegální domovy pro seniory Podíl seniorů na počtu obyvatelstva je v Maďarsku obdobný jako v Česku. A demografické prognózy slibují další stárnutí obyvatelstva. V zemi je sice 839 seniorských domovů s téměř místy, ale to pochopitelně nestačí. Na volné místo čeká žadatelů. Někteří mohou do zařízení přechodné péče, ale jen na rok. Ve vesničce Harmonia v Gyömrö nedaleko Budapešti je seniorům dobře. Text: Gregor Martin Papucsek, Budapešť Ilustrační foto: shutterstock, Archiv Vznikají proto nelegální zařízení vloni jich úřady evidovaly sedmnáct, ale jsou to všechna? V obci Vescés u Budapešti odhalili loni na podzim tři takové opatrovnické domy staří lidé nedostávali pořádné jídlo, žili ve špíně a vzniklo podezření, že nedostatečná péče byla i příčinou některých úmrtí. Poptávka po domovech seniorů je ovšem čtyřnásobně větší než možnosti samospráv, církví, neziskových organizací, ale i legálních soukromých společností... Sociální zákony stanoví, že do domova je možné přijmout jen toho, kdo potřebuje opatrovnickou pomoc nejméně na čtyři hodiny denně. Výjimky může povolit pouze zvláštní komise. A protože zájemců je pochopitelně mnoho a přijímací lhůty dlouhé, nezbývá často než čekat na smrt některého z obyvatel. Z nedostatku vznikají nelegální domovy, koncem minulého roku tisk uveřejnil první seznamy hanby. Vláda vyhlásila lov na tyto pokoutní firmy, které kromě krutého zacházení s klienty často neplatí ani účty za energie. Nahromaděný problém vedl i k hledání širších souvislostí předseda Spolku sociální péče Sándor Németh připomíná, že finanční podpory v posledních letech stále klesají, přičemž samosprávy z nich nelegálně ukrajují i na jiné účely. Kdo chce přitom otevřít seniorský domov, musí vyhovět asi 1500 různým předpisů, které si někdy i protiřečí. Németh tvrdí, že některé oficiální domovy kontrolovali za rok až čtyřicetkrát! Je tedy evidentní, že nelegální zařízení mají náskok, ale hrozí, že pirátské domovy budou zdrojem problémů nejen při péči o seniory, ale i o postižené a psychiatrické pacienty. Náměstek státního tajemníka ministerstva národních zdrojů Imre Nyitrai ostře kritizuje vývoj v posledních čtyřech až pěti letech. Nehorázná je podle něj nejen nemorálnost provozovatelů nelegálních ústavů, ale i ignorance okolí, protože takové domovy nefungují v hlubokém a vzdáleném lese, ale často v sousedství, na rušných místech, takže lidé o nich musejí vědět. Harmonický život ve Vesničce starých V Maďarsku prudce roste počet soukromých penzionů. Jsou drahé, ale s pestrými službami od masáží přes bazény a cukrárny až po kino a divadlo. Apartmány jsou pro jednu osobu nebo pro manžele, obyvatel je může využívat do konce života. Většinou jsou inspirovány švédskými, rakouskými nebo holandskými vzory, takže je využívají i senioři, kteří se na stáří vracejí z ciziny. Jedním z takových zařízení je Vesnička starých Harmonia v Gyömrö, městečku asi třicet kilometrů východně od Budapešti. Její ředitelka Teréz Csepregiová říká: Celý komplex provozuje nezisková společnost. Máme čtyři oddělení od relativně zdravých klientů přes lehké demence, poruchy zraku či sluchu, zvýšené služby až po psychiatrické oddělení. Nemáme věkové hranice, opatrujeme každého, jehož stav je definitivní. Celkem je tu přes 450 klientů, z toho 100 na psychiatrii. Ovšem zaměstnanců je

11 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 11 Je tu bezpečně, pohodlně, zdravě, a v neposlední řadě je tu společnost, kterou často starší lidé v svém bydlišti nemají. Na jedné straně vztrah k půdě, na druhé život v zařízení pro seniory. Co je lepší? zhruba jen 180, potřebovali bychom dosáhnout poměru alespoň jednoho zaměstnance na dva klienty. Skandinávská úroveň jeden klient na dva pracovníky je asi nedosažitelná. Harmonia je známá i tím, že má široké programy kreslení, výroba keramiky, ale i zahrádkaření, práce s internetem výlety, divadlo, ale i raritu vlastní zoologickou zahradu. Ta je spolu s plovárnou otevřená i pro veřejnost, zejména pro školy. Teréz Csepregiová pokračuje: Normální mimořádně aktivní děti, nemají naši senioři moc rádi. Vyrušují je a vnášejí neklid. Ale když přijde skupina postižených žáků, to je jiná situace. Ve starých lidech se probouzí potřeba pomáhat, starat se o někoho. Je to přínos pro obě strany. Ve městě je státní ústav pro postižené děti, který na oplátku organizuje programy i pro nás. Stát připlácí podle diagnózy V Harmonii jsou samostatné bytové jednotky, jakési garsoniéry pro jednu nebo dvě osoby. Jedno místo stojí měsíčně asi Kč a dalších až 5000 přidává stát v závislosti na diagnóze klienta. Samozřejmě musí i tak management hledat další zdroje z různých fondů a nadací. Na druhé straně relativně vysoká cena za pobyt zkracuje čekací lhůty na minimum. A názor ředitelky ve veřejné diskusi o užitečnosti domovů pro seniory? Na ústav, kde je ve velkém sále 40 postelí a jsou i takové bych řekla jednoznačné: ne, tvrdí Teréz Csepregiová. Ale takový domov důchodců, jako je náš, bych doporučila v každém případě. Samozřejmě jsou tu i věková specifika. Je třeba si zvyknout, že člověk, se kterým se senior spřátelí, může umřít. Ale je tu bezpečně, pohodlně, zdravě, a v neposlední řadě je tu společnost, kterou často starší lidé v svém bydlišti nemají. Na psychiatrickém oddělení máme zásadně jednotky pro dvě osoby, protože nechceme dopustit pocit osamění, ve stáří největší nebezpečí.

12 12 Téma: Jak jsou na tom postižení v zahraničí V Německu se rodí nové sociální projekty Koncem roku 2010 se německá diskuse o sociálních politikách soustředila hlavně na péči ve stáří. Demografické změny jsou již do té míry viditelné, že změny pravidel a zásady financování je nutné plánovat v poměrně krátkodobé perspektivě několika let. Text: Jaroslav Šonka, Berlín Ilustrační foto: shutterstock Je naspěch. Pro péči ve stáří se v r ustavil systém pečovatelského pojištění, který již po patnácti letech volá po reformě. Přesto nedochází k překotným změnám a lze vyhodnotit různé vývojové linie. A do tohoto procesu zasahují i změny v jiných politických oblastech, například v obranné politice, která právě v r ohrozila jeden ze zdrojů pracovní síly v sociální oblasti. Civilní služba V důsledku druhé světové války se uvolnil poměr státu k vojenské službě. Po padesátých letech, ve kterých došlo v SRN k obnovení vojenských sil, nastartovala diskuse o odmítání vojenské služby z důvodů svědomí. Posléze se vytvořil stále propustnější systém směrem k sociálním službám. Takzvaní civilkáři se stali podstatnou silou v sociálním servisu. Firmy a instituce si mohly s podporou zodpovědného úřadu nabrat desítky tisíc poměrně levných, ale ne zcela kvalifikovaných pracovních sil. Doba vojenské služby se však stále zkracovala a spolu s ní i služba civilkářů. Pozastavení vojenské povinnosti vedlo v roce 2010 k diskusi plné obav, že bez civilkářů není možné sociální servis vykonávat v plné míře a za dosavadní peníze. Změna důchodového věku Demografické změny prodlužování průměrného věku rozpoutaly diskusi o důchodovém věku. Z původních 65 let se odchod do důchodu během periody odchodu ročníků 1947 až 1964 po malých krůčcích posune o dva roky na 67 let. V Německu se však před takovými změnami odehrává dlouhá a intenzivní diskuse. Začala jako volební boj v letech 2005 a 2009 a z ní známe například metaforického pokrývače, kterého bychom neměli v 66 letech pouštět na střechu. Dnes se už o věcech diskutuje diferencovaněji. Je jasné, že zvýšení věku odchodu do důchodu je nutné. Ale současně se diskutuje i o tom, že reálný průměrný věk odchodu do důchodu je mnohem nižší kolem 63 let. Bude nutné najít pro různá povolání různé regulace a propojit tento systém s invalidním důchodem, vyhodnotit četnost period pracovní neschopnosti starších pracujících a změnit pohled zaměstnavatelů na starší zaměstnankyně a zaměstnance. Současně s těmito změnami dochází k postupnému zahrnutí fondového systému do kombinovaného systému starobního zajištění. Stát připlácí a zvýhodňuje daňovými odpisy vytváření penzijního připojištění, které má do budoucna hrát stále větší roli. Nedochází však k radikálním změnám, jejichž problematické ztroskotání například v Chile je dostatečně známo. V Německu existuje také povědomí o době po první světové válce a o hospodářské krizi v r (která také usnadnila Hitlerův nástup). Obojí zkušenost varuje před výlučným uplatňováním fondového systému penzijního pojištění. I nedávná hospodářská krize a ztráty ve fondovém

13 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 13 Žádný z projektů nenahradí prostý fakt, když za maminkou přijede dcera. označují jako moderní, ale jsou spíše doprovodným jevem dlouhověkosti. Jedná se o demenci ve stáří, o Alzheimerovu chorobu, o ortopedické důsledky stáří. K péči, která je v takových případech nutná a vychází se z jejího dlouhodobého, či dokonce doživotního trvání, vzniklo v roce 1995 pojištění pečovatelských úkonů (Pflegeversicherung), o jehož reformě se dnes uvažuje, protože průměrný věk a podíl nutné péče ve stáří stále narůstají. A co nezaměstnaní? zabezpečení, které utrpěla starší generace v USA, jsou varovným příkladem, který se v německých diskusích bere v potaz. Zdravotnictví a moderní choroby Stárnutí se ovšem překrývá s rostoucí náchylností k různým generačně typickým chorobám. Musí se tedy změnit i zdravotní pojištění. Dnes je nové jednotné základní pojištění. To sjednocuje zákonem ustanovené povinné zdravotní pojištění (povinné do určité výše příjmů, v podstatě až k hornímu okraji střední příjmové vrstvy obyvatel) se soukromým pojištěním do srovnatelného systému. Vznikají kategorie různých připojištění a standardů, nad které je nutné za zdravotnické úkony doplatit. Zvyšování průměrného věku však vede k chorobám, které se někdy ne zcela správně Zvyšování průměrného věku vede k chorobám, které se někdy ne zcela správně označují jako moderní, ale jsou spíše doprovodným jevem dlouhověkosti. Samozřejmě je důležité zapojit do úvah i ty, kteří se ocitli mimo pracovní trh a nemají patřičné penzijní a zdravotní pojištění. Po roční periodě (u starších šedesáti let je tato perioda dvouletá), kterou pokrývá pojištění v nezaměstnanosti, také podstatný pilíř, který je podporován společenskou pamětí, vzpomínkou na světovou hospodářskou krizi r. 1929, žijí nezaměstnaní ze sociální pomoci. V trojvrstevném sociálním systému Spolkové republiky Německo (stát, země, obec) je jakákoli úprava těchto kategorií velmi obtížná. Zatímco penze zaměstnaných se platí z penzijních pojišťoven s celostátními pravidly, je sociální pomoc otázkou obcí, a existují i rozdíly mezi spolkovými zeměmi. Proto se komplexními souvislostmi musí zabývat legislativa na různých úrovních a musí před úpravami dohadovat změny koordinovaným způsobem. Oproti České republice je to sice pomalejší proces, ale není tak náchylný na produkci legislativních zmetků. Diskuse o této oblasti se samozřejmě zabývá i dlouhodobými perspektivami a efektivitou systému. Existuje snaha vyjít z úvahy cílené na levná a stabilní opatření, která však podle základních politických představ a interpretací statistik může být různá. Nevládní organizace a státní rozpočet V Německu jsou důležité systémy, které spojují instituce na různém právním základě, ale samostatně hospodařící s vlastními zdroji, se státními dotacemi, ale i s tržními oblastmi činnosti. Česky by se ne zcela přesně hovořilo o příspěvkových organizacích. Situace těchto institucí, jejich hospodaření a jejich kontrola jsou poměrně složité a hlavními principy jsou samospráva a efektivita na základě nevýdělečného principu. Pro stát má velký význam dlouholetá zkušenost, díky níž tyto organizace uplatňují prostředky mnohem efektivněji. Řadu organizací založily odbory, některé jsou motivovány politicky, vztahují se na cechovní solidaritu, existují i organizace migrantů, ale podstatný sektor založily církve. Více na

14 14 Téma: Jak jsou na tom postižení v zahraničí Na Slovensku píší no Dohody OSN, které schválil slovenský parlament, znamenají, že východní sousedé připravují řadu nových zákonů pro osoby se zdravotním postižením. Text: Petér Bódy, Bratislava Ilustrační foto: shutterstock Invalidní vozíky jsou na Slovensku hrazené hlavně ze zdravotního pojištění. Ale na ty na míru ušité pro konkrétní druh postižení se musí připlácet. Léta už působím ve správní radě jistého nadačního konta, jež pomáhá právě imobilním lidem, kteří mají problém se spolufinancováním potřebného vozíku. Rozdělujeme do posledního eura i centu vše, co se podaří sehnat. Minule jsem na jednání přišel trochu později kolega Igi mi podal pěknou vánoční pohlednici od paní Hadačové (viz foto) a přidal obálku, ve které byla dvě eura a dvaceticentová mince. Udělala se mi koule v krku, došlo mi, co vlastně přišlo. Nejnovější změny Slovenský parlament schválil už loni dokumenty, kterými země přistoupila k dohodám OSN o právech osob se zdravotním postižením. Nejde o formalitu státy, které tyto dokumenty ratifikovaly, se zavazují, že přijmou nové zákony a zbaví se starých předpisů, které případně diskriminují příslušné občany. Složitý a procesně dosti náročný proces vyvrcholí 25. června 2012, kdy bude Slovensko povinno předložit komplexní zprávu o plnění svých závazků. Co se především změní? Vedle mnoha zákonů a vyhlášek se např. zvýší hranice ochrany příjmu osob s těžkým zdravotním postižením. Umožní se výkon osobní asis- Slovensko? To je i folklor, tradice a tím pádem i historie.

15 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 15 SLOUPEK Jiřiny Šiklové vé zákony tence i rodinným příslušníkům v rozsahu poloviny přiznaných hodin, nejvýše však čtyři hodiny denně. Také bude možné, aby např. rodič nebo jiný rodinný příslušník byl placeným vzdělávacím asistentem. Připravuje se zjednodušení posudkových procedur jednání bude jen jedno pro všechny účely, ať půjde o kompenzace, sociální služby, pojištění nebo služby zaměstnanosti. Slovenská republika patří k zemím, které nastoupily tvrdý kurz racionalizace veřejných financí. Přesto zvažuje určité úlevy pro postižené. Např. zvýšení hranice ochrany příjmu opatrované osoby o 0,1násobek životního minima by zvýšilo příspěvek o 17,64 eura na jednoho příjemce, což pro státní rozpočet znamená eur navíc. Proto se také zvažují úpravy, které by umožnily více čerpat z evropských sociálních fondů. Poselství paní Hadačové Dům paní Hadačové je vlastně malé království, mikrokrajina. Způsob, který ona zvolila pro podporu imobilních lidí, svědčí o tom, že tato žena je geniální ministerský předseda i ministr financí, protože dokáže hospodařit a spravovat své hmotné statky tak efektivně, že výsledkem je rozpočtový přebytek. Jako ministr kultury poslala spory o jazykovém zákoně k čertu a nastolila zákon kultury ducha a morálky. Nahradila i ministra školství a dokázala, že existuje nemálo situací, kdy je obsah důležitější než gramatika a stylistika. V pohodě zastoupila ministra sociálních věcí a ministra zdravotnictví citlivě přesným umístěním rozpočtového přebytku. Zvolila jednoduchý způsob ochrany, obrany a zabezpečeného doručení papírové košíčky od bonbonů připnuté sponkou k pohlednici Pohlednice, paní Hadačové, která nutí k zamyšlení nejen ministra financí, ale všechny z nás. Na parkovišti jsem nenašel volné ani jednoho z vyhrazených míst. Stály tam samé luxusní limuzíny bez příslušného označení. a zalepená obálka A resorty spravedlnosti a životního prostředí? Nepochybuji, že v království paní Hadačové panuje právo a pořádek. Nejbohatší žena na Slovensku tedy žije v říši bohatství ducha, moudrosti, skromnosti a citu. A mohla by je i rozdávat Po skončení správní rady jsem nasedl do svého auta. Jako vozíčkáři mi všechno chvíli trvá, a když už to zvládnu, snažím se vydanou energii využít. Tak jsem vyrazil na nákup do jednoho obchodního centra. Na parkovišti jsem nenašel volné ani jednoho z vyhrazených míst. Stály tam samé luxusní limuzíny bez příslušného označení. Chudí motoristé mě probudili ze sna, který mi vyčarovala paní Hadačová. Autor je poradcem Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky Konečně je to už normální Dvacet let jsem neměla cestovní pas a po převratu jsem v březnu 1990 letěla do Švédska, na univerzitu v Uppsale. Těžko bych dnes vysvětlovala svým vnukům, že cesta letadlem byla pro mě do té doby neznámý zážitek. Dalším překvapením bylo několik lidí, kteří byli na vozíku a doprovázeli je zřízenci z letiště až na palubu letadla. Jiní lidé s podobným handicapem se pohybovali po chodbách letiště zcela samostatně. Nikdo se na ně nedíval jako na kuriozitu. Vyjma mne! Tolik handicapovaných lidí je na letišti? Jak je to možné, vždyť ve Švédsku nebyla dvě stě let válka. Chvilku jsem dokonce pochybovala, zda jsem opravdu přistála v Arlandě, tedy na letišti v Stockholmu. Později jsem se s postiženými lidmi setkávala i v univerzitní knihovně, kde měli speciální nájezdy k regálům s knihami a všude byly nájezdy pro vozíčkáře a výtahy. Dokonale bezbariérový přístup. Každý dům na venkově měl nájezd pro vozíčkáře a samozřejmý byl i třetí záchod dokonce u zátok, kam určitě jezdili mladí Švédové jen na víkend, třeba jen stanovat. Po pár dnech jsem to pochopila. Ve Švédsku nejen školy, pošty, úřady a obchodní centra, ale i soukromé domy mohou být naším žargonem řečeno zkolaudovány jedině tehdy, když je tam zaručen přístup i vozíčkářům. V té době byli u nás lidé s handicapem nebo mentálně či jinak se odlišující převážně v ústavech mimo města. Často na starých zámcích, izolovaní i zdí kolem zámeckých zahrad. Snad aby nepřekáželi při budování socialismu. Dnes je otevření dveří ústavů a začlenění občanů s handicapem již i pro nás docela normální. Na začátku těch změn byly nejen podněty z ciziny a často jejich přímá pomoc třeba v podobě dovozu trochu již nemoderních vozíků z jejich zemí, ale i první demonstrace na Palackého náměstí v Praze před tehdejším ministerstvem zdravotnictví. Tu demonstraci pomohla zorganizovat vlastně ji iniciovala Olga Havlová. Chtěla tím připomenout, že i postižení mají právo pohybovat se na veřejnosti. Za těch dvacet let se mnohé změnilo. Tisíce snížených obrubníků u chodníků, výtahy, nájezdy, asistenční služba, to všechno považujeme skoro za samozřejmost. Já si to znovu uvědomila, když jsem letos v září byla v Norsku, kde jsme navštívili různé sociální instituce pro handicapované. Bylo to funkční, ale nic mě příliš nepřekvapilo. Zvykli jsme si. Je to pro nás normální. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

16

17 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 17 Šance pro absolventy Ergotep dává perspektivu zdravotně postiženým V Proseči u Skutče, městečku se 650letou tradicí, působí 147 firem, firmiček, provozoven a živnostníků. Patří mezi ně i výjimečné družstvo Ergotep. Text: Božena Jirků Foto: Jan Šilpoch Vrozlehlých prostorách bývalé Elektro Pragy totiž dává Ergotep práci 120 zaměstnancům, z nichž 116 je zdravotně postižených. Ukázkovou sociální, ale vlastně i rodinnou firmu vedou dva bratranci. Duší společnosti je její ředitel Petr Herynek. Překvapilo mě např. Středisko AC je to Administrativní centrum, vybudované v úzké spolupráci s Poštovní spořitelnou a její mateřskou ČSOB. Hlavní činností střediska je zpracovávání bezhotovostních příkazů k úhradě, které zákazníci banky podali na pobočkách České pošty. Za měsíc středisko zpracuje 500 tisíc dokladů, za rok je jich až k sedmi milionům. V Ergotepu funguje perfektní středisko informačních technologií, vedou tady internetový obchod spravují věrnostní program pro klienty Poštovní spořitelny i motivační program pro pracovníky České pošty. Všechny internetové objednávky na vyřizují tady v Proseči. Ergotep má báječný rozvojový program, myslí na budoucnost. Chtějí získávat mladé lidi třeba z Obchodní akademie v Janských Lázních. Nabízejí perspektivu, dobrou práci, dobré platy. Chybí jim ale ubytování pro absolventy školy, kteří pocházejí třeba z druhého konce republiky a kteří by mohli na Vysočině najít nový domov. A tady začíná spolupráce s Kontem Bariéry. Podporujeme v rámci Stipendia Bariéry několik studentů z Janských Lázní a snažíme se, aby po skončení studia našli uplatnění. Proto budeme v Bariérách v letošním roce přemýšlet o tom, jak podpořit snahy o vybudování chráněného bydlení v Proseči. Byl by to projekt budoucnosti jak pro osvíceného zaměstnavatele, tak pro zdravotně postižené mladé absolventy škol. A ti to na trhu práce nemají lehké. Tak proč nepomoci dobrému záměru. Zaměstnanci se cítí ve firmě komfortně. A neoceňují to jenom oni. Všiml si i ministr práce a sociálních věcí a zapojil ředitele Herynka do týmu, který připravuje koncepci zaměstnávání handicapovaných. Úřad práce ve Svitavách je nadšený, protože škála nabízených pracovních míst v Ergotepu je široká. Je to i záměr vedení společnosti. Výdělek je důležitý, ale stejně významný je kontakt se spolupracovníky, pocit potřebnosti. V Ergotepu pochopili, že osamělost je mnohdy velmi těžkou nemocí řady postižených.

18 18 Výtvarníci pro Konto Bariéry Rozdavačná Ellen Jilemnická Svůj život věnovala umění, a také mladým lidem. Léta učila na Střední sochařsko-kamenické škole v Hořicích i na Fakultě architektury ČVUT. Bavilo ji, že se před studenty musela neustále zpytovat a obhajovat své důvody, proč se věnuje sochařství. Text: Radka Potměšilová Foto: Archiv Ellen Jilemnické Vyrůstala v Hořicích v Podkrkonoší. Říká se jim město kamenné krásy, je tam sochařská škola mohla se stát holčička, která ráda malovala, něčím jiným než sochařkou? Podporoval ji v tom i tatínek, středoškolský profesor a regionální historik. Moc jí fandil, byl nadšený. Nejvíc pak z toho, když jsem ho vymodelovala a dílo koupila Národní galerie. Z toho byl na větvi, směje se Ellen Jilemnická. Sochy, kresby, básně Na výtvarnou scénu vtrhla tato osobitá sochařka v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tehdy provokovala svým veselým popartem, ironizujícím jak fousatý akademismus, tak i záhadně se tvářící abstrakci. Vytvářela žertovné reliéfy a drobné plastiky jako Manikúra, Strouhání mrkve, Elmex, Na shledanou či slavný Boj o sušenku. V dílech Ellen Jilemnické byl vždycky humor, groteska, ironie, ale také meditativnost. V osobitých plastikách promlouvají především hlavy a ruce, ostré profily vytvářejí stíny, za nimiž se skrývá hlubší téma, méně známá a záhadná podoba lidské povahy. Dnes jsme zamořeni videoartem a různými instalacemi. V cizině už se to nepočítá do výtvarného umění, u nás, kdo nedělá s počítačem, není současný. Pokrčí rameny, nerozčiluje se. Já mám ráda, když musím respektovat materiál hlínu, kámen, bronz, a k tomu ještě přicházejí nové nápady. Na módu je lepší nehledět a dělat si své. Jako příklad uvádí svoji sochu Jana Nepomuckého, která stojí na mostku v Dolních Počernicích. Bavilo ji přemýšlet o liniích sochy, vnést do klasického tématu svůj osobní názor. Umění má být podle mého soudu vždycky osobní. Musí za ním být vidět člověk, který se o něco snažil, uzavírá. K umění se Ellen Jilemnická přibližuje z různých směrů, nejen sochami, ale i kresbami a básněmi. Její vysvětlení je praktické. Teď v zimě hodně kreslím, to je pravda. Hlína v zimě zebe, tak tomu moc nedám. V Hořicích mám zahradu a tam mám sochy v plenéru. Tam jsem pak celé léto a tam dělám. V zimě spíš kreslím. Ale ona praktičnost není jistě jediným důvodem. Jedním dechem dodává, že ji baví prostorovost a její znázornění i její docílení v ploše. To jsou takové její objevy. Rozdávat Několik desítiletí se věnovala studentům a bavilo ji to. Učit na vysoké škole je výborné studenti chtějí studovat, chtějí se učit, takže je nemusíte do ničeho nutit. Mají spoustu otázek, musím zpytovat své důvody a obhajovat sochařství, otevřít jim možnosti, které jsem sama vyzkoušela, říká. Nikdy nechtěla být restaurátorkou, vždycky se prý bála, že kdyby sochy restaurovala, už by nikdy nemohla dělat své vlastní, že by ji to úplně sežralo. Ale učení je tvůrčí, jste neustále v dialogu, rodí se nápady, studenti mají čerstvou hlavu a někdy přicházejí s nesmysly, které nejde ztvárnit, ale někdy je to objevné. Doba tomu bohužel moc nenahrává. Odosobnělost je vidět v bytech i v mezilidských vztazích. Ellen Jilemnická rozdává nejen studentům, ale i mnoha potřebným. Každým rokem daruje svá díla asi na tři charitativní aukce. Na otázku, proč to dělá, se zatváří překvapeně. Jsou lidé potřební a je hezké vidět, že jim potom ty peníze někde pomohou. Já sama nepotřebuji být bohatá, směje se. Některá svá díla by však nedarovala ani neprodala. Jsou to hlavně věci pro mne důležité tím, že jsem jimi něco objevila, že mi otevřely cestu k celému cyklu. Nechávám si ale spíš starší věci, ty nové mě mohou opustit. Sen Plánuje zahradu svých soch, už deset let si ji kreslí. A kde jinde by ta zahrada měla být než v Hořicích. Bude plná kamenných symbolů radostí a strastí života. Zatím pracuje na malých návrzích a děsí se organizace a shánění peněz. Každý rok by chtěla udělat jednu sochu. Mělo by jich být kolem čtrnácti, tak to snad do konce života zvládnu, směje se. info Aukční salon Konta Bariéry Desátý Aukční salon Konta Bariéry vynesl na sklonku loňského roku téměř šest milionů korun. Také letos vám budeme představovat výtvarníky, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Tentokrát jsme vybrali sochařku, která pomáhá i jiným, osobnějším způsobem.

19 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 19 V sochách Ellen Jilemnické často promlouvají ruce a hlavy, ostře řezané linie vytvářejí zajímavé stíny. info Kdo je Ellen Jilemnická Sochařka (1946) monumentálních skulptur i drobných reliéfů (hlavní materiál: pískovec, sádra, terakota). Absolvovala Střední uměleckou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší, pak to byla Wysza szkola sztuk plastycznych (Wroclaw) a AVU Praha. Působila rovněž jako pedagožka, nejprve na Střední škole sochařské v Hořicích, pak na Vyšší odborné škole restaurování kamene tamtéž, posléze na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Realizovala na tři desítky děl v architektuře i v exteriéru v Hořicích, v Mělníku, v Jindřichově Hradci, v Turnově, v Praze (např. sv. Jan Nepomucký v Dolních Počernicích, Metamorfózy roku před Chodovskou tvrzí či busta Ladislava Fialky na fasádě Divadla na Zábradlí). Monumentální Trnová koruna je jedním ze Čtrnácti zastavení umístěných od podzimu minulého roku na Kuksu (další účastnící např. V. Preclík, V. Koblasa). Některé ze svých soch doprovází básnickou prózou, vydala sbírku básní (Výlet nekončí). Téměř desítka jejích děl je v majetku Národní galerie, několik v Galerii hlavního města Prahy.

20 Můžeš přispět na dobrou věc! Inzeruj v časopisu Můžeš Objednávky: Martina Bedrnová tel.: martina.bedrna@muzes.cz Zdeňka Šnajdrová tel.: ateliersarka@seznam.cz Bezplatná linka: info@allmedica.eu